MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2010 BC. VANDA ŠEDOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Druhové spektrum vlnovníků (Acarina: Eriophyidae) a intenzita napadení dřevin v Brně Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Vanda Šedová Brno 2010

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Druhové spektrum vlnovníků (Acarina: Eriophyidae) a intenzita napadení dřevin v Brně vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně, dne. Podpis.

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji doc. Ing. Haně Šefrové, Ph.D. za vedení mé diplomové práce a za rady, které mi v průběhu zpracovávání poskytla. Dále děkuji prof. Ing. Emanuelovi Kulovi, CSc. za odbornou konzultaci na dané téma. Diplomová práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

5 Abstrakt Druhové spektrum vlnovníků (Acarina: Eriophyidae) a intenzita napadení dřevin v Brně Výzkum vlnovníků probíhal v letech 2007 a 2009 v pěti brněnských parcích a na uličních stromořadích. Byly zjišťovány symptomy vlnovníků na listech. Celkem bylo zjištěno 11 druhů vlnovníků, Aceria cephalonea a Aceria macrochela na javoru babyce, Aceria macrorhyncha na javoru klenu. Na olši lepkavé Acalitus brevitarsus, Eriophyes inangulis a Eriophyes laevis. Aceria erinea a Aceria tristriata na ořešáku královském. Eriophyes pyri na hrušni obecné a Eriophyes similis na trnce obecné. Na lipách Eriophyes tiliae. V roce 2009 byla pozornost věnována podílu napadených javorů a olší v pěti parcích. Z celkového počtu vysazených dřevin činil podíl napadených: 25 % (25 50 %) Acer pseudoplatanus, 40 % (0 44 %) Acer campestre, 41 % Alnus glutinosa. Klíčová slova: škůdci, javory, olše Abstract Species spectrum of eriophyid mites (Acarina: Eriophyidae) and infestation intensity on trees and shrubs in the city of Brno The diploma work is focused on eriophyid mite species on trees and shrubs in the city Brno. During 2007 and 2009 there were found eleven eriophyid mite species, Aceria cephalonea and Aceria macrochela on Acer campestre. Aceria macrorhyncha on Acer pseudoplatanus. On Alnus glutinosa Acalitus brevitarsus, Eriophyes inangulis and Eriophyes laevis. Aceria erinea and Aceria tristriata on Juglans regia. Eriophyes pyri on Pyrus communis and Eriophyes similis on Prunus spinosa. On Tilia spp. Eriophyes tiliae. In the year 2009 the work was focused on eriophyid mite species of Acer and Alnus on five study areas. It was attacked of the total of plant out trees and shrubs: 25 % (25 50 %) Acer pseudoplatanus, 40 % (0 44 %) Acer campestre, 41 % Alnus glutinosa. Key words: pests, Acer, Alnus

6 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ ČÁST Charakteristika vlnovníků (Acarina: Eriophyidae) Historie studia vlnovníků Studium vlnovníků a jeho historie ve světě Studium vlnovníků a jeho historie v Čechách a na Moravě Vztah vlnovníků a rostlin Acer javor Alnus olše Možná záměna vlnovníků s jinými druhy živočichů na javorech a olších Možnosti ochrany hostitelských rostlin CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA Charakteristika studijní plochy Geografické údaje Sledované parky Monitoring vlnovníků VÝSLEDKY A DISKUSE Druhové spektrum vlnovníků (Acarina: Eriophyidae) Vlnovníci na javorech a olších Intenzita napadení dřevin vlnovníky Celkové napadení vlnovníky ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY... 45

7 1 ÚVOD Vlnovníci (Acarina: Eriophyidae) jsou mikroskopičtí živočichové o rozměrech kolem 0,20 mm. Řadíme je do třídy pavoukovci mezi roztoče. Pro jejich identifikaci musí být použit silně zvětšující mikroskop. Díky tomu, že jsou specializovanou skupinou fytofágních živočichů, jejich determinace je snadná díky symptomům, které na hostitelských rostlinách způsobují. Jejich slinné výměšky při posátí dráždí rostlinná pletiva, tím dochází ke vzniku nejrůznějších novotvarů, hálek, barevným a tvarovým deformacím různých částí rostlin, nejčastěji listů a pupenů. Hálky jim slouží jako dokonalý úkryt před vnějšími vlivy životního prostředí. Vlnovníci představují exoparazity květin, hospodářských plodin, ovocných a okrasných dřevin. Zatímco na zemědělských plodinách a ovocných dřevinách mohou způsobovat významné hospodářské škody a mladým stromkům ve školkách mohou snižovat jejich vitalitu, na okrasných dřevinách vzrostlých stromů v našich městech způsobují spíše estetická poškození. Napadány bývají především lípy Tilia, javory Acer, olše Alnus, ale také se mohou vyskytovat na bříze Betula, buku Fagus, jasanu Fraxinus, lísce Corylus i na dalších dřevinách. Okrasné dřeviny v našich městech řadíme mezi městskou zeleň, která zahrnuje veřejné parky, například Lužánky, Koliště, Denisovy sady, nebo uliční stromořadí. Správa Veřejné zeleně města Brna se stará o údržbu a zakládání městské zeleně, rekonstrukci parků a uličních stromořadí, likvidaci napadených větví, stromů a mnohé další. Stromy se nacházejí navíc v menších parčících jednotlivých městských částí. Uliční stromořadí jsou jedny z nejdůležitějších a nejvíce zdevastovaných zelení ve městech. Ulice nevytvářejí nejvhodnější podmínky pro růst a zdravý vývoj dřevin, které jsou vystavovány každodennímu znečišťování z provozu městské a osobní dopravy. Dřeviny ve městech pomáhají našemu životnímu prostředí a plní v něm hned několik funkcí: pohlcují prach, produkují kyslík, tlumí hluk, brání erozi půdy a jsou přirozeným domovem pro velké množství různých živočichů. 7

8 2 LITERÁRNÍ ČÁST 2.1 Charakteristika vlnovníků (Acarina: Eriophyidae) Řád roztoči (Acarina) je druhově nesmírně bohatá skupina drobných živočichů. Jejich rozmanitost spočívá nejen ve vizuálních rozdílech stavby těla, ale především v jejich způsobu života a v potravních nárocích. Patří do třídy pavoukovci (Arachnida). Mezi nejznámější roztoče patří cizopasníci lidí a zvířat. Zcela odlišné nároky na své životní potřeby mají vlnovníkovití (Eriophyidae), patřící do skupiny vlnovníci (Tetrapodili). Vlnovníci dosahují mikroskopických rozměrů od 0,15 do 0,30 mm, tělo je dlouhé červovité. Počet končetin byl přizpůsoben jejich životním nárokům a byl redukován na dva páry, zatímco ostatní roztoči mají čtyři páry končetin. Nemají vyvinuté oči, cévní soustavu, vzdušnice ani vylučovací ústrojí (Laštůvka a kol., 2004). Měkké tělo je pokryto chloupky, občas s výskytem sklerotizovaných destiček (Šefrová, 2006). Tělo vzniklo splynutím hlavových, hrudních a zadečkových článků, je jednolité, podle druhů zevně dělené zářezy. V přední části těla se vyskytují dva páry příústních končetin modifikovaných v bodcovitý útvar. Jsou striktně fytofágní (Wikipedie, 2007). Vývoj je nepřímý, začíná stadiem vajíčka, pokračuje larvou, nymfou až dospělcem. Někdy se rozlišuje primární a sekundární stadium nymfy. Životní cyklus je dělen do dvou hlavních typů. Jednoduchý životní cyklus je charakteristický pouze jedním typem samiček. U druhého, nazvaného kompletní životní cyklus, se nacházejí dva typy samiček: protogyne (primární), které se vyskytují ve stejném období jako samečci a zajišťují mnoho nových generací během vegetace. Tyto samičky nejsou schopny přezimovat, oproti deutogynním (sekundárním) samičkám, které zimují ve štěrbinách kůry dřevin a v pupenech. Ty na jaře nakladou vajíčka, ze kterých se vyvinou protogynní samičky a samci. Ač jsou známé i partenogenetické samičky, většinou k oplození dochází pomocí spermatoforů. Není výjimkou, že se od sebe protogyne a deutogyne morfologicky natolik liší, že můžou být přiřazeny k jinému druhu, dokonce i rodu (Manson, 1984, Forest health protection, 1994). Vlnovníci jsou fytofágní exoparazité, sají hlavně na listech a v pupenech. Jejich výměšky, sliny, dráždí rostlinná pletiva, která svým obranným mechanismem reagují vznikem novotvarů, deformací, změnami barvy, zvýšeného nebo sníženého růstu rostlinných orgánů. Vzniklé hálky neboli cecidie, slouží vlnovníkům jako dokonalá 8

9 ochrana před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí. Mohou být nejrůznějšího tvaru, rohlíčkovitě protáhlé, puchýřovitě vypouklé či kulovité. Některé druhy zapříčiňují zmnožení trichomů, kdy následně vznikají plstnaté povlaky (erineum). I tyto plstě slouží jako útočiště a ochrana vlnovníků. V případech, kdy působí přímo v pupenech, jako je tomu například u vlnovníka rybízového Cecidophyopsis ribis (Westwood, 1869), se pupen nerozvine, ale pouze zduří a je přeměněn v hálku, která opět slouží jako úkryt a zimoviště. Někdy dochází ke zmnožení rostlinných orgánů a vzniku tzv. čarověníků (Kostelníček, 2007). Inkvilíni jsou živočichové, kteří obydlují hálky vytvořené jinými druhy, někteří žijí pouze volně na rostlinách. Někteří akarologové člení vlnovníky do čtyř skupin, právě podle typu vzniklých poškození a podle místa účinku, na tzv. hálkotvorné, v pupenech působící, puchýřové roztoče a tvořící plstěné povlaky. V angličtině nazývaní jako: gall mites, bud mites, blister mites, a rust mites. Vlnovníci nejsou sami schopni překonávat velké vzdálenosti, ale díky jejich malým rozměrům jsou snadno přenášeni větrem, vodou, jiným hmyzem, ptáky a dokonce i lidmi (Graham, 2004, Kazda, 2001, Plant & insect diagnostic laboratory, 2003). Vlnovníci se vyskytují téměř všude, na okrasných dřevinách a květinách, ovocných stromech a keřích i kulturních plodinách. Někde pouze snižují estetickou hodnotu, na jiných mohou vznikat vážnější poškození (Veser, 2005). Již zmíněný vlnovník rybízový obývá pupeny především černého rybízu, keře mohou být oslabeny a tím se snižuje i úroda. Je vektorem původce zvratu černého rybízu. Na révě vinné se mohou vyskytnout dva druhy vlnovníků, hálčivec révový Calepitrimerus vitis (Nalepa, 1905), který způsobuje kadeřavost listů a méně významný vlnovník révový Colomerus vitis (Pagenstecher, 1857), který na listech vytváří plsť a způsobuje tzv. erinózu. Oba se podílejí na snižování výnosu. Na ořešácích se vyskytují taktéž dva druhy, vlnovník ořešákový Aceria erinea (Nalepa, 1891), který způsobuje na svrchní straně listů nápadné vypouklé puchýře, ze spodní strany se vytváří erineum a vlnovník puchýřovitý Aceria tristriata (Nalepa, 1890), který na listech vytváří malé žluté skvrnky, které později tmavnou. Oba vlnovníci nepůsobí žádné škody, výjimečně při větším napadení mohou oslabit mladé stromky. Z dalších kulturních plodin v našich podmínkách může být napaden kmín vlnovníkem kmínovým Aceria carvi (Nalepa, 1895) (Koleška, 2004). 9

10 Obr.1 Vlnovník pod mikroskopem ( 2.2 Historie studia vlnovníků Studium vlnovníků a jeho historie ve světě Vaněčková-Skuhravá (1996) uvádí, že počátky studií o vlnovnících v Evropě spadají do poloviny 18. století, kdy francouzský přírodopisec R. A. Réaumur věnoval v roce 1737 pozornost hálkám, v té době označovaným jako erineum, ve své knize Histoire naturelle. Pravděpodobně první rody a druhy byly popsány v polovině 19. století, rod Eriophyes popsal Siebold (1850) a rod Phytoptus Dujardin (1851). Několik nových druhů z rozdílných částí Evropy zmínili Pagenstecher, Frauenfeld a Donnadieu. Canestrini a Massalongo popsali několik skupin z oblasti Itálie. Jenda z velice důležitých osobností zabývajících se studiem vlnovníků v Evropě byl rakouský entomolog A. Nalepa. Vlnovníky zkoumal z mnoha pohledů, zabýval se jejich morfologií, anatomií, biologií a snažil se vytvořit určitou systematiku. Mnoho druhů vlnovníků také pojmenoval. Vytvořil metody pro sběr hálek, jejich uchování ve sbírkách a jejich upevnění jako stálé mikroskopické preparáty. Od roku 1886 do 1931 vydal Nalepa více než 30 publikací, kde vlnovníky popsal. Více než 100 druhů hálkotvorných vlnovníků popisuje ve své stěžejní práci. Pro určení nových druhů a poddruhů a jejich vztahů k hostitelským dřevinám vytvořil čtyři předpoklady: 10

11 1. Hálky, které jsou si podobné strukturou a nacházejí se na nepříbuzných hostitelských rostlinách, jsou způsobeny různými druhy vlnovníků. 2. Hálky, jež jsou si podobné strukturou a vyskytují se na příbuzných rostlinných druzích, mohou být způsobeny stejnými druhy, nebo poddruhy vlnovníků. 3. Hálky, které jsou rozdílné strukturou a vyskytují se na stejných rostlinách, jsou zapříčiněny různými druhy či poddruhy vlnovníků. 4. Hálky, které jsou různé strukturou, vyskytují se na nepříbuzných hostitelích, jsou výsledkem různých druhů roztočů. Dalším důležitým krokem pro rozvoj studia vlnovníků bylo na počátku 20. století založení časopisu Marcellia. Časopis vznikl díky italskému entomologovi A. Trotterovi jako pocta italskému vědci Marcellovi Malpighimu ( ) a tématicky byl zaměřen na problematiku hálek. Časopis byl publikován nejen v Itálii, ale také ve Francii (Štrasburk) a v Anglii (Oxford). Neméně důležitým momentem při detailním studiu hálek v evropských zemích a severní Africe byla dvousvazková Houardova kniha ( ), kde byl klíč k určování hálek způsobených hálkotvornými živočichy, které byly v té době známy z Evropy a Mediteránu. H. Ross, německý vědec botanického muzea v Mnichově, v roce 1911 vydal knihu týkající se hálkotvorných živočichů vyskytujících se ve střední a severní Evropě. Zrekapituloval existující poznatky o hálkách a jejich původcích a vydal klíč k určování novotvarů podle jejich hostitelských rostlin (Vaněčková-Skuhravá, 1996). Další vědci, jako Vitzhum nebo Liro, přispěli k vývoji poznatků o hálkotvorných roztočích. Westphal se od roku 1970 zabýval ultrastrukturou, cytologií a histologií několika druhů vlnovníků, kteří jsou tvůrci hálek na jilmu (Ulmus), lípě (Tilia) a střemše obecné (Prunus padus). Italský akarolog Nuzzaci zkoumal vnitřní stavbu (svalstvo, zažívací a pohlavní orgány) několika vlnovníků s pomocí elektronové mikroskopické techniky. Zabýval se i problémem zemědělské akarologie, především vlnovníků poškozujících olivovníky. Vlnovníkům vázaným na zemědělské plodiny se v Polsku věnovali Boczek 1970, Boczek a Chyczewski 1975, Lipa et al Boczek také popsal mnoho nových druhů vlnovníků a vydal klíč k určování. Věnoval se roztočům vyskytujících se v polských sadech a podrobněji studoval vlnovníka hrušňového Eriophyes pyri (Pagenstecher 1857). V Dánsku se vznikem a histologií hálek na listech lípy velkokvěté (Tilia platyphyllos) zabýval Thomsen, zkoumal morfologii a životní cyklus vlnovníka lipového Eriophyes tiliae (Pagenstecher 1857). 11

12 V Asii může být považován za zakladatele studia o hálkách M. S. Mani, profesor zoologie a entomologie. Věnoval se rostlinným novotvarům způsobených hmyzem, roztoči, hlísticemi, houbami a bakteriemi známými především z Indie. Ze Severní Ameriky Davis et al. (1982) publikovali přehled vlnovníků světa, jak fytofágních druhů vytvářejících hálky na hostitelských rostlinách, tak volně žijících druhů. Jeho přehled skýtá 1859 druhů vlnovníků patřících do 156 čeledí (Vaněčková-Skuhravá, 1996). Keifer et al. (1982) uvádějí a následně popisují druhy vlnovníků vyskytujících se na Severoamerických rostlinách i dřevinách, včetně fotografií hálek, erineí a jiných novotvarů i s obrázky roztočů. Lindquist et al. (1996) popisují biologii, anatomii, životní cyklus vlnovníků a charakterizují jednotlivé druhy roztočů. Podrobně popisují historii studia těchto vlnovníků. Uvádějí, že na rostlinách žije více než dva tisíce druhů vlnovníků, ale kvůli jejich malým rozměrům je velice obtížné jejich určení, především když jejich výskyt na hostiteli nezpůsobuje viditelné změny. Všechny části rostlin, kromě kořenů, mohou být poškozeny. Vlnovníci mohou také fungovat jako vektoři (přenašeči) původců chorob rostlin, např. Aceria tulipae (Keifer, 1938), Abacarus hystrix (Nalepa, 1896) Studium vlnovníků a jeho historie v Čechách a na Moravě I Česká republika má své zástupce v řadě entomologů a fytopatologů, kteří podstatně přispěli ke znalostem hálek způsobených vlnovníky na různých hostitelských rostlinách. Vaněčková-Skuhravá (1996) zmiňuje, že Bayer během období publikoval sedm prací o výskytu hálek způsobených různými živočichy, zahrnující také vlnovníky z Čech a Moravy. Baudyš během 20. století vydal okolo čtyřiceti pěti prací týkajících se hálek způsobených různými druhy živočichů na území Čech, Moravy a Slezska. V jednom z jeho spisů zmiňuje 93 hálek způsobených vlnovníky na 71 hostitelských rostlinách v nejsevernější části Moravy a Slezska. Černík zase ve svých článcích zmiňuje novotvary způsobené vlnovníky z okolí Olomouce. Český cytolog Němec vydal studii o mikroskopické struktuře vybraných hálek. Botanik Klika (1923) shrnul vývoj cecidií několika druhů vlnovníků ve své histologické studii. Lesní zoolog Pfeffer (1954) zmiňuje některé vlnovníky působící na listnatých i jehličnatých stromech ve své knize Lesní zoologie. Blattný et al. (1956) zmiňují 9 druhů vlnovníků, tentokrát na různých ovocných dřevinách. 12

13 Vaněčková-Skuhravá (1996) se zabývá studiem vlnovníků v České republice. Uvádí 90 druhů vlnovníků způsobujících hálky na stromech a keřích v Česku během 20. století. Zmiňuje populační hustotu vlnovníků, která se mění v dlouhodobých intervalech. Uvádí jak druhy dříve se vyskytující a nyní možná vyhynulé, tak vlnovníky dříve málo početné a nyní v hojném zastoupení. Dělí vlnovníky do skupin vyskytujících se velmi zřídka, druhy středního zastoupení a skupinu hojně se vyskytujících. Jako nejhojněji se vyskytující vlnovníky zmiňuje Aceria pseudoplatani (Corti 1905), Eriophyes leiosoma (Nalepa 1892), Phyllocoptes populi (Nalepa 1894), Eriophyes laevis (Nalepa 1889) a Aceria macrorhyncha (Nalepa 1889). Kula et al. (2004) se zabývají výskytem vlnovníků Acalitus rudis (Canestrini, 1890) a Phyllocoptes lionotus (Nalepa, 1891) v porostech břízy bělokoré v Krušnohoří. V letech detailně sledovali rozmístění na vybraných silně napadených stromech. Jejich šetření ukázalo, že působení těchto roztočů se soustřeďuje ve spodní části koruny, především na plně vyvinutých listech. Buchta et al. (2006) se zabývají výskytem vlnovníků na území města Brna. Hodnotí výskyt vlnovníků na lipách v městské zeleni. Cílem jejich pozorování bylo zjistit, zda na výskyt vlnovníků na lipách mají vliv polutanty znečišťující ovzduší ve městě Brně. V roce 2004 bylo pozorováno celkem lip Tilia sp. Zjištěnými druhy byly Eriophyes tiliae, Eriophyes leiosoma. Hálky byly nalezeny na 436 lipách z celkového počtu. Nejvíce napadenými stromy byly lípa velkolistá Tilia platyphyllos Scop. a lípa srdčitá Tilia cordata Koch. Nebyla prokázána závislost výskytu vlnovníků na imisním znečištění ovzduší. Faktory ovlivňující působení vlnovníků jsou dány spíše vitalitou, zdravím a stářím hostitelských dřevin. 2.3 Vztah vlnovníků a rostlin Vlnovníci jsou fytofágní roztoči, jejichž ústní ústrojí bylo modifikováno a přizpůsobeno k bodání a sání na rostlinných orgánech, především listech a pupenech. Do pletiv jsou při sání vypouštěny výměšky, které působí toxicky na buňky v okolí vpichu. Rostlinné pletivo reaguje změnou tvaru (deformace), vznikem novotvarů a změnou barvy (diskolorace). Barevné změny jsou následkem vysátí obsahu epidermálních a parenchymálních buněk a jejich následným zaplněním vzduchem. Deformace vznikají 13

14 při narušení činnosti nebo odumření zasažených buněk. Tvarové změny se projevují pokroucením a kadeřením listových čepelí, narušením růstu vrcholových buněk a vznikem druhotného větvení (Kazda, 2001). Vzniklé novotvary označujeme jako hálky (cecidie) nebo plstnaté povlaky (erineum). Impulsem pro vznik takových útvarů je vniknutí slinných výměšků při sání vlnovníků. Hálky vznikají z epidermálních buněk a to buď zmnožením hyperplasie, nebo zvětšením buněk hypertrofie. Hálky mohou být podlouhlé či kulovité, rohlíčkovité nebo korálkovité. Zpravidla se tvoří na svrchní straně listu, zespod většinou bývají únikové otvory a plstnaté povlaky. Uvnitř cecidie vznikají sukulentní buňky s vysokým obsahem vody, na nichž se živí nová generace (Kazda, 2001). Není přesně definováno, v jakém období je největší přírůstek hálek na listu a kdy je vývoj novotvarů ukončen. Bylo zjištěno, že rostlinná pletiva poškozená sáním vlnovníků mění obsah některých chemických prvků, např. draslíku, hořčíku, vápníku a olova (Vaněčková-Skuhravá, 1998). Vlnovníci jsou specializovaní roztoči a každá hálka je natolik specifická pro daný druh, že určení probíhá pomocí vizuálního posouzení. K determinaci samotného vlnovníka musí být použit elektronový mikroskop. Hálky na rostlinných orgánech mohou být způsobeny nejen roztoči, ale i jinými živočišnými a rostlinnými organismy, houbami, viry i bakteriemi. Čermák dělí hálky podle původců na: zoocecidie hálky způsobené živočichy, akarocecidie hálky způsobené roztoči a entomocecidie cecidie způsobené hmyzem (Lendělová, 2008). Obr.2 Typy hálek: nehtové, prstové, erineum, puchýřové ( 14

15 Častými hostitelskými rostlinami vlnovníků jsou javory a olše Acer javor Do rodu Acer patří téměř 150 druhů převážně opadavých dřevin vyskytujících se zejména v mírném pásu severní polokoule. Mezi naše nejznámější druhy patří Acer platanoides L., Acer pseudoplatanus L. a Acer campestre L. Tyto listnaté stromy mají kulovitou korunu, Acer campestre je keřovitý až středně velký strom, další dva druhy dosahují výšek až 40 m. Dřevo nemá odlišené jádro a běl, je bělavé, narůžovělé až zažloutlé s roztroušenými póry. Pupeny jsou vstřícné, vejcovité, kryté vícero šupinami, listy jsou laločnaté s dlanitou žilnatinou. Květenstvím je lata a plodem křídlatá dvounažka (Úradníček et al., 2009, Aas, Riedmiller, 2005). Stromy rodu Acer jsou v našich podmínkách velice oblíbenými dřevinami městské zeleně. Jsou často vysazovány nejen v městských parcích, ale i uličních stromořadí Alnus olše Rod Alnus skýtá okolo 30 druhů patřících do čeledi Betulaceae (břízovité). Tyto opadavé stromy a keře se vyskytují na vlhkých stanovištích především mírného pásu severní polokoule. U nás jsou vysazované převážně Alnus glutinosa (L.) Gaertn., zřídka Alnus cordata Desf. Tyto dřeviny mají vejčitě podlouhlou až kuželovitou korunu dosahující výšky i 25 m, bývají často vícekmenné. Dřevo je měkké, roztroušeně pórovité, zpravidla narůžovělé, vnitřní vrstva kůry je výrazně oranžová. Pupeny jsou střídavé, listy široce vejčité, špička tupá nebo vykrojená (Alnus glutinosa), list výrazně lesklý, zašpičatělý (Alnus cordata). Olše je jednodomá dřevina se samčími a samičími jehnědami, které na letorostech vytrvávají přes zimu. Plody nažky zůstávají ukryté v hnědých šištičkách (Úradníček et al., 2009, Aas, Riedmiller, 2005). Tyto dřeviny se v městské zeleni nevyskytují často, ke svému životu potřebují vlhké až bahnité půdy, břehy vod a prameniště. Na sušších stanovištích, která jim města poskytují, se jim příliš nedaří. 15

16 2.3.3 Možná záměna vlnovníků s jinými druhy živočichů na javorech a olších Vlnovníci jsou tak specifickou skupinou živočichů s identifikovatelnými projevy (hálky, novotvary), že jen zřídka může dojít na okrasných dřevinách k záměně s jiným škůdcem. Na javorech může docházet k posátí listů, ojediněle kůry, jejichž původcem bývají křísci z čeledi Cicadellidae. Jejich tělo je jen několik milimetrů dlouhé. Většinou náleží k polyfágním druhům, takže se mohou vyskytnout i na jiných dřevinách. Posátí se projevuje tvorbou stříbřitě bílých až nažloutlých skvrnek, později se slívajících ve větší plošky (Tomiczek et al., 2005). Příznaky způsobené například přástevníčkem americkým Hyphantria cunea (Drury, 1773), nebo hřbetozubcem javorovým Ptilophora plumigera (Denis & Schiffermüller, 1775) by se neměly v žádném případě splést s poškozením způsobeným vlnovníky. Na olších podobné hálky jako vlnovník olšový Eriophyes laevis vytváří bejlomorky, zde ale dochází ke zduření části hlavní žilky spolu s listovou čepelí (Uhlířová & Kapitola, 2004). Hálky na dalších listnatých dřevinách bývají často způsobené dvoukřídlým hmyzem z čeledi bejlomorkovitých (Cecidomyiidae), nebo blanokřídlými z čeledi žlabatkovití (Cynipidae) Možnosti ochrany hostitelských rostlin Vlnovníci na okrasných dřevinách nezpůsobují vážná poškození, převážně se jedná pouze o estetické vady. K vážnějším problémům může dojít snad jen ve školkařských porostech a u méně vitálních dřevin. Ochrana většinou není potřebná a neprovádí se. I proti těmto nevzhledným poškozením by se ale dalo zasáhnout odstraněním a odřezáním napadených větví a jejich následnou likvidací. Aby byl zásah efektivní, musely by se odstranit všechny napadené části. Při silnějším napadení vlnovníky se dá zasáhnout chemickou ochranou použitím akaricidy přípravky proti roztočům. Ty jsou na bázi olejů, sirnatých látek nebo organofosfátů. Slouží dotykově a požerově. Použití akaricidů má smysl pouze brzy z jara, v období rašení pupenů, kdy se přezimující samičky přesouvají ze svých zimovišť na listy. V pozdějším období jim vzniklé hálky 16

17 tvoří dokonalou ochranu před vnějšími zásahy. V úvahu by připadala i biologická ochrana s použitím dravých roztočů (Graham, 2004, Tomiczek et al., 2005). 17

18 3 CÍL PRÁCE Cílem mé diplomové práce bylo v návaznosti na bakalářskou práci shromáždit literaturu, která se zabývá studiem vlnovníků a popisuje jejich morfologii, životní cyklus a potravní nároky vymezit studijní plochy, parky na území města Brna zjistit přesný počet a druhové spektrum dřevin v městských parcích, vyhledat dřeviny napadené vlnovníky a zjistit druhové spektrum vlnovníků a intenzitu napadení hostitelských dřevin, pozornost věnovat především dřevinám rodu Acer a Alnus zjištěné hálky a novotvary specifické pro jednotlivé druhy vlnovníků charakterizovat a fotograficky zdokumentovat 18

19 4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Charakteristika studijní plochy Geografické údaje Výzkum probíhal v roce 2009 na dřevinách rostoucích na území města Brna. Brno se nachází v centrální části Evropy, na 49 12' severní šířky a 16 34' východní délky v nadmořské výšce m n. m. na ploše 230 km 2. Město je ze tří stran obklopeno zalesněnými kopci, na jih přechází v rozsáhlou jihomoravskou nížinu. Ze severu je Brno chráněno výběžky Českomoravské a Drahanské vrchoviny. Leží na soutoku řek Svratky a Svitavy. Klimatické podmínky města Brna jsou dány klimatickými regiony (Kolejka, 1997). Většina městských částí se nachází v teplé klimatické oblasti, pro kterou je typické dlouhé léto, teplé a suché, s mírně teplým až teplým jarem i podzimem a krátkou, mírně teplou, suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (Kolejka, 1997). Podle stránek Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) byla v Brně v letech průměrná teplota vzduchu 8,7 C a úhrn srážek 490,1 mm. V roce 2009 byla v Brně průměrná roční teplota vzduchu 10,2 C a úhrn srážek 567,3 mm Sledované parky Parky ve městech hrají velice důležitou roli. Ať už se jedná o veřejné velké parky v samotném centru města, či menší parčíky v okrajových lokalitách, jsou vyhledávaným místem pro mnoho obyvatel. Parky zasluhují pečlivou a stálou péči. Veřejné a významné parky města Brna patří pod správu Veřejné zeleně města Brna (dále VzMB). Ta se stará o údržbu a zakládání městské zeleně, rekonstrukci a úpravu parků i uličních stromořadí, likvidaci napadených stromů a mnohé další aktivity. K organizace eviduje stromů ve své správě. V posledních letech se VzMB snaží o naučné a propagační akce pro širokou veřejnost. Park Lužánky je pravděpodobně nejznámějším a nejnavštěvovanějším parkem města Brna. Rozkládá se na ploše 20 ha. Najdeme tu okolo 1235 listnatých a jehličnatých dřevin. Mezi významné stromy v parku patří například jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba L.), javor dlanitolistý (Acer palmatum Thunb.), dub uherský (Quercus 19

20 frainetto TEN.), svitel latnatý (Koelreuteria paniculata Laxm.). Park je prohlášen kulturní památkou a je nejstarším, pro veřejnost otevřeným, městským parkem v českých zemích. Dříve se zde nacházel lužní lesík, kterým protékal potok Ponávka. V 16. stolelí byla část označována za Jezuitskou zahradu po té, co se v 16. století dostal do majetku řádu jezuitů. Po zrušení tohoto řádu v 18. století a na přání Josefa II., se tato lokalita stala městským veřejným sadem, procházkovým a zábavním místem pro potěšení občanů. Vybudováním nového parku byl pověřen vrchní zahradník Antonín Bisinger, který ztvárnil charakter tzv. francouzského parku, kde aleje tvořily především tvarované dřeviny. Po této etapě byl park dosti zanedbán, až po roce 1846 se Lužánky opět dočkaly své renovace (především díky uměleckému zahradníkovi Antonínu Šebánkovi) a byly obohaceny o další domácí i cizí druhy dřevin. Roku 1991 začala rekonstrukce parku podle projektu profesora architekta Ivara Otruby, v posledních letech zaznamenal park velké změny a jeho úpravy jsou téměř dokončeny (VzMB, 2005). Park Koliště je součástí parkového areálu založeného na okruhu bývalého městského opevnění v místech, kde se dnes rozkládá Moravské náměstí a ulice Koliště. Již roku 1793 byly na Kolišti před hradbami vysazovány lipové aleje, které sloužily k procházkám. Později, v roce 1835, byly po celém Kolišti od Moravského náměstí až k parku Denisovy sady vysázeny stromy, které tvořily aleje, ty však byly postupně kvůli výstavbě nádraží likvidovány. V polovině 19. století byl mezi dnešními ulicemi Koliště a Rooseveltova založen okružní park, první v českých zemích. Středová alej s hudebním pavilonem tvořily hlavní osu tohoto parku. Od konce 19. století postupem času byly v parku postaveny reprezentační budovy (VzMB, 2005). Tyršův sad další z veřejných parků, vznikl v roce 1883 v místech bývalého hřbitova, který je dodnes připomínán železným křížem. Botanická zahrada, která tu stála od roku 1902, byla roku 1922 zrušena a plocha byla parkově upravena. V dalších letech proběhla celková úprava parku opět podle projektu profesora architekta Ivara Otruby. Zvláštností v této lokalitě je například rozárium a záhon květin pro nevidomé. Tyršův sad je jediný brněnský park se zachovaným oplocením kolem celého areálu (VzMB, 2010). Denisovy sady s parkem Studánka, dříve park Františkov, jsou prvním veřejným parkem v Čechách a na Moravě založeným veřejnou správou (moravskými zemskými 20

21 stavy) v letech 1814 až Dříve byla v parku založena botanická zahrada. Po dostavění Husovy ulice se park Františkov rozdělil na část Denisovy sady a níže položený park Studánka. Koncem 20. století byly přiřazeny terasy Kapucínských zahrad a v roce 2003 začala naplno rekonstrukce celého parku (VzMB, 2005). Park Moravské náměstí se nachází přímo v centru Brna jako součást největšího brněnského náměstí. Nynější název používá od roku 1990 a připomíná svébytnost našeho území Moravy. Dříve bylo náměstí označováno například Lažanské, poté náměstí Rudé armády (Moje Brno, 2009). Uprostřed parku se nachází kašna a toto místo je často využíváno pro meetingy, koncerty či vánoční akce. Tento park nepatří mezi veřejné parky města Brna, i přes to tu obyvatelé nacházejí klidné místo k odpočinku a relaxaci. Pomocí programu MyTrees (dříve Viridis) jsem si vyhledala konkrétní počty a druhy studovaných dřevin na studijních plochách (Lužánky, Koliště, Tyršův sad, Denisovy sady a park Moravské náměstí). V parcích jsou hojně zastoupeny především javory a olše. Z javorů se běžně vyskytuje javor klen Acer pseudoplatanus, javor mléč Acer platanoides, javor babyka Acer campestre, javor jasanolistý Acer negundo, javor dlanitolistý Acer palmatum, javor stříbrný Acer saccharinum. Olše se vyskytují díky svým nárokům pouze v parku Lužánky, jedná se o olši lepkavou Alnus glutinosa a olši srdčitou Alnus cordata. 4.2 Monitoring vlnovníků Ve vegetačním období roku 2009 jsem prováděla vizuální kontrolu a průzkum dřevin rodu Acer a Alnus na pěti studijních plochách v Brně park Lužánky, Koliště, Tyršův sad, Denisovy sady a Moravské náměstí. Během vegetačního období jsem kontrolovala listy ve spodní části koruny. Listy s hálkami a dalšími novotvary jsem vyfotografovala digitálním fotoaparátem SONY DSC-W50. Listy jsem vysušila při pokojové teplotě a uložila do herbáře. Determinace původců poškození listů jsem si ověřovala podle fotografií symptomů v odborné literatuře (Alford, 1995), na webových stránkách (Nature Notes from Skye, 2005, BioLib.cz, Bijkerk, 2010), nejasné druhy jsem konzultovala s odborníky. Při průzkumu předem určených studijních ploch jsem si pečlivě zapisovala výskyt vlnovníků, hostitelskou dřevinu a hustotu hálek napadených 21

22 listů. Vědecké názvosloví vlnovníků jsem ověřila podle Magowského (2008) a internetového portálu BioLib.cz ( Počet napadených dřevin jsem zaznačila do tabulek (tab. 3, 4, 5, 6, 7). Hodnoty z tabulek jsem přenesla do grafů (graf 1 až 9). Ty znázorňují, kolik jedinců hostitelské dřeviny bylo vlnovníky napadeno na jednotlivých studijních plochách. 22

23 5 VÝSLEDKY A DISKUSE Výzkum výskytu vlnovníků probíhal ve vegetačním období 2009 na předem vymezených studijních plochách města Brna. Navázala jsem na výsledky mé bakalářské práce, kdy jsem v roce 2007 sledovala druhové spektrum vlnovníků (Acarina: Eriophyidae) na dřevinách brněnských parků a uličních stromořadí. V roce 2009 jsem se zaměřila na javory Acer a olše Alnus, protože bývají nejčastěji napadány vlnovníky. 5.1 Druhové spektrum vlnovníků (Acarina: Eriophyidae) Při orientačním průzkumu jsem zjistila 11 druhů vlnovníků: vlnovníci Aceria cephalonea a Aceria macrochela se vyskytovali na javoru babyce Acer campestre. Vlnovník Aceria macrorhyncha na javoru klenu Acer pseudoplatanus. Na olši lepkavé Alnus glutinosa byly nalezeny tři druhy, vlnovník Acalitus brevitarsus, vlnovník Eriophyes inangulis a vlnovník olšový Eriophyes laevis. Vlnovník ořešákový Aceria erinea a vlnovník puchýřovitý Aceria tristriata byli zjištěni na ořešáku královském Juglans regia. Vlnovník hrušňový Eriophyes pyri byl nalezen na hrušni obecné Pyrus communis a vlnovník trnkový Eriophyes similis se vyskytoval na trnce obecné Prunus spinosa. Lípy Tilia spp. hostily vlnovníka lípového Eriophyes tiliae. 23

24 Tab.1 Druhy vlnovníků na dřevinách v Brně zjištěné v letech 2007 a 2009 Vlnovník Hostitelská dřevina Aceria cephalonea (Nalepa, 1922) Acer campestre L. Aceria macrochela (Nalepa, 1891) Acer campestre L. Aceria macrorhyncha (Nalepa, 1889) Acer pseudoplatanus L. Acalitus brevitarsus (Fockeu, 1890) Eriophyes inangulis Nalepa, 1919 Eriophyes laevis (Nalepa, 1889) Alnus glutinosa Gaertn. Alnus glutinosa Gaertn. Alnus glutinosa Gaertn. Aceria erinea (Nalepa, 1891) Juglans regia L. Aceria tristriata (Nalepa, 1890) Juglans regia L. Eriophyes tiliae (Pagenstecher, 1857) Tilia spp. Eriophyes pyri Pagenstecher, 1857 Pyrus comunis L. Eriophyes similis (Nalepa, 1890) Prunus spinosa L. Vlnovník Aceria macrorhyncha (Nalepa, 1889) Tento vlnovník saje především na listech javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Přes zimu jsou samice ukryty v pupenech, aktivními se stávají na jaře společně s rašením listů. Jejich sáním způsobují vznik drobných hálek ve tvaru korálků až rohlíčků, které jsou dobře znatelné na svrchní straně čepele. Barva se během léta mění ze zelené na červenou či fialovou. Ze spodní strany listu jsou zpočátku pozorovatelné pouze drobné, později se lehce rozšiřující hnědavé plstě. Hálky bývají nahloučené na jednom místě, v případě silnějšího napadení se rozšiřují po celé ploše listu. Tělo roztoče je dlouhé asi 0,16 mm a velmi tenké (Alford, 1995). Vlnovník není stromu nebezpečný, působí pouze estetickou vadu. Hálky byly pozorovány v červenci, srpnu a září roku 2009, tento druh vlnovníka je na území města Brna zastoupen ve velké míře. Nacházel se na všech pěti studijních plochách: park Lužánky, Koliště, Tyršův sad, Denisovy sady a Moravské náměstí. Javor klen je nedílnou součástí dřevin v naší městské zeleni. 24

25 Obr.3 Aceria macrorhyncha Vlnovník Aceria cephalonea (Nalepa, 1922) Jeden z vlnovníků vyskytujících se na javoru babyce (Acer campestre) je Aceria cephalonea. Podobně jako Aceria macrorhyncha na javoru klenu, vytváří na horní straně listů hálky ve tvaru korálků zelené později červené barvy. Obyčejně se hálky vyskytují ve velkém množství, ale nejsou nebezpečné. Přírůstky hálek končí v letních měsících a na podzimu, kdy roztoči jejich kryty opouštějí, novotvary na listech zasychají (Nienhaus et al., 1998). Samotný roztoč měří jen okolo 0,15 mm. Byl pozorován od června do září v letech 2007 a Na území města Brna se vyskytuje poměrně často. Pozorován byl v parku Lužánky, Tyršův sad, Denisovy sady, parčík na ul. Lesnická. Obr. 4 Aceria cephalonea 25

26 Vlnovník javorový Aceria macrochela (Nalepa, 1891) Tento vlnovník se vyskytuje na javoru babyce (Acer campestre), ale na rozdíl od předchozího druhu se hálky nevyskytují po celé ploše listu, ale jsou soustředěny pouze podél hlavních žilek a jsou mírně větší. Hálky jsou kulovité zelené, přecházejí do žlutavé až hnědavé barvy. Tělo roztoče je dlouhé jen několik desetin milimetru. Hálky na javoru babyce jsem zpozorovala v roce Vyskytoval se pouze na jediném stanovišti - v parku Lužánky, kde byl ale zastoupen početněji než vlnovník Aceria cephalonea. Obr.5 Aceria macrochela Vlnovník Acalitus brevitarsus (Fockeu, 1890) Tento vlnovník napadající olši lepkavou (Alnus glutinosa) způsobuje ze svrchní strany listů rozsáhlé, nepravidelné do zelena zbarvené puchýřky, ze spodní strany vznikají naprosto nápadné plstnaté chomáčky, erineum, rezavé a hnědé barvy. Jednotlivé plošky hálek jsou rozsáhlé až jeden centimetr. Obyvatelé těchto hálek jsou velcí okolo 0,16 mm (Alford, 1995). Vlnovníka jsem zaregistrovala v srpnu roku 2009 na olších v parku Lužánky. V roce 2007 symptomy způsobené tímto druhem nebyly zaregistrované. 26

27 Obr.6 Acalitus brevitarsus Vlnovník Eriophyes inangulis (Nalepa, 1919) Na horní straně listů olše způsobuje vlnovník Eriophyes inangulis drobné kulovité útvary zelené, později hnědavé barvy. Tyto hálky se ale vyskytují pouze kolem hlavní žilky. Ze spodu listů jsou na místě novotvarů rezavé, výjimečně bělavé chloupky, erineum. Ani tento roztoč není výjimkou a dosahuje velmi malých rozměrů. Jeho aktivita je spojena s rašením pupenů, kdy samičky opouštějí své zimoviště v pupenech a začínají sát na listech. Vytvořené hálky jim tvoří dokonalý úkryt pro další vývoj a rozmnožování. Tento druh byl pozorován v obou letech, 2007 a 2009, vždy pouze v parku Lužánky. Obr.7 Eriophyes inangulis 27

28 Vlnovník ořešákový Aceria erinea (Nalepa, 1891) Tento vlnovník způsobuje na svrchní straně listů nápadné vypouklé puchýře o velikosti až 7 mm. Hálky jsou zpočátku barvy zelené, postupem času červenají až hnědnou. V místě vydutého pletiva ze spodní strany listů se tvoří plstě erineum. Hálka je vyplněna zmnoženými trichomy, které vytvářejí hustou síť a tvoří vhodné podmínky pro život a další rozmnožování vlnovníka ořešákového. Puchýřky se na listech vyskytují jednotlivě, při větším napadením splývají a vznikají různé deformace čepelí (Kabíček, 2002). Přezimující samičky pod šupinami pupenů z jara napadají rašící listy, během vegetace pak tvoří několik překrývajících se generací. I při značném výskytu vlnovníka strom nebývá poškozen. Pouze v případě silného napadení mladých stromků ve školkách může dojít k deformacím koruny (Hluchý a kol., 1997). Vlnovník puchýřovitý Aceria tristriata (Nalepa, 1890) Příznaky napadení tímto vlnovníkem jsou zcela odlišné od předchozího. V místech okolo vedlejších žilek čepele se tvoří drobné, ale výrazné žluté skvrny, ze spodní strany listu lehce vypouklé, během léta tmavnou. Na jednom listu se obvykle vyskytuje velké množství těchto hálek. Roztoč může způsobovat také různé deformace a zkadeření. Tito dva vlnovníci se vyskytují zvlášť, nebo můžeme na jednom stromě, dokonce na stejném listu, spatřit příznaky způsobené oběma druhy. Vlnovníky jsem pozorovala v červnu, červenci a srpnu roku 2007 i Oba druhy se na ořešáku královském vyskytují velice často. Vyvíjeli se na dřevinách v brněnské části Černá Pole, Nový Lískovec a Židenice. Kabíček (2002) uvádí, že ač jsou novotvary a deformace způsobené oběma těmito druhy vlnovníků nápadné, jde ve většině případů pouze o vizuální poškození listů a nepředstavují pro vzrostlé stromy žádné riziko. V mimořádných případech, a to ve školkách, kdy velké napadení může způsobit menší vitalitu stromků v důsledku snížené schopnosti asimilace, je možné na jaře v době rašení pupenů provést ochranný zásah akaricidy, přípravky proti roztočům. Pozdější aplikace je bezvýznamná, neboť vlnovníci jsou bezpečně ukryti ve svých hálkách. Populace těchto vlnovníků bývají přirozeně tlumeny běžnými predátory. 28

29 Vlnovník olšový Eriophyes laevis (Nalepa, 1889) Deuterogenní druhy způsobují malé, kuličkovité až bradavičnaté hálky na svrchní straně listů. Tyto novotvary se obvykle vyskytují v ohromném počtu, občas i několik stovek na list. Hálky jsou zelené, žlutavé, přecházejí až po fialově hnědou barvu. Vlnovníci můžou způsobovat velké deformace listů a ohrozit vitalitu mladých stromků. Na vzrostlých stromech není napadení významné (Alford, 1995). Tento vlnovník nebyl zjištěn na olších v městské zeleni, ale pouze v okrajové části města Brna v Mariánském údolí, a to jak v roce 2007, tak Je možné, že je vázán na olše vyskytující se v lesních porostech. Vlnovník lípový Eriophyes tiliae (Pagenstecher, 1857) Způsobuje jedny z nejnápadnějších hálek tvořených vlnovníky. Novotvary jsou podlouhlého, rohlíčkovitého tvaru a dosahují délky mm na svrchní straně listu. Ze spodu je v místě hálek tvořeno erineum. V průběhu léta mění zelenou barvu na sytě červenou až hnědavou. Vlnovník lipový se na lipách městských parků a uličních stromořadí vyskytuje v hojné míře. Tento druh jsem pozorovala od června do září roku 2007 a 2009 především na lípě srdčité Tilia cordata na několika studijních plochách, park Lužánky, Moravské náměstí, Antropos, Šelepku a Arboretum MENDELU. Lípy jsou velice častou dřevinou městské zeleně. Vlnovník lipový ve městě Brně byl intenzivně studován (Kresťanpolová, 2006). Vlnovník Eriophyes leiosoma (Nalepa, 1892) Tento vlnovník vytváří červené, žlutě lemované skvrny různé velikosti, ve stejném místě ze spodní strany listů vznikají rezavě hnědé plstě (erineum) (Ivanová, 2006). Protogynní generace tohoto vlnovníka, někdy označované jako Eriophyes nervalis vytvářejí podél žilek listů protáhlé bělavé či nafialovělé erineum. Vlnovníka Eriophyes leiosoma jsem při orientačním průzkumu zjistila v roce 2007 a 2009 pouze na dvou studijních plochách v Brně, v parku Lužánky a na Šelepce, symptomy protogynní generace jsem pozorovala jenom v lesním porostu. 29

30 Ačkoli vlnovníci na listech lip způsobují pouze estetické vady, jsou někteří z nich označováni za přenašeče původců virových chorob rostlin (Ivanová, 2006). Vlnovník hrušňový Eriophyes pyri Pagenstecher, 1857 Vlnovník hrušňový přezimuje v prasklinách kůry nebo pod šupinkami pupenů, brzy na jaře se stává aktivní, napadá rašící pupeny, později listy i květy (Hluchý a kol., 1997). Nevytváří hálky, ale v důsledku posátí při silnějším napadení vznikají na obou stranách listu hnědé skvrny, které později nekrotizují. Ačkoli je Eriophyes pyri vážnějším škůdcem na hrušních, jeho hostiteli mohou být také další druhy dřevin z čeledi růžovitých (Rosaseae) nevyjímaje okrasných odrůd (Alford, 1995). Vlnovník hrušňový je častým obyvatelem hrušní. Byl pozorován v červenci a srpnu v letech 2007 i 2009 v městské části Jundrov a Židenice. Vlnovník trnkový Eriophyes similis (Nalepa,1890) Roztoč způsobuje značné deformace listů. Vytváří světle zelené nebo narůžovělé hálky vyskytující se převážně podél okraje listů. Může se vyskytnout na různých dřevinách rodu Prunus. Tento druh jsem zjistila v roce 2007 na jednom stanovišti v Brně. Je spíše předmětem zahrádek v okolí města. 5.2 Vlnovníci na javorech a olších Během vegetační sezóny v roce 2009 jsem na studijních plochách zjistila výskyt pěti druhů vlnovníků, na javorech Acer tři druhy vlnovníků, na olších Alnus dva druhy. Z javorů byly napadeny pouze javor klen Acer pseudoplatanus, na kterém byl zjištěn vlnovník Aceria macrorhyncha (Nalepa, 1889). Na javoru babyce Acer campestre jsem zaregistrovala 2 druhy vlnovníků, Aceria cephalonea (Nalepa, 1922) a Aceria macrochela (Nalepa, 1891). Na ostatních druzích javorů nebyly zaregistrovány žádné symptomy po napadení vlnovníky. Na olších se vlnovníci vyskytovali pouze na olši lepkavé Alnus glutinosa, na které se vyvíjely dva druhy vlnovníků, Acalitus brevitarsus (Fockeu, 1890) a Eriophyes inangulis (Nalepa, 1919). 30

31 Tab.2 Druhy vlnovníků na javorech a olších v parcích města Brna Vlnovník Hostitelská dřevina Aceria macrorhyncha (Nalepa, 1889) Acer pseudoplatanus L. Aceria cephalonea (Nalepa, 1922) Acer campestre L. Aceria macrochela (Nalepa, 1891) Acer campestre L. Acalitus brevitarsus (Fockeu, 1890) Eriophyes inangulis (Nalepa, 1919) Alnus glutinosa Gaertn. Alnus glutinosa Gaertn Intenzita napadení dřevin vlnovníky Studijní plocha park Lužánky Na studijní ploše park Lužánky byl na javoru klenu Acer pseudoplatanus zjištěn vlnovník Aceria macrorhyncha na osmnácti dřevinách z celkového počtu šedesát šest. Vlnovník Aceria cephalonea se vyskytoval na pěti dřevinách, Aceria macrochela na šesti dřevinách z celkových dvaceti pěti stromů javoru babyky Acer campestre. Ze sedmnácti dřevin olše lepkavé Alnus glutinosa bylo napadeno pět stromů vlnovníkem Acalitus brevitarsus, pouze ve dvou případech byl zjištěn Eriophyes inangulis. 31

32 Tab. 3 Druhové spektrum vlnovníků na javorech a olších v Lužánkách a podíl napadených dřevin Vlnovník Hostitelská dřevina Počet napadených dřevin Celkový počet dřevin Podíl napadených dřevin (%) Aceria macrorhyncha Acer pseudoplatanus ,3 Aceria cephalonea Aceria macrochela Acalitus brevitarsus Eriophyes inangulis Acer campestre Acer campestre Alnus glutinosa ,4 Alnus glutinosa ,8 Graf 1 Napadení Acer pseudoplatanus vlnovníkem Aceria macrorhyncha 32

33 Graf 2 Napadení Acer campestre vlnovníkem Aceria cephalonea a Aceria macrochela Graf 3 Napadení Alnus glutinosa vlnovníkem Acalitus brevitarsus a Eriophyes inangulis Studijní plocha park Koliště V parku Koliště bylo z celkového počtu sedmdesát šest stromů javoru klenu Acer pseudoplatanus napadeno patnáct dřevin vlnovníkem Aceria macrorhyncha. Na této studijní ploše se vykytuje pouze jeden exemplář javoru babyky Acer campestre, na němž nebylo pozorováno žádné napadení. 33

34 Tab. 4 Zastoupení vlnovníků na dřevinách v parku Koliště Vlnovník Hostitelská dřevina Počet napadených dřevin Celkový počet dřevin Procento napadení % Aceria macrorhyncha Acer pseudoplatanus ,7 Aceria cephalonea Aceria macrochela Acer campestre Acer campestre Graf 4 Napadení Acer pseudoplatanus vlnovníkem Aceria macrorhyncha Studijní plocha Tyršův sad V parku Tyršův sad se vyskytují čtyři stromy javoru klenu Acer pseudoplatanus, z nichž dva byly napadeny vlnovníkem Aceria macrorhyncha. Ze čtyř stromů javoru babyky Acer campestre rostoucích na studijní ploše, byl napaden pouze jeden vlnovníkem Aceria cephalonea. Vlnovník Aceria macrochela se na této studijní ploše nevyskytoval. 34

35 Tab. 5 Zastoupení vlnovníků na dřevinách v parku Tyršův sad Vlnovník Hostitelská dřevina Počet napadených dřevin Celkový počet dřevin Procento napadení % Aceria macrorhyncha Acer pseudoplatanus Aceria cephalonea Aceria macrochela Acer campestre Acer campestre Graf 5 Napadení Acer pseudoplatanus vlnovníkem Aceria macrorhyncha Graf 6 Napadení Acer campestre vlnovníkem Aceria cephalonea a Aceria macrochela 35

36 Studijní plocha Denisovy sady Na této studijní ploše se ze čtyř stromů javoru klenu Acer pseudoplatanus vyskytoval vlnovník Aceria macrorhyncha pouze na jediné dřevině. Z pěti stromů javoru babyky Acer campestre byl vlnovník Aceria cephalonea zjištěn ve dvou případech, vlnovník Aceria macrochela opět nebyl zaregistrován. Tab. 6 Zastoupení vlnovníků na dřevinách v parku Denisovy sady Vlnovník Hostitelská dřevina Počet napadených dřevin Celkový počet dřevin Procento napadení % Aceria macrorhyncha Acer pseudoplatanus Aceria cephalonea Acer campestre Aceria macrochela Acer campestre Graf 7 Napadení Acer pseudoplatanus vlnovníkem Aceria macrorhyncha 36

37 Graf 8 Napadení Acer campestre vlnovníkem Aceria cephalonea a Aceria macrochela Studijní plocha park Moravské náměstí Na studijní ploše Moravské náměstí se nachází jedenáct stromů javoru klenu Acer pseudoplatanus, vlnovník Aceria macrorhyncha byl zjištěn na čtyřech z nich. Javor babyka Acer campestre není v tomto parku zastoupen. Tab.7 Zastoupení vlnovníků na dřevinách v parku Moravské náměstí Vlnovník Hostitelská dřevina Počet napadených dřevin Celkový počet dřevin Procento napadení % Aceria macrorhyncha Acer pseudoplatanus ,4 Aceria cephalonea Acer campestre Aceria macrochela Acer campestre

38 Graf 9 Napadení Acer pseudoplatanus vlnovníkem Aceria macrorhyncha Celkové napadení vlnovníky Z mého průzkumu v roce 2009 vyplývá, že na všech pěti studijních plochách ve městě Brně byl na javoru klenu zjištěn pouze vlnovník Aceria macrorhyncha. Tento druh byl zaregistrován na čtyřiceti dřevinách javoru klenu z celkového počtu sto šedesát jedna stromů. Vlnovník Aceria cephalonea škodící na javoru babyce Acer campestre se vyskytoval na třech studijních plochách ze čtyř možných (v parku Moravské náměstí javor babyka chyběl). Z celkového počtu třiceti pěti dřevin javoru babyky byl prokázán na osmi. Vlnvoník Aceria macrochela, také vázaný na javor babyku, se nacházel pouze na jedné studijní ploše na šesti stromech. Vlnovníci Acalitus brevitarsus a Eriophyes inangulis vyskytující se na olši lepkavé Alnus glutinosa byli přítomni pouze na jediné studijní ploše (Lužánky), neboť se hostitelská dřevina jinde nenachází. Z celkového počtu sedmnácti dřevin bylo sedm stromů napadeno vlnovníky. Jediný park Lužánky má zastoupení všech zájmových dřevin a byly v něm prokázány všechny druhy vlnovníků. 38

39 Tab.8 Podíl javorů a olší napadených vlnovníky v roce 2009 v parcích v Brně Vlnovník Hostitelská dřevina Počet napadených dřevin Celkový počet dřevin Procento napadení % Aceria macrorhyncha Acer pseudoplatanus ,84 Aceria cephalonea Aceria macrochela Acer campestre Acalitus brevitarsus Eriophyes inangulis Alnus glutinosa ,18 U každé dřeviny byla sledována spodní část koruny. Na některé dřevině se listy napadené vlnovníky vyskytovaly nahodile a ojediněle, např. dva listy s hálkami na celou větev, na jiném stromě se stejný druh vyskytoval ve vyšší početnosti. Také hustota hálek na plochu listu byla velmi rozmanitá. Druhy Aceria macrorhyncha na javoru klenu, Aceria cephalonea na javoru babyce a Acalitus brevitarsus na olši lepkavé způsobují značné množství hálek na ploše listu. Dají se počítat na desítky až stovky. Vlnovníci Aceria macrochela na javoru babyce a Eriophyes inangulis na olši lepkavé vytvářejí hálky pouze kolem hlavních žilek. Jejich počet se pohybuje pouze do tří desítek hálek na listové ploše. V roce 2002 byl proveden výzkum hálek na javoru klenu na třech lokalitách v Polsku vedený Skrzypczyńskou (2004). Byly zjištěny hálky způsobené celkem 6 druhy. Nejpočetněji byl zastoupen vlnovník Aceria cephalonea. Tento druh se nejčastěji vyskytoval na všech lokalitách bez ohledu, zda šlo o zeleň v urbanizované části, o národní park nebo les. Dalším zaregistrovaným druhem na javoru klenu byl vlnovník Aceria pseudoplatani (Corti 1905), v mnohem nižší početnosti. 39

40 6 ZÁVĚR Zjišťování druhového spektra vlnovníků na dřevinách v Brně probíhalo v průběhu roku 2007 a Celkem jsem zjistila 11 druhů vlnovníků: vlnovníci Aceria cephalonea a Aceria macrochela se vyskytovali na javoru babyce Acer campestre. Vlnovník Aceria macrorhyncha na javoru klenu. Na olši lepkavé Alnus glutinosa byly nalezeny tři druhy, vlnovník Acalitus brevitarsus, vlnovník Eriophyes inangulis a vlnovník olšový Eriophyes laevis. Vlnovník ořešákový Aceria erinea a vlnovník puchýřovitý Aceria tristriata byli zjištěni na ořešáku královském Juglans regia. Vlnovník hrušňový Eriophyes pyri byl nalezen na hrušni obecné Pyrus communis a vlnovník trnkový Eriophyes similis se vyskytoval na trnce obecné Prunus spinosa. Lípy Tilia spp. hostily vlnovníka lípového Eriophyes tiliae. 1. Na pěti studijních plochách města Brna byly identifikovány tři druhy vlnovníků na javorech (Acer) a dva druhy na olších (Alnus). 2. Na javoru klenu Acer pseudoplatanus se vyskytoval vlnovník Aceria macrorhyncha. Na javoru babyce Acer campestre byly zjištěny dva druhy, vlnovník Aceria cephalonea a Aceria macrochela. Na olši lepkavé Alnus glutinosa se taktéž vyskytovaly dva druhy vlnovníků, Acalitus brevitarsus a Eriophyes inangulis. 3. Hojně se vyskytující dřevinu v městských parcích zastupoval javor klen, z celkového počtu sto šedesát jedna prozkoumaných stromů bylo napadeno čtyřicet jedinců (25 %) vlnovníkem Aceria macrorhyncha. Z třiceti pěti dřevin javoru babyky se vlnovníci vyskytovali na čtrnácti z nich (40 %), a to osm vlnovníků Aceria cephalonea a šest Aceria macrochela. Olše lepkavá se vykytovala pouze na jedné studijní ploše, ze sedmnácti dřevin vlnovníci škodili na sedmi z nich (41 %). Vlnovník Acalitus brevitarsus byl pozorován na pěti olších, Eriophyes inangulis pouze na dvou. 4. Počty hálek na plochu listu byly individuální podle druhu. Vlnovník Aceria macrorhyncha na javoru klenu, Aceria cephalonea na javoru babyce a Acalitus brevitarsus na olši lepkavé způsobují značné množství hálek na jednom listu. Vlnovníci Aceria macrochela na javoru babyce a Eriophyes inangulis na olši lepkavé vytvářejí hálky pouze kolem hlavních žilek v daleko menším počtu. 40

41 5. Na všech pěti studijních plochách byl zastoupen pouze vlnovník Aceria macrorhyncha na javoru klenu. 6. Na často se vyskytujícím javoru mléči (Acer platanoides) nebyl zjištěn žádný druh vlnovníka. 7. Ochrana proti vlnovníkům v městské zeleni se neprovádí. Ačkoli se na dřevinách brněnských parků vyskytují téměř pravidelně v poměrně velkém množství, nezpůsobují žádná velká poškození okrasných dřevin. Jejich působením vznikají novotvary, pestré a velmi nápadné hálky, erinea, barevné změny a deformace listů. 41

42 7 POUŽITÁ LITERATURA AAS, G., RIEDMILLER, A., 2005: Kapesní atlas stromy. Slovart, s. r. o., Bratislava, 256 s. ALFORD, D., 1995: A Colour Atlas of Pest of Ornamental Trees, Shrubs and Flowers. Manson Publishing, London, 448 s. BIJKERK, J., 2010: Gall mites [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: BUCHTA, I., KULA, E., DRÁPELA, K., 2004: Ekologické aspekty disperze vlnovníků ve vertikálním profilu koruny břízy. Journal of Forest Science, 50, (12): BUCHTA, I., KULA, E., KRESŤANPOLOVÁ, M., 2006: Occurrence variations and spatial distribution patterns of Eriophyes tiliae (Pgst.) (Acari, Eriophyidae) subspecies in the urban environment. Journal of Forest Science, 52, (12): FOREST HEALTH PROTECTION, 1994: Eriophyid Mites. Alaska Cooperative Extension [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: GRAHAM, J., 2004: Ornamental Plant Damage By Eriophyid Mites. University of Nevada Cooperative Extension [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: HLUCHÝ, M., ACKERMANN, P., ZACHARDA, M., BAGAR, M., JETMAROVÁ, E., VANEK, G., 1997: Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné. Biocont Laboratory, Brno, 432 s. INTERNETOVÝ PORTÁL BioLib.cz [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: IVANOVÁ, H., 2006: Poškodenie líp vlnovníkom lipovým [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: s517x43839.html IVANOVÁ, H., 2006: Roztoče na lipách. Rostlinolékař, 17(6): 22 KABÍČEK, J., 2007: Vlnovníkovci škodící na ořešáku [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: s517x44554.html 42

43 KAZDA, J. a kolektiv, 2001: Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. Farmář zemědělec, Praha, 148 s. KEIFER H.H., BAKER E.W., KONO T., DELFINADO M., STYER W.E., 1982: An illustrated Guide to Plant Abnormalities Caused by Eriophyid Mites in North America. United States Department of Agriculture [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: Keifer_et_al.pdf KOLEJKA, J., 1997: Životní prostředí Brno Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna, Brno, 142 s. KOLEŠKA, Z., 2004: Historie výzkumu fytopatologicky významných roztočů v českých zemích 4. a 5. část. Rostlinolékař, (15)5: KOSTELNÍČEK, M., 2007: Čarověníky v naší zahradě [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: KRESŤANPOLOVÁ, M., 2006: Fauna fytofágních roztočů (Acari) městské vegetace a podmínky jejich výskytu v Brně. Diplomová práce, MZLU v Brně, 60 s. LAŠTŮVKA, Z. a kolektiv, 2004: Zoologie pro zemědělce a lesníky. Konvoj, Brno, 264 s. LENDĚLOVÁ, P., 2008: Sběr a určování hálek a tvorba didaktické pomůcky k této problematice. Diplomová práce, MU v Brně, 99 s. [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: LINDQUIST, E. E., SAMELIS, M. W., BRUIN, J., 1996: World Crop Pests Eriophyoid Mites [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: and+bruin&source=bl&ots=pcjhwu0lox&sig=6b5gp5kkajtub7bd2mcf3yzz- yc&hl=cs&ei=2s6ls7zfijdy- QaoqczCBg&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=1&ved=0CAkQ6AEwAA#v= onepage&q=&f=false MAGOWSKI, W., 2008: Eriophyoidea. Fauna Europaea, vers Databáze [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: http// MANSON, D., 1984: FNZ 4 Eriophyoidea except Eriophyinae (Arachnida: Acari) - Life Cycle [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: acts/fnz04/fnz04cyc.asp 43

44 MOJE BRNO, 2009: Moravské náměstí [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: NATURE NOTES FROM SKYE, 2005: Part 3 [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: NIENHAUS, F., BUTIN, H., BÖHMER, B., 1998: Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. Brázda, Praha, 288 s. PLANT & INSECT DIAGNOSTIC LABORATORY, 2003: Eriophyid Mites. Washington State University Cooperative Extension [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: pls89eriophyidmites.pdf SKRZYPCZYŃSKA, M., 2004: Studies on the population frequency of insects and mites causing galls on the leaves of the sycamore maple Acer pseudoplatanus L. in southern Poland. Journal of Pest Science, 77: ŠEFROVÁ, H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Konvoj, Brno, 258 s. TOMICZEK, CH., CECH, T., KRAHAN, H., PERNY, B. HLUCHÝ, M., ŠEFROVÁ, H., 2005: Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. Biocont Laboratory, Brno, 224 s. UHLÍŘOVÁ, H., KAPITOLA, P. a kolektiv, 2004: Poškození lesních dřevin. Lesnická práce, Praha, 288 s. ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P., TICHÁ, S., KOBLÍŽEK, J., 2009: Dřeviny České republiky. Lesnická práce, s. r. o., Brno, 367 s. VANĚČKOVÁ-SKUHRAVÁ, I., 1996: Eriophyid mites (Acari: Eriophyoidea) on trees and shrubs in the Czech Republic. Acta Soc. Zool. Bohem., 60: VANĚČKOVÁ-SKUHRAVÁ, I., 1998: Content of several chemical elements in plant tissues attacked by Eriophyid mites. Ekológia, Bratislava, 17 (1):3 10 VEŘEJNÁ ZELEŇ MĚSTA BRNA, 2005: Lokality [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: 79 VESER, J., 2005: Choroby a škůdci rostlin. Brázda, Praha, 184 s. WIKIPEDIE, 2007: Roztoči [online]. [navštíveno ]. Dostupné na WWW: MyTrees, 2009: Interní materiál VzMB, nepublikovaný, nestránkováno 44

45 8 PŘÍLOHY 1. Seznam vědeckých názvů vlnovníků použitých v textu 2. Seznam vědeckých názvů dřevin uvedených v textu 3. Seznam českých a vědeckých názvů nejčastěji se vyskytujících dřevin v brněnských parcích 4. Druhové zastoupení a počet javorů a olší v Lužánkách 5. Druhové zastoupení a počet javorů na Kolišti 6. Druhové zastoupení a počet javorů v Tyršově sadu 7. Druhové zastoupení a počet javorů v Denisových sadech 8. Druhové zastoupení a počet javorů na Moravském náměstí 9. Fotografie symptomů 45

46 Příl. 1: Seznam vědeckých názvů vlnovníků použitých v textu Acalitus brevitarsus (Fockeu, 1890) Aceria cephalonea (Nalepa, 1922) Aceria macrochela (Nalepa, 1891) Aceria macrorhyncha (Nalepa, 1889) Eriophyes inangulis (Nalepa, 1919) Abacarus hystrix (Nalepa, 1896) Acalitus rudis (Canestrini, 1890) Aceria carvi (Nalepa, 1895) Aceria erinea (Nalepa, 1891) Aceria heteronyx (Nalepa, 1891) Aceria pseudoplatani (Corti 1905) Aceria tristriata (Nalepa, 1890) Aceria tulipae (Keifer, 1938) Calepitrimerus vitis (Nalepa, 1905) Cecidophyopsis ribis (Westwood, 1869) Colomerus vitis (Pagenstecher, 1857) Eriophyes laevis (Nalepa 1889) Eriophyes leiosoma (Nalepa, 1892) Eriophyes pyri Pagenstecher, 1857 Eriophyes similis (Nalepa, 1890) Eriophyes tiliae (Pagenstecher, 1857) Phyllocoptes lionotus (Nalepa, 1891) Phyllocoptes populi (Nalepa 1894) 46

47 Příl. 2: Seznam vědeckých názvů dřevin uvedených v textu Acer pseudoplatanus L. Acer campestre L. Acer platanoides L. Acer negundo L. Acer palmatum Thunb. Acer saccharinum L. Alnus glutinosa Gaertn. Alnus cordata Desf. Juglans regia L. Prunus spinosa L. Pyrus comunis L. Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Tilia spp. 47

48 Příl. 3: Seznam českých a vědeckých názvů nejčastěji se vyskytujících dřevin v brněnských parcích Bez černý Sambucus nigra L. Brslen evropský Euonymus europaea L. Bříza bělokorá Betula pendula Roth. Buk lesní Fagus sylvatica L. Dřezovec trojtrnný Gleditsia triacanthos L. Dřín obecný Cornus mas L. Dub letní Quercus robur L. Dub uherský Quercus conferta Kit. Dub zimní Quercus petraea Lindl. Habr obecný Carpisnus betulus L. Habrovec habrolistý Ostrya carpinifolia Scop. Hloh obecný Crataegus laevigata (Poir.) DC. Hlošina úzkolistá Elaeagnus angustifolia L. Jasan americký Fraxinus americana L. Jasan úzkolistý Fraxinus angustifolia Willd. Jasan ztepilý Fraxinus excelsior L. Javor babyka Acer campestre L. Javor dlanitolistý Acer palmatum Thunb. Javor jasanolistý Acer negundo L. Javor klen Acer pseudoplatanus L. Javor mléč Acer platanoides L. Javor stříbrný Acer saccharinum L. Jerlín japonský Sophora japonica L. Jeřáb prostřední Sorbus intermedia PERS. Jilm habrolistý Ulmus carpinifolia Gled. Jilm vaz Ulmus laevis Pall. Jinan dvoulaločný Ginkgo biloba L. Jírovec maďal Aesculus hippocastanum L. Katalpa nádherná Catalpa speciosa Ward. Katalpa obecná Catalpa bignonioides Walt. Korkovník amurský Phelodendron amurense Ruph. Liliovník tulipánokvětý Liriodendron tulipifera L. 48

49 Lípa zelená Tilia x euchlora K.Koch. Lípa stříbrná Tilia tomentosa Moench. Lípa srdčitá Tilia cordata Mill. Lípa velkolistá Tilia platyphylla Scop. Líska obecná Corylus avellana L. Líska turecká Corylus colurna L. Myrobalán třešňový Prunus cerasifera Ehrh. Olše lepkavá Alnus glutinosa Gaertn. Olše srdčitá Alnus cordata Desf. Ořešák černý Juglans nigra L. Ořešák královský Juglans regia L. Pajasan žláznatý Ailanthus glandulosa Desf. Pavlovnie plstnatá Paulownia tomentosa Stend. Ptačí zob obecný Ligustrum vulgare L. Rakytník úzkolistý Hippophae rhamnoides L. Růže Rosa sp. Řešetlák počistivý Rhamnus catharticus L. Střemcha obecná Padus avium Mill. Svitel latnatý Koelreuteria paniculata Laxm. Šerík amurský Syringa amurensis Rupr. Šerík čínský Syringa chinensis Willd. Šerík obecný Syringa vulgaris L. Štědřenec odvislý Laburnum anagyroides Med. Topol bílý Populus alba L. Topol černý Populus nigra Linnaeus Topol osika Populus tremula L. Trnovník akát Robinia pseudoaccacia L. Zlatice prostřední Forsythia intermedia Zab. 49

50 Příl. 4: Druhové zastoupení a počet javorů a olší v Lužánkách Český název Vědecký název Počet dřevin Javor klen Acer pseudoplatanus L. 66 Javor mléč Acer platanoides L. 218 Javor babyka Acer campestre L. 25 Javor jasanolistý Acer negundo L. 2 Javor dlanitolistý Acer palmatum Thunb. 1 Javor stříbrný Acer saccharinum L. 2 Olše lepkavá Alnus glutinosa (L.) Gaertn. 17 Olše srdčitá Alnus cordata Desf. 2 Příl. 5: Druhové zastoupení a počet javorů na Kolišti Český název Vědecký název Počet dřevin Javor klen Acer pseudoplatanus L. 76 Javor mléč Acer platanoides L. 15 Javor babyka Acer campestre L. 1 Javor jasanolistý Acer negundo L. 0 Javor dlanitolistý Acer palmatum Thunb. 0 Javor stříbrný Acer saccharinum L. 1 50

51 Příl. 6: Druhové zastoupení a počet javorů v Tyršově sadu Český název Vědecký název Počet dřevin Javor klen Acer pseudoplatanus L. 4 Javor mléč Acer platanoides L. 16 Javor babyka Acer campestre L. 4 Javor jasanolistý Acer negundo L. 0 Javor dlanitolistý Acer palmatum Thunb. 0 Javor stříbrný Acer saccharinum L. 0 Příl. 7: Druhové zastoupení a počet javorů v Denisových sadech Český název Vědecký název Počet dřevin Javor klen Acer pseudoplatanus L. 4 Javor mléč Acer platanoides L. 25 Javor babyka Acer campestre L. 5 Javor jasanolistý Acer negundo L. 0 Javor dlanitolistý Acer palmatum Thunb. 0 Javor stříbrný Acer saccharinum L. 0 Příl. 8: Druhové zastoupení a počet javorů na Moravském náměstí Český název Vědecký název Počet dřevin Javor klen Acer pseudoplatanus L. 11 Javor mléč Acer platanoides L. 16 Javor babyka Acer campestre L. 0 Javor jasanolistý Acer negundo L. 0 Javor dlanitolistý Acer palmatum Thunb. 0 Javor stříbrný Acer saccharinum L. 0 51

52 Příl. 9: Fotografie symptomů Vlnovník Aceria macrorhyncha na javoru klenu Vlnovník Aceria erinea na ořešáku královském 52

53 Vlnovník Aceria tristriata na ořešáku královkém Vlnovník Eriophyes pyri na hrušni obecné Vlnovník Eriophyes similis na trnce obecné 53

54 Rohlíčkovité hálky vlnovníka Eriophyes tiliae na lípě sp. Forma vlnovníka lipového Eriophyes leiosoma Eriophyes nervalis protogynní generace vlnovníka Eriophyes leiosoma symptomy na listu lípy 54

55 Vlnovník Eriophyes laevis na olši lepkavé 55