Jabok, ETF 2015 Michael Martinek

Transkript

1 Jabok, ETF 2015 Michael Martinek

2 definice a dělení chodby způsoby měření chudoby současná míra chudoby v ČR moţnosti řešení problému chudoby 2

3 Stav nouze (materiální deprivace), kdy lidé nemají dostatek prostředků k zajištění své existence v dané společnosti. Různé způsoby dělení chudoby: Na chudobu jako nedostatek reaguje filantropie, důsledkem můţe být sociální past a další šíření chudoby. Na chudobu jako nedostupnost zdrojů a sluţeb pro určitou část společnosti reaguje sociální politika, důsledkem by mělo být jejich zpřístupnění a zmírnění chudoby. Dobrovolná chudoba je důsledkem svobodného rozhodnutí člověka, který se z etických či náboţenských důvodů zřekne svého plného přístupu ke zdrojům a sluţbám. Absolutní chudoba (bída) je nedostatek základních ţivotních potřeb (jídlo, pitná voda, zdravotní péče, přístřeší, vzdělání). Relativní chudoba je produkt společenské nerovnosti, kritéria pro její posouzení se liší podle vyspělosti státu. 3

4 Lovos je zkratka pro "Lifestyle of Voluntary Simplicity", tedy "ţivotní styl dobrovolné skromnosti". Toto hnutí, na západě čím dál tím populárnější (na východě a na jihu jaksi "povinné"), si klade za cíl návrat k přírodě - resp. omezení nadměrné spotřeby, přiměřené přizpůsobení vlastních nároků především materiálních, ale i duchovních a intelektuálních. Nejde o skromnost, jde o výběrovou náročnost. Být náročný, avšak vybírat si v čem. Klást opravdu vysoké nároky na čistou vodu a čerstvý vzduch, na zdravotnictví a veřejnou dopravu, na maximální energetickou výkonnost a radost ze ţivota - ne na co nejnákladnější hromadění tretek. Jde o to váţit si ne toho, kdo má víc, nýbrţ toho, kdo dovede být stejně šťastný či šťastnější s menším zatíţením společnosti a Země. Dobrovolná skromnost není o askezi. Je o výběrové náročnosti, o radosti ze ţivota místo radosti z majetku. Je o antisnobismu. Existují tři argumenty pro dobrovolnou skromnost: morální, sociální a ekologický. Nový zákon: blahoslavení chudí Řeholní slib chudoby 4

5 V dnešní době se díky medializaci pojem chudoba spojuje zejména s ţivotními poměry lidí v rozvojových zemích a pouţívá se pro stav, který nezajišťuje člověku základní podmínky pro důstojný ţivot a uspokojení nejzákladnějších lidských potřeb. Je spojen se značnou hmotnou nouzí, nedostatkem potravin, nezávadné pitné vody, ošacení, špatné situace s bydlením, nedostatečným či ţádným přístupem k základní zdravotní péči, vzdělání, ap. Důsledkem chudoby bývá chronický hlad, podvýţiva, nedostatečná imunita nebo nevzdělanost, náchylnost k nemocem, vysoká dětská úmrtnost, nebo nízká střední délka ţivota. Je stavem kdy jsou ţivotní podmínky člověka v rozporu se základními lidskými právy. Z hlediska sociální politiky představuje chudoba jeden z nejobtíţněji řešitelných problémů. Zároveň chudoba představuje jeden z nejvýraznějších motivačních prvků, kdy je motorem vzdělání, migrace obyvatelstva atp. 5

6 Proč stále ţije tolik lidí v extrémní chudobě? Nejkritičtější stádium chudoby, kdy mnoho lidí nemá přístup k základním potřebám jako je jídlo, voda, přístřeší, hygienické zařízení a zdravotní péče. Mezinárodní práh chudoby byl v minulosti přibliţně 1 USD na den. V roce 2008 zvýšila Světová banka práh chudoby na 1,25 USD na den, zaloţený na paritě kupní síly z roku V roce 2001 ţila 1,1 miliarda lidí ve stavu extrémní chudoby, tedy za méně neţ 1 USD na den. Za méně neţ 2 USD denně ţilo zhruba 2.7 miliardy lidí. Nejvíce chudých ţije v Subsaharské Africe a jiţní a jihovýchodní Asii. Hlad a chudoba si kaţdý den vyţádají 25 tisíc lidských ţivotů; 852 milionů lidí trpí nedostatkem jídla to je více neţ celá populace Spojených států, Kanady a Evropské unie dohromady; Podíl lidí, kteří ţijí v extrémní chudobě se během 20. století sníţil z 59 na 19 procent a je nyní nejniţší v historii. Hlad a podvýţiva jsou největším zdravotním rizikem, na jejich následky umírá více lidí neţ na AIDS, malárii a tuberkulózu dohromady; Chudí utratí za jídlo přes 70 procent svých příjmů. Průměrná americká rodina něco přes deset procent; Vymýcení extrémní chudoby a hladu je prvním z Rozvojových cílů tisíciletí, které přijalo 189 členských států OSN v roce 2000 na Summitu tisíciletí v tzv. Miléniové deklaraci. Extrémní chudoba je nejčastější v Subsaharské Africe, Jihovýchodní Asii a ve Střední Americe. 6

7 Uganda 84,3 (2001) Haiti 80,0 (2003) Libérie 80,0 (2000) Sierra Leone 70,2 (2004) Nigérie 70,0 (2007) Angola 70,0 (2003) Tádţikistán 70,0 (2007) Zimbabwe 68,0 (2004) Zambie 63,3 (2001) Bolívie 60,0 (2006) Rwanda 60,0 (2001) Guatemala 56,2 (2004) Senegal 54,0 (2001) Afghánistán 53,0 (2003) Honduras 50,7 (2003) 7

8 8

9 Rozdílnost společenských skupin v příjmech, majetku, moci, privilegiích, prestiţi. Podle proměnnosti: Trvale daná: např. kastovní, stavovská Proměnlivá: jsou moţné posuny osob mezi skupinami Podle příčiny: Nutný důsledek společenského ţivota Důsledek určitého uspořádání společenského ţivota 9

10 Rozdíly ve vlastněném bohatství: jsou většinou způsobeny historicky dědickou posloupností; bohatí mají zvýhodněný přístup ke vzdělání, kultuře, cestování kontaktům, majetek jim vynáší další bohatství; ti, kdo jsou odkázáni jen na výdělek ze své práce, jsou více ohroţeni chudobou (příklad: mladá rodina, která si musí vzít hypotéku na dům/byt, je celoţivotně znevýhodněná vůči jiné rodině, která dům/byt dostala od rodičů). Nízké výdělky ze zaměstnání: jsou důsledkem nedostatečného vzdělání a kvalifikace, příp. lidských vlastností a schopností. Rozdíly mezi lidmi ve schopnostech, inteligenci, píli, pracovitosti, ambicích, povahových vlastnostech apod. jsou přirozené a jsou motorem vývoje společnosti. Proto i diferenciace výdělků z výkonových hledisek musí být zachována. Nezaměstnanost: je základním ekonomickým a sociálním problémem, který vede k sociálnímu vyloučení, často i k bezdomovectví a k bídě (absolutní chudobě). 10

11 Primárně společenská záleţitost: odpovědnost přísluší státu, který musí vytvořit takové sociální e ekonomické podmínky, aby lidé do chudoby neupadali (dostatek pracovních příleţitostí, bezplatné vzdělání a zdravotnictví, bohaté sociální dávky apod.) = názor sociálně demokratický, levicový. Primárně individuální záleţitost: za svou chudobu je odpovědný kaţdý člověk svou nedostatečnou pracovitostí, nevhodným chováním apod., proto chudí sami musí zmobilizovat své zdroje a změnit svou situaci = názor liberální, pravicový. Oba uvedené názory jsou extrémní, reálné řešení je třeba hledat na škále mezi nimi. 11

12 hranice denních příjmů na osobu relativní metoda normativní metoda Giniho index Index lidského rozvoje 12

13 Nejpouţívanější klasifikace chudoby, vytvořená Světovou bankou (1990): extrémní chudoba - průměrný denní příjem je niţší neţ 1,- USD, od r ,25 USD. V Evropě je extrémní chudoba eliminována zásahy sociálního státu 13

14 V Evropské unii se práh chudoby podle Eurostatu stanovuje na úroveň 60 % mediánu příjmů v dané společnosti (medián je středni hodnota, tzn. 50 % příjmů je vyšší a 50 % příjmů niţší). Podle OECD je to 50 % mediánu. V roce 2011 byla hranice chudoby v České republice 114 tis. Kč ročně a ţilo pod ní cca 950 tisíc osob. Jestliţe osoba ţije pod hranicí chudoby, mluvíme o tom, ţe je ohroţena příjmovou chudobou. 14

15 Roční národní hranice chudoby je stanovena na úrovni 60 % mediánu ročního národního ekvivalizovaného příjmu na spotřební jednotku. Medián příjmu rozděluje celkovou populaci na dvě stejné části. Ekvivalizovaný příjem na spotřební jednotku se vypočítá tak, ţe vydělíme celkový čistý příjem domácnosti její velikostí určenou pouţitím následujících vah: 1.0 pro první dospělou osobu, 0.5 pro ostatní členy domácnosti ve věku 14 let nebo více a 0.3 pro kaţdého člena domácnosti mladšího 14 let. ČR: průměrný příjem asi 26 tis., medián asi 20 tis., čistá mzda asi 16 tis., 60% mediánu = 9,6 tis. Výhoda: moţnost relativně pruţně reagovat na ekonomický a sociální vývoj, tato výhoda však bývá občas převáděna do reakcí rovnajícím se korupci voličů. Nevýhoda: nadhodnocení sociálních dávek a nebezpečí, ţe politici vyuţijí návyku jejího čerpání. 15

16 Proč je v ČR tak nízká míra chudoby? Česká republika patří k zemím s nejniţší mírou chudoby podle metodiky EU dosáhla v roce 2008 (poslední dostupné údaje ČSÚ a Eurostatu) hodnoty 9 % (podíl osob s příjmem pod hranici 60 % mediánu národního ekvivalizovaného příjmu na spotřební jednotku), zatímco průměr zemí EU činí 17 %. Chudobou byli přitom nejvíce ohroţeni obdobně jako v jiných zemích zejména nezaměstnaní, neúplné rodiny a rodiny se 3 a více dětmi (tyto rodiny však představují méně neţ 5 % rodin). Ze všech dětí mladších 18 let bylo v ČR pod hranicí chudoby 13 % (v rámci EU v průměru 20 %). V kategorii zaměstnaných osob ve věku 18 let a více byla 4% osob ohroţena chudobou, v rámci sedmadvacítky činila tato hodnota 8%. Míra chudoby osob starších 65 let dosahovala v České republice cca 7% (v zemích Evropské unie 19 %). 16

17 Země Spodních 10 % Medián Horních 10 % Švédsko 56 % 89,8 % 150,9 % Finsko 62,3 % 89,5 % 147,9 % Kanada 44,6 % 89,1 % 166,9 % Dánsko 60,9 % 89,0 % 150,4 % Norsko 63,2 % 88,9 % 149,0 % Japonsko 52,4 % 87,6 % 162,7 % Nový Zéland 51,2 % 87,2 % 160,6 % Německo 43,4 % 87,0 % 165,7 % Česko 49,3 % 85,2 % 153,1 % Itálie 56,1 % 85,1 % 156,6 % Švýcarsko 56,6 % 84,9 % 153,4 % Belgie 60,4 % 84,5 % 153,4 % Nizozemí 51,7 % 84,0 % 158,8 % Austrálie 49,5 % 83,3 % 167,5 % Irsko 45,2 % 82,7 % 169,0 % Rakousko 48,1 % 82,7 % 164,0 % Korea 39,9 % 81,7 % 181,7% OECD 48,2 % 81,2 % 166,2 % Francie 55,1 % 81,2 % 159,5 % Polsko 39,2 % 80,3 % 169,3 % Slovensko 45,1 % 78,7 % 163,5 % Španělsko 52,3 % 78,2 % 171,2 % Lucembursko 48,9 % 77,9 % 167,3 % USA 36,7 % 77,1 % 177,6 % Velká Británie 39,6 % 75,5 % 165,9 % Maďarsko 37,8 % 74,3 % 176,0 % Portugalsko 40,9 % 69,3 % 189,2 % Řecko 42,8 % 68,0 % 147,7 % Mexiko 27,4 % 62,2 % 216,7 % Turecko 42,0 % 55,2 % 203,7 % 17

18 18

19 Kdo si nemůţe dovolit alespoň tři z následujících poloţek, trpí materiální deprivací; v ČR je to 16% populace. Silná materiální deprivace alespoň 4 poloţky = 6% populace. Devět poloţek zahrnutých do tohoto indikátoru: schopnost čelit neočekávaným výdajům (do 6000 Kč); schopnost zaplatit jeden týden dovolené mimo domov ročně; neexistence nedoplatků (hypotéky nebo platby nájmu, účty za komunální sluţby nebo splácení zakoupeného zboţí na splátky či další splátky půjček); schopnost mít masité jídlo, kuře, rybu nebo vegetariánský ekvivalent kaţdý druhý den; schopnost adekvátně vytápět obydlí; vlastnictví pračky; vlastnictví barevné televize; vlastnictví telefonu; vlastnictví osobního auta. 19

20 Stanoví se minimální společensky přijatelný spotřební koš, který se vyjádří v penězích. Souhrn cen za zboţí a sluţby v tomto koši pak představuje minimální hranici příjmů, pod níţ nastává chudoba. Výhoda: niţší moţnost zneuţívání sociálního systému, Nevýhody: stanovit vyrovnaný spotřební koš je velmi náročné a vyţaduje to hlubší analýzu a znalost společenských poměrů; spotřební koš také velmi pomalu reaguje na změny ve společnosti. Pro svoji náročnost a nepopularitu mezi voliči, kteří sociální dávky pobírají, je tato metoda pouţívána pouze doplňkově. 20

21 Ţivotní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněţních příjmů k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb. Existenční minimum je minimální hranicí peněţních příjmů, která se povaţuje za nezbytnou k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umoţňující přeţití. Existenční minimum nelze pouţít u nezaopatřeného dítěte, u poţivatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let. Ţivotní minimum ani existenční minimum nezahrnují nezbytné náklady na bydlení. Ochrana v oblasti bydlení je řešena v rámci systému státní sociální podpory poskytováním příspěvku na bydlení a v systému pomoci v hmotné nouzi doplatkem na bydlení. Částky ţivotního minima od v Kč za měsíc: pro jednotlivce 3410 pro první dospělou osobu v domácnosti 3140 pro druhou a další dospělou osobu v domácnosti 2830 pro nezaopatřené dítě ve věku do 6 let 1740, 6 aţ 15 let 2140, 15 aţ 26 let (nezaopatřené) 2450 Ţivotní minimum je součtem všech částek ţivotního minima jednotlivých členů domácnosti. Částka existenčního minima od v Kč za měsíc:

22 Udává míru nerovnosti ve výši příjmů občanů v zemi. Čím je vyšší, tím jsou rozdíly ve výši příjmů občanů vyšší. Pokud by se index rovnal nule, měli by všichni občané stejně vysokou výplatu a neexistovala by tak mzdová nerovnost. Čím vyšší je Giniho index, tím je rozdíl mezi průměrnou mzdou a mediánem vyšší. Mzdové rozdíly jsou v Česku tradičně jedny z nejniţších v Evropské unii, i na světě. Gini index má hodnotu 26 a niţší je pouze ve Skandinávii a Slovinsku. Vzhledem k niţším mzdovým rozdílům a fungující sociální síti je tak v Česku nejméně chudých na světě. Rodinný příjem 10 % nejlépe situovaných českých domácností je více neţ pětkrát vyšší neţ rodinný příjem 10 % nejhůře situovaných domácností. A jak je to ve světě? Něco málo přes 80 % bohatství světa je v rukou 20 % lidí. 22

23 Rok 2007: Nejvíce rovnostářskou zemí je Švédsko, hodnota jeho GINI indexu je 23, poměr lidí ţijících v chudobě pak 9 %. Na druhé příčce se umístilo Česko s 10 % chudých a GINI indexem 26. Například Chorvaté mají 18 % chudých a GINI 29. Poláci 21 % lidí pod hranicí relativní chudoby a hodnotu GINI indexu na úrovni

24 24

25 Index lidského rozvoje (anglicky: Human development index, HDI) je pokus o vyjádření kvality lidského ţivota, za pomoci porovnání údajů o chudobě, gramotnosti, vzdělání, střední délce ţivota, porodnosti a dalších faktorů, který vypracovává Organizace spojených národů (OSN). Pouţívá se pro měření potenciální sociální prosperity. Index vymyslel v roce 1990 pákistánský ekonom Mahbub al Hak a od roku 1993 jej OSN pouţívá ve své kaţdoroční zprávě. HDI zahrnuje údaje státu ve třech základních ohledech vůči dalšímu potenciálnímu rozvoji lidských zdrojů: střední délka ţivota gramotnost obyvatelstva staršího 15 let (2/3 hodnoty indikátoru) a počet přihlášených dětí na školy prvního, druhého a třetího stupně (1/3 hodnoty indikátoru) HDP na 1 obyvatele v paritě kupní síly (v dolarech) 25

26 26

27 dotazování ( Máte pocit, ţe jste chudí? Jak vycházíte se svými příjmy? ) hodnocení výše minimálního (uspokojivého) příjmu 27

28 Ekonomický rozvoj spojený se společenskou solidaritou Rozvojové cíle tisíciletí (2000) Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2010) 28