VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ S TĚŽKÝM A HLUBOKÝM MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM

Transkript

1 VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ S TĚŽKÝM A HLUBOKÝM MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM Iva Švarcová Vzdělavatelnijsou všichni lidé, které dovedeme vzdělávat" Není ještě daleko za námi doba, kdy děti s mentálním postižením byly úředně" rozdělovány na vzdělavatelné a nevzdělavatelné, a to zpravidla jednorázovým aktem a s platností na celý život. V této neblahé skutečnosti však nelze hledat pouze projev svévole státního aparátu, nebo dokonce jednotlivých státních úředníků. Uvedená situace souvisela s úrovní školství, které nemělo k dispozici školy a zařízení pro vzdělávání dětí s těžkými formami mentálního postižení, s úrovní speciální pedagogiky - psychopedie, která se dosud málo věnuje řešení základních teoretických i metodických otázek vzdělávání dětí se závažnějším mentálním postižením a v této oblasti zaostává za pedagogickou praxí, která si vlastními silami klestí cesty a cestičky v tomto náročném pedagogickém terénu, ale i s úrovní obecné pedagogiky jako vědecké disciplíny, vymezující základní pedagogické kategorie, mezi něž trvale patří problematika vztahu vzdělání, vzdělávání a vzdělavatelnosti. Do dnešního dne nikdo uspokojivě nezodpověděl otázku, zda všichni lidé s mentálním postižením jsou vzdělavatelni, kde jsou hranice jejich vzdělavatelnosti či nevzdělavatelnosti a jaká míra úrovně rozumových schopností, zpravidla vyjadřovaná inteligenčním kvocientem, ještě umožňuje člověku, aby byl systematicky vzděláván. Problém vzdělavatelnosti odedávna patří mezi základní metodologické problémy pedagogiky. Zároveň je závažným problémem psychologickým a speciálně pedagogickým a má své významné konsekvence filozofické, etické, ale i právní i ekonomické. Pojetí vzdělání se v jednotlivých pedagogických koncepcích a směrech vždy lišilo, ale i měnilo a vyvíjelo. Problém vzdělavatelnosti vždy musel určitým způsobem řešit každý pedagogický myslitel a každý pedagogický směr. Míra humanismu a demokratismu v pojetí vzdělání vždy vypovídala o míře progresivnosti dané pedagogické koncepce či jejímu opaku.

2 Při posuzování prognózy vývojových možností a míry vzdělavatelnosti lidí s mentální retardací je zapotřebí zkoumat nejen samu postiženou osobu, její schopnosti, úroveň její sociální adaptability a další osobní vlastnosti, podmínky její rehabilitace a zlepšení jejího celkového stavu, aleje nutno přihlížet též k měnícím se sociálně ekonomickým podmínkám péče o mentálně postižené, k sociálním postojům a míře humanizace společnosti a v neposlední řadě i k úrovni speciálního i běžného" školství, které spolupůsobí v procesu začleňování mentálně postiženého člověka do společnosti. Ať se však stane východiskem naší koncepce vzdělávání to nebo ono jeho vědní pojetí, nezmění to nic na skutečnosti, že některé děti, jejichž výchova a vzdělávání jsou nám svěřeny, jsou zpravidla vzdělavatelné jen ve velmi omezené míře a s vynaložením nesmírného, pro nezasvěcené jen těžko představitelného úsilí. I toto úsilí však musí být vynaloženo, neboť z hlediska humanismu, lásky a úcty k člověku a víry v jeho schopnosti, byť často i hluboko zasuté, není jiné cesty. Je morální povinností každého pedagoga, který se dal na dráhu práce s těžce mentálně postiženými, aby pro jejich rozvoj, ať už ho bude nazývat vzděláváním, výchovou či kultivací, učinil vše, co je v jeho silách. Vzdělávání žáků s těžkým a hlubokým mentálním postižením musí respektovat specifické zvláštnosti, jimiž se liší od ostatní populace, a to i od žáků se středně těžkým postižením, vzdělávaných v pomocných školách. Praktický popis situace těchto lidí je velmi obtížný, protože jsou, stejně jako ostatní lidé, vzájemně odlišní. Procházejí, i když velmi zvolna, různými vývojovými stadii. K jejich obecné charakteristice patří: - zpravidla jsou neschopni vykonávat ani nejjednodušší pohyby koordinovaným způsobem, aby dosáhli i minimální míru nezávislosti, - nemají možnost pohybovat se a samostatně chodit, - nemají možnost posadit se a sedět bez opory, - pro mnohé je obtížné udržení hlavy bez pomoci, - pohyby rukou zpravidla neumožňují uchopení předmětu, - svalstvo úst často neumožňuje kousání a žvýkání, - mají velké těžkosti s polykáním a jejich strava musí být často tekutá, - jsou zcela nesoběstační v oblasti osobní hygieny, při mytí, koupání, jídle a pití, - verbální komunikace je nemožná, nebo minimální, - minimální je v některých případech i koordinace očního svalstva a mimika. Velmi dlouhou dobu se pomoc těžce a hluboce mentálně postiženým osobám redukovala na pouhou tělesnou péči (jídlo, hygiena, střecha nad hlavou) a vůbec se nepomýšlelo na jejich rozvíjení a vzdělávání. Dnes již je zřejmé, že omezíme-li naše úsilí na pouhou primární péči, tyto děti trpí naprostým nedostatkem stimulace. Nedochází u nich k rozvoji vyšších mozkových

3 (psychických) funkcí a jejich zaostalost se nejen stabilizuje, ale ještě prohlubuje. Postupně se stávají zcela apatickými, takže u nich vzniká další handicap na úrovni jejich citovosti. Žádným způsobem se nerozvíjejí jejich volní vlastnosti, jejich směřování" k něčemu, zájem o okolní svět a jejich snaha dosáhnout sebemenšího pokroku. Jejich existence trvale upoutaná na lůžko se v průběhu jejich života stává zcela nelidskou. Akutní potřeba zapojení těchto žáků do vhodného způsobu vzdělávání akcelerovala práci na přípravě vzdělávacího programu pro žáky s těžkým mentálním postižením. Rozvíjení rozumových schopností těžce a hluboce mentálně postižených dětí je velmi těsně spjato s komprehenzivní (celostní) rehabilitací, která ve svém moderním pojetí představuje plynulé a koordinované úsilí o optimální začlenění lidí se zdravotním postižením do života, a proto tento vzdělávací program dostal název Rehabilitační třídy pomocné školy", který byl pedagogickou veřejností brzy přijat. Při vzdělávání dětí s těžkým a hlubokým mentálním postižením neexistuje pevná hranice mezi speciálními pedagogickými metodami, rehabilitační péčí, různými druhy terapií a zdravotní a sociální péčí. Souhra všech tří rezortů - zdravotního, školského a sociálního je nezbytnou podmínkou úspěšného řešení tohoto problému. Rehabilitační třídy pomocné školy jsou určeny žákům s nejzávažnějšími formami mentálního postižení, kteří jsou schopni určitým způsoben reagovat na vnější podněty. Neměli by do nich být zařazováni žáci s jakkoliv závažnými poruchami hybnosti, případně více vadami, pokud u nich není diagnostikováno těžké či hluboké mentální postižení. Těžiště práce rehabilitačních tříd spočívá v komplexním speciálně pedagogickém a rehabilitačním působení na tělesný a psychický rozvoj žáků, spojeném s důsledným respektováním jejich individuálních zvláštností a potřeb. První dva roky experimentálního ověřování počátků práce v rehabilitačních třídách pomocné školy ukázaly, že práce v nich je smysluplná, všem těžce postiženým dětem prospěšná a z pedagogického i humánního hlediska nesmírně významná. Organizace školní docházky do rehabilitačních tříd pomocné školy Docházka do rehabilitačních tříd pomocné školy je plánována jako desetiletá, stejně jako docházka do pomocné školy. Její vnitřní členění by nemělo vycházet z věkových charakteristik žáků, ale spíše z úrovnějejich individuálních schopností a potřeb. Předpokládá se, že rehabilitační třídy budou vnitřně členěny na dva stupně (první stupeň a druhý stupeň), analogicky jako základní školy, s tím rozdílem, že oba stupně budou pětileté. Do rehabilitačních tříd pomocné školy budou zařazováni jednak žáci, kteří absolvovali přípravný stupeň pomocné školy

4 a po jeho ukončení nebyli schopni pokračovat ve školní docházce do pomocné školy, ale i žáci, u nichž od samého počátku školní docházky je zřejmé, že s velkou pravděpodobností nebudou vzhledem z závažnosti svého mentálního postižení schopni zvládat vzdělávací program pomocné školy. Rehabilitační třídy jsou alternativním vzdělávacím programem pomocné školy, určeným žákům s těžkým a hlubokým mentálním postižením. S běžnými třídami pomocné školy jsou plně prostupné, takže v případě akcelerace vývoje rozumových schopností žáka v kterékoliv etapě jeho povinné školní docházky je možné a vhodné jeho převedení do odpovídajícího stupně pomocné školy. V rehabilitačních třídách pomocné školy zabezpečují výchovně vzdělávací činnost souběžně dva pedagogičtí pracovníci, z nichž jeden, stejně jako v ostatních třídách pomocné školy, musí být speciální pedagog s učitelskou kvalifikací a druhý je vychovatel, v optimálním případě s rehabilitačním zaměřením. Tento obor, zaměřený na rehabilitaci v pedagogickém procesu, perspektivně budou otevírat některé pedagogické fakulty a Fakulta tělesné výchovy a sportu v bakalářském studiu. Počet žáků v rehabilitační třídě je stanoven na 4-6 žáků. Pokud jsou ve třídě více než 4 žáci, doporučuje se využít pomoci dalšího pracovníka (občana ve výkonu civilní služby, pomocné vychovatelky apod.). K úspěšnému průběhu vyučování v rehabilitačních třídách pomocné školy přispívá jejich vhodné prostorové vybavení. Kromě učebny by měly rehabilitační třídy mít k dispozici ještě jednu třídu nebo jinou místnost, jíž by bylo možno využívat k individuální práci se žáky, ke cvičení, k relaxaci a odpočinku. Rehabilitační třídy by měly být vybaveny vhodným zařízením a kompenzačními pomůckami potřebnými k rozvíjení hybnosti žáků. V rehabilitačních třídách, stejně jako v ostatních třídách pomocné školy, žáci plní povinnou školní docházku. Učební plán rehabilitační třídy pomocné školy Předmét Počet hodin týdnč Počet hodin ročnč Rozumová výchova Smyslová výchova Pracovní a výtvarná výchova 3 99 Hudební a pohybová výchova 3 99 Rehabilitační tčlesná výchova Poznámky. Hodinové dotace jednotlivých předmětů je možno upravil podle potřeb žáků. Každou hodinu lze rozdělil na 2 i více jednotek, mezi nimiž bude přestávka. Jednotlivé vyučovací předměty je možno spojovat, je možno vyučoval v blocích.

5 Učební osnovy Pro všechny předměty byly vypracovány rámcové osnovy, které se v současné době ověřují na všech 26 školách zapojených do experimentálního ověřování projektu rehabilitačních tříd pomocné školy. Na základě těchto osnov je pro každého žáky zpracováván individuální vzdělávací program. Hodnocení žáků rehabilitačních tříd pomocné školy Prospěch žáka ve všech předmětech se hodnotí slovně, převážně pochvalou a povzbuzením. K hodnocení je možno použít všech dostupných prostředků, které budou žákům srozumitelné tak, aby byli pozitivně motivováni k další činnosti. Pro vysvědčení se doporučuje využívat formuláře SEVT pro slovní hodnocení. Závěrem Jedním ze závažných nedostatků naší vzdělávací soustavy, který se dlouho nedařilo odstranit, byla nedostupnost systematického vzdělávání pro děti s těžkým a hlubokým mentálním postižením. K překonání tohoto problému vznikl ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze pro tyto žáky vzdělávací projekt, který syntetizuje proces vzděláváni s rehabilitační činností, a proto byl nazván Vzdělávací program rehabilitačních tříd pomocné školy. V rehabilitačních třídách pomocné školy se vzdělávají žáci s tak závažným mentálním postižením, kteréjim znemožňuje vzdělávání na úrovni zvláštní i pomocné školy, ale umožňuje jim, aby si v přizpůsobených podmínkách a za odborného vedení osvojovali některé elementární vědomosti, dovednosti a návyky, kteréjim umožní získat alespoň určitou míru soběstačnosti, pomůže jim najít vhodnou formu komunikace s jejich okolím a bude napomáhat rozvoji jejich motonky. Rehabilitační třídy pomocné školy by měly umožnit žákům s těžkým a hlubokým mentálním postižením, případně žákům s více vadami, uplatnit jejich ústavou garantované právo na vzdělání a realizovat jejich rozvojový tělesný i duševní potenciál. Zařazení tohoto alternativního vzdělávacího programu pomocné školy do vzdělávacího systému umožní z naší školské legislativy odstranit článek o osvobozování dětí s těžkým zdravotním postižením od povinného vzdělávání.