VOŠZ a SZŠ, Praha 1, Alšovo nábřeží 6. Absolventská práce

Transkript

1 VOŠZ a SZŠ, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Absolventská práce Praha 2014 Martina Pourová

2 Léčivé rostliny ovlivňující žaludeční funkci Absolventská práce Martina Pourová Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: PharmDr. Vlasta Hovorková Datum odevzdání práce: Datum obhajoby: Praha 2014

3 Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací. Praha 18. dubna 2014 Podpis

4 Děkuji PharmDr. Vlastě Hovorkové za odborné vedení absolventské práce, za poskytnutí cenných rad a konstruktivních připomínek.

5 Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve Středisku vědeckých informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6. Podpis

6 ABSTRAKT Pourová Martina Léčivé rostliny ovlivňující žaludeční funkci Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Vedoucí práce: PharmDr. Vlasta Hovorková Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2014, 69 stran Absolventská práce se zabývá účinky léčivých rostlin, které ovlivňují žaludeční funkci, a mají v této oblasti, vedle syntetických přípravků, stále nezastupitelné místo. V teoretické části absolventské práce jsou popsány metody správného sběru, sušení a uchovávání léčivých rostlin spolu s popisem jednotlivých částí rostliny, jež jsou předmětem sběru. Na tento oddíl navazují kapitoly dávkování a nejčastější lékové formy z rostlinných drog. Dále jsou v absolventské práci uvedeny jednotlivé části trávicí soustavy člověka, přičemž je největší pozornost věnována žaludku. U každé části trávicí soustavy je uveden popis a jeho funkce. Stěžejní kapitola je zaměřena na stomachika rostlinného původu (aromatika a amara), jejichž vybraní známí, nebo méně známí zástupci, jsou popsáni z hlediska výskytu, botanického hodnocení, sběru a sušení, obsahových látek, použití a dávkování. V závěru teoretické části je zařazeno několik volně prodejných přípravků, včetně několika galenických přípravků, které se používají jako stomachika. Praktická část absolventské práce je zaměřena na vyhodnocení dotazníkového šetření. V rámci tohoto šetření byly stanoveny tyto cíle: zjistit zda respondenti používají léčivé rostliny a v jakém případě; co respondenty ovlivňuje při výběru léčivého přípravku; poznat nejčastěji používanou formu přírodního léčivého produktu, a také to, zda si respondenti sami někdy připravili nějaký léčivý produkt ze svých nasbíraných surovin. Klíčová slova: léčivé rostliny, trávicí systém, stomachika, aromatika, amara.

7 ABSTRACT Pourová Martina Léčivé rostliny ovlivňující žaludeční funkci Medicinal Plants Effecting Gastric Function Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Tutor: PharmDr. Vlasta Hovorková Thesis, Prague: VOŠZ a SZŠ, 2014, 69 pages The thesis deals with the effects of medicinal products that affect gastric function and in this case the synthetic products are still irreplaceable. The theoretical part of my thesis describes the methods of the proper collection, drying and storage of medicinal plants including a description about various parts of the plants and collection that are the main part. This section contains dosage and dosage forms of herbal drugs. Furthermore, my thesis introduces different parts of the human digestive system emphasized on the stomach. Each part of the digestive system introduces the description and function. The main part is to focus on stomachic drugs of plant origin (aromatic plants and plants containing bitter substances - amara), well known or less known plants according to occurrence, botanical assessment, collection and drying, content, substance use and dosage. At the end of the theoretical part introduces a few OTC drugs including some Galenic preparations, which are used as a stomach medicine. The practical part of my thesis is focused on the evaluation of questionnaire. The questionnaire had the task to determine if respondents use medicinal plants and in what case; what influences the respondents in their choice of medicinal product; identify the most commonly used forms of natural medicinal product, and whether respondents have ever made medicine from their own raw materials. Key words: Medicinal Plants, Digestive Tract, Stomach Medicine, Aromatic Plants, Plants Containing Bitter Substances (amara).

8 Obsah Úvod Sběr, sušení a uchovávání léčivých rostlin Dávkování Nejčastější lékové formy používané při fytoterapii Trávicí soustava Dutina ústní Zuby Jazyk Slinné žlázy Hltan Jícen Žaludek Tenké střevo Tlusté střevo Stomachika součást moderní gastrologie Aromatika Archangelica officinalis Andělika lékařská Matricaria recutita Heřmánek lékařský Mentha x piperita Máta peprná Ocimum basilicum Bazalka vonná Coriandrum sativum Koriandr setý Majorana hortensis Majoránka zahradní Pimpinella saxifraga Bedrník obecný Satureja hortensis Saturejka zahradní Amara Zástupci rostlin s obsahem čistě hořkých látek Centaurium erythraea Zeměžluč okolíkatá Gentiana Lutea Hořec žlutý Cnicus benedictus Benedikt lékařský Menyanthes trifoliata Vachta trojlistá Cichorium intybus Čekanka obecná... 35

9 5.2.2 Taraxacum officinale Weber in Wiggers agg. Pampeliška obecná Zástupci rostlin s obsahem hořkých látek a siličných látek Citrus aurantium subspecies amara Citroník pomerančový hořký Artemisia vulgaris Pelyněk černobýl Acorus calamus Puškvorec obecný Achillea millefolium Řebříček obecný Marsdenia condurango Marsdenie kondurangová Verbena officinalis Sporýš lékařský Zástupce rostlin s obsahem ostře hořkých látek a tříslovin Capsicum annuum Paprika setá Zástupce rostlin s obsahem hořkých látek a slizů Cetraria islandica Pukléřka islandská Přehled vybraných volně prodejných léčivých přípravků, galenických přípravků a doplňků stravy a potravin Dotazníkové šetření Metodika výzkumu Charakteristika výzkumného vzorku Zpracování dat Výsledky výzkumu Shrnutí výsledků průzkumu Závěr Seznam obrázků Seznam tabulek a grafů Seznam použité literatury a zdrojů informací Seznam příloh... 69

10 Úvod Ve své absolventské práci jsem se zaměřila na léčivé rostliny, které ovlivňují žaludeční funkci. Toto téma jsem si vybrala nejenom proto, že mě zajímají účinky léčivých rostlin na trávicí soustavu člověka, ale také proto, že obliba používání přírodních léčivých produktů stále stoupá. Lidé od nepaměti používali rostliny a to jako potravinu, nebo jako lék. Lidové léčitelství, ve kterém se hojně využívalo rostlin, se vyvíjelo z náhodných a empirických zkušeností. V současnosti je fytoterapie založena na vědeckých poznatcích. Léčivé rostliny jsou používány jako prevence, ale i jako terapie různých onemocnění s tím, že přinášejí menší výskyt nežádoucích účinků, ale také možnost větší dostupnosti a jednoduchosti přípravy léčivého přípravku (nejčastěji čaj, nápoje) a proto nacházejí i v dnešní době své uplatnění, na což jsem chtěla ve své práci poukázat. Jako zdroj informací jsem použila odbornou literaturu, zahrnující různé knižní tituly, včetně Českého lékopisu 2009 a časopis Léčivé rostliny. Cílem práce bylo poukázat, jak příznivě stomachika ovlivňují žaludeční funkci. 9

11 1 Sběr, sušení a uchovávání léčivých rostlin Kvalitu drogy neovlivňuje jen prostředí, ve kterém rostlina roste, ale i správný způsob jejího sběru, sušení a uskladnění. I v dnešní době se uskutečňuje sběr léčivých rostlin, které poskytují drogu, ve volné přírodě. Je však třeba dbát na základní pravidla, abychom neznehodnotili drogu a ochránili při sběru přírodu i sběrače. Sklizeň léčivých rostlin se provádí v době, kdy je v rostlině obsaženo nejvíce požadovaných účinných látek. Pro sběr rostlin je důležitým faktorem znalost druhu. V případě, že rostlinu sběrač dobře nezná, může dojít k její záměně. Sběr se může provádět téměř kdekoli, ale pokud se rostlina vyskytuje na soukromém pozemku, je pro sběr nutný souhlas majitele. Rostliny se nesmí sbírat v případě, že rostou v chráněné krajinné oblasti a pak ty, které jsou zákonem chráněné. Dále se nesbírají rostliny, které rostou ve znečištěných oblastech, podél asfaltových cest atd. Dalším kritériem je, že se sbírá takové množství léčivých rostlin, které jsme schopni usušit. Léčivé rostliny se sbírají v místech, kde je jich dostatek. Při sběru se vždy ponechává na místě pár jedinců z důvodu jejich obnovy a reprodukce. Sbírají se vyvinuté, nepoškozené a čisté části rostlin v předepsaném období. Nikdy se nesmí současně sbírat jedovaté a nejedovaté rostliny. Stejně tak jedovaté rostliny nesmí sbírat děti. Při sběru jedovatých rostlin je vhodné používat rukavice a následně, po ukončení sběru, si umýt ruce. Nasbírané rostliny nestlačujeme, ale přechováváme je v dobře větratelných nádobách, jako jsou například košíky. V igelitových sáčcích a taškách by došlo k zapaření a znehodnocení rostliny. Pokud se sbírá více než jeden druh, je nutné je skladovat odděleně, tak aby nedošlo k jejich záměně. [1, 6] Oddenek rhizoma, kořen radix, hlíza tuber Sběr kořenů a oddenků se provádí před obdobím vegetačního klidu. Tyto podzemní rostlinné části se sbírají na podzim, nebo na jaře před začátkem vegetačního období. Podzimní sběr se uskutečňuje za suchých dní za pomoci vhodného nářadí. Získané části rostlin se zbaví nadzemních částí, nečistot a zeminy. Některé kořeny a oddenky se před sušením loupou. Větší části se rozkrajují na menší pro jejich lepší sušení. Stejným způsobem se získávají hlízy. Ty se však sbírají těsně po odkvětu rostliny. Sbírají se pouze dceřiné hlízy. Matečné hlízy se spolu se zeminou a nadzemními částmi odstraňují. [2, 6] 10

12 Cibule bulbus Cibule se sklízejí po skončení vegetační doby, kdy nadzemní části žloutnou a vadnou. Sklízejí se vytrháváním, nebo vyrýváním z půdy. Po oschnutí se odstraňují kořeny s hlínou a nadzemní části. Nať herba Sbírá se plně vyvinutá nať na počátku kvetení, popřípadně v plném květu. Při sběru je vhodné použití nástrojů, protože v případě ulamování stonků může snadno dojít k vytržení celé rostliny i s kořeny. Sbírají se mladé natě, které nejsou znečištěné. Nevhodné pro sběr jsou natě se žloutnoucími listy. Natě se seřezávají ve výšce deseti až patnácti centimetrů. Drogu znehodnocuje vysoký podíl zdřevnatělých stonků, proto se v tomto případě odřezává stonek ve výšce asi patnácti centimetrů nad zemí. Po sklizni je důležité zabránit zapaření. Některé druhy rostlin, jako je například Ocimum basilicum, nebo Majorana hortensis, je možné sbírat i dvakrát. Sklizené natě se svazují do snopečků a suší se zavěšené ve stínu. Případně se suší na rozprostřených plochách pokrytých papírem. List folium Listy se sklízejí těsně před rozkvětem, kdy obsahují nejvíce účinných látek. Nejkvalitnější droga se získává ručním otrháváním listů. Častěji se listy získávají zdrhováním, zejména u drobnějších listů, kdy posléze následuje jejich vytřídění. Pro sběr nejsou vhodné staré přízemní listy, dále pak poškozené, mokré od rosy, nebo deště a listy znečistěné hlínou. Květ flos Sbírají se jednotlivé květy, nebo celá květenství. Květy se sbírají čerstvě rozkvetlé. Květenství se sbírají na začátku rozkvětu. Nevhodné jsou dokvétající květy, kdy snadno dochází k jejich rozpadání. Květy se sklízejí ručně, nebo s pomocí vhodných nástrojů. V případě potřeby lze vytrhávat jen korunní plátky. Jelikož jsou květy nejchoulostivější části rostliny, dochází snadno k jejich poškození a tím i znehodnocení drogy. Plod fructus, semeno semen Plody a semena se sbírají v době úplné zralosti ručně, nebo s pomocí vhodných nástrojů. Výjimku tvoří pukavé plody, nebo plody, které v době dozrávání odpadávají. Následuje 11

13 vytřídění a odstranění poškozených a nedozrálých plodů. Semena se získávájí vyklepáváním a vybíráním z čerstvých, nebo usušených plodů před jejich dozráním. [2, 6] Dřevo lignum Dřevo se získává v období vegetačního klidu, kdy se z větví, kmenů, případně kořenů oloupe kůra a následně se dále zpracovává. Skládá se ze tří částí: vodivé obvodové dřevo, jádrové dřevo a pletivo. V drogách mohou být zastoupeny všechny tyto části současně, nebo jen některá z nich, což záleží na obsahu účinných látek. Kůra cortex Kůra se získává na podzim po opadnutí listů, nebo na jaře před rašením, kdy se po naříznutí mladých větví, nebo kmenů uvolní od dřeva a sloupne se. [2, 6] Sušení je proces konzervace rostlinného materiálu, při kterém se z rostlinné části odstraňuje obsažená voda, které je v některých částech rostliny i více než 80 %. Proces sušení má významný vliv na kvalitu drogy. Mělo by nastat v co nejkratší době po sběru rostlin. Správně usušené rostliny by si měly zachovat svůj původní vzhled a barvu. Špatné sušení může mít za důsledek znehodnocení drogy. Rozeznáváme dva typy sušení a to sušení přirozeným teplem a sušení umělým teplem. Teplotu sušení ovlivňuje charakter obsahových látek, anatomická a morfologická stavba rostliny a množství obsažené vody. Vzhledem k obsahu nízkovroucích látek je vhodné siličné drogy sušit při teplotách do C. Rostliny s obsahem glykosidů se suší při teplotách do C. Zatímco rostliny, ve kterých jsou obsaženy třísloviny a alkaloidy, sušíme při teplotách do C. Sesychací poměr udává, o kolik se zmenší původní hmotnost při sušení různých rostlinných částí. Ztráta hmotnosti při sušení u kořene činí 60 %, u kůry 50 %, u natě 75 %, u listů 80 %, u květů 85 % a u semen 20 %. U usušených drog je povolená zbytková vlhkost, která činí méně než 15 %. Nesprávným uchováváním drog dochází ke snížení jejich kvality. Správné skladování ovlivňuje přítomnost účinných látek obsažených v drogách. Dlouhým skladováním může dojít k jejich ztrátám, barevným změnám, ale stejně tak i k čichovým změnám drogy. Usušenou drogu je nutné chránit před vlhkem, přímým světlem, kolísavými teplotami, prachem a hmyzem. Teplota, při které je vhodné drogy uchovávat se pohybuje mezi C. Vyšší teplota a přímé sluneční záření urychlují procesy rozkladu. Skladování není rovněž vhodné 12

14 v blízkosti chemikálií, protože droga přebírá jejich pachy. Drogy s prchavými složkami se uchovávají v neprodyšných skleněných, plastových anebo plechových obalech. V těchto neprodyšných obalech se mohou skladovat pouze dobře usušené drogy, protože jinak zde hrozí riziko jejich zplesnivění. Pro uchovávání menšího množství drogy se používají papírové, nebo celofánové sáčky. Pro vyloučení záměny drogy jsou obaly drog opatřeny štítky s údaji o skladované droze. [1, 2, 6] 13

15 2 Dávkování Při přípravě čajů je důležité dodržovat správné dávkování, které je nezbytné pro léčebný účinek a bezpečné užívání. Vzhledem k tomu, že jsem zjistila v různých knihách od různých autorů, ze kterých jsem čerpala, rozdílné jednotky objemu a hmotnosti, rozhodla jsem se je, spolu s jejich rozdíly, uvést v tabulce č. 1 a 2. Tabulka 1 Kresánek, J [1] polévková lžíce asi 15 ml dezertní lžička 10 ml čajová a kávová lžička 5 ml pohárek 100 ml sklenice 150 ml 1 polévková lžíce sušených květů, listů 3 5 g 1 polévková lžíce nařezané natě asi 10 g 1 polévková lžíce sušených sekaných kořenů 6 10 g 1 polévková lžíce semen 5 10 g Tabulka 2 Korbelář, J., Endris Z [2] čajová a kávová lžička asi 1,5 2,5 g 1 plná polévková lžíce drogy asi 3 5 g 1 polévková lžíce kořenů, oddenků a semen 6 10 g šálek kávový (čajový) asi ml sklenice 200 ml Dále MUDr. Jaroslav Korbelář, CSc. a Zdeněk Endris ve své knize uvádějí, že při přípravě čajů je považována za normální dávku pro dospělou osobu jedna plná polévková lžíce na šálek vody, nebo šest polévkových lžic na litr vody. 14

16 3 Nejčastější lékové formy používané při fytoterapii Pod pojmem fytoterapie rozumíme léčení nemocí, zmírnění jejich průběhu a předcházení chorobám prostřednictvím rostlin, částí rostlin a přípravků z nich vyrobených podle vědeckých poznatků. Léčivé rostliny, nebo jejich části, můžeme použít buď čerstvé, nebo sušené. Sušená, upravená léčivá rostlina nebo její část se nazývá droga. Extrakty jsou zahuštěné výtažky, které se získávají z usušených rostlinných drog. Dle stupně zahuštění rozlišujeme extrakty tekuté, polotuhé a suché. Macerát je výluh drogy za studena. Droga se zalije vodou o pokojové teplotě a nechá se až na dvanáct hodin vyluhovat ve vodě. Po této době následuje filtrace. Tato příprava je vhodná zejména pro drogy s obsahem slizu. Nálev je výluh, kdy se droga po navlhčení přelije vroucí vodou. Takto se nechá stát v přikryté nádobě patnáct minut za občasného zamíchání. Po vychladnutí se nálev scedí. Tento postup se používá pro siličné drogy. Odvar se připravuje tak, že se droga povaří ve vodě po dobu minut. Poté se nechá odstát a následuje scezení. Pro přípravu odvaru se používají zejména drogy z tvrdých rostlinných částí. Tinktura je výluh z rostlinných i živočišných drog, který se získává extrakcí vhodným rozpouštědlem, jako je například voda nebo ethanol. Po určité době se rozpouštědlo scedí a droga se vylisuje. Poté se tinktura doplní rozpouštědlem na požadované množství. Sirup je koncentrovaný roztok cukru s rostlinnými šťávami, nebo extrakty z drog. Sirupy se používají k úpravě chuti a jako konzervační složka. [2, 9] 15

17 4 Trávicí soustava Z přijaté potravy získává lidský organismus živiny, minerální látky, vitamíny a vodu. Po přijetí těchto látek probíhá v trávicí soustavě jejich trávení a vstřebávání. Nespotřebované látky jsou vyloučeny z těla ven. V trávicí soustavě probíhá zpracování přijaté potravy mechanicky a chemicky. Mechanické zpracování je založeno na hybnosti jednotlivých částí trávicí soustavy. Zatímco chemické zpracování je založeno na působení trávicích šťáv. Hybnost neboli motilita, zahrnuje místní a celkové pohyby. Místní pohyby zajišťují promíchávání obsahu s trávicími šťávami. Celkové pohyby neboli peristaltika, zajišťuje posun obsahu v trávicí soustavě. Trávicí soustava se skládá z dutiny ústní, hltanu, jícnu, žaludku, dvanáctníku, tenkého a tlustého střeva, jater a slinivky břišní. Obrázek 1 Trávicí soustava [19] 4.1 Dutina ústní Dutina ústní (cavum oris) je prostor, který je ohraničen tvářemi (buccae), horním a dolním rtem (labium superius at inferius), měkkým patrem (palatum molle) a tvrdým patrem (palatum durum). Spodinu dutiny ústní tvoří jazyk (lingua), který je připojen pomocí svalů k dolní čelisti. Součástí dutiny ústní jsou zuby (dentes). Hlavní funkcí dutiny ústní je příjem potravy a její následné mechanické a částečně i chemické zpracování. [7, 8] 16

18 4.1.1 Zuby Potrava je v ústech rozmělňována zuby, které jsou uspořádané do horního a dolního oblouku. Dle funkce dělíme zuby na řezáky (dentes incisivi), špičáky (dentes canini), zuby třenové (dentes premolares) a stoličky (dentes molares). Každý zub je tvořen korunkou, krčkem a kořenem, případně několika kořeny. Chrup je u dětí tvořen dvaceti mléčnými zuby, které postupně vypadávají a jsou nahrazovány stálým chrupem. Ten je tvořen dvaatřiceti zuby Jazyk Jazyk je svalový orgán, jehož povrch je pokryt vícevrstevným dlaždicovým epitelem. Na povrchu jazyka se nachází čtyři typy papil: nitkovité, houbovité, listové a hrazené. V jejich prohlubních se nacházejí chuťové pohárky, díky kterým rozeznáváme čtyři základní chutě: sladkou, slanou, hořkou a kyselou. Kořen jazyka je bez papil, které jsou nahrazeny souborem lymfatických folikulů. Jazyk napomáhá v rozmělňování potravy a jejího posunování do hltanu (pharynx). Díky přítomnosti chuťových receptorů na jazyku rozeznáváme chutě. Jazyk se podílí na procesu mluvení Slinné žlázy Slinné žlázy (glandula salivariae) jsou lalůčkovité útvary, které produkují sliny (salivae). Člověk je vybaven třemi páry velkých slinných žláz: příušními, podčelistními, podjazykovými. Mimoto se v dutině ústní nachází množství malých slinných žláz. Sliny jsou tvořeny z 99 % z vody. Zbývající jedno procento zahrnuje různé soli a bílkoviny, z nichž nejvýznamější je mucin. Ten je produkován v celém trávicím traktu a spolu s vodou vytváří hlen. Slinné žlázy vylučují trávicí enzym ptyalin, který katalyzuje štěpení škrobu na disacharid. Sliny umožňují lepší zpracování a polykání potravy. Také regenerují sliznici a čistí zuby a dutinu ústní. Sekrece slin je řízena sympatickými a parasympatickými nervy, a to podmíněným i nepodmíněným reflexem. Podmíněný reflex je založen na zrakových, čichových a sluchových podnětech. Nepodmíněný reflex je založen na dráždění receptorů přítomné potravy v dutině ústní. [7, 8] 17

19 4.2 Hltan Hltan (pharynx) je trubice dlouhá dvanáct až čtrnáct centimetrů a navazuje na jícen. Je to společný oddíl pro trávicí a dýchací soustavu. Hltan se rozděluje na tyto tři části: nosohltan, ústní část hltanu a hrtanovou část, která je na svém konci opatřena hrtanovou příklopkou. Proces polykání začíná v momentě, kdy sousto podráždí smyslové receptory v hltanu, u kořene jazyka a u patrových oblouků. Následkem tohoto podráždění dochází k polknutí sousta, které je řízeno z polykacího centra v prodloužené míše. Při polykání se uzavře hrtanová příklopka a spolknuté sousto přechází do jícnu. 4.3 Jícen Jícen (esophagus) je asi dvacet pět centimetrů dlouhý orgán, který spojuje hltan a žaludek. Nachází se v dutině hrudní za průdušnicí. Horní třetina jícnu je tvořena příčně pruhovanou svalovinou, která postupně přechází v hladkou svalovinu. Jícen je vystlaný vrstevnatým dlaždicovým epitelem. Hlavní funkcí je posun potravy do žaludku pomocí peristaltických pohybů. [7, 8] 4.4 Žaludek Žaludek (ventriculus, gaster) je vakovitě rozšířený svalový orgán, který je uložen v horní části dutiny břišní pod levou brániční klenbou. Česlo (kardie) označujeme místo, kde ústí jícen do horní části žaludku. Naopak vrátník (pylorus) je část žaludku, která navazuje na duodenum (dvanáctník), který je opatřen kruhovitým hladkým svěračem. Na žaludku rozeznáváme dvě oblasti zakřivení a to velké zakřivení (curvatura major) a malé zakřivení (curvatura minor). Žaludek se rozděluje na tři hlavní části: fundus gastricus jedná se o nejširší úsek žaludku corpus gastricum tělo žaludku pars pylorica jedná se o nejužší úsek, který přechází v doudenum 18

20 Tvar a velikost žaludku je individuální. Záleží na mnoha faktorech, mezi které patří napětí stěn žaludku, na velikosti přijaté potravy, tlaku sousedních orgánů, poloze těla a v neposlední řadě také na věku a pohlaví. Nejčastěji však tvar žaludku rozlišujeme na dva základní typy: žaludek hákovitý, který připomíná tvar písmene J a žaludek tvaru býčího rohu. Délka prázdného žaludku je přibližně 25 cm, přičemž šířka žaludeční klenby je 4 5 cm a šířka vrátníkové části asi 1,5 cm. Hmotnost žalukdu je přibližně 130 g a rozměry žaludku se mění v závislosti na příjmu potravy. Objem žaludku je zhruba 1litr. Stěny žaludku jsou tvořeny čtyřmi vrstvami: tunica mucosa (sliznice), tela submucosa (podslizniční vazivo), tunica muscularis (svalová vrstva), tunica serosa (serózní obal). Sliznice je tvořena jednovrstevným cylindrickým epitelem a vytváří řasy. Ve sliznici se nachází velké množství žaludečních žlázek, které produkují žaludeční šťávu a hlen. Podslizniční vazivo je tvořeno řídkým vazivem a poutá sliznici ke svalovině. V podsliznici se nachází nervové pleteně, krevní a lymfatické cévy. Svalovina žaludku je tvořena třemi vrstvami. Hlavními funkcemi svaloviny je udržování tvaru a peristaltická činnost. Žaludeční šťáva je charakterizována jako bezbarvá tekutina silně kyselé povahy. Její produkce je závislá na druhu přijaté potravy. Denně se jí v žaludku vyloučí zhruba 1,5 2 litry. Skládá se z 99 % z vody, jedno procento tvoří rozpuštěné látky: kyselina chlorovodíková, enzymy (pepsin, chymozin, lipáza), mucin a různé soli. Kyselina chlorovodíková se v žaludku nachází volně, nebo je navázána na mucin a bílkoviny. Vytváří v žaludku kyselé prostředí a ničí choroboplodné zárodky a kvasinky přijaté s potravou. Působením kyseliny chlorovodíkové dochází k aktivaci neúčinného pepsinogenu na pepsin. Pepsin je trávicí enzym, který štěpí bílkoviny na albumózy a peptony. Trávicí enzym chymozin umožňuje lepší trávení bílkovin. Žaludeční lipáza má schopnost štěpit tuky na mastné kyseliny a glycerol. Hlavní funkcí mucinu je ochrana sliznice žaludku před kyselinou chlorovodíkovou a jejím možným natrávením. V žaludku je potrava skladována. Dochází zde k promíchání potravy se žaludečními šťávami a jejímu rozmělnění. Po uzavření česla dochází asi po třiceti minutách k žaludeční peristole a vylučování žaludeční šťávy. Následně peristaltika žaludku promíchává jeho obsah a podporuje mechanické zpracování potravy. Takto zpracovaná potrava se postupně mění v tráveninu (chymus). Při peristaltických vlnách dochází k přechodu vždy malého množství tráveniny do dvanáctníku. [7, 8] 19

21 4.5 Tenké střevo Tenké střevo (intestinum tenue) záčíná vrátníkem a končí vyústěním do tlustého střeva. Je dlouhé tři až čtyři metry. Tenké střevo má tři části: dvanáctník (duodenum), lačník (jejunum) a kyčelník (ileum). Do dvanáctníku ústí vývody žlučových cest a slinivky břišní. Sliznici tenkého střeva tvoří cylindrické buňky. Sliznice obsahuje žlázky, které produkují střevní šťávu s obsahem enzymů pro štěpení živin. Přítomné pohárkové buňky produkují hlen a hormon sekretin. Stěna tenkého střeva je tvořena množstvím záhybů a výběžků nazývaných klky (villi), na jejichž povrchu jsou další malé výběžky zvané mikroklky (mikrovilli). Povrch klků je bohatě zásoben nervy, krevními a lymfatickými cévami. V tenkém střevě dochází k trávení a vstřebávání přijatých živin. Posun tráveniny zajišťují peristaltické pohyby. 4.6 Tlusté střevo Tlusté střevo (intestinum cranum) je konečným oddílem trávicí trubice. Jeho délka je přibližně jeden a půl metru. Tlusté střevo má tyto části: slepé střevo (caecum), tračník (colon), esovitá klička (colon sigmoideum) a konečník (rectum), který vyúsťujě v řitní otvor (anus). V tlustém střevě dochází ke shromažďování nestravených a nestravitelných zbytků potravy. Probíhá zde vstřebávání elektrolytů a vody do krevního oběhu, čímž dochází k zahuštění obsahu tlustého střeva. Přítomnost hnilobných bakterií vede ke kvasným a hnilobným procesům za vzniku střevních plynů. Vlivem bakterie Escherichia Coli se vytvářejí vitamíny B 12 a K, které se vstřebávají do krve. Přeměna tráveniny ve stolici trvá přibližně deset hodin. Vlivem peristaltických vln dochází k postupnému přesunu stolice ke konečníku, které vyvolává nucení k defekaci. [7, 8] 20

22 5 Stomachika součást moderní gastrologie Stomachika je souhrné označení pro drogy, které ovlivňují žaludeční funkci. Jedná se především o látky rostlinného charakteru. Léčivé rostliny působící jako stomachika, se používají ve formě extraktů, žaludečních čajů, léčivých vín a dalších. Stomachika se používají k tlumení příznaků při funkční žaludeční dyspepsii, při sníženém vylučování žaludečních šťáv, při problémech s trávením a při nechutenství různého původu. Stomachika zvyšují chuť k jídlu, podporují trávení a vylučování žaludečních šťáv. Stejně tak zvyšují jejich kyselost. Jejich užívání proto není vhodné pro osoby se zánětlivým onemocněním žaludku a střev, při žaludečních vředech a překyselení žaludku. Svojí charakteristickou chutí a vůní zvyšují chuť k jídlu a podporují trávení, kdy v důsledku mírného dráždění sliznice žaludku dochází ke zvýšenému vylučování žaludečních šťáv. Podle charakteristické chuti rozdělujeme stomachika rostlinného původu na aromatika a amara. 5.1 Aromatika Do této skupiny patří rostlinné siličné drogy, které při vnitřním podání slabě dráždí čichové a chuťové receptory, stejně tak i žaludeční a střevní sliznice, čímž dochází k jejich prokrvení a zvýšení chuti k jídlu. Silice jsou většinou tekuté rostlinné produkty různého chemického složení. Jsou to těkavé lipofilní látky olejovité konzistence a ve vodě těžko rozpustné. Nejčastěji jsou bezbarvé, ale jejich delším uchováváním snadno dochází k oxidaci, zhnědnutí, ke změně aroma a jejich struktury, kdy pryskyřičnatí. V rostlinách se vyskytují poměrně často v čeledích: Pinaceae (borovicovité), Lamiaceae (hluchavkovité), Lauraceae (vavřínovité), Zingiberaceae (zázvorníkové), Rutaceae (routovité), Myrtaceae (myrtovité), Asteraceae (hvězdnicovité), Apiaceae (miříkovité) a dalších. Z rostlin se získávají pomocí destilace s vodní parou, lisováním, extrakcí pomocí tuků, nebo pomocí extrakce organickými rozpouštědly. Obsažené složky silic jsou jednak deriváty fenylpropanu a terpény. Siličné látky mohou být zastoupeny ve formě uhlovodíků, alkoholů, aldehydů, ketonů, esterů a dalších. Mezi aromatika se řadí například kmín, fenykl, anýz, heřmánek, máta, tymián, mateřídouška, hřebíček, pomerančové oplodí [2, 10] 21

23 5.1.1 Archangelica officinalis Andělika lékařská Čeleď: Apiaceae Miříkovité Popis rostliny: Tato dvouletá až čtyřletá roslina se nejčastěji vyskytuje ve vyšších polohách u lesů, potoků nebo na pasekách. Pro farmaceutické účely se i pěstuje. Andělika lékařská je dva metry vysoká rostlina s mohutnými tmavě hnědými oddenky. V prvním roce tvoří přízemní růžici listů a až v dalších letech vykvétá a tvoří se plody. Na dutý stonek přisedají až 90 cm velké a silně pochvaté listy, které jsou třikrát zpeřené. Květy tvoří zeleno bílé květní okolíky, které mívají až 20 cm v průměru. Tato rostlina vykvétá na přelomu července a srpna. Plodem jsou elipsoidní dvounažky s nažloutlým zabarvením. Pro celou rostlinu je typická její aromatická vůně a kořenitá chuť. Lékopisnou surovinou je Angelicae radix. Obrázek 2 Andělika lékařská [20] Sběr a sušení: Kořen se sbírá koncem druhého roku v září a říjnu. Po případném omytí a nařezání kořenů následuje proces sušení, který se provádí ve stínu, nebo umělým sušením při teplotách do 35 C. Sběr plodů se provádí v srpnu či září, kdy jsou dvounažky zralé. Samotný sběr se provádí seříznutím zralých okolíků. Takto sklizené okolíky se usuší a dvounažky se z okolíků vyklepou. Obsahové látky: Hlavní obsahovou složkou je zde silice, které je více obsaženo v plodech než v ostatních částech rostliny. Dále jsou v drogách přítomny organické kyseliny, hořčiny (angelicin), třísloviny, flavonoidy. V plodech jsou navíc přítomny kumariny. Použití: Kořeny a plody anděliky lékařské mají stomachický účinek. Způsobují zvýšené vylučování žaludečních šťáv v žaludku a tím podporují trávení. Dále má tato rostlina karminativní účinek a napomáhá při odkašlávání. Nežádoucím účinkem je při užívání této rostlinné drogy fotosenzibilita vlivem přítomných furokumarinů. [1, 2, 10] Dávkování: ½ čajové lžičky na šálek vody. Nálev se pije jednou denně před hlavním jídlem. [2] 22

24 5.1.2 Matricaria recutita Heřmánek lékařský Čeleď: Asteraceae Hvězdnicovité Popis rostliny: Heřmánek lékařský je jednoletá bylina, která dorůstá do výšky deseti až padesáti centimetrů. Hojně se vyskytuje jako plevelná rostlina v Evropě, Malé Asii a Číně. Jako plevel se s ním setkáme na rumištích, polích a mezích. Je pěstován v České republice, Maďarsku, Egyptě a v dalších zemích. Heřmánek lékařský má tenký vřetenovitý kořen. Střídavé listy jsou dvakrát až třikrát peřenosečné v čárkovité úkrojky. Vzpřímené a rozvětvené Obrázek 3 Heřmánek lékařský [21] lodyhy jsou zakončeny dlouhostopkatými úbory. Ty jsou lysé s dutým květním lůžkem. Po obvodu se nachází bílé jazykovité samičí květy. Uvnitř jsou oboupohlavné trubkovité květy žluté barvy. Kvete od června do září. Plodem jsou obvejčité drobné nažky. Lékopisnou surovinou je Matricariae flos, Matricariae extractum fluidum a Matricariae etheroleum. Sběr a sušení: Drogu poskytují rozvíjející se celé úbory s květní stopkou dlouhou do dvou centimetrů. V době plného rozkvětu nelze rostliny sbírat, protože květní úbory jsou křehké a rozpadaly by se. Rostliny se sbírají v období od května do září. Suší se ve stínu, nebo v sušárnách při teplotách do 35 C. Usušená droga má charakteristickou vůni a nahořklou chuť. Skladuje se v dobře uzavíratelných obalech. Obsahové látky: Hlavní obsahovou látkou je silice, která obsahuje proazulénogenní látky, z kterých destlicí vznikají azulény. Dále droga obsahuje seskviterpeny (bisabolol, matricin), flavonoidy, kumaríny, slizy, hořčiny, flavonové glykosidy a třísloviny. Použití: Vnitřně droga působí jako karminativum, spazmolytikum a diaforetikum. Obsažené glykosidy zvyšují vylučování žaludečních šťáv a podporují chuť k jídlu. Zevně se používá na špatně se hojící rány, spáleniny a při hemoroidech. Ve formě kloktadla se užívá k výplachům dutiny ústní a hrtanu. Heřmánek je nevhodný pro pacienty se zvýšenou alergickou odezvou vůči rostlinám z čeledi hvězdnicovitých. Nedoporučuje se pro vnitřní použití při současném podávání léků proti srážlivosti krve. [1, 2, 4] Dávkování: 1 kávová lžička drogy na pohárek nálevu. Pije se několikrát denně. [1] 23

25 5.1.3 Mentha x piperita Máta peprná Čeleď: Lamiaceae Hluchavkovité Popis rostliny: Máta peprná je kříženec máty vodní (mentha aquatica) a máty klasnaté (mentha spicata). Tento druh je pěstovaný ve většině evropských zemí. Jedná se o vytrvalou bylinu s dřevnatým oddenkem a podzemními i nadzemními výběžky, která dorůstá do výšky až jednoho metru. Lodyhy jsou čtyřhranné v horní části rozvětvené. Listy jsou křižmostojné, vejčitě kopinaté, stopkaté. Okraje listů jsou pilovité. Na rubu listů se nacházejí četné Obrázek 4 Máta peprná [22] siličné žlázky a fialově zbarvená žilnatina. Květy fialové barvy vytvářejí přesleny ve vrcholových klasech. Máta peprná kvete od července do září. Plodem jsou tvrdky, které se tvoří výjímečně. Tato medonosná rostlina se rozmnožuje vegetativně. Lékopisnou surovinou je Menthae piperitae folium a Menthae pipetitae herba. Sběr a sušení: Drogu tvoří nať nebo listy máty peprné. Listy i nať je možné sbírat vícekrát do roka těsně před rozkvětem. Suší se ve stínu, nebo umělým teplem do 35 C. Droga má chrakteristickou vůni a kořenitou chladivou chuť. Z máty peprné se získává silice, která se používá pro farmaceutické, potravinářské a kosmetické účely, je lékopisnou surovinou (Menthae piperitae etheroleum). Obsahové látky: Droga obsahuje 1 3 % silice, která je složena z mentolu, esterů mentolu limonénu, cineolu, mentónu a mentofuranu, který kvalitu silice zhoršuje. Z obsahových látek jsou nejvýznamnější hořčiny, třísloviny, flavonoidy a minerální soli. Použití: Máta peprná se používá při křečích trávicího traktu, nadýmání a žaludečních potížích. Podporuje vylučování žluči a zvyšuje chuť k jídlu. Díky obsaženým tříslovinám působí droga jako antidiarhoikum. Působí protizánětlivě a svíravě. Obsažený mentol vyvolává pocit chladu a působí antisepticky. Používá se pro ústní výplachy a koupele při revmatismu. [1, 2, 4] Dávkování: 1 kávová lžička na pohárek nálevu, který se pije třikrát denně před jídlem. [1] 24

26 5.1.4 Ocimum basilicum Bazalka vonná Čeleď: Lamiaceae Hluchavkovité Popis rostliny: Tato jednoletá bylina dorůstá do výšky padesáti centimetrů. Lodyha je bohatě větvená čtyřhranná a téměř lysá. Listy jsou vstřícné, řapíkaté a mají vejčitý tvar často s prodlouženou špičkou. Listy vyrůstající v horní části rostliny, jsou menší a přecházejí v červenavé listeny. Z těchto listenů vyrůstají v lichopřeslenech bílé květy. Kalichy květů jsou dvoupyské. Stejně je tomu u koruny. Bazalka vonná kvete v období června a září. Plodem jsou černé, nebo černohnědé tvrdky vejčitého tvaru. Bazalka je Obrázek 5 Bazalka vonná [23] aromatická rostlina pocházející z tropických oblastí Asie. U nás se tato rostlina pěstuje a jen ojediněle zplaní. Užívanou částí je Basilici herba. Sběr a sušení: Nať bazalky vonné se sbírá v době květu, kdy se rostliny seřezávají zhruba třicet centimetrů od vrcholu. Poté se droga suší ve stínu, nebo v sušárně při teplotách, které nepřekračují 35 C. Droga má charakteristickou vůni a chuť. Obsahové látky: Droga obsahuje silici, které je zde až 1,5 %. Silice obsahuje především methylchalvikol, linalol, cineol a další složky. Dále jsou v droze přítomny třísloviny, kterých je zde okolo 5 %, saponiny, flavonoidy a minerální soli. Použití: Droga má karminativní a spazmolytický účinek, dále působí jako stomachikum, kdy uvedené účinné látky podporují chuť k jídlu a zvyšují vylučování žaludečních šťáv, ulehčují odkašlávání. Lze ji použít i jako kloktadlo. Zevně se droga používá na kůži k obkladům na opruzeniny. Ve většině případů se bazalka neužívá samotná, ale v kombinaci s ostatními druhy léčivých rostlin jako je například kmín, fenykl, heřmánek. Hojně se využívá i v potravinářství, zvláště při přípravě jídel v domáctnostech. [1, 2, 3] Dávkování: 1 lžička drogy na pohárek horké vody. Nálev se pije dvakrát až třikrát denně. [1] 25

27 5.1.5 Coriandrum sativum Koriandr setý Čeleď: Apiaceae Miříkovité Popis rostliny: Koriandr setý je jednoletá rostlina, která dorůstá až do výšky jednoho metru. Původem pochází z východního Středomoří. U nás se tato rostlina pěstuje a občas zplaňuje. Lodyha je přímá, lysá a jemně rýhovaná. V horní části se lodyha větví. Dolní lodyžní listy, eliptického tvaru, jsou zpeřené a dlouze řapíkaté. Horní listy jsou vícenásobně dělené v čárkovité úkrojky. Květenství je tvořeno složenými okolíky s obalíčky. Květy mají Obrázek 6 Koriandr setý [24] bílou popřípadně růžovou barvu. Korindrd setý kvete v červnu a červenci. Plodem jsou nerozpadavé dvounažky kulovitého tvaru, které mají v průměru dva až pět milimetrů. Jsou hnědožlutě zbarvené s hladkým žebrováním na povrchu. Čerstvá rostlina je silně aromatická. U této rostliny rozeznáváme podle velikosti plodů dvě odrůdy. Coriandrum sativum varieta vulgare a Coriandrum sativum varieta microcarpus. Lékopisnou surovinou je Coriandri fructus a Coriandri etheroleum. Sběr a sušení: Plody se sbírají krátce před uzráním, kdy začínají žloutnout. Z rostliny se seřezává horní část s okolíky, nebo se vytrhají celé rostliny, které se svazují do snopů. Semena se vyklepou a nekvalitní se vytřídí. Suší se do teploty 35 C. Droga má aromatickou vůni i chuť. Obsahové látky: Droga obsahuje až jedno procento silice, kde hlavní účinnou látku tvoří linalol. Dále je zde obsažen pektin, třísloviny, kyselina askorbová a sacharidy. Použití: Droga se používá jako stomachikum, karminativum a korigens vůně. Povzbuzuje činnost žaludku a střev. Zárověň přispívá ke zvýšené tvorbě žaludečních šťáv. Zmírňuje žaludeční křeče a nevolnost, podporuje chuť k jídlu. Droga se užívá v celku, nebo ve formě nálevů. Při kašli ulehčuje odkašlávání. Plody koriandru dnes nacházejí i značné využití v potravinářském průmyslu jako koření. [1, 2, 3] Dávkování: 2 čajové lžičky rozmačkaných plodů na šálek vody. Připravený nálev se pije dvakrát až třikrát denně. [2] 26

28 5.1.6 Majorana hortensis Majoránka zahradní Čeleď: Lamiaceae Hluchavkovité Popis rostliny: Majoránka zahradní je drobná jednoletá nebo dvouletá rostlina. Původem pochází ze Středomoří. Tuto rostlinu pěstovali a používali již starověcí Egypťané a Římané jako léčivo. U nás se často pěstuje jako koření a občas zplaňuje. Dorůstá do výšky až čtyřiceti centimetrů. Má větvené pýřité lodyhy, z kterých vyrůstají vstřícné obvejčité až kopisťovité listy. Ty jsou celokrajné a šedě plstnaté. Listy vyrůstající v dolní části rostliny jsou řapíkaté, horní jsou pak téměř přisedlé. Na konci větví v paždí Obrázek 7 Majoránka zahradní [25] listenů vyrůstají bílé, nebo světle růžové květy, které vytváří drobné klásky. Majoránka zahradní kvete v červenci a srpnu. Plodem jsou drobné a jasně hnědé tvrdky. Tato medonosná rostlina je celá silně aromatická. Farmaceutickou surovinou je Majoranae herba. Sběr a sušení: Z rostliny se před květem sbírá nať, kdy se seřezává centimetrů nadzemní části. Suší se ve stínu a průvanu, nebo v sušárnách při teplotách, které nesmí přesáhnout 40 C. Droga má chrakteristickou aromatickou vůni a chuť. Obsahové látky: Hlavní obsahovou látkou je silice (až 3,5 %). Ta obsahuje terpineol, terpinén a sabinén. Dále droga obsahuje až 10 % tříslovin, hořčiny, kyselinu askorbovou a další látky. Použití: Majoránka se používá ve formě nálevů jako stomachikum, sedativum, spazmolytikum a diuretikum. Podává se samostatně, nebo v kombinaci s jinými léčivými rostlinami jako je heřmánek, nebo máta. Díky obsažené silici, dochází k usnadnění trávení vlivem zvýšené produkce žaludečních šťáv. Její mírné sedativní účinky se uplatňují při migréně, nespavosti i při stresu. V lidovém léčitelství se tato droga používá při menstruačních bolestech, zahlenění, astmatu či proti střevním parazitům. Ve formě mastí se aplikuje na zanícené a špatně se hojící rány. [1, 2, 3] Dávkování pro vnitřní užití: 1 kávová lžička drogy na pohárek nálevu, který se pije dvakrát denně. [1] 27

29 5.1.7 Pimpinella saxifraga Bedrník obecný Čeleď: Apiaceae Miříkovité Popis rostliny: Bedrník obecný je vytrvalá bylina, která dorůstá do výšky dvaceti až šedesáti centimetrů. Tato rostlina je rozšířená po celé Evropě a Asii. U nás se hojně vyskytuje na pastvinách, suchých loukách a lesích. Oddenek má dlouhý vřetenovitý tvar a vyznačuje se nepříjemným zápachem. Lodyha je přímá, lysá a jemně rýhovaná. Přízemní listy jsou lichozpeřené s až šesti jařmy lístků, které jsou přisedlé, vejčitého tvaru a po okrajích zubaté. Listy ve střední a horní části rostliny jsou menší. Bílé, nebo narůžovělé květy se skládají do malých okolíčků a ty pak následně do okolíků. Bedrník obecný kvete od června do září. Plodem jsou vejčité, lysé a na hřbetu žebernaté dvounažky. Spolu s bedrníkem obecným se sbírá i Pimpinella major (bedrník větší). Obě tyto rostliny poskytují farmaceuticky významnou drogu Radix pimpinellae. Obrázek 8 Bedrník obecný [26] Sběr a sušení: Drogu tvoří oddenek s kořeny, který se po vykopání ze země očistí, a větší kusy se rozřezají na menší části. Kořen se sbírá na jaře nebo na podzim. Suší se ve stínu, nebo v sušárnách při teplotách do 35 C. Droga má aromatický zápach a kořenitou chuť, která se později mění na peprnou. Obsahové látky: Tato droga obsahuje až 0,4 % silice, aromatické kumariny (pimpinelin), deriváty eugenolu. Dále obsahuje třísloviny, hořčiny, saponiny, sacharidy, pektiny, sliz. Použití: Pro svůj obsah hořčinových látek se droga používá jako stomachikum při chorobách žaludku, kdy se vnitřně užívá nálev. Používá se ke zvýšení tvorby žaludečních šťáv a podpoře trávení. Vlivem přítomnosti silice a saponinů má droga sekretolytický účinek, kdy se zvyšuje sekrece v dýchacích cestách. Užívá se při katarálním onemocnění dýchacích cest. Ve formě kloktadla se droga používá při onemocnění ústní dutiny. [1, 2, 4] Dávkování: 1 čajová lžička řezané drogy na šálek vody. Nálev se pije dvakrát denně. [2] 28

30 5.1.8 Satureja hortensis Saturejka zahradní Čeleď: Lamiaceae Hluchavkovité Popis rostliny: Saturejka zahradní je jednoletá bylina, která původem pochází ze Středozemí. U nás je často pěstována a občas zplaňuje. Dorůstá do výšky deseti až třiceti centimetrů. Lodyha saturejky je keřovitě rozvětvená, zelené až nafialovělé barvy. Kořen je zdřevnatělý stejně jako dolní část lodyhy. Listy jsou až tři centimetry dlouhé, čárkovitě kopinaté a celokrajné. Květenství tvoří drobné pyskaté květy, které jsou uspořádány v lichopřeslenech. Barva květů je bílá, světle růžová až fialová. V ústí květu se nacházejí červené tečky. Saturejka zahradní kvete od července do září. Plodem jsou tvrdky kulatého až vejčitého tvaru. Mají černohnědou barvu a jsou na povrchu tečkované. Farmaceutickou surovinou je Saturejae herba. Obrázek 9 Saturejka zahradní [27] Sběr a sušení: Sbírá se nať, kdy se v době květu odřezávají rostliny asi tři až pět centimetrů nad zemí. Takto sklizená rostlina se suší ve stínu v tenkých vrstvách, nebo v sušárně při teplotách do 35 C. Správně usušená droga odpovídá původní barvě mateřské rostliny. Usušená droga má kořenitý pach a kořenitou chuť. Obsahové látky: Droga obsahuje nejméně 0,4 % silice, kde hlavní složku tvoří karvakrol (až 30 %), cymol (asi 20 %), tujon, pinény, myrcén a karyofylén. Droga dále obsahuje třísloviny, sliz a minerální soli. Použití: Droga se používá jako adstringens, antidiarhoikum, stomachikum a karminativum. Obsažená silice působí jako stomachikum. Díky přítomnosti karvakrolu a cymolu působí tato rostlinná droga jako mírné antiseptikum. Vnitřně se droga používá pro povzbuzení chuti k jídlu a usnadnění trávení. Saturejková nať působí na břišní křeče, proti nadýmání a zabraňuje tvorbě střevních plynů. Lze ji užívat při astmatu, kašli a zánětu průdušek. [1, 2, 3] Dávkování: 3 čajové lžičky řezané drogy na 2 šálky vody. Nálev se pije třikrát denně. [2] 29

31 5.2 Amara Amara jsou rostlinné drogy, které obsahují hořčiny. Jsou to látky, které se kromě hořké chuti nevyznačují žádným jiným účinkem, a proto se jinak farmakologicky nepoužívají. Hořkou chuť člověk rozeznává pomocí chuťových receptorů, které se nalézají na kořeni jazyka. Tyto látky podrážděním chuťových receptorů zlepšují chuť k jídlu. Amara podporují sekreci žaludečních šťáv, které se tvoří po podráždění žaludečních stěn a zlepšují tím trávení. Mimoto dochází ke zvýšení kyselosti žaludečních šťáv. Není proto vhodné je používat při zvýšené kyselosti žaludečních šťáv a při zánětlivých onemocněních žaludku a střev. Podávají se čtvrt až půl hodiny před jídlem, protože při podání s jídlem se účinek snižuje. Jejich účinek může být po delším užívání oslaben, protože při podávání těchto látek dochází ke změně vnímání hořké chuti. Tato hořká chuť svou intenzitou může vyvolat zvracení. Proto se pro zlepšení chuti k těmto drogám přidávají siličné drogy. Amara se užívají při nechutenství, hypoaciditě a při nedostatečné tvorbě žaludečních šťáv. [2, 10] Hořčiny jsou terpenické látky a to azulenogenní a glykosidní. Hořčinné drogy se stanovují pomocí čísla hořkosti. Český lékopis 2009 uvádí, že toto číslo je definováno jako reciproká hodnota ředění sloučeniny, tekutiny, nebo extraktu, které chutná ještě hořce. Stanovuje se porovnáním s chinin-hydrochloridem, jehož číslo hořkosti je [13] Amara se dále rozdělují podle zastoupení obsahových látek na: Amara pura obsahují čistě hořké látky Amara aromatica obsahují kromě hořkých látek i aromatické látky Amara adstringentia látky ostré chuti, které obsahují kromě hořkých látek i třísloviny a působí svíravě Amara mucilaginosa obsahují hořké látky spolu se slizy, které chrání stěny žaludku. [2, 14] 30

32 5.2.1 Zástupci rostlin s obsahem čistě hořkých látek Centaurium erythraea Zeměžluč okolíkatá Čeleď: Gentianaceae Hořcovité Popis rostliny: Zeměžluč okolíkatá je dvouletá rostlina, která dorůstá do výšky pěti až třiceti centimetrů. Roste v Evropě, Asii i Africe. U nás roste na vlhkých loukách, vřesovištích, mýtinách a pasekách. Lodyhy jsou nezřetelně čtyřhranné a v horní části se vidlanovitě větví. V prvním roce vyrůstají pouze listy v přízemní růžici. Ve druhém roce vyrůstá lodyha s květenstvím. Listy v přízemní růžici jsou přisedlé a podlouhle obvejčité. Lodyžní listy jsou přisedlé, vejčitě kopinaté a většinou pětižilné. Květenství je tvořeno víceramenným vrcholíkem. Květy jsou červenorůžové, popřípadně bílé. Zeměžluč okolíkatá kvete v červenci a srpnu. Plodem jsou válcovité pukající tobolky. U nás je tato rostlina v současné době chráněná. Lékopisnou surovinou je Centaurii herba. Obrázek 10 Zeměžluč okolíkatá [28] Sběr a sušení: Kvetoucí vrcholky zeměžluče se seřezávají asi pět centimetrů nad zemí v červenci a srpnu. Takto sesbírané části rostliny se suší při teplotách do 40 C. Droga si musí po procesu sušení zachovat původní barvu. Droga je bez zápachu a silně hořké chuti. Obsahové látky: Droga obsahuje iridoidní hořčiny (swertiamarin, gentiopikrosid), které se nacházejí hlavně v květech. Dále jsou zde přítomny flavonoidy, alkaloidy (gentianin) třísloviny, silice, mastné kyseliny. Použití: Tato droga se vnitřně používá jako amarum, stomachikum a digestivum. Hořčiny zvyšují vylučování trávicích šťáv, tvorbu slin a povzbuzují chuť k jídlu. Droga se užívá při nechutenství, dyspepsii a při dalších žaludečních obtížích. Dále se vnitřně užívá při onemocnění žlučníku a jater. Při dlouhodobém užívání může docházet k podráždění žaludku. Ze zeměžluče okolíkaté se připravují čajové směsi, nálevy a tinktury. [1, 2, 10] Dávkování: 1 kávová lžička na sklenici nálevu, který se pije po lžičkách. [1] 31

33 Gentiana Lutea Hořec žlutý Čeleď: Gentianaceae Hořcovité Popis rostliny: Hořec žlutý je vytrvalá rostlina dorůstající do výšky jednoho metru. Vyskytuje se v oblasti Alp, na Balkánském a Pyrenejském poloostrově. Jedná se o chráněnou rostlinu. U nás se dříve pěstovala pro farmaceutické a likérnické potřeby. Má mohutný vícehlavý oddenek, ze kterého vyrůstá dutá a lysá lodyha. Listy vyrůstající v přízemní růžici jsou široce vejčité až kopinaté. Lodyžní listy jsou křižmostojné s výraznou žilnatinou. Obrázek 11 Gentiana lutea [29] V dolní části jsou lodyžní listy krátce řapíkaté. Zatímco v horní části jsou listy přisedlé. Tato rostlina vykvétá až pátým, nebo šestým rokem. V úžlabí listů vyrůstají ve svazečcích sytě žluté květy. Hořec žlutý kvete v červenci a srpnu. Plodem jsou jednopouzdré tobolky, které obsahují oválná semena. Lékopisnou surovinou je Gentianae radix a Gentianae tinctura. Sběr a sušení: Na podzim, nebo na jaře se sbírá oddenek, který se očistí, umyje a usuší při teplotách do 60 C. Pro potravinářské účely se nechává droga fermentovat, díky čemuž získává červenohnědou barvu a méně hořkou chuť. Pro farmaceutické účely se droga nefermentuje a tak má světlejší barvu. Droga má charakteristickou vůni a silně hořkou chuť. Obsahové látky: Droga obsahuje glykosidní hořčiny (amarogentin a gentiopikrin). Dále jsou zde obsaženy silice, sacharidy, třísloviny, pektiny, sliz a žluté barvivo. Použití: Díky obsahu silice a hořčin dochází k zvýšenému vylučování slin, trávicích šťáv a žluče. Používá se k léčbě nechutenství, ale při zvýšených dávkách vyvolává nevolnost, zvracení a bolest hlavy. Užívá se řezaná, nebo práškovaná droga ve formě nálevu vždy půl hodiny před jídlem. Vnitřně se používá jako amarum a stomachikum. Užívá se při dyspepsiích, gastritídách žaludku. Povzbuzuje činnost jater a žlučníku. V likérnictví se používá i jiných druhů hořce. Například Gentiana punctata a Gentiana purpurea. [1, 2, 10] Dávkování: 10 g řezané drogy na 1 litr vody pro přípravu nálevu. [2] 32

34 Cnicus benedictus Benedikt lékařský Čeleď: Asteraceae Hvězdnicovité Popis rostliny: Benedikt lékařský je jednoletá rostlina, dorůstající do výšky padesáti centimetrů, která původem pochází ze Středomoří a Malé Asie. U nás se tato rostlina pěstuje a někdy zplaňuje. Lodyha je pětihranná, přímá a bohatě rozvětvená. Celá lodyha je bohatě pokryta trichomy. Listy jsou podlouhle kopinaté, zubaté a na okrajích úkrojků opatřeny ostny. Listy mají tmavozelenou barvu a rovněž jsou pokryty trichomy. Úbory jsou opatřeny zákrovními bodlinatými listeny. Květy jsou trubkovité a žluté. Benedikt lékařský kvete v červnu a červenci. Plodem jsou rýhované nažky, které jsou opatřeny chmýřím. Farmaceutickou surovinou je Cardui benedicti herba. Obrázek 12 Benedikt lékařský [30] Sběr a sušení: V červnu a červenci se sbírá před úplným rozkvětem nať rostliny, která se seřezává. Kvůli značnému ochlupení rostliny je vhodné při sběru používat ochranné prostředky. Nasbírané rostliny se suší ve stínu v tenkých vrstvách. Droga velmi snadno vlhne a plesnivý, proto je nutné ji vhodně uchovávat. Je bez zápachu a silně hořké chuti. Obsahové látky: Droga obsahuje seskviterpenové laktony (knicin), hořčiny, flavonoidy, pryskyřice, třísloviny, silice a slizovité látky. Použití: V malých dávkách droga podporuje žaludeční činnost a zvýšené vylučování žaludeční šťávy a žluče. Často se kombinuje s hořcem, vachtou trojlistou a pelyňkem pro zvýšení účinnosti. Nadužívání této drogy vyvolává nevolnost, zvracení a podráždění ledvin. Jeho užívání je vhodné při dně a revmatických chorobách, kdy zvyšuje vylučování kyseliny močové z těla. Vnitřně se droga benediktu lékařského používá jako stomachikum, amarum. Benedikt působí také protivirově a má antibiotické účinky. Zevně lze drogu použít na bércové vředy, ekzémy a špatně se hojící rány. Tato droga se nesmí podávat těhotným ženám. [1, 2, 10] Dávkování: 1 2 polévkové lžíce na ½ l vody pro přípravu nálevu. [2] 33

35 Menyanthes trifoliata Vachta trojlistá Čeleď: Menyanthaceae Vachtovité Popis rostliny: Vachta trojlistá je vytrvalá rostlina, která dorůstá do výšky až třiceti centimetrů. Tento druh se vyskytuje v Evropě, Asii a Severní Americe. U nás tato zákonem chráněná rostlina roste na kyselých rašeliništích, mokrých loukách a v mělkých tůních. Jedná se o vodní a bahenní rostlinu s článkovaným plazivým oddenkem. Z tohoto oddenku vyrůstají řapíkaté listy, které jsou trojčetné. Lístky jsou celokrajné, až vroubkované, s vyniklou žinatinou a obvejčitého tvaru. Přímá bezlistá lodyha je zakončena hroznem pětičetných bílých, nebo růžových květů. Vachta trojlistá kvete v květnu až červnu. Plodem jsou dvouchlopňové tobolky, které obsahují zploštělá, světle hnědá semena. Lékopisnou surovinou je Trifolii fibrini folium. Obrázek 13 Vachta trojlistá [31] Sběr a sušení: V období květu se sbírají listy této rostliny, které se odřezávají i s krátkým řapíkem. Takto získané listy se suší v tenkých vrstvách v dobře větrané místnosti, nebo v sušárnách při teplotách do 50 C. Usušená droga je silně hořké chuti a bez zápachu. Obsahové látky: Droga obsahuje glykosidní hořčiny (menyanthin, loganin). Dále jsou zde obsaženy flavonoidy, třísloviny, saponiny, fytoncidy, silice, cholin, pektin, vitamín C a sloučeniny manganu, železa a jodu. Použití: Vachta trojlistá působí povzbudivě na vylučování trávicích šťáv a celkovou činnost organizmu. Ovlivňuje střevní peristaltiku, kdy působí mírně projímavě. Vnitřně se používá jako amarum, stomachikum a digestivum. Používá se při nechutenství a trávicích potížích. Dále povzbuzuje činnost jater a žlučníku. Používá se prášková forma drogy, nebo řezaná ve formě nálevu. Vachta trojlistá tvoří součást některých čajových směsí a hořké tinktury. Užívání vachty trojlisté se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám. Nesmějí ji užívat lidé se zvýšenou kyselostí žaludečních šťáv a stejně tak se zánětlivým onemocněním žaludku a střev. [1, 2, 3] Dávkování: ½ kávové lžičky na pohárek nálevu. [1] 34

36 Cichorium intybus Čekanka obecná Čeleď: Asteraceae Hvězdnicovité Popis rostliny: Čekanka obecná je vytrvalá rostlina dorůstající do výšky až 120 cm. Je hojně rozšířená v Evropě, severní Africe a Asii. U nás tuto rostlinu můžeme nalézt na mezích, podél cest, nebo na loukách. Kořen je vřetenovitého tvaru s mléčnicemi, na který navazují tuhé a tenké lodyhy. V prvním roce vyrůstají pouze listy. Ve druhém roce pak vyrůstá přímá větvená lodyha. Přízemní listy jsou kracovitě peřenoklané. Lodyžní listy mají kopinatý tvar a jsou chobotnatě zubaté. Tyto listy jsou lysé, případně mohou být ve spodní části přítomné trichomy. Jazykovité květy vyrůstají v úboru a jsou jasně modře zbarvené, zřídkakdy růžové, nebo bílé. Plodem jsou vejčité nažky. Kvete od června do září. Farmaceutickou surovinou je Cichorii herba a Cichorii radix. Obrázek 14 Čekanka obecná [32] Sběr a sušení: Čekankový kořen se sbírá v září a říjnu. Kořen je nutné omýt a rozřezat na menší kousky, které se suší při teplotách do 50 C. Dále se také sbírá nať, květy a semena. Nadzemní části se sbírají v době květu. Květ je vhodné sbírat za slunečného počasí. Při sušení ztrácí svou světle modrou barvu. Droga má hořkou chuť a typickou vůni. Obsahové látky: Droga obsahuje až 60 % inulinu, hořčiny (intybin), cholin, flavoniody, anthokyanová barviva. V plodech je navíc obsaženo až 15 % oleje, volné mastné kyseliny, proteiny, cukry. Použití: Tato droga podporuje trávení a zvyšuje chuť k jídlu. Příznivě ovlivňuje látkovou výměnu a zároveň podporuje činnost žlučníku a jater. Čekankové nápoje slouží jako povzbuzující prostředek k trávení. Z kořenů se připravují náhražky kávy, kdy se praží kořen čekanky. Kořen se vnitřně používá jako amarum, stomachikum, mírné laxans, cholagogum. Lze ho však aplikovat i při jaterním onemocnění, nechutenství, žaludečních potížích a zácpě. [1, 3, 4,] Dávkování: 1 čajová lžička na 2 šálky denně pro přípravu nálevu. [2] 35

37 5.2.2 Taraxacum officinale Weber in Wiggers agg. Pampeliška obecná Čeleď: Asteraceae Hvězdnicovité Popis rostliny: Pampeliška obecná je souhrný název, který sdružuje všechny druhy využívané jako lékopisné drogy. Pampeliška obecná je vytrvalá bylina, která dorůstá do výšky pěti až třiceti centimetrů. Roste v mírném pásmu severní polokoule. U nás roste na loukách, zahrádách a pastvinách. Má dlouhý vřetenovitý mléčnatý kořen. Kopinaté kracovité listy vyrůstají v přízemní růžici. Z této růžice vyrůstají lysé, duté stvoly, které jsou zakončeny žlutým úborem s dvojitým zákrovem. Pampeliška obecná kvete od jara do podzimu. Plodem jsou zobanité nažky s chmýrem. Celá rostlina je prostoupena mléčnicemi, z kterých při poranění rostliny vytéká bílá šťáva (latex). Farmaceutickou surovinou je Taraxaci radix cum herba. Obrázek 15 Pampeliška obecná [33] Sběr a sušení: Při sběru pampelišky se nemusí rozlišovat jednotlivé druhy. Sbírá se kořen, list, nebo i kořen s natí. Kořen se sbírá na jaře, nebo na podzim po odkvětu rostliny. Po očištění se suší v sušárnách při teplotách do 50 C. Kořen s natí se sbírá před rozkvětem rostliny. Suší se přirozeným teplem a následně se dosušuje v sušárnách při teplotách do 50 C. Samotné listy se suší v tenkých vrstvách. Obsahové látky: Droga obsahuje hořčiny (taraxacin), sliz, třísloviny, flavonoidy, kumariny minerální soli. Kořen obsahuje hlavně inulin. Nadzemní část obsahuje vitamín C a B 2, xantofyly a karotenoidy. Latex obsahuje proteinasy. Použití: Droga zlepšuje chuť do jídla a podporuje sekreci trávicích šťáv. Používá se při onemocnění žaludku, sleziny, žlučníku a zánětech močových cest. Vzledem k obsaženému inulinu se droga doporučuje užívat při cukrovce. Lze ji také používat při artroze a dně. Med z pampelišky obecné se používá při nachlezení a kašli. Listy se používají do jarních salátů. [1, 2, 4] Dávkování: 2 čajové lžičky řezané drogy na 2 šálky vody pro přípravu nálevu. [2] 36

38 5.2.3 Zástupci rostlin s obsahem hořkých látek a siličných látek Citrus aurantium subspecies amara Citroník pomerančový hořký Čeleď: Rutaceae Routovité Popis rostliny: Citroníky jsou vždyzelené keře, nebo stromy pocházející původem z Asie. Pro citroníky jsou typické listy s čepelí odčlánkovanou od křídlatého řapíku. V paždí listů vyrůstají jednotlivě vonné bílé květy, které jsou doplněny podplodním terčem. Uprostřed květu se nachází ve dvou kruzích vícebratré tyčinky. Plodem je nepravá bobule tzv. hesperidium. Tato nepravá bobule je tvořena silným oplodím. Exokarp má charakteristickou tenkou voskovitou strukturou a je spojený s dužinou, která je tvořena dvěma vrstvami. Vnější oranžová vrstva (flavedo) obsahuje velké množství schizolysigenních siličných nádržek. Pod touto vrstvou se nachází bílá houbovitá vrstva (albedo). Vnitřní část oplodí je složena z blanitých pouzder, ze kterých vyrůstají šťavnaté váčky, které vyplňují prostor pouzder. Mezi váčky se nachází volná semena. Lékopisnou surovinou je Aurantii amari pericarpium, Aurantii amari floris, Aurantii amari floris etheroleum a Aurantii amari pericarpii tinctura. Obrázek 16 Citroník pomerančový hořký [34] Sběr a sušení: Drogu nám tvoří oplodí, které se získává loupáním zralých plodů. Suší se umělým tepletem při teplotách do 40 C. Obsahové látky: Tato rostlina obsahuje velké množství organických kyselin jako je kyselina citronová, askorbová, jablečná a další. Dále obsahuje flavonoidy, karotenoidy, kumariny, silice a hořčiny. Jako stomachikum amarum se používá oplodí citroníku hořkého, které obsahuje zhruba 3 % silice, hořčiny a flavonoidy. Pro léčebný účinek se dále používají nezralé plody citroníku hořkého, které obsahují 1 % silice a vyšší obsah hořčin. Použití: Tato droga působí jako stimulans chuti k jídlu při nechutenství. Dále působí jako mírné antidepresivum a antiobezitikum. Silice a extrakty se používají jako korigens chuti a vůně. [1, 3, 4] Dávkování: 1 kávová lžička na sklenici nálevu. [1] 37

39 Artemisia vulgaris Pelyněk černobýl Čeleď: Asteraceae Hvězdnicovité Popis rostliny: Tato volně rostoucí vytrvalá rostlina dosahuje výšky až dva metry. Kořeny mají větvovitý tvar a typicky červenofialové zabarvení. Z rozvětvených čtyřhranných lodyh vyrůstají peřenodílné listy, které jsou z rubu bíle plstnaté a na líci tmavozelené. Pelyněk černobýl kvete v období srpna a září. Jeho květy jsou žluté popřípadně načervenalé a vytváří přisedlé květní úbory, které tvoří koncové laty. Okrajové květy jsou válcovitého tvaru, zatímco středové květy mají trubkovitý tvar. Plody jsou zde nažky bez chmýru. Pro tuto rostlinu je typický nepříjemný zápach. Tato rostlina patří mezi nitrofilní rostliny, tedy ty, které potřebují pro svůj růst nadbytek dusíku v půdě. Tento druh pelyňku roste v mírném pásmu Evropy a Asie. Hojně se vyskytuje na rumištích, mezích a u cest a plotů. Farmaceutickou surovinou je Artemisiae herba. Obrázek 17 Pelyněk černobýl [35] Sběr a sušení: V období srpna a září se sbírá kvetoucí nať, přičemž se uřezávají dvacet centimetrů dlouhé vrchní části rostliny. Tato droga se suší při teplotách, které nesmějí překročit 35 C. Po sušení má droga aromatický zápach a nahořklou chuť. Obsahové látky: Hlavní obsahovou látku tvoří silice, které je zde obsaženo až 0,2 %. Tato silice obsahuje především cineol a thujon. Droga dále obsahuje hořčiny, inulin a cholin, třísloviny a další látky. Na rozdíl od pelyňku pravého obsahuje černobýl menší množství hořčin. Navíc silice černobýlu je méně škodlivá pro lidský organizmus. Použití: Obsažené silice a hořčiny podporují trávicí činnost tím, že vyvolávají zvýšenou produkci trávicích šťáv žaludku. Tuto drogu lze užívat při nechutenství, dyspepsiích či žaludečních křečích. Při dlouhodobém užívání hrozí riziko poškození nervové soustavy. Znakem otravy může být pokles krevního tlaku, nebo porucha srdečního rytmu. [1, 2, 10] Dávkování: 1 kávová lžička na pohárek nálevu, který se pije po lžičkách dvakrát až třikrát denně. [1] 38

40 Acorus calamus Puškvorec obecný Čeleď: Araceae Árónovité Popis rostliny: Puškvorec obecný je jednoletá rostlina, která dorůstá do výšky 50 až 150 cm. Tato rostlina má až 3 cm silný a až 50 cm dlouhý, plazivý oddenek, který je hrubý a vyznačuje se svým kroužkovaným vzhledem. Z tohoto oddenku vyrůstají trojhranné, ve spodní části červeně zbarvené, stvoly a mečovité až metr dlouhé listy. Konce stvolů jsou zakončeny květními palicemi zelené barvy, která postupně přechází do barvy světle hnědé. Květy jsou drobné žlutozelené barvy. Plodem jsou červené Obrázek 18 Puškvorec obecný [36] bobule, které u nás nedozrávají. Puškvorec obecný se množí pouze vegetativně. Kvete v červnu a červenci. U nás se tato rostlina vyskytuje ve vlhkých oblastech, hlavně v okolí rybníků, bažin, a na březích vod. Původem pochází z jižní Číny a Indie. Farmaceutickou surovinou je Calami radix. Sběr a sušení: Sbírá se dvouletý nebo tříletý oddenek od září do listopadu. Protože se oddenky vybírají z bahna je nutné je před sušením důkladně očistit, zbavit kořínků a silnější části je nutno rozpůlit. Poté následuje proces sušení při teplotách, které nepřekračují 40 C. Oddenky lze před usušením oloupat. Droga má hořkou chuť a typickou aromatickou vůni. Obsahové látky: Hlavní obsahovou látku zde tvoří silice, které je zde až 3 %. Silice je tvořena především terpeny, seskvaterpeny a je zde přítomno značné množství asaronu (až 10 %). Dále droga obsahuje hořčinu akorin a koretin. Dalšími látkami, které droga obsahuje, jsou třísloviny, slizovité látky, cholin a sacharidy. Použití: Tato droga působí jako stomachikum, amarum-aromatikum, diuretikum, diaforetikum a spazmolytikum. Lze ji užívat při gastritidách, meteorismu a nechutenství. Velmi dobře podporuje trávení v žaludku díky zvýšenému vylučování trávicích šťáv. Také příznivě ovliňuje látkovou výměnu. Droga se uplatňuje i v likérnictví a potravinářství. [1, 2, 10] Dávkování: ½ kávové lžičky na pohárek nálevu, který se pije dvakrát až třikrát denně. [1] 39

41 Achillea millefolium Řebříček obecný Čeleď: Asteraceae Hvězdnicovité Popis rostliny: Řebříček obecný je vytrvalá rostlina, která dorůstá do výšky deseti až osmdesáti centimetrů. Tato bylina je rozšířená v Evropě a Asii. U nás se s ní můžeme setkat podél cest a lesů, na suchých lukách. Z plazivého a větveného oddenku vyrůstá přímá chlupatá lodyha. Listy jsou přisedlé, pýřité a dělené na čárkovité segmenty. Na vrcholu přímého stonku vyrůstají latnatá květenství složená z drobných úborů Obrázek 19 Řebříček obecný [37] v chocholíku. Jednotlivé úbory mají zákrov, který je tvořen žlutozelenými listeny. Po obvodu úboru se nachází pět jazykovitých květů, které jsou bílé, nebo narůžovělé barvy. Uprostřed úboru je asi dvacet trubkovitých květů, které mají žlutobílou barvu. Řebříček obecný kvete od června do září. Plodem jsou podlouhlé, oploštělé stříbrošedé nažky. Lékopisnou surovinou je Millefolii herba. Pro farmaceuticeutické účely se využívá i Millefolii flos. Sběr a sušení: Z této rostliny se sbírá nať a květy. Květy se stříhají se stonkem do jednoho centimetru, delší stonek už tvoří naťovou drogu. Nať tvoří rostlinné vrcholky, které se seřezávají v období květu a jsou dlouhé nanejvýše do dvaceti pěti centimetrů. Takto sesbírané části rostliny se suší v tenkých vrstvách v dobře větrané místnosti, nebo v sušárnách při teplotách do 35 C. Usušená droga má aromatický zápach a nahořklou chuť. Obsahové látky: Tato droga obsahuje silici, kterou tvoří chamazulen, pinen, sabinen. Dále obsahuje třísloviny, flavonoidy, kumariny a glykosidní hořčiny. Použití: Droga se používá jako aromatické amarum, spazmolytikum a cholagogum. Při vnitřním použití zvyšuje vylučování žaludečních šťáv, uvolňuje křeče a tiší kašel. Tuto drogu lze podávat při nechutenství, poruchách trávení, žaludečních kolikách a průjmu. Zevně se používá jako přísada do koupelí a kloktadel. Při trvalém užívání řebříčku obecného může dojít k vyvolání závratí, případně k bolesti hlavy a kožním vyrážkám. [1, 2, 3] Dávkování: 1 kávová lžička květů, nebo 2 kávové lžičky nati na pohárek nálevu. [1] 40

42 Marsdenia condurango Marsdenie kondurangová Čeleď: Asclepiadaceae Klejichovité Popis rostliny: Marsdenie kondurangová je tropická vysokošplhající liána, která roste ve vysokohorských oblastech Jižní Ameriky a Afriky. Její listy jsou drobné, krátce řapíkaté, celokrajné a jsou vstřícně postavené. Květy vyrůstající v latách jsou žlutozelené. Kvete v červnu a červenci. Plodem jsou podlouhlé měchýřky, ve kterých jsou přítomna semena opatřená chmýřím. Kůra marsdénie je až pět milimetrů široká. Vnější šedohnědě zabarvená strana je svráštělá, její povrch je pokrytý poměrně velkými lenticelami. Vnitřní strana je světlejší barvy a je podélně rýhovaná. Obrázek 20 Marsdenie kondurangová [38] Sběr a sušení: Drogu nám poskytuje sušená kůra marsdénie kondurangové (Cortex condurango), která se odřezává a stáčí do ruliček, nebo žlábků. Obsahové látky: Droga obsahuje až 2 % conduranginů, což jsou hořčiny saponinového charakteru. Další významnou obsahovou látkou jsou glykosidické deriváty pregnanu. Dále jsou zde obsaženy třísloviny, stopy silice, flavonoidy, kumarinové deriváty, vanilin, kyselina kávová, deriváty kyseliny skořicové a další obsahové látky. Droga je charakteristická pro svůj zápach a hořkou chuť. Použití: Droga se používá jako aromatikum, amarum a stomachikum. Droga se pro vnitřní užití použivá ve formě extraktu, nebo vína. Kondurangová kůra se vnitřně užívá při žaludečních a zažívacích potížích. Snižuje nevolnost a zklidňuje podrážděný žaludek. Dále podporuje chuť k jídlu a zvyšuje vylučování žluči. Vnitřně lze tuto drogu použít i jako karminativum. Droga také působí antiviroticky a antioxidačně. Díky obsahu tříslovin má svíravý a stahující účinek. Užívání této drogy není vhodné pro děti, těhotné a kojící ženy. [1, 3, 11] Dávkování: 3 kávové lžičky na sklenici odvaru, který se po vychladnutí zfiltruje. Užívá se po lžičkách několikrát denně. [1] 41

43 Verbena officinalis Sporýš lékařský Čeleď: Verbenaceae Sporýšovité Popis rostliny: Sporýš lékařský je vytrvalá rostlina, která dorůstá do výšky až sedmdesáti centimetrů. Původem pochází ze Středozemí. U nás můžeme tuto bylinu vidět na mezích, pastvinách, rumištích a podél vodních toků. Poměrně tuhá lodyha je čtyřhranná, přímá a v horní části se rozvětvuje. Listy jsou chlupaté, protistojné a našedlé barvy. Listy rostoucí v horní části jsou trojklanné, přisedlé a podlouhle kopinaté s celokrajným, nebo zoubkovaným okrajem. Zatímco listy v dolní části jsou řapíkaté, podlouhlé a až dvakrát peřenosečné. Drobné květy se nacházejí v úžlabních, nebo koncových klasech a mají bledě fialovou barvu. Sporýš lékařský kvete v červenci a srpnu. Plodem jsou čtyři elipsoidní světle zbarvené tvrdky. Lékopisnou surovinou je Verbenae herba. Obrázek 21 Sporýš lékařský [39] Sběr a sušení: Od června do srpna se sbírá mladá část kvetoucího stonku s listy, popřípadně celá rostlina i s kořeny. Takto sesbírané části rostlin se suší v tenkých vrstvách v dobře větrané místnosti, nebo v sušárnách při teplotách do 35 C. Usušená rostlina je bez zápachu, nahořkle trpké chuti a našedlé barvy. Obsahové látky: Droga obsahuje monoterpénový glykosid verbenalin a verbein. Dále obsahuje hořčiny, třísloviny, sliz, alkaloidy a silici s citralem, limonenem a geraniolem. Použití: Sporýš lékařský působí protizánětlivě, stimulačně a protisvědivě. Příznivě ovlivňuje metabolismus jater, ledvin a sleziny. Tuto rostlinnou drogu lze používat při zánětech horních cest dýchacích, zejména bronchitidách, kdy napomáhá při odkašlávání. Desinfikuje střeva a tak přispívá k normalizaci střevní mikroflóry. V lidovém léčiteství se pro svůj obsah hořčin používá k zvýšení chuti k jídlu a zlepšení trávení. Dále droga působí jako povzbuzující prostředek. Tuto drogu lze aplikovat při chorobách močových cest. Ve formě kloktadla, kdy se používá k výplachům ústní dutiny. [1, 2, 3] Dávkování: 1 čajová lžička na pohárek nálevu. [1] 42

44 5.2.4 Zástupce rostlin s obsahem ostře hořkých látek a tříslovin Capsicum annuum Paprika setá Čeleď: Solanaceae Lilkovité Popis rostliny: Paprika setá je jednoletá rostlina, která dorůstá do výšky až šedesáti centimetrů. Tato rostlina původem pochází z Mexika a Guatemaly, avšak dnes je pěstována po celém světě. Na kůlovitý kořen navazuje přímá rozvětvená lodyha. Až šest centimetrů dlouhé listy jsou dlouze řapíkaté a eliptického tvaru. Bílé květy jsou stopkaté s pětiklanným Obrázek 22 Paprika setá [40] kalichem a tyčinkami. Plodem jsou vysychavé bobule, které mají různý tvar a barvu. Plody jsou duté a mají nasládlou, nebo palčivou chuť. Kvete v červnu až září. Lékopisnou surovinou je Capsici fructus, Capsici tinctura normata a Capsici oleoresina raffinata et quantificata. Sběr a sušení: Sbírají se plody, které se před sušěním nechávají dozrát. Suší se při teplotách, které nepřekračují 35 C. Drogu je nutné chránit před světlem a uchovávat v dobře uzavřených nádobách, protože jinak je často napadána hmyzem. Obsahové látky: Hlavní účinnou látku, kterou droga obsahuje, je alkaloid kapsaicin, který je příčinnou palčivé chuti. Jeho množství přítomné v paprikách je proměnlivé a závisí na odrůdě papriky. Dále droga obsahuje silici, karotenoidy, flavonoidy, sacharidy a vitamíny. Použití: K farmaceutickým účelům se používá pouze pálivá paprika. Paprika setá silně dráždí pokožku a sliznice. V malých dávkách povzbuzuje produkci žaludečních šťáv, peristaltiku střev a vylučování vody z těla. Vnitřně se rozemletá droga používá jako stomachikum, cholagogum a mírné diuretikum. Při delším užívání či zvýšených dávkách může vyvolávat žaludeční vředy. Zevně se droga používá jako derivans, kdy místně prokrvuje pokožku při revmatitidě a dně. Při zevním dlouhodobém užívání mohou vzniknout dermatitidy. [1, 2, 3] Dávkování: 0,1 g práškované drogy se užívá třikrát denně. [2] 43

45 5.2.5 Zástupce rostlin s obsahem hořkých látek a slizů Cetraria islandica Pukléřka islandská Čeleď: Parmeliaceae Terčovkovité Popis: Pukléřka islandská je lišejník, který se vyskytuje v Eropě, Asii a Americe. Roste přichycená k podkladu v horských polohách na vřesovištích, ve vlhkých lesích a na pasekách. Pukléřka islandská má lupenitou a nepravidelně větvenou stélku, která dorůstá do výšky deseti až patnácti centimetrů. Barva stélky je na líci olivově zelená a na rubu světle šedá. Na rubu stélky se nacházejí miskovité plodnice, které jsou zprvu zelené a časem zhnědnou. Lékopisnou surovinou je Lichen islandicus. Obrázek 23 Pukléřka islandská [41] Sběr a sušení: Drogu nám poskytuje stélka pukléřky islandské (Thallus lichenis islandici). Stélky je možné sbírat od jara do podzimu. Suší se na slunci a nechávají se doschnout ve stínu a průvanu. Usušená stélka je pevná a tuhá. Droga má slabou vůni a hořce slizovitou chuť. Obsahové látky: Droga obsahuje sliz, který je tvořen polysacharidy (lichenin a izolichenin). Dále obsahuje lišejníkové kyseliny (kyselina cetrarová, usnová, procetrarová), jód, pektiny, minerální soli a vitamín A. Použití: Droga se používá jako amarum, mucilaginosum a antitusikum. Obsažené hořké kyseliny zvyšují chuť k jídlu a zlepšují trávení. Sliz, který droga obsahuje, chrání sliznice zažívacího traktu a má změkčující účinek na sliznice dýchacích cest. Droga má antibiotické účinky. Používá se při nechutenství, při zánětu horních cest dýchacích, bronchitidě a při poruchách trávení. Užívá se při rekonvalescencích pro posílení organismu. V lidovém léčitelství se droga používá při astmatu, onemocnění ledvin a močového měchýře. Zevně lze drogu ve formě odvaru použít na hojení ran. [1, 2, 10] Dávkování: 1 kávová lžička drogy na pohárek. Nálev se pije třikrát až pětkrát denně. [1] 44

46 6 Přehled vybraných volně prodejných léčivých přípravků, galenických přípravků a doplňků stravy a potravin Iberogast Výrobce: Steigerwald Léková forma: perorální kapky, roztok (20 ml, 50 ml, 100 ml). Dávkování: dospělí užívají 3krát denně 20 kapek, děti od šesti let 3krát denně 10 kapek s malým množstvím tekutiny před jídlem, nebo v průběhu jídla. Složení: tekutý extrakt z čerstvé nati iberky hořké, tekutý extrakt z andělikového kořene, tekutý heřmánkový extrakt, tekutý kmínový extrakt, tekutý extrakt z plodu ostropestřce mariánského, tekutý extrakt z meduňkového listu, tekutý extrakt z listu máty peprné, tekutý vlašťovičníkový extrakt, tekutý lékořicový extrakt. Přípravek není vhodný pro těhotné a kojící ženy. [12, 15] Original Schwedenbitter kapky Výrobce: Riviera Handels GmbH Léková forma: tinktura (100 ml, 200 ml, 250 ml, 500 ml). Složení: pelyňková nať, kořen anděliky lékařské, puškvorcový kořen, hořcový kořen, muškátovníkové semeno, myrhovníková klejopryskyřice, pampeliškový kořen, jablečníková nať, nátržníkový kořen, kořen kurkumovníku citvárového, ořešákové oplodí, muškátovníkový květ, lektvar bez opia. Dávkování: 2 3krát denně 1 čajovou lžičku do vody (čaje), půl hodiny před jídlem. Přípravek není vhodný pro těhotné a kojící ženy. [12, 15] Stomaran Výrobce: Leros Léková forma: řezaná čajová směs 100,0 g; 30,0 g balení po 20 nálevových sáčcích (1,5 g). Složení: kořen anděliky lékařské, puškvorcový kořen, heřmánkový květ, ostružiníkový list, řepíková nať, zeměžlučová nať, třezalková nať, nať máty peprné, plod fenyklu obecného pravého. 45

47 Příprava řezané čajové směsi: 1 polévková lžíce se přelije čtvrt litrem vařící vody, po 15 minutách se čaj scedí. Příprava čaje v nálevových sáčcích: 1 nálevový sáček se přelije čtvrt litrem vařící vody, po 15 minutách se sáček vyjme. Dávkování: teplý čaj se pije půl hodiny před jídlem 2 3krát denně. Přípravek není vhodný pro těhotné a kojící ženy. [12, 15] Klosterfrau Melisana koncentrat Výrobce: M.C.M. Klosterfrau Vertriebsgesellschaft mbh Léková forma: perorální a kožní roztok (15 ml, 47 ml, 95 ml, 155 ml, 235 ml, 330 ml, 475 ml, 950 ml). Dávkování: 1 3krát denně 1 čajová lžička zředěná dvojnásobným množstvím vody, užívá se po jídle. Složení: kořen anděliky lékařské, skořicovníková kůra, hřebíčkovcový květ, hořcový kořen, zázvorový oddenek, muškátovníkové semeno, omanový kořen, oplodí hořkého pomeranče, kardamonový plod, plod pepřovníku černého, galganový kořen, skořicový květ, směs silic. Přípravek je určen pouze pro dospělé osoby. Přípravek nesmí užívat těhotné a kojící ženy. [12, 15] Tinctura amara hořká tinktura Léková forma: ethanolický výluh z rostlinných drog obsahujícícch hořčiny. Složení: list vachty trojlisté, pelyňková nať, oplodí sladkého pomeranče, hořcový kořen, skořicová silice, líh 60%. Vzhled: téměř čirá zelenohnědá tekutina, aromatického pachu a hořké kořenité chuti. [13] Gentianae tinctura hořcová tinktura Léková forma: tinktura vyrobená z hořcového kořene. Připravuje se z rozdrcené drogy a 70% lihu. Vzhled: tekutina žlutohnědého nebo červenohnědého vzhledu a silně hořké chuti. [13] 46

48 Aurantii amari pericarpii tinctura tinktura z oplodí hořkého pomeranče Synonymum: Aurantii amari epicarpi et mesocarpi tinctura. Připravuje se z čerstvě práškované drogy a 70% lihu. Jedná se o tekutinu hořké chuti. [13] Dr.Theiss Schwedenbitter Žaludeční hořká Výrobce: Dr. Theiss Naturwaren GmbH Balení: 100 ml Doporučené dávkování: užívá se 3krát denně 1 čajová lžička před jídlem. Složení: muškátovník vonný, pupava bezlodyžná, jasan manový, andělika lékařská, kurkumovník zedoárový, myrhovník pravý, kozlík lékařský, hořec žlutý, skořicovník cejlonský, reveň dlanitá, kardamovník obecný, aloe pravá, kafrovník lékařský, aroma anýzové, šafrán setý. Doporučené dávkování: 3krát denně jednu čajovou lžičku před jídlem. [12, 18] Eugastrin Bylinný žaludeční čaj Výrobce: Fytopharma Balení: porcovaný čaj v nálevových sáčcích 20 x 1 g. Složení: kořen smetanky lékářské, nať máty peprné, heřmánkový květ, artyčokový list, puškvorcový kořen, řepíková nať. Doporučené dávkování: 3krát denně se pije teplý čaj po jídle. [12, 17] Švédský čaj Výrobce: Natur Produkt Balení: porcovaný čaj v nálevových sáčcích 20 x 2 g. Složení: kořen anděliky lékařské, nať benediktu lékařského, nať jablečníku obecného, list meduňky lékařské, květ měsíčku zahradního, list máty peprné, květ heřmánku pravého, kořen pampelišky lékařské, kořen lékořice lysé. Doporučené dávkování: nálevový sáček se zalije 200 ml horké vody a nechá se 10 minut vyluhovat. Čaj se pije 2 3krát denně půl hodiny před jídlem. [18] 47

49 7 Dotazníkové šetření Cíle a hypotézy výzkumu Cíle výzkumu Téma absolventské práce je Léčivé rostliny ovlivňující žaludeční funkci. Cíle výzkumu: 1. Zjistit zda respondenti používají léčivé rostliny a v jakém případě. 2. Zjistit co respondenty ovlivňuje při výběru léčivého přípravku. 3. Zjistit nejčastěji používanou formu přírodního léčivého produktu. 4. Zjistit zda si respondenti sami někdy připravili nějaký léčivý produkt ze svých nasbíraných surovin. Hypotézy výzkumu Na základě stanovených cílů výzkumu jsem stanovila tyto čtyři hypotézy: H1 H2 Domnívám se, že většina respondentů používá léčivé rostliny. Myslím si, že respondenty nejvíce při výběru léčivého přípravku ovlivňují vlastní zkušenosti. H3 H4 Domnívám se, že nejčastěji používanou formou přírodního léčivého produktu jsou čaje. Myslím si, že jen malá část dotázaných si sama někdy připravila produkt z vlastnoručně nasbíraných surovin. 48

50 7.1 Metodika výzkumu V absolventské práci jsem pro vyhodnocení praktické části použila kvantitativní výzkumnou metodu. Dotazník obsahoval otázky otevřené, polouzavřené a uzavřené. V dotazníku bylo deset otázek. Návratnost dotazníku byla 79,3 %. 7.2 Charakteristika výzkumného vzorku Průzkum probíhal v termínu od do formou dotazníkového šetření. Dotazník byl anonymní a byl určen všem osobám bez vymezení cílové skupiny. Výběr respondentů byl čistě náhodný. Dotazník jsem ve stejném znění vyhotovila ve dvou formách. Elektronickou formu dotazníku jsem umístila na internetový server Vyplnto.cz. Tištěnou formu tvořilo 25 dotazníků, z kterých se jich vrátilo všech 25. Pro větší přehlednost jsem tyto dvě formy při vyhodnocování sloučila dohromady. Celkem dotazník vyplnilo 212 respondentů. 7.3 Zpracování dat U každé jednotlivé otázky v dotazníku se nachází její přesné znění. Následuje tabulka, která obsahuje výčet odpovědí, jejich počet a procentuální vyjádření vztažené k celkovému počtu respondentů. Pod tabulkou je umístěn graf, kde jsou přehledně zobrazeny výsledky průzkumu. Graf obsahuje procentuální zastoupení jednotlivých odpovědí. Otázky č. 1, 2, 3 a 4 jsou obecného charakteru, který ukazuje celkovou skladbu respondentů. Pod grafem následuje krátký popis tabulky a grafu doplněný o komentář. 49

51 7.4 Výsledky výzkumu Otázka č. 1 : Jste: Tabulka 3 Pohlaví Odpověď Počet % muž 62 29,25 žena ,75 Graf 1 Pohlaví Pohlaví 29,25% 70,75% muž žena Tabulka č. 3 a graf č. 1 informují o pohlaví respondentů. Z tabulkového a grafického znázornění jasně vyplívá, že se dotazníkového šetření zůčastnilo více žen než mužů. Celkem dotazník vyplnilo 212 respondentů, přičemž 70,75 % tvoří ženy a 29,25 % muži. 50

52 Otázka č. 2: Kolik je Vám let? Tabulka 4 Věk Odpověď Počet % , , , ,79 56 a více 24 11,32 Graf 2 Věk Věk 11,32% 11,79% 12,26% 11,79% 52,83% a více Tabulka č. 4 a graf č. 2 informují o věku dotazovaných respondentů. Největší podíl z celkového počtu dotazovaných tvoří věková kategorie mezi 15 a 25 lety. Další věkové kategorie jsou více méně rovnoměrně zastoupené. 51

53 Otázka č. 3: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Tabulka 5 Vzdělání Odpověď Počet % základní 18 8,49 středoškolské (bez maturity) 28 13,21 středoškolské (s maturitou) ,42 vyšší odborné 8 3,77 vysokoškolské 49 23,11 Graf 3 Vzdělání Vzdělání 3,77% 23,11% 8,49% 13,21% zákkladní středoškolské (bez maturity) středoškolské (s maturitou) 51,42% vyšší odborné vysokoškolské Tabulka č. 5 a graf č. 3 informují o dasaženém vzdělání dotazovaných respondentů. Z výsledků je jasně patrné, že největší podíl tvoří respondenti, kteří mají středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou. Naopak dotazník vyplnilo nejméně respondentů s vyšším odborným vzděláním. 52

54 Otázka č. 4: Vaše bydliště: Tabulka 6 Bydliště Odpověď Počet % obec do obyvatel 41 19,34 město do obyvatel 43 20,28 město a více obyvatel ,38 Graf 4 Bydliště Bydliště 19,34% 60,38% 20,28% obec do obyvatel město do obyvatel město a více obyvatel Tabulka č. 6 a graf č. 4 znázorňují, odkud respondenti pocházejí. Z výsledků je jasně patrné, že největší podíl tvoří respondenti, kteří bydlí ve městě s více než obyvateli. Dále jsou rovnoměrně zastoupeni resnpondenti, kteří bydlí ve městě do obyvatel a v obci. 53

55 Otázka č. 5: Používáte léčivé rostliny? Tabulka 7 Používání léčivých rostlin Odpověď Počet % ano, jako prevenci 87 41,04 ano, při akutním onemocnění 78 36,79 ano, při chronickém onemocnění 15 7,08 ne nepoužívám 32 15,09 Graf 5 Používání léčivých rostlin Používání léčivých rostlin 7,08% 15,09% 41,01% ano, jako prevenci ano, při akutním onemocnění 36,79% ano, při chronickém onemocnění ne nepoužívám Tabulka č. 7 a graf č. 5 znázorňuje preferenci léčivých rostlin u respondentů. Z celkového počtu dotázaných, jich 87 používá léčivé rostliny jako prevenci. Při akutním onemocnění používá léčivé rostliny 78 dotázaných. Poměrně malý celek tvoří dotazovaní, kteří používají léčivé rostliny při chronickém onemocnění. Celkem 32 lidí uvedlo, že léčivé rostliny nepoužívá. 54

56 Otázka č. 6: Co Vás ovlivňuje při výběru přírodních léčivých přípravků? Tabulka 8 Výběr přírodního léčivého přípravku Odpověď Počet % cena 43 14,09 reklama 8 2,62 vlastní zkušenosti ,23 doporučení známých ,05 Graf 6 Výběr přírodního léčivého přípravku Výběr přírodního léčivého přípravku 37,05% 14,09% 2,62% 46,23% cena reklama vlastní zkušenosti doporučení známých Tabulka č. 8 a graf č. 6 znázorňují, jaké faktory ovlivňují respondenty při výběru přírodních léčivých přípravků. U této otázky bylo možné zaškrtnout více odpovědí. Z výsledků vyplývá, že 46,23 % dotázaných respondentů nejvíce ovlivňují jejich vlastní zkušenosti. Dalším výrazným faktorem při výběru přípravku je doporučení známých. 55

57 Otázka č. 7: Jakou formu přírodního léčivého produktu používáte nejčastěji? Tabulka 9 Nějčastěji používaná forma léčivého produktu Odpověď Počet % čaje, odvary ,64 sirupy 14 6,60 pastilky 22 10,38 kloktadla 0 0 jiné 22 10,38 Tabulka 10 Jiné formy léčivého produktu Odpověď: jiné Počet masti 6 kapky 2 tinktury 2 čerstvě vylisovaná šťáva nebo výluh 2 krémy 1 dentální výrobky 1 koncentrované tablety rostlinného původu 1 sypané 1 cigaretová směs 1 žádnou 4 stimulanty 1 Graf 7 Nejčastěji používaná forma léčivého přípravku Nejčastěji používaná forma léčivého produktu 10,38% 6,60% 10,38% 72,64% čaje, odvary sirupy pastilky jiné 56

58 Tabulka č. 9 a graf č. 7 znázorňují nejčastěji používané formy přírodního léčivého produktu. Z výsledků je jasně patrné, že 154 z 212 respondentů nejčastěji používá čaje, nebo odvary. V grafu nejsou znázorněna kloktadla, protože tuto variantu v dotazníkovém šetření nikdo nezvolil. V případě, že respondent zvolil možnost jiné byl dotázán, jakou jinou formu přípravku používá nejčastěji. Odpovědi jsou zaneseny v tabulce č. 10. Otázka č. 8: U čajových směsí používáte raději: Tabulka 11 Čajová směs Odpověď Počet % nálevové sáčky 99 46,7 sypanou čajovou směs ,3 Graf 8 Čajová směs Čajová směs 46,70% 53,3% nálevové sáčky sypanou čajovou směs Tabulka č. 11 a graf číslo č. 8 znázorňují preferenci respondentů při používání čajových směsí. Celkem 113 dotázaných respondentů raději používá sypanou čajovou směs. Naopak 99 respondentů raději používá čajovou směs v nálevových sáčcích. 57

59 Otázka č. 9: Preferujete české či zahraniční přípravky? Tabulka 12 Přípravky Odpověď Počet % české 96 45,28 zahraniční ,36 nezohledňuji původ 5 2,36 Graf 9 Přípravky Přípravky 2,36% 52,36% 45,28% české zahraniční nezohledňuji původ Tabulka č. 12 a graf č. 9 znázorňuje, zda dotázaní respondenti preferují více české nebo zahraniční výrobky. Popřípadně původ pro ně není rozhodující. Z výsledků výplývá, že 111 dotázaných respondentů dává přednost zahraničním výrobkům. Naopak 96 dotázaných preferuje české výrobky. Pro 5 respondentů původ výrobku není rozhodující. 58

60 Otázka č. 10: Zkoušel/a jste připravit nějaký produkt z vlastnoručně nasbíraných přírodních látek? (např. lipový čaj, jitrocelový sirup ) Tabulka 13 Vlastní příprava Odpověď Počet % ne ,85 ano 83 39,15 Graf 10 Vlastní příprava Vlastní příprava 39% ne 61% ano Tabulka č. 13 a graf č. 10 znázorňuje, zda si respondenti sami zkoušeli doma připravit produkt z vlastnoručně nasbíraných přírodních látek. Celkem 129 dotázaných respondentů si nikdy nepřipravilo vlastní produkt. Naopak 83 respondentů uvedlo, že si již někdy připravili svůj vlastní produkt. V tomto případě byli dotázáni, jaký přípravek si sami připravili. Odpovědi jsou zaneseny v tabulce, která je umístěna v přílohách. V této tabulce není zapsáno 20 odpovědí, které neodpovídají na položenou otázku. 59