ZÁKLADNÍ ŠKOLA ÚPICE-LÁNY PALACKÉHO 793, ÚPICE ABSOLVENTSKÁ PRÁCE ŠKOLNÍ ROK KRISTINA PANČÍKOVÁ 9. A

Transkript

1 ZÁKLADNÍ ŠKOLA ÚPICE-LÁNY PALACKÉHO 793, ÚPICE ABSOLVENTSKÁ PRÁCE STAROVĚKÉ EGYPTSKÉ POHŘBÍVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK KRISTINA PANČÍKOVÁ 9. A 1

2 Obsah: 1. Úvod 2. Teoretická část 2. 1 Mumifikace a balzamování 2. 2 Technika mumifikace a balzamování 2. 3 Pomůcky: a) Kanopy b) Amulety 2. 4 Objevení Tutanchamonovy hrobky a záhadná kletba 2. 5 Sarkofágy a rakve 2. 6 Bohové 2. 7 Pyramidy 3. Praktická část 4. Závěr 5. Odkazy 3. 1 Anketa 3. 2 Rozhovor 3. 3 Hieroglyfy 3. 4 Obrázky 2

3 1. Úvod Starověký Egypt patří už od dětství mezi jeden z mých koníčků. Když mi bylo pět let, viděla jsem film Mumie. Prostředí děje mě neuvěřitelně zaujalo. Od té chvíle jsem se o Egypt začala doopravdy zajímat. Knihy a encyklopedie v tom jsem mohla listovat každý den. Moje babička byla v Egyptě dvakrát a pokaždé mi přivezla nějakou drobnost, která můj zájem o egyptskou kulturu ještě zvětšila. Sbírala jsem fotky a články vše co se týkalo starověkého Egypta. A jedním z mých největších zájmů byla mumifikace. Je to možná pro někoho odpudivé téma, mě ale zasáhlo do srdce hned, jak jsem poprvé viděla v knize její postup. Ta neuvěřitelná péče o mrtvé! Lidé si dali takovou práci s mrtvým člověkem jen proto, aby měl krásný posmrtný život. Jeden z mých naivních dětských snů byla egyptologie. Držel se mě aspoň tři roky. Ani už nevím, proč jsem si to rozmyslela. Ve své práci se zaměřím na bohy a péči o mrtvé, která mě tolik fascinuje. Byla bych moc ráda, kdyby moje práce pomohla při hodinách dějepisu. Myslím, že je tu spousta zajímavostí, které se z výuky vynechávají. 3

4 2. TEORETICKÁ ČÁST 2. 1 Mumifikace a balzamování Staří Egypťané věřili, že smrtí život nekončí. Podle nich je to jen přechod do jiného světa. Aby mohli přejít do jiného světa, musí být jejich tělo dobře připraveno. Aby mohl mrtvý žít věčně, muselo tělo zůstat nepoškozené i po jeho smrti. Do hrobu dávali pozůstalí majetek, aby byl mrtvý dobře zajištěn v posmrtném i životě. Říká se tomu pohřební výbava. Těla vojáků nemusela být nijak připravována. Jejich duše přešla do Západní země. Voják si vysloužil věčný život bitvou za Egypt. Mumifikace je způsob zachování těla mrtvého po dlouhou dobu v neporušeném stavu. Je to vlastně umělé vysušování těla, aby se zabránilo jeho přirozenému rozkladu. Mrtvá těla se původně jen potírala pryskyřicí a olejem. Postupem času se balzamování zdokonalovalo a stávalo se složitějším a složitějším procesem. Balzamování si mohly dovolit jen nejbohatší vrstvy, protože bylo velmi nákladné. Ostatní se museli smířit s laciným pohřbem do pouště. I žhavý písek dokonale zakonzervoval jejich těla. V Egyptě byli kvalifikovaní odborníci, kteří se na balzamování specializovali balzamovači. Lidé balzamovačům příliš nedůvěřovali mladé ženy a dívky byly svěřeny do jejich rukou až po několika dnech, kdy jejich krása povadla. To proto, aby jejich těla nebyla zneužita. 4

5 2. 2 Technika mumifikace a balzamování dní. Balzamování těla mrtvého člověka je složitý proces, který měl přísná pravidla a trval 70 Balzamovači nejdříve strčili rozžhavený drát do nosu zemřelého a nosními dírkami vyndali jeho mozek, zbytek zakonzervovali a rozpustili rozpouštěcími látkami (hydroxidem sodným). Tuto činnost prováděl nejzkušenější balzamovač pomocí dlouhého železného háčku. Mozek mohl být také odstraněn očnicemi nebo vytažen zadní částí hlavy. Ostrým kamenným nožem otevřeli na boku tělo a vyjmuli všechny vnitřnosti kromě srdce a ledvin. Vnitřnosti uložili do alabastrových nádob, které k tomu sloužily tzv. kanopy. Ty byly vysušovány a uloženy společně s tělem v hrobce. Kanopy byly čtyři: játra, žaludek, střeva a plíce. Břišní dutinu vymyli palmovým vínem, bylinným roztokem a naplnili vonnými látkami. Srdce pečlivě obalili do jemných obinadel, mohli na něj také položit posvátného brouka, kterým byl skarabeus. Následovalo nasolování, vysušování a omývání. Tělo zašili a uložili přesně na 70 dní do natronu. Natron (hydroxid sodný) má takovou sílu, že z těla zůstanou jen kosti a kůže. Tělo nebylo povoleno balzamovat delší dobu než 70 dní. Po uplynutí celé této doby tělo znovu omyli. Za vůně kadidla, odříkávání kouzelných modliteb a magických formulí kněz boha Anubise pečlivě zavinoval tělo do bílého plátna nařezaného na úzké pruhy. Obvazy mohly být prokládány magickými amulety, zlatem, stříbrem nebo symboly, které měly mrtvého chránit v Západní zemi. Plátno mohlo být až stovky metrů dlouhé. (V nejstarších dobách byly končetiny obalovány zvlášť, v pozdější éře Egypta bylo již tělo mrtvého zavinuto najednou, nebožtík měl na hrudi zkřížené ruce.) Nyní bylo tělo připraveno na pohřeb. Mrtvý byl vrácen rodině, uložen do dřevěné schránky ve tvaru postavy a neprodyšně uzavřen. Schránka s tělem byla v hrobce opřena o stěnu. I hrobka byla dobře uzavřena. 5

6 2. 3 Pomůcky a) Kanopa: je označení jedné ze sady čtyř nádob, které sloužily při mumifikaci k uložení vnitřních orgánů z těla zemřelého. Název byl odvozen od jména města Kanóbu evropskými starožitníky, kteří chybně zaměňovali kanopy s místní podobou Usira v podobě vázy s lidskou hlavou. Kanopy jsou doloženy nejdříve od konce 4. dynastie. Nejstarší známý doklad ukládání vyjímaných vnitřních orgánů do zvláštní nádoby pochází z pyramidového komplexu panovníka Chufua v Gíze: na dně šachty před východní stranou jeho pyramidy byly nalezeny součásti pohřební výbavy Chufuovy matky královny Hetepheres I., mezi nimi ve výklenku na západní straně i alabastrová skříňka příčkami rozdělená do čtyř přihrádek s uloženými vnitřnostmi. Doposud nejstarší exemplář jednotlivé nádoby byl nalezen ve vedlejší pyramidě Radžedefova pyramidového komplexu v Abú Rawáši, nejstarší známý soubor kanop patřil královně Meresanch III. Kanopy byly vyráběny z vápence, alabastru, fajánse, keramiky, později i z bronzu. Původně byly kryty plochým víkem většinou ze stejného materiálu (někdy i dřevěným). Od konce první přechodné doby mívalo víko podobu lidské hlavy, která měla představovat zemřelého. Od konce 18. dynastie dostávalo víko každé z kanop podobu jednoho ze čtyř bohů tzv. synů Horových, kteří jsou pokládáni za ochránce orgánů uložených v kanopách: Duamutef žaludek Hapi plíce Imset játra Kebehsenuf střeva. Za jejich ochránkyně byly současně považovány čtyři bohyně Neit, Nebthet, Eset a Selket. b) Amulety: Amulety jsou několik centimetrů vysoké předměty, které chrání živé i mrtvé proti všem nemocem a nebezpečím. V archaickém období se jednalo o obyčejné lastury, později již šlo o skutečně umělecké předměty. Jejich ochranná síla vyplývá z jejich barvy, materiálu a tvaru. 6

7 Amulety se vyráběly ze zlata, stříbra, dřeva, fajánse, bronzu, tyrkysu, lapisu lazuli, achátu, jasmínu nebo porfyru. Egypťané je nosili na krku v náhrdelníku nebo skryté na prsou pod plátěným oděvem. Jejich počet během staletí rostl anglický archeolog Flinders Petrie napočítal a popsal 275 druhů amuletů. Mrtví byli pohřbíváni s mnoha amulety z lastur nebo perel. Později začaly být amulety propracovanější objevili se malí skarabové, do kterých byly vyryty znaky zahánějící nemoci a zlé duchy. Skarabové se nosili na prstě nebo na zápěstí. V období nové říše se nošení amuletů stalo módou s trochou mystiky a magie. Při balzamování se malé amulety vkládaly pod plátěná obinadla a kněží přitom recitoval pasáž z Knihy mrtvých týkající se právě amuletů. Všechny amulety měly symbolický význam, který vyplýval z materiálu, barvy nebo tvaru. Symbolika materiálu: zlato stříbro lapis lazuli tělo Rea kosti Rea noční obloha (kámen posetý zlatavými body) Symbolika barev: červená bílá zelená modrá žlutá životní energie čistota vegetace nebe slunce 7

8 2. 4 Objevení Tutanchamonovy hrobky a záhadná kletba Kdo byl Tutanchamon? Nikdo pořádně neví, odkud se vzal nebo čí byl syn. Nebyl válečník, neproslavil se stavbami chrámů ani reformami ve státě. Na trůn pravděpodobně nastoupil v devíti letech po sňatku s princeznou Anchesenamon (dcera krále Achnatona). Tutanchamon byl na trůn dosazen jako loutka v období neklidu. Po deseti letech byl odstraněn. Za jeho smrt možná můžou kněží, nebo jeho nástupce Haremheb. Objevení Tutanchamonova hrobu: Egyptolog Howard Carter dostal svou poslední šanci od svého francouzského financovatele lorda Carnavona, měl poslední možnost objevit egyptský poklad. Carter se s pomocí dělníků pustil do odklízení zdiva před hrobem Ramsesse VI. Šlo o poslední neprozkoumané místo v celém údolí. Druhý den narazili na schod a poté odkryli dalších dvanáct. Objevil se před nimi zapečetěný vchod do hrobu. K rozeznání byla pečeť města mrtvých šakal s devíti spoutanými zajatci. I když měl Carter nutkání začít hned, musel nejdříve uvědomit svého živitele. Po jeho příjezdu se mohlo začít s vykopávkovými pracemi. U vchodu našli další pečetě s kartuší a znakem slunce a skaraba. V hloubce osmi a půl metru narazili dělníci na další zapečetěné dveře. Při světle svíčky objevili sochy podivuhodných zvířat, alabastrové a vykládané truhly, vozy, lehátka a spousty různých nádob a předmětů. V předsíni byl nepořádek, pravděpodobně způsobený lupiči. Na konci této místnosti čekaly další zapečetěné dveře. Našli toho tolik, že si museli přivolat posilu. Pomocníky mu byli James Henry Breasted a americká skupina v čele s Arthurem Cruttendem Maceem. Všechny nalezené předměty musely být katalogizovány a nakonzervovány. Zajímavostí je, že desátý den po otevření posledních dveří dal Carter vchod na deset dní zasypat a zmizel neznámo kam. Poté opět pokračoval, i když byl neskutečně vyčerpaný. Najednou lord Carnavon onemocněl, testy nepotvrdily žádnou z hypotéz. Carnavon jen opakoval, že mu obličej drásá pták. Začalo se mluvit o faraónově kletbě, která chrání hroby. Ochránkyní králů byla Nechbet, podobající se supovi. 5. dubna 1923 lord Carnavon zemřel. V tu samou dobu se jeho fenka v Anglii svalila na zem mrtvá. Profesor La Fleur po návštěvě hrobky náhle onemocněl a zemřel. Nedlouho poté onemocněl i Carterův partner James Henry Breasted. Breasted přežil, přestože ho až do konce života provázela neznámá onemocnění. Roku 1923 záhadně zemřeli také archeologové Ahmad Karnal a William Henry Goodyear, kteří se podíleli na odkrývání hrobky. Rok na to zemřeli další spolupracovníci, rentgenolog 8

9 Archibald Douhlas Reed a archeolog Hugh Gererd Evelyn White. Cartrův pomocník Arthur C. Mace. Britský průmyslník Joel Woolf, který přijel do Egypta pouze kvůli objevení hrobky, také návštěvu nepřežil. Stejně tak americký miliardář George Jay Gould. Záhadná úmrtí byla spojována nejen s otevřením Tutanchamonovy hrobky, ale i s egyptskou archeologií vůbec. Například zemřel Edward Ayrton, který provedl úspěšné vykopávky hrobů faraona Hremheba, Siptaha a královny Teje. Také Henry Gorringe zemřel mladý, když doprovázel známý obelisk z Alexandrie do Spojených států. Záhadně zemřel i ředitel káhirského muzea Gamala Mahraze. Právě on na faraonovu kletbu nevěřil. Proběhlo několik vědeckých a laických diskuzí po celém světě. Výzkum Dr. Izzudína ukazoval na plísně vyvolávající horečnatá onemocnění, objevila se teorie přirovnaná k histoplazmóze z trusu netopýrů apod. Poprask způsobil případ vědce Táhá vracejícího se z konference, na které nazval kletbu faraónů pohádkou. Zemřel při srážce s protijedoucím automobilem. Pitva ukázala na selhání srdečního oběhu, stejně jako u většiny ostatních záhadných úmrtí. Další teorie říkala, že Egypťané byli specialisté na výrobu jedů, které byly napuštěny do stěn a předmětů v hrobkách. Dodnes nikdo netuší, jestli je to doopravdy kletba, nebo jen obyčejná shoda náhod... 9

10 2. 5 Sarkofágy a rakve Sarkofágy byly hlavní součástí egyptských hrobek. Egypťané je dávali podél západní stěny pohřební komory a byly obkládány pohřební výbavou. Sloužily k uchovávání těla mrtvého. Jejich výzdoba byla neuvěřitelná a ještě víc lidi přitahovalo bohatství uvnitř. Lidé je buď koupili, nebo vykradli a zničili. Po celá staletí byly egyptské hrobky předmětem zájmů hledačů pokladů, kteří se do nich vloupali a bezohledně otevírali sarkofágy i přesto, že v nich byla uložena těla. Královské i nekrálovské hrobky se nepodařilo uchránit před zloději. Vykradači hrobek sarkofágy násilím otevřeli, ukradli zlato, šperky a cenné materiály a mumie zničili. V roce 1998 byla objevena v hrobce v Údolí králů nedotčená mumie Amenhotepa II. Též noci se do hrobky někdo vloupal, mumii zničil a ukradl všechny drahé šperky. Na sarkofágu Thumose III. nebo dvorní dámy Henuttaui bylo dřevo částečně pobito zlatými plátky, které zloději bez ohledů vytrhli. Někdy usekávali mumiím ruce i nohy sekerou. Vykradači nevzali jen pozlacené sošky božstev, protože se obávali jejich pomsty. Staří Egypťané věřili, že smrt je jen začátek a že je po smrti čeká druhý život. Sarkofág pro ně měl velký význam, protože symbolicky chránil mrtvého. Později se objevily antropomorfní sarkofágy a rakve, které měly nahrazovat tělo, podobně jako to dělaly sošky ukládané do hrobky. Rakve se vyvíjely a podle jejich tvaru a jednotlivých typů použitých zádušních textů je lze téměř přesně datovat. Rituál otevírání úst se poté již neprováděl na mumii, ale přímo na rakvi, která byla při tomto obřadu položena před vchod do kaple, kde kněz pomocí modliteb, zaříkání a různých nástrojů snažil vrátit zesnulému jeho životní sílu. Poté byla rakev snesena do hrobky. Sarkofágová vana a víko byly zdobeny nejrůznějšími výjevy, které také znázorňovaly svět mrtvých a božstva, která měl mrtvý znát, která mohl potkat v záhrobí nebo která jej mohla ochraňovat. Sarkofág i přes své omezené rozměry symbolizoval také vesmír. Proto se na jeho vnitřní stěny v některých obdobích zobrazovali bůh království mrtvých Usir, bohyně nebe Nut nebo putování Rea, boha slunce. Uvnitř sarkofágu byla někdy namalovaná postava Nut, jak přijímala zesnulého na svou hruď, a tak mu dávala naději na brzké znovuzrození. Sarkofágy a rakve byly důležitou součástí egyptské hrobky. Jejich tvar a výzdoba se během staletí měnily. Tento vývoj souvisel především s vývojem pohřebních zvyklostí a rituálů. Sarkofágy a rakve se vyráběly z nejrůznějších materiálů. Ty nejobyčejnější byly ze 10

11 snadno dostupných a laciných materiálů - z proutí, pálené či nepálené hlíny. Dřevo bylo naopak velkou vzácností a tomu i odpovídala jeho cena. Sykomorové a akáciové bylo egyptského původu, cedr a jehličnany se dovážely z Libanonu, eben z Núbie. Často se používal i kámen - žula, čedič, vápenec nebo alabastr. K výzdobě sarkofágů faraonů a členů královské rodiny se používaly vzácné kovy - zlato, které symbolizovalo božské tělo nepodléhající zkáze, nebo stříbro. Mezi nejkrásnější a nejznámější příklady kovových rakví patří bezesporu Tutanchamonova zlatá rakev či stříbrné rakve panovníků 22. dynastie nalezené na královském pohřebišti v Tanidě, z nichž vyniká rakev Šesonka I., zdobená sokolí hlavou boha Hora. 11

12 2. 6 Egyptští bohové Amón: bůh větru, který je všudypřítomný, stvořitel a Pán světa. Symbolem vzduchu je modrá barva Amónova těla a opeřená koruna, někdy vystupuje v podobě posvátných zvířat - berana nebo husy, jeho centrem byl chrám v Karnaku. Anubis: hlídal a sledoval mumifikace, znázorňuje ho člověk s hlavou šakala. Ah: bůh měsíce. Zobrazován jako muž v bederní roušce s měsíčním kotoučem nad hlavou. Aton: bůh Slunce a Slunce samotné. Eset: (Isis) nejuctívanější bohyně starého Egypta, bohyně matka, byla ideálem ženy, krásná, milující, ušlechtilá, věrná, měla kouzelnou moc k vykonávání dobra a k hájení spravedlnosti. Obraz Esety s chlapcem na klíně předjímá obraz bohorodičky, zobrazována jako žena s kravími rohy, mezi rohy nese hieroglyf trůnu. Geb: bůh země a bůh sama, ochraňoval před hady a štíry. Ha: bůh Západní pouště a později i všech zemí položených západně od Egypta. Hathor: bohyně nebe, bohyně lásky a radosti, hudby, pití, tance, ochránkyně žen a zemřelých, pomáhala při porodu a výchově dětí, byla matkou a manželkou boha Rea, zobrazována byla v podobě krávy, ženy s hlavou, či ušima krávy. Hor: (Horus, Harachtej) jeden z nejdůležitějších a nejstarších bohů Egypta, bůh slunce, nebe, světla, božský vládce Egypta, nejdůležitější funkcí je funkce boha egyptského krále. Bral na sebe podobu sokola nebo muže se sokolí hlavou. Chnum: vládce pramenů Nilu, stvořil člověka z hlíny, podoba muže s beraní hlavou. Kuk: bůh temnoty. Maat: bohyně spravedlnosti, pravdy, práva a společenského řádu, podoba ženy s pštrosím perem na hlavě. Menhet: bohyně války, zobrazována jako lvice. Nút: bohyně nebes, Usírova matka, (každý večer sní Slunce a ráno ho zase porodí), zobrazena jako žena, jejíž tělo zdobí hvězdy a Slunce. 12

13 Usíris: (Osíris) symbol znovuzrození a věčného života, král bohů a lidí, bůh podsvětí, byl zavražděn svým bratrem Sutechem, k životu ho probudila manželka Eset. Ptah: ochránce řemeslníků a umělců, svět obdaroval srdcem a jazykem, rozumem a slovem, zobrazován jako lidská postava oblečená do přiléhavého šatu, ozdobená plochou korunou. Ré: zosobnění Slunce, stvořitel, který udržuje zemi při životě, podoba muže se sokolí hlavou a slunečním kotoučem místo koruny. Sutech: bůh pouště, moře, bouřek, symbol všeho zla, podoba muže s hlavou svého posvátného zvířete, které dodnes nebylo pojmenováno. Sobek: bůh vod, zabezpečuje úrodu polí a rostlin, podoba krokodýla. Sopd: ochranný bůh egyptských hranic, podoba muže asijského typu. Šaj: bůh lidského osudu a osud sám. Šesmu: bůh vína a oleje, ochránce mumií. Tait: bohyně tkalcovství, ochránkyně rouch. Thowt: bůh písařského umění a moudrosti, lékařství, černokněžnictví, řeči a písma, zobrazen jako mužská postava s ptačí hlavou. Tenenet: bohyně medu, mléka a piva. 13

14 2. 7 Pyramidy Pyramidy jsou zvláštní stavby, které se ve starověkém Egyptě budovaly už od dob vlády panovníka Džosera ze 3. dynastie. Žádná z pyramid nebyla samostatnou izolovanou stavbou, ale součást rozsáhlého plánu propojených budov, tedy pyramidových komplexů. Jejich součástí, mimo pyramidy samotné, je údolní chrám, vzestupná cesta, zádušní chrám a tzv. satelitní pyramida. Odhaduje se, že do staveb pyramid mohla být zapojena až 1 4 nebo 1 5 všech obyvatel země. Po dokončení staveb vznikala tzv. pyramidová města. Přesný počet egyptských pyramid není znám. Některé jsou písemně doloženy, ale nebyly doposud objeveny či identifikovány, jiné už jsou pravděpodobně zničeny. Za vrcholné období stavitelů pyramid je považována 4. dynastie, kdy vznikly neznámější stavby: Chufuova, Rechefova a Menkaureova v Gíze. 14

15 3. Praktická část 3. 1 Anketa 1) Víš, co je to mumifikace? muži ano ženy ano muži ne ženy ne 15

16 2) Připadá vám starověký Egypt zajímavý? muži ano ženy ano muži ne ženy ne Na anketu mi odpovědělo 100 lidí. Nejdříve jsem během hodiny KD chodila po městě a ptala se lidí, ale překvapivě mi 9 z 10 odpovědělo, že netuší, co je to mumifikace. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že anketu udělám přes internet. Na jedné internetové stránce jsem si vytvořila účet zaměřený jen na AP. Své otázky jsem rozesílala všem, kteří byli online. Myslím, že většina mi odpověděla velmi ochotně a ještě mi přáli štěstí a úspěch ve škole. 16

17 3. 2 Rozhovor 1) Co Tě přivedlo k zájmu o Egypt? Když mi bylo 11 let, učili jsme se o něm ve škole. A protože jsem věděla, že můj strýček cestoval po světě, zeptala jsem se ho, jestli byl i v Egyptě. Ukázal mi fotky a nějak mě to pohltilo. 2) Co přesně Tě zaujalo? Celá kultura, jak žili, obdělávali pole, mumifikovali, jak na to všechno přišli Samozřejmě mě zaujali i bohové a egyptské písmo. 3) Chtěla by ses svému zájmu o egyptskou kulturu v budoucnu věnovat? Ano, v budoucnu bych chtěla učit dějepis, hlavně staré kultury. Sama bych se ráda podívala do Egypta. 4) Na co by ses zašla podívat jako první? Asi na pyramidy. Z počátku jsem nevěděla, s kým bych měla udělat rozhovor. Ale při anketě jsem narazila na fanynku oddanou egyptské kultuře, která souhlasila s rozhovorem a ochotně mi odpověděla na mé otázky. 17

18 3. 3 Hieroglyfy 18

19 3. 4 Obrázky pyramidy Sfinga 19

20 kanopy 20

21 amulety Tutanchamonova maska 21

22 sarkofág 22

23 božstvo 23

24 4. Závěr Jelikož je egyptské pohřbívání mé oblíbené téma, nedělalo mi problém sednout si nad touto prací a něco napsat. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí a můj zájem o egyptskou kulturu se ještě zvětšil. Když jsem dělala anketu na ulici, bylo zvláštní dívat se na lidi, kteří nikdy neslyšeli o mumifikaci. Právě proto jsem se rozhodla pro internetový dotazník. Všichni byli milí a ochotně mi odpovídali. Moje velké poděkování patří paní učitelce Blahnové, která mi s prací pomohla. Doufám, že moje práce nějak přispěje při hodinách dějepisu. 24

25 5. Zdroje: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 25