Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Zhodnocení chovu prasat na vybrané rodinné farmě

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Zhodnocení chovu prasat na vybrané rodinné farmě Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Libor Sládek, Ph.D. Vypracovala: Bc. Petra Hlaváčová Brno 2013

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Zhodnocení chovu prasat na vybrané rodinné farmě vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne... podpis diplomanta.

3 PODĚKOVÁNÍ Děkuji mému vedoucímu práce, panu Ing. Liboru Sládkovi, Ph.D., za jeho podporu a trpělivé vedení ke zdárnému vypracování této diplomové práce. Dále děkuji majitelce farmy, která mi poskytla údaje a umoţnila provést potřebná měření. A především svým rodičům, protoţe bez jejich lásky a podpory bych byla ztracena.

4 Abstrakt HLAVÁČOVÁ, P. Zhodnocení chovu prasat na vybrané rodinné farmě. Diplomová práce. Brno : Mendelova univerzita v Brně, Diplomová práce hodnotí chov prasat na vybrané rodinné farmě. V teoretické části je zpracována literární rešerše tématu. Do pokusu bylo zařazeno deset prasnic kombinace (ČBU ČL), které byly připouštěny kancem plemena BO. V chovu byly sledovány počty všech narozených selat, ţivě narozených selat a odstavených selat. Dále pak ztráty úhynem a pořadí vrhu prasnice. Také byly sledovány porodní hmotnosti narozených selat a hmotnosti selat při odstavu. Porovnávají se zde rozdíly mezi pohlavím. Po vyhodnocení výsledků se ukázalo, ţe v rámci pohlaví zde není statisticky průkazný rozdíl. Dále byla hodnocena ekonomika produkce jatečných prasat. Klíčová slova reprodukce, všechna narozená selata, ţivě narozená selata, výkrmnost, jatečná hodnota Abstract HLAVÁČOVÁ, P. Evaluation of pig breeding on the selected family farm. Diploma thesis. Brno : Mendel university in Brno, This thesis evaluates the pig breeding on the selected family farm. The theoretical part deals with the literary research theme. The experiment was situated ten sows combinations (ČBU ČL) were fertilized with boar of breed BO. The breed has been tracking the number of all piglets born, piglets born alive and weaned piglets. Furthermore, the loss of mortality, respectively litter sows. Were also monitored birth weight of piglets born and piglets at weaning weight. It compares the differences between the genders here. After evaluation of the results showed that the gender was not a statistically significant difference. Furthermore, the assessment of the economy production of slaughter pigs. Key words reproduction, all piglets born, piglets born alive, fattening performance, slaughter value

5 Obsah Obsah Úvod Cíl práce Literární přehled Hospodářský význam chovu prasat Plemena prasat chovaná v ČR Mateřská linie Otcovská linie Reprodukce prasat Plodnost Faktory ovlivňující plodnost Porod prasnice Péče o prasnici před porodem Vlastní porod Ošetření selat po porodu Produkce mléka a kojení selat Zvláštnosti narozeného selete Termoregulační systém Krvetvorba Obranný systém Trávicí ústrojí a enzymatické funkce Příčiny výskytu mrtvě narozených selat Příčiny ztrát sajících selat Přirozená plemenitba versus inseminace Produkční vlastnosti Výkrmnost Faktory ovlivňující výkrmnost Jatečná hodnota Kvantitativní ukazatele jatečné hodnoty Kvalitativní ukazatele jatečné hodnoty Faktory ovlivňující jatečnou hodnotu Problémy jakosti vepřového masa... 32

6 3.5 Hodnocení a marketing jatečných těl prasat Klasifikace jatečných těl Vývoj klasifikace jatečných těl Metody klasifikace jatečných těl Marketing jatečných prasat Materiál a metodika Popis vybrané rodinné farmy Pouţitá plemena v chovu Kříţení v chovu Pouţité statistické metody Výsledky práce a diskuse Počet všech, ţivě narozených a odstavených selat Ztráty selat Hmotnosti při narození Hmotnosti při odstavu Přírůstek do odstavu Poráţková hmotnost Přírůstek od narození do poráţky Podíl svaloviny Zařazení do tříd SEUROP Ekonomika produkce jatečných prasat Korelační koeficienty Závěr Přehled pouţité literatury Seznam tabulek Seznam grafů Seznam obrázků... 63

7 1 ÚVOD Chov prasat má nezastupitelnou roli v chovu hospodářských zvířat po celém světě. Roční spotřeba masa na obyvatele České republiky se pohybuje okolo 80 kg, přičemţ podíl spotřeby vepřového masa je okolo 40 kg. Je jasné, ţe v tuzemsku se jedná o nejoblíbenější maso. Výhodné je i pro průmyslové zpracování, protoţe obsahuje méně vody neţ maso hovězí. Poskytuje vstupní surovinu pro koţedělný průmysl, tzv. krupon, a i další části jsou důleţitými surovinami, např. krev má vyuţití v potravinářském, krmivářském, ale i farmaceutickém průmyslu. V současné době nabírá na významu produkce kejdy, a její negativní ekologický dopad, který se však při vhodném vyuţití můţe změnit v pozitivní, např. formou obnovitelných zdrojů energie. Chovy prasat umoţňují rychlou reprodukci díky uţitkové ranosti, krátké době březosti a také moţnosti dosahovat vysoké intenzity plodnosti. Výtěţnost je také vysoká, pohybuje se okolo %. ČR není v produkci prasat soběstačná a bohuţel i vývoj stavů prasat naznačuje spíše zhoršení neţ zlepšení této situace. V současnosti je ČR soběstačná v produkci vepřového masa pouze z části, zbytek je řešen dovozy ze zahraničí. Konkurenceschopnost chovatele se odvíjí od počtu odchovaných selat na prasnici. Proto jsou v současnosti tlaky na zvýšení tohoto počtu. Chovatelé se snaţí dosahovat počtu 25 a více odchovaných selat na prasnici za rok. Ve vyspělých státech je dokonce toto číslo vyšší a dosahuje aţ 30 odchovaných selat na prasnici za rok. Coţ samozřejmě obnáší chov především moderních genotypů prasat se známou potenciální uţitkovostí. I přes stále lepší reprodukční ukazatele se však stále v tomto odvětví objevují zastaralé technologie. Chovatelé se rovněţ musejí potýkat s nízkými výkupními cenami a vysokou cenou krmiv. Dalším problémem přispívajícím ke sníţení počtu prasat můţe být i přijatá legislativa týkající se např. poţadavků na ochranu přírody a krajiny, ochranu zvířat proti týrání nebo kvality a zdravotní nezávadnosti potravin. V kombinaci se zastaralými hospodářskými budovami můţe být naplnění poţadavků legislativy problém především pro drobnochovatele, u kterých mnohdy výnosy ani nepokrývají náklady. V současné době se jedná spíše o ztrátové odvětví, i kdyţ potenciál tu bez pochyb je. V současnosti jsou také kladeny stále vyšší nároky na kvalitu vepřového masa z pohledu spotřebitelských preferencí. Jiţ dávno se změnily preference vysokého pro- 7

8 tučnění masa k vyššímu podílu libové svaloviny. Z této změny plyne ústup od pouţívání sádelnatých plemen pro kříţení a snaha naopak o šlechtění takových kříţenců, kteří nejen dosahují vyšších podílů libové svaloviny, ale jsou i odolnější k vadám masa, jako je PSE. Jak jiţ bylo řečeno, chov prasat je nedílnou součástí zemědělství České republiky a má zde dlouholetou tradici. Do budoucna se dá předpokládat udrţení této pozice. Chov prasat má však nemalé problémy, se kterými se naši chovatelé, pokud budou chtít být konkurenceschopní na domácích i světových trzích, budou muset vyrovnat. 8

9 2 CÍL PRÁCE Cílem této práce, jak samotný název napovídá, je zhodnocení chovu prasat na vybrané rodinné farmě. Tento hlavní cíl si můţeme rozdělit do několika dílčích částí. V úvodu práce probereme teoretické informace dané problematiky s vyuţitím dostupných zdrojů. Zde si shrneme základní informace o běţně chovaných plemenech prasat a dále například reprodukci a produkční vlastnosti prasat obecně. V další části se zaměříme na zjištění současného stavu konkrétní rodinné farmy. Nejedná se pouze o zjištění chovaných plemen a jejich mnoţství, ale i popis prostředí a farmy jako celku. Pro zhodnocení chovu prasat na dané farmě je nezbytné si vymezit určitý sledovaný vzorek, který následně statisticky vyhodnotíme. Zde můţeme zahrnout nejen samotné měření v terénu, kdy se zaměříme na veličiny, jako je váha prasat v různých stádiích vývoje, reprodukční ukazatele, výkrmnost, jatečná hodnota atd., ale i na údaje získané z protokolů z jatek především zařazení jatečných trupů do dané jakostní třídy dle systému SEUROP na základě podílu svaloviny a smluvní výkupní cena. Tyto získané údaje bude potřeba zanést do tabulek a za vyuţití výpočetní techniky vyhodnotit a vypočítat některé statistické údaje, mezi kterými můţeme zmínit nejen průměr, maximální a minimální hodnoty, ale i rozptyl, směrodatnou odchylku nebo variační koeficient. Důleţitým dílčím cílem bude tyto zjištěné statistické údaje z praktické části srovnat s výsledky měření z jiných pokusů, kdy opět vyuţijeme dostupné literární zdroje zabývající se stejnými plemeny jako na sledované farmě. Na závěr této diplomové práce vyvodíme konkrétní závěry z porovnaných statistických údajů a na jejich základě a na základě současného stavu navrhneme moţná zlepšení, která budou předána rodinné farmě. Co vše se díky těmto údajům, díky této diplomové práci v praxi změní a upraví, to je uţ především na zváţení a ekonomických moţnostech dané rodinné farmy. 9

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Hospodářský význam chovu prasat Chov prasat patří mezi poměrně významné a dosti stabilní agrární odvětví. Jedná se o odvětví, které není regulováno ani přímo dotováno z rozpočtu Evropské unie. Z tohoto důvodu jsou podmínky chovatelů v rámci EU do jisté míry srovnatelné. (Pulkrábek, 2005) Podíl vepřového masa na celosvětové produkci masa zaujímá cca 40 %. (Stupka et al., 2009) Díky zvýšené poptávce po tomto mase, především v lidnatých asijských a latinskoamerických zemích, vzrostla jeho produkce o 2,7 % meziročně. (Ministerstvo zemědělství, 2012) Z čehoţ jasně vyplývá jeho nezastupitelnost v roli výţivy lidí jakoţto ţivočišné bílkoviny i v dalších letech. (Stupka et al., 2009) K dosaţení tohoto cíle je nutné dobré fungování všech sloţek výrobního řetězce, aby bylo produkováno atraktivní, zdravé a cenově dostupné maso. (Lawrence, 2002) Dlouhodobě dochází k poklesu stavu prasat chovaných v ČR. Za posledních šestnáct let došlo k poklesu o ks, přičemţ stavy prasnic se dokonce sníţily o ks. Jak je patrné z grafu vyjadřující stavy prasat chovaných v ČR, jsou počty chovaných prasnic dokonce niţší, neţ byly v roce 1921, od kdy jsou tyto údaje statistiky sledovány. Graf 1 Vývoj stavů prasat (CZSO, 2012) 10

11 Díky stále se sniţujícím stavům není v současnosti ČR v produkci prasat soběstačná. Nyní je ČR soběstačná v produkci vepřového masa z 60 %. (Přibík, 2012) Nedostatek je řešen dovozy především z Německa, ale i Polska a Španělska. Přičemţ průměrný měsíční dovoz vepřového masa do České republiky činí 17,7 tisíc tun. (Ministerstvo zemědělství, 2012) Následující obrázek představuje počty chovaných prasat ve státech Evropy. Jak je zněj patrné, Česká republika se řadí spíše ke státům s niţší produkcí této komodity. Naopak naši sousedé, Německo a Polsko, se řadí ke státům s nejvyšší produkcí v rámci Evropy. Obr. 1 Počty prasat v Evropě (Eurostat, 2012) 11

12 3.2 Plemena prasat chovaná v ČR Plemeno představuje skupinu jedinců stejného druhu, se stejnými nejdůleţitějšími tělesnými a uţitkovými vlastnostmi, které jsou předávány na potomstvo. (Pulkrábek, 2005) Graf 2 Struktura populace v ČR (Ročenky SCHP, 2011) Graf 2 vychází z celkového přehledu o populacích v plemenné knize. Z těchto výsledků je patrné, ţe k nejrozšířenějším plemenům u nás patří především České bílé ušlechtilé (ČBU) a Česká landrase (ČL). Podíl ostatních plemen jiţ není tak výrazný Mateřská linie Pro mateřská plemena je charakteristická vynikající reprodukce, dále se vyznačují výbornou růstovou schopností, příznivými parametry jatečné hodnoty, jsou odolnější vůči stresu, mají větší aţ velký tělesný rámec, pevnou konstituci, dobrou chodivost a klidnější temperament neţ otcovská plemena. (Staněk, 2009) České bílé ušlechtilé Prasata tohoto plemene mají velice dobré mateřské vlastnosti, výborné růstové schopnosti při vynikající konverzi ţivin. Mají dobrou masnou uţitkovost. Jsou to prasata většího aţ velkého tělesného rámce s lehčí hlavou a vzpřímeným uchem. (Pulkrábek, 2005) Váha kanců v dospělosti se pohybuje v rozmezí kg, prasnic kg. (Čechová et al., 2003) Barva kůţe i štětin je bílá. Jedná se o plemeno s vysokou odolností vůči stresům. (Pulkrábek, 2005) 12

13 Česká landrase Jedná se o plemeno s velmi dobrými reprodukčními vlastnostmi, vysokou růstovou intenzitou při velmi dobré konverzi ţivin. (Pulkrábek, 2005) Plemeno je charakteristické středním aţ větším tělesným rámcem, je klapouché s narůţovělou, pevnou kůţí, štětiny má bílé, lesklé, jemné a přilehlé k tělu. Barva rypáku, špárků a pašpárků je voskově bílá. (Stupka et al., 2009) Váha kanců v dospělosti se pohybuje v rozmezí kg, u prasnic kg. (Čechová et al., 2003) Přeštické černostrakaté Toto plemeno je charakteristické výbornými reprodukčními vlastnostmi, nenáročností a vysokou schopností přizpůsobení se vnějším podmínkám. (Pulkrábek, 2005) Vyznačuje se středním tělesným rámcem, klopeným uchem, černostrakatým zbarvením bez krajinového vymezení. (Stupka et al., 2009) V současnosti je toto plemeno zařazeno jako genová rezerva. (Čechová et al., 2003) Otcovská linie Je pro ni charakteristická výborná jatečná hodnota. Mají horší plodnost neţ mateřská plemena, velmi dobré růstové schopnosti, vysoký podíl libové svaloviny, dobré zdraví. Prasata této linie se vyznačují středním aţ větším tělesným rámcem. Jejich nevýhodou je větší náročnost na chovné prostředí a citlivost na stres. (Staněk, 2009, Pulkrábek, 2005) Duroc Jedná se o geneticky a fenotypově variabilní univerzální plemeno pocházející z USA. (Čechová et al., 2003) Toto plemeno má výbornou masnou uţitkovost, dobrou růstovou intenzitu při dobré konverzi ţivin. (Pulkrábek, 2005) Plemeno duroc je méně náchylné ke stresu coţ má i pozitivní vliv na kvalitu masa a výskyt PSE masa. (Stupka et al., 2009) Plemeno se vyznačuje větším aţ velkým tělesným rámcem, lehkou hlavou, ucho je poloklopené. Zbarvení štětin je rezavé se světlejšími i tmavšími odstíny. (Čechová et al., 2003) 13

14 Hampshire Vyznačuje se niţší růstovou schopností, průměrnou plodností a uspokojivou výkrmností při niţší konverzi krmiva. (Čechová et al., 2003) Je velice dobře odolné vůči stresu. (Stupka et al., 2009) Toto plemeno se vyznačuje středním aţ větším tělesným rámcem, pevnou konstitucí a stavbou těla. Ucho má vzpřímené. Charakteristické je černé zbarvení s bílým sedlem a jemnými štětinami. (Pulkrábek, 2005, Stupka et al., 2009) Pietrain Jedná se o plemeno vyznačující se niţší plodností, nízkou růstovou schopností, která je však kompenzována výbornou jatečnou hodnotou. (Stupka et al., 2009) Toto plemeno je však citlivé na stres, coţ má i nepříznivé účinky na kvalitu masa. Hlavní úsilí se v současnosti zaměřuje na maximalizaci jeho výhod, tedy zvýšený obsah masa a jeho kvalitu. (Rybarczyk et al., 2011) Proto jsou v současnosti chovány stres-rezistentní linie, u kterých jsou jakostní odchylky masa minimální. (Stupka et al., 2009) Další výhodou plemena pietrain je jeho velmi dobrá konverze ţivin. (Pulkrábek, 2005) Tato prasata mají střední aţ větší tělesný rámec s pevnou mohutnou kostrou, lehčí hlavou a vzpřímených uchem. Charakteristické je nerovnoměrně zastoupené černobílé, případně skvrnité zbarvení, s jemnými, lesklými bílými aţ černými štětinami. (Pulkrábek, 2005, Stupka et al., 2009) Belgická Landrase Jedná se o plemeno velice náchylné ke stresu, coţ se můţe negativně promítnout na kvalitě masa. V současnosti však existují i stres negativní linie. Díky své výrazné zmasilosti je méně plodné, růstová schopnost je u něj přiměřená s dobrou konverzí ţivin. (Staněk, 2009) Vyznačuje se bílou barvou bez pigmentu, středním aţ větším tělesným rámcem s pevnou kostrou a klopeným uchem. (Čechová et al., 2003) 14

15 České výrazně masné Toto plemeno patřilo aţ do roku 2000 k nejvíce vyuţívaným otcovským plemenům u nás. (Čechová et al., 2003) Po zavedení systému SEUROP dochází k útlumu z důvodu značné variability uţitkových vlastností. (Stupka et al., 2009) Toto plemeno se vyznačuje niţší reprodukční uţitkovostí při dobré růstové schopnosti a jatečné hodnotě. Konverze ţivin je dobrá. (Stupka et al., 2009) Jedná se o výrazně masný uţitkový typ, vyznačující se středním aţ větším tělesným rámcem a pevnou kostrou. (Pulkrábek, 2005) Vlivem selekce převaţuje bílá barva štětin i kůţe. (Čechová et al., 2003) Bílé otcovské Jedná se o otcovskou linii bílého ušlechtilého plemene, tudíţ se od něj neliší, protoţe z něj vznikla. (Staněk, 2009) Má také bílou barvu, vzpřímené uši, střední aţ větší tělesný rámec. Kostra je o něco mohutnější neţ u mateřské linie. (Čechová et al., 2003) Dosahuje lepších parametrů výkrmnosti a jatečné hodnoty. Odlišuje se především hřbetem, kde má výraznější mediální rýhu. Je výrazněji osvalené, především plec a kýta. (Staněk, 2009) 3.3 Reprodukce prasat Plodnost Produkce vepřového masa začíná u reprodukce, která přímo působí na ekonomiku produkce jatečných prasat. Reprodukce má stejnou váhu jako úspěšný odchov selat. (Hájek, 1992) Pro ekonomiku produkce vepřového masa je tedy plodnost zcela zásadní. Jedná se o schopnost prasnice vyprodukovat ve vrhu určitý počet selat. Plodnost je tedy fyziologickou vlastností, která se projevuje produkcí většího či menšího počtu selat ve vrhu. Neţádoucí je nízký, ale i vysoký počet selat ve vrhu. Důvodem jsou zvyšující se náklady na výrobu selat v malých vrzích. U nadprůměrných vrhů klesá průměrná hmotnost selat a tím dochází i k vysokým ztrátám během odchovu. (Pulkrábek, 2005) Pro chovatele je tedy zásadní počet ţivě narozených selat schopných odchovu, coţ zahrnuje kromě počtu i zdravotní stav a hmotnost narozených selat. (Hájek, 1992) 15

16 Rozlišujeme dva typy plodnosti: Potenciální plodnost je schopnost prasnice během říje uvolňovat vajíčka, která jsou schopna oplození po setkání s dostatečným počtem ţivotaschopných spermií v optimální době. Plodnost skutečná je dána počtem ţivě narozených selat. Tento počet je vţdy niţší neţ u potenciální plodnosti z důvodu např. nedokonalého oplození, embryonální mortality, úmrtí během porodu. (Pulkrábek, 2005) Faktory ovlivňující plodnost Plodnost se vytváří vlivem vzájemného působení genotypu a prostředí. Dědičnost plodnosti se vyjadřuje koeficientem heritability, který se pohybuje od 0,1 do 0,2. (Čechová et al., 2003) To podmiňuje nízkou odezvu na selekci. Proto, aby bylo dosahováno selekčních programů, je nutná optimalizace podmínek a řízení celého chovu, vysoká intenzita selekce, standardizace vrhů a přesnost odhadu plemenné hodnoty. (Stupka et al., 2009) Plemenná příslušnost a heteroze způsobuje různorodou plodnost u všech chovaných plemen prasat. Speciálně vyšlechtěná prasata mají obvykle niţší plodnost neţ méně ušlechtilá plemena obvykle sádelného typu. (Stupka et al., 2009) Např. většina evropských plemen má ve vrhu obvykle menší počet selat neţ některá asijská plemena. (Staněk, 2009) Přesto, ţe nejsou názory na negativní vliv mezi zmasilostí a reprodukcí prasat zcela jednotné (např. Chan et al., 2003, shledal poměrně nízké genetické korelace vztahu zmasilosti a reprodukce), se strategie šlechtění změnila ve prospěch reprodukce. (Bečková et al., 2005) Plemena chovaná v České republice (ČBU, ČL, PC) dosahují srovnatelné plodnosti plemen chovaných v Evropě i v zámoří, a to na úrovni průměrně selat ve vrhu. Ve všech hybridizačních programech je při produkci selat pro výkrm vyuţíván heterózní efekt, který přináší větší počet narozených a dochovaných selat. (Stupka et al., 2009) K dosaţení optimální plodnosti je důleţitý věk a ţivá hmotnost. Prasničky by se měly zapouštět ve věku dnů. V tuto dobu dosahují ţivé hmotnosti 120 aţ 130 kg. (Pulkrábek, 2005) V tomto období by hřbetní tuk měl jiţ dosahovat výšky 14 aţ 16 mm, z důvodu důleţité role tuku v metabolizmu estrogenu a tím i včasného nástupu říje. (Stupka et al., 2009) Dalším významným faktorem je pořadí vrhu prasnice. První vrhy prasnic se vyznačují niţší plodností, to se vysvětluje niţším počtem ovulovaných vajíček a také rozměry 16

17 dělohy. Naopak nejvyšší plodnosti prasnice dosahuje na vrhu. Od šestého vrhu opět počty selat klesají z důvodu zvyšujícího se počtu mrtvě narozených selat. (Pulkrábek, 2005) Naopak tyto prasnice lépe zabřezávají a tím můţe dojít i ke zkrácení mezidobí. (Stupka et al., 2009) Délka optimálního mezidobí se pohybuje od 150 do 160 dnů. (Pulkrábek, 2005) Niţší počty selat ve vrhu mohou být zapříčiněny také embryonální mortalitou, která můţe být způsobena celou řadou skutečností. Řadíme sem např. poškození zárodečné buňky, hormonální poruchy březosti zvláště v raném stádiu gravidity vlivem genetické predispozice, infekční onemocnění (Čechová et al., 2003), např. reprodukční a respirační syndrom prasat (PRRS). Toto onemocnění bylo v ČR prokázáno roku U březích prasnic můţe způsobovat zmetání v pozdním stádiu březosti, často způsobuje předčasné porody, kdy se rodí mumifikovaná a slabá selata, která krátce po porodu hynou. (Pulkrábek, 2005) K embryonální mortalitě můţe také dojít nevhodnou manipulací se zvířetem v prvních 4 týdnech březosti. (Čechová et al., 2003) Dále má na ni vliv věk prasnice, imunologické faktory a příliš vysoký či nízký počet plodů ve vrhu. Ke zvýšení embryonální mortality dochází v zimních měsících a vrcholu dosahuje v předjaří. (Stupka et al., 2009) K převáţné části úhynů však dochází především v první polovině gravidity, z % k němu dochází do 25. dne březosti. (Čechová et al., 2003, Stupka et al., 2009) Ţivotaschopnost a vitalita prasat je přímo závislá na průměrné porodní hmotnosti a počtu selat. Optimální hmotnost se pohybuje v rozmezí 1,6 1,8 kg, kdy počet mrtvě narozených selat významně klesá. (Stupka et al., 2009) Selata o hmotnosti niţší neţ 1 kg vyţadují především v prvním týdnu ţivota zvýšenou péči chovatele, jinak zpravidla hynou vlivem nedostatku potravy. (Hájek, 1992) Selata o porodní hmotnosti do 0,5 kg hynou téměř vţdy. Také u vyšších porodních hmotností podíl mrtvých selat opět mírně roste. (Stupka et al., 2009) Původ malého počtu selat ve vrhu můţe být i na straně kance. Stáří, nadměrné vytíţení, stres, chyby v ošetření, urogenitální infekce, chyby fundamentu kance, to vše můţe významně ovlivnit početnost vrhů. (Kulová, 2001) Počet ţivě narozených selat by ale neměl být vyšší neţ 14 ks, jinak dochází ke sníţení hmotnosti selat vlivem omezené výţivy plodu a následným problémům při odchovu. (Hájek, 1992) Výživu a krmení řadíme k nejvýznamnějším faktorům ovlivňujícím plodnost. Především tělesná kondice prasničky při prvním zapuštění má výrazný vliv na její celoţivotní uţitkovost. (Čechová et al., 2003) Prasnice prochází různými fázemi reprodukčního 17

18 období, přičemţ pro kaţdou fázi je třeba upravit výţivu, která vychází z fyziologických poţadavků prasnice. Chybami ve výţivě je způsobeno aţ 50 % poruch v reprodukci prasnic. Jedná se o chyby způsobené nedostatečnou výţivou či naopak způsobené překrmováním. Dále je klíčová kvalita krmné dávky, především v ohledu na zdravotní nezávadnost. (Stupka et al., 2009) Normovaný příjem ţivin je důleţitý především v období kojení. Zabraňuje ztrátě hmotnosti, která poskytuje tepelnou izolaci i při špatných klimatických podmínkách a také zabraňuje prodlouţení servis periody, kdy dochází k opoţděnému nástupu říje a zabřeznutí. (Čechová et al., 2003, Stupka et al., 2009) Výhodné je několik dní před zapuštěním zvýšit příjem ţivin a energie (flushing efekt) a tím dosáhnout vyššího počtu ovulovaných vajíček. (Pulkrábek, 2005) Neméně důleţité je zásobování organizmu vitamíny a minerálními látkami v dostatečném mnoţství. Především dodání dostatečného mnoţství vitamínu A (při nedostatku můţe dojít k mumifikaci plodu a potratům), dále nedostatek vitamínu B (vede k narušení reprodukčních funkcí), vitamínu D (pro dobrý zdravotní stav), vitamínu E (nedostatek způsobuje zmetání, funkční poruchy srdce, jater, přeměny látek) a dalších látek, jako je vápník, fosfor, zinek, jód, kobalt, mangan a selen. (Stupka et al., 2009) Na všechna stádia rozmnoţovacího cyklu má významný vliv mikroklima a stájové prostředí. Klimatické faktory by se měly pohybovat v optimální míře, jinak můţou na zvíře působit jako stresory. Ke klimatickým faktorům řadíme délku, intenzitu a interval osvětlení, vlhkost vzduchu, roční dobu a především teplotu, která je ze všech nejvýznamnější. (Čechová et al., 2003, Stupka et al., 2009) Prasata mají sníţenou schopnost regulace teploty, proto by se optimální teplota v době zapouštění měla pohybovat v rozmezí C, v době březosti C a u kojících prasnic C. V letních měsících můţe docházet vlivem vysokých teplot k neţádoucímu sníţení příjmu krmiva u kojících matek. Nedostatek světla můţe přispívat k embryonální mortalitě, naopak prodlouţení osvětlení před březostí a během ní můţe mít pozitivní vliv na zvýšení velikosti vrhu. (Stupka et al., 2009) Hlavním cílem ustájení je zajistit zvířatům co největší pohodu a tím i maximalizovat uţitkovost. Nevyhovující systém ustájení můţe být významným stresorem způsobujícím poruchy plodnosti. (Stupka et al., 2009) Jedná se hlavně o nedostatečnou plochu kotce, která by podle vyhlášky č. 208/2004 Sb. ze dne 14. dubna 2004 o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, měla odpovídat nejméně 2,25 m 2 na prasnici a nejméně 1,64 m 2 pro kaţdou zapuštěnou prasničku. (Hájek, Jelínek, 2004) 18

19 Z důvodu sociálních bojů mezi zvířaty je třeba vytvářet hmotnostně vyrovnané skupiny prasnic s minimálními změnami v jejich sloţení během březosti. (Stupka et al., 2009) Následující Graf 3 představuje vliv vybraných klíčových faktorů na velikost vrhu prasnice. Nejvýznamněji velikost vrhu ovlivňuje kondice zvířete a jeho hmotnost, druhotně významný je věk a také individualita zvířete. Velikost vrhu také ovlivňuje genotyp a to z 10 %. Graf 3 Vybrané faktory a jejich vliv na velikost vrhu (Pulkrábek, 2005) Porod prasnice Jedná se o nejkritičtější období pro prasnici i selata. Obvykle nastává ve 113. aţ 116. dnu březosti. (Pulkrábek, 2005) Porod se uskutečňuje v individuálním kotci převáţně v době klidu. (Hájek, 1992) Péče o prasnici před porodem Několik dnů před porodem se prasnice převádí do porodního kotce, v optimálním případě 14 dnů, avšak minimálně 1 týden předem. Před převedením prasnice musí dojít k zevní očistě, případně desinfekci a zbavení prasnice zevních parazitů. Před porodem dochází k redukci krmné dávky a v den porodu se jiţ nekrmí. (Hájek, 1992) 19

20 Velmi důleţité je pro chovatele rozpoznat blíţící se porod. Prasnice je v této době velmi neklidná, dochází k břišním kontrakcím, aktivitě s výstavbou hnízda, krvácení či výtoku krví zbarvené tekutiny z vulvy, švihání ocáskem, zvýšení tělesné teploty a ke změnám stavu mléčné ţlázy. (Pulkrábek, 2005) Vlastní porod Při porodu jsou některé prasnice klidné a některé naopak nikoli. Především u těch neklidných roste riziko zalehnutí selat vstávající a sedající si prasnicí. (Pulkrábek, 2005) Asistence chovatele při porodu můţe rozhodnout o zvýšení počtu ţivě narozených selat ve vrhu aţ o dvě. (Hájek, 1992) Vlastní porod trvá v průměru od 1 do 6 a půl hodiny, přičemţ porody prasniček bývají kratší neţ u prasnic, vlivem délky intervalů mezi porody jednotlivých selat. (Pulkrábek, 2005) Ošetření selat po porodu Sele je třeba bezprostředně po narození zbavit hlenu, plodových vod z dutiny ústní a eventuálních plodových obalů z povrchu těla. (Stupka et al., 2009) Dále je třeba ošetřit pupeční šňůru selete jejím zkrácením asi na 30 mm, případným podvázáním a dezinfikováním. (Pulkrábek, 2005) Současně jsou selatům uštípnuty ostré špičáky. (Čechová et al., 2003) Poté je třeba sele osušit, nejlépe hydrofilním práškem, který kromě osušení selete zajistí i bakteriální účinek a zabraňuje nadměrným ztrátám tepla. (Pulkrábek, 2005) Selata po narození nemají vyvinutou termoregulaci, proto je třeba zabránit co nejdříve zbytečným únikům tepla. Selata narozená na konci porodu bývají často přidušená. O oţivení je vhodné se pokusit vţdy, a to buď umělým dýcháním či střídavým namáčením do teplé a studené vody. (Hájek, 1992) Slabá selata s nízkou hmotností je vhodné ošetřit roztokem glukózy a podáním kolostra. Poté jsou selata umístěna k tepelnému zdroji, kde se teplota pohybuje v rozmezí C. Zajištění brzkého příjmu mleziva je zásadní z hlediska získání protilátek zajišťujících odolnost proti onemocněním. Chovatel můţe selatům pomoci najít struk, to je vhodné především u slabších jedinců. (Pulkrábek, 2005, Stupka et al., 2009) Nejpozději do 3 dnů od porodu je vhodné především v uţitkových chovech provést homogenizaci vrhu. Podle chovné kapacity kaţdé prasnice při prvním kojení chovatel rozhodne o přemístění nadpočetných selat k jiné prasnici s volnou kapacitou. Ob- 20

21 vykle jsou přemisťována slabá selata a silná jsou ponechána a doplněna silnými tak, aby bylo dosaţeno rovnoměrnosti početnosti selat ve vrhu. (Pulkrábek, 2005, Čechová et al., 2003) Produkce mléka a kojení selat Pro selata je ţivotně důleţitý příjem mleziva, které obsahuje vysokou hladinu protilátek, a tak zajišťuje jejich odolnost proti onemocnění. (Hájek, 1992) Přičemţ toto mlezivo můţe přijímat jen po krátkou dobu a sice do 36 hodin po porodu. Poté se mlezivo mění v mléko. (Pulkrábek, 2005) Velmi důleţitá je prevence syndromu MMA spočívající v redukci výţivy před i po porodu a ve včasné vakcinaci před porodem. V opačném případě můţe dojít ke ztrátě mléka, coţ je krizová situace pro chovatele i pro selata, kdy chovatel musí selatům zajistit náhradní výţivu, která je finančně nákladná, nebo je přesunout k jiné prasnici. Současně je třeba zjistit chovnou kapacitu prasnice po porodu. Nadpočetné vrhy u prasnice se sníţenou chovnou kapacitou, tj. počtem funkčních a dostupných struků, mohou pro selata být komplikací jak při příjmu mleziva, tak i ţivin z mléka. (Pulkrábek, 2005) Mléčnost prasnice můţeme stanovit váţením selat, kdy prasnice produkuje na vrcholu laktace, tedy 25. den po porodu, aţ 12 litrů mléka denně. Váha celého vrhu v 21 dnech věku by měla přesahovat 50 kg. Tato váha je samozřejmě odvislá od počtu selat ve vrhu. (Hájek, 1992) Zhruba na 1 kg přírůstku vrhu se počítá, ţe sele musí přijmout asi 4 litry mléka. (Pulkrábek, 2005) Zvláštnosti narozeného selete V porovnání s ostatními hospodářskými zvířaty se selata rodí méně vyvinutá, jedná se především o: Termoregulační systémy, krvetvorbu, obraný systém, trávicí ústrojí a enzymatické funkce Termoregulační systém Selata jsou velice náchylná na podchlazení, které je častou příčinou mortality. Pokud je teplota prostředí příliš nízká, rezerva energie selete vystačí jen na krátkou dobu. Op- 21

22 timální je proto bezprostředně po narození vytvořit vhodné teplotní podmínky v rozmezí C. (Pulkrábek, 2005) Teplo je zajišťováno doplňkovými zdroji, např. infrazářiče, elektrické a teplovodně vyhřívané loţe atd. (Čechová et al., 2003) Stres vyvolaný chladem a špatnou výţivou řadíme k hlavním důvodům pomalého růstu a úmrtnosti selat. Např. při porodech v 10 C byl vysledován aţ 10% úhyn selat. Niţší teplota má negativní vliv na příjem mleziva, např. při teplotě 18 C přijmou selata o 27 % méně mleziva, neţ by přijala při 30 C. (Líkař, 2007) Podobný vliv jako sníţení teploty asi o 4 C má na selata i mírný průvan. (Pulkrábek, 2005) Nezbytná pro úspěšný chov je diferenciace stájového prostředí tak, aby nejen vyhovovalo selatům, ale i prasnici. (Čechová et al., 2003) Termoregulace se vyvíjí aţ v průběhu prvního aţ třetího týdne od narození. (Líkař, 2007) Krvetvorba Od narození do osmého aţ dvanáctého dne se mnoţství červených krvinek a hemoglobinu v krvi selete sniţuje, přičemţ počet bílých krvinek mírně stoupá. Příčinou sníţení červených krvinek je nedostatek ţeleza, které je hlavní součástí hemoglobinu. S poklesem ţeleza dochází i k sníţení obsahu mědi především v játrech, která působí jako katalyzátor tvorby krvinek v červené kostní dřeni. (Čechová et al., 2003) Díky nízké hladině hemoglobinu můţe docházet k poruchám krevního oběhu, chudokrevnosti, sníţení odolnosti vůči chorobám atd. (Staněk, 2011) Selata po narození mají omezené zásoby ţeleza v těle, a to asi 50 mg. V prvních třech týdnech však potřebují pro syntézu hemoglobinu a myoglobinu a ţelezo obsahujících enzymů 7 aţ 10 mg ţeleza denně. Z mléka prasnice můţe však získat asi 1,5 mg ţeleza za den, zbylé mnoţství musí získat z jiných zdrojů. Proto je vhodné selatům do třetího dne věku aplikovat injekčně ţelezo do svaloviny. Další aplikace ve věku 2 aţ 3 týdnů nezvyšuje jiţ přírůstky a nemusí být proto uţ ekonomická. (Paradovský, 2012) Obranný systém Selata se rodí bez protilátkové obrany, to je způsobeno typem placenty, která je pro imunoglobuliny z těla matky neprostupnou. (Staněk, 2011) Pro získání první pasivní imunity je pro selata nezbytné, aby co nejdříve přijala mlezivo v dostatečném mnoţství, které je v prvním období ţivota nenahraditelnou ochranou před stájovými infekcemi. (Čechová et al., 2003) Pokud sele do 24 hodin od porodu nepřijme mlezivo, riziko úhy- 22

23 nu v následujících hodinách je téměř stoprocentní. Z těchto důvodů je nutné slabší selata přikládat nejlépe k mléčnějším strukům. (Staněk, 2011) Trávicí ústrojí a enzymatické funkce Trávicí ústrojí selat po narození je nedostatečně vyvinuto a i jeho celková kapacita je velmi malá. Trávení sraţeného mléka probíhá v tenkém střevě za pomoci trávicích enzymů slinivky břišní a ţluče. (Staněk, 2011) Teprve ve věku tří týdnů začíná fungovat pepsinové trávení v ţaludku z důvodu absence kyseliny solné, která je k jeho účinku nutná. Pepsin se plně podílí na trávení aţ ve věku 2 2,5 měsíce, kdy dojde ke zvýšení kyseliny solné. (Čechová et al., 2003) V období odstavu není ještě dokončen vývoj obranných mechanismů, trávicí soustava se přizpůsobuje úplnému vyuţití krmných směsí. Vlivem ukončení přísunu mateřského mléka dochází k přestavbě střevní mikroflóry. Stres vyvolaný odstavem sniţuje schopnost imunitní odpovědi selat a můţe způsobit zastavení příjmu krmiva. Dosud se netvoří v ţaludku dostatečné mnoţství kyseliny chlorovodíkové, naopak se sniţuje produkce kyseliny mléčné, která zabezpečovala trávení bílkovin a ochrannou mikrobiální bariéru. Pro podporu je vhodné okyselení krmné dávky, vhodné jsou organické kyseliny. Krmivo by mělo být sestaveno tak, aby dosahovalo vysokého podílu volných aminokyselin, avšak s nízkým obsahem dusíkatých látek a dostatkem minerálních látek. (Paradovský, 2012) Další zvláštností je dobrá schopnost trávení mléčných bílkovin, uspokojivé trávení i ostatních bílkovin ţivočišného původu ve věku 2 3 týdny, při niţší stravitelnosti bílkovin rostlinného původu. (Čechová et al., 2003) Příčiny výskytu mrtvě narozených selat Jedná se o velmi ekonomicky závaţný problém, který se velmi často vyskytuje a souvisí s celou řadou faktorů. Především v chovech s vysokými počty selat ve vrhu lze očekávat vyšší počet mrtvě narozených selat. Nejčastěji se toto číslo pohybuje v rozmezí 3 aţ 10 %. (Jirásek, 2001) Příčiny mohou být různé, např. přerušení pupeční šňůry, uskřinutí pupeční šňůry nápinkami a tlakem plodových vod, předčasné oddělení placenty od dělohy. (Pulkrábek, 2005) Jednoznačně převládají vyšší počty mrtvě narozených selat u matek s vícepočetnými vrhy. Především u porodu posledních selat či pokud je interval po vypuzení posledního selete delší neţ 30 minut se zvyšuje počet mrtvě narozených selat především 23

24 z důvodu zadušení. (Jirásek, 2001, Pulkrábek, 2005) Téměř ze 70 % jsou mrtvě narozená selata tvořena posledními selaty z vrhu. Mykotoxiny mohou mít také významný vliv na tuto problematiku, jedná se zejména o rod Fusarium vyskytující se v zrninách při špatných skladovacích podmínkách. Vyprodukované toxiny mohou způsobovat poruchy reprodukce a negativně přispívat k vyššímu výskytu mrtvě narozených selat. (Jirásek, 2001) Z toho plyne, ţe kvalitní krmivo je opravdu základ. Na této problematice se také mohou podílet infekční faktory, a to přibliţně 30% podílem. V našich podmínkách sem řadíme především reprodukční a respirační syndrom (PRRS), prasečí cirkovirus typu 2 (PCV2), prasečí parvovirus (PPV), virus prasečí influenzy (SIV) a také často podceňovanou leptospirózu. Podíl PCV2 na poruchách reprodukce se celosvětově uvádí v rozpětí %. Ekonomicky nejzávaţnější je současné působení PCV2 a PRRS viru. Proto jsou velmi důleţitá preventivní opatření, např. vakcinace. (Jirásek, 2001) Vrozená infekce vyvolaná virem PRRS se projevuje postiţením jen několika vrhů na porodně. Zasaţená selata jsou velmi slabá, mají nejniţší hmotnost ve vrhu. Vyskytuje se především u méně početných vrhů, napadená selata mají menší ţivotaschopnost. Selata jsou infikována od matky, u které byla infekce PRRS v době gravidity aktivní. Patřičné vyšetření krve však většinou chybí, a tak bývá úhyn často připisován jiným příčinám. Řešením je paušální vakcinace ţivým virem PRRS, avšak pro chovatele je toto řešení příliš nákladné, a tak často převládá chybný názor, ţe se stádo proimunizuje samo a dojde k potlačení klinických příznaků onemocnění. (Smola, 2005) Výskyt mrtvě narozených selat je častý a ekonomicky závaţný problém, který by měl chovatel řešit ve spolupráci s veterinářem. Zásadní je zjištění příčiny, kdy nejčastěji se jedná o infekční agens či některý z neinfekčních faktorů Příčiny ztrát sajících selat Ztráty sajících selat mohou být vyvolané, jak jiţ bylo řečeno, výše ročním obdobím. V tuto dobu jsou teploty příliš vysoké nebo naopak nízké. Dalšími důvody jsou pořadí vrhu, hladovění selat z důvodu onemocnění prasnice např. syndromem MMA. Dále to je malá ţivotaschopnost selat, která je ovlivněna tělesnou kondicí a stářím prasnice, délkou trvání porodu, dobou březosti, velikostí vrhu, ţivou hmotností při narození. Ztráty sajících selat mohou být také způsobeny zalehnutím z důvodu špatného designu porodních kotců. Podle studie provedené ve Švýcarsku Dr. Rolandem Weberem jsou ztráty 24

25 způsobené zalehnutím ve volných kotcích téměř o procento vyšší neţ v porodních klecích. (Martin, 2009) Na zalehnutí můţe mít vliv tělesná kondice a stáří prasnice, hnízdo selat a vlastnosti podlahy. Při volném ustájení se doporučuje poskytnout prasnici dostatek slámy pro stavbu hnízda. Navíc dostatek slámy izoluje selata od chladu. (Martin, 2009) Ztráty sajících selat jsou často způsobeny infekcemi, ať uţ se jedná o PRRS, průjmy bakteriálních či virových původů, infekce pupku či arthritis. Do odstavu se v domácích konvenčních chovech pohybuje mortalita od 10 do 15 %. (Martin, 2009) Pro zlepšení situace je dobré zjistit časové období, ve kterém vznikají ztráty. Například mohou být v podniku problémy s různými druhy průjmů u selat nebo výskytu syndromu MMA u kojících prasnic. MMA je velmi závaţné celosvětové onemocnění vyskytující se u prasnic 24 aţ 48 hodin po porodu. Projevuje se obvykle sníţenou sekrecí mléka, zánětem mléčné ţlázy, zvýšenou teplotou a narušením celkového zdravotního stavu. Hladovějící selata trpí nedostatkem tekutin, proto je třeba jim zajistit snadno dostupné napájecí misky s čistou vodou a tím zabránit příjmu nevhodných náhradních tekutin, jako je močůvka. (Svoboda, 2002) Přirozená plemenitba versus inseminace Jedná se o základní chovatelský nástroj zajišťující od předem vybraného plemeníka a plemenice poţadované potomstvo. V obou případech se vyuţívá kanec, tzv. prubíř, pro feromonální stimulaci prasnice. Následně u takto stimulovaných prasnic a prasniček dochází k reflexu nehybnosti, který se zkouší mírným tlakem na záď prasnice. Tento reflex se projevuje ustrnutím prasnice, která je pak svolná k páření. (Staněk, 2010) Přirozená plemenitba Při přirozené plemenitbě je nutné zvolit vhodného kance pro prasničky i prasnice podle jejich hmotnosti a tělesného rámce. Nevhodně zvolený kanec můţe mít problém při skoku na prasnici nebo můţe dokonce dojít i ke zranění a pádům. (Staněk, 2010) Inseminace Chovatel si dodávku spermatu zajišťuje obvykle v nejbliţší inseminační stanici kanců. Výhodou je velký výběr, který zajišťuje uspokojení konkrétních poţadavků chovatele. 25

26 Nejvýhodnější je synchronizace říje a ovulace především v turnusových provozech. Prasnice se pak inseminují frontálně, tedy všechny bez ohledu na výraz říje. Tímto způsobem se zajistí ovulace, která je podmínkou pro úspěšné zabřeznutí. (Pulkrábek, 2005) 3.4 Produkční vlastnosti Výkrmnost Růst a vývin je základním znakem organizmů, kterým se odlišují od ostatní neţivé hmoty. Vyuţívají k němu látkovou výměnu, kdy přeměňují neţivé produkty v ţivou hmotu. Tyto změny tedy můţeme vyjádřit jako kvantitativní a kvalitativní. Přičemţ kvantitativní změnou je např. přírůstek hmotnosti či změna tělesných rozměrů, coţ označujeme jako růst. Nebo jako kvalitativní, k nimţ řadíme změny v tělesné stavbě, tvaru, vývinu orgánů a tkání do plného funkčního stavu, které označujeme jako vývin. (Stupka et al., 2009) Jako výkrmnost tedy označujeme schopnost zvířete vytvářet z přijaté potravy maso a tuk. Můţeme ji vyjádřit průměrným denním přírůstkem za ţivot nebo dobou výkrmu a konverzí krmiva (spotřebou krmiva na jednotku přírůstku). Proto je jasné, ţe převaţující část výdajů je tvořena výdaji na krmiva. Přímo tedy ovlivňuje ukončení výkrmu, rychlost obratu, a tak určuje i vyuţití stájí a technologických zařízení. (Čechová et al., 2003) Faktory ovlivňující výkrmnost Vnitřní faktory Dědičnost V průměru se dílčí znaky výkrmnosti vyznačují středními hodnotami koeficientu dědivosti h 2 = 0,4 0,6. Korelace mezi spotřebou krmiva na 1 kg a průměrným denním přírůstkem je negativní při středně aţ silně vysoké genetické a fenotypové korelaci. (Pulkrábek, 2005) Hormonální činnost Hormonální činnost je základní podmínkou pro růst a vývin. Přeměnu látek řídí hormony, které zajišťují koordinaci činností všech tkání a udrţují i stálou koncentraci ţivin a dalších důleţitých látek v krvi. V biosyntetických procesech působí hormony jak anabolicky, tak i katabolicky. V průběhu růstu převládají anabolické procesy, v dospělosti je jiţ mezi nimi dosaţeno rovnováhy. (Stupka et al., 2009) 26

27 Výkrmnost nejdříve po narození ovlivňuje brzlík svým hormonem tyminem, který řídí růst a hospodaření s vápníkem a fosforem. Také reguluje růst a kalcifikaci kostí. Jeho vliv přetrvává aţ do období dospívání, kdy začíná postupně klesat, aţ ustane úplně. (Hovorka et al., 1987) Hypofýza neboli podvěsek mozkový je ţlázou s vnitřní sekrecí, která ovlivňuje svými hormony i činnost ostatních ţláz. Její přední lalok produkuje hormon somatotropin. (Hovorka et al., 1987) Tento hormon je také označován jako hormon růstový. Způsobuje růst všech tkání, jeţ jsou růstu schopny. (Stupka et al., 2009) Nedostatek vyvolává trpasličí růst (nanismus), naopak nadprodukce hormonu způsobuje obří růst (gigantismus). (Jelínek et al., 2003) Stimuluje růst, především svalstva, kostry a vnitřních orgánů. Spolu s tyreotrofinem, který také produkuje hypofýza, reguluje činnost štítné ţlázy. (Hovorka et al., 1987) Hormony pohlavních ţláz (varlat a vaječníků) androgeny a estrogeny řídí sexuální pochody v těle, ale také přispívají k jeho růstu. Mají vliv na tvarové, fyziologické ale i psychické změny. (Hovorka et al., 1987) Nadbytek androgenů můţe způsobit předčasnou pubertu a rychlejší zrání kostí, coţ vede k předčasnému ukončení růstu a malé postavě. Naopak při nedostatku tohoto hormonu chybí pubertální urychlení růstu, čímţ dochází k prodlouţení doby růstu. Nadbytek estrogenů způsobuje předčasnou pubertu s dočasným urychlením růstu i zrání kostí. (Jelínek et al., 2003) Adrenalin je hormon produkovaný dření nadledvin. Přispívá k vývinu sekundárních pohlavních znaků. (Hovorka et al., 1987) Neméně důleţitým je i hormon inzulín, který produkuje pankreas (slinivka břišní). (Stupka et al., 2009) Jeho význam tkví v regulaci hospodaření s cukrem v organismu. Vytváří příznivé podmínky pro ukládání tuku v těle a je také významným anabolikem v procesech syntézy bílkovin. (Hovorka et al., 1987, Stupka et al., 2009) Významné jsou také aminové hormony, jeţ jsou odvozeny od aminokyselin a jsou produkovány štítnou ţlázou. (Stupka et al., 2009) K nejdůleţitějším patří hormon tyroxin, který působí na intenzitu metabolismu, zrychluje štěpení cukrů, bílkovin, tuků a uvolňování energie. (Hovorka et al., 1987) Podávání některých hormonů by mohlo být vyuţito v ţivočišné výrobě, jedná se především o růstový hormon. V současnosti je však podávání hormonálních přípravků v rámci EU zakázáno. (Jelínek et al., 2003) 27

28 Metody plemenitby Mají významný vliv při tvorbě šlechtitelských programů na biologické faktory. Jedná se především o heterozi, která u kříţenců a finálních hybridů má pozitivní vliv na výši denního přírůstku 6 8 % v porovnání s čistokrevnými prasaty. (Stupka et al., 2009) Heteroze zlepšuje i přírůstky u prasat, a tak přispívá ke níţení spotřeby krmiva ve výkrmu. Obecně jsou kříţenci ţivotaschopnější, odolnější a adaptabilnější. (Čechová et al., 2003) Naopak příbuzenská plemenitba intenzitu růstu sniţuje. (Hovorka et al., 1987) Pohlaví Pohlaví ovlivňuje intenzitu růstu prasat, ale tím i vlastní ekonomiku produkce. Růstový potenciál, délka a intenzita tvorby svalové tkáně, protučnělost trupu, konverze krmiva a celková kvalita jatečného těla je ovlivněna pohlavím a kastrací. (Stupka et al., 2009) Uvádí se, ţe mladí kanečci oproti vepříkům produkují maso o 10 % hospodárněji. Taktéţ kanečci vyuţívají krmivo hospodárněji a rostou také rychleji neţ prasničky. (Čechová et al., 2003) Abychom zamezili zbytečným ztrátám, je proto vhodné provádět oddělený výkrm. Vnější faktory Výživa Záměrně usměrněná výţiva a technika krmení je významnou součástí komplexu vnějších podmínek prostředí. Díky ní můţeme ovlivnit růst a vývin jednotlivých tělesných tkání a partií prasete. Při správné výţivě dostává prase v kaţdém období svého růstu kvalitativní i kvantitativní dostatek ţivin nutných k udrţení dobrého zdravotního stavu a uţitkovosti. Současně jsou tato krmiva co nejefektivněji zhodnocena. (Stupka et al., 2009) Naprosto zásadní je také nepřetrţitý přístup k dostatečnému mnoţství vody, které v produkci prasat činí 4 6 litru na 1 kg přijaté sušiny krmiva. (Hájek, 1992) Mikroklima Pojem mikroklima zahrnuje veškeré činitele ovlivňující tepelný reţim stáje, sloţení stájového vzduchu, ale i např. prašnost, osvětlení či hlučnost. Přičemţ tento tepelný reţim stájového prostředí je charakterizován teplotou, vlhkostí, rychlostí proudění vzduchu, ale i teplotou povrchů obvodových konstrukcí. Nejvyšší uţitkovosti je dosahováno u prasat, které jsou umístěny v optimálních podmínkách, kde jsou nároky na termoregulační systém zvířete nejniţší. (Hájek, 1992) 28

29 Teplota stáje je pro prase velmi důleţitá. Chybí mu totiţ srst jako přirozená ochrana proti nepříznivým teplotním změnám. Naprosto zásadní je především v raném období vývinu, kdy má nedokonalý termoregulační systém. Příliš nízká teplota vyvolává u zvířete intenzivnější přeměnu látek a zvyšuje tak potřebu ţivin a jejich vyuţití pro tvorbu tělesné hmoty je pak neekonomické. (Hovorka et al., 1987) Prasata udrţují stálou tělesnou teplotu kolem 39 C. Poţadavky na teplotu prostředí se mění podle kategorie. (Stupka et al., 2009) Pro kojící prasnice se jako optimální teplota doporučuje C. Pro sající selata je optimální teplota v rozmezí C, čehoţ je moţno docílit pouze místním ohřevem prostoru pro selata. Nejvyšší uţitkovosti a efektivnosti je dosahováno u selat v dochovu při teplotě 21 C. Se zvyšující se tělesnou hmotností klesají i nároky prasat na teplotu stáje. (Hájek, 1992) Světlo působí na vývin stimulačně, jeho nedostatek způsobuje u prasat poruchy přeměny látek, zvláště minerálních látek. Nedostatek světla přispívá k výskytu tenčích stěn dlouhých kostí a větší délkové rozměry lebky. Příznivé účinky světla jsou patrnější u sajících selat, mladých plemenných a chovných prasat neţ u prasat ve výkrmu. (Hovorka et al., 1987) Relativní vlhkost pro jednotlivé kategorie se odlišuje jen málo. (Stupka et al., 2009) Zdrojem vlhkosti jsou samotná zvířata, odpar vod z krmiv, napáječek a mokrých ploch. Proto ji do značné míry můţeme ovlivnit koncentrací zvířat, technologií ustájení, krmením a také větráním. (Hájek, 1992) Relativní vlhkost by se ve stáji měla pohybovat v rozmezí %, neměla by však překročit hranici 85 %. (Čechová et al., 2003) Při této koncentraci by pára snadno kondenzovala na stěnách a stropě především u špatně izolovaných budov. To způsobuje další odpařování vody zpět do prostoru. Tímto dochází ke zvýšení ztrát tepla obvodovými konstrukcemi, coţ je neţádoucí. (Hájek, 1992) Ustájení Pro dobré podmínky v chovu je zásadním krokem to, jakou chovatel zvolí technologii ustájení, krmení, napájení, odklizu exkrementů a ventilace. Nejdůleţitější je dodrţování turnusového chovu prasat, čímţ chovatel částečně předchází vzniku nákazy. (Stupka et al., 2009) Přenosu kontaktních nemocí zabraňuje systém uzavřených kotců, které zabraňují kontaktu se sousedními prasaty. (Hájek, 1992) Současně je třeba dbát na optimální hustotu prasat. Se stoupající hustotou se totiţ zvyšuje i riziko nákazy. (Stupka et al., 2009) 29

30 3.4.2 Jatečná hodnota S výkrmností souvisí i jatečná hodnota, která je zásadní nejen pro šlechtitele, ale i pro producenty v prvovýrobě, dále pro zpracovatele a konečně i pro trh. (Stupka et al., 2009) Je totiţ vyjádřením úspěšnosti celého šlechtitelského procesu, chovatelského úsilí a výkrmu. (Pulkrábek, 2005) Jatečnou hodnotu tvoří mnoţství a jakost produktů, získaných zpracováním jatečných prasat po jejich poráţce. Za jatečná prasata povaţujeme taková prasata, která jsou vykrmená nebo vyřazená z chovu, určená k jatečným účelům. (Čechová et al., 2003) Kvantitativní ukazatele jatečné hodnoty Jatečná výtěžnost je poměr jatečně upraveného těla za tepla k poráţkové hmotnosti. V závislosti na hmotnosti prasete se pohybuje od 72 do 84 % a s rostoucí hmotností výtěţnost narůstá. (Pulkrábek, 2005) Po poráţce je prase rozděleno na dvě půlky. Přičemţ půlící řez prochází páteří. Porážková hmotnost je hmotnost zjištěná váţením sníţená o sráţku na nakrmenost. (Pulkrábek, 2005) Tato hmotnost se odvozuje z hmotnosti jatečně upraveného těla přepočtovým koeficientem. Pokud uplatníme definici jatečného těla podle EU, přepočtový koeficient se rovná 1,26, pokud se vychází z hmotnosti za studena dosahuje přepočtový koeficient výše 1,285. (Stupka et al., 2009) Jatečnou hmotností myslíme hmotnost jatečně upraveného těla (JUT), tj. hmotnost dvou k sobě náleţejících půlek s hlavou a kůţí, bez štětin, bez výkrojů očních a ušních, bez mozku, míchy, jazyka, bránice, bráničního pilíře, ledvin, plsti, pohlavních orgánů, špárků, orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní vyňatých i s přirostlým tukem. (Pulkrábek, 2005) Zjišťuje se váţením v teplém stavu po ukončení poráţky a veterinární prohlídky, nejpozději však do 45 minut od poraţení. (Stupka et al., 2009) Výtěţnost ve vychladlém stavu (24 hodin po poráţce) bývá obvykle o 2 % niţší. (Pulkrábek, 2005) Kvalitativní ukazatele jatečné hodnoty Nejvýznamnějšími kvalitativními znaky jsou světlost barvy masa, jeho šťavnatost, křehkost, mramorování, tloušťka svalových vláken, vaznost, chuť a jeho vůně. (Pulkrábek, 2005) Sledování těchto znaků kvality má stoupající význam především při realizaci hybridizačních programů a produkci finálních hybridů. (Hovorka et al., 1987) 30

31 Faktory ovlivňující jatečnou hodnotu Jatečnou hodnotu ovlivňuje celá řada vnitřních i vnějších faktorů, patří mezi ně například věk zvířat, způsob výkrmu a sloţení krmné dávky, plemeno, pohlaví aj. Přičemţ jejich vliv není v ţádném případě zanedbatelný. (Pulkrábek, 2005) Vnitřní faktory Dědičnost Vliv dědičnosti na jatečnou hodnotu je vysoký, genetická korelace mezi podílem masitých částí a jakostí masa je záporná. (Čechová et al., 2003) Dílčí znaky jatečné hodnoty se v průměru vyznačují vysokými hodnotami koeficientu dědivosti 0,36 0,80. K heteróznímu efektu u znaků jatečné hodnoty nedochází. Pro dosaţení vysokého podílu libového masa je určující dobrý genetický potenciál. Podíl libového masa je výsledkem intermediální dědičnosti. Z poloviny se na něm tedy podílí matka a z poloviny otec. Proto je kvalita výchozích plemen pouţitých pro kříţení tak důleţitá. Pro hybridizaci vybíráme tedy plemena, respektive linie, které jiţ dosáhly dobré úrovně uţitkovosti u znaků s vysokou heritabilitou, vykazující co největší moţné rozdíly, při zachování co největších genetických rozdílů. Snahou je dosáhnout širokého spektra kombinací a tím vyuţít vysokou intenzitu selekce ve skupinách hybridů. (Stupka et al., 2009) V hybridizačních programech se obvykle na mateřské pozici vyskytují kulturní domácí plemena bílá a na otcovské pozici plemena vyšlechtěná na extrémní jatečnou hodnotu i za cenu niţší úrovně ukazatelů reprodukce. (Přibík, 2012) Pohlaví Pohlavní ţlázy vylučují hormony, které působí mimo jiné i na nervovou soustavu a růstové pochody. (Stupka et al., 2009) V porovnání vykazují kanci před prasničkami a kastrovanými kanci jistých předností v obsahu libového masa v jatečném těle. Tato schopnost tvorby libového masa oproti prasnicím a kastrátům dává předpoklad pro výkrm do vyšších poráţkových hmotností bez výrazného zhoršení konverze krmiva. Nevýhodou je však typický kančí pach. (Přibík, 2012) Pohlavní hormony působí v dospělosti i na nervovou soustava, a tak ovlivňují temperament zvířete a do značné míry působí i na utváření jatečných produktů. (Hovorka et al., 1987) Kastrovaná zvířata jsou 31

32 tedy obecně ţravější, klidnějšího temperamentu a díky tomu i ukládají více tuku neţ zvířata nekastrovaná. (Stupka et al., 2009) Vliv pohlaví se projevuje především po dosaţení pohlavní dospělosti, do kg ţivé hmotnosti je jeho vliv nevýrazný. U podílu hlavních masitých částí mezi prasničkami a vepříky je zde 2 4 % podíl ve prospěch prasniček. Podíl svaloviny je u prasniček také vyšší a sice o 3 4 %. U porovnání podílu tuku jednotlivých jatečných partií sledovaný rozdíl činí 3 6 % ve prospěch vepříků. (Stupka et al., 2009) Věk a hmotnost Věk prasete úzce souvisí s jeho dosaţenou ţivou hmotností, přičemţ optimalizace poráţkové hmotnosti významně ovlivňuje sloţení jatečného těla prasete. S věkem se mění i sloţení jatečného těla prasete. S nárůstem jatečné hmotnosti dochází i ke změně zastoupení masitých a tučných částí a tím i ke změně jatečné hodnoty. (Hovorka et al., 1987) Vnější faktory Výživa Biologicky plnohodnotná a vyrovnaná výţiva umoţňuje dosahovat odpovídajícího růstu a vývoje zvířat. Tvorbu jednotlivých tělesných komponentů je moţné částečně usměrnit, ale jen do míry, kterou dovoluje dědičné zaloţení jedince. (Stupka et al., 2009) Naopak nedostatečnou výţivou dochází k omezení přirozených produkčních schopností a zhoršení jatečné hodnoty vyšším podílem méněcenných částí a zvýšeným podílem kostry. Překročená potřeba ţivin naopak vede ke zvýšení podílu tuku. (Hovorka et al., 1987) Vhodné je tedy, kdyţ chovatel zkrmuje krmnou směs podle odpovídající finální kombinace, která je optimální jak z hlediska ţivin, tak i komponentů. (Svoboda, 2001) Teplota Optimální hodnota vede k pozitivnímu vlivu na růstový potenciál zvířete při optimální tvorbě svaloviny. V průběhu produkčního období je třeba klást velký důraz na zajištění minimálního kolísání teploty. (Stupka et al., 2009) Problémy jakosti vepřového masa Důvodem výskytu jakostních abnormalit je šlechtění prasat na vysokou zmasilost. (Čechová et al., 2003) Dochází k nim v průběhu posmrtných změn. U vepřového masa jde především o odchylky známe jako PSE a DFD maso. (Stupka et al., 2009) 32

33 Označení PSE maso pochází ze zkratky anglických slov (pale, soft, exudative), které charakterizují maso jako bledé, měkké a vodnaté. (Čechová et al., 2003) U tohoto masa dochází, díky vodnaté konzistenci a nízké vaznosti vody, k hmotnostním ztrátám při chlazení a technologickém opracování. (Pulkrábek, 2005) Senzoricky se toto maso projevuje velmi bledou barvou se šedozeleným odstínem, měkkou konzistencí aţ ztrátou vláknité struktury. Pod tlakem ruky dochází k velkému uvolnění masné šťávy. (Čechová et al., 2003) Takovéto maso lze vyuţít pro výrobu měkkých salámu a drobných masných výrobků. Vţdy však v kombinaci s normálním masem nebo s odpovídajícím podílem DFD hovězího masa. Hlavní příčinou vzniku je zvýšená citlivost vysoce zmasilých zvířat ke stresu. (Čechová et al., 2003) Další základní vadou masa je DFD, opět jde o zkratku anglických slov (dark, firm, dry), které popisují maso jako tmavé, tuhé a suché. (Čechová et al., 2003) Tato vada je většinou spojována s masem hovězím, ale vyskytuje se i u masa vepřového. Její hlavní příčinou je přílišná fyzická zátěţ zvířete bezprostředně před poráţkou spojená se stresem. (Stupka et al., 2009) Údrţnost takovéhoto masa je velmi nízká díky rychlému mikrobiálnímu rozkladu. (Pulkrábek, 2005) Toto maso je moţné vyuţít pro zpracování ve výrobě měkkých salámů a drobných masných výrobků. (Čechová et al., 2003) Kromě těchto existují ještě jakostní odchylky, jako hampshire efekt, odchylky RSE, PFN a chladové zkrácení (cold shortening). (Stupka et al., 2009) Pro RSE maso je charakteristická niţší vaznost, díky níţ způsobuje hospodářské škody. O fyziologických podmínkách vedoucích ke vzniku této vady je zatím málo známo. (Stupka et al., 2009) PFN lze interpretovat jako přechodnou formu PSE. U tohoto masa dochází k mírně zvýšené ztrátě masové šťávy odkapem, nemá však velký hospodářský význam. (Stupka et al., 2009) Cold shortening, jedná se o zkrácení svalových vláken vlivem prudkého zchlazení pod 10 C. Prevence spočívá v upravení rychlosti chlazení, tzv. kondiciováním a také v elektrostimulaci poraţených zvířat. V praxi je tato vada dobře zvládnutá a nezpůsobuje další problémy. (Stupka et al., 2009) Hamshire efekt je variantou vady PSE masa a současně souvisí se šlechtěním prasat na vysokou zmasilost. Projevuje se především u plemene hampshire, ale i u některých dalších masných plemen. Tato vada je provázena zhoršenou vazností a světlejší barvou masa výraznější neţ u vady PSE masa. (Stupka et al., 2009) 33

34 3.5 Hodnocení a marketing jatečných těl prasat Ve finalizaci produkce a zpeněţování jatečných prasat je jatečná hodnota hlavním podkladem pro stanovení farmářských cen, tedy cen zemědělských výrobců. Jatečná hodnota je důleţitá nejen pro šlechtitele a producenty, ale i pro masný průmysl, obchod a také pro spotřebitele. (Pulkrábek, 2005) Klasifikace jatečných těl Vývoj klasifikace jatečných těl Hodnocení jatečných prasat prošlo v Evropě i u nás vývojem od nákupu v ţivém přes nákup na pevno v mase aţ k nákupu podle systému SEUROP. (Pulkrábek, 2005) Toto jednotné klasifikační schéma bylo zavedeno v zemích EU jiţ v roce 1984 nařízením rady (EEC 3220 ze ) O společném schématu obchodních tříd pro jatečná těla prasat. (Stupka et al., 2009, Pulkrábek et al., 2001) Původní schéma EUROP s doplňkovou střídou S pro jatečná těla se zmasilostí 60 % a vyšší, je v současnosti nahrazeno stupnicí SEUROP. (Pulkrábek et al., 2001) V podmínkách ČR vyplívá povinnost objektivní klasifikace jatečně upravených těl prasat ze zákona č. 306/2000 Sb. od 1. dubna (Stupka et al., 2009) Metody klasifikace jatečných těl Pro klasifikační přístroje vyuţívané pro měření pomocných ukazatelů se v anglosaské literatuře také pouţívá označení choirometr. Tyto přístroje měří ve stanovených místech délkové rozměry na jatečném těle. Naměřené hodnoty jsou pak dosazovány do příslušných regresních rovnic, kterými se vypočte podíl svaloviny v jatečném těle. Na jejich základě je pak jatečně upravené tělo zařazeno do předepsaných obchodních tříd. (Čechová et al., 2003) Následující dvě metody zjišťování pomocných ukazatelů se rozdělují podle toho, zda při jejich vyuţití došlo nebo nedošlo k porušení jatečného těla. (Pulkrábek, 2005) Invazivní metoda Tato metoda je zaloţená na sondových přístrojích (např. Fat-o-Meater FOM nebo Hennessy Grading Probe HGP). (Pulkrábek, 2005) Tyto přístroje zjišťují a evidují naměřené hodnoty na jatečném těle opticko-elektronicky. Při měření je sonda invazivně 34

35 zavedena do jatečného těla, přičemţ měření probíhá 70 mm od line půlícího řezu mezi 2. a 3. posledním ţebrem. (Čechová et al., 2003) Jako vedlejší údaj z měření je tzv. reflexní hodnota, která částečně dovoluje stanovit kvalitu masa. Měření vychází ze vztahu mezi optickým signálem, strukturou a barvou masa. Nevýhodou této metody je riziko vzájemné kontaminace jatečných těl. (Pulkrábek, 2005) Neinvazivní metody Jsou zaloţeny na neinvazivním přístupu, coţ znamená, ţe tyto přístroje neporušují mechanicky celistvost JUT. Přístroje na podkladu ultrazvuku Vycházejí z fyzikálního efektu, kdy ultrazvukové vlny vysílané z akustického vysílače se v jatečném těle rozšíří a pak jsou reflektovány od mezní vrstvy (sádlo, maso) rozdílnou akustickou impedancí. (Čechová et al., 2003) Tyto odraţené vlny jsou snímány akustickým snímačem a přeměněny na elektrické signály. Pro správnou činnost těchto přístrojů se pouţívá jako médium, mezi ultrazvukovou měřící hlavou a kůţí na jatečném těle, voda. (Pulkrábek, 2005) Dvoubodová metoda Tato dvoubodová metoda vznikla v roce 1972 v Německu a je označována jako ZP (Zwei-Punkt-Verfahren). (Čechová et al., 2003) Je vhodná spíše pro jatečné provozy s niţší kapacitou poráţky, tj. s průměrnou týdenní poráţkou do 200 kusů prasat. (Stupka et al., 2009) Manuálním postupem nebo elektromechanickým měřítkem je moţné zjistit pomocné rozměry. (Pulkrábek, 2005) Pro manuální postup slouţí speciální tabulka, v průsečíku uvnitř tabulky výsledků se nachází údaj o podílu svaloviny i jeho zařazení do příslušné třídy SEUROP. (Pulkrábek et al., 2001) Automatické přístroje Stále častěji se začínají uplatňovat i automatizované přístroje. Tyto přístroje zvané také jako přístroje třetí generace zvyšují produktivitu práce, hygienické poţadavky a poskytují i některé další nové informace. (Pulkrábek et al., 2001) Takovýmto přístrojem je např. AutoFOM, který pracuje na principu ultrazvukového snímače. Prase je taţeno po ocelovém loţi, kde je 16 ultrazvukových snímačů vzdálených od sebe 25 mm. (Čechová 35

36 et al., 2003) Díky tomu můţe u kaţdého prasete vzniknout aţ jednotlivých měření. Zjištěné údaje jsou vyhodnoceny operátorovou maticí a dosazeny do regresní rovnice, z které se vypočítá podíl svaloviny v celém jatečném těle i vybraných jatečných partiích. (Stupka et al., 2009) K dalším podobně pracujícím přístrojům patří FOM nebo VIA (video image analysis). (Pulkrábek et al., 2001) Marketing jatečných prasat Původním záměrem tlaku na zavedení systému SEUROP při klasifikaci JUT prasat byla snaha získat co nejobjektivnější informace o zmasilosti vyuţitelné jako podklady pro farmářské ceny. (Pulkrábek, 2005) Zatřídění JUT se provádí podle podílu svaloviny. Bezprostředně po poráţce jsou jatečná těla označena, v návaznosti na veterinární prohlídku, příslušnou obchodní třídou. Pro označení se pouţije zdravotně nezávadná, nesmyvatelná a nerozmazatelná barva nebo jiný schválený způsob. Značená písmena musí být minimálně 20 mm vysoká, zřetelně umístěná na zadní noţičku nebo kýtu kaţdé půlky. (Pulkrábek et al., 2001) Podle podílu svaloviny se jatečně upravená těla zatřiďují do následujících jakostních tříd, viz Tabulka číslo 1. Tab. 1 Klasifikace těl jatečných prasat s přejímací hmotností od 60 do 120 kg (Pulkrábek, 2005) Jakostní třída Podíl svaloviny z JUT (%) N T S 60 a více E 55 až 59,9 U 50 až 54,9 R 45 až 49,9 O 40 až 44,9 P Méně než 40 se označují jatečně upravená těla prasat do 59,9 kg včetně jatečně upravená těla prasat nad 120 kg Kontrolu všech údajů o hmotnosti těla, zatřídění JUT podle podílu svaloviny, dle hmotnosti, případně podle pohlaví a zmasilosti do odpovídající obchodní třídy a označení JUT provádí kvalifikovaný klasifikátor s platným oprávněním. (Čechová et al., 2003) 36

37 Uvedený model viz Tab. č. 1 má šest samostatných tříd s rozsahem 5 % svaloviny uvnitř kaţdé třídy. Určení ceny obzvláště v mezních hodnotách by se proto mohlo zdát jako nespravedlivé, proto se častěji uplatňuje vícestupňový cenový model, ve kterém se kaţdá třída jakosti dále dělí podle 1 % svaloviny na pět podtříd. Následné zpeněţení se provádí na základě ceny za kg JUT za studena aktuálně domluvené mezi dodavatelem a odběratelem jatečných prasat. (Pulkrábek, 2005) 37

38 4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Popis vybrané rodinné farmy Údaje pro tuto práci byly získány na malé rodinné farmě, která se zabývá produkcí jatečných prasat. Farma funguje více jak 10 let, a to i přes celosvětovou krizi, která ji nijak významně nepostihla. Farma je zaloţena na základě ţivnosti majitelky. V práci jí pomáhají pouze rodinní příslušníci, jedná se tedy o farmu rodinného typu, hospodařící na 41 hektarech zemědělské půdy. Tato plocha není celá jejím majetkem, ale její velkou část tvoří pronájem od jiných majitelů půdy. Hlavním předmětem podnikání je prodej jatečných prasat přímo spotřebiteli, ale i blízkým Jatkám Bučovice, se kterými má farma smlouvu. Výkupní cena je určována jatkami. Základní stádo se skládá z deseti chovných prasnic plemene Českého bílého ušlechtilého v kombinaci s Českou landrase a chovného kance plemene Bílého otcovské. Jedná se o uzavřený obrat stáda. Popis provedeného pokusu V tomto pokusu byla sledována skupina deseti prasnic kříţenek ČBU ČL, které byly zapouštěny přirozeným způsobem kancem plemene BO. U jednotlivých prasnic bylo zaznamenáno pořadí daného vrhu, počet všech a ţivě narozených selat a počet odstavených selat. Rovněţ byla zaznamenána i váha a pohlaví narozených selat v kg, hmotnost a pohlaví selat při odstavu v kg, jejich poráţková hmotnost a hmotnost JUT v kg. Pro měření byla pouţita přesmenová váha a tenzometrická váha. Poráţková hmotnost byla dopočtena z hmotnosti JUT vynásobená koeficientem 1,285. Váha JUT byla získána elektronickou váhou přímo na jatkách. Z pokusu byly vyhodnocovány tyto znaky: Počet všech narozených selat, počet ţivě narozených selat, počet odstavených selat, ztráty selat, porodní váha selat, váha selat při odstavu, přírůstek do odstavu, 38

39 poráţková hmotnost, přírůstek od narození do poráţky, podíl svaloviny Použitá plemena v chovu České bílé ušlechtilé Jedná se o základní a nejrozšířenější plemeno chované v České republice. (Čechová et al., 2003) V hybridizačním programu se vyuţívá jako mateřské plemeno. (Sambraus, 2006) Co se týká historie, původ tohoto plemena vychází z původního klapouchého prasete český štětináč kříţeného s dovezenými plemeny z Anglie a Německa. (Sambraus, 2006) Dále bylo provedeno zušlechtění jednorázovou migrací genů plemene landrase. Ke zušlechťování dochází především pomocí selekce, ale také imigrací genů plemen velkého bílého anglického a bílého ušlechtilého plemene z Holandska, Německa, Francie a Švédska. (Čechová et al., 2003) Pro toto plemeno je charakteristický střední aţ velký tělesný rámec, hmotnost kance se pohybuje v rozmezí od 300 do 320 kg, hmotnost prasnice od 220 do 250 kg. (Sambraus, 2006) Zbarvení kůţe i štětin je bílé. Má jemnou, ale pevnou, kompaktní kostru, lehčí hlavu se vzpřímenýma ušima. Vyznačuje se dobrou kvalitou masa a vysokým stupněm odolnosti vůči stresu. (Pulkrábek, 2005) Dobře osvalené jsou především partie krk, hřbet, kýty a plec. (Sambraus, 2006) Prasata tohoto plemene mají vynikající plodnost a mléčnost, nadprůměrnou výkrmnost a průměrnou jatečnou hodnotu, coţ dokládá Tab. 2 Tab. 2 Šlechtitelský standard ČBU (Staněk, 2009) Živě narozených selat (ks) 13 Denní přírůstek (g) 1300 Spotřeba směsi na 1 kg přírůstku (kg) 2,6 Podíl libové svaloviny (%)

40 Česká landrase Plemeno landrase vzniklo v Dánsku z kombinačního kříţení jutských prasat s anglickým plemenem large white. Záhy z tohoto plemene vznikla ve Švédsku, Holandsku a Belgii další plemena tohoto druhu. (Stupka et al., 2009) Plemeno česká landrase vzniklo díky dovozům zvířat tohoto plemene z Polska, Kanady, Německa a Švédska. (Sambraus, 2006) Důvodem byly vyšší poţadavky konzumentů na libové vepřové maso. Dnes se jedná o druhé nejrozšířenější plemeno u nás. (Čechová et al., 2003) Vyznačuje se větším tělesným rámcem, jemnější, přesto pevnou kostrou a lehkou hlavou. (Pulkrábek, 2005) Barva kůţe i štětin je bílá, uši jsou klopené. (Stupka et al., 2009) Hmotnost kance se pohybuje v rozmezí kg, prasnice kg. (Sambraus, 2006) Toto plemeno se vyznačuje vysokou růstovou intenzitou při velmi dobré konverzi krmiva a velmi dobrou masnou uţitkovostí (Čechová et al., 2003) a vysokým stupněm odolností vůči stresům. (Pulkrábek, 2005) Zmíněné uţitkové a reprodukční vlastnosti znázorňuje následující Tab. 3. Tab. 3 Šlechtitelský standard ČL (Staněk, 2009) Živě narozených selat (ks) 13 Denní přírůstek (g) 1300 Spotřeba směsi na 1 kg přírůstku (kg) 2,6 Podíl libové svaloviny (%) Bílé otcovské Plemeno vzniklo šlechtěním nepříbuzných linií plemene large white, coţ umoţnilo oddělenou selekci na znaky preferující jak mateřské, tak i otcovské vlastnosti. (Stupka et al., 2009) Bílé otcovské je tedy otcovskou linií českého bílého ušlechtilého plemene, tudíţ se v plemenném typu s mateřskou linií shoduje. (Pulkrábek, 2005) Rozdíl je v poţadavku na výrazný masný uţitkový typ s mediální rýhou na hřbetě a zádech. (Sambraus, 2006) Je středního aţ většího tělesného rámce, bílé barvy, vzpřímených uší. (Čechová et al., 2003) Vyznačuje se dobrou růstovou schopností při výborné konverzi ţivin, coţ dokládá i následující Tab. 4. Obvykle se pouţívá v čistokrevné formě nebo pro produkci speciálních otcovských linií pro C pozici. (Čechová et al., 2003) 40

41 Tab. 4 Šlechtitelský standard BO (Sambraus, 2006) Denní přírůstek (g) 1100 Spotřeba směsi na 1 kg přírůstku 2,4 Podíl libové svaloviny (%) Křížení v chovu Pomocí kříţení získáváme nejlepší moţné vlastnosti u výsledných selat. Například dochází ke zvýšení obsahu masa v jatečně upraveném těle. Pro dosaţení nejlepších moţných parametrů vyuţíváme neustále zlepšovaná mateřská bílá plemena a otcovská plemena s vysokým obsahem masa. (Rybarczyk et al., 2011) V tomto chovu dochází k tříplemennému uţitkovému kříţení, kdy bylo nejdříve zkříţeno plemeno české bílé ušlechtilé s plemenem česká landrase. Z tohoto byly vybrány současné prasničky, které jsou kříţeny s plemenem bílé otcovské a jejich výsledkem je trojplemenný hybrid. Tento stav znázorňuje následující obrázek tříplemenného uţitkového kříţení. ČBU ČL BO Obr. 2 Schéma tříplemenného uţitkového kříţení 41