BOHEMIA CENTRALIS 21

Transkript

1 BOHEMIA CENTRALIS 21 ČESKÝ ÚSTAV OCHRANY PŘÍRODY STŘEDISKO STŘEDNÍ ČECHY PRAHA 1992 Vydal Český ústav ochrany přírody, středisko Střední Čechy v Zemědělském nakladatelství BRÁZDA Praha

2 Redakční rada Marie Pivničková (výkonný redaktor) Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Petr Moucha Pavel Pecina Eduard Průša Milan Rivola Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák ISBN (c) Český ústav ochrany přírody, středisko Střední Čechy, 1992

3 Obsah - Inhalt - Contents ŽÍTT J. - NEKVASILOVÁ O. 5 Nové výskyty fosforitů ve svrchní křídě pražské a kolínské litofaciální oblasti New occurences of phosphorites in the Upper Cretaceous of the Prague and Kolín lithofacial regions (Czechoslovakia) ŽÍTT J. - NEKVASILOVÁ O. 19 Křídové odkryvy u Líbeznice (výkopy pro teplovod Mělník-Praha). Geologie, fosfority, přitmelení epibionti Cretaceous exposures near Líbeznice (excavations for warm-water pipeline Mělník-Praha, Czechoslovakia). Geology, phosphorites, cemented epibionts LOŽEK V. 4 7 Síť opěrných profilů k vývoji krajiny Českého krasu Netz von Stutzprofilen zur Landschaftsgeschichte des Böhmischen Karstes PIVNIČKOVÁ M. 69 Přehled nově vyhlášených chráněných území ve Středních Čechách během let Uberblick uber die wáhrend der Jahre neu proklamierten Landschaftsschutzgebiete in Mittelbohmen PEŠOUT P. 91 Poznámky k vodní a mokřadní vegetaci chráněné krajinné oblasti Blaník Anmerkungen zur Hydro- und Hygrovegetation des Landschaftsschutzgebietes Blaník 3

4 PŘÍHODA A. 123 Nové tracheomykózy dřevin ve Středních Čechách Neue Tracheomykosen der Bäume in Mittelbohmen ZÁRUBA P. 133 Lepidopterofauna Mnichovic I Lepidopterofauna von Mnichovice I ZAVADIL V. - KOLMAN P. 141 Rozšíření žab ve Středních Čechách - II Die Verbreiterung der Anuren im mittelböhmischen Bezirk - II 4

5 Bohemia centralis 21: 5-18, 1992 Nové výskyty fosforitů ve svrchní křídě pražské a kolínské litofaciální oblasti New occurrences of phosphorites in the Upper Cretaceous of the Prague and Kolín lithofacial regions (Czechoslovakia) Jiří ŽÍTT - Olga NEKVASILOVÁ ÚVOD Lokality příbřežního vývoje české svrchní křídy (dříve označované jako příbojová facie) poskytly v poslední době řadu dat o neobyčejně významném fenoménu, jenž je v zahraničí intenzívně studován, avšak z české křídy nebyl až do nedávné doby vůbec znám. Jde o projevy fosfátové mineralizace, charakteristické vývojem krust, povlaků a výplní. Místy je rovněž evidentní i výrazná fosfatizace karbonátových horninových substrátů a fosilních organických zbytků. Fosfátová mineralizace byla zjištěna díky detailnímu výzkumu dosud poměrně opomíjených hrubě klastických bazálních uloženin a jejich před-křídového (většinou proterozoického) skalního podloží, jenž byl prováděn hlavně z hlediska poznání přicementovávajících se křídových epibiontů a jejich horninových substrátů (viz NEKVASILOVÁ - ŽÍTT 1988, ŽÍTT -- HOUŠA - NEKVASILOVÁ 1988, ŽÍTT - NEKVASILOVÁ 1989, 1990, 1991a, b, ŽÍTT, v tisku 1). Prvním 12 výskytům fosforitů a fosfatizovaných epibiontů, v citovaných pracích jen částečně a stručně zmíněným, 5

6 byla později věnována samostatná studie (ŽÍTT - NEKVASILOVÁ 1991c). Výrazně rozšířené spektrum nálezů (celkem 24 lokalit) a význam, jaký tyto nálezy mají (viz závěr článku), si v současné době vynutily potřebu jejich nového souborného dokumentačního zpracování. Z výsledků předložené práce vyplývá, že fenomén fosfatických krust a fosfatizace vůbec by měl být zahrnut i do předmětu ochrany na stávajících SPR, CHPV a CHN, na nichž byl zjištěn, tj. SPR: Na Vrších Kaňk)a Kamajka; CHN: Skalka u Žehušic a Starkočský lom; CHPV: Lom u Nové Vsi, Lom u Radimi, Skalka u Velimi a Kněžívka. Pro navrhovaný CHPV Karlov jsme tuto potřebu zdůraznili již dříve (ŽÍTT - NEKVASILOVÁ 1989). Je však nepochybné, že fenomén fosfatizace by si ve spojení s dalšími jevy zasloužil ochranu i na dalších lokalitách (viz závěr článku). Význam komplexní ochrany geologických lokalit se v souvislosti se studovanou problematikou stal obzvláště zřejmým díky našemu nálezu prvních laminovaných typů fosforitů právě na jednom z CHPV (Kněžívka). Tento nález, učiněný v lomu, který by bez zákonné ochrany zřejmě podlehl zániku, vlastně inicioval soustavnější výzkum problematiky a vedl ke zjištěním téhož typu i na dalších lokalitách. V předložené dokumentační zprávě nejsou zahrnuta ani fosforitová depozita tvořená koprolity, ani fosfority konkrecionální. Tyto výskyty byly z paleontologického hlediska studovány ŽEBEROU (1937, 1939) a z hlediska geologického ŽEBEROU a SOUKUPEM (1950, 1951). V poslední době jim hlavně po stránce mineralogické věnovali pozornost DOBEŠ - POVONDRA - KUHN (1987). Je však nesporné, že i tyto výskyty by si zasloužily mnohem bližší všestrannou pozornost. Na tomto místě vyjadřujeme svůj dík dr. V. Houšovi, CSc, z Geologického ústavu ČSAV za kritické pročtení textu a dr. M. Svobodové, CSc,z téhož ústavu za pomoc při části terénních prací. GEOLOGICKÁ SITUACE Geologické okolnosti výskytu fosforitových depozit na některých lokalitách pražské a kolínské litofaciální oblasti (rozsah oblastí podle KLEINA 1964) byly objasněny již v řadě prací autorů NEKVASILOVÉ a ŽÍTTA (citace viz úvod). Pro účely této práce proto postačí jen stručná geologická charakteristika. Pro bazální sedimentaci jsou na studovaných lokalitách příbřežního vývoje české křídy charakteristické drobnozrnné až balvanité konglomeráty vyplňující větší či menší části depresí na svazích původně sub-marinních elevací a místy, ve 6

7 snížených plošších částech dna, tvořící i souvislejší polohy. Matrix konglomerátů je litologicky velmi proměnlivá (různé typy vápenců, písčité, jílovité až prachovité sedimenty). Na základě vývoje této matrix v nejvyšší poloze konglomerátů a směrem do jejího nadloží je možno všechny studované lokality zařadit do 2 skupin: 1. V nejvyšších polohách konglomerátů se matrix velmi rychle vyvíjí do litologicky zcela odlišných nadložních sedimentů (většinou vápnitých jílovců s houbami, např. na lokalitách Skalka u Velimi, Kněžívka, Chrtníky) nebo zde vůči těmto sedimentům existuje zcela ostrá hranice (lokalita Radim) Sedimentace vápencové matrix při malé litologické změně překračuje horní hranici konglomerátů a v jejich nadloží vytváří většinou méně mocné polohy (např. na lokalitách Zbyslav, Starkoč,Kamajka, Vítězov), ale i až několik metrů mocné vápencové komplexy (lokality Na Vrších - Kaňk, Markovice). Teprve v nadloží těchto vápenců pak pozorujeme výše zmíněný rychlý nástup sedimentace vápnitých jílovců s houbami. K tomuto rozdělení je však nutno poznamenat, že slouží pouze pro přehled a pomíjí mnoho detailů a zvláštností. V žádném případě nechce postihovat genetické či stratigrafické aspekty zjištěných odlišností (zevrubněji viz HOUŠA 1991). Fosfátovou mineralizaci pozorujeme u první skupiny lokalit na površích nejvýše ležících klastů konglomerátů, na skalních površích, jež jsou s těmito nejvýše ležícími klasty v kontaktu a jež pokračují nad nimi (viz ŽÍTT - NEKVASILOVÁ 1991c, obr. 2). Velmi vzácně může být fosfatizována i karbonátová matrix této polohy konglomerátu. Mineralizace tedy postihla v určitém, patrně značném a dosud přesně nezjištěném výškovém rozmezí všechny skalní povrchy, jež nebyly zakryty sedimenty, včetně povrchů starších sedimentárních (konglomerátových) akumulací. Je proto normálním jevem, že fosforitové krusty skalního dna můžeme zjistit i tam, kde nejsou konglomeráty přítomny, a to i na dně depresí. Zdá se, že záleží hlavně na tom, ve kterém řezu máme členité a většinou i svažité mořské dno se sedimenty bazální křídy na lomové stěně zastižen0 Fosfátovou mineralizaci u druhé skupiny lokalit pozorujeme vzácně jednak ve zmíněném nejvyšším horizontu klastů konglomerátu (Kamajka), hlavně však až vysoko nad konglomeráty, totiž na ploše diskonformity mezi karbonáty a nadložními horninami (Na Vrších - Kaňk, Turkaňk, Markovice), eventuálně i sekundárně jako redepozitum v těchto nadložních horninách (Turkaňk). Přesné geologické stáří bazálních křídových sedimentů není dosud zcela vyjasněno; pravděpodobně zde máme zastoupeny jak sedimenty spodního turonu, tak i sedimenty svrchního cenomanu či jejich relikty. Řešení otázek vzájemných vztahů dílčích výskytů fosfátové mineralizace je v současnosti ve stadiu kompletace 7

8 vstupních dat a je velmi pravděpodobné, že budoucí výsledky tohoto studia by mohly přispět k objasnění celé, generacemi geologů a paleontologů studované a diskutované problematiky velmi fragmentárně zachovaných příbřežních facií. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA FOSFORITOVÝCH DEPOZIT A FOSFATIZACE EPIBIONTŮ A VÁPENCŮ Studované fosfority (19,9-34,5 % P 2 O5, analýza EDAX) většinou tvoří povlaky až krusty na povrchu horninových klastů a skalním mořském dně (viz výše, předchozí kapitola) a bývají často laminované, s nepatrně barevně rozdílnou hmotou jednotlivých lamin (viz ŽÍTT - NEKVASILOVÁ 1990, obr. 5). Barva lamin kolísá od bělavé přes nahnědlou až šedavou a při zvětrání nabíhá dožluta až červena. Tloušťka laminovaných krust se pohybuje od zlomku milimetru až po více než 1 cm. Tento laminovaný fosforit velmi často zcela obaluje psefitové horninové klasty, tvoří i tmel mezi nimi a plynule přechází i na skalní podklad (např. na lokalitách Kněžívka a Líbeznice). Vývoj laminace fosforitových krust je na většině lokalit značně variabilní: laminovaný fosforit místy horizontálně rychle přechází v nelaminovanou, někdy i zemitou hmotu, místy bývá část mocnosti krusty kompaktní a část laminovaná, přičemž tyto části do sebe buď pozvolna přecházejí, nebo jsou ostře ohraničeny. Kromě fosforitů se na řadě lokalit též vyskytují fosfatizované schránky epibiontů (viz např. ŽÍTT - NEKVASILOVÁ 1991a, b) přisedlých k povrchům klastů a ke skalnímu mořskému dnu (viz tabulka 1). V tomto společenstvu epibiontů většinou převládají mlži rodu Atreta (?) a aglutinované foraminifery druhu Bdelloidina cribrosa (Reuss) - obr. 4. Fosfatizace se u epibiontů projevuje většinou změnou barvy schránek, jež se stávají nahnědlými až tmavě hnědými nebo hnědošedými. Nejnižší zjištěný obsah P 2 O 5 byl 1,4 %, maxima se pohybovala okolo 30 % (Skalka u Velimi, Líbeznice, Nákle). Z dosavadních výzkumů fosforitových depozit je zřejmé, že jejich tvorba neprobíhala plynule a jednorázově. Tak např. na některých lokalitách jsme zjistili ve vytváření fosforitů zřetelnou přerývku, během níž byl povrch krust osídlen epibionty - společenstvem s mlži Atreta (?) a foraminiferami Bdelloidina cribrosa. Později byly schránky těchto epibiontů fosfatizovány, částečně destruovány a opět překryty fosfori-tovými krustami (např. na lokalitách Kněžívka a Nákle). Ze studia průběhu osídlování substrátů epibionty dále vyplývá, že po ukončení destrukčních procesů, které často postihly fosforitová depozita i fosfatizované epibionty, se na zachovalých 8

9 zbytcích fosforitových substrátů znovu usídlilo společenstvo epibiontů s Atreta (?) a Bdelloidina cribrosa, které již nebylo fosfatizován0 Na lokalitách Lom u Radimi, Markovice, Na Vrších - Kaňk a Turkaňk zjistil jeden z autorů (J. Ž.) i výraznou fosfatizaci (8,5-19,0 % P 2 O 5, analýza EDAX) povrchů vápenců. Na první lokalitě je fosfatizovana a glaukonitizována vápencová matrix nejvyšší polohy konglomerátu (viz ŽÍTT, v tisku 1). Na ostatních lokalitách jsou stejně postiženy povrchy vápencových akumulací, ležících nad konglomeráty (viz geologická část - druhá skupina lokalit). Z lokalit Na Vrších-Kaňk a Turkaňk jsou známy i stopy po vrtání těchto povrchů vrtavými infaunními organismy (viz ŽÍTT, v tisku 2). TOPOGRAFICKÁ SITUACE LOKALIT FOSFORITŮ A PROJEVŮ FOSFATIZACE Použité zkratky: CHN - chráněné naleziště, CHPV - chráněný přírodní výtvor, SPR - státní přírodní rezervace, 0 - okres, k.ú. - katastrální území. Uvedené vzdálenosti jsou míněny vzdušnou čárou. Všechny výskyty a substráty jsou též shrnuty v tabulce 1. A. Pražská litofaciální oblast 1. Velká Dobrá, 0 Kladno, asi 1,5 km ssv. od středu obce, opuštěné buližníkové lůmky na v. straně silnice do Kladna. 2. Kladno - Vrapice, 0 Kladno, opuštěný buližníkový lůmek v lese u sv. Jana, asi 500 m jv. od železniční zastávky Kladno - Vrapice, asi 1 km zsz. od Vrapického dvora. 3. Středokluky, 0 Praha-západ, s. okraj zavezeného buližníkového lomu na sv. okraji obce, asi 400 m sv. od kostela sv. Prokopa ve Středoklukách, asi 300 m jz. od podjezdu silnice Praha - Slaný. 4. CHPV Kněžívka, k.ú. Tuchoměřice, 0 Praha-západ, opuštěný stěnový buližníkový lom na v. okraji jižní části obce, asi 600 m jjz. od kostela sv. Víta v bývalé jezuitské rezidenci. 5. Předboj A, 0 Praha-východ, zavezený jámový lůmek v buližnících těsně v. u silnice z Předboje do Horňátek, asi 300 m ssv. od spojnice silnic Veliká Ves-Předboj a Horňátky-Předboj. 6. Předboj B, 0 Praha-východ, opuštěný jámový buližníkový lůmek v poli, asi 370 m sv. od koty 213 na spojnici silnic Veliká Ves-Předboj a Horňátky-Předboj. 7. Líbeznice, 0 Praha-východ, dočasný odkryv v proterozoických horninách a křídových sedimentech v rýze pro teplovod z Mělníka do Prahy, asi 1,5 km s. od kostela v Líbeznici, těsně u z. strany silnice Praha - Mělník. 8. Kojetice, 0 Praha-východ, sv. stěna dosud činného lomu v sz. úbočí hřbetu tvořeného proterozoickými horninami, asi 700 m sv. od kostela v Kojeticích. 9

10 B. Kolínská litofaciální oblast 9. CHPV Lom u Radimi, k.ú. Radim, 0 Kolín, opuštěný stěnový lom v rulách v levém údolním svahu Výrovky mezi Radimí a Chotuticemi, asi 450 m v. od železniční zastávky Chotutice, asi 430 m jz. od zastávky Radim. 10. CHPV Skalka u Velimi, k.ú. Velim, 0 Kolín, jámový a stěnový lom s ukončenou těžbou, založený v krystaliniku (hlavně rulách), asi 800 m jjv. od železniční stanice ve Velimi, jz. od silnice z Velimi do Nové Vsi. 11. CHPV Lom u Nové Vsi, k.ú. Nová Ves, 0 Kolín, opuštěný stěnový a jámový lom v krystaliniku s převahou rul a amfibolitů, situovaný v poli po pravé straně silnice z Velimi do Nové Vsi, asi 1,4 km jjv. od železniční stanice Velim, asi 850 m sz. od kostela v Nové Vsi. 12. Vítězov, k.ú. Velim-Vítězov, 0 Kolín, nejzápadnější ze skupiny lůmků na rulovém hřbetu mezi Vítězovem a kopcem Bedřichov, asi 800 m zjz. od vrcholu Bedřichova (kota 279) a 500 m jv. od jv. okraje obce Vítězov. Doporučeno k vyhlášení jako CHPV v práci: KNÍŽETOVÁ L. - PECINA P. - PIVNIČKOVÁ M. (1987). 13. Kutná Horakarlov, 0 Kutná Hora, jižní stěna opuštěného lomu v krystaliniku (převážně rulách), s. od silnice z Kutné Hory do Neškaredic, asi 1,6 km vjv. od kostela sv. Jakuba V centru Kutné Hory. Doporučeno k ochraně formou CHPV v práci: KNÍŽETOVÁ L. - PECINA P. - PIVNIČKOVÁ M. (1987). 14. Kutná Hora - Turkaňk, 0 Kutná Hora, opuštěný rulový lom na sv. svahu vrchu Kaňk, asi 850 m sv. od kóty 353 na vrcholu Kaňku, asi 1,7 km s. od hřbitovního kostela Všech svatých v Sedlci (kostnice). 15. Kutná Hora-Sedlec, cihelna, 0 Kutná Hora, z. okraj těžebního prostoru bývalé cihelny na jv. svahu vrchu Kank, rulové podloží svrchnokřídových slínovců, asi 770 m ssv. od kostela Všech svatých v Sedlci, asi 580 m sz. od viaduktu silnice Kutná Hora-Malín nad železniční tratí Kolín-Havlíčkův Brod. 16. SPR Na Vrších (Kaňk), k.ú. Kutná Hora, 0 Kutná Hora, opuštěný lůmek v rulách a migmatitech na okraji lesa na svahu vrchu Kaňk, asi B00 m vjv. od kóty 353 na vrcholu Kaňku, asi 800 m s. od kostela Všech svatých v Sedlci. 17. SPR Kamajka, k.ú. Rohozec, 0 Kutná Hora, opuštěný lůmek v rulách na návrší Kamajka, asi 220 m sz. od kostela v Chotusicích, asi 6 km ssz. od kostela Petra a Pavla v Čáslavi. 18. CHN Skalka u Žehušic, k.ú. Žehušice, 0 Kutná Hora, opuštěné lůmky v rulách a pegmatitu, po pravé straně silnice ze Žehušic do Rohozce, asi 1,2 km sz. od kostela v Žehušicích, asi 7 km s. od kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi. 10

11 19. Zbyslav, k.ú. Vrdy-Zbyslav, 0 Kutná Hora, jz. svah rulového hřbetu, odkryv na parcele za stavením čp. 51, asi 250 m z. od kostela ve Zbyslavi, asi 7 km sv. od kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi. 20. CHN Starkočský lom, k.ú. Bílé Podolí-Starkoč, 0 Kutná Hora, opuštěný jámový lůmek v rulách, s. od silnice z Vrdů do Podhořan, asi 1,1 km jz. od kostela ve Starkoči, asi 8 km vsv. od kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi. 21. Markovice, 0 Kutná Hora, dosud činný lom v krystaliniku (hlavně amfibolitu), vsv. od dvora Markovice, asi 5 km vjv. od kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi, vpravo od silnice z Čáslavi do Žlebů, asi 200 m j. od odbočky silnice do Vrdů. 22. Chrtníky u Heřmanova Městce, 0 Pardubice, dosud činný diabasový lom ve vrchu Mezihoří (kóta 297), v pravobřežní části údolí potoka Struha, asi 2,5 km jz. od Choltic, v. od silnice Svojšice- Chrtníky. 23. Nákle u Heřmanova Městce, 0 Chrudim, odkryv v diabasovém tělesu v prostoru mezi železniční tratí Prachovice-Přelouč (u traťového kilometrovníku 12,9) a východněji ležící tratí Heřmanův Městec-Chrudim, asi 1 km s. od železniční stanice Heřmanův Městec. 24. Rabštejnská Lhota, 0 Chrudim, nejvyšší část opuštěného stěnového lomu v ordovických křemencích, asi 4 km jjz. od centra Chrudimi, asi 700 m jv. od Rabštejnské Lhoty. ZÁVĚR Paleontologický a geologický výzkum prováděný v posledních letech na lokalitách příbřežního vývoje marinní české křídy přinesl řadu nových poznatků, které se odrazily i v novém pohledu na genezi sedimentárních sekvencí a vývoj sedimentačního prostředí ve svrchním cenomanu a spodním turonu (viz HOUŠA 1991). Zcela nové poznatky o fosfátové mineralizaci a přicementovávajících se epibiontech, získané autory předloženého článku, nepochybně přispějí k ještě hlubšímu poznání celé problematiky. Studium fosforitů dnes představuje rozsáhlý interdisciplinární vědní obor, ve světě neobyčejně rychle se rozvíjející a produkující obrovské množství nových informací. Fosfáty jsou studovány z hlediska geochemie, sedimentologie, mineralogie, petrografie, stratigrafie, paleogeografie, ložiskové geologie aj. Vysoce hodnocen je jejich význam jako indikátoru tzv. geologických eventů, tj. událostí, jež hluboce ovlivňovaly geologickou historii nejen v lokálním, ale často i globálním měřítku a byly vyvolávány řadou závažných příčin (např. změny paleoklimatu, oceánografické změny apod.). 11

12 Zhodnocení významu fosfátové mineralizace typu fosforitových krust, jež je doprovázena i rozvojem specifického společenstva přicementovávajících se epibiontů (jejichž zbytky bývají rovněž často fosfatizovány), je v české křídě vzhledem k úplné novosti problematiky teprve v začátcích. Již nyní se však ukazuje značný význam tohoto jevu. Jednotlivé lokality sice představují pouhé vzájemně izolované fragmenty specifických příbřežních facií, avšak vysoký počet 24 zjištěných výskytů (lokalit bez fosforitů je podstatně méně), pokrývajících prakticky celé území jižních okrajů tzv. pražské a kolínské litofaciální oblasti, hovoří pro hlubší, než jen lokální příčiny fosfátové mineralizace. Fosfatizované povrchy s epibionty v každém případě svědčí o specifickém charakteru prostředí s velmi omezenou až neexistující terrestrickou sedimentací. Typy fosforitů, jejichž geneze je v odborném světě stále více spojována s rozvojem mikrobiálních společenstev (viz např. DELAMETTE 1990, SOUDRYleWY 1990, JARVIS, v tisku aj.) se nápadně podobají krustám, jejichž výskyt je popsán v předloženém článku. Není však účelem této práce referovat o všech aspektech fosfátové mineralizace. Pro velký rozsah problematiky by to ani nebylo možné. Považujeme však za nutné zde upozornit na aspekt přírodně ochranářský. V úvodu článku byl již zdůrazněn význam ochrany geologických lokalit pro rozvoj poznání a byl dokumentován tím, jaký zásadní význam tato ochrana měla při iniciaci našeho výzkumu fosfatických krust a fosfatizace vůbec. Byla ukázána i potřeba rozšíření předmětu ochrany na některých stávajících chráněných lokalitách i o tyto fenomény. Z komplexního hodnocení doposud známých a dosud nechráněných lokalit totiž vyplynulo, že mezi nimi existují takové, jež významem řady svých charakteristik předstihují i některé lokality již zákonem chráněné. V této souvislosti je třeba upozornit zvláště na lokalitu Markovice (č. 21 v přehledu lokalit) na Čáslavsku, která se nejen charakterem fosfatizace a glaukonitizace povrchu vápenců ve výplních depresí, ale i dalšími sedimentologickými znaky zcela vymyká z běžného rámce výskytů. 12

13 Tabulka 1 Přehled lokalit a substrátů s výskytem fosfátové mineralizace Summary of localities and substrates with the occurrence of phosphate mineralization Lokalita Locality Fosfority Phosphorites Fosfatizovaní epibionti Phosphatized epibionts R C O R C 1. Velká Dobrá s Kladno-Vrapice s s - - s 3. Středokluky s s - - s 4. CHPV Kněžívka s s - - s 5. Předboj A - s Předboj B s s Líbeznice s s - s s 8. Kojetice - s - - s 9. CHPV Lom u Radimi CHPV Skalka u Velimi g g - - g 11. CHPV Lom u Nové Vsi g - - g 12. Vítězov g g Kutná Hora-Karlov - g Kutná Hora-Turkaňk - g Kutná Hora-Sedlec g SPR Na Vrších (Kaňk) SPR Kamajka - g CHN Skalka u Žehušic p,g Zbyslav - g CHN Starkočský lom g Markovice Chrtníky - d Nákle d - - d Rabštejnská Lhota q - - q - Zkratky použité v tabulce 1. Typ substrátu: R - skalní povrch, C - klasty, O - jiný typ. Petrografické složení substrátů: d - paleozoický diabas, g - proterozoické krystalické horniny s převahou rul, 1 - křídový vápenec, p - pegmatit, q - ordovický křemenec, s - proterozoický silicit (buližník). Abbreviations used in table 1. Type of substrate: R - rocky surface, C - clasts, O - other type. Petrographic composition of substrate: d - Paleozoic diabase, g - Proterozoic crystalline rocks (mainly gneisses), l - Cretaceous limestones, p - pegmatite, q - Ordovician quartzite, s - Proterozoic silicite (lydite). 13

14 SUMMARY Phosphorites, phosphatized epibionts and limestones have recently been found by the authors at 24 localities in the Upper Cretaceous (upper Cenomanian-lower Turonian) nearshore sequences in Central and East Bohemia (Czechoslovakia). The phosphorites are mostly developed in the form of laminated crusts, coating and enveloping rock clasts of the uppermost parts of basal conglomerates. They also fill the upper-most spaces between clasts and coat the adjacent rocky surfaces (rocky bottom). The phosphatized epibionts belong to the cementing community of which the bivalve Atreta (?) and the foraminifer Bdelloidina cribrosa (Reuss) dominated. This community encrusted the rocky bottom and uppermost conglomerate clasts before or after crust formation. At four localities the phosphatized (and glauconitized) limestone surfaces were ascertained, 2 of them bored by infauna (see ŽÍTT, in print 2). All these occurrences are precisely localized and a summary of phosphatized substrate types is added (table 1). The observed phenomena are so important that the described localities should be protected. 1. Distribuce fosforitů a fosfatizovaných epibiontů v pražské litofaciální oblasti české křídové pánve (viz tabulku 1). Distribution of phosphorites and phosphatized epibionts in the Prague lithofacial region of the Bohemian Cretaceous basin (see table 1). 1 - Velká Dobrá, 2 - Kladno-Vrapice, 3 - Středokluky, 4 - CHPV Kněžívka, 5 - Předboj A, 6 - Předboj B, 7 - Líbeznice, 8 - Kojetice. 14

15 2. Distribuce fosforitů, fosfatizovaných epibiontů a fosfatizovaných vápenců v kolínské litofaciální oblasti české křídové pánve (viz tabulku 1). Distribution of phosphorites, phosphatized epibionts and phosphatized limestones in the Kolín lithofacial region of the Bohemian Cretaceous basin (see table 1). 9 - CHPV Lom u Radimi, 10 - CHPV Skalka u Velimi, 11 - CHPV Lom u Nové Vsi, 12 - Vítězov, 13 - Kutná Horakarlov, 14 - Kutná Hora - Turkaňk, 15 - Kutná Hora-Sedlec, cihelna, 16 - SPR Na Vrších (Kaňk), 17 - SPR Kamajka, 18 - CHN Skalka u Žehušic, 19 - Zbyslav, 20 - CHN Starkočský lom, 21 - Markovice, 22 - Chrtníky, 23 - Nákle, 24 - Rabštejnská Lhota. LITERATURA DELAMETTE, M. (1990): Aptian, Albian and Cenomanian microbialites from the condensed phosphatic deposits of the Helvetic shelf, Western Alps. - Ecl. Geol. Helv., 83,1,99-121, Basel. DOBEŠ, P., POVONDRA, P., KUHN, P. (1987): Mineralogie a geochemie fosforitů české křídové pánve. - Acta Univ. Carol., 2, Praha. HOUŠA, V. (1991): Faciální členění příbřežních mořských sedimentů české křídy. - Čas. Nár. Muz., Odd. přírodověd., 156, 1/4, , Praha. JARVIS, I. (v tisku): Sedimentology, geochemistry and origin of phosphatic chalks: the Upper Cretaceous deposits of NW Europe.- Sedimentology. KLEIN, V1. (1964): Přehled faciálních oblastí křídy severovýchodní části Českého masívu. - str. 277 in: Svoboda, J. et al.: Regionální geologie ČSSR, Díl I, Český masív, svazek 2, Praha. 15

16 3. CHPV Skalka u Velimi, "kapsa" zvaná Veronika, pohled od severu. c - bazální křídový konglomerát, s - vápnité jílovce s houbami (spodní turon - podle Svobodové 1990), šipky - výskyt fosforitových krust a přicementovaných epibiontů. The locality Skalka u Velimi, the "pocket" called Veronika, viewed from the north. c - basai Cretaceous conglomerate, s - calcareous claystones with sponges (lower Turonian - see Svobodová 1990), arrows - occurrence of phosphorite crusts and cemented epibionts. KNÍŽETOVÁ, L., PECINA, P., PIVNIČKOVÁ, M. (1987): Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech Bohemia cent. 16, 1-262, Praha. NEKVASILOVÁ, 0, ŽÍTT, J. (1988): Upper Cretaceous epibionts cemented to gneiss boulders (Bohemian Cretaceous Basin, Czechoslovakia). -Čas. Mineral. Geol., 33, 3, , Praha. SOUDRY, D., LEWY, Z. (1990): Omission-surface incipient phosphate crusts on early diagenetic calcareous concretions and their possible origin, Upper Campanian, southern Israel. - Sed. Geol., 66, Amsterdam. SVOBODOVÁ, M. (1990): Lower Turonian microflora at Skalka near Velim. Věst. Ústř. Úst. geol., 65,5, , Praha. ŽEBERA, K. (1937): Křídový útvar na Kladensku. - Rozpr. Čes. Akad. Věd, Tř. II, 46, 1936,29, 1-10, Praha. ŽEBERA, K. (1939): O dírkonožci Polyphragma cribrosum Reuss z křídových sedimentů od Vrapic na Kladensku. - Věda přír., 19, , Praha. 16

17 4. CHPV Skalka u Velimi, střední část lomu, jižní stěna, svrchní poloha bazálního konglomerátu. Vlevo - povrch rulového klastu s fosforitovou krustou, vpravo - fosfatizovaní epibionti, přisedlí na rulovém klastu (b - Bdelloidina cribrosa, a - Atreta? sp.l), x c.1,5. The locality Skalka u Velimi, centrai part of the quarry, southern face, uppermost layer of basai conglomerate. Left - surface of gneiss clast with phosphorite crust, right - phosphatized epibionts cemented to the gneiss clast (b - Bdelloidina cribrosa, a - Atreta? sp. 1), x c ŽEBERA, K., SOUKUP, J. (1950): Souborná zpráva o výsledcích výzkumů ložisek fosfátů a glaukonitovců v r MS Geofond, Praha. ŽEBERA, K., SOUKUP, J. (1951): Geologický výzkum fosfátových výskytů křídového útvaru v oblasti Českého masivu. - MS Geofond ( Praha. ŽÍTT, J. (v tisku 1): A new occurrence of Upper Cretaceous epibionts cemented to the rocky substrates and bioclasts (locality Radim, Czechoslovakia). - Čas. Minerál. Geol ; Praha. ŽÍTT, J. (v tisku 2): Bored and mineralized limestone surfaces in the Upper Cretaceous of Bohemia. A preliminary report. - Věst. Ústř. Úst. geolj Praha. ŽÍTT, J., NEKVASILOVÁ, 0. (1989): Paleontologicko-geologická charakteristika navrhovaného CHPV Karlov (Kutná Hora). Palaeontological and geological characteristics of the proposed nature reserve Karlov (Kutná Hora). - Bohemia cent. 18, 15-40, Praha. ŽÍTT, J., NEKVASILOVÁ, O. (1990): Upper Cretaceous rocky coast with cemented epibionts (locality Kněžívka, Bohemian Cretaceous Basin, Czechoslovakia). - Čas. Minerál. Geol., 35,3, , Praha. ŽÍTT, J., NEKVASILOVÁ, 0 (1991a): Epibionti přicementovaní k diabaso-vým klastům a skalnímu dnu ve svrchní křídě Železných hor a okolí. Epibionts cemented to diabase clasts and rocky bottom in the Upper Cretaceous of Železné hory Mts. - Čas. Nár. Muz., Odd. přírodověd., 156, 1/4, Praha. 17

18 ŽÍTT, J., NEKVASILOVÁ, O (1991b): Kojetice - nová lokalita svrchnokřídových epibiontů přisedlých na buližníkových klastech. Kojetice -new locality of the Upper Cretaceous epibionts cemented to lydite clasts. - Bohemia cent. 20, Praha. ŽÍTT, J., NEKVASILOVÁ, O (1991c): Nové výskyty fosforitů a fosfatizovaných organických zbytků v české svrchní křídě. New occurrences of phosphorites and phosphatized organic remains in the Upper Cretaceous of Bohemia. - Věst. Ústř. Úst. geol., 66,4, Praha. ŽÍTT, J., HOUŠA, V., NEKVASILOVÁ, 0 (1988): Fauny příbřežních marinních sedimentů české svrchní křídy z ohrožených lokalit. - MS, Geologický ústav ČSAV. Praha. Adresy autorů: RNDr. Jiří Žítt, CSc. RNDr. Olga Nekvasilová, CSc. Geologický ústav ČSAV Ružinovská 6 Rozvojová Praha 4 - Krč Praha 6 - Suchdol 18

19 Bohemia centralis 21: 19-45, 1992 Křídové odkryvy u Líbeznice (výkopy pro teplovod Mělník-Praha) Geologie, fosfority, přitmelení epibionti Cretaceous exposures near Líbeznice (excavations for warm-water pipeline Mělník-Praha, Czechoslovakia) Geology, phosphorites, cemented epibionts Jiří ŽÍTT - Olga NEKVASILOVÁ ÚVOD V první polovině r probíhaly severně od Prahy poměrně rozsáhlé zemní práce pro výstavbu teplovodu Mělník-Praha; pro povrchové uložení potrubí zde byly v plochých úsecích terénu budovány základy nosníků a v elevačních úsecích byly vyhloubeny 8-10 m široké a někdy i více než 100 m dlouhé průkopy. Vznikly tak dobře přístupné odkryvy, jež byly z mnoha hledisek výjimečně příznivé pro studium vývoje sedimentace křídových hornin a charakteru jejich skalního podloží proterozoického stáří. V úseku mezi severním okrajem obce Kojetice a silnicí Bášt-Měšice (severně od Líbeznice) sleduje trasa teplovodu západní stranu silnice Neratovice-Praha (obr. lb). Na řadě odkryvů, hlavně však v úseku severně od odbočky silnice do Zlonína, bylo možno konstatovat výskyt v kvartéru silně přepracovaných křídových sedimentů nebo značně navětralých proterozoických hornin bez křídového sedimentárního 19

20 pokryvu. Křídové sedimenty in situ zde byly zjištěny hlavně v prostoru mezi odbočkou silnice do Kojetic a Tůmovkou (viz ŽÍTT-NEKVASILOVÁ 1991b). Úseku výkopů teplovodu jižně od odbočky silnice do Zlonína směrem k Líbeznici obr. 1), kde byly křídové sedimenty a jejich proterozoické podloží zachovány nejlépe, je věnována předložená studie. Na tomto místě vyjadřujeme svůj dík dr. V. Houšovi, CSc, z Geol. ústavu ČSAV v Praze za pročtení textu a dr. M. Svobodové, CSc, z téhož ústavu za předběžné určení stáří hornin (mikrofytopaleontologie). Dokumentační materiál je uložen v Geol. ústavu ČSAV v Praze. GEOLOGIE A MORFOLOGIE PODLOŽÍ KŘÍDY Území, jímž prochází studovaný úsek výkopů teplovodu (obr. la, 2a), je tvořeno mladoproterozoickými horninami kralupsko-zbraslavské skupiny, mezi nimiž převažují břidlice a droby (HAVLÍČEK et al. 1987, VOLŠAN et al. 1990). Podřízeně se v nich objevují i silicity, tvořící různě velká tělesa, protažená většinou souhlasně se směrem vrstev (tj. jz.-sv.); vzhledem ke své odolnosti se tato tělesa často uplatňují ve stavbě dnešních terénních elevací (srovnej obr. la a 2a). Křídové sedimenty, uchované místy na povrchu elevaci a hlavně v depresích mezi nimi, však dokládají, že tyto elevace existovaly již v době křídové sedimentace. Výkopy teplovodu tedy ve studovaném úseku protínají starý, částečně ještě před transgresí a během transgrese křídového moře vytvořený a dnes exhumovaný reliéf (viz též ŽÍTT- NEKVASILOVÁ 1990). Jedno ze silicitových těles, jež bylo zjištěno i geologickým mapováním (geologická mapa 1:50 000, list Praha, ÚÚG Praha, 1986), tvoří západně od zkoumaného úseku teplovodu výrazný vrch; vymapovaný rozsah jeho 2 sv. výběžků (tj. elevaci I a II - viz níže) byl však pro účely této práce poněkud rozšířen (viz obr. 2a), a to o břidlice se silicitovými vložkami. Čistý silicit pak tvoří jen jádra elevaci, zatímco ve stavbě jejich svahů se uplatňují i břidlice se silicitovými vložkami (viz schematicky obr. 2b). Povrch proterozoického masívu, odkrytý v trase teplovodu, nese výrazné stopy mořské abrazívní modelace. Nejlépe opracované povrchy se tvořily na homogenních 20

21 břidlicových podkladech; pokud však jsou v břidlicích přítomny drobné silicitové vložky, mají povrch často rozbrázděn v soustavy mělkých rýh a říms. Zatímco elevace II tvoří jednoduché lineární těleso (obr. 2a), elevace I je rozčleněna do dvou elevaci dílčích (IA, IB), oddělených mělkou depresí (C) vytvořenou v břidličných horninách (obr. 2a,3). Jižní bok dílčí elevace IA je vertikální až lehce převislý (max. cca 95 ) a vznikl rozrušením a odnosem jižně ležících měkkých břidlic proterozoického komplexu, a to ještě před transgresí nebo v období transgrese křídového moře. Východní bok elevace IA byl výkopem odkryt plošně a má vertikální až šikmé stěny. Deprese C má v trase teplovodu šířku 25 m, největší hloubku cca 2,5 m a je rozčleněna do mělkých podélných příčných depresí (obr. 3). Břidlicemi tvořené jižní a východní okolí elevace IA a dno deprese C upadá pod úhlem 5 - B k jv. až východu; severně od elevace IB je pak sklon dna cca 5 k severu. KŘÍDOVÉ SEDIMENTY V nejjižnějších částech sledovaného úseku trasy teplovodu, tj. v okolí křížení silnice Neratovice-Praha a Bášť-Měšice, byly zjištěny jen zbytky jílovitých sedimentů - během kvartéru silně narušené - kryjící zvětralé proterozoické podloží. Dále k severu byla trasa překryta navážkami a rozvlečeným křídovým materiálem. Velké silicitové bloky (objem až 2 m3), zjištěné cca 100 m od elevace IA, však byly s velkou pravděpodobností místního původu a svědčí o vývoji extrémně hrubozrnných konglomerátů v tomto úseku trasy teplovodu. Charakter křídových sedimentů na elevaci I a v blízkém okolí je ilustrován 3 profily (obr. 5). Zachovalá mocnost sedimentů na vystupujícím skalním podloží dílčí elevace IA a deprese C je většinou velmi malá (do cca 1,5 m, západní stěna výkopu). Osm až deset metrů odtud vzdálená východní stěna výkopu, pod níž skalní podloží od západu klesá (viz výše), je však tvořena pouze sedimenty, a to i v mocnosti přes 3 m. Jelikož vrstevnatost sedimentů v bazálních částech v generelu kopíruje sklon podloží, máme na východní stěně výkopu zachovány i sedimenty nadložní sedimentům spočívajících na skalním podloží stěny západní. Výjimkou je však úsek jižně od elevace IA, kde se v důsledku prudšího upadání skalního podloží k jihu až jihovýchodu (obr. 3) zachovala větší mocnost sedimentů i na západní stěně výkopu. 21

22 Díky většímu zahloubení výkopových prací zde byl (cca m jižně od elevace IA) odkryt nejmocnější profil křídovými sedimenty celého studovaného úseku teplovodu (obr. 5a). Bazální konglomerát je směrem od elevace IA k jihu velmi nepravidelně vyvinut. Klasty místy zcela mizí, místy však - hlavně na nejhlouběji zastiženém úseku skalního podkladu, leží málo mocné akumulace středně hrubých klastů s balvany, z nichž některé dosahují objemu až 1 m. Všechny klasty jsou silicitové, suboválné až subangulární a také často bizarně morfologicky utvářené, s hlubokými nepravidelnými depresemi a výčnělky. Jejich mikroreliéf tvoří vypreparované (vystupující) křemenné žilky (obdobný vývoj z jiných míst výkopů - viz obr. 7). Drobnější klasty byly zpravidla lépe opracovány, avšak i ony často nesly zmíněné "žilkování". Řada klastů - bez ohledu na jejich velikost - byla povrchově alterována (vybělena či nahnědle zabarvena). Zajímavý je konglomerát na východním úpatí elevace IA, kde vytváří zřetelný "osyp" (viz též část o epibiontech a obr. 4). Klasty, většinou drobné až střední, plovou hojně i ve spodní, asi 70 cm mocné části nadložních jílovců. Ve vývoji sedimentace v nadloží konglomerátů jsou nápadné rychlé laterální litologické změny. Tak např. vložky opuk (viz obr. 5a) se neobjevují bezprostředně u elevace IA, ale postupně "nasazují" až ve vzdálenosti cca 5 m od ní. Směrem k jihu, ve vzdálenosti cca m od elevace, pak horní opuková vložka (č. 6 na obr. 5a), která jako jediná zde vystupuje nad bázi výkopu, získává na mocnosti na úkor části podložních a nadložních jílovců. Zajímavý je rychlý přechod tohoto komplexu k východu, kde již po 8-10 m máme vyvinut velmi pevný šedavý jílovitý vápenec. Rozsah opuk a vápenců v okolí elevace - viz obr. 6b. Velmi zajímavá je rovněž distribuce sedimentů s drobnými fekálními hlízkami (koprolity), neboť se zdá, že tyto sedimenty vytvářejí lem okolo elevace IA (viz obr. 6a). Řídce vtroušené koprolity se sice vyskytují i v opukových vložkách, avšak v jejich nadloží postupně mizí (viz obr. 5a). Obohacení koprolity je soustředěno do zřetelných vrstviček či protáhlých čoček a vede až ke vzniku koprolitovců. Největšího plošného rozšíření dosahují koprolitovce spodní poloviny polohy 3, jež jv. směrem získávají rovněž větší množství vápnité složky a stávají se pevnějšími. Směrem do nadloží se plošný rozsah sedimentů s koprolity postupně zmenšuje a nakonec je omezen jen na těsné okolí elevace IA. V horninách s drobnými koprolity jsou též koncentrovány zbytky žralokovitých ryb (zuby, obratle) včetně velkých koprolitů. 22

23 Sedimentární výplň deprese C charakterizuje profil na obr. 5b. Většinou jen střednozrnný konglomerát silicitových klastů s bělavou jílovitou matrix a nepatrným množstvím bioklastů zde zaplňuje hlavně dna dílčích žlabovitých depresí. Největší zjištěná mocnost konglomerátu však dosahovala pouze 50 cm. Klasty mají obdobný charakter, jako bylo uvedeno výše. Vzácně na nich nalézáme drobné zbytky fosforitu a epibionty. Tmavé šedozelené jílovce z nadloží konglomerátu, s malým množstvím vtroušeného glaukonitu a velkými koprolity, zde přecházejí laterálně do světlých zelenavých jílovců mocných cca 120 cm (v. stěna výkopu). Na jedné z dílčích elevaci břidličného skalního podloží jsme též zjistili osídlení společenstvem vrtavých organismů (viz níže). Profil na obr. 5c dokumentuje vývoj sedimentace s. od elevace IB. Mocnost drobnozrnného až střednozrnného konglomerátu je zde maximálně okolo 50 cm, matrix je bělavá, jílovito-písčitá, s hojným glaukonitem a lokálně bohatá fosforem; konglomerát obsahuje klasty týchž typů jako na výše popsaných profilech, je však lépe vytříděn. Fosfority se zde, jak na površích klastů, tak i ve formě izolovaných fragmentů, zachovaly jen vzácně. Řídce se zde vyskytují klasty břidlicové, na nichž byly ojediněle zjištěny vrtby stejného typu jako na skalním povrchu deprese C a dílčí elevace IA (viz níže). Bioklasty tvoří hlavně fragmenty ústřic, nalezeny byly i fragmenty roster belemnita Actinocamax plenus (Blainville, 1825). V nadloží konglomerátu jsou nápadné silně glaukonitické, sytě zelené písčité jílovce, nad nimiž již leží kvartérní písky. V prostoru mezi elevacemi I a II byly v základech pro nosníky teplovodu zjištěny konglomeráty spočívající na břidlicovém proterozoickém podloží, v nichž místy převažovaly drobné až střední břidlicové klasty. Mezi nimi se však místo od místa hojně vyskytovaly rovněž klasty silicitové, hlavně větších rozměrů, někdy až balvany o rozměrech více než metrových. O jejich tvarech a kvalitě jejich povrchu platí totéž co o klastech jižně od elevace IA. Na povrchu těchto klastů se sporadicky zachovaly zbytky fosforitových krust a epibionti. Nadloží konglomerátů tvoří žlutavé vápnité jílovce, ležící místy in situ; většinou však byly v kvartéru silně narušeny. Stejný vývoj sedimentace pozorujeme i na jižním úbočí elevace II, avšak kvartérní narušení postihuje z větší části i konglomeráty. Severní svah elevace II má vývoj nápadně podobný vývoji zjištěnému na severním svahu elevace I (viz obr. 5c), tj. jde o 23

24 drobnozrnné až střednozrnné konglomeráty, jen velmi vzácně i s většími klasty a v jejich nadloží o sytě zelené glaukonitické písčité jílovce. FOSFORITY Fosforitové hmoty se na studované lokalitě vyskytují v následujících typech: V sedimentech z přímého nadloží konglomerátů nalézáme především drobné fosfatizované fekální hlízky (koprolity) bezobratlých a velké koprolity obratlovců (zřejmě hlavně ryb; EDAX analýza - 31,8 % P 2 O 5 ). Drobné koprolity vysoce převažují a v okolí elevace IA tvoří až samostatnou horninu - koprolitovec (viz výše a obr. 5a). Velké koprolity bývají tlakově deformovány a vzácně jsou i navrtány vrtavými organismy. Dalším typem fosforitových hmot jsou fosfatizované zbytky obratlovců (rybí zuby a obratle). V sedimentech s koprolity se dále vyskytují drobné, zřídka 1 cm přesahující a morfologicky často hluboce rozčleněné elementy černé až hnědavé či nazelenalé barvy, jež z větší části představují fragmenty fosfatizovaných (17,7 % P 2 O 5 ) hub; zbytky jejich kostry jsou často patrné na řezu i na povrchu těchto fragmentů. Část těchto tmavých elementů však patrně není spongiového původu (viz níže); jejich obsah P 2 O 5 činil 24,57-27,01 %. Jiným typem fosforitových hmot - vzniklým též fosfatizací hub -jsou zaoblené konkrecovité útvary o velikosti až 2 cm, se světlým, zcela bílým až žlutavým povrchem, jež tvarově připomínají velké koprolity (29,69-30,11 % P2O5). Na jejich řezu je však vidět, že světlá povrchová zóna centrálně přechází do hnědavých odstínů; v těchto tmavších partiích jsme též pozorovali více či méně zřetelné zbytky kostry hub. Některé z těchto, fosfatizovaných hub byly i navrtány vrtavými organismy. Z hlediska výzkumu přitmelujících se epibiontů jsou nejvýznamnější fosfority vyskytující se na substrátech, které epibionti osídlují. Tento typ fosforitu byl zjištěn již na řadě lokalit příbřežního vývoje české křídy (tzv. příbojové facie) v pražské a kolínské litofaciální oblasti (viz např. ŽÍTT - NEKVASILOVÁ 1990, 1991a, b, c, 1992). Na povrchu silicitové elevace IA (viz obr. 3) v trase teplovodu u Líbeznice tvoří tyto fosfority složitý komplex tenkých povlaků, krust a výplní velmi variabilního charakteru. Škála jejich barev sahá od zcela bílé až po tmavě hnědou či hnědočernou. V některých částech jsou krusty laminované, v jiných jsou naopak homogenní. V homogenních partiích krust pozorujeme někdy gradaci zbarvení od 24

25 světle do tmavě hnědého, jinde jsou však obě krajní varianty ostře odděleny. Nejvýrazněji laminovaný typ - s modravým leskem na povrchu - představuje patrně nejmladší etapu tvorby krustovitých fosforitů. Obsah P není však na typu krusty závislý a pohybuje se od 19,72 do 33,05 %. Průběh tvorby fosfatických krust skalních povrchů částečně objasnilo i studium fragmentů konglomerátů fosfatizovaných současně s těmito skalními povrchy. Tyto fragmenty byly nalezeny v jílovcích na úpatí elevace IA, avšak původně byly součástí samotných povrchů fosfatizováných konglomerátů (viz též část o epibiontech). Na těchto fragmentech (vlastně rovněž klastech) je zřejmé, že v nejstarší etapě - patrně na samém počátku fosfatizace - byla fosfatizována matrix konglomerátu (27, ,37 % P 2 O 5 ), která však byla přítomna jen lokálně, a mezi klasty bylo mnoho volných prostorů. Nejspíše teprve poté nastala tvorba fosfatických krust v těchto volných prostorech a také i na samotném povrchu klastické akumulace. Zbylé volné prostory mezi klasty byly po skončení fosfatizace a před destrukcí těchto konglomerátových akumulací vyplněny žlutým prachovcem a jílovcem, místy s drobnými koprolity. V těch místech, kde byly skalní povrchy volné (tj. nezakryté klasty), nacházíme obě generace sedimentů (tj. fosfatizovaného i nefosfatizovaného) i krusty jen jako výplně puklin a depresí skalního povrchu, avšak v zatím v méně jasných vzájemných vztazích. Velmi zajímavé jsou zde červovité chodbičky (průměr menší než 1 mm) vyplněné lesklým pleťovým fosforitem. Podobného charakteru jsou i některé prachovcové výplně širších puklinek, "obalené" laminovaných fosforitem. Tyto výplně mají často vzhled průlezných chodeb - tedy ichnofosilií - o průměru až několik milimetrů. Otázka vzniku obou těchto fenoménů je v současnosti řešena. Samotný fosforit proniká i do vlasově tenkých puklinek substrátu, kde se po fragmentaci projevuje jako tenký modravý film, a to i v hloubce větší než 10 cm. Na některých místech skalních povrchů - a to jak na elevaci IA, tak v depresi C - pozorujeme, že tvorba celého komplexu fosforitů byla završena ještě bílými až nažloutlými vápnitými jílovci křídového vzezření a bohatými fosforem, jež však místy přecházejí i ve světle pleťový až hnědavý tvrdší nelaminovaný fosforit. Oba tyto typy fosforitu se jako redepozitum objevují rovněž v rámci konglomerátů deprese C a severně od elevace IB. Součástí výše uvedených fragmentů fosfatizovaných konglomerátů jsou i relativně velké (několik cm) klasty tmavohnědého homogenního fosforitu 25

26 (konkrecionální původ?, 26,82 % P 2 O 5 ), jež mohou být geneticky blízké drobným tmavým klastům, vyskytujícím se spolu s fosfatizovanými fragmenty hub (v nadloží bazálních konglomerátů - viz výše). Za jeden z typů fosforitu lze konečně považovat i fosfatizované epibionty - hlavně foraminifery A. longa - přicementované na horninových substrátech či na fosfatických krustách. Tito epibionti po fosfatizaci často podlehli částečné destrukci a tvoří pak samostatné ostrůvkovité krusty (29,58 % P 2 O 5 ). SUBSTRÁTY PŘITMELUJÍCÍCH SE EPIBIONTŮ Přitmelené epibionty nalézáme na 3 typech substrátů. Jsou to: 1. skalní povrchy, 2. horninové klasty, 3. koprolity. 1. Skalní povrchy Skalní povrchy osídlené epibionty byly ve výkopech teplovodu nalezeny na elevaci IA a v depresi C. Skalní povrch elevace IA byl stručně charakterizován již v části o geologii; jeho detailní morfologie je určována nepravidelným střídáním silicitu a břidlice nebo nepravidelným obohacením břidlic SiO 2 a jejich ovlivněním selektivní abrazí eventuálně i korozí. Vytváří se tak soustavy drobných elevaci a depresí (viz obr. 8F), jež jsou někdy hluboké i přes 1 cm. Celý skalní povrch je barevně velmi pestrý (kontrast zelených břidlic a tmavších silicitů). Na mnoha místech je však barevná odchylnost obou typů hornin setřena vytvořením zlomek milimetru silné tmavozelené až zelenočerné zóny v jejich povrchových partiích. Zajímavé jsou ostře ohraničené vybělené části povrchů břidlic i silicitů, jež mají rozmanitý tvar (lineární či zakřivené proužky, drobné elipsovité útvary aj., viz obr. 8F). Šířka těchto "stop" většinou nedosahuje 1 mm, délka bývá i větší než 1cm. Někdy je povrch horniny těmito "stopami" jakoby protkán. Chemické složení povrchu v místě této "stopy" je prakticky identické s neporušenou horninou (měřeno na silicitu, EDAX, G1Ú ČSAV). Stejně jsou místy postiženy i povrchy fosforitových krust těchto substrátů, povrchy fekálních hlízek a zbytků obratlovců (hlavně zubů). Fosforit v místě bílé "stopy" je často křídově měkký. Výzkum povahy tohoto jevu, jenž mohl vzniknout i během kvartéru, nebyl dosud ukončen. 26

27 Fosforitové krusty (viz část o fosforitech) se na skalním povrchu elevace IA nezachovaly v intaktním stavu, ale po skončení své tvorby byly místy značně destruovány, a dnes tudíž nacházíme jen jejich relikty. Některá místa skalního povrchu s těmito relikty byla později zřetelně mechanicky narušena (rozbita) a odražené části odneseny. Hrany takto fragmentovaných částí skalního povrchu jsou vcelku ostré a vzniklé plochy většinou nenesou fosfority; jsou však často obsazeny epibionty. Skalní povrch v depresi C je tvořen pouze břidlicemi, tak jako v celém rozsahu výkopů teplovodu značně zvětralými, nabíhajícími do zelenavých barev a velmi měkkými. I zde se však projevují místní petrografické rozdíly, způsobující jak rozčlenění celé deprese v dílčí části oddělené nízkými elevacemi, tak v menším měřítku i vznik drobných římsiček na vlastním břidlicovém podkladu. Na jedné z elevaci, jejíž lokalizace je znázorněna na obr. 3, byla pozorována řada fenoménů (vrtby, fosfatizace atd.), jež budou popsány níže. Břidlicový povrch je místy tmavozeleně zbarvený (resp. barevně alterovaný), podobně jako bylo uvedeno u elevace IA. 2. Horninové klasty Do této skupiny patří klasty silicitové nebo břidlicové s podílem silicitu pocházející z podložních proterozoických hornin. Blíže jsou popsány v kapitolách o křídových sedimentech a o epibiontech. 3. Koprolity Rovněž o drobných koprolitech byl již podán stručný výklad (viz část o sedimentech a fosforitech). Zde je však třeba připomenout jejich častou fragmentaci; hranky jejich lomu jsou někdy zaoblené, velmi často však bývají poměrně ostré. Kromě fragmentace též pozorujeme, že koprolity jsou velmi často korodovány, a to někdy do značné hloubky. Na některých koprolitech jsou též zřetelné stopy mechanického opracování. Na tomto místě je též třeba upozornit na značné množství informací, jež může detailní studium koprolitů a jejich akumulací přinést. Z toho je zřejmé, že v budoucnu by problematice koprolitů v české křídě měla být věnována mnohem větší pozornost než dosud. Pro řešení těchto otázek se koprolitový materiál z výkopů teplovodu u Líbeznice jeví jako zvlášť vhodný. 27

28 EPIBIONTI Tabulka 1 ukazuje, že na horninových substrátech (skalní povrchy, klasty) bylo zjištěno celkem 11 druhů a na koprolitech 2 druhy přitmelujících se epibiontů. Na skalním substrátu elevace IA bylo osídlení epibionty nejhojnější a i substrát byl plošně nejrozsáhlejší (3-4 m 2 ). Zachování epibiontů je zde však velmi rozdílné. Pokud jde o atrety (=Atreta (?) sp. 1 - určení sensu NEKVASILOVÁ-ŽÍTT 1988). jejich přicementované misky jsou většinou do různé míry destruované; z mnohých misek zbývá jen úzký srpeček vápnité hmoty a jen vzácně se zachovávají i jemnější partie v okolí vrcholu. Na hůře zachovalých miskách pozorujeme stopy jemných vrteb (patrně vrtavé houby) a zaoblení (nejspíše mechanické opracování). Atreta (?) sp. 1 přisedá jak přímo na skalní povrch, tak i na zbytky fosfatických krust. Distribuce jejích jedinců je na substrátu nerovnoměrná a nevykazuje žádné nároky jedinců na jeho specifické vlastnosti. Jediná vlastnost substrátu, na niž jsou citliví, je jeho sklon. Na vodorovných substrátech se orientují zcela chaoticky, zatímco s růstem sklonu získávají tzv. svahovou orientaci (vrcholy misek do levého horního kvadrantu), a to bez ohledu na prostorovou orientaci šikmé plochy, k níž přisedají. Atrety však zatím nebyly nalezeny na svislých a převislých substrátech (viz též citované práce ŽÍTTA a NEKVASILOVÉ). Jediným dalším orientovaně přisedajícím epibiontem je na elevaci IA mlž Spondylus sp. Jeho orientace je stejná jako u atret s tím rozdílem, že přisedá i na kolmé a převislé plochy. Tato skutečnost byla též zjištěna i na jiných lokalitách (např. Chrtníky, Karlov - viz výše citované práce). Foraminifery Acruliammina longa (jejich popis viz ŽÍTT-NEKVASI-LOVÁ 1990) nejsou na skalních površích elevace IA příliš hojné, avšak jsou prakticky všudypřítomné. Žily zde jednoznačně i v překrývkách tvorby fosfatických krust, neboť na ně přisedají, jsou jimi zakrývány a jsou často i silně fosfatizovány. Jejich výskyt ještě před úplným počátkem fosfatizace však nemůžeme potvrdit, neboť je sice někdy nacházíme přisedlé přímo na skalním podkladu, ale v sousedství zbytků krust, jež mohou být starší. 28

29 Zatímco A. longa se vyskytuje dosti často poměrně dobře zachovalá, velké schránky foraminifery Bdelloidina cribrosa bývají značně fragmentární a ze vzrostlých jedinců zbývají často pouhé fragmenty jejich větví (zachování jedince vyobrazeného na obr. 8A je výjimečně příznivé). U části nejhůře zachovaných kusů, jež velmi vzácně bývají překryty fosfority, pozorujeme i slabou fosfatizaci. Foraminifera Bullopora sp. se na skalním substrátu vyskytuje sporadicky, ale platí o ní totéž co o A. longa - je běžná i v rámci fosfatických krust, kde bývá fosfatizována. Nalézáme ji na rozmanitých typech povrchů, a to jak na "otevřených" plochách, tak i v úzkých depresích. Pokud jde o denzitu osídlení skalních povrchů na elevaci IA, nebyla, bohužel, měřitelná. Jedinci všech druhů patří více generacím o různém stupni zachování, pocházejícím zřejmě z řady vzájemně časově odlehlých populací. Celkově můžeme všechny přítomné druhy považovat za příslušníky téhož společenstva epibiontů, v němž dominovaly atrety a foraminifera B. cribrosa, tedy společenstva zjištěného v obdobné geologické pozici i na jiných lokalitách české svrchní křídy (viz např. ŽÍTT -NEKVASILOVÁ 1990, 1991a, b, 1992). Foraminifera A. longa v prvních stadiích osídlení patrně dominovala (viz též ŽÍTT-NEKVASILOVÁ 1990). Druhy B. cribrosa a Atreta (?) sp.l se objevily až během přerývek fosfatizace. Hlavního rozmachu pak celé společenstvo dosáhlo až po skončení tvorby fosforitových krust. Na klastech je druhové složení asociace epibiontů i dosahované rozměry schránek jedinců prakticky identické jako na skalních površích. Klasty byly často osídlovány opakovaně v různých obdobích vývoje klastických akumulací. Přestože je toto osídlení často jen velmi fragmentárně zachovalé, lze v něm vymezit zhruba dvě hlavní období. Do prvního, staršího, období náležejí hlavně do různé míry fosfatizované a destruované zbytky foraminifer, hlavně Acruliammina longa a Bullopora sp. Zbytky osídlení tohoto typu nalézáme často na všech stranách klastů a je zřejmé, že z větší části proběhlo ještě před jejich uložením v později fosfatizovaných konglomerátových akumulacích. V přerývkách tvorby fosforitů nastalo druhé období kolonizace klastů epibionty, mezi nimiž se poprvé objevily druhy B. cribrosa a Atreta (?) sp.l. Toto osídlení pokračovalo později i po ukončení fosfatizace a uvolnění klastů z akumulací a také během jejich redepozice na definitivní (tj. dnešní) místo uložení. Během transportu 29

30 měnily klasty vícekrát svoji polohu, takže byly opět často postupně osídleny jejich celé povrchy (viz obr. 8C). Období stability klastů musela být - vzhledem k dosahovanému plnému vzrůstu jedinců některých druhů - značně dlouhá (u atret a spondylů snad i několik let). Ze starších etap této kolonizační fáze zřejmě pocházejí nejhůře zachovalí nefosfatizovaní epibionti, kteří bývají pak překrýváni lépe zachovalými epibionty mladších kolonizačních etap. Jelikož zachování epibiontů těchto mladších etap bývá řádově stejné na celém povrchu klastů, je zřejmé, že destruktivní účinek transportu ovlivňujícího klasty mezi těmito etapami byl velmi slabý. Často snad mohlo jít jen o pouhou změnu polohy klastů jejich převracením. K osídlení klastů je třeba poznamenat, že epibionti (i zbytky fosforitů) nejsou a samozřejmě ani nemohou být přítomni na všech klastech dnešních akumulací. Vždy záviselo na přístupnosti povrchu klastů pro kolonizaci a fosfatizaci. Menší klasty občas i nově vznikaly při destrukci klastů větších či přímo skalního mořského dna, jež obojí již mohly - ale nemusely - nést epibionty a fosfority. Výsledkem je pak velmi pestrá směsice typů klastů, od angulárních až po zcela oválné, se staršími, či fragmentací nově vzniklými tvary a povrchy. Bazální konglomerát je po této stránce v rámci studovaného úseku teplovodu i lokálně značně diferencován. Tak např. v okolí elevace IA je zachování fosforitů i epibiontů na klastech poměrně dobré a hojné. V "osypu" klastů na úpatí elevace Ia (viz obr. 4) jsou přítomny klasty všech typů včetně relativně čerstvých fragmentů skalních povrchů, blízkých svojí mikromorfologií povrchům elevace IA. V osídlení některých klastů zde lze odlišit obě hlavní fáze zmíněné výše. Klasty na povrchu "osypu" pak byly navíc osídlovány ještě těsně před nebo i v průběhu sedimentace nadložních jílovců, v nichž zůstaly dodnes pohřbeny v původní pozici. Na klastech konglomerátů vyskytujících se v depresi C jsou zbytky fosforitů a epibionti vzácnější. V konglomerátu severně od elevace IB (viz obr. 5c) pak klasty s epibionty chybí a fosfority na klastech jsou velmi vzácné. 30

31 Kromě bazálního konglomerátu byly v okolí elevace IA zjištěny i klasty "plovoucí" v jílovcích v nadloží tohoto konglomerátu (do výše cca 70 cm nad ním). Jejich morfologické typy, epibionti (mezi nimiž vysoce převažují atrety) i fosfority, jsou však identické s klasty konglomerátu. Navíc zde byly nalezeny malé fragmenty horniny, tvořené silicitovými a fosforitovými klasty, tmelenými fosfatizovaným sedimentem a fosfatickými krustami (viz též část o fosforitech). Jde zřejmě o fragmenty fosfatizovaných konglomerátů, a to přímo jejich povrchových částí, neboť dosud nesou zbytky epibiontů (atret), usídlených zde nejspíše ještě před destrukcí konglomerátů. Z tohoto výskytu je zřejmé, že destrukce fosfatizovaných konglomerátů, z nichž pocházejí nejen tyto fragmenty, ale i všechny jednotlivé klasty se zbytky fosforitů, pokračovala i v období počínající jemnější jílovité sedimentace v nadloží bazálních konglomerátů. Klasty s epibionty byly také nalezeny na řadě dalších míst výkopů teplovodu (viz kroužky na obr. 2a). Šlo však většinou o velké balvany již v druhotné pozici, přemístěné během výkopových prací. Jejich epibionti patří rovněž společenstvu s atretami a foraminiferou B. cribrosa. Na jednom z balvanů zde byly zjištěny v počtu 2 jedinců i drobné houby (výška cca 5mm) se širokými povlékavými bázemi. Zajímavý je povrch balvanů s vystupujícími křemennými žilkami a přisedlými mlži Spondylus sp. (viz obr. 7). Na některých balvanech jsme též pozorovali dokonale svahově orientované atrety. Zbytky fosfatických depozit na površích těchto balvanů jsou patrně starší než jejich osídlení epibionty. Na koprolitech jsme zjistili pouze foraminifery A. longa a hlavně Bullopora sp. (viz obr. 8B). Schránky posledního druhu jsou zpravidla dobře zachovalé, i když se jeví být křehké a málo odolné. Charakteristika koprolitů je blíže rozvedena v části o substrátech epibiontů (viz výše). BIOEROZE HORNINOVÝCH SUBSTRÁTŮ Na skalních površích a sporadicky i na velkých klastech jsme též nalezli zřetelné stopy bioeroze. Valnou většinou jde o různě hluboké jamky cirkulárního průřezu, které se vyskytují přednostně v měkčích partiích povrchů tvořených břidlicemi. Na obr. 8E je vidět, že jejich 31

32 distribuce je nejen nahodilá, ale že se mohou vyskytovat i v lineárně uspořádaných sériích, sledujících zřejmě partie substrátu určité kvality. Na nejlépe zachovalých vrtbách lze pozorovat jejich lehce lahvicovitý, resp. váčkovitý tvar, charakteristický pro vrtby některých mlžů. Systematické zpracování ichnospolečenstva dosud nebylo provedeno, avšak s velkou pravděpodobností jde o společenstvo tzv. trypanitové ichnofacie (viz FREY-PEMBERTON 1984) charakteristické pro prostředí vysokých energií. Prakticky žádné z vrteb se nezachovaly kompletně. Substrát jimi narušený byl erodován, takže z mnohých vrteb zůstaly zachovány jen mělké jamky (viz obr. 8E). V hlubších jamkách nalézáme glaukoniticko-fosforitová (12,83-22,22 % P 2 O 5 ) a fosforitová (6,58-32,27 % P 2 O 5 ) depozita vzniklá evidentně ve více etapách. Na skalním povrchu úpatí elevace IA je vidět, že ke vzniku fosforitů docházelo až po částečné abrazi vrteb (fosfority jsou i na površích mezi jejich zbytky). Povrch s vrtbami zjištěný v depresi C však po fosfatizaci zřejmě prošel další abrazí, takže fosfority zůstaly zachovány jen uvnitř vrteb. Při těchto destrukčních procesech se zřejmě do klastického materiálu dostávaly i navrtané fragmenty skalních povrchů, jež jsme zjistili v konglomerátech na severním svahu elevace IB. SUKCESE UDÁLOSTÍ Na základě výše uvedených pozorování lze v hrubých rysech provést rekonstrukci sledu hlavních procesů a událostí, ovlivňujících vývoj sedimentačního prostředí a v určitých obdobích i životní prostředí studovaných epibiontů (viz tab. 2). Na složitou historii klastů tvořících výsledné (tj. dnešní) konglomerátové akumulace, soudíme podle řady znaků, mimo jiné i podle kvality jejich tvarů a povrchů. Mezi klasty nacházíme celou škálu tvarů - od zcela oválných až po angulární - v závislosti na stupni mořské abraze, jíž byly vystaveny. Značná část klastů je chemicky korodována (viz ŽÍTT-NEKVASILOVÁ 1990), což se projevuje hlavně selektivním vypreparováním křemenných žilek, jež často silicit hustě protkávají. U některých zhruba oválných či plochých "žilkovaných" klastů pozorujeme, že šlo původně o opracované valouny. Část korodovaných klastů - hlavně balvanů - je však tvarově velmi členitá, s výčnělky či depresemi. Jejich celkový tvar však zřejmě nemohl vzniknout hrubou abrazi ani pouhou korozí. V tomto případě se přikláníme k abrazi 32

33 jemnější, která spíše mohla působit selektivně. Později získané korozivní struktury nejsou nicméně tak ostré, jak jsme pozorovali na lokalitě Kněžívka (ŽÍTT- NEKVASILOVÁ op. cit.), ale zřejmě znovu prošly dalším stadiem jemnější abraze, která jejich "žilkování" otupila (viz též ŽÍTT-NEKVASILOVÁ 1991b). Zajímavé je vybělení či jiná barevná alterace (světle hnědé odstíny) povrchů těchto klastů. Křídové stáří koroze dokládají jak zbytky fosforitových krust překrývajících korodované povrchy, tak i osídlení těchto povrchů epibionty. Z měnící se intenzity abraze lze do jisté míry usuzovat i na bathymetrické poměry prostředí a jeho vývojové trendy (tab. 2, body 1-2,7-9:prohlubování sedimentačního prostředí). Prostředí vzniku koroze silicitů není zatím známo, rovněž tak jako prostředí fosfatizace, jež lze charakterizovat zastavením přínosu terigenního materiálu a patrně určitou anoxií prostředí. Kolísání podmínek vedlo přitom k vývoji laminace či lehce odlišných typů fosforitových krust a k občasné krátkodobé kolonizaci krust přitmelujícími se epibionty (pokles anoxie?). Plný rozvoj společenstva s atretami a B. cribrosa však nastal až po úplném zakončení tvorby fosforitových krust. Pro nedostatek geochemických dat není zatím jasné, zda drobné fosfatizované fragmenty hub přítomné v jílovcích s koprolity (viz tab. 2, bod 8) byly fosfatizovány až po jejich redepozici do jílovců, či zda pocházejí z již dříve fosfatizovaných akumulací hub. Rovněž vznik fosforitových konkrecí, z nichž byly patrně derivovány některé drobné klasty v těchže jílovcích, klademe jen provizorně právě do období označeného v tab. 2 bodem 3. Další detaily vývoje sedimentačního prostředí viz tab. 2. SOUHRN VÝSLEDKŮ A ZÁVĚR 1. Byl proveden geologický a částečně i paleontologický výzkum výkopů na trase teplovodu Mělník-Praha, a to zhruba mezi obcemi Zlonín a Líbeznice, v délce přes 1 km. Jelikož se jedná jen o dočasné odkryvy, šlo tudíž o výzkum záchranný, přičemž bylo získáno množství nových dat a pro podrobné studium dílčích otázek bylo odebráno velké množství vzorků potencionálně značné vědecké hodnoty (až do zpracování budou tyto vzorky uloženy v Geologickém ústavu ČSAV v Praze). 33

34 2. Na základě získaných dat byla provedena předběžná rekonstrukce vývoje sedimentačního prostředí, v němž hrála významnou roli hrubá i jemnější mořská abraze, procesy chemické koroze, fosfatizace a tvorba fosforitových depozit, četné procesy destruktivní, redepozice klastů aj. 3. Bylo prostudováno společenstvo epibiontů, přitmelujících se ke skalním povrchům a horninovým klastům, a bylo zjištěno celkem 11 druhů. V přerývkách fosfatizace a po jejím ukončení dominoval v tomto společenstvu mlž Atreta (?) sp.1, častá je i foraminifera Bdelloidina cribrosa. Foraminifery Bullopora sp. a Acruliammina longa vykazují nejmenší citlivost vůči měnícím se ekologickým parametrům prostředí; jsou prakticky všudypřítomné a kolonizovaly např. i povrchy drobných koprolitů. 4. Na skalním dně i na klastech byla zjištěna přítomnost vrteb vrtavých organismů (patrně mlžů), příslušejících tzv. trypanitové ichnofacii. 5. Pozornost byla věnována i výskytům fosforitů, mezi nimiž bylo odlišeno několik genetických typů. K závěrečnému hodnocení získaných výsledků je nutno poznamenat, že jde o výsledky první pracovní etapy, po níž bude následovat detailní zpracování dílčích témat (fosfority a průběh fosfatizace, ichnofosilie, mikropaleontologie aj.), která patrně pomohou objasnit řadu dosud nevyřešených otázek. V rekonstruovaném sledu hlavních procesů a událostí ovlivňujících sedimentační prostředí (tab. 2) není zdůrazněn rozdíl v sedimentaci mezi jednotlivými částmi sledovaného sedimentačního prostoru. V tomto ohledu je - kromě rozdílnosti ve vývoji bazálních konglomerátů - nejzajímavější omezení výskytu glaukonitických jílovců (místy až glaukonitovců) na severní svahy obou silicitových (tj. I a II) elevaci, kde zřejmě byly nejvhodnější podmínky jejich kumulace (resp. tvorby glaukonitu). Zajímavý je i odlišný faciální vývoj na obou stranách samotné elevace I (viz popis sedimentů), ukazující na značnou diferenciaci dílčích sedimentačních prostorů (tj. oblast s. svahů elevace IB, oblast deprese C a okolí elevace IA). Je pravděpodobné, že jde o výraz relativně mělkovodního prostředí, v němž nejspíše mohly určující roli hrát i tvary reliéfu mořského dna, ovlivňující např. směry proudění, druhové složení, distribuci a denzitu faunistických společenstev apod. Tato úvaha 34

35 však platí jen pro bazální konglomeráty a jejich přímé nadloží, jež se zachovalo - na rozdíl od vyššího nadloží - na většině míst výskytu těchto konglomerátů. Otázkou je hodnocení stáří bazálních konglomerátů. Je-li v nich zjištěný výskyt druhu A. plenus primární, pak jsou bazální konglomeráty evidentně svrchnocenomanské. Do svrchního cenomanu by tedy nejspíše spadalo i období fosfatizace a tvorby fosforitových krust, jež vzniku těchto konglomerátů předcházel0 Společenstvo přitmelujících se epibiontů s dominujícími atretami se v prostředí uplatňovalo nejen v průběhu tvorby fosforitů, ale hlavně v následujícím období, kdy vznik bazálních konglomerátů lokálně doprovázelo a rozvíjelo se v počátcích následující (již spodnoturonské) sedimentace (stáří souboru jílovců s koprolity j. od elevace IA určila dr. M. Svobodová, CSc., ústní sdělení). Otázce autochtonnosti fauny bazálních konglomerátů je však nutno věnovat ještě bližší pozornost. Tabulka 1 Přehled druhů epibiontů a jejich výskyt na substrátech Summary of epibiont species and their occurrence on substrates Skalní Klasty Koprolity povrch Rocky Clasts Coprolites surface Foraminifery Acruliammina longa (Tappan) Bdelloidina cribrosa (Reuss) Bullopora sp Houby Drobné houby Gen. et sp. indet Červi Glomerula solitaria Regenhardt Mlži Exogyra sigmoidea Reuss Pyknodontní ústřice Gen. et sp. indet Lopha diluviana (Linné) Spondylus sp Atreta (?) sp Tenkostěnný mlž Gen. et sp. indet

36 Tabulka 2 Hrubá sukcese hlavních procesů charakterizujících vývoj sedimentačního prostředí a rozvoj společenstev epibiontů a vrtavých organismů Skalní povrchy a sedimenty Hlavní rysy fauny 1 Závěr hrubé abraze skalního dna a klastů. - 2 Drobné rozčlenění povrchů skal a vytvarování části klastů jemnější selektivní abrazí. - 3 Chemická koroze skal a klastů povrchových částí dočasných klastických akumulací.?vznik fosforitových konkrecí. - 4 Lokální redepozice klastických akumulací.?první zachovaní epibionti (Acruliammina longa, Bullopora sp). Rozvoj společenstva trypanitové ichnofacie. 5 Ukončení přínosu terigenního materiálu. Fosfatizace a tvorba fosforitů v několika fázích. V přestávkách fosfatizace osídlování epibionty A. longa, Bullopora sp., Bdelloidina cribrosa a Atreta (?) sp.l. 6 Tvorba fosforitových krust ukončena. Lokálně sedimentace P-bohatých jílovců a vzápětí prachovou až jílovců s drobnými koprolity. Rozvoj osídlení atretami, přetrvávání B. cribrosa a ostatních druhů. Nastupující rozvoj producentů koprolitů. 7 Destrukce fosfatizovaných konglomerátových akumulací, fosforitových krust skalních povrchů i mladších sedimentů (viz bod 6). Postupný vznik definitivních akumulací klastů (bazální konglomeráty). 8 V okolí IA obnovení sedimentace prachovcůjílovců s drobnými koprolity, přínos fragmentů hub a fosforitových konkrecí a posledních klastů z rozrušovaných fosfatizovaných konglomerátů. Severně od IB a II akumulace glaukonitu (obr. 2a, 5c). 9. V okolí IA postupné omezování přínosu drobných koprolitů a intraklastů. Ukončení sedimentace prachovců-jílovců, vznik první opukové polohy a mladších sedimentů (viz obr. 5a, 6b). Osídlení skalních povrchů a klastů společenstvem s atretami a B. cribrosa pokračuje. Producenti drobných koprolitů potlačeni. Přetrvávání společenstva s atretami a B. cribrosa na skalních površích a na klastech osídlovaných během transportu. Nový rozvoj producentů drobných koprolitů, celkový rozvoj bentosu a ryb. Lokálně - postupný zánik společenstva epibiontů zakrytím jejich substrátů (skalních povrchů). Postupné omezování producentů drobných koprolitů. Rozvoj ben-tosu, hlavně hub. 36

37 1. a - mapka severního okolí Líbeznice s vyznačením trasy teplovodu (tečkovaně) a průkopů elevacemi (plná čára), b - trasa teplovodu v severním okolí Prahy (tečkovaně). 37

38 2. a - výsek mapky severního okolí Líbeznice (viz obr. la) s vyznačením tělesa proterozoických hornin s převahou silicitů (upraveno podle geol. mapy 1 : , list Praha, ÚÚG Praha, 1986) se 2 výběžky tvořícími terénní elevace (I, II; elevace I dále členěna na dílčí elevace A, B a depresi C). Trasa teplovodu - tečkovaná čára se silně vyznačenými úseky v místech průkopů elevacemi. Kroužky - místa ojedinělých nálezů klastů s epibionty mimo hlavní lokalitu (tj. průkopu elevaci I). g - silně glaukonitické horniny. A-A'- linie geol. řezu. b - silně schematizovaný převýšený geologický profil v linii A-A,' sestavený na základě geol. mapy (viz výše), geol. odkryvů a dnešní morfologie terénu. Řez ukazuje morfologii mořského dna (bez sedimentů). Elevace jsou tvořeny převážně silicity (vyznačeny černě). 38

39 3. Blokdiagram znázorňující pravděpodobné tvary skalního mořského dna (bez sedimentů) v místech elevace I. IA, IB - dílčí elevace, C -deprese. Obdélníček - studovaný skalní povrch s fosfority a epibionty, kroužek - místo hlavního nálezu skalního povrchu se stopami vrtavých organismů. Pohled od sv. na část skalního povrchu elevace IA. Vpravo od měřítka (= 25 cm), umístěného nad šipkou, byl hlavní výskyt přisedlého společenstva epibiontů a fosforitových krust. Šipka - "osyp" klastů na úpatí elevace. Foto J. Žítt,

40 5. Vrstevní sled křídových sedimentů jižně od elevace IA(a), v depresi C(b) a severně od elevace IB(c). Profil a: 1 - proterozoikum, 2 - okrové železité jílovce (mocnost cca 5 cm), 3 - vápnité jílovce s koprolity (tečkování), na bázi s konglomerátem a výše s "plovoucími" klasty, 4, 6 - opuky, 5 - vápnité jílovce, 7 - dtto (mocné cca 3,5 m), 8 - kvartér. Profil b: 1 - proterozoikum, 2 - bazální konglomerát, 3 - tmavozelené jílovce, 4 - kvartér. Profil c: 1 - proterozoikum, 2 - bazální konglomerát, 3 - glaukonitické písčité jílovce, 4 - kvartér. SUMMARY North of the village Líbeznice near Prague (see fig. 1) the Upper Cretaceous sediments and their Proterozoic bedrock were exposed in the excavations for a long distance pipeline. Two sections through the elevations made of Proterozoic silicites (lydites) were studied (see I and II in fig. 2). In the elevation I (see fig. 3) the rocky bottom can be reliably reconstructed to show the effect of selective sea-abrasion on different rock types: the more resistant silicites were eroded to form the elevations (see IA, IB), while the depression (see C) developed in the shales. The purpose of this work is to generally reconstruct the processes connected mainly to the post-abrasional development of this area. This study focuses upon the history of the colonization of the rocky sub strates by encrusters and borers, of the extensive phosphatization and the overall course of sedimentation. 40

41 6. Plošný rozsah některých typů sedimentů v okolí elevace IA (silně schematizováno). a - sedimenty s drobnými koprolity v poloze 3 (viz obr. 5a), b - opuková poloha 6 (viz obr. 5a) a její přechod do jílovitých vápenců, 1 - měkké jílovce s koprolity, 2 - pevnější vápnité jílovce s koprolity až koprolitovce, 3 - opuka, 4 - jí-lovitý vápenec. The sedimentary sequence overlying the abraded rocky bottom begins with basal conglomerates, which in the southernmost part of the study area (see fig. 5a) form only the basal horizon (intergrading into the overlying strata) while in more northern areas (see fig. 5b, c) the conglomerates form a distinctly separate, nonintergrading basal layer. The conglomerates are heterogeneous in type of clasts; the corrosion of some clasts is similar to that of the Kněžívka locality (see ŽÍTT-NEKVASILOVÁ 1990); some are deeply dissected, possibly as a result of a combination of corrosion and slight abrasion, and some are strongly worn to polished by intense abrasion. Similar super-ficial features were also found in places on the rocky bottom surfaces (see e.g. quadrangle and circle in fig. 3). A large number of clasts bears relics of phosphate crusts; this indicates that they originally occurred in the environment where phosphorites were formed. Later, when the phosphogenesis ceased, the phosphatized deposits were destroyed and silicite clasts were redepo-sited into the basal conglomerates. Very rarely, fragments of these phosphatized rocks (fragments of conglomerate, consisting of several clasts and phosphatized matrix) were also redeposited. The phosphate crusts were also formed on the rocky parts of the seabottom which were free of sediment or covered with only a thin layer of sediment; 41

42 7. Mlži druhu Spondylus sp. (šipky) přisedlí na silicitovém balvanu s hojným výskytem vystupujících křemenných žilek. Úsečka - 1 cm. Foto J. Žítt, they are stili preserved as relics on the surface of elevation IA and depression C. Encrusting epibionts belonging to various stages of the basal conglomerate development are also preserved on the clasts. The foraminifers Acruliammina longa (Tappan) and Bullopora sp. colonized the clasts prior to their incorporation into the phosphatized conglomerates. No epibionts seem to have settled directly during proper phosphate formation; they, however, colonized the substratum during breaks in phosphatization when the foraminifer Bdelloidina cribrosa (Reuss) (see fig. 8A) and the bivalve Atreta(?) sp.l (see fig. 8C) appeared in the community. The whole community of epibionts (11 species, see tab. 1) also survived after the end of phosphatization, and during and after the destruction processes of phosphatized substrates. The epibionts also colonized the rocky bottom in the same manner as clasts, though the succession is not so obvious there. In addition to cemented epibionts, the boring organisms (probably bivalves) belonging to the Trypanites ichnofacies community bored into shaly bottom areas (see fig. 8E). The sediments directly overlying the basal conglomerates vary laterally in great extent, apparently reflecting the sea-bottom morphology. We suggest that such a development could have been most probable under relatively shallow water conditions. Concentrations of 42

43 glauconite on northern slopes of the elevations (see fig. 2a) support this interpretation. Very interesting are, however, rapid lateral changes even in the same sedimentary area, e.g. in the vicinity of the elevation IA (see fig. 6a - distribution of claystones with small invertebrate coprolites, and fig. 6b - marlstones grading into limestones). 8. A - foraminifera Bdelloidina cribrosa přitmelená na skalním povrchu elevace IA. Úsečka = 2 mm. B - koprolit s přisedlou forami niferou Bullopora sp., bazální část jílovcové polohy 3 (viz obr. 4a), j. sousedství elevace IA. Úsečka = 0,5 mm. C - angulární si-licitový klast s přitmelenými mlži Atreta (?) sp.l (je osídlena i opačná strana klastu), lokalizace jako u B, úsečka = 1 cm. D - zbytky dvou misek tenkostěnného mlže Gen. et sp. indet. přitmelených ke skalnímu povrchu elevace IA. Úsečka = 2 mm. E - část břidlicového skalního povrchu deprese C s vrtbami společenstva trypanito-vé ichnofacie (některé z otvorů jsou vyplněny fosfority). Úsečka = 1 cm. F - část hluboce rozčleněného povrchu elevace IA (v této části převážně břidlicového). Šipka - drobné bílé "stopy" (viz 1 text). Úsečka = 1 cm. A, C-F: foto J. Žítt, B - foto SCAN lab. ÚGG ČSAV. 43

44 The basal conglomerates seem to be of upper Cenomanian age (based on finds of Actinocamax plenus). From this it follows that the age of phosphatization, destruction of phosphatized deposits and in part the colonization by epibionts is somewhat greater (probably also upper Cenomanian). Colonization continued locally at the beginning of the deposition of the overlying lower Turonian calcareous claystones (tentati ve age determination based on phytoplancton). The sediments rich in glauconite are probably of the same age. Further investigation is necessary, however, e.g. to verify the autochtonity of the Actinocamax plenus finds, and to be certain of further, more general conclusions. The present paper also provides a review of phosphorite types occurring at the Líbeznice locality. In addition to the crusts above mentioned (mostly laminated), the phosphatized organic remains (co-prolites of various types, fish teeth and vertebrae), various phosphatized intraclasts (concretional-like type, phosphatized sponge fragments) occurring in the claystones overlying the basal conglomerates, are briefly described. Older (concretional?) phosphorites were also found as a clastic component in fragments of the phosphatized conglomerates. The examination of phosphorites, phosphatization, encrusting and boring faunal communities and various other related aspects (e.g. burrowing activity) will be continued in the future. LITERATURA FREY, R.W.; PEMBERTON, S.G. (1984): Trace fossil facies models. In: Walker R. G. (ed.): Facies models. - Geoscience Canada, Reprint series 1, 2nd ed., HAVLÍČEK, P. et al. (1987): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČSSR 1 : , Čakovice. Ústřední ústav geologický. Praha. NEKVASILOVÁ, 0; ŽÍTT, J. (1988): Upper Cretaceous epibionts cemented to gneiss boulders (Bohemian Cretaceous Basin, Czechoslovakia). - Čas. Mineral. Geol., 33,3, , Praha. VOLŠAN, V1. et al. (1990): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČSSR 1 : , Neratovice. Ústřední ústav geologický, Praha. ŽÍTT, J.; HOUŠA, V.; NEKVASILOVÁ, O. (1988): Fauny příbřežních marinních sedimentů české svrchní křídy z ohrožených lokalit. - MS Geologický ústav ČSAV, Praha. ŽÍTT, J.; NEKVASILOVÁ, O. (1989): Paleontologicko-geologická charakteristika navrhovaného CHPV Karlov (Kutná Hora). - Bohemia cent. 18, 15-40, Praha. ŽÍTT, J.; NEKVASILOVÁ, O. (1990): Upper Cretaceous rocky coast with cemented epibionts (locality Kněžívka, Bohemian Cretaceous Basin, Czechoslovakia). - Čas. Mineral. Geol., 35, 3, , Praha. 44

45 ŽÍTT, J.; NEKVASILOVÁ, O. (1991a): Epibionti přicementovaní k diabasovým klastům a skalnímu dnu ve svrchní křídě Železných hor a okolí. - Čas. Nár. Muz., 0dd. přírodověd., 1987, 156, 1/4, 17-35, Praha. ŽÍTT, J.; NEKVASILOVÁ, O. (1991b): Kojetice - nová lokalita svrchnokřídových epibiontů přisedlých na buližníkových klastech. - Bohemia cent. 20, 7-27, Praha. ŽÍTT, J.; NEKVASILOVÁ, O. (1991c): Nové výskyty fosforitů a fosfatizovaných organických zbytků v české svrchní křídě. - Věst. Ustř. Úst. geol., 66,4, , Praha. ŽÍTT, J.; NEKVASILOVÁ, O. (1992): Nové výskyty fosforitů ve svrchní křídě pražské a kolínské litofaciální oblasti. - Bohemia cent. 21, Praha. Adresy autorů: RNDr. Jiří Žítt, CSc. RNDr. Olga Nekvasilová, CSc. Geologický ústav ČSAV Ružinovská 6 Rozvojová Praha 4 - Krč Praha 6 - Suchdol 45

46 46

47 Bohemia centralis 21: 47-67, 1992 Sít opěrných profilů k vývoji krajiny Českého krasu Netz von Stútzprofilen zur Landschaftsgeschichte des Böhmischen Karstes Vojen LOŽEK ÚVOD Český kras poskytuje mimořádně příznivé možnosti k sledování vývoje přírody v nejmladších obdobích geologické historie - mladším terciéru a kvartéru a především v období od vrcholu poslední ledové doby do současnosti, které je rozhodující pro pochopení současného stavu naší přírody. Bez nadsázky dnes možno říci, že jde o území klíčového významu pro poznání kvartéru Čech a střední Evropy i modelové území z hlediska rekonstrukce vývoje krajiny a využití těchto poznatků v rámci ochranářských opatření. Uvedené možnosti se zakládají na množství fosiliferních lokalit v nejrůznějších pozicích, jejichž počet lze dále téměř bez omezení rozmnožovat. To bylo známo již od počátků rozvoje naší vědy v minulém století, ovšem ke skutečnému využívání tohoto bohatství se přistoupilo až v meziválečném období, především zásluhou Jaroslava PETRBOKA (1956), který zde začal soustavně zkoumat jeskyně a travertiny, nehledě k tomu, že prosazoval dnes již vžitý název Český kras, který se zejména ve světle nových výzkumů ukázal jako oprávněný. V PETRBOKOVĚ době však ještě nebylo tak zřejmé, jak lze využít kvartérních nálezů ve výzkumu prostředí, který se teprve začínal rozvíjet a jehož je krajinná historie nedílnou součástí. Nicméně jeho poznatky podstatně přispěly k 47

48 rozmachu takto zaměřeného výzkumu v poválečném období v období po 2. světové válce, kdy nové nálezy z Českého krasu zpracovávané postupně zdokonalovanými metodami stále výrazněji ukazovaly význam této oblasti ve svrchu uvedených směrech, ať již šlo o skutečnosti převážně geologické (KOVANDA 1971, ZÁRUBA, BUCHA a LOŽEK 1977), paleontologické (LOŽEK, 1955, 1964, 1973, 1982; HORÁČEK a LOŽEK 1988, HORÁČEK 1982) nebo archeologické (FRIDRICH a SKLENÁŘ 1976). V uvedených publikacích najdeme množství údajů a odkazů, které ovšem vycházejí z velmi nerovnoměrně zpracovaného materiálu a často se zaměřují jen na určitá hlediska. V současné době, kdy je Český kras chráněnou krajinnou oblastí zahrnující řádu rezervací mezinárodního významu, vystupuje do popředí požadavek získat co nejucelenější podklady pro ochranářský management tohoto odedávna člověkem ovlivňovaného území a zároveň využít této CHKO jako opěrné oblasti pro poznání vývoje středoevropské krajiny. Proto je třeba provést určitý výběr lokalit tím, že předložíme bilanci opěrných lokalit, které jednak již poskytují spolehlivé podklady zpracované soudobými metodami, jednak jsou v tomto směru perspektivní. Náš výběr předložený v této práci vychází z těchto základních kritérií : A. Lokality poskytující podrobně členěné fosiliferní sledy. B. Lokality poskytující nálezy významné pro paleogeografické rekonstrukce. C. Lokality s významnými nálezy v pozicích umožňující navázání v širších stratigrafických souvislostech. V našem přehledu dělíme Český kras na několik přirozených celků od jihozápadu k severovýchodu. U každé lokality uvádíme zkratkami její základní charakteristiku, k níž připojujeme stručný komentář o jejím významu a dalších možnostech využití. Závěrem statí o jednotlivých celcích připojujeme stručný výčet dalších lokalit využitelných pro náš účel. Uvádíme rovněž citace prací o jednotlivých lokalitách; tam, kde existuje souborná práce s podrobnými rozbory, která shrnuje a cituje starší poznatky, uvádíme jen tuto práci; u lokalit dosud podrobněji nezveřejněných nebo nezpracovaných stávající odkazy na jejich nálezový inventář, stav výzkumu nebo i na jejich pouhou existenci. 48

49 PŘEHLED OPĚRNÝCH LOKALIT V ČESKÉM KRASU Zkratky: A, B, C - obecný význam lokality/podle svrchu uvedených kritérií jejich výběru. Stratigrafické rozpětí: M - miocén, Q starší pleistocén, Q 3 - střední pleistocén, Q 4 - mladší pleistocén, P - vrstevní sled zahrnuje více klimatických cyklů I. řádu (tj. glaciálů,resp. interglaciálů), Igl - paleontologicky doložený interglaciál, Igl/F - interglaciál s rozlišenými dílčími fázemi, W - viselský (=wurmský, poslední) glaciál: WE - časný (eoglaciál), WP - vrcholný (pleniglaciál), WT - pozdní (tardiglaciál); H - holocén: H1 - starší, H2 - střední, H3 - mladší; PB - preboreál, B - boreál, A - atlantik, EA - epiatlantik, SB - subboreál, SA - subatlantik, SR - subrecent. Poznámka: WT-SR - označuje vrstevní sled zahrnující všechny fáze od pozdního glaciálu do subrecentu (současnosti); WP, EA, SA - sled zahrnuje jen uvedené fáze. I. Jižní oblast (mezi Královým Dvorem a Litní) Litohlavský mlýn - A: B-SR, LOŽEK a MACH 1959 Profil nivou Suchomastského potoka odkrytý při stavbě přehradní nádrže. Dosud jediný úplný profil nivou vodního toku v Čes. krasu biostratigraficky zpracovaný. Dnes nepřístupný. Axamitova brána /= Ve Vratech/ - A: W-SR, FRIDRICH a SKLENÁŘ 1976, MATOUŠEK et al Podrobně biostratigraficky zpracovaný úsek od pozdního glaciálu do dneška; zastoupen i téměř celý wurmský glaciál, který však vyžaduje dalšího výzkumu. Dosud neobjasněná dynamika stavby výplně spojená se speleologickými otázkami. Podrobněji nepublikován0 Možnosti korelace s řadou pravěkých kultur. Jeskyně Tří Volů /na Karmazínově skále/: - A: H 1 - SR, PROŠEK et al Mělký profil v exponované poloze komplexně biostratigraficky a archeologicky vyhodnocený. Okolí dnes poškozeno imisemi a prašným spadem z vápenky na Čertových schodech. Zlatý Kůň, kapsa C AB: Q 2 /Igl/F/, FEJFAR 1961, 1975; LOŽEK 1972b Podrobně členěný profil cromerským interglaciálem vstupní facie s bohatou malakofaunou i osteofaunou a charakteristickým sedimentárním sledem. Glaciální nadloží a zčásti i podloží, jevy vnitrojeskynní destrukce. Lokalita mezinárodního 49

50 významu, dnes bohužel odtěžená (jde o oddělenou část středního patra jeskyně Zlatého Koně). Zlatý Kůň, Proškův dóm - B: Q 2, WE-WP, FEJFAR 1961, 1975; HORÁČEK 1984, LOŽEK 1984 Významný nález staropleistocenní fauny měkkýšů i obratlovců v jižním komíně; paleolitické nálezy provázené faunou v hlavním kuželi, pozůstatky primitivní formy Homo sapiens sapiens. Možnost získání dalších nálezů, zejména v jižním komíně a ovšem i na jiných místech jeskynního systému, kde jsou zastoupena i další období. Zlatý Kůň, Opuštěný lom /= západní Hergetův lom/ - A.- WP - SR Malakostratigraficky zkoumané souvrství na horní hraně lomu na zakleslé výplni krasové kapsy, zachycující vývoj od vrcholu posledního glaciálu v exponované poloze na jižním vápencovém srázu, kde obvykle nejsou žádné doklady. Profil má význam pro poznání půdního vývoje a dynamiky pohybu CaCO 3 (Atlantik představuje rudohnědá půda s odvápněnou jemnozemí). Kobyla-Západ - A: Q 4 /Igl, WP/, WT-SR, SKŘIVÁNEK a LOŽEK 1974, LOŽEK 1989 Převis na záp. svahu Kobyly u Koněprus, který představuje zřejmě okraj obrovské krasové kapsy. Na starých zvětralinách je vyvinut interglaciál, v nadloží drťovité spraše a nad nimi souvislý sled od pozdního glaciálu do současné doby. Umožňuje srovnání poměrů v interglaciálu a holocénu v jednom bodě a chová bohatou pozdně glaciální faunu. Kobyla-Chlupáčova sluj - B: Q 4 /Igl.WE/, KOVANDA 1973 Výplň vertikální jeskyně s fosiliferními vrstvami posledního interglaciálu a časného viselského glaciálu. Zachycuje zčásti vývoj interglaciálu - pěnitce a hnědé hlíny - a zatím nejbohatší faunistický inventář z časného glaciálu včetně paleolitických nástrojů. Kobyla-Červený lom /=Suchomasty 3/ - B: M, HORÁČEK 1982 V torze starého jeskynního systému zjištěny sedimenty s miocénními obratlovci - první doklad tohoto druhu v Č. krasu. Doklady fluviální činnosti a bažinného prostředí z doby, kdy tento úsek krasu dosud nebyl rozčleněn údolní sítí. 50

51 Měňany, Zelnišťata - A: WT-SR, KOVANDA 1956, 1971 Pánevní ložisko pěnovců a slatin pod Měňanskou vyvěračkou podrobně zachycující vývoj malakofauny. Měňany, Malina - A: WT-B, SA, KOVANDA 1962 Podobného typu jako předchozí. Bacín - B: H 2-H 3 Zkrasovělá rozsedlina ve skalním žebru mezi dvěma skalními věnci poskytla bohatý materiál měkkýšů a obratlovců v "planinové" poloze a v korelaci s archeologickými nálezy. Archeologický výzkum vedený V. Matouškem. V oblasti je řada dalších lokalit s nálezy, naoř. j. Děravá a Dolní v kotýzském okrsku, starý pleistocén v kapsách v Opuštěném lomu, nehledě k řadě paleontologicky i archeologicky perspektivních jeskyní, např. na Skalici, Nad hájovnou, Pastevčí aj. II. Pravý břeh Berounky (Tetín - Koda - Korno - Vanovice) Martina /u Tetína/ - A: WT-SR Ve vchodu j. Martina zpracována mocná série členěných sedimentů pozdního glaciálu až nejmladšího holocénu s bohatou faunou měkkýšů a obratlovců i četnými archeologickými doklady. Doloženo odvápnění jemnozemě na počátku neolitu. Jedna ze stěžejních lokalit pro poznání vývoje od konce glaciálu do dneška, dosud neuveřejněná. Tetín, sondy na slévárenské písky (vedené J. Kuklou) - BC: M Unikátní nález terestrické suti s miocénní malakofaunou (Triptychia, Laminifera, Strobilops, Negulus etc.) v úrovni nejvyšších kvartérních teras Berounky dokládající existenci tohoto údolí již v miocénu. Klíčová lokalita z hlediska paleogeografie Č. krasu i celých středních Čech a jedinečný nález miocénní malakofauny čistě terestrického rázu. V oblasti je řada dalších lokalit, z nichž byla podrobně zkoumána a zpracována jen jeskyňka č v Kodské stěně (V. MATOUŠEK a kol.); ostatní byly ohledány jen orientačně, což platí jak pro krasové dutiny (jeskyně a propast na Tobolském vrchu, j. Na Vanovicích atd.), tak pro pěnovce (Kodská a Císařská rokle). Krom toho jsou zde některé významné lokality v povrchových klastických uloženinách. 51

52 III. Levý břeh Berounky (Lištice - údolí Kačáku - Srbsko - Karlštejn; větš. v SPR Karlštejn) Sv. Jan p. Skalou, j. Za Křížem - A: WP-SR Profil ve vchodu zasuté jeskyně za křížem na vrcholu Skály nad Sv. Janem představuje členěnou fosiliferní sérii zachycující vývoj od pleniglaciálu do dneška v této exponované vrcholové poloze a chová i archeologické nálezy. V současné době v práci. Sv. Jan p. Skalou, Ivanka - A: H 2 - SR, LOŽEK in KLIEWE 1967, KOVANDA 1971 Nejmocnější souvrství travertinů a pěnovců v Č. krasu dokládající dopodrobna vývoj (střídavá tvorba sutí, půd a usazování CaCO 2 ) na okraji nivy Kačáku v ústí rokle Stydlých Vod. Horizonty s pravěkou keramikou. Profil mezinárodního významu. Sv. Jan p. Skalou, Dušičková stěna - AC: WT-SR, LOŽEK 1972a Výplň převisu v nadloží mocné pleistocénní série pravděpodobně překrývající terasu Kačáku ležící nad dnešní nivou. Uveřejněno jen předběžně, perspektivní pro další výzkum. Chlum u Srbska (okrsek tzv. IV. sluje) - AC: Q 2 /Q 3 /Igl/F,P/, LOŽEK 1969c, HORÁČEK 1979, 1982, HORÁČEK a LOŽEK 198B Série složité stavby na fosilní okrajové stěně Chlumu v nadloží vysoké terasy Berounky, předcházející do jeskynních výplní. Zachycuje několik klimatických fází na rozhraní staršího a středního pleistocénu doložených obratlovci, měkkýši i nálezem pecek břestovce (Celtis). Klíčová lokalita kvartéru Čech vyžadující další podrobný výzkum. Pozn.: Na Chlumu je řada dalších lokalit, které poskytly materiál z různých fází kvartéru. Srbsko - Na Bříči, Spodní Červený převis - A: WT-H 2, LOŽEK 1980 Výplň skalního stupně v exponované pozici tvořená sutěmi s bohatou malakofaunou dokládající přechod z pleistocénu do holocénu. Srbsko - Na Bříči, suťový kužel - AC: PB-SR, LOŽEK 1982 Suťová akumulace pod skalnatým srázem spjatá s nivou Berounky a bohatě dokumentovaná malakofaunou. Umožňuje sledovat pohyb a tvorbu sutí. Srbsko - hřiště - AC: WT-SR, LOŽEK 1969bd 52

53 Obdobného vývoje a významu jako předchozí nedaleká lokalita, ale s lépe vyvinutým pozdně glaciálním a staroholocénním úsekem. Dokládá, že v době vyznívání sprašové sedimentace se ani v těchto exponovaných polohách netvořily hrubé sutě, jimiž je charakterizován střední a hlavně mladší holocén. Srbsko - niva Břesnice pod Vodopády (pod Kubrychtovou boudou) - A: WP-SR, LOŽEK 1974 Sedimentace na okraji nivy pod strmým svahem dokládající změny akumulace v řadě spraš (potoční štěrky) - černozem - pěnovec - nivní hlíny se sutí v korelaci s vývojem malakofauny. Jeden z dokladů existence stepních černozemí ve starém holocénu a jejich překrytí sedimenty vápnitých močálů. Karlštejn, Skalka nad Čihovou - A: WP-SR, LOŽEK 1987 Výplň jeskynního vchodu v planinové poloze s faunou měkkýšů i obratlovců a horizontem pravěkého osídlení. Karlštejn, Volfova rokle - A: WT-H 2 Výplavový kužel v ústí Volfovy rokle do údolí Hluboké dokumentující přechod ze suťové a hlinité sedimentace v pozdním glaciálu do pěnitcové sedimentace na sklonku starého holocénu v detailně členěném sledu. V současné době ve výzkumu. Karlštejn, Rudolfova jeskyně (v Přední rokli) - A: WPc-SR., LOŽEK 1988 Profil obdobné stavby a významu jako Skalka nad Čihovou. Karlštejn, Altán - C: Q 3 (P,2 Igl), LOŽEK 1974 Komplikovaně členěná sprašová série s půdním komplexem překrytá suťovou sérií v nadloží 34 m mocné terasy Berounky. Nálezy fauny a středního paleolitu v stratigraficky významné poloze dovolující široké morfostratigrafické korelace. Jeden z klíčových profilů středočeské kvartérní stratigrafie. Karlštejn, Krabina - horní úsek - A: WP-SR, LOŽEK 1988 Klasicky vyvinutá úpatní série přecházející do výplně suchého údolí. Doklad klidné sprašové sedimentace v mladší fázi pleniglaciálu, překryté mladšími sutěmi, v nichž vystupuje poloha "půdy" se silně odvápněnou jemnozemí dokládající velmi vlhkou fázi na počátku atlantiku. Karlštejn, Krabina - dolní úsek - A: B-SR, LOŽEK 1974b Pěnovcové souvrství s bohatou malakofaunou zachycující v detailu vývoj období od sklonku staršího holocénu do dneška. - Spolu s předchozím profilem ve vyšším 53

54 suchém úseku téhož údolí jde o lokality mimořádného významu pro řešení vývoje menších údolí v této oblasti. V celé oblasti je množství dalších lokalit, mezi jiným např. i známé jeskyně Nad Kačákem a Na Průchodě, j. Propadlá i různé povrchové sedimentární sledy různého druhu. IV. Údolí Karlické a údolí Švarcavy Petráňka (u Roblína) - A: WT-H 2 Proerodovaná pěnovcová kaskáda překrývající souvrství sutí a hlín, jehož spodní část náleží již pozdnímu glaciálu. V současné době v práci. Profil má význam pro datování poslední fáze eroze. Karlík, Hluboká rokle - A: H 2 - H 3 Výplavový kužel při ústí do Karlického údolí s možností malakostratigrafického rozboru dokládá intenzitu eroze v horní části rokle. V současné době v práci. Karlík, ústí Karlického údolí do údolí Berounky - AC: WT, B-SA, SMOLÍKOVÁ a KOVANDA 1979 Malakostratigraficky zpracovaný sled výplavového kužele v nadloží potočních štěrků a nejmladší terasy Berounky; nivní černozem staroholocenního stáří (jako Srbsko, pod Vodopády). Černošice, Švarcava - A: WT-SR, LOŽEK (in KLIEWE) 1967, 1986 Pěnovcová série tvořící dnes nivní terasu Švarcavy na horním konci Černošic zahrnuje i vrstvy pohřbených půd a štěrků, na spodu pak přechází do štěrkové výplně údolního dna. Obsahuje mimořádně bohatou malakofaunu, která dovoluje podrobné biostratigrafické členění a dokládá dynamiku sedimentace v nivě. V Karlickém a Švarcavském údolí zatím nejsou po ruce žádné nálezy z krasových dutin s výjimkou středopleistocenní výplně v novém lomu u Kuchaříku; v horním úseku Karlického údolí leží pod mocnými niv-ními hlínami vápnité slatiny, možnosti stratigrafického rozboru nabízí i pěnovcový stupeň pod pramenem karlické Stydlé vody. V. Radotínské údolí Zadní Kopanina, Dezortův lom - AC: WP-SR, LOŽEK (in KLIEWE) 1967, LOŽEK

55 Mohutně vyvinutá úpatí série tvořená na spodu pleniglaciální spraší překrytou složitým souvrstvím hlín a suti s odvápněnou hnědozemní půdou odpovídající nejvlhčí fázi na počátku atlantiku a volnou hrubší sutí představující subboreál. Ukázka starší úpatní série spočívající na úrovni z předposledního glaciálního cyklu. Profil byl několikrát zobrazen a předveden mezinárodním komisím, vyžaduje však komplexního stratigrafického zpracování. Zadní Kopanina, pěnovce na pravém boku Kopaninského údolí - A: EA-SR Pěnovcová kaskáda proříznutá potokem a později silničním zářezem zachycující v podrobnostech střední a mladý holocén, což doplňuje blízký profil v Dezortově lomu. Profil je podrobně dokumentován, nebyl však zpracován ani zveřejněn. V Radotínském údolí jsou další vhodná místa, kde lze čekat členěné profily s nálezy, zejména malakozoologickými. Jde zejména o pěnovcovou terasu na levém boku Kopaninského údolí nad skaliskem Zubák a suťové osypy na úpatí této skály. VI. Oblast Velké a Malé Chuchle (zejména Přídolí a Čertova strouha) Přídolí, levý svah nad Homolkou - A: B-SR, LOŽEK a KUKLA 1956 Profil svahovými sutěmi odkrytý při stavbě opěrné stěny u bývalých dolomitových dolů zachycuje hrubou subboreální suť osídlenou typickým společenstvem lesních sutí. Čertova strouha, lom na horním konci - A: EA-SR, LOŽEK 1985 Vjezdem do lomu je odkryta mohutná splachová akumulace s malakofaunou, která dokládá erozi na přilehlé parovině a zachycuje tak poměry v zemědělské krajině. Sedimenty jsou z velké části deriváty spraší. Čertova strouha, U Kapličky - A: EA-SR, JÄGER a LOŽEK 1968, SCHUBERT 1898 Zbytek proerodované pěnovcové kaskády na levé straně údolí u krasového pramene dovoluje podrobně zachytit vývoj malakofauny ve středním a mladším holocénu, což má význam pro srovnání s předchozí lokalitou. Z tohoto ložiska byla fauna uveřejněna již R. Schubertem, což je jeden z prvních záznamů o malakofauně pěnovců v Čechách. Čertova strouha, staré hliniště u pramene - BC: Q 4 (Igl, WP), LOŽEK 1969a 55

56 Pod spraší zde vystupuje rozvlečený půdní komplex promísený sutí obsahující nečetné zlomky ulit lesní interglaciální malakofauny. V chuchelské oblasti zatím nejsou známá další nadějná místa nebo jiné lokality. Komplex 3 lokalit v údolíčku Čertovy strouhy má však spolu s obdobným souborem v Kopaninském údolí značný význam pro poznání detailního vývoje těchto údolí 2. řádu, kde dodnes probíhá hloubková eroze (JÄGER a LOŽEK 1968). VII. Prokopské údolí Klukovický amfiteátr (nad bývalým koupalištěm) - A: PB-SR. LOŽEK 1973 Výkop odkryl výplň strmého skalního žlabu zhruba v 1/3 výšky skalního srázu, jejíž složení obráží měnící se tvorbu sutí a klidová stadia zastoupená sintry nebo pohřbenými půdami - to vše v korelaci s bohatou malakofaunou. Profil významný z hlediska vývoje strmých nárazových svahů. Prokopský lom (sz. úsek) - B: Q3/Q 4 /? WE/ V nadloží devonských vápenců leží na mírném svahu mocná sprašová série s půdním komplexem přecházejícím při kontaktu se skálou do suti, z níž pochází časně glaciální malakofauna s Chondrula tridens (MÜLL.) a Helicopsis striata (MÜLL.). Z profilu byly popsány skvrnité půdy, řádný paleontologický výzkum však nebyl dokončen vzhledem k tomu, že se profil dostal do uzavřeného nepřístupného objektu. Bašta (nad Hlubočepy) - A: WT-SR, HORÁČEK a LOŽEK 1982 Průkop valem před vchodem Hlubočepské jeskyně odkryl souvrství převážně suťového vývoje s dosti bohatou měkkýší i obratlovci faunou. Lokalita má významnou polohu tím, že se nachází nejblíže vnitročeské černozemní oblasti a ukazuje dynamiku svahové sedimentace při horní hraně svahů. V Prokopském údolí je poměrně dost míst, která by se hodila k podrobnému biostratigrafickému výzkumu, jde především o úpatní osypy, výplně postranních žlabů a suchých roklí (Tichý důl, Čertova rokle) a rovněž nivních teras. Žádoucí je také revize výplně Korálových jeskyní v Klukovickém amfiteátru. V nejdolejší části údolí a pod Děvínem jsou mohutné sprašové série s půdními komplexy, které mají vztah k vltavským terasám a v minulosti poskytly řadu zajímavých nálezů, dnes však jsou přístupné jen příležitostně při stavebních pracích (zjištění posledního interglaciálu v půdě pod spraší v nejspodnější části údolí pod Barrandovem). 56

57 Z přehledu lokalit je zřejmé, že již dnes máme v Českém krasu po ruce reprezentativní síť opěrných bodů, které poskytují doklady o vývoji krajiny jak v prostoru, tak v čase. Za podstatnou výhodu oproti jiným, především nekrasovým územím třeba pokládat možnost sledování vývoje v rámci nejrůznějších typů stanovišť od údolních niv po exponované vrcholy, od inverzních roklí po extrémně xerothermní skalní hrany. Tomu odpovídá pestrá škála fosiliferních sedimentů od ryze terestrických, jako jsou výplně jeskyní a převisů, přes různé typy svahovin až po fluviální nebo fluvio-deluviální uloženiny na dně údolí nebo i limnické usazeniny pod některými vyvěračkami, z nichž mnohé usazovaly pěnovce. Dokonalá znalost recentní malakofauny Českého krasu i jeho sousedství zároveň umožňuje kritické srovnání se současným stavem. Na mnohých místech nacházíme sedimentární sledy, v nichž se střídají polohy vytvořené ve velmi různém, někdy i protikladném prostředí, jejichž střídání názorně dokládá změny kvartérního klimatu a dovoluje jak vzájemné srovnání odpovídajících fází různých cyklů, např. cromerského interglaciálu s postglaciálem (LOŽEK 1972b), nebo podrobné členění holocénu i některých interglaciálů, a to někdy i v místech, kde specifické podmínky zvýrazňují rozdíly jednotlivých klimatických fází. Vynikající ukázkou je profil Srbsko - niva Břesnice pod Vodopády, v němž v přímé superpozici leží několik horizontů dokládajících, že změny podnebí v tomto celkem krátkém úseku vedly k zásadním změnám prostředí, jak ukazuje schematický přehled. Sedimenty Ráz stanoviště Chronologie Humózní nivní hlíny se Mírně vlhká niva občasně zaplavená Mladší holocén sutí za povodní; les, nověji louka Pěnovce (vysráženiny CaCO 3 z vody) Černozemní půda (se stepní faunou) Vápnité močály v nivě pokryté zčásti lesem (MAXIMUM VLHKOSTI) Niva pokrytá subkontinentální stepí (lesoluční step v ruském pojetí) Střední holocén Konec glaciálu až starší holocén Spraše a sprašovité hlíny s polohami sutě a vložkami potočních štěrků Glaciální sprašová step místy dočasně ovlivňovaná periodickým vodním tokem Viselský glaciál 57

58 Vývoj prostředí Českého krasu od konce glaciálu do současnosti Vývoj prostředí Českého krasu od konce glaciálu do současnosti Chronologie Podnebí Sedimenty - půdy - odnos 2000 Současný stav Splachové uloženiny - Mírné výkyvy teplot zvýšená eroze SUBRECENT Rychlá akumulace nivních 1000 /=historická hlín doba/ Vysušení podmíněné především lidskými zásahy Eroze a zčásti zkrasovění ložisek pramenných vápenců - travertinů Ukončení tvorby většiny Opětné zvlhčení zvýrazněné 0 ložisek pramenných v průměru chladnějším podnebím SUBATLANTIK vápenců - počátky jejich SUBBOREÁL Mírné ochlazení MINIMUM VLHKOSTI Klimatické extrémy eroze Humózní kypré svahové hlíny s poměrně hrubou sutí, splachy Vysušení ložisek pramenných vápenců, hrubé sutě, skalní řícení EPIATLANTIK ATLANTIK Teplé vlhké podnebí s řadou sušších drsnějších výkyvů krátkého trvání Teplota i vlhkost dosud zřetelně převyšují současný průměr KLIMATICKÉ OPTIMUM Teplota i vlhkost výrazně vyšší než dnes Pokles vlhkosti MAXIMUM VLHKOSTI A TEPLOTY ve starší polovině období Intenzívní tvorba pramenných vápenců přerušovaná tvorbou rendzin a sutí v sušších výkyvech Periodické zvyšování suťové akumulace pod svahy Vzrůstající projevy eroze postupně uvolňující čerstvý vápnitý materiál Maximum tvorby pramenných vápenců Tvorba zvětralých odvápněných půd sedimentační klid Horizonty pěnitců v jeskyních a hnědých půd s odvápněnou jemnozemí ve svahovinách 58

59 Tabulka 1 Hlavní rysy vývoje krajiny, živé přírody a osídlení Oblast jižně od Berounky - Karlštejnsko Severovýchodní část Českého krasu V nejmladším období obrovský nárůst těžby vápenců a výsadby cizorodých dřevin (smrk, černá borovice, akát), často na bývalých polích a pastvinách Ve srovnání s Karlštejnskem daleko větší odlesnění, při Praze již od středověku intenzívní těžba vápence a různé úpravy terénu Výstavba středověké krajiny vznik dnešních obcí Počátky slovanského osídlení Mírný ústup osídlení v prvních stoletích našeho letopočtu a místy druhotné šíření lesů - předtím Keltové Husté osídlení, odlesnění, pastva šíření xerotermních formací Území je sice průběžně osídleno, ale les pokrývá poměrně velké plochy, kde se jeho biocenózy mohou rozvíjet do plného druhového bohatství Husté osídlení - rostoucí vliv blízkosti Prahy Prvotní slovanské osídlení (Pražský typ) Osídlení v pražské oblasti setrvává Husté osídlení, značné odlesnění výrazné zestepnění Území je natolik osídleno a ovlivněno lidskou činností, že lesní biocenózy - ač bohatší a rozsáhlejší než dnes - nedosahují plného rozvoje, což se jeví především sníženým druhovým bohatstvím ve srovnání s jihozápadní částí Českého krasu Konečné vymizení stepních druhů kontinentálního charakteru přežívajících z glaciálu Některé kontinentální stepní druhy přežívají (Helicopsis striata, Chondrula tridens, křeček) Neolitické osídlení - první rolníci mění přírodní krajinu na území obdělané se stálými sídly Velmi rychlý postup a formování lesa Vývoj osídlení obdobný jako na Karlštejnsku, ale osídlení pravděpodobně hustší a výrazněji zasahující do přírodního dění Na sklonku první poloviny období pravděpodobně minimální rozsah otevřených formací, které se zachovávají na stanovištích extrémního rázu Postup lesa zřetelný, nicméně však brzděný rolnickým osídlením i celkově sušším rázem krajiny, což brání šíření vlhkomilnějších prvků 59

60 Chronologie Podnebí Sedimenty - půdy - odnos BOREÁL Prudký vzestup vlhkosti na sklonku období Rychlý vzestup teploty na sklonku období Počátek intenzívní sedimentace pramenných vápenců; na sklonku období výrazná fáze hloubkové eroze výrazně tepleji než dnes Ulehlé mírně humózní hlíny Starší úsek boreálu suchý s drobnější sutí, místy již rendziny a černozemě PREBOREÁL Postupný vzrůst teploty i vlhkosti - dosud po měrně chladno a sucho Mírná svahová sedimentace a tvorba humózních půd Drsné chladné a poměrně POZDNÍ GLACIÁL suché podnebí s teplejším vlhčím výkyvem v 10. tisíciletí před Kr. allerödský interstadiál Zpočátku ještě velmi chladno a sucho Prvé náznaky srážení CaCO3 především v pánevních polohách Počátky převážně svahové sedimentace a tvorby půd Ukončení tvorby spraše 60

61 Hlavní rysy vývoje krajiny, živé přírody a osídlení Oblast jižně od Berounky- Karlštejnsko Severovýchodní část Českého krasu V období staršího holocénu je vývoj v obou částech Českého krasu poměrně jednotný Během období se formují smíšené doubravy, které postupně vytlačují předchozí boro-březové formace na stanoviště stále extrémnějšího rázu, což platí i pro různé otevřené formace jak xerothermní a zčásti dosud kontinentálně stepní, tak chladnějšího rázu (Seslerieta), které však dosud mají velkou rozlohu, takže celá krajina má výrazně mozaikový vzhled Šíření teplomilných xerothermů, především polootevřených formací s dřínem a šipákem Zprvu parkovitá krajina s porosty borovice, břízy a jalovce Parkovitá krajina, v níž se střídají řídké porosty borovice lesní, břízy a jalovce s otevřenými plochami rázu kontinentálních stepí, ale i kamenitých holí a dealpínských formací (Sesleriet) V údolích vznikají četné vápnité močály V teplejších výkyvech jednotlivé pronikání náročnějších rostlin i živočichů Dosud výrazná převaha prvků drsné kontinentální stepi, plášťové formace Sprašová step a drobně kamenité hole, divočící vodní toky, bezlesí 61

62 1. Topografická poloha opěrných profilů v Českém krasu Topographische Lage der Stutzprofile im Böhmischen Karst 1 - Litohlavský mlýn, 2 - Axamitova brána, 3 - jeskyně Tří volů, 4 - kapsa C 718, 5 - Proškův dom, 6 - Opuštěný lom, 7 - Kobyla - západ, 8 - Chlupáčova sluj, 9 - Červený lom, 10 - Zelnišťata, 11 - Malina, 12 - Bacín, 13 - Martina, 14 - Tetín (sonda na slévárenské písky), 15 - jeskyně Za Křížem, 16 - Ivanka, 17 - Dušičková stěna, 18 - Chlum, 19 - Spodní Červený převis, 20 - Na Bříči, osypový kužel, 21 - Srbsko, hřiště, 22 - Pod vodopády, 23 - Skalka nad Čihovou, 24 - Volfova rokle, 25 - Rudolfova jeskyně, 26 - Karlštejn, Altán, 27 - Krabina, horní úsek, 28 - Krabina, dolní úsek, 29 - Petráňka, 30 - ústí Hluboké rokle, 31 - Karlík, 32 - Černošice, Švarcava, 33 - Dezortův lom, 34 - Kopaninské údolí (pěnovce), 35 - Přídolí, 36 - Čertova strouha (lom), 37 - Čertova strouha (pěnovce), 38 - Čertova strouha (odkryv spraše), 39 - Klukovický amfiteátr, 40 - Prokopský lom, 41, - Bašta. ZÁVĚR Z předběžného stručného přehledu je zřejmé, že z hlediska krajinné historie představuje dnes Český kras modelové území, v němž lze řešit řadu otázek vývoje v nejmladší geologické minulosti, jak ukazuje připojený výčet: - Existence údolní sítě v mladších třetihorách. - Třetihorní krasové dutiny. - Složení miocénní terestrické fauny v korelaci se sedimenty a půdami. - Časový postup eroze na základě korelace s říčními terasami. 62

63 - Sedimentace a pedogeneze v korelaci s vývojem biocenóz. - Tvorba pěnovců a jejich vztah k svahové sedimentaci. - Tvorba půd a jejich vztah k sedimentaci a erozi. - Korelace vývoje fauny měkkýšů a obratlovců. - Tvorba a stratigrafická pozice sintrů, zvi. pěnitců. - Vyznívání sprašové sedimentace a migrace CaCO 3. - Doklady pro maxima a minima teploty a vlhkosti v holocénu. - Srovnání vývoje v holocénu se staršími teplými obdobími. - Lesní a stepní fáze v čase i prostoru. - Lidský vliv na přírodu v průběhu poledové doby. - Korelace vývoje jednotlivých fází na různých stanovištích. ZUSAMMENFASSUNG Der Böhmische Karst, ein Landschaftsschutzgebiet SW von Prag in Mittelbohmen, bietet ausserordentlich gunstig Bedingungen fur eine Rekonstruktion der Landschaftsentwicklung in der Zeitspanne Jung-tertiar-Gegenwart und vor allem Während der letzten 15 Jahrtausende, die fur die Ausbildung der gegenwartigen Verhaltnisse massgebend sind. Es handelt sich somit um ein Gebiet von Schlusselbedeutung fur die Losung vieler quartargeologischer und landschaftsgeschicht-licher Probleme im mitteleuropaischen Raum - sowie um ein Modellgebiet fur die Auswertung dieser Erkenntnisse im Rahmen des praktischen Naturschutzes. Heutzutage steht im Böhmischen Karst ein ganzes Netz von Stutz-punkten zur Verfugung, die Belege zur Landschaftsentwicklung in Zeit und Raum bieten. Vor allem mub die Moglichkeit hervorgehoben werden, die Umweltveranderungen an verschiedensten Standorten zu verfolgen, d.h. an einer Reihe von Standortstypen, die von den Talauen und kuhlen Inversionsschluchten bis auf exponierte Gipfel und sonnige Felskanten reicht. Entsprechend bunt ist auch die Skala fossi1fuhrender Sedimente, die sowohl rein terrestrische Bildungen, wie die Höhlen und Felsnischenausfullungen sowie Hangablagerung und Losse, als auch fluviatile bzw. deluviofluviatile Sedimente im Talbodenbereich umfasst. Eine besondere Gruppe stellen die Susswasserkarbo-nate dar, die als Quell-, Bach- und Seealke ausgebildet sind. Da die rezente Weichtierfauna des gesamten Gebietes einschliesslich der weiten Umgebung bereits eingehend untersucht wurde, kann der quartare Faunenwandel mit dem gegenwartigen Faunenbild uberall im Detail verglichen werden. In die vorliegende Ubersicht wurden nur diejenigen Fundstellen aufgenommen, die zumindest einem der folgenden Kriterien entsprechen: A. Feinstratigraphisch gegliederte fossilreiche Ablagerungsfolge. B. Fundstelle, die bedeutsame Stutzen fur palaographische Rekonstruktionen bietet. 63

64 C. Fundstelle mit bedeutsamen Fossilfunden in einer Position, die eine Anknupfung an regionale stratigraphische Systeme ermoglicht. Die Fundstellencharakteristik in der Ubersicht(tschech. Text) wird in Form von Abkurzungen angegeben: A, B, C - Einordnung der Fundstelle nach den obenerwáhnten Kriterien. Stratigraphische Angaben: M - Miozan, Q Altpleistozán (einschl. des Bihariums), Q 3 - Mittelpleistozán, Q 4 - Jungpleistozán (Letzte Warm- u. Kaltzeit), P - Ablagerungsfolge, die mehrere klimatische Zyklen I. Ranges umfasst (d.h. mehrere Warm- und Kaltzeiten), Igl - paláonto-loqische belegtes Interglazial, Igl/F - in Phasen eingeteiltes Interglazial, W - Weichsel/Würm-/ - Glazial: WE - Weichsel - Fruhglazial, WP - Weichsel- Vollglazial, WT - Weichsel-Spätglazial; H - Holozán, H 1 - Altholozán, H 2 - Mittelholozán, H 3 - Jungholozán, PB - Präboreal, B - Boreal, A - Atlantikum, EA - Epiatlantikum, SB - Subboreal, SA - Subatlantikum, SR - Subrezent (etwa seit dem Jahr 600). Anmerkung: Index WT-SR bezeichnet eine Ablgerungsfolge die sámtliche Phasen vom Spátglazial bis zum Subrezent umfasst; WP, EA, SA - nur die zitierten Phasen sind vertreten. Aus der kommentierten Fundortliste ist ersichtlich, dab der Böhmischen Karst heute ein Stutzgebiet fur die Losung folgender Probleme darstellt: - Existenz eines Talnetzes im Jungteriár. - Entstehung von KarstHöhlen im Tertiár. - Zusammensetzung der miozánen terrestrischen Fauna in Korrelation mit Sedimenten und Boden. - Chronologische Einstufung von Erosionsphasen auf Grund der Terrassenmorphologie. - Sedimentation und Bodenbildung in Korrelation mit fossilen Tiergemeinschaften (Mollusca, Vertebrata). - Bildung der Quell- und Bachkalke in Beziehung zur Hangsedimen-tation bzw. -abtragung. - Bodenbildung und ihre Beziehung zur Sedimentation und Erosion. - Gegenseitige Korrelation der Weichtier- und Wirbeltierfauna. - Bildung und stratigraphische Position von Höhlensintern, vor allem von Schaumsintern, als Beleg von feuchten Phasen. - Ausklingen der Lössbildung und Beginn der intensiven CaCO 3 migration. - Belege der Temperatur- und Feuchtigkeitsmaxima bzw. minima Während des Holozáns. - Vergleich der holozánen Phasenfolge mit derjenigen der älteren Warmzeiten (Interglaziale). - Wald- und Steppenphasen in Zeit und Raum. - Anthropogene Beeinflussung der Natur im Verlauf der Nacheiszeit. - Faziesausbildung von einzelnen Klimaphasen an verschiedenen Standortstypen. 64

65 LITERATURA Práce obsahující podrobný biostratigrafický rozbor dané lokality s výčtem starších citací jsou označeny! FEJFAR, O, 1961: Review of Quaternary Vertebrata in Czechoslovakia. Instytut Geologiczny, Prace 34/1: , pl. I-V. Warszawa. FEJFAR, O, 1975: Pliomys lenki auf dem Gebiet der Tschechoslowakei. - Acta Zoologica Cracoviensia 20: Kraków.! FRIDRICH, J., a SKLENÁŘ, K., 1976: Die paläolithische und mesolithische Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes. - Fontes Archaeo-logici Pragenses 16: 122 str., Taf. I-XXXV, Beil. I-XXXII. Praha. HORÁČEK, I., 1979: Výplně 4. sluje na Chlumu u Srbska a jejich význam pro kvartérní stratigrafii. - Český kras 4: Beroun. HORÁČEK, I., 1982: Výzkum fosilních obratlovců v CHKO Český kras. -Památky a příroda 7,2: , 128. Praha. HORÁČEK, I., 1984: Obratlovci mikrofauna z fosilních výplní Koněprus-kých jeskyní. - Český kras 9: Beroun.! HORÁČEK I., LOŽEK, V., 1982: Vývoj přírodních poměrů návrší Bašta u Hlubočep v poledové době. - Československý kras 32: Praha. HORÁČEK I., LOŽEK, V., 1988: Palaeozoology and the Mid-European Quaternary past: scope of the approach and selected results. - Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 98, 4: 102 str., 4 tab. Praha. JÄGER, K. - D., LOŽEK, V., 1968: Beobachtungen zur Geschichte der Karbonatdynamik in der holozánen Warmzeit. - Československý kras 19: Praha. KLIEWE, H. und Mitarbeiter, 1967: Probléme und Befunde der Holozán-stratigraphie in Thuringen, Sachsen und Bohmen. - Quartárkomitee der DDR, 180 str. Berlin-Prag. KOVANDA, J., 1956: Předběžná zpráva o výzkumu sladkovodní křídy u Měňan. - Anthropozoikum 5: Praha. KOVANDA, J., 1971: Kvartérní vápence Československa. - Sborník geologických věd., ř.a - Antropozoikum 7; 5-236, tab. I-XX, př. I-II, Praha.! KOVANDA, J., 1973: Výzkumy výplně Chlupáčovy sluje u Koněprus. -Tamtéž 9: , př. I-IV. LOŽEK, V., 1955: Měkkýši československého kvartéru. - Rozpravy Ústředního ústavu geologického 17: 510 str., 3 př., tab. I-XII. Praha. LOŽEK, V., 1964: Quartármollusken der Tschechoslowakei. - Tamtéž 31: 374 str., Taf. I- XXXII, Beil. I-IV. LOŽEK, V., 1969a: Uber die malakozoologische Charakteristik der pleistozánen Warmzeiten mit besonderer Berucksichtung des letzten Interglazials. - Berichte der Deutschen Gesellschaft fur Geologische Wissenschaften, A-Geologie u. Palaontologie 14,4: Berlin. 65

66 LOŽEK, V., 1969b: Značenie molljuskov dlja izučenija kontinental no-go golocena. - Golocen/K VIII Kongressu INQUA/, str Moskva. LOŽEK, V., 1969c: Zur Sediment- und Bodenbildung im Altpleistozán der Böhmischen Masse. - Jahresschrift fur mitteldeutsche Vorgeschichte 53: Berlin. LOŽEK, V., 1969d: Paleografický výzkum holocénu středních Čech. - Zprávy o geologických výzkumech v r. 1968: Praha.!LOŽEK, V.: 1972a: Profily "pod skálou" a jejich stratigrafický význam. - kras 23: Praha. Československý LOŽEK, V., 1972b: Holocene Interglacial in Central Europe and its Land Snails. - Quaternary Research 2,3: N. York.!LOŽEK, V., 1973: Význam krasu pro poznání přírodní historie krajiny. Československý kras 24: 19-36, 2 tab. Praha.!LOŽEK, V., 1974a: Příroda Českého krasu v nejmladší geologické minulosti. - Bohemia centralis 3: , 2 tab., 2 př. Praha.!LOŽEK, V., 1974b: Pěnovce v Krabině a jejich význam pro paleogeografii Českého krasu. - Československý kras 25: 7-17, 2 př. Praha. LOŽEK, V., 1980: Chronological position of the last phase of slope retreat in Czechoslovac karst areas. - Tamtéž 31: 7-17.!LOŽEK, V., 1982: Faunengeschichtliche Grundlinien zur spat- und nacheiszeitlichen Entwicklung der Molluskenbestánde in Mitteleuropa. - Rozpravy ČSAV, ř. MPV 92, 4, 106 str., Taf. 1-8, 4 Beil. Praha.!LOŽEK, V., 1984: Výzkum kvartérní malakofauny v jeskyních Zlatého Koně. - Český kras 9: Beroun.!LOŽEK, V., 1985: Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u Malé Chuchle a její význam pro postglaciální historii okolní krajiny. - Bohemia centralis 14: Praha. LOŽEK, V., 1986: Biostratigrafický výzkum údolních výplní. - Zprávy o geologických výzkumech v r. 1984: Praha.!LOŽEK, V., 1987: Biostratigrafický výzkum jeskyně ve Skalce nad Čihovou. - Československý kras 38: Praha.!LOŽEK, V., 1988: Slope deposition in karst environments of Central Europe. - Československý kras 39: Praha.!LOŽEK, V., 1989: Postglaciální souvrství v převisu na západním svahu Kobyly u Koněprus. - Tamtéž 40: Praha.!LOŽEK, V. a KUKLA, J., 1956: Profil holocenními svahovinami ve Velké Chuchli (V Dolích). - Anthropozoikum 5: , tab. I. Praha.!LOŽEK, V. a MACH, V., 1959: Profil nivou Suchomastského potoka u Litohlavského mlýna. - Tamtéž 8: MATOUŠEK, V., BENEŠ, J., LOŽEK, V. a HORÁČEK, I. 1985: Zpráva o 1. sezóně revizního archeologického výzkumu na Axamitově bráně. - Český kras 22: Beroun. 66

67 PETRBOK, J., 1956: Český kras ve výzkumu do roku Anthropozoikum 5: 9-46, tab. I- XX. Praha.!PROŠEK, F., 1958: Die Erforschung der Drei-Ochsen-Höhle am Kotýs Berg bei Koněprusy. - Tamtéž 7: 47-78, tab. Ivi. SCHUBERT, R.J., 1989: Beitrag zur Kenntnis der pleistozánen Conchylien fauna Bohmens. - Lotos NF 18/46/: Praha. SKŘIVÁNEK, F. a LOŽEK, V., 1974: Z výzkumu skalního převisu na Kobyle u Koněprus. - Československý kras 25: Praha.!SMOLÍKOVÁ, L, a KOVANDA, J., 1979: K vývoji holocénu v Českém krasu.- Sborník geologických věd - Antropozoikum 12: , Beil. I-IX. Praha. ZÁRUBA, Q., BUCHA, V. a LOŽEK, V., 1977: Significance of the Vltava terrace system for Quaternary chronostratigraphy. - Rozpravy ČSAV, ř. MPV 87, 4: 89 str., pl. I-V. Praha. Adresa autora: RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Kořenského 1/ Praha 5 - Smíchov 67

68 68

69 Bohemia centralis 21: 69-90, 1992 Přehled nově vyhlášených chráněných území ve Středních Čechách během let Uberblick uber die Während der Jahre neu proklamierten Landschaftsschutzgebiete in Mittelbohmen Marie PIVNIČKOVÁ V letech probíhala ve Středočeském kraji na základě vládního usnesení č. 172/1981 a usnesení rady SKNV v Praze č. 258/1981 prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů. Výsledky prověrky byly publikovány ve sborníku Bohemia centralis 16 autorským kolektivem Knížetová L., Pecina P. a Pivničková M. v roce V této prověrce jsou zachycena vyhlášená chráněná území do roku 1985, včetně. V předloženém přehledu jsou uvedena nově vyhlášená chráněná území Středních Čech (v rozsahu zrušeného Středočeského kraje) od roku 1986 do roku Během těchto pěti let bylo vyhlášeno celkem 54 chráněných území, z toho 4 státní přírodní rezervace a 50 chráněných přírodních výtvorů. Na okrese Benešov byla vyhlášena 2 chráněná území, okrese Beroun 3 chráněná území, okrese Kladno 14 chráněných území, okrese Kolín 6 chráněných území, okrese Mělník 6 chráněných území, okrese Mladá Boleslav 1 chráněné území, okrese Nymburk 4 chráněná území (CHPV Hrbáčkovy tůně leží na okr. Nymburk a Praha-východ, údaje o chráněném území jsou uvedeny na okr. Nymburk). Na okrese Praha-východ bylo vyhlášeno 5 chráněných území, okrese Praha-západ 3 chráněná území, okrese Příbram 3 chráněná území a na okrese Rakovník 10 chráněných území. 69

70 V současné době se na území Středních Čech nachází 163 chráněných území, z toho 63 státních přírodních rezervací, 15 chráněných nalezišť a 85 chráněných přírodních výtvorů. OKRES BENEŠOV CHPV Čížov 56,79 ha - rozloha chráněného území, k.ú. Týnec nad Sázavou, Čakovice LZ Konopiště, LS Olešovice Táborsko-benešovská pahorkatina, list mapy měř. 1 : Přirozené porosty květnatých bučin, dubo-habrových lesů, suťových lesů a skalních stepí na pravém, nárazovém břehu meandru Sázavy proti obci Zbořený Kostelec. V údolí Kamenického potoka je pozoruhodný výskyt mohutných starých smrků. Z významných druhů rostlin se na území vyskytuje sesel sivý (Seseli osseum), tařice skalní (Alyssum saxatile), medovník meduňkolistý (Melittis melissophylum), v údolí Kamenického potoka pérovník pštrosí (Matteucia struthiopteris). Na skalách a v okolí zříceniny se vyskytuje výr velký (Bubo bubo), v lese hnízdí holub doupňák (Columba oenas). Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Benešov ze dne CHPV Vlčí rokle 5,5 ha, k.ú. Krhanice LZ Konopiště, LS Olešovice Táborsko-benešovská pahorkatina, 12-42, Přirozený starý bukový porost s mohutnými jedinci buku. Geomorfologicky zajímavá, do oblouku zahnutá rokle, orientovaná od východu na západ. Chráněné území se nachází uvnitř komplexu tzv. požárských lesů, severně od Krhanic. Údolím protéká potok, který se ztrácí v suti, vzniklé rozpadem žuly. Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Benešov OKRES BEROUN CHPV Kotýz 31 ha k.ú. Tmáň, Koněprusy LZ Nižbor, LS Koněprusy Hořovická pahorkatina,

71 Význačná krajinná dominanta Českého krasu se souborem krasových jevů a druhově bohatými společenstvy skalních stepí. Chráněné území tvoří strmé skalní stěny silurských a devonských vápenců na pravém břehu Suchomatského potoka, zhruba od velkolomu Čertovy schody k Havlíčkovu mlýnu, hrana a část plošiny se společenstvy travnatých stepí a teplomilnými dřevinami. Geomorfologicky významné útvary jsou Jelínkův most a Aksamitová brána. Z významných druhů rostlin roste na skalách lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), tařice skalní (Alyssum saxatile ssp. arduinii), na plošině jsou charakteristické porosty s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca). Roste zde kavyl Ivanův (Stipa joannis), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) atd. Z živočichů je doložen výskyt ploskoroha žlutého (Ascalaphus libelluoides). Přirozený ráz vegetace je narušen výsadbou borovice černé, smrku a akátu. Chráněné území nepříznivě ovlivňuje spad z velkolomu Čertovy schody a z vápenky. Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Beroun ze dne 17. dubna CHPV Otmíčská hora, 5,3 ha k.ú. Otmíč LZ Dobříš, LS Hořovice Hořovická pahorkatina, Skalní výchozy diabazu s teplomilnými společenstvy skalních stepí. Chráněné území se nachází na západním okraji fytogeografické podoblasti Český kras. Z vzácnějších rostlin zde roste bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) atd. Průběžně je třeba z území odstraňovat akát a redukovat křoviny, především pak při okraji lesního porostu a v opuštěném lomu. Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Beroun ze dne 17. dubna CHPV Studánky u Cerhovic 9,5 ha k.ú. Cerhovice LZ Zbiroh, LS Opyš Hořovická pahorkatina, Mokřadní louky na prameništi s výskytem prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Chráněné území se nachází cca 1,5 km západně od obce Cerhovice, severně od komunikace Praha - Plzeň, na okraji lesního porostu. Převážnou část území tvoří bezkolencové louky s výskytem svízele severního (Galium boreale), bradáčku vejčitého (Listera ovata), suchopýru širolistého (Eriophorum latifolium), 71

72 kakostu bahenního (Geranium palustre) atd. V minulosti na této lokalitě rostl hořec jarní (Gentiana verna). Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Beroun dne 17.dubna OKRES KLADNO CHPV Kalspot 3,58 ha k.ú. Kamenné Žehrovice Křivoklátská pahorkatina, Rybníček s přilehlými mokřadními loukami při potoce Kačáku. Chráněné území se nachází SZ od obce Doksy, jižně od komunikace Doksykamenné Žehrovice. Převážnou část území zaujímají porosty rákosin a vysokých ostřic. Z vzácných rostlin zde roste vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), kosatec žlutý (Iris pseudacorus). Území je významné výskytem řady druhů vodního ptactva (kupř. potápky malé) a obojživelníků (ropuchy obecné, kuňky ohnivé, skokana hnědého, skokana skřehotavého). Chráněným územím vedou dvě naučné stezky. Chráněné území bylo zřízeno obecně závazným nařízením ze dne ONV Kladno CHPV Markův mlýn 0,16 ha k.ú. Unhošť Pražská plošina, Bohatá populace koniklece lučního (Pulsatilla pratensis) a chrpy Triumfettiho (Centaurea triumfettii) na skalnatém břidlicovém hřbetu levého břehu Kačáku při ústí Černého potoka. Chráněné území se nachází cca 3 km JJZ od Unhoště. Při okrajích chráněného území se šíří křoviny, především pak řešetlák počistivý, -brslen evropský,. 1íska obecná atd._ Nepříznivě rovněž ovlivňuje malé chráněné území sousední chatová zástavba. Chráněné území bylo zřízeno obecně závazným nařízením ONV Kladno ze dne CHPV Ostrov u Jedomělic 0,75 ha k.ú. Jedomělice VLS Hořovice, LS Obora Džbán, Strmá, křovinatá stráň v lesním komplexu Ostrov s výskytem bohaté populace třemdavy bílé (Dictamnus albus). Stráň je orientována k JZ a nachází se cca 3 km JZ 72

73 od Jedomělic. Kromě třemdavy se vyskytuje v chráněném území kamejka modronachová (Lithospermum purpureo coeruleum), plamének přímý (Clematis recta), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), oměj pestrý (Aconitum variegatum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon) atd. Toto území vyžaduje stálé sledování a průběžné prosvětlování porostu, protože se nachází uvnitř lesního komplexu. V posledních letech do chráněného území imigrují nežádoucí druhy sadec konopáč (Eupatorium cannabinum) a třtina křovištní (Calamagrostis epigeios). Chráněné území bylo zřízeno obecně závazným nařízením ONV Kladno ze dne CHPV Podlešínská skalní jehla 0,03 ha k.ú. Podlešín Pražská plošina, Ochrana území se vztahuje na cca 8 m vysoký skalní blok ledeckých arkóz svrchního karbonu. Chráněné území se nachází cca 500 m jižně od obce Podlešín. Jedná se o ojedinělý typ chráněného území se zvláštními morfologickými tvary, jako jsou tzv. náteky, krajky a prohloubeniny. Chráněné území bylo zřízeno obecně závazným nařízením ONV Kladno dne CHPV Třebichovická olšinka 0,64 ha k.ú. Třebichovice, Vinařice Pražská plošina, Bohatá populace bledule jarní v nivě pravého břehu Třebichovického potoka v blízkosti křížení potoka s železniční tratí. Z vzácných rostlin zde dále roste prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), hadí jazyk (Ophioglossum vulgatum), ostřice trsnatá (Carex caespitosa). Chráněné území bylo zřízeno obecně závazným nařízením ONV Kladno CHPV Ve šperkotně 0,43 ha k.ú. Hradečno VLS Hořovice, LS Obora Džbán, Potoční jasenina s výskytem bohaté populace hadího jazyku (Ophioglossum vulgatum). Chráněné území se nachází jižně od obce Hradečno, v nivě potoka, který pramení pod osadou Nová Studnice a leží cca 400 m severozápadně od rybníka Srnčáku. 73

74 Chráněné území bylo zřízeno obecně závazným nařízením ONV Kladno CHPV Bohouškova skalka 1,75 ha k.ú. Klobuky, Čeradice Pražská plošina, Opukové výchozy s přirozenými teplomilnými travinnými společenstvy. Chráněné území se nachází cca 500 m SV nádraží v Klobukách. V minulosti se zde těžila opuka. Převážnou část území zaujímají společenstva s válečkou prápořitou a kostřavou walliskou. Z vzácnějších druhů rostlin zde roste kozinec rakouský (Astragalus austriacus), hořeček brvitý (Gentianella ciliata), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule) atd. Na chráněné území nepříznivě působí intenzívní hospodaření na okolních pozemcích. Zřízeno bylo obecně závazným nařízením ONV. Kladno ze dne CHPV Cikánský dolík 0,52 ha k.ú. Bilichov LZ Lužná, LS Bor Džbán, Chráněné území je součástí rozsáhlého lesního komplexu mezi Hořešovicemi a Vinařicemi v tzv. Týneckém polesí. Za chráněné území byl vyhlášen zbytek svahové slatiny na levém břehu vodoteče, pramenící u Zichovské myslivny. Na poměrně malé ploše jsou soustředěny vzácné a ohrožené druhy rostlin, kupř. lněnka zobanitá (Thesium rostratum), šášina načernalá (Schoenus nigricans), ostřice Hostova (Carex hostiana), ostřice Davallova (Carex davalliana), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare) atd. Ojediněle se vyskytuje kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata). Chráněné území je ohroženo zarůstáním dřevin, především pak krušiny olšové. Chráněné území bylo zřízeno obecně závazným nařízením ONV Kladno dne CHPV Kovářské stráně 1,7 ha k.ú. Kováry Pražská plošina, Teplomilné travnaté porosty a křoviny s výskytem bohaté populace hlaváčku jarního (Adonis vernalis). Chráněné území představuje k JZ orientované svahy, v minulosti terasované a využívané jako pole a sady. Nachází se na pravém břehu Zákolanského potoka v ohybu meandru mezi Dřetovicemi a Kováry. Ojediněle se 74

75 vyskytuje z vzácnějších rostlin kozinec rakouský (Astragalus austriacus). Chráněné území nepříznivě ovlivňuje zarůstání teplomilnými křovinami. CHPV Kovářské stráně byly zřízeny obecně závazným nařízením ONV Kladno dne CHPV Pašijová draha 50,62 ha k.ú. Libušín LZ Nižbor, LS Mrákavy Džbán, Významné přírodovědecké území, tvořené písčitými slínovci a godulskými pískovci, naleziště řady vzácných a ohrožených druhů rostlin, charakterizujících teplomilné háje, potoční luhy, dubo-habřiny atd. Chráněné území se nachází v rozsáhlém lesním komplexu mezi Libušínem a Kladnem ve stejnojmenném lesním komplexu Pašijová draha, mezi vrchy a sv. Jiří, cca 1,5 km JZ od Libušina. Údolí jsou výrazně modelována. Na plošinách se nacházejí puklinové a oválné závrty a síť fungujících ventarol, které svědčí o podzemních dutinách. V korytech potůčků se vyskytují travertiny. Slínovcový podklad, členitý terén, dostatek vlhkosti a různá vrstva a složení humusu, místy podmáčená půda umožňují růst řadě vzácných rostlin, kupř. svídě dřínu (Cornus mas), lýkovci jedovatému (Daphne mezereum), lilii zlatohlavé (Lilium martagon), třemdavě bílé (Dictamnus albus), medovníku meduňkolistému (Melittis melissophyllum), sasance lesní (Anemone sylvestris), orlíčku planému (Aquilegia vulgaris), prvosence jarní (Primula veris), okrotici bílé (Cephalanthera alba), bělozářce větvité (Anthericum ramosum), střevičníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus) atd. Z vzácných živočišných druhů se vyskytuje čmelák zemní, velmi bohatá je entomofauna, malakofauna a avifauna. Chráněné území bylo zřízeno obecně závazným nařízením ONV Kladno ze dne CHPV Pod šibenicí 3 ha k.ú. Velvary Pražská plošina, Zbytek přirozených slanomilných společenstev v nivě levého břehu Vranského potoka, západně od silnice Velvarymiletice. Přirozená subhalofilní vegetace s výskytem ostřice Otrubovy (Carex otrubae), ostřice žitné (Carex secalina), sítiny sivé (Juncus inflexus), sítiny Gerardovy (Juncus gerardii), zeměžluče spanilé (Centaurium pulchellum), komonice zubaté (Melilotus 75

76 dentatus), kostivalu českého (Symphytum bohemicum) atd. Chráněné území je ohroženo zarůstáním rákosu a ruderálními druhy vlivem silného přehnojování na sousedních pozemcích a ponecháním těchto pozemků bez hospodářského zásahu. V poslední době byly pozemky opakovaně koseny členy ZO ČSOP z Velvar. Chráněné území bylo vyhlášeno obecně závazným nařízením ONV Kladno ze dne CHPV Snečenská rokle 6,03 ha k.ú. Smečno LZ Nižbor, LS Mrákavy Džbán, Přirozený profil džbánskou křídou. Rokle se nachází cca 2,5 km SZ směrem od Libušina, západně od křížení silnice Smečnokačice a Libušin - Hradečn0 V ostrém svahu Svinařovického potoka se obnažily horniny od karbonu po svrchní křídu. Vystupuji zde červené až tmavě šedé lupky svrchního karbonu, uložené přibližně vodorovně, výše jsou uloženy hrubozrnné pískovce až slepence, kaolinické pískovce a slínovce sladko-vodního cenomanu s celkovou mocností cca 20 m. Nad těmito vrstvami se nacházejí vrstvy glaukonických pískovců mořského cenomanu a spodnoturonské světle šedé slínovce. Stratigrafický sled uzavírají slínovce (opuky). Vegetační kryt tvoří převážně suťové lesy a v nivě potoka potoční luh. Část lesního porostu je přeměněna na smrkovou monokulturu. Území je velmi těžce přístupné pro lesnické obhospodařování, a je tedy málo lesnicky využívané. Chráněné území bylo zřízeno obecně závazným nařízením ONV Kladno ze dne Dodatek k okr. Kladno viz strana 89. OKRES KOLÍN CHPV Lumek u Bečvář 0,25 ha k.ú. Bečváry Hornosázavská pahorkatina, Severovýchodní stěna malého opuštěného lůmku s výskytem vzácné horniny griquaitu. Chráněné území se nachází na pravém břehu Drahobudického potoka pod rybníkem Bosňák, v blízkosti Bečvář. Geologické podloží tvoří hadcové těleso, v němž se vyskytují vložky eklogitického složení. Tato hornina se svým složením blíží griquaitu a je složena hlavně z českého granátu (pyropus) a jednoklonného pyroxenu. Výskyt je zajímavý páskovanou texturou. Jedná se o dosud jediný známý výchoz na území ČR. 76

77 Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Kolín dne CHPV Skalka u Velimi 0,1 ha k.ú. Nová Ves Polabí, Významné paleontologické naleziště křídových zkamenělin ve stěně jámového lomu na východním okraji Velimi. V podložních horninách kutnohorského krystalinika jsou prohloubeniny, vyplněné křídovými sedimenty (cenomanu a turonu) s nálezy četných zkamenělin. Chráněné území bylo zřízeno ONV Kolín dne CHPV Sládkova stráň 0,88 ha k.ú. Dobřichov Polabí, Teplomilná travinná společenstva s výskytem bohaté populace bradačku vejčitého (Listera ovata), prvosenky jarní (Primula veris) atd. Chráněné území se nachází cca 200 m JV od obce Dobřichov, stráň je orientovaná k severovýchodu, vegetační kryt tvoří převážně porosty s válečkou prápořitou a polokulturní louky. Chráněné území je ovlivněno intenzívním hnojením na sousedních zemědělských kulturách. Dalším nepříznivým jevem v chráněném území je zarůstání křovinami, především pak černým bezem (Sambucus nigra). Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Kolín dne CHPV Týnecké mokřiny 77,98 ha k.ú. Týnec nad Labem, Kojice LZ Chlumec nad Cidlinou, LS Strašov Polabí, 13-23, Rozsáhlé území v labské nivě se společenstvy mokřadů, luk, vodních společenstev labských ramen v různém stupni zazemnění, rákosin, vrbin, ale i fragmenty písčin atd. Chráněné území se nachází v inundačním území pravého břehu Labe mezi Labskými Chrčicemi a Týncem nad Labem. Z význačných rostlinných druhů roste na týneckých mokřinách leknín bělostný (Nymphaea candida), řezan pilolistý (Stratiotes aloides), rozrazil dlouholistý (Veronica longifolia), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), jarva žilnatá (Cnidium venosum) atd. Týnecké mokřiny jsou však především význačnou hnízdní lokalitou a tahovou zastávkou pro ptáky, kteří jsou vázáni na vodní prostředí, mokřady, rákosiny, vrbiny atd. Hnízdí tu kupř. moták pochop (Circus 77

78 aeruginosus), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), cvrčilka zelená (L. naevia), cvrčilka říční (L. fluviatilis), chřástal kropenatý (Porzana porzana), lžičák pestrý (Anas clypeata), čírka obecná (A. crecca), čírka modrá (A. querquedula), bekasina otavní (Gallinago gallinago). V minulosti zde hnízdila husa velká. Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Kolín dne CHPV V jezírkách 2,9 ha k.ú. Velim Polabí, Terénní deprese s vzácnými vodními a mokřadními společenstvy rostlin. Chráněné území se nachází uvnitř železničního zkušebního okruhu, východně od polní cesty vedoucí ze Sokolče do Velimi. Roste tu z vzácných druhů kupř. vstavač bahenní (Orchis palustris), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), ožanka česneková (Teucrium scordium), žluťucha žlutá (Thalictrum flavum) atd. Chráněné území bylo zřízeno ONV Kolín dne CHPV Dománovický les 74,7 ha k.ú. Dománovice, Radovesnice II LZ Chlumec nad Cidlinou, LS Hradištko II, Polabí, Přirozená společenstva listnatého lesa s výskytem vzácných rostlinných druhů, především pak druhů z čeledi vstavačovitých, kupř. okrotice bílé (Cephalanthera alba), okrotice červené (Cephalanthera rubra) atd. Chráněné území se nachází východně od silnice Dománovice - Žiželice, po obou stranách komunikace, odbočující z této silnice směrem do Radovesnic. Kromě výskytu vstavačovitých druhů roste na území Dománovického lesa hvozdík pyšný (Dianthus superbus), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), jarmanka větší (Astrantia major) atd. Bohatá je entomofauna, vyskytuje se kupř. krajník hnědý (Celosoma inguisitor), střevlík (Carabus arcensis), z obojživelníků zde žije skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina). Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Kolín dne OKRES MĚLNÍK CHPV Minická skála 0,36 ha k.ú. Minice, Miskovice LZ Mělník, LS Kralupy nad Vltavou Pražská plošina, Společenstva skalních stepí na spilitovém podkladě s vysokým obsahem vápence. Chráněné území se nachází cca 200 m západně od silnice Otvovice - 78

79 Minice. Na Minické skále roste vzácný česnek tuhý (Allium strictum), kavyl Ivanův (Stipa ioannis), kuřička štětinkatá (Minuartia setacea), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa) atd. Při silnici byl v minulosti vysazen akát, který se rozšiřuje náletem a nepříznivě ovlivňuje přirozenou vegetaci ve svém okolí. Asanačními zásahy je nutné omezit rozšiřování akátu a dalších náletových dřevin. Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Mělník dne CHPV Netřebská slaniska 1,01 ha k.ú. Netřeba Pražská plošina, Zbytky slanomilných společenstev v terénní depresi, vzniklé druhotně při stavbě železnice. V minulosti tvořila slaniska rozsáhlé plochy v okolí Úžic a Netřeby. Většina těchto luk byla zkultivována a přeměněna na zemědělskou půdu. Z význačných slaništních druhů roste na Netřebských slaniscích solenka Valerandova (Samolus valerandii), hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora), bařička bahenní (Triglochin palustre), skřípinec Tabernaemontanův (Scirpus tabernaemontanii). Chráněné území je ohroženo zarůstáním rákosem a eutrofizací prostředí splachem z přehnojených okolních pozemků a splachem pesticidů, které se rovněž používají na okolních pozemcích. Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Mělník dne CHPV Písčina u Tišic 0,6 ha k.ú. Chrást Polabí, Motivem ochrany jsou psamofilní společenstva s bohatým výskytem sinokvětu chrpovitého (Jurinea cyanoides). Chráněné území se nachází SZ od železniční trati Tišice-Neratovice, cca 100 m od obce Tišice. Jedná se o písčitý svah nad železnicí, orientovaný k JV. Kromě sinokvětu roste v chráněném území paličkovec sedavý (Corynephorus canescens), přeslička Mooreova (Equisetum moorei) atd. Z živočichů je pozoruhodný výskyt velmi bohaté populace ještěrky obecné (Lacerta agilis). Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Mělník CHPV Slatinná louka u Liblic 2,27 ha k.ú. Liblice 79

80 Polabí, Chráněné území se nachází uprostřed Liblického zámeckého parku. Jedná se o slatinnou louku s výskytem vzácných a ohrožených rostlin. Roste zde vstavač bahenní (Orchis palustris), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), kruštík bahenní (Epipactis palustris), kosatec sibiřský (Iris sibrica), ožanka česneková (Teucrium scordium) atd. Chráněné území je relativně odcloněno od vlivu zemědělské činnosti. Nutné je pravidelné každoroční kosení, protože tak malá plocha uvnitř lesního komplexu by rychle zarostla náletem. Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Mělník dne CHPV Sprašová rokle u Zeměch 1,49 ha k.ú. Zeměchy LZ Mělník, LS Kralupy nad Vltavou Pražská plošina, Hluboký erozivní zářez, cca 18 m hluboký ve sprašových vrstvách, nachází se JZ od obce Zeměchy. Význačný stratigrafický profil mezi starším a mladším pleistocénem se svrchní vrstvou černozemě. Fragmenty stepních společenstev s výskytem hlaváčku jarního (Adonis vernalis), kozince bezlodyžného (Astragalus excapus), kozince cizrnolistého (Astragalus cicer), kavylu sličného (Stipa pulcherrima), pelyňku pontického (Artemisia pontica), višně křovinné (Prunus fruticosa) atd. Dno rokle a její stěny jsou porostlé většinou akátem a jasanem. Z živočichů jsou vzácné druhy, vázané na sprašové stěny, kupř. sklípkánek (Atypus muralis), dále blanokřídlý hmyz, z měkkýšů se hojně vyskytuje suchomilka (Helicella striata). Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Mělník dne CHPV Všetatská černava 2,5 ha k.ú. Všetaty, Chrást Polabí, Zbytek slatinných společenstev podél drážního tělesa při tratích Neratovice- Všetaty a Všetaty-Lysá nad Labem. Chráněné území tvoří tři od sebe oddělené plochy. Vyskytuje se zde prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), kruštík bahenní (Epipactis palustris), šášina rezavá (Schoenus ferrugineus), sítina uzlíkatá (Juncus subnodulosus), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), tolije bahenní (Parnassia palustris). Nejvýznamnější je však výskyt bohaté populace mařice pilovité 80

81 (Cladium mariscus). Chráněnému území hrozí nebezpečí ze strany železnice. Přestože bylo vydáno drážním orgánem rozhodnutí o zákazu výsypky výtěžku z kolejiště, je toto rozhodnutí přehlíženo Skládka domovního odpadu při silnici Všetaty- Tišice byla rekultivována. Chráněné území bylo zřízeno ONV Mělník dne OKRES MLADÁ BOLESLAV CHPV Stará Jizera 2,54 ha 36,91 ha ochranné pásmo k.ú. Horky nad Jizerou, Brodce nad Jizerou, Dražice Polabí, Chráněné území a jeho ochranné pásmo se nacházejí v úseku toku Jizery mezi obcemi Dražice a Horky nad Jizerou, SSV od Dražic, na pravém břehu Jizery. Řeka vytváří v tomto úseku výrazný meandr ve tvaru "U" v celé šířce nivy, široké cca 500 m. Geomorfologicky jsou zajímavá dvě mrtvá ramena Jizery, dokumentující vývoj řečiště. Vegetačně jsou zastoupena společenstva vodní, bažinná a luční. Z vzácnějších druhů se vyskytuje kosatec žlutý (Iris pseudacorus), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), z ptáků zde žije slavík obecný (Luscinia megarhynchos), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), sedmihlásek hajní (Hippolaris icterina). Chráněné území bylo zřízeno ONV Mladá Boleslav dne OKRES NYMBURK CHPV Čtvrtě 95,29 ha 16,41 ha ochranné pásmo k.ú. Mcely LZ Nymburk, LS Ledce Polabí, Přirozená lesní společenstva kamejkových habrodřínových doubrav, doubrav s mochnou bílou, společenstev pramenišť s výskytem bledule jarní. Chráněné území tvoří rozsáhlý lesní komplex mezi obcemi Mcely a Studce. Geologickým podkladem jsou svrchnoturonské slínovce a jílovce, které vystupují na svazích jižního okraje a v údolích. Náhorní plošina je překryta pleistocénními štěrkopísky. Na prameništích roste velmi bohatá populace bledule jarní (Leucojum vernum), na jižních svazích kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla), kruštík Müllerův (Epipactis muelerii), okrotice bílá (Cephalanthera alba), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), okrotice červená (Cephalanthera rubra) atd. Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Nymburk dne

82 CHPV Hrbáčkovy tůně 12,02 ha - okr. Nymburk, 8,94 ha - okr. Praha -východ; ochranné pásmo: 17 ha - okr. Nymburk, 4,13 ha- okr.praha - východ k.ú. Káraný, Sedlčánky (okr. Praha-východ) k.ú. Lysá nad Labem, Přerov nad Labem (okr. Nymburk) Přirozené ekosystémy labských ramen na pravém břehu Labe mezi tratí Čelákovice - Lysá nad Labem, Byšičkami a rekreační oblastí Řehákova bouda, na které navazuje systém břehových porostů. Jedná se o významnou hydrobiologickou lokalitu, která byla sledována dlouhá léta týmem pracovníků přírodovědecké fakulty UK a Hydrobiologické laboratoře ČSAV. Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Nymburk dne na území okresu Nymburk a vyhláškou ONV Praha-východ na území okresu Praha-východ. CHPV Mydlovarský luh 168,7 ha k.ú. Ostrá, Kostomlaty LZ Nymburk, LS Kluk Polabí, Přirozená společenstva lužního lesa s výskytem kruštíku polabského (Epipactis albensis), slepých labských ramen a meandrujícího potoka (Farský potok), který územím protéká. Chráněné území se nachází na pravém břehu Labe mezi obcemi Kostomlaty nad Labem a Ostrou. V minulosti zde rostla ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia). Z živočichů se vyskytuje rosnička zelená (Hyla arborea), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), ledňáček říční (Alcedo atthis). Místy jsou přirozené porosty narušeny výsadbou cizích dřevin, kupř. ořešáku, červeného dubu, smrku atd. Hospodářskými zásahy je proto nutné tyto druhy dřevin z porostu odstranit a nahradit je druhy přirozeně v luhu rostoucími. CHPV Mydlovarský luh byl vyhlášen ONV Nymburk dne CHPV Písečný presyp u Osečka 0,85 ha k.ú. Oseček LZ Nymburk, LS Kluk Polabí, Společenstva vátých písků s psamofilními druhy rostlin a živočichů. Chráněné území se nachází na okraji lesního komplexu Kluk, cca 1,5 km SZ od obce Oseček. Roste zde paličkovec sedavý (Corynephorus canescens), kostřava písečná (Festuca psammophila). Významná je mykoflóra, vyskytuje se zde kupř. Xerocomus parasiticus, Scleroderma citrinum. Z entomofauny přesypu jsou charakterističtí 82

83 mravkolvi Grocus bore, Euroleon nostras, chroust maďalový (Melolontha hippocastani). Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Nymburk. OKRES PRAHA-VÝCHOD CHPV U skal 6,17 ha k.ú. Vyšehořovice Polabí, Významné naleziště cenomanské fosilní květeny. Lokalita má evropský význam pro získání nových sběrů pro vědecké práce z fytopaleontologie, je známa souborem prací J. Velenovského a E. Bayera. Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Praha-východ dne CHPV Božkovské jezírko 1,29 ha 0,42 ha - ochranné pásmo k.ú. Mirošovice LZ Konopiště, LS Pyšely Mokřadní společenstva na místě opuštěného lomu. Nachází se na náhorní plošině asi 1 km jižně od Mnichovic-Božkova, východně od polní cesty, vedoucí z Božkova do Mirošovic. Z rostlin zde roste kosatec žlutý (Iris pseudacorus), bublinatka obecná (Utricularia vulgaris), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), kruštík širokolistý (Epipactis helleborine), stulík žlutý (Nuphar luteum). Z obojživelníků se vyskytuje čolek obecný a kuňka ohnivá. Lokalita má rovněž význam ornitologický. Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Praha-východ CHPV Klánovický les 171 ha 146,11 ha - ochranné pásmo k.ú. Jirny, Šestajovice, Úvaly LZ Zbraslav, LS Újezd nad Lesy, Pražská plošina, Chráněné území se nachází v rozsáhlém lesním komplexu tzv. Klánovického lesa mezi Dolními Počernicemi a Úvaly. Tvoří je vybrané porosty severně od železniční trati Praha-Kolín a východně od obce Klánovice. Část lesního komplexu má být vyhlášena jako rekreační les. Motivem ochrany jsou bezkolencové a bikové doubravy a přirozené hybridní populace bříz. Chráněné území bylo zřízeno ONV Praha-východ ze dne

84 CHPV Lom Na plachtě 0,79 ha, 0,98 ha - ochranné pásmo k.ú. Třebohostice Pražská plošina, Žulové výchozy s vytěženými jámami, které jsou celoročně zatopeny vodou, význačná lokalita výskytu obojživelníků (skokana hnědého, skokana štíhlého, skokana zeleného, ropuchy obecné, ropuchy zelené, kuňky obecné, rosničky zelené, čolka velkého, čolka obecného, užovky obojkové, ještěrky obecné). Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Praha-východ ze dne CHPV Hrbáčkovy tůně (viz okr. Nymburk) OKRES PRAHA-ZÁPAD CHPV Čičovický kamýk 1,96 ha, O,98 ha - ochranné pásmo Buližníkový kamýk západně od kostela sv. Vavřince mezi Čičovicemi a Černovičkami. Krajinná dominanta a paleontologické naleziště se sedimenty příbojové facie křídy. CHPV Čičovický kamýk byl zřízen ONV Praha-západ dne 5.dubna CHPV Kobylí draha 53,39 ha, 19,8 ha ochranné pásmo k.ú. Hradištko LZ Zbraslav, LS Hradištko Táborsko-benešovská pahorkatina, Skalnaté svahy pravého břehu Vltavy s jižní a jihozápadní orientací. Z rostlinných společenstev jsou zastoupeny zakrslé doubravy, suťové lesy a společenstva skalních stepí. Z rostlinných druhů se vyskytuje třemdava bílá (Dictamnus albus), plicník nejměkčí (Pulmonaria mollissima), hvězdnice chlumní (Aster amellus), tis obecný (Taxus baccata), z živočichů ve skalách žije výr velký (Bubo bubo), ještěrka zelená (Lacerta viridis). Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Praha-západ ze dne

85 CHPV Zvolská homole 47,22 ha, 29,63 ha - ochranné pásmo k.ú. Zvole LZ Zbraslav, LS Okrouhlo Pražská plošina, Skalnaté výchozy pravého břehu Vltavy proti VÚLHM Strnady. Společenstva skalních stepí, křovin a trávníků, vřesovišť a teplomilných lesních společenstev. Výskyt bělozářky liliovité (Anthericum liliago), dvojštítku hladkého (Biscutella laevigata), zvonku klubkatého (Campanula glomerata), hvozdíku sivého (Dianthus gratianopolitanus). Z živočichů se vyskytuje ještěrka zelená (Lacerta viridis). Lokalita má unikátní mravenčí faunu. Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Praha-západ ze dne OKRES PŘÍBRAM SPR Kuchyňka 21,18 ha k.ú. Pičín LZ Dobříš, LS Hluboš Brdská vrchovina, Přirozené porosty lesa ve vrcholové části Hřebenů na kambrických slepencích. Převážnou část území zaujímají jedlobučiny s měsíčnicí vytrvalou v bylinném patře. Bohatá je populace měkkýšů, entomofauna, z drobných savců jsou hojní rejskové Sorex arenarius, S. minutus. Z ptáků zde hnízdí strakapúd prostřední (Dendrocopos medius) a holub doupňák (Columba oenas). Chráněné území bylo zřízeno výnosem MŠANO v roce 1933 a nově přehlášeno výnosem MK ČSR čj /89-SOP ze dne SPR Hradec 45,92 ha k.ú. Dobříš LZ Dobříš, LS Obora Brdská vrchovina, Chráněné území se nachází cca 5 km SZ od Dobříše, SV od silnice, vedoucí z Dobříše do Hostomic. Chráněné území tvoří poměrně úzký pás mezi kótami Hradec 628 m SV směrem ke kótě Stožec 598 m. Převážnou část území zaujímají bikové bučiny, ve vrcholových partiích jsou zachovány zbytky kyselé doubravy. Na strmých svazích jsou zastoupeny suťové lesy. Pozoruhodný je výskyt čápa černého, který tu hnízdí od roku Chráněné území bylo zřízeno výnosem MK ČSR čj /89-S0P ze dne

86 SPR Vymyšlenská pěšina 67,19 ha k.ú. Prostřední Lhota LZ Dobříš, LS Prostřední Lhota Táborsko-benešovská pahorkatina, Přirozená společenstva skalních stepí a zakrslých doubrav na skalnatých svazích levého břehu vltavského kaňonu mezi Smilovicemi a Kobylníky. Geologickým podkladem jsou jílovské břidlice, svahy jsou orientované k jihu a jihovýchodu. Z vzácných rostlin je známý výskyt bělozářky větvité (Anthericum ramosum), tařice skalní (Alyssum saxatile ssp. arduinii), strdivky jednokvěté (Melica uniflora). Z plazů je hojná populace ještěrky zelené (Lacerta viridis). Chráněné území bylo zřízeno výnosem MK ČSR č /89-S0P ze dne OKRES RAKOVNÍK CHPV Milská stráň 10,86 ha k.ú. Milý Džbán, 12-12, LZ Lužná, LS Bor Společenstva slínovcových, tzv. bílých strání s teplomilnými křovinami a teplomilnými trávníky. Chráněné území se nachází východním směrem od obce Milý, stráň je orientována převážně k jihu. Z vzácných druhů rostlin zde roste hvězdnice chlumní (Aster amellus), horeček brvitý (Gentianella ciliata), vstavač nachový (Orchis purpurea) atd. Území bylo v minulosti využíváno jako sad, popř. i jako pole. Významná je entomofauna, vyskytuje se kupř. stepník rudý (Eresus niger), cikáda chlumní (Cicadetta montana), z ptáků pěnice vlašská a ze savců plšík lískový (Muscardinus avellanarius). Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Rakovník dne CHPV Nezabudické skály 22,94 ha k.ú. Velká Buková LZ Křivoklát, LS Buková Křivoklátská pahorkatina, Skalnaté svahy levého břehu Berounky mezi Nezabudicemi a Višňovou s bohatou herpetofaunou. Geologickým podložím jsou algonkické břidlice s křovinatými a lesními porosty. Velmi bohatá populace ještěrky zelené (Lacerta viridis), užovky hladké (Coronella austriaca), užovky podplamaté (Natrix tesselata), zmije obecné (Vipera berus) atd. 86

87 Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Rakovník CHPV Pochvalovská stráň 24,27 ha k.ú. Kozojedy LZ Zatec, LS Kozojedy Džbán, Okraje hrany slínovcových výchozů nad obcemi Pochvalov a Smilovice, z vzácných druhů se vyskytuje medvědice lékařská (Arctostaphyllos uva-ursi), zimostrázek alpinský (Chamaebuxus alpestris). Mírnější svahy jsou porostlé teplomilnými křovinami a subxerofilními doubravami, ve zbytcích jsou zachovány suťové lesy. Z rostlin se dále vyskytuje okrotice bílá (Cephalanthera alba), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) atd. Chráněné území se nachází cca 1 km SV od obce Pochvalov, zřízeno bylo vyhláškou ONV Rakovník SPR Červený kříž 12,56 ha k.ú. Roztoky u Křivoklátu LZ Křivoklát, LS Pustá Seč Křivoklátská pahorkatina, Chráněné území se nachází uvnitř lesního komplexu, cca 1,5 km SSZ od obce Nový Jáchymov, západně od křižovatky silnic Červený kříž. Motivem ochrany je subkontinentální doubrava s mochnou bílou. Chráněné území bylo zřízeno MK ČSR čj /89-SOP ze dne CHPV Louky v oboře Libeň 10 ha, 2 ha - ochranné pásmo k.ú. Mšecké Žehrovice LZ Lužná, LS Libeň Džbán, Společenstva bílých strání s drobnými prameništi s výskytem vzácných rostlin, kupř. hořečku brvitého (Gentianella ciliata), hořečku německého (Gentianella germanica), jazyku hadího (Ophioglossum vulgatum) atd. Chráněné území se nachází uvnitř Libeňské obory. Chráněné území bylo zřízeno ONV Rakovník

88 CHPV Červená Louka 23 ha, 80 ha - ochranné pásmo k.ú. Lišany, Olešná, Rakovník Jesenická pahorkatina, Společenstva slatin a podmáčených luk s výskytem vzácných a chráněných druhů, kupř. vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), všivce bahenního (Pedicularis palustris), hadího mordu nízkého (Scorzonera humilis) atd. Slatinné louky podél potoka, západně i východně od silnice Rakovník-Lišany, cca 2,5 km severně od Rakovníka. Introdukována byla v minulosti želva bahenní (Emys orbicularis), původem z Uherské nížiny. Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Rakovník CHPV Ostrovecká olšina 1,87 ha k.ú. Krty LZ Žatec, LS Jesenice Jesenická plošina, Podmáčené louky a olšiny severně od obce Ostrovec v nivě přítoku Ostroveckého potoka, východně od lesního komplexu Dolní les. Výskyt prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), bledule jarní (Leucojum vernum), hadího jazyku (Ophioglossum vulgatum) atd. Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Rakovník dne CHPV Rybníčky u Podbořánek 7 ha k.ú. Podbořánky LZ Žatec, LS Jesenice Jesenická plošina, Rašelinné louky podél Mladotického potoka s dvěma lesními rybníčky, cca 2 km JZ od Podbořánek. Výskyt ďáblíku bahenního (Calla palustris), vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), plavuně zploštěné (Lycopodium complanatum). Chráněné území bylo zřízeno vyhláškou ONV Rakovník CHPV Plaviště 3,59 ha k.ú. Soseň LZ Žatec, LS Jesenice Jesenická plošina, Chráněné území se nachází cca 1 km JZ od obce Soseň. Motivem ochrany je mokřadní společenstvo a rašeliniště se suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium), violkou bahenní (Viola palustris), rdesnem hadím kořenem (Polygonum bistorta), zábělníkem bahenním (Comarum palustre) atd. 88

89 Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Rakovník CHPV Na Novém rybníce 5,37 ha, 1,57 ha - ochranná pásmo k.ú. Nové Strašecí Křivoklátská pahorkatina, Chráněné území se nachází JZ od železniční stanice Nové Strašecí. Motivem ochrany jsou společenstva vlhkých zrašelinělých luk a vodních společenstev rybníka s výskytem prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), tolije bahenní (Parnassia palustris) atd. Chráněné území bylo vyhlášeno ONV Rakovník Dodatek k okr. KLADNO CHPV Hobšovický rybník 8,93 ha k.ú. Beřovice, Hobšovice Džbán, Území zahrnuje mělký rybník a souvislé rákosiny v údolí Bakovského potoka mezi obcemi Beřovice a Hobšovice. Ornitologicky významná lokalita, vyskytuje se bukač velký (Botaurus stellaris), bukáček malý (Ixobrynchus minutus), lžičák pestrý (Anas clypeata), všechny druhy rákosníků atd. Chráněný přírodní výtvor byl vyhlášen obecně závazným nařízením ONV Kladno dne CHPV Hradiště 2,84 ha k.ú. Dřínov Džbán, Území se nachází mezi obcemi Dřínov a Bakov, cca 500 m JV od Dřínová. Motivem ochrany jsou teplomilná společenstva slínovcových, tzv. bílých strání s výskytem řady vzácných a ohrožených druhů rostlin, kupř. čičorky pochvaté (Coronilla vaginalis), rezedy žluté (Reseda lutea), hlaváče šedavého (Scabiosa canescens), hořečku brvitého (Gentianella ciliata). Chráněný přírodní výtvor byl vyhlášen obecně závazným nařízením ONV Kladno dne

90 ZUSAMMENFASSUNG Von 1983 bis 1985 wurde im Mittelböhmischen Bezirk auf Grundlage des Regierungsbeschlusses Nr. 1972/1981 und des Beschlusses des Mittel Böhmischen Bezirksnationalausschusses Nr. 258/1981 eine Uberprüfung der kleinflächigen Landschaftsschutzgebiete und ihrer Projekte durchgeführt. Die Ergebnisse der Überprüfung wurden in der Sammelschrift "Bohemia centralis" Nr. 16/Jg von dem Autorenkollektiv L. Knížetová, P. Pecina und M. Pivničková veroffentiicht. In dieser Überprüfung sind die bis einschliesslich 1985 proklamierten Landschaftsschutzgebiete erfasst. Im vorliegenden überblick sind die von 1986 bis 1990 neu proklamierten Landschaftsschutzgebiete der mittelböhmischen Region aufgeführt. Während dieser funf Jahre wurden insgesamt 54 Landschaftsschutzgebiete proklamiert, davon 4 staatliche Naturreservationen und 50 geschützte Naturgebilde. Im Kreis Benešov wurden 2 Landschaftsschutzgebiete proklamiert, im Kreis Beroun 3, im Kreis Kladno 14, im Kreis Kolín 6, im Kreis Mělník 6, im Kreis Mladá Boleslav 1, im Kreis Nymburk 4 (die geschützten Naturgebilde Hrbáčkovy tůně gehoren in den Kreis Nymburk und Prag-Ost; die Angaben sind im Kreis Nymburk aufgeführt). Im Kreis Prag-Ost wurden 5 Landschaftsschutzgebiete proklamiert, im Kreis Prag-West 3, im Kreis Příbram 3 und im Kreis Rakovník 10. Gegenwärtig befinden sich auf dem Territorium der mittelböhmischen Region 163 Landschaftsschutzgebiete, davon 63 staatliche Naturreservationen, 15 geschützte Fundstätten und 85 geschützte Naturgebilde. Adresa autora: RNDr. Marie Pivničková Hviezdoslavova 512 Praha 4 - Háje

91 Bohemia centralis 21: , 1992 Poznámky k vodní a mokřadní vegetaci chráněné krajinné oblasti Blaník Anmerkungen zur Hydro- und Hygrovegetation des Landschaftsschutzgebietes Blaník Pavel PEŠOUT ÚVOD CHKO Blaník patří k velkoplošným chráněným územím s nejméně provedeným základním průzkumem v oblasti všech biologických disciplín. V současné době, kdy se dotváří návrh na rozšíření CHKO Blaník a kdy se vypracovává její zonace, bylo nutno provést základní výzkum nejohroženějších ekosystémů, mezi něž bohužel náležejí zejména vody a mokřady. Studium vegetace vod je jedním z podstatných podkladů pro zonaci ploch, protože vytváří alespoň částečný obraz o zachovalosti, či naopak devastaci přírody. I v současné době používají uživatelé vodních ploch (zejména rybníků) chemické metody ničení vodních i břehových makrofyt. Taktéž jsou často zemědělskými podniky poškozovány dřevinné břehové porosty (zejména kolem vodotečí) defolianty. Některá vodní společenstva jsou silně ohrožena intenzifikací zemědělské výroby, zejména pak eutrofizací povrchových vod. 91

92 METODIKA Průzkum byl prováděn v letech , zřídka jsou uvedeny starší údaje (datum vždy vyznačeno), a to nejen ve vlastní CHKO Blaník, ale i na území, o které se bude CHKO Blaník rozšiřovat (viz obr. 1). Fytocenologické snímky byly zpracovány do tabulek, sestavených na základě běžně užívané, kombinované, sedmičlenné stupnice Braun- Blanquetovy (KLIKA 1955). Nomenklatura je podle Dostála (DOSTÁL 1989) a rostlinných společenstev podle Moravce a kol. (MORAVEC et al. 1983). Stupen ohroženosti společenstev je převzat z téže práce. Samozřejmě v období dvou let nelze postihnout všechny biotopy s vodními makrofyty. Některé z mně ještě známých lokalit jsem zatím nestačil navštívit a jistě existuje další množství ploch, které mi unikly. Proto zatím zůstává průzkum neukončen. CHARAKTERISTIKA STUDOVANÉHO ÚZEMÍ Bylo sledováno území CHKO Blaník spolu s územím navrženým k přičlenění k CHK0 Výškový gradient je zde značný, nejnižší nadmořská výška je v nivě Blanice tam, kde opouští hranici CHKO (v širokém slova smyslu), a to asi 345 m n.m. a nejvyšším místem je Řísnický vrch (689 m n.m.). Kromě malé části na západě území, patřící k povodí Želivky a Štěpánovského potoka, je celá oblast ve spádové oblasti Blanice, která protéká centrálními oblastmi CHKO Průměrný průtok u ústí je 2,94 m 3.s _1 (VLČEK a kol. 1984). Blanice přibližně protéká tzv. Blanickou brázdou, zlomem z doby alpínského vrásnění (DVOŘÁK, RŮŽIČKA 1972). Tím je dána poměrně velká pestrost ve výskytu minerálů a hornin, přestože se celá oblast nachází v polohách celkem chudého českého moldanubika. V oblasti jsou nejhojnější biotitické a silimaniticko-biotitické pararuly, biotitickomuskovitické až muskoviticko-biotitické svorové ruly a dvojslídné muskovitické ortoruly. Kromě těchto kyselých hornin zde však nalezneme i krystalické vápence, serpentinity, pískovce, slojky antracitu apod. (PETRÁŇ a kol. 1985). Klimaticky je toto území charakterizováno průměrnými ročními srážkami nad 650 mm, ročními teplotami 6,5-6,7 C, sumou teplot nad 10 C , 92

93 pravděpodobností suchých vegetačních období %. (Podle meteorologické stanice v Čechticích). Z fytogeografického hlediska území náleží do mezofytika, do okresu 42 - Votické pahorkatiny, podokresu 42b - Táborsko-vlašimské pahorkatiny, jihovýchodní část území patří do okresu 67 - Českomoravská vysočina (viz obr. 1). Podle typu biotopů vodních makrofyt by se dalo území rozdělit od severu k jihu na dvě poloviny. Charakter stanovišť v západní části plně určuje řeka Blanice. Samotná řeka je poměrně bystrá (VLČEK a kol., 1984 uvádí, že jde o lehkou divokou vodu), a proto nevytváří mnoho vhodných stanovišť pro vodní rostliny. Možnost k jejich uchycení poskytují. pouze úseky se stojatou vodou nad jezy. Pro tuto západní část jsou také charakteristické větší až velké rybníky a nadmořská výška kolem 350 m. Východní část je naopak možno charakterizovat jako pramennou. Zcela zde chybí větší tok. Hodnota této části studované oblasti je umocněna výskytem mokřadních a rašelinných ekosystémů. Nadmořská výška se zde pohybuje kolem 500 m. Biotopy vodních makrofyt zde zastupují především chladnější a malé rybníčky, mnohdy lesní a tzv. "nebesáky". Dalším typem stanoviště jsou kaluže na lesních cestách (prakticky pouze z výskytem Callitriche sp.). V celé oblasti se zřídka vyskytují jezírka v opuštěných lomech a pískovnách. Zcela specifickým biotopem jsou mělké tůňky se silně zrašeliněnými okraji, jejichž dno tvoří převážně mocná vrstva organických zbytků a detritu. Tyto tůňky vznikly postupně zazemňováním velké vodní plochy a přepažováním zátok (Zlatohorský rybník). Jelikož je zde stálá hladina, měly se zde možnost vyvinout společenstva pro oblast ojedinělá. Přestože na Podblanicku pracovalo mnoho botaniků, jejich pozornost se soustředila většinou na území mimo CHKO Blaník (Posázaví, Povltaví, Benešovsko). Významnou prací v oblasti květeny CHKO Blaník je Květena Blaníku (DOLEŽAL 1948). Nověji prováděl botanický průzkum v sledované oblasti zejména V. Zelený (ZELENÝ 1959, 1964, 1966, 1967, 1970, 1976). Historii botanického výzkumu na celém Podblanicku podrobněji rozebírá ZELENÝ (1972). 93

94 LOKALITY SNÍMKŮ Číslování lokalit je shodné s číslováním snímků v tabulkách Vlašim, Galilejský rybník, Vápenský rybník, rybník Kačák Jinošov, vápencový lom Drůbežárna Jinošov, rybník U drůbežárny, 27 - pole pod drůbežárnou Orlina, nádrž, rybník Punčoška, rybník Utopenec Vlašim, Horní Čtvrtník, 42 - Dolní Čtvrtník (rybník) Šebíř, rybník Šebíř Skalkov, rybník pod dvorem, 47 - rybník Močidl Hrajovice, rybník nad obcí Býkovice, dolní rybník Louňovice, rybník severozápadně od obce u silnice Zlaté Hory, Zlatohorský rybník (taktéž zvaný Kamberk), 60 - Blanice pod obcí Viz snímek č Velíš, rybník Žechovák, rybník Cimovalník, rybník Ve vrších Zlaté Hory, řeka Blanice pod obcí, nad jezem Viz snímek číslo Zálesí, rybník 450 m sv, od obce Vlastišov, mokřina u kravína, 88 - rybník ve Vlastišově Nesperská Lhota, horní rybník jižně od obce, 92 spodní rybník j. od obce 93 - Ovčíny, vrchní rybník pod farmou, 94 - spodní rybník pod farmou Načeradec, rybník 750 m jihozápadně od obce, rybník Adamák Načeradec, rybník Roháčov Viz snímek č Štamberk, rybník Štamberk. 94

95 Viz snímek č Rejkovický rybník Pravonín, rybník v Koušovicích, meliorační přikop u Koušovic Malovidy, Čihákov, zaplavované vyhrnuté břehy nad horním rybníkem, horní rybník pod Čihákovem Čelivo, rybník jižně od obce Viz snímek č Zálesí, rybník Zálesí Viz snímek č Částrovice, náplav s přiléhající často zaplavovanou rašelinnou loučkou pod spodním Částrovickým rybníkem. ZJIŠTĚNÁ SPOLEČENSTVA: Lemnion minoris TÜXEN 1955 Riccietum fluitantis SLAVNIČ 1956 Riccietum rhenanae KNAPP et STOFFERS 1965 Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960 Lemno-Spirodelletum KOCH 1954 Hydrocharition RÜBEL 1933 Ceratophylletum demersi (SOÓ) EGGLER 1933 Nymphaeion albae OBERDORFER 1957 Společenstvo s Potamogeton natans Potameto natantis - Nymphaeetum candidae HEJNÝ in DYKYJOVÁ et KVĚT 1978 Potamion lucentis WOLLMAR 1947 em. HEJNÝ 1978 Elodeetum canadensis EGGLER 1933 Potamion pusilli WOLLMAR 1947 em. HEJNÝ 1978 Potametum crispi SOÓ 1927 Batrachion aquatilis PASSARGE 1964 Batrachietum aquatilis - peltatae SAUER 1947 Batrachietum circinati SEGAL 1965 Littorellion uniflorae KOCH 1926 Společenstvo s Eleocharis acicularis Ranunculo flammulae - Juncetum bulbosi OBERDORFER 1957 Elatini - Eleocharition ovatae PIETSCH 1973 Společenstvo s Juncus bufonius Peplido - Eleocharitetum ovatae - (PHILIPPI 1968) PIETSCH

96 Radiolion linoidis PIETSCH 1973 Centunculo - Anthoceretum punctati KOCH 1926 Hyperico humifusi - Spergularietum rubrae WOJCIK 1968 Stellario - Isolepidetum setacae (KOCH 1926) MOOr 1936 Phragmition communis KOCH 1926 Scirpetum lacustris SCHMALE 1939 Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 Společenstvo s Iris pseudacorus Typhetum latifoliae G. LANG 1973 Sparganietum erecti ROLL 1938 Acoretum calami EGGLER 1933 Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931 Oenanthion aquaticae HEJNÝ ex NEUHÄUSL 1959 Glycerio fluitantis - Oenanthetum aquaticae (EGGLER 1933) HEJNÝ 1948 em Společenstvo s Oenanthe aquatica Eleacharitetum palustris UBRISZY 1948 Společenstvo se Sparganium emersum Společenstvo s Alisma plantago-aquatica Sparganio-Glycerion fluitantis BR.-BL. et SISSINGH in BOER 1942 Společenstvo s Veronica beccabunga Cicution virosae HEJNÝ, ex SEGAL in WESTHOFF et DEN HELD 1969 Cicuto-caricetum pseudocyperi BOER et SISSINGH in BOER 1942 Callaetum palustris (VANDEN BERGHEN 1952) SEGAL et WESTHOFF in WESTHOFF et DEN HELD 1969 Společenstvo s Menyanthes trifoliata Společenstvo s Calla palustris Caricion gracilis NEUHÄUSL 1959 em. BALÁTOVÁ - TULÁČKOVÁ 1963 Caricetum gracilis ALMQUIST 1929 Caricetum vesicariae BR.-BL. et DENIS 1926 Bidention tripartiti NORDHAGEN 1940 Bidentetum tripartiti W. KOCH 1926 Bidentetum cernui SLAVNIČ 1951 Agropyro - Rumicion crispi NORDHAGEN 1940 Epilobio - Juncetum effusi OBERDORFER

97 POZNÁMKY K JEDNOTLIVÝM ZJIŠTĚNÝM SPOLEČENSTVŮM S převzetím stupně ohrožení fytocenózy bylo z práce Moravce (MORAVEC 1983) převzato i značení těchto stupňů: 1983) převzato i značení těchto stupňů: 1 - asociace vymizelá nebo pravděpodobně vymizelá, vyhubená 2 - asociace lidskou činností bezprostředně ohrožená a v nebezpečí vymizení (např. soustavným odvodňováním) 3 - asociace ustupující v důsledku lidské činnosti 4 - asociace bez ohrožení lidskou činností Dále jsou u 2., 3. a 4. stupně používány stupně vzácnosti: a - vzácná, b - dostatečně hojná. I když nebyly prozkoumány všechny lokality vodních makrofyt, považujeme tento průzkum za dostatečně reprezentativní pro popsání úrovně ohroženosti a vzácnosti v rámci rozšířených hranic CHKO Blaník, což slouží především k usměrnění pozornosti ochrany přírody. Lemnion minoris TÜXEN 1955 Riccietum fluitantis SLAVNIČ 1956 silně ustupuje eutrofizací vody. Na Podblanicku jsou rybníky s čistou vodou většinou lesní. Tato asociace je vázána na porosty vysokých ostřic, které jsou naopak přítomny u nelesních zdrží, často náchylných k eutrofizaci. Proto je dnes tato asociace na Podblanicku vzácná. Dosud zjištěna pouze na Galilejském rybníku, kde vytváří nejspodnější patro rákosin (ČR 2/a - 3/a, B 2/a). Riccietum rhenanae KNAPP et STOFFERS 1965, za pět let pozorování na Galilejském rybníku je vidět šíření této asociace na úkor předchozí, šíří se na půdách zejména s vysokým obsahem organických zbytků, snad má jen o něco vyšší nároky na osvětlení než předchozí asociaci (ČR 4/a, B 4/a). Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960 patří k nejhojnějším asociacím svazu na studovaném území. Vytváří souvislé porosty za vhodných podmínek se 100% pokryvností. Druhově velmi chudé, většinou je tvořeno jen Lemna minor (ČR 3/b, B 4/b). Lemno - Spirodelletum KOCH 1954 se dnes dosti šíří, a to zejména na úkor předcházející fytocenózy. Jeví se o něco náročnější na světelné podmínky, protože i na vodní ploše, na které Spirodela polyrhiza (L.) SCHLEIDEN vyskytuje, můžeme 97

98 najít na zastíněných místech při březích široké pásy pouze s výskytem Lemna minor L. Již ZELENÝ (1976) se zmiňuje o šíření závitky na Podblanicku. Avšak stále ještě říká v této práci, že je mnohem vzácnější než Lemna minor L. V současné době možno říci, že na nadpoloviční většině rybníků se vyskytuje jak Lemna minor L., tak Spirodela a dokonce jsou území i plochy (jako např. rybník pod Ovčíny), kde je Spirodela jediným druhem a tvoří zde vrstvy až několik cm vysoké. Jak tento vývoj naznačuje, as. Lemno - Spirodelletum KOCH 1954 za nepříliš dlouhou dobu vytlačí as. Lemnetum minoris Th. MÜLLER et GÖRS 1960 z větších rybničních ploch, tato pak zůstane zřejmě nezměněna v příbřežních zastíněných porostech, na hladinách menších čistších rybníků v pramenné oblasti a na větších kalužích delšího trvání na lesních cestách (ČR 4/b, B 4/b). Hydrocharition RUBEL 1933 As. Ceratophylletum demersi (SOÓ) EGGLER 1933 byla v území nalezena zatím na jedné lokalitě (Zlatohorský rybník). Na Zlatohorském rybníku její výskyt dosti potlačuje masový výskyt vodního ptactva (ČR 4/b, B 4/a). Nymphaeion albae OBERDORFER 1957 Společenstvo s Potamogeton natans, popřípadě mezotrofních, popřípadě i eutrofních, zejména stojatých vod nemá syngenetické vztahy ke společenstvu Potameto natantis - Nymphaetum candidae HEJNÝ in DYKY-JOVÁ et KVĚT 1978, které se vyvinulo v extenzívně obhospodařovaných rybnících jižních a západních Čech a Českomoravské vysočiny (HUSÁK, RYDLO 1985). Ve sledovaném území je toto společenstvo nejlépe vyvinuto nad jezem ve Zlatých Horách a na rybníku Ve vrších u Velíše (B 4/a). Potameto natantis - Nymphaetum candidae HEJNÝ et DYKYJOVÁ et KVĚT 1978, se vyvinulo na ryb. Kačák u Vlašimi. V celém zájmovém území nebylo toto společenstvo jinde nalezeno (ČR 2/b, B 2/a). Potamion lucentis WOLLMAR 1947, em. HEJNÝ 1978 Elodeetum canadensis EGGLER 1933, podle starších autorů se toto společenstvo velice rychle šíří. V částech území, které sleduji již delší dobu, a po srovnání s údaji starších prací, nutno konstatovat, že Elodea canadensis L. již zřejmě 98

99 dříve dosáhl svého vrcholu rozšíření (potvrdil to také dr. Skalický ústní sdělení). Dnes se vyskytuje v extenzívních rybnících a v intenzivněji obhospodařovaných je jeho výskyt omezen pouze na zátoky. Společenstvo vytváří téměř monodominantní porosty (ČR 4/b, B 4/b). Potamion pusili WOLLMAR 1947 em. HEJNÝ 1978 Potametum crispi SOÓ 1927 se zřejmě ještě bude šířit při mírné eutrofizaci vod. Zatím bylo toto společenstvo zjištěno pouze v jedné rybniční soustavě - na potoku Orlina. Asi bude potvrzeno časem i odjinud (ČR 4/b, B 4/b). Batrachion aquatilis PASSARGE 1964 Batrachietum aquatilis-peltatae SAUER 1947 se vyskytuje na Podblanicku poměrně často, ale výskyt se omezuje prakticky pouze na nezabahnělé, většinou menší rybníčky. Zřejmě společenstvu vyhovují spíše chudší písčité půdy. Bylo nalezeno na rybníku v Koušovicích u Pravonína, na Nespeskolhotských rybnících, na rybníku Kačák a Punčoška u Vlašimi. Na rybníku Kačák je obohaceno o Batrachium trichophyllus (ČR 4/b, B 4/b). Batrachietum circinati (BENNEMA et WESTHOFF 1943) SEGAL 1965, bylo nalezeno na jedné lokalitě (spodní Býkovický rybník). Batrachium circinatum bylo na Podblanicku zatím nalezeno pouze jednou dr. Zeleným na rybníku Smikov (mimo studované území). Společenstvu evidentně vyhovují chudší půdy. Je možné, že se B. circinati začne intenzívně šířit, jak píše Moravec (MORAVEC a kol. 1983), na studovaném území se to však ještě neprojevil0 (ČR 4/b, B 3/a). Littorellion uniflorae KOCH 1926 Společenstvo Eleocharis acicularis se dnes poměrně dost šíří, vyskytuje se při normálním stavu hladiny v úzkém pruhu na přechodu hladina - břeh a pod porosty rákosin a vysokých ostřic. Jinak se šíří zejména na dnech vypuštěných rybníků. (Explozivní šíření ke každoročně pozorovat na březích přehradní nádrže Želivka - mimo studované území). Společenstvu vyhovují písčité půdy, chudé basemi. Zatím zjištěna na třech lokalitách, avšak výskyt společenstva je závislý na výskytu vhodných stanovišť (ČR 4/b, B 4/a-b). Asociace Ranunculo flammulae - Juncetum bulbosi OBERDORFER 1957 je pro studovanou oblast dosti vzácná. Je vázána na čisté mělké pobřežní vody, vyhovuje jí 99

100 dno s vyšším obsahem detritu. Zatím zjištěna pouze na lesním rybníčku s velmi čistou vodou - Ve Vrších u Velíše (ČR 3/b - 4/b, B 2/a). Elatini - Eleocharition ovatae PIETSCH 1973 Společenstvo s Juncus bufonius je poměrně dosti rozšířeno na celém území. Vyskytuje se převážně jako přechodná fytocenóza osidlující především štěrkovité, písčité až hlinitopísčité půdy a na obnažených dnech rybníků, ale i podmáčených zraňovaných půdách - cestách po odvodňovacích pracích apod. (B 4/b). Druhým v území nalezeným společenstvem, které patří k tomuto svazu, je asociace Peplido - Eleocharitetum ovatae (PHILIPPI 1968) PIETSCH V zkoumaném území bylo toto společenstvo nalezeno na jedné lokalitě (rybník 750 m severozápadně od Zálesí). Tato fytocenóza patří k vzácným na Podblanicku. V každém případě, dokud nedojde k jeho šíření, věnovat tomuto společenstvu zvýšenou pozornost (ČR 4/b, B 3/a). Radiolion linoidis PIETSCH 1973 V r autor popsal snímek společenstva (důvodová zpráva k rozšíření CHKO Blaník na sever - nepubl.), které nyní zpětnou revizí bylo zařazeno do as. Centunculo - Anthoceretum punctati, i když snímek není zcela úplný, na výskytu diagnostických druhů je vidět určitě alespoň fragmentální přítomnost společenstva. Jednalo se o písčitý až hlinitopísčitý podmáčený okraj pole jižně od drůbežárny v Jinošově, vzdáleného asi 10 m od hladiny rybníka. V současné době (1990) společenstvo v původním stavu nebylo nalezeno, s velkým úsilím se autorovi podařilo nalézt několik malých a izolovaných ex. Centunculus minimus L. - zřejmě došlo k chemickému zásahu. Je nutno tomuto malému políčku věnovat pozornost a uplatňovat zde ochranářské požadavky, protože je jisté, že tu je přítomen dostatečný genetický potenciál, když ne v živých rostlinách vlastních, tak velmi pravděpodobně v semenech (ČR 2/a, B 1-2/a). Hyperico humifusi - Spergularietum rubrae WOJCIK 1968 v typické podobě nalezeno nebyl0 V melioračním příkopě u Koušovic (u Pravonína) bylo nalezeno společenstvo se zastoupením druhů z okolních podmáčených a rašelinných louček. Jedná se pouze o druhy šířící se na zraňovaných půdách (Pedicularis sylvatica, Drosera rotundifolia atd.). Společenstvo je svým druhovým složením cenné, avšak 100

101 vzhledem ke stanovišti, které by se muselo průběžně obnovovat, je zřejmě odsouzeno k zániku (ČR 3/a, B 2/a - l/a?). Stellario - Isolepidetum setacae (KOCH 1926) MOOR 1936 se vzácně vyskytuje na hlinitopísčitých až písčitých obnažených dnech rybníků. Dnes značně vytlačována společenstvy dvouzubců (ČR 3/a, B 3/a). Phragmition communis KOCH 1926 Scirpetum (Schoenoplectetum) lacustris, SCHMALE 1939 se na Podblanicku vyskytuje poměrně vzácně. Ve studovaném území byla nalezena pouze na jedné lokalitě (rybník 750 m severozápadně od Načeradce). Vzhledem k nápadnosti nepředpokládám další větší nárůst lokalit vlivem přehlédnutí (ČR 3/b, B 3/a). Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 je taktéž na Podblanicku vzácné společenstv0 Mnohem vzácnější než Typhetum latifoliae G. LANG Bylo zatím nalezeno na jedné lokalitě (rybník Žechovák u Velíše), kde je každoročně poškozováno ze strany rybářů herbicidy. Poměrně vysoké zastínění omezuje výskyt většího počtu druhů ve společenstvu (ČR 3/b, B 3/a). Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 je ve studovaném regionu poměrně časté. Je však také často ničeno vyplavováním a herbicidy ze strany rybářů. Toto společenstvo patří mezi cenózy s největší schopností poskytovat vhodné biotopy pro mnoho druhů naší fauny (ČR 3/b, B 4/b). Společenstvo s dominantním Iris pseudacorus se vyskytuje na břehu rybníku u Čeliva. Jde o poměrně chudé společenstvo, postrádající vazbu k některé z popsaných asociací svazu (B 3/a). Typhetum latifoliae G.LANG 1973 je ve studovaném regionu celkem hojným společenstvem, vyskytujícím se na mělkých březích rybníků, dnech lomů, vlhkých loukách apod. Oproti Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 je o něco více prosvětlené, a tedy i bohatší na ostatní druhy (ČR 3/b - 4/b, B 3/b - 4/b). Sparganietum erecti ROLL 1938 je dnes z původních lokalit částečně vytlačováno nižším, ale zřejmě agresivnějším společenstvem se Sparganium emersum. Dochází však k jeho mírnému šíření na nové lokality. V území se vyskytuje na bahnitých zanášených dnech rybníků. Výjimkou je lokalita ve velkém vápencovém lomu v lese Jinošov, kde je substrátem štěrkopísek s vysokým obsahem kamenitého skeletu (ČR 4/b, B 3/b -- 4/b). 101

102 Acoretum calami EGGLER 1933 je na celém Podblanicku vzácné. V CHKO Blaník jsem ji nalezl pouze na jedné lokalitě (rybník Žechovák u Velíše), kde je každoročně silně poškozována ze strany rybářů herbicidy (ČR 3/a, B 2/a - 3/a). Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931 je zatím dosti časté v mělkých litorálech rybníků s bahnitým dnem. Na společenstvo je dosti pevně vázán výskyt Veronica scutellata L. (ČR 2/b, B 3/b). Oenanthion aquaticae HEJNÝ et NEUHÄUSL 1959 Glycerio fluitantis - Oenanthemum aquaticae (EGGLER 1933) HEJNÝ 1948 em, 1978 je zřejmě přehlížena. Velmi pravděpodobně bude nalezena na dalších lokalitách (ČR 4/b, B 4/a). Společenstvo s Oenanthe aquatica se vyskytuje na extenzívně obhospodařovaných rybnících a na okrajích intenzivních rybníků. Velmi často je ze strany rybářů poškozováno herbicidy (B 3/b). Eleocharitetum palustris UBRIZSY 1948 se vyskytuje v mělkých vodách rybníků (0-30 cm). V celém území roztroušeně. Poměrně rychle zaujímá volný prostor (ČR 4/b, B 4/b). Společenstvo se Sparganium emersum se dnes poměrně dosti šíří. Zatímco Zelený (ZELENÝ 1976) ještě píše o vzácnějším výskytu Sparganium emersum než S. erectum, v současné době je tomu spíše naopak. Zejména v silně eutrofizovaných vodách a na rybnících silně zanesených smytou ornici dochází k velmi rychlému šíření společenstva. Např. rybník sz, od Louňovic, zanesený během jedné sezony ornici, za tři roky toto společenstvo zcela zarostlo (B 4/b). Sparganio - Glycerion fluitantis BR.-BL. et SISSINGH in BOER 1942 Společenstvo s Veronica beccabunga je vázáno prakticky pouze na řeku Blanici. Vyskytuje se na kamenito-bahnitých březích v oblastech s mírně proudící vodou. Nalezeno bylo na řece Blanici pod Zlatými Horami, je zcela zastíněno olšemi (B 4/a). Cicution virosae HEJNÝ ex SEGAL in WESTHOFF et DEN HELD 1969 Cicuto - Caricetum pseudocyperi BOER et SISSINGH in BOER 1942 se vzácněji vyskytuje na okrajích větších vodních ploch, kde se toto společenstvo 102

103 výrazně podílí na zazemňování. Zatím bylo společenstvo nalezeno na lokalitě Zlatohorský rybník, kde zatím není ohroženo (ČR 3/b, B 3/a - 4/a). Callaetum palustris (VANDEN BERGHEN 1952) SEGAL et WESTHOFF in WESTHOFF et DEN HELD 1969 bylo popsáno z jediné lokality - rybníka Kačák u Vlašimi. Zřejmě se kdysi vyskytovalo i na Galilejském rybníku (druhý rybník nad Kačákem), avšak ustoupilo v důsledku zarůstání olšemi. Na rybníku Kačák je společenstvo vyvinuto na jižním břehu, místy je poškozováno v letní sezoně sešlapováním koupajícími se lidmi. Protože v rámci studovaného regionu je výskyt Calla palustris L. omezen pouze na soustavu potoka Vorlina, jinde toto společenstvo nebylo nalezeno, je nutno zajistit na rybníku Kačák jeho ochranu (ČR 2/a, B 2/a). Společenstvo s Calla palustris je velmi příbuzné předešlému. Mnohdy vzniklo změnou podmínek, např. již zmíněným zastíněním. Na potoce Vorlina se vyskytuje na více rybnících - Horní Čtvrtník, Vápenský, Galilejský (B 2/a - 3/a). Společenstvo s Menyanthes trifoliata se vyskytuje na březích rybníků s bahnitými břehy jako předchozí fytocenóza, nebo na silně podmáčených, častěji zaplavovaných plochách v okolí vodotečí, jako např. pod Částrovickým rybníkem (B 2/a). Caricion gracilis NEUHÄUSL 1959 en. BALÁTOVÁ - TULÁČKOVÁ 1963 Caricetum gracilis ALMQUIST 1929 se dosti často vyskytuje na březích rybníků v celé oblasti. Tato fytocenóza bude zřejmě nalezena i v nivě řeky Blanice (ČR 3/b, B 3/b - 4/b). Caricetum vesicariae BR. - BL. et DENIS 1926 se vyskytuje na místech podobných jako předchozí asociace. Její výskyt je o něco řidší (ČR 3/b, B 3/b - 4/b). Bidention tripartiti NORDHAGEN 1940 Bidentetum tripartiti W. KOCH 1926 se vyskytuje výhradně na březích rybníků a explozivně se šíří na dnech po vypuštění. Toto společenstvo spolu s následujícím mírně vytlačuje fytocenózy obnažených den a pobřežnice (ČR 4/b, B 4/b). U asociace Bidentetum cernui SLAVNIČ 1951 jsem nepozoroval, ani ve srovnání s literaturou, úbytek (oproti celostátnímu trendu - viz MORAVEC 1983). Naopak šíří se na obnažených dnech. Po vypuštění rybníků vytváří mohutné porosty 103

104 s vysokou dominancí Bidens cernua. V rámci budoucích hranic CHKO Blaník je toto společenstvo hojnější než předchozí. Bude nutno delšího pozorování na potvrzení domněnky, že tato asociace předchozí vytlačuje (ČR 3/b, B 4/b). Agropyro - Rumicion crispi NORDHAGEN 1940 Až v roce 1989 byla sledována i as. Epilobio - Juncetum effusi OBERDORFER 1957, proto je popisována pouze z jedné lokality (rybník Utopenec u Vlašimi), bude však zajisté nalezena i jinde. Vyskytuje se na vlhkých extenzívních pastvinách, které ještě na některých plochách v CHKO Blaník najdeme. (Autorovi jsou společenstva tohoto typu známa např. z okolí Zdebuzevse, Trhového Štěpánova, Keblova a dalších obcí na Vlašimsku.) V současnosti se těžiště výskytu této asociace přesunulo na okraje rybníků (např. po vyhrnování), toto je také případ rybníka Utopenec (ČR 4/b, B 4/b). Vysvětlivky k tabulkám: Charakter sedimentu: O - bahnitý, s vysokým obsahem organických zbytků, B - převážně čistě bahnitý, PB - písčitý s obsahem detritu, P -- převážně čistě písčitý, KP - různě hrubě písčitý s obsahem štěrku, K - kamenitý, R - různorodý,. - údaj nezjišťován. Tabulka 1 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva: Riccietum fluitantis (snímek 1), Lemnetum minoris - protože některé snímky byly shodné, jsou sdruženy v jeden, data jednotlivých snímků jsou uvedena na konci tabulky /snímek I. (2, 9, 15, 36, 39), 48, 54; II. (56, 84); III. (49, 62)/. Riccietum rhenanae (snímek 7, 8). Číslo snímku 1 I II. III. 7 8 Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu.. 0 B.. 0 R Počet druhů

105 + Zastoupení druhů ++ Lemna minor Spirodela polyrhiza Riccia fluitans R. rhenana Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 54 - Marchantia polymorpha 1. Data sdružených snímků: , , , , , , , Tabulka 2 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva: ++ Lemno - Spirodelletum - jako v případě Lemnetum minoris jsou některé snímky sdruženy /snímek I. (3, 47, 45, 42, 16, 10, 37, 94, 88, 73, 78, 25, 28), 30, 93, 95, II. (89, 92), 104, III. (110, 43, 114)/. Číslo snímku I II. 104 III. 114 Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody Počet druhů Hloubka charakter sedimentu nebyly zjišťovány u žádného snímku. Zastoupení druhů ++ Lemna minor Spirodela polyrhiza Druhy zastoupené v jednom snímku: 30 - Oenanthe aquatica 1, 95 - Alisma plantago - aquatica 1, Potamogeton natans +, II. -- Equisetum fluviatile +, Batrachium aquatile +, III. - Phragmites australis 1. Data sdružených snímků: , , , , , , , , , , , , , , , ,

106 Tabulka 3 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev: Společenstvo s Potamogeton natans (snímek 79, 82, 96), Potameto natantis - Nymphaeetum candidae (snímek 17), Cerathophylletum demersi (snímek 83). Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů B PB O Zastoupení druhů ++ Potamogeton natans Polygonum amphibiun Spirodela polyrhiza Lemna minor Callitriche verna Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 96 - Callitriche hamulata +, Alisma plantago - aquatica 1, 17 - Nymphaea candida 1-2, 83 - Ceratophyllum demersum

107 Tabulka 4 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva: Elodeetum canadensis (snímek 105, 35, 4, 29, 18) a Potamogeton crispi (snímek 19, 11). Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu B O. 0 PB PB PB-KP Počet druhů Zastoupení druhů ++ Elodea canadensis Potamogeton crispus Spirodela polyrhiza Lemna minor Batrachium heterophyllus Batrachium trichophyllum Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: Potamogeton sp. +, 18 - Potamogeton sp

108 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva: Batrachietum aquatilis-peltatae (snímky 115, 90, 31, 20), Batrachietum circinati (112). Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů B O O PB Zastoupení druhů ++ Batrachium aquatile Batrachium circinatum Batrachium trichophyllum Equisetum fluviatile Lemna minor Spirodela polyrhiza Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 90 - Sparganium emersum +, 20 - Potamogeton sp

109 Tabulka 6 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva : s Eleocharis acicularis (snímek 21, 111, 63), Ranunculo flammulae -- Juncetum bulbosi (snímek 80), společenstvo s Juncus bufonius (106, 97, 74, 117). Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu PB 0 B PB KP PB KP. Počet druhů Zastoupení druhů++ Eleocharis acicularis Ranunculus flammula Veronica scutellata Oenanthe aquatica Juncus bulbosus Alisma plantago - aquatica Juncus bufonius Juncus articulatus Polygonum aviculare Persicaria maculata Callitriche sp Lemna minor Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 21 - Eleocharis quinque-flora +, Calla palustris +, Comarum palustre +, 80 - Bidens tripartita +, Bidens cernua +, Veronica beccabunga +, Potamogeton natans +, Epilobium sp. +, Mentha sp. +, 97 - Polygonum amphibium +, Hypericum maculatum

110 Tabulka 7 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev: Peplido - Eleocharitetum ovatae (snímek 85), Centunculo - Anthoceretum punctati (snímek 27), Hyperico humifusi - Spergularietum rubrae (snímek 116), Stellario - Isolepidetum setaceae (snímek 75) Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů /1989/ 'l B.. PK Zastoupení druhů ++ Alisma plantago-aquatica Hypericum humifusum Stellaria palustris Juncus bufonius Ranunculus flammula Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 85 - Eleocharis ovata 2, Peplis portula 3, Eleocharis palustris +, 27 - Centunculus minimus 2, kulturní a plevelné rostliny (myšleno běžně) bohužel nebyly zaznamenány, Spergularia rubra +, Drosera rotundifolia +, Pedicularis palustris 1, Sphagnum sp. 1, 75 - Isolepis setacea 1, Juncus articulatus +, Persicaria sp

111 Tabulka 8 Charakteristiky fytocenologických společenstev: Scirpetum lacustris (snímek 98), Typhetum angustifoliae (snímek 64), Phragmitetum communis (snímek 12, 5, 44, 121, 57, 101), společenstvo s Iris pseudacorus (snímek 120). Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů Zastoupení druhů ++ Typhetum angustifoliae PB B " Phragmites australis Iris pseudacorus Bidens tripartita Lemna minor Spirodela polyrhiza Riccia rhenana Solanum dulcamara Carex gracilis Urtica dioica Galium palustre Impatiensnoli - tangere Viola palustris Persicaria lapathifolia Filipendula ulmaria Cardamine amara Druhy zastoupené pouze v jednom snímku Scirpus lacustris 2, Veronica scutellata +, Juncus articulatus 1,5-Ficaria bulbifera Persicaria hydropiper +, Veronica beccabunga +, Alisma plantago-aquatica +, Anacharis canadensis +, Potamogeton crispus +, Juncus conglomeratus +, Comarum palustre 1, Epilobium sp

112 Tabulka 9 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev: Sparganietum erecti (snímek 32, 24, 46) Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu 0 KP 0 Počet druhů Zastoupení druhů ++ Sparganium erectum Glyceria fluitans + +. Lemna minor +. + Spirodela polyrhiza +. + Alisma plantago-aquatica Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 32 - Sparganium emersum +, 24 - Typha latifolia +, Lythrum salicaria

113 Tabulka 10 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev: Typhetum latifoliae (snímek 50, 23, 102, 122), Acoretum calami (snímek 66), Equisetetum fluviatilis (snímek 91, 51, 65, 123) Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakteristika sedimentu. KP. B 0-B.. 0-B B Počet druhů Zastoupení druhů ++ Typha latifolia Acorus calamus Equisetum fluviatile Lemna minor Oenanthe aquatica Eleocharis palustris Veronica scutellata Carex vesicaria Alisma plantago-aquatica Carex gracilis Lysimachia vulgaris Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 50 - Galium palustre s.l. +, 23 - Sparganium erectum +, Lysimachia vulgaris +, Eriophorum latifolium +, Lythrum salicaria +, Calamagrostis epigeios 1, Salix sp. +, Bidens cernua +, Glyceria fluitans +, Eleocharis ovata

114 Tabulka 11 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva: Glycerio fluitantis - Oenanthetum aquaticae (snímek 33), společenstvo s Oenanthe aquatica (snímek 52, 67), společenstvo se Sparganium emersum (snímek 34, 55, 107, 87, 81) Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) cca Charakter sedimentu Počet druhů O B-O O B PB. B-O Zastoupení druhů+ + Oenanthe aquatica Sparganium emersum Lemna minor Spirodela polyrhiza Alisma plantago - aquatica Glyceria fluitans Equisetum fluitans Druhy obsažené pouze v jednom snímku: 33 - Batrachium aquatile +, 52 - Typha latifolia +, 67 - Veronica scutellata +, Eleocharis palustris +, 34 - Sparganium erectum 1, Veronica beccabunga +, Glyceria maxima +, Lythrum salicaria +, 55 - Bidens tripartitus +, 107 -Elodea canadensis +, Potamogeton sp. +, 87 - Urtica dioica +, Lysimachia vulgaris +, Chenopodium sp. +, 81 - Callitriche palustris +, Potamogeton sp.-, Bidens cernuus +, Juncus articulatus

115 Tabulka 12 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva: Eleocharitetum palustris (snímek 68, 58, 86), společenstvo s Alisma plantago - aquatica (snímek 99, 70), společenstvo s Veronica beccabunga (snímek 60) Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu B O B PB B K Počet druhů Zastoupení druhů ++ Eleocharis palustris Alisma plantago-aquatica Veronica beccabunga Juncus articulatus Oenanthe aquatica Ranunculus flammula Veronica scutellata Equisetum fluviatile Lemna minor Ranunculus lingua Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 68 - Eleocharis mamillata +, 58 - Solanum dulcamara +, 86 - Eleocharis ovata +, 99 - Spirodela polyrhiza +, Potamogeton natans +, Persicaria amphibia +, 70 - Acorus calamus

116 Tabulka 13 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva: Společenstvo s Menyanthes trifoliata (snímek 38, 124), společenstvo s Calla palustris (snímek 6, 13, 41), Cicuto - Caricetum pseudocyperi (snímek 59), Callaetum palustris (snímek 22) Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) ,5 0 2 Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu 0 R O-PB Počet druhů Zastoupení druhů ++ Menyanthes trifoliata Calla palustris Comarum palustre Carex pseudocyperus Carex gracilis Caltha palustris Solanum dulcamara Viola palustris Urtica dioica Alnus glutinosa Impatiens noli-tangere Cardamine amara Juncus conglomeratus Persicaria lapathifolia Riccia fluitans Spirodela polyrhiza Lysimachia nummularia Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 38 - Calamagrostis epigeois 1, Lysimachia vulgaris +, výskyt více druhů, jejichž zastoupení je silně ovlivňováno přilehlými rašelinnými loučkami, 6 - Alnus incana 1, 13 - Filipendula ulmaria +, Phragmites communis 1, 41 - Glyceria fluitans +, 59 - Pedicularis palustris +, Utricularia sp. +, Carex sp. +, Galium palustre s.l..+, 22 - Juncus effusus +, Galium palustre s.l. +, Persicaria amphibia +, Filipendula ulmaria 1, Lysimachia vulgaris

117 Tabulka 14 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva: Caricetum gracilis (snímek 69, 103, 113), Caricetum vesicariae (snímek 71, 53). Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu B. B B O Počet druhů Zastoupení druhů ++ Carex vesicaria C. gracilis Deschampsia flexuosa Mentha sp Lemna minor Oenanthe aquatica Veronica scutellata Ranunculus flammula Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 69 - Alisma plantago-aquatica +, Galium palustre s.l. +, Comarum palustre +, Salix caprea +, Typha latifolia +-1, Carex sp. +, 71 - Typha angustifolia +, 53 - Batrachium heterophyllus

118 Tabulka 15 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva: Bidentetum tripartiti (snímek 109, 108, 118), Bidentetum cernui (snímek 100, 76, 72, 77, 119), Epilobio - Juncetum effusi (snímek 61) Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Průměrná hloubka vody (cm) Průměrná hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu B PB PB B PB B O PB B-O Počet druhů Zastoupení druhů ++ Bidens cernua Bidens tripartita Juncus effusus Juncus articulatus Juncus conglomeratus Ranunculus flammula Epilobium palustre Echinochloa crus-galli Ranunculus sceleratus Persicaria lapathifolia Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: Alisma plantago-aquatica 1, Persicaria amphibia +, Sparganium emersum +, Mentha sp. +, Epilobium sp. +, 76 - Isolepis setacea +, Eleocharis palustris +, Veronica beccabunga +, Potentina supina +, Chenopodium polyspermum +, 72 - Galium palustre s.l. +, 77 - Glyceria fluitans +, 61 - Nymphaea sp. -, Baldingera arundinacea. 118

119 ZÁVĚRY PRO OCHRANU PŘÍRODY Celá zkoumaná oblast se nachází v CHKO Blaník nebo na ploše, kterou bude po rozšíření CHKO zaujímat. Tím je však ochrana zajištěna pouze zčásti. Nejzachovalejší fytocenózy a tím i celé ekosystémy s významem celostátním je nutno chránit přísněji, a to v maloplošných CHÚ. V současné době je již navrženo chráněné naleziště (CHN) Galilejský rybník (KNÍŽETOVÁ, PECINA, PIVNIČKOVÁ 1987; PEŠOUT 1991; ZELENÝ 1967, 1976) s výskytem společenstva s Calla palustris, kromě toho zde bylo popsáno celostátně kriticky ohrožené společenstvo - Riccietum fluitantis a další cenné fytocenózy. Dalším v současnosti navrženým CHÚ je CHPV Na pijavkách = lokalita u Koušovic u Pravonína (KNÍŽETOVÁ, PECINA, PIVNIČKOVÁ 1987), kde se autorovi podařilo nalézt asociaci Hyperico humifusi - Spergularietum rubrae s výskytem rašelinných druhů (PEŠOUT v tisku), přesto se autor domnívá, že vzhledem k devastaci území, zarůstáním agresivními společenstvy s dominantními druhy Baldin-gera arundinacea (L.) DUMORT a k zintenzívnění činnosti rybníkářů, lesníků a zemědělců je toto území již málo hodnotné pro vyhlášení maloplošného CHÚ (totéž píše KNÍŽETOVÁ, PECINA, PIVNIČKOVÁ 1987) a možnost navrácení do původního stavu je mizivá. Ochranu si však zaslouží mnohem více území, dosud neevidovaných. Zejména rybník Kačák, kde se vyskytuje na poměrně malé rozloze mnoho fytocenóz, hlavně nutno zmínit Potameto natantis - Nymphaeetum candidae, Batrachietum aquatilis peltatae, Elodeetum canadensis, Callaetum palustris s výskytem mnohých na Podblanicku i v ČR ohrožených druhů rostlin. Tok Vorlina, na kterém se rybník Kačák nachází jako jeden ze třinácti vodních nádrží, je bohatý na společenstva vodních a mokřadních ekosystémů, a to i celostátně kriticky ohrožených. Bylo by účelné uvažovat o ochraně tohoto území jako celku v kategorii SPR. Opomenout nelze ani to, že 9. ZO ČSOP Vlašim zde plánuje výstavbu naučné stezky. Další lokalitou, která by měla mít statut SPR, je rybník Zlatohorský, kde jsou přítomna rašelinná společenstva, průběžným zazemňováním a přepažováním zátok dochází ke vzniku chráněných tůněk, v nichž se vyskytuje např. asociace Ceratophylletum demersi, v jiných se naopak objevuje Utricularia sp. apod. Je zde na velkých plochách zastoupena as. Cicuto - Caricetum pseudocyperi atd. Protože území nebylo ještě zcela prozkoumáno, není výčet určitě konečný. Území je také velmi cenné z hlediska ornitologickéh0 119

120 1. Území CHKO Blaník. Vysvětlivky:... současná hranice CHKO Blaník, navržená hranice rozšíření CHKO Blaník, komunikace, - dvojitá čára v ose Pravonín - Daměnice je hranicí (přibližnou) mezi fytogeografickým okresem 42 a 67. V každém případě je nutno všem ohroženým fytocenózám, a to i v regionálním měřítku, věnovat pozornost a zařazovat v rámci zonace CHKO Blaník lokality s jejich výskytem do první zóny. U CHÚ i ploch zařazených v I. zónách bude nutno vypracovat speciální ochranářské plány, zejména s přihlédnutím k větší či menší sukcesivitě vodních fytocenóz. V zájmu jejich zachování bude určitě mnohde nutno umělé udržování podmínek (např. Zlatohorský rybník). Závěrem děkuji za pomoc v terénu a upozornění na některé lokality pracovníkům Správy CHKO Blaník - ing. Petru Skálovi a RNDr. Lubomíru Hanelovi, CSc., za určení obtížnějších taxonů, doc. RNDr. Václavu Zelenému, CSc., doc. RNDr. Vladimíru Skalickému, 120

121 CSc., a RNDr. Bohumilu Slavíkovi, CSc., a za sdělení ornitologických poměrů ve vztahu k hodnotě území prom. ped. Pavlu Čechovi. SUMMARY The paper describes the aquatic and marsh vegetation in the Protected Landscape Area Blaník (Central Bohemia). Territory studied belongs from phytogegographical point of view to mesophytics and Táborsko- vlašimská pahorkatina and Českomoravská pahorkatina highlands. The research was performed during Ponds, pools in stonepits and gravel-pits, pools above weirs, rarely peat-bogs or intermittend water bodies are the principal biotopes here. There were analyzed 124 phytocenological samples; 56 associations of 21 alliances were found (see Tables), 13 associations were classified as disappearing thanks to human activities within Czech republic and 4 phytocenosis are immediately endangered. As far as the occurence, 5 described associations can be classified into the category called "rare". The degree of exposure to danger of plant associations within Protected Landscape Area was determined. Own results were utilized for recommendation to the effective conservation of aquatic and marsh vegetation. Proposals for declaration of several new protected territories were submitted. LITERATURA DOLEŽAL, K., 1948: Květena Blaníku. Praha (Státní práce, depon. In katedra botaniky PřFUK v Praze). DOSTÁL, J., 1989: Nová květena ČSSR. Academia, Praha, 1570 p. DVOŘÁK, J., RŮŽIČKA, B., 1972: Geologická minulost země. SNTL, Praha, 764 p. HUSÁK, Š., RYDLO, J., 1985: Materiály k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska. Bohemia centralis 14: KLIKA, J., 1955: Nauka o rostlinných společenstvech. Academia, Praha, 230 p. KNÍŽETOVÁ, PECINA, PIVNIČKOVÁ, M., 1987: Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech Bohemia centralis 16: MORAVEC, J. a kol., 1983: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. Severočeskou přírodou, Litoměřice, 129 p. 121

122 PEŠOUT, P., 1989: Příspěvky k poznání rostlinstva v okolí Vlašimi. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 29: 27-34, Muzeum okr. Benešov, S2N Praha. PEŠOUT, P., 1991: Vývoj populace ďáblíku bahenního (Calla palustris L.) v NCHN Galilejský rybník (okr. Benešov). Bohemia centralis 20. PEŠOUT, P., v tisku: Příspěvky k poznání flóry Vlašimska II. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. PETRÁŇ a kol., 1986: Benešovsko, Podblanick0 Praha, MTZ Gottwaldov, 369 p. TOMASZEWICZ, H., 1988: Silimavit of habitat requirements of Glycerietum maximae Hueck 1931 and Acoretum calami Kobenza 1948 phytocenoses. Acta hydrobiol , Krakow. VLČEK a kol., 1984: Vodní toky a nádrže. Academia, Praha, 316 p. ZELENÝ, V., 1959: Příspěvek k výzkumu květeny Vlašimského okresu. Sborník lastivědných prací z Podblanicka (SVPP) 3: ZELENÝ, V., 1964: Příspěvek k výzkumu květeny Vlašimska II., SVPP 5: ZELENÝ, V., 1966: Příspěvek k výzkumu květeny Vlašimska III., SVPP 7: ZELENÝ, V., 1967: Ďáblík bahenní u Vlašimi. SVPP 8: ZELENÝ, V., 1970: Příspěvek k výzkumu květeny Vlašimska IV., SVPP 11: ZELENÝ, V., 1972: Botanika. In: Čech V., Váňa F., Zelený V., 1972: K historii přírodovědného výzkumu Podblanicka. SVPP 13: ZELENÝ, V., 1976: Chráněné a méně známé rostliny Podblanicka. Benešov, 220 p. Adresa autora : Pavel Pešout S. K. Neumanna Vlašim 122

123 Bohemia centralis 21: , 1992 Nové tracheomykózy dřevin ve Středních Čechách Neue Tracheomykosen der Baume in Mittelbohmen Antonín PŘÍHODA Za posledních padesát let došlo vlivem nejrozmanitějších činností člověka (označovaných někdy souborně jako technická revoluce) v přírodě k takovým změnám, jakými nebyla předtím postižena za celá tisíciletí. K vážným chorobám dřevin oslabených činností člověka patří choroby svazků cévních souborně označované jako tracheomykózy, protože jsou vyvolány mikroskopickými houbami žijícími převážně v cévách. Všechny tracheomykózy nejsou stejně zhoubné a jejich škodlivost a rychlost šířeni velmi závisí na způsobu přenášení, zvláště při přenosu různými druhy hmyzu, dále pak na tom, jak jsou různé druhy hub jedovaté pro hostitelskou dřevinu. Po tracheomykóze jilmů, označované jako grafióza nebo holandská nemoc jilmů, to byl celý soubor tracheomykóz dubů, pak se začaly objevovat i tracheomykózy dalších listnatých dřevin (buků, jasanů, javorů, olší, bříz aj.) i některých jehličnanů (smrku a modřínu). Protože v parku města Vlašimi (chráněném Státní památkovou péčí) začaly hynout duby a lípy s podezřením na tracheomykózy, prohlédl jsem na podnět Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje 123

124 dne 11. X tento park. Přímý důkaz tracheomykóz je možný jen vypěstováním cizopasných (nebo příležitostně cizopasných) hub z dřeva hynoucích stromů, proto bylo v parku poraženo několik stromů, z kterých byly vyříznuty kotoučky dřeva pro vypěstování hub, dále byly prohlédnuty uschlé spodní větve na dubech a větve spadlé na zem, zda jsou v nich požerky hmyzu přenášejícího tracheomykózy a příznaky houbové nákazy projevující se zbarvením dřeva. Z dubů byl poražen malý stromek v posledním stadiu odumírání bez naděje na regeneraci, který byl v parku evidován jako jediný exemplář dubu zimního, ale po poražení stromu bylo zjištěno, že nejde o dub zimní, ale podle zlatožluté barvy řapíků a hlavních nervů i tvaru listové čepele dosud živých listů šlo o dub žlutavý (zlatistý) - Quercus dalechampii, který v karpatské oblasti zastupuje dub zimní, ale u nás dlouho nebyl od něho rozlišován. V Čechách roste na reliktních stanovištích teplejších sušších území, např. v Českém středohoří, na Podbořansku a místy na Křivoklátsku. (Druhý díl nové květeny ČR z Čech dosud tento dub nezaznamenává). Někde byl uměle vysazen domněle jako dub zimní z dovezených žaludů z jiných oblastí, ale v drsnějších polohách trpí mrazem, často jen pomalu přirůstá nebo až živoří (např. poblíž Aldašína u Kostelce nad Černými lesy). K tomu došlo i u tohoto jediného exempláře v parku ve Vlašimi, neboť kmen měl po celé délce mrazovou desku neuzavřenou hojivým pletivem, jež byla místem nákazy. Nákazu buď přenesli datlovití ptáci, kteří zanechali na dřevě stopy, nebo pilořitky rodu Xiphydria, po kterých tam zůstaly výletové otvory. Podle barevných změn ve dřevě poraženého dubu šlo o tracheomykózu vyvolanou houbou Diaporthe fasciculata (u nás zahrnovanou do širokého druhu Diaporthe eres), nikoli o nebezpečnější grafiózu působenou houbami rodu Ceratocystis (Ophiostorna). Kultivací houby na výřezech z kmene bylo předběžné určení potvrzen0 Podle výzkumů v SSSR se pokládá za původní hostitelskou rostlinu této houby akát. Protože v SSSR nebyl akát tak hojně vysazován jako ve střední Evropě, lze tam vztahy akátu k jiným dřevinám co do přenosu chorob lépe a spolehlivěji studovat než u nás. Houba může přecházet i na jiné listnaté dřeviny. Pro odběr vzorků dřeva z chorobných lip byly vybrány stromy domněle ve dvojím stadiu odumírání: větší, dosud živý strom, ale v poslední fázi hynutí a mladší lípy s počínajícím prosýcháním větví v koruně. Na odebraných vzorcích dřeva obou 124

125 typů se však po kultivaci hub ukázalo, že nejde o dvě stadia téže choroby, ale o houbové nákazy dvěma zcela různými houbami. Na výřezech z kmene větší lípy bylo hned po poražení patrno světle šedé, poměrně nenápadné zbarvení dřeva, na kotoučích vytvářelo bledé skvrny vzájemně si odpovídající na protilehlých stranách výřezu, což je příznakem tracheomykóz. Po mírném ovlhčení dřeva a uložení ve vlhké komůrce (uzavřeném igelitovém sáčku) skvrny lépe vynikly, kdežto na oschlém dřevě téměř vymizely. Později ve vlhké komůrce povrch dřeva postupně porůstal bílým myceliem druhotných saprofytických plísní a někde šedohnědým myceliem s konidiemi druhotné saprofytické houby Cladosporium herbarum, bez ohledu na místa původních skvrn, kde dlouho žádná výraznější specifická houba nerostla. Až za měsíc po odběru vzorků dne 11. XI., kdy už se zdálo, že vyšetření bude negativní, podařilo se v místech skvrn najít koremie houby anamorfního stadia (pomocného rodu) Graphium s.l. jako sloupečky hnědě zbarvených vláken, jež byla na vrcholku bezbarvá a nesla velmi drobné, bezbarvé, v průmětu oválné konidie, 3-4x1-2 m velké. Při patě některých koremií vyrůstaly ještě jehlicovité až štětinovité hnědošedé neplodné výrůstky dosahující asi do třetiny až poloviny výšky koremií. Houba odpovídala popisu i vyobrazení houby Graphium rigidum Sacc, v maďarské literatuře jako Graphium rigidulum (Pers.) Sacc. Část vzorku lípového dřeva jsem na kontrolu poskytnul kolegyni dr. Gregorové v podniku Sady a lesy města Prahy, kde z něho ve velkém množství vypěstovali tutéž houbu a mikroskopicky ji ověřili. V SSSR byla houba získána ze dřeva různých odumírajících listnatých stromů (tedy zřejmě ještě živých) a jako původní hostitelskou rostlinu tam uvádějí akát. U nás jde patrně o zcela novou chorobu, která si vyžaduje ještě další studium. Na poražené lípě napadené tou-tou houbou se nepodařilo najít žádné požerky hmyzu žijícího ve dřevě nebo pod korkou, takže nelze posoudit, jakého má houba přenašeče. Přenos by byl možný (zvláště z akátu do lípy) např. datlovitým ptákem nebo větrem do rány po zlomené větvi, z lípy na lípu je podezření na velmi hojnou ploštici ruměnici pospolnou - Pyrrhocoris apterus, sající zvláště na mladých plodech lip, ale i na kůře. U příbuzných druhů ploštic byl zaznamenán přenos hub i původců jiných závažných chorob na rozmanitých užitkových rostlinách, např. na bavlníku. Ve dřevě větví z mladších lip s prosychajícími korunami nebyla v cévách zjištěna žádná houbová infekce, v kůře pak druhotně vyrostla houba Melanconium 125

126 desmazieri (BEUR. et BR.) SACC, která je běžným saprofytem, na značně oslabených stromech však může napadat ještě živá korová pletiva větví s tenkou borkou. Další tracheomykóza vyvolaná plísní skořicovníkovou (Phythophtora cinnamonii RANDS.) způsobila hynutí jírovců v Praze v Královské oboře (Stromovce), odkud se rozšířila i do blízké ulice Pod kaštany a pravděpodobně i do zahrad zastupitelských úřadů v této ulici. Jeden případ byl zaznamenán a fotograficky dokumentován dr. F. Kotlabou v Průhonicích před vchodem do parku. Tento jediný strom byl včas odstraněn, takže choroba se v Průhonicích zatím dále nerozšířila. Na Slovensku studovala tuto chorobu na kaštanovníku setém ing. G. Juhásová, na jírovcích jsem ji poprvé pozoroval v Sadech Janko Krála v Bratislavě. U kaštanovníku setého, dubů a ořešáků působí tzv. inkoustovou nemoc, která se projevuje praskáním kůry hlavně v dolní části kmene s tmavými výtoky. U jehličnatých dřevin a vřesovcovitých rostlin působí tzv. zhoubné vadnutí a postihuje hlavně semenáčky a sazenice ve školkách, zvláště pak rostliny pěstované a množené pod sklem nebo fóliemi. Houba byla popsána roku 1922 z Indonésie a od té doby byla zjištěna ve všech světadílech na rostlinách 127 rodů a 230 druhů z 54 čeledí a dobře se už adaptovala i v mírném pásmu. Bylo o ní napsáno nepřehledné množství literatury. V Královské oboře jsme porazili několik jírovců různého věku, na kterých se vyskytovalo několik druhů hub, např. Nectria cinnabarina, Schizophyllum commune a projevy hniloby od některých hub chorošovitých. Dále se v nich vyskytovaly požerky kůrovcovitého brouka drtníka ovocného - Xyleborus dispar. V chodbičkách tohoto brouka uvnitř dřeva roste podhoubí poloambrosiové symbotické houby pomocného rodu anamorfního stadia Leptographium, kterým se živí jeho larvy žijící jednotlivě v chodbičkách, ve vlhké komůrce s výřezy dřeva však vyrůstala z těchto chodbiček i ze svazků cévních v jejich okolí bezbarvá houbová vlákna bez přehrádek s nápadnými vakovitými výrůstky, která jsou příznačná pro plíseň skořicovníkovou - Phytophtora cinnamomi RANDS. Podle toho lze předpokládat, že drtník ovocný byl přenašečem této houby, jež vyvolala tracheomykózu. A. Pfeffer uvádí, že tento brouk se vyvíjí téměř ve všech listnatých stromech a nejčastěji jej najdeme v dubech, bucích, olších, jabloních a hrušních. Do Královské obory se dostal nejspíše z prořezaných větví jabloní, které zahrádkáři ze sousední zahrádkové kolonie vyházeli na divoké skládky v okolí, např. i podél železniční trati 126

127 procházející Královskou oborou, protože neměli dovoleno tento odpad pod širým nebem pálit, aby kouřem nezamořovali okolí. Podle Pfeffra není drtník ovocný pouhým technickým škůdcem mrtvého dřeva v kůře, ale v létě napadá i živé mladé stromy, a proto může být zařazen i mezi fyziologické škůdce. Přenosem nebezpečných dřevních hub působících tracheomykózy může pak být velice škodlivý. Jeho bionomii v ovocných stromech a možnosti obrany podrobně popisují C. BLATTNÝ a B. STARÝ v Atlasu škodlivých činitelů našich ovocných plodin (první vydání vyšlo r v Praze). Že mohou tito kůrovci přenášet tracheomykózy, svědčí věta v uvedené knize, že dřevo v okolí jejich chodbiček se přibarvuje a v tu dobu také stromy ovocné anebo jejich větve nejvíce reagují na přítomnost škůdce rychlým vadnutím, což jsou hlavní projevy tracheomykóz, stejně jako údaj, že stromy napadené tímto kůrovcem obvykle vbrzku hynou. Že drtník ovocný se dovede rozmnožovat i v suchých jabloňových větvích, bylo pozorováno i v laboratoři po dobu jednoho roku. Nestačí tedy napadené stromy odstranit ze sadu, ale je nutno ihned je spálit. Údaje v knize Blattného a Starého svědčí o tom, že tracheomykóza přenášená drtníkem ovocným není ničím novým, ale nebyla tehdy blíže vysvětlena. Nového data je přenos jírovce. Vážným problémem se stává grafióza smrku, která se vyskytuje na Vlašimsku a Benešovsku. V Tatranském národním parku se objevila v místech postižených imisemi z Polska a její ohniska byla včas asanována. Ve Středních Čechách se vyskytuje v porostech poměrně málo zasahovaných imisemi, její ohniska jsou rozsáhlejší a objevují se nová. Chybí zde podrobnější studium jejích přenašečů. Jako nejškodlivější se nyní projevuje tracheomykóza olší, bříz a javorů přenášená pilořitkou olšovou - Xiphydria camelus. Ve velkém měřítku se objevila v Jižních Čechách, kde začala od vodních toků a rybníků, kde Státní rybářství ničilo vodní rostliny herbicidem Gramoxon S. a oslabilo tím i dřeviny břehových porostů. V chodbičkách uvedené pilořitky a v cévách sousedícího dřeva bylo zjištěno Verticillium cyclosporum (Grove) Mason = Stychilidium cyclosporum Grove a zatím blíže neurčené Verticillium s bezbarvými houbovými vlákny, konidiofo-ry a konidiemi, které na rozdíl od předchozího druhu nezbarvuje dřevo, a proto pouhým okem není zjistitelné. Mladé konidiofory houby Verticillium cyclosporum jsou šedočerně zbarvené, dole bankovitě rozšířené, takže při pozorování lupou vypadají jako plodničky hub rodu Ceratocystis, což při zběžné kontrole svádí k chybnému určení. 127

128 Pilořitky roznášejí nákazu z břehových porostů i do olší, bříz nebo javorů vzdálenějších od vodních toků, např. v silničních stromořadích, parcích apod. Není vyloučena nákaza i dalších listnatých dřevin a přenos také jinými druhy hmyzu žijícího ve dřevě, jako jsou krasci, kůrovití brouci nebo tesaříci. Nebezpečí pilořitek i pro živé stromy, ale bez bližšího studia vztahu k houbovým nákazám bylo popsáno v Polsku. Ve Středních Čechách bylo pozorováno hynutí olší tohoto typu v okolí Rožmitálu pod Třemšínem, bříz a javorů v Praze. Choroba vyžaduje další studium v terénu i laboratoři jak po stránce mykologické, tak entomologické, fyziologické a ekologické. Svaz rybářů užívá k ničení vodní vegetace herbicidu Region s účinnou látkou diquat, čímž způsobil značné škody např. na pobřežní vegetaci rybníků a Únětického potoka v okrese Praha-západ a došlo i k poškození ovocných stromů v blízkých zahrádkách. Tyto zásahy do životního prostředí nejsou nijak evidovány a jejich následky kontrolovány. V suchém roce 1990 používali neinformovaní zahrádkáři v Jižních Čechách i v okrese Praha-západ vodu otrávenou herbicidem k zálivkám, čímž docházelo k nevysvětlenému poškození až hynutí zeleniny, okrasných rostlin i ovocných stromů. Komplikované následky s celou sukcesí škodlivých jevů v přírodě pak zůstávaly zcela bez kontroly a vysvětlení. 1. Graphium rigidum, koremie s hlávkami konidií a štětinovité výrůstky z mycelia, konidie na vrcholku konidioforů. 128

129 2. Leptographium sp., konidiofory s konidiemi z chodbiček drtníka ovocnéh0 3. Plíseň skořicovníková - Phytophtora cinnamomi, myceliová vlákna s vakovitými výrůstky. 129

130 4. Drtník ovocný - Xyleborus dispar. Vlevo sameček shora a ze strany, vpravo samička, chodbičky na příčném a podélném řezu. 5. Ceratocystis ze smrku, plodničky a konidiové stadium Graphium. 130

131 ZUSAMMENFASSUNG Seit letzten Jahren werden in Mittelböhmen Krankheitssymptome an verschiedenen Bäumen beobachtet, die mit der bekannten "Eichenwelke" verglichen werden und zu den Tracheomykosen gehören. Als Ursachen werden verschiedene, aus gefärbtem Holz isolierte, mikroskopische Pilze angenommen. Bei der Übertragung der Pilze spielen die Insekten eine hervorragende Rolle. Es werden die Namen der Pilze gegeben, die aus dem Holz stehender Bäume isoliert worden sind. Diaporthe fasciculata aus Quercus dalechampii, (Überträger Xiphy-dria sp.; Graphium rigidulum (PERS.) SACC. aus Linden; Phytophthora cinnamomi RANDS. (mit Leptographium sp.) aus Aesculus hippocastanum, Libertrager Xyleborus dispar; Ceratocystis sp. mit Graphium sp. aus Picea abies; Verticillium cyclosporum (GROVE) Mason und Verticillium sp. mit ungefärbten Hyphen und Konidien aus Erlen, Birken und Ahornen, Überträger Xiphydria camelus. 6. Verticillium cyclosporum, vývoj konidioforů. LITERATURA BÁNHEGYI, J., TÓTH, S., UBRIZSY, G., VURUS, J., 1985: Magyarország mikroskopikus gombáinok határozókonyve I. - II. Budapest BLATTNÝ, C, STARÝ, B., 1944: Atlas škodlivých činitelů našich ovocných plodin. Praha. CRANDALL, B. S., 1945: Root disease of castanea species and some coniferous and broad leaf nursery stocks caused by Phytophthora cinnamomi. Phytopathology 37 (3): ELLIS, M. B., 1971: Dematiaceous Hyphomycetes. Kew. 131

132 FILLIPPOV, V. V., ANDREJEV, L. N., BAZILINSKAJA, N. V., 1980: Fitopatogennyje griby roda Verticillium. Moskva. HAASIS, F. A., NELSON, R. R., MARX, D. H., 1964: Morphological and physiologica1 characteristics of mating types of Phytophtora cinnamomi. Phytopathology 54 (9): MOROČKOVS'KIJ, S. F., RADZEIVS'KIJ, G. G., ZEROVA, M. Ja., SMIC'KA, M. F., ROŽENKO, G. L., 1971: Viznačnik gribiv Ukrajini. III. Nezaveršeni gribi. Kijiv. MIRCETICH, S. M., KEIL, H., 1970: Phytophthora cinnamomi root rot and stem canker of peach trees. Phytopathology 60 (9): KOEHLER, W., 1978: Zarys hylopatologii. Warszawa. NOVOTEL'NOVA, N. S., 1974: Fitoftorovyje griby (Sem. Phytophtoraceae). Leningrad. OYLER, E., BEWLEY, W.F., 1937: A disease of cultivated heats caused by Phytophthora cinnamomi Rands. Annales of applied biology 24: PFEFFER, A., 1955: Kůrovci - Scolytoidea. Fauna ČSR, 6, Praha. PŘÍHODA, A., 1986: Tracheomykózy dřevin. Živa 34 (3): SAUTHOFF, W., KRUBER, H., MZATSH, R., 1961: Phytophthora cinnamomi Rands als Krankheitserreger an Erica gracilis Salisb. Ein Beitrag zur Ätiologie und Bekämpfung des "Erica-Sterbens". Phytopathologische Zeitschrift 42 (1): Adresa autora: Doc. ing. Antonín Příhoda Tuchoměřice

133 Bohemia centralis 21: , 1992 Lepidopterofauna Mnichovic I. Lepidopterofauna von Mnichovice I. Petr ZÁRUBA ÚVOD Tento článek by měl přispět k poznání lepidopterofauny dané oblasti a rozšíření Lepidopter na našem území. Zkoumaná oblast zahrnuje Mnichovice v okrese Prahavýchod a jejich okolí v okruhu asi 10 km. V této oblasti je poměrně široké spektrum ekosystémů (listnatý i jehličnatý les, subxerofilní, kulturní i bažinaté louky, agrobiocenózy s protierozními mezemi, křoviny, skalní ekosystémy a podobně). Významným prvkem je i CHPV Božkovské jezírk0 Tento příspěvek zahrnuje pouze zástupce skupiny tzv. Rhopalocer - tzn. zástupce čeledí Papilionidae, Hesperiidae, Pieridae, Nymphali-dae, Riodinidae, Satyridae a Lycaenidae. Bylo nalezeno 78 druhů, což představuje 46 % druhů této skupiny, zjištěných na území ČSFR. Dva z druhů (Coenonympha hero a Philotes vicrama) jsou v území nejisté, byly zjištěny vždy jen v jednom exempláři a jsou zde patrně pouze náhodně zavlečené. Druhy této skupiny zjištěné ve zkoumané oblasti patří k druhům osmi zoogeografických provincií - evrosibiřské (56 druhů), orientální (8 druhů), mediteránní 133

134 (5 druhů), holoarktické (5 druhů), evropské, atlantské, tropické a kosmopolitní (po jednom druhu). Z hlediska biotopových formací se jedná o druhy čtyř formací - lesostep (58 druhů), listnatý les (10 druhů), step a bažina (po pěti druzích). Nomenklatura podle BREDLEY - WESTERS (1987). ČÁST SPECIÁLNÍ V následujícím seznamu jsou uvedeny jednotlivé zjištěné druhy a jejich zoogeograficko-ekologická charakteristika. Hesperiidae Erynnis tages L. - evrosib., lesostep. Hojný druh. Pyrgus malvae L. - evrosib., lesostep. Hojný druh. Pyrgus serratulae RAMBUR - evrosib., step. Nehojný až vzácný, lokální druh. Ve zkoumané oblasti velmi vzácný. 0. Spialia (=Pyrgus) sertorius HOFF.- medit., step. Nehojný a lokální druh, ve zkoumané oblasti zcela ojediněle se vyskytující. 0. Carterocepalus palaemon PALL. - holoarkt., list. les. Lokálně hojný, ale zřetelně ustupující druh. Ve zkoumané oblasti je stále vzácnější. 0. Adopaea lineola OCH. - evrosib., list. les. Nehojný, v oblasti Mnichovicka vzácný. 0. Adopaea sylvestris PODA - evrosib., lesostep. Hojný druh. 0. Hesperia comma L. - evrosib., lesostep. Hojný. 0. Ochlodes venatum BR.-GR. - evrosib., lesostep. Nehojný. 0. Papilionidae Papilio machaon L. - evrosib., lesostep. Poměrně vzácný druh, ve zkoumané oblasti velmi ojediněle se vyskytující. Chráněný. 0. Iphiclides podalirius (L.) - evrosib., lesostep. Vzácný, zejména na trnkové porosty v remízech vázaný druh. Ve zkoumané oblasti prováděna na základě povolení MK reintrodukce druhu, který je zde v současné době nehojný. Před reintrodukcí zcela ojediněle se vyskytující. Chráněný. 0 Pieridae Pieris brassicae L. - evrosib., lesostep. Hojný, příležitostně škodící druh. Tento a následující dva druhy se přesunuly ze svých primárních stanovišť do agrobiocenóz. Ačkoliv jsou tyto druhy dosud poměrně hojné, je znatelné postupné snižování populační hustoty. Tento jev je spjat s používáním různých agrochemikálií. 134

135 Pieris napi L. - holoarkt., lesostep. Pieris rapae L. - evrosib., lesostep. Anthocharis cardamines L. - evrosib., lesostep. Hojný, ustupující druh. 0 Colias australis VER. - orient., lesostep. Tento a následující druh jsou si habitálně značně podobné a jejich rozlišení je obtížné; určení stupně jejich hojnosti je proto problematické. Ve zkoumané oblasti se mi jako hojnější jeví druh následující (podle výsledku orientačního odchytu). Colias hyale L. - evrosib., lesostep. Colias crocea FOUR. - trop., lesostep. Tažný, poměrně vzácný druh, ve zkoumané oblasti velmi vzácně se vyskytující. 0 Gonepteryx rhamni L. - evrosib., lesostep. Hojný druh, nápadný zejména v jarním fenologickém aspektu. Leptidea sinapis L. - evrosib., lesostep. Nehojný, zřetelně ustupující druh. Na Mnichovicku vzácný. 0 Nymphalidae Clossiana selene D.-S. - holoarkt., lesostep. Hojný druh. 0 Clossiana euphrosyne L. - evrosib., lesostep. Nehojný, v oblasti ojediněle se vyskytující druh. 0 Clossiana (=Boloria) dia L. - evrosib., lesostep. Nehojný. 0 Brenthis ino ROTT. - evrosib., bažina. Nehojný a jednotlivě se vyskytující druh. Ve zkoumané oblasti zjištěny pouze dva exempláře (1982).0 Mesoacidalia (=Fabriciana ) aglaia L. - evrosib., lesostep. Nehojný druh. 0 Fabriciana niobe L. - evrosib., lesostep. Poměrně vzácný, zřetelně ustupující druh. Značně citlivý na narušení biotopu. Zjištěny pouze dva exempláře (1979, 1982). 0 Issoria lathonia L. - evrosib., lesostep. Hojný druh. Argynnis paphia L. - evrosib., lesostep. Hojný,avšak ustupující druh. Na Mnichovicku nehojný. 0 Mellicta athalia ROTT. - evrosib., lesostep. Lokální a nehojný druh. V oblasti vzácný

136 Mellicta dyctynna ESPER - evrosib., bažina. Nehojný až vzácný druh. Ve zkoumané oblasti zjištěn na dvou úzce ohraničených lokalitách, kde se vyskytuje vzácně. 0 Vanessa atalanta L. - evrosib., lesostep. Nehojný druh. 0 Cynthia (=Vanessa) cardui L. - kosmopol., lesostep. Nehojný druh. 0 Aglais urticae L. - evrosib., lesostep. Velmi hojný druh. Nymphalis io L. - evrosib., lesostep. Hojný druh. Nymphalis polychloros L. - evrosib., lesostep. Nehojný až vzácný druh. 0 Nymphalis antiopa L. - holoarkt., lesostep. Nehojný, jednotlivě se vyskytující druh, zřetelně ustupující. 0 Polygonia c-album L. - evrosib., list. les. Nehojný druh. 0 Araschnia levana L.- evrosib., lesostep. Nehojný druh. 0 Limenitis populi L. - evrosib., list. les. Velmi vzácný. 0 Apatura iris L. - evrosib., list. les. Poměrně vzácný. 0 Apatura ilia D.-S. - evrosib., list. les. Vzácný druh. 0. Riodinidae Hamearis lucina L. - evrop., lesostep. Lokální, nehojný a ustupující druh. Ve zkoumané oblasti zjištěny pouze tři exempláře (1981, 1983). 0 Satyridae Pararge aegeria L. - medit., list. les. Hojný druh. Lasiommata megera L. - orient., step. Hojný, avšak ustupující druh. 0. Lasiommata maera L. - evrosib., list. les. Nehojný, jednotlivě se vyskytující druh. 0 Erebia medusa D.-S. - evrosib., lesostep. Hojný druh. Erebia aethiops ES. - evrosib., lesostep. Nehojný, jednotlivě se vyskytující druh. 0. Melanargia galathea L. - orient., lesostep. Velmi hojný, ale zřetelně ustupující druh. 0 Hipparchia briseis L. - mědit., step. Nehojný, ustupující druh. V oblasti zjištěny dva exempláre (1981, 1988). 0 Hipparchia (=Eumenis) semele L. - medit., lesostep. Loká1ni, nehojný druh. 0 Minois (=Satyrus) dryas SCOP. - evrosib., lesostep. Zjištěn pouze jediný exemplář (1979)

137 Maniola jurtina L. - orient., lesostep. Hojný druh. Coenonympha pamphilus L. - evrosib., lesostep. Velmi hojný. Coenonympha tullia MÜLL. - evrosib., lesostep. Vzácný druh. V oblasti nalezen jediný exemplář (1981, det. M. Soldát). 0 Coenonympha glycerion (=amynthas) BORK. - evrosib., lesostep. Poměrně hojný druh, ve zkoumané oblasti nehojný. Coenonympha arcania L. - orient., lesostep. Nehojný druh, zjištěny pouze čtyři exempláře (1977, 1981, 1988). 0. Coenonympha hero L. - evrosib., lesostep. Velmi lokální a vzácný druh; v Čechách je považován za vymírající nebo vyhynulý druh. Zjištěn jediný exemplář (1979, revizi det. provedl M. Soldát). Přes veškerou snahu nebyl druh znovu zjištěn. Vzhledem k tomu, že byl zjištěn na lokalitě v těsné blízkosti železniční trati, je pravděpodobná antropochorie. Aphanthopus hyperanthus L. - evrosib., lesostep. Hojný, avšak neustále ustupující druh. 0. Lycaenidae Cupido minimus FUES. - evrosib., lesostep. Nehojný, v oblasti vzácný druh. 0 Plebejus argus L. - evrosib., lesostep. Nehojný, jednotlivě se vyskytující druh. V oblasti vzácný. 0 Aricia agestis HUB. - evrosib., lesostep. V oblasti se vyskytuje velmi vzácně. 0 Polyommatus icarus ROTT. - evrosib., lesostep. Hojný druh. Plebicula amandus SCH. - evrosib., lesostep. Velmi lokální, vzácný druh. 0 Eumedonia eumedon (ESPER) - evrosib., lesostep. Vzácný a lokální druh. 0 Philotes vicrama MOORE - orient., step. Lokální a poměrně vzácný druh. Druh je vázán především na vápencové stepní lokality. Ve zkoumané oblasti nežije trvale. Jediný zjištěný exemplář byl nalezen na zcela netypické lokalitě. Vzhledem k blízkosti železniční trati šlo s největší pravděpodobností o antropochorii. Maculinea teleius BERG. - evrosib., bažina. Vzácný a lokální druh, ve zkoumané oblasti se vyskytuje poměrně hojně na třech lokalitách Jednou z lokalit, kde se tento i následující druh vyskytují, je navržené CHN Louka pod Budíkovem

138 Maculinea nausithous BERG. - orient., bažina. Vzácný a lokální druh, v oblasti se vyskytuje nehojně na dvou lokalitách. 0 Celastrina argiolus L. - evrosib., lesostep. Nehojný druh, jednotlivě až vzácně se vyskytující. 0 Lycaena phlaeas L. - holoarkt., lesostep. Hojný, ve zkoumané oblasti nehojný druh. Lycaena hippothoe L. - evrosib., bažina. Nehojný až vzácný druh. Ve zkoumaném území zjištěn na jediné lokalitě, kde je však hojný. 0 Lycaena tityrus L. - atlant., lesostep. Lokální a poměrně vzácný druh. 0 Lycaena virgaureae L. - evrosib., lesostep. Nehojný druh. 0 Callophrys rubi L. - evrosib., lesostep. Hojný, ale stále ustupující druh. 0 Thecla betulae L. - evrosib., lesostep. Vzácný druh. 0 Quercusia (=Thecla) quercus L. - medit., list. les. Nehojný, ustupující druh. 0 Strymon spini F. - evrosib., list. les. Nehojný až vzácný. 0 Strymon acaciae F. - orient., lesostep. Nehojný až vzácný. 0 Fixsenia (=Strymon) pruni L. - evrosib., lesostep. Nehojný, lokální druh, ve zkoumané oblasti vzácný, stejně jako dva předchozí druhy. 0 Poznámka: 0 - druh je ve své existenci vážně ohrožen (globálně), především ničením přirozených stanovišť. ZÁVĚR Druhy této skupiny jsou vesměs značně citlivé na negativní vlivy a poškozování prostředí. Mnohé z nich jsou významnými bioindikátory kvality prostředí. Díky své citlivosti je mnoho druhů ohroženo vyhynutím a populace často přežívají na lokalitách, které se stále častěji poškozují. Je nutné věnovat ochraně takových lokalit více pozornosti. ZUSAMMENFASSUNG Der Artikl befaßt sich mit dem Vorkommen und Verbreitung von Lepidoptera auf dem Gebiet von Mnichovice im Bezirk Prag-Ost. 138

139 In diesem ersten Teil sind 7 Familien der Gruppe (sogenannten) Rhopalocera bearbeitet. In dem untersuchten Gebiet wurden 46 % Arten dieser Gruppe festgestellt, die auf dem Gebiet der ČSFR vorkommen. LITERATURA BRADLEY, WESTERS (1987): Lepidopteras nomenklatur. London, Munchen. FORSTER, WOHLFAHRT (1960): Die Schmetterlinge Mitteleuropas. F. V. Stuttgart. Adresa autora: Petr Záruba Na Závěrce - Průběžná 368 Mnichovice

140 140

141 Bohemia centralis 21: , 1992 Rozšíření žab ve Středních Čechách - II Die Verbreiterung der Anuren im mittelböhmischen Bezirk - II Vít ZAVADIL - Pavel KOLMAN Předkládaná dokumentární práce obsahuje přehled zjištěných historických a současných poznatků o rozšíření rosničky zelené (Hyla arborea), skokana ostronosého (Rana arvalis), skokana štíhlého (Rana dalmatina) a skokana hnědého (Rana temporaria) na území Středních Čech. Za přispění k této části děkujeme všem našim spolupracovníkům. Za odborné rady zejména pak J. MORAVCOVI (Národní muzeum v Praze); za vydatnou pomoc při terénní práci a přispění ke zpracování korespondence, literárních pramenů a ostatních použitých materiálů P. ŠAPOVA-LIVOVI; za množství poskytnutých údajů M. DITTRICHOVI, J. HOUBOVÍ, V. LAŇKOVI, L. MELDOVI, J. POMYKALOVI, V. S0M0L0VI, J. ŠIFTOVI, F. ŠÍSTKOVI, J. ŠMAHOVI, I. VERGNEROVI, M. ZAŇKOVI, P. ZÁRUBOVI, M. ZÚBEROVI a mnoha dalším, které zde nemůžeme všechny jmenovat. METODIKA Regionálně i metodicky navazujeme na faunistické zpracování ocasatých obojživelníků (ZAVADIL, DITTRICH a ŠAPOVALIV 1988: Bohemia centralis 17: ) a na I. díl žab (ZAVADIL a ŠAPOVALIV 1990: Bohemia centralis 19: ). 141

142 Koncepcí i metodikou jsou všechny práce shodné; úvodní kapitoly k charakteristice popisovaného území jsou uvedeny ZAVADILEM et al. (1988) a ZAVADILEM a ŠAPOVALIVEM (1990b). V tomto díle řadíme údaje rovněž podle okresů (ty abecedně), v okresech podle číselné posloupnosti čtverců - blíže BUCHAR (1982), ve čtvercích pak abecedně názvy obcí. Údaje z území hlavního města Prahy řadíme ve čtvercích nejprve podle obvodů a v těch teprve lokality abecedně. V tomto díle jsme upustili od číslování lokalit; u Rana temporaria pro obrovské množství nálezů nepředkládáme vůbec mapu bodového rozšíření druhu ve sledovaném území. Jinak je metodická koncepce tohoto dílu naprosto shodná s pracemi z let 1988 a 1990, podrobnosti lze čerpat odtud. V seznamu citovaných materiálů nejsou uvedena jména příležitostných účastníků společných exkurzí, přestože je vypisujeme ve výčtu lokalit. SEZNAM ZKRATEK AN ANDĚRA Miloš, Národní muzeum, Praha ČÚOP Český ústav ochrany přírody - středisko Střední Čechy (dříve KSSPPOP) DT DITTRICH Miroslav, Praha ET Evidenční tabulky (viz seznam materiálů - KOLEKTIV) GR GRINDL Tomáš, Dolní Bousov HL HANEL Lubomír, Kladruby HO HOUBA Jiří, Praha KA KAVKA Tomáš, Praha KO KOCOUREK Pavel, Kněževes KL KOLMAN Pavel, Praha KMHK Krajské muzeum Hradec Králové (viz seznam materiálů - MIKÁTOVÁ) KOH KOHEL Miroslav,Brno LA LAŇKA Václav, Rakovník LE LEYPOLD Jan, Škvorec, MA MACHALA Ladislav, Praha MCH MÁCHA Petr, Praha ME MELDA Leoš, Vlašim NM Národní muzeum, Praha PE PECINA Pavel, ZOO Praha RK Rezervační knihy (součást materiálů ČÚOP - středisko Střední Čechy v Praze) RO ROTH Petr, Herpetologická sekce ČSZS ČSAV, Liběchov RU RUS Ivo, Okresní vlastivědné muzeum Kolín SL SOMOL Václav, Křupá SO SOUČEK Zdeněk, Poděbrady ŠAP ŠAPOVALIV Petr, Unhošť 142

143 Ši Šístek František, Praha ŠM ŠMAHA Jiří, Praha ŠS ŠŤASTNÝ Slavoj, Praha UR URBÁNEK Lubor, Litomyšl VG VERGNER Ivan, Zbýšov ZA ZAVADIL Vít, Škvorec ZI ZIEGLER Václav, PÚOP Pražský ústav ochrany přírody, Praha ZR ZÁRUBA Petr, Praha Ostatní zkratky depon. in litt. in verb. msc. uloženo, archivováno údaj z korespondence ústní sdělení nepublikovaný rukopis ROSNIČKA ZELENÁ - HYLA ARBOREA (LINNÉ, 1758) Podle ŠTĚPÁNKA (1949) byla v jeho době u nás rosnička "všude hojná", takže "uváděti jednotlivé lokality v republice Československé nemá významu". Při pohledu na bodovou mapu snadno zjistíme, že dnes je situace (předpokládáme nejen ve Středních Čechách) poněkud jiná. Kromě rybničnatých oblastí Březnicka a Dobříšska je v západní polovině Středních Čech již vzácná. Ještě horší situace je na Mělnicku, kde jsme ji nezjistili v současné době vůbec. Jelikož se dodnes vyskytuje vcelku hojně v Polabí na Kolínsku (DT), donedávna žila i v okolí Čelákovic (OLIVA) a od Mělníka ji uvádějí již LINDACKER (1790) a LOOS (1915), považujeme absenci druhu na Mělnicku a Slánsku zcela jednoznačně za důsledek civilizačního tlaku. I mnohé jiné lokality po celém území regionu, vyznačené v bodové mapě plným kroužkem, patří dnes minulosti (blíže ve výčtu lokalit). Nejhojnější je dosud rosnička v okolí Kutné Hory, na Rožďalovicku a Sedlčansku, kde se nám její populace jeví jako relativně perspektivní. Biologii druhu se u nás zabývá ANDĚRA (1987) a zejména MORAVEC (1983, 1987, 1989 a v tisku). Podle nich a podle LÁCE (1968) není výškovým reliéfem Středních Čech rosnička omezena. V Brdech, nejvyšším středočeském pohoří, jsme ji však zjistili jen vzácně, což zřejmě souvisí s tamními smrkovými monokulturami a s chladnějším klimatem. Zjišťování výskytu rosničky je naštěstí velmi snadné. Je to nezaměnitelná žába, ale podle snůšek je určení prakticky nemožné. Pulce lze určit snadno, popis je 143

144 uveden mimo jiné i ZAVADILEM a ŠAPOVALIVEM (1990a). Spolehlivé je určení podle hlasu, který je daleko slyšitelný, navíc se rosničky často ozývají i mimo období rozmnožování, a to pak i za dne. V době páření se ozývají zvečera a v noci, podle našich pozorování od prvé dekády dubna. JIRSÍK (1935) uvádí: "Málo citlivá je na chlad, ozývá se již začátkem dubna, za příznivého jara již koncem března a vidíme ji až do pozdního podzimu." Nejčastější záznam hlasové aktivity z naší kartotéky pochází z z lokality Živanice (5959) ve Východních Čechách, (ZA a DT); poslední hlasové projevy slyšel DT ještě na lokalitě Lžovice (5958), okr. Kolín. Poslední aktivní jedince zjistil ZI u Loučeně (5756), okres Nymburk, ještě a dokonce Vzhledem k tomu, že biologií tohoto druhu se u nás podrobně zabývá MORAVEC, omezíme se pouze na několik zajímavostí. Na lokalitách Třebohostice a Doubek (5954), okr. Praha-východ, kde se rosnička rozmnožuje v periodických vodách, jsme nalezli její snůšky ještě v kamenolomech, které se po vydatných srpnových deštích opět naplnily vodou. Rozmnožování v letních měsících po předcházejícím vyschnutí vody hlásí i ŠIFTA z lokality Úhelnice (5556), okr. Mladá Boleslav. V květnu roku 1988 zde tůňky vyschly, později se znovu zaplnily a zde ŠIFTA sledoval metamorfující jedince. Z toho usuzujeme, že se rosnička, je-li nucena, může rozmnožovat i etapovitě, podobně jako kuňky. Další zvláštnost jsme zjistili u snůšek. Kromě typické kulovité snůšky, všeobecně uváděné LÁCEM (1968), HRABĚTEM et al. (1973), ale i ARNOLDEM a BURTONEM (1983), jsme pozorovali někdy značné procento drobných snůšek, obsahujících jen několik vajíček, či dokonce jednotlivá vajíčka na lokalitách Třebohostice a Doubek (5954), okr. Praha-východ a Žehušice (6058), okr. Kutná Hora. Jako raritu můžeme uvést rosničku se šesti končetinami (podrobnější popis ZAVADIL 1989). MORAVEC (v tisku) uvádí výskyt rosničky i na lokalitách Beřovice (5750), okr. Kladno, Střednice a Strážnice (5553), okr. Mělník a Hořín (5652), okr. Mělník. Tyto údaje jsme mu poskytli z naší kartotéky. Jelikož se nám ani na jedné z lokalit opakovaně nepodařilo výskyt potvrdit a rosnička se nevyskytuje ani v širším okolí, rozhodli jsme se tyto údaje v závěrečné fázi naší práce vypustit. Je však možné, že se v těchto případech jednalo o nálezy posledních jedinců dožívajících populací. 144

145

146 První metamorfované žabky pravidelně pozorujeme na přelomu července a srpna, konkrétní datum nálezu prvního jedince pohybujícího se po souši je z lokality Třebohostice - Na plachtě (5954), okr. Praha-východ. Ale jsme pozorovali na lokalitě Vernýřov (6156), okr. Kutná Hora pulce různého stáří, mimo jiné i pulce bez končetin. Záznamů o nálezu pulců rosničky v září máme v naší kartotéce více. Socioekologický index podle TRPÁKA (1988) čítá 22 bodů. Rosnička zelená je ohrožena zejména eutrofizací vod, ve kterých se rozmnožuje, negativně působí samozřejmě i vyhrnování rybníků v době rozmnožování a mýcení zeleně v jejich okolí. MORAVEC (1986) uvádí rosničkou obsazen i čtverec Jelikož v této publikaci nejsou uvedeny konkrétní lokality a nám není z tohoto kvadrátu žádná známa, zůstává v naší práci čtverec prázdný. Okres Benešov 6153: Dunávičky - Dunávický rybn., , ZA; Hrusice - Hamry, , ZA; Chleby - Chlebský rybn., , ZA; Chrást n./sáz., , ŠAP; Krusičany, , KO, , ZA; Pecerady - NCHÚ Podhájský rybn., bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), , KO in VAŠÁK, , KO, do r. 1983, PE. 6154: Kozmice - les Osina, bez data, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); Zlenice, , 1961 a 1965, H0 6252: Křečovice, 1987, LENSKÝ ; - CHPV Křečovický potok, , LENSKÝ a HANEL (1986). 6253: Doloplazy, , MOUDRÝ; Drachkov, , ZA a HO; Hořetice, 1987, LENSKÝ; Hůrka (u Drachkova) , ZA a HO; Konopiště - zámecký park, bez data, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); , VÁŇA in VAŠÁK; Maršovice, , VÁŇA in VAŠÁK; Neveklov, , MOUDRÝ ; Soběšovice, , ZA; Strážovice, 1987, LENSKÝ. 6254: Benešov, , VÁŇA in VAŠÁK; - rybn. Mydlářka, bez data, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); Bořeňovice - Bořeňovický rybn., bez data, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973), , VÁŇA in VAŠÁK, , OPATRNÝ (1978), , ME; Dobříčkov - Dobříčkovský rybn., , 146

147 VAŠÁK; Chotýšany - rybn. Císařák, , MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978); Jemniště - zámek, bez data, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973), , Vašák, , HL; Lhota Veselka, rybn. Bába, , VAŠÁK ; Marianovice, , VÁŇA in VAŠÁK; Okrouhlice, bez data, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); Postupice, 1986, VAŠÁK; Třebešice - rybn. Morávka, bez data, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973), , VÁŇA in VAŠÁK. 6255: Pařezí - údolí Chotýšenky, bez data, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973). 6353: Božkovice - Kamenný rybn., bez data, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973), , VAŠÁK; Minartice, ; Nová Hospoda - Starý rybn., ; Vojkov, , vše KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP. 6354: Věžníčky, , VÁŇA in VAŠÁK. 6355: Býkovice pod Blaníkem, , SKÁLA; - NCHÚ Podlesí, červen 1986, SKÁLA, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), , PE; Louňovice pod Blaníkem - vrch Velký Blaník, , OPATRNÝ (1978); Vlašim - jižně od města, , MORAVEC (1978); - jiho-záp. od města, břeh Blanice, , MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978). 6453: Borotín (okr. Tábor), , ZA. 6454: Stará Vožice (okr. Tábor), , VAŠÁK. Okres Beroun 5950: Nižbor, 1969, ŠI; - Výbrnice, 1982, ŠMAHA (1990), na obou lokalitách dnes zaniklý výskyt. 6049: Nižbor - "Za rybníky", 1975, P. ŠTĚPÁNEK in ŠM, 1975, ŠMAHA (1990), autor uvádí název lokality"v rybníkách; 1970 a , později negativní nálezy, ŠAP; dnes zaniklý výskyt. 6050: Stradonice, 70. léta, ŠMAHA (1990), dnes zaniklý výskyt. 6149: Hořovice, květen 1984, ZÍTEK in ET. 6150: Běštín, květen 1984; Hostomice, , oboje ZÍTEK in ET. Okres Kladno

148 5749: Hřešice - Babinecký rybn., , ZA a ŠAP, srpen 1988 a , KOTLÍK, 1988, LA in SL, , ŠAP, červen až září 1989, KOTLÍK (1990); Plchov - Plchovský močál, , ŠAP. 5950: Malé Kyšice - mokřady Kačáku, 1984, PEŠEK; Unhošť - Černý potok, 1983, PEŠEK, na obou lokalitách v letech negativní nálezy, ŠAP, dnes zaniklé lokality. Okres Kolín 5954: Hradešín - rybn. Kbelka, , ZA; tůňka na okraji Hradešínského lesa, , LE, , GALIA. 5955: Český Brod, 1982, K. ŠŤASTNÝ, Tuchoraz - potok Šembera, 1986, RU; Vrbčany - Velká Stráž, a , ZA; Zahrady, září 1987, K. ŠŤASTNÝ; - okolí potoka Šembery, 4. a , KARBAN in RU. 5956: Bošice, 1988, KRUML; Plaňany, červen 1987, POMYKAL; Radim - zámecký háj u Výrovky, až , ZI. 5957: Bělušice, , DT; Býchory, , DT; - NCHÚ Býchor-ská tůň, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); Kolín - Zála-bí, ; Labuť, , oboje DT; Nová Ves I - Klavary, 1985, RU; Ovčáry, ; Tři dvory, ; Veletov, , vše DT. 5958: Božec - NCHÚ Božecký písečník, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), , DT; Kladruby n. Lab. (okr. Pardubice), 1970, SKLENÁŘ a ROČEK (1079); Krakovany, , DT, zaniklá lokalita (REHÁK in verb.); Lipec - pískovna, , DUŠEK a REJSEK in SO, , DT; Lžovice, 1985, RU, , DT; - Lžovická jezera, , RU; Radovesnice II - NCHPV Čížovka, , RU; Rasochy, , BOHÁČ a RU in BOHÁČ; - lom, 1985, RU; - bývalá pískovna, , FIALOVÁ, lokalita zničena stavbou, rozmnožování možné jen do r. 1985; Selmice (okr. Pardubice), , DT; Týnec n. Lab., , DT; Uhlířská Lhota, , DT, , RU. 6054: Černé Voděrady, 1985, LE, , BOHÁČ; Hradec - Jevanský potok, 1982 a 1987, ZAŇKA, , MOUDRÝ; Jevany - Jevanské rybníky, bez data, ANDĚRA (1987), KÁLAL, 1982, T. a L. ERNESTOVI; - rybn. Švýcar, , D. KRÁL; - školka Bohumile, 1987, VRÁNOVÁ in MCH- SPR Voděradské bučiny, bez data, ANDĚRA (1987), , ZR; - Voděradská hájovna, , LE in AN; 148

149 Pěnčice - rybn. Šáchovec, bez data, KÁLAL, 1976, AN, 1978, DT, až , FARI0N, , BOHÁČ; Vyžlovka, , PE. 6055: Barchovice - lom, 1986 a 87, KRUML, 1988 negativní nález, ZA; Brník - pískovna, , FRIEB a MCH, , MCH a RO, , ZA a ŠAP ; Kostelec n. Č. lesy - les "Maliňák", 1979, KOŘÍNEK; -rybníky "V trativodech", , MCH; Kouřim, bez data, ANDĚRA (1987), červen 1981, PEŠINA in AN, , KRUML, , POMYKAL, , ZA a ŠAP, , ZI; Molitorov, až , POMYKAL. 6056: Nová Ves - rybn. Utopenec, , KRUML; Sedlov - lůmky, , RU. 6155: Stříbrná Skalice, , M. VESELÝ. Okres Kutná Hora 6056: Solopysky - Kunvald, , ZA; Vidice, , ZA. 6057: Malešov - Hamerský rybn., , KL, ZA a ŠAP. 6058: Čáslav, až , POMYKAL; - okolní rybníky, bez data, TRAKAL; - Podměstský rybn., 1988, VG; Druhanice, , KL a ZA; Kačina - Nový rybn., , KL a ZA; Ovčáry - Ovčárecký rybn. 1987, VG, , KL a ZA; Rohozec, do září 1987, FORMÁNKOVÁ, bez data, ANDĚRA (1987); - CHÚ Kamajka, září 1988, TRAKAL; Třebešice - rybn. Vrabcov, 60. léta až 1987, POMYKAL, 1990, TRAKAL; Žehušice - pískovna, , KL a ZA. 6155: Otryby, 1954, HO; Samopše, 1987, DALÍK. 6156: Chmeliště - Hořejší rybn., , ZA; Kamenná Lhota, , K0H, bez data, ANDĚRA (1987); Mitrov, 1985, KEROUŠ; Nová Ves - cihelna, , ZA; Sudějov, , K0H; Vernýřov - rybn. Bezděkov, 1981, K0H, bez data, ANDĚRA (1987), (autor uvádí lokalitu pod názvem Pivnisko), 3. a , ZA, ŠAP a ZWACH. 6157: Červené Janovice, , K0H; - Ještěrný, , KL, ZA a ŠAP; Zavadilka, , ZA a ŠAP. 6158: Březí - Doudovský mlýn, do r. 1987, WONDREYS; - Kořenný rybn., 1988, VG; Čáslav - potok Brslenka a tankodrom, , POMYKAL; Golčův Jeníkov (okr. Havlíčkův Brod), 1973, SKLENÁŘ a ROČEK (1979);

150 - rybn. Obecný, Valcha a Vohančický, 60. a 70. léta, POMYKAL; Hološiny - rybn. Schoř, 1988; Klucké Chvalovice - Chvalovický rybn., 1988; Krchlebská Lhota, 1988; Opatovice, 1988, vše VG; Podmoky - Nový rybn. (okr. Havl. Brod), 1981, POMYKAL; Šebestěnice, 1988, VG ; Tupadly, , KL a ZA, , POMYKAL; - rybn. Množil a rybn. pod ním, , KL a ZA, ZAVADIL. (1989), , KL a ZA, , POMYKAL; - rybn. Trubný, , TRAKAL; Zbýšov - rybn. Pilský, Punčoška a Velký Zbýšovský, , VG, , OPATRNÝ (1978); Žáky - rybn. Homolka, Jirsák a Trubný, 60. léta až 1990, POMYKAL; Žleby, KL a ZA. 6159: Běstvina (okr. Chrudim - mimo bodovou mapu) - Hamry, , RULÍK (1987); - Starý rybn., , RULÍK (1987); Pařížov (okr. Chrudim - mimo bodovou mapu), do r. 1990, TRAKAL; Podhradí (okr. Chrudim - mimo bodovou mapu), 1968, SKLENÁŘ a ROČEK (1979); Ronov n. Doubr. - rybn. Farářek (okr. Chrudim); srpen 1985, RULÍK (1987); Sirákovice - Sirákovský rybn., 60. a 70. léta, POMYKAL. 6256: Kácov, 1986, ME; Račiněves, 1985, v dalších letech nezjištěna, KEROUŠ. 6258: Čejkovice - CHPV Skála u Čejkovic, , VG. Okres Mělník 5453: Dubá (okr. Česká Lípa), historický údaj bez data, hojný výskyt, LOOS (1915). 5552: Liběchov, historický údaj bez data, hojný výskyt, LOOS (1915). 5652: Mělník, historický údaj bez data, "bei Melník", LINDACKER (1790). Okres Mladá Boleslav 5455: Mnichovo Hradiště - U bažantnice, 1. pol. 70. let. SMUTNÝ. 5456: Březina, , ŠIFTA in AN, bez data, ANDĚRA (1987); Nová Ves - Komárovský rybn., 1. pol. 70. let, SMUTNÝ, červenec 1989 negativní nálezy, KL; Žďár, bez data, ANDĚRA (1987). 5457: Krčkovice (okr. Semily), 1972, SKLENÁŘ a ROČEK (1979). 5554: Doubravice, červen 1970, HO, dnes zaniklá lokalita, ZA. 150

151 5555: Bakov n. Jiz., bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Bradlec, , ZÚBER in AN, bez data, ANDĚRA (1987); - rybn. u obce, 1981, ZÚBER; Horní Stakory - SPR Vrch Baba, květen a červen 1983, ZÚBER in AN (autor uvádí lokalitu jako Kosmonosy - SPR Vrch Baba), bez data, ANDĚRA (1987), , ZÚBER, , OPATRNÝ (1978); - rybn. pod vrchem Baba, , ŠIFTA. 5556: Březno, , ŠIFTA in AN, bez data, ANDĚRA (1987); Čížov-ky, , SAMŠIŇÁK in kartotéka NM, (v kartotéce NM je lokalita uvedena jako Mladá Boleslav - rybn. Čížovka, což je topicky chybné - pozn. autorů); Dolní Bousov - Pískový rybn., a , BARTOŇ in GR, , GR; - rybn. Rachvalský a Zvolínek, , GR; Husí Lhota, květen 1983, ZÚBER in AN, bez data, ANDĚRA (1987); - pískovna, 1984, ZÚBER; Obrubce - Obora, 1987, PAVLIŠTA; Obruby - pískovna, , GR; Rohatsko - Na horách, , ANTOŠ in GR, a , GR, , GR a PE, , GR; Střehom - Poraň, 1965, SAMŠIŇÁK (1968); Úhelnice, květen 1983, ZÚBER in AN, bez data, ANDĚRA (1987); - staveniště polygonu SSŽ, 7. a , ZÚBER, 4. a , ŠIFTA. 5557: Čálovice - Ryje (okr. Jičín), bez data; Sobotka - okolí zámku Humprecht (okr. Jičín), bez data, oboje SAMŠIŇÁK (1968). 5655: Dobrovice, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Dražice, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); - tůně, bez data, PODANÝ (1966); Kosořice - rybn. Mrštín, , ŠIFTA; Písková Lhota, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Strašnov, 9.5. až , JANKŮ in ET. 5656: Chudíř - lom, , ŠIFTA; - pískovna, , ŠIFTA; - Hluboký rybn., 1983, ŠACHL (1986), (autor uvádí jen Hluboký rybn. bez názvu obce), (pozn. autorů); Jabkenice, , ŠIFTA in AN, bez data, ANDĚRA (1987), 1982, ŠACHL (1986), , SO; - Jabkenická obora, 1986, ŠTIFTER; - tábor OV ČSČK, , SO; Pěčice, , ŠIFTA in AN, bez data, ANDĚRA (1987), bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Žerčice, , ŠIFTA in AN, bez data, ANDĚRA (1987); - rybn. Kamenec, květen 1987, ŠIFTA. 5754: Benátky n.jiz. - Olšiny, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967), bez data, PODANÝ (1966).

152 5755: Kbel - jižní okraj Dubového lesa, 21. a , ZA a H0DkoVÁ; Mladá - mezi Soudným a Dýmačem, , ZA a FROUZ. Okres Nymburk 5656: Brodek (okr. Jičín) - Pilský rybn., více pozorování, až , UR, a , SO, bez data, ŠACHL (1982), 1972, ŠACHL (1986); Hasina - NCHÚ Hasina, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); Seletice, bez data, NOVÁK (1981), ŠACHL (1982), 1979, ŠACHL (1986); Tuchom. bez data, NOVÁK (1981); - Na bahnech, , LEKEŠ in S0 5657: Mlýnec (okr. Jičín) - okolí Mrliny, ; - rybn. Zrcadlo, , oboje UR; Rožďalovice - Bučický rybn., a , UR, 1980, ŠACHL (1986), , SEVERA in SO, , SO; -Lohovský rybn., , a , UR, , JENIŠTA; -rybn. Pařízek, až , UR. 5658: Jičiněves (okr. Jičín - mimo bodovou mapu), bez data, ANDĚRA (1987). 5754: Jiřice - les Okrouhlík, , ZA a CHLOUPEK; Lysá n. Lab. - SPR Hrabanovská černava, , ZA, REJSEK a S0 5755: Jiřice - tůňky a rybn., ; Lysá nad Lab. - SPR Hrabanovská černava, , oboje ZA, REJSEK a S0 5756: Loučeň, až , ZI, 8. až , ADAM a ZI in SO; - les u studánky "Dobrá Voda", , SO; - zámek, , BÁRTL in SO, 1985, ŠACHL (1986), (autor uvádí pod názvem Loučeňský park); - bývalá pískovna směrem k Chudíři, 1987, VRÁNA in SO; - Nový rybn., , BÁRTL in SO, , S0 5757: Dymokury, bez data, REJSEK in SO; Nečas (okr. Jičín), , UR; Nouzov, bez data, ŠACHL (1982); - rybn. Bílek, a B , UR, 1978, ŠACHL (1986); - Komorní rybn., , UR; -rybn. Vražda, a , UR, , ROVNÝ in SO; - Komárovský rybn., , SO; Rožďalovice - Holské rybn., až , UR, 1978, ŠACHL (1986), , LEKEŠ in SO, červenec a srpen 1987, NEJL a SEVERA in SO, , SO; Vinice - Krčský rybn., do r. 1981, PE, 1965, ŠACHL (1986), (autor uvádí pod 152

153 názvem Městec Králové - Krcky rybn.); Záhornice, , SLAVÍČEK in AN, bez data, ANDĚRA (1987), , ROVNÝ in S0 5758: Kněžice - Na pískách, červen 1986, REJSEK ; Osek, 1987, DUŠEK in SO; Střihov - tůňky v lese Smrčí, , SO; - tůň pod vrchem Kamenec, , ZA, HO, MA a ŠAP. 5854: Přerov n. Lab. - SPR Babinec, 1983, KA; repatriace provedená doc. Olivou - v 50. letech se zde rosničky vyskytovaly (OLIVA in verb.). 5855: Hradištko, bez data, ŠACHL (1982), NOVÁK (1981); - pískovna, 1979, ŠACHL (1986); - Dolní Kersko, , JENIŠTA; Kersko, 1956, ROMANOVSKÝ in HANÁK; Kostomlaty n. Labem, bez data, VORÁČEK (1966), 1965 a v dalších letech, ŠACHL (1986); Semice, , MOUDRÝ; Šnepov, , VORÁČEK (1966), 1965 a později, ŠACHL (1986); - NCHÚ Mydlovarský luh, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); - V mýtě, 1984, ŠACHL (1986); - zříc. Mydlovar, 1965 a později, ŠACHL (1986), (autor uvádí pouze Mydlovary bez názvu obce). 5856: Kouty - severní okraj Křečkovského boru, 1967, ŠACHL (1986), (autor uvádí pod názvem Bor u Křečkova); Nymburk, 1924, MORAVEC (v tisku), historický údaj; Pátek - "Sánská strouha' f, až , VANĚK in SO; Poděbrady, bez data, ŠACHL (1982), , UR; - za elektrárnou, 1962, ŠACHL (1986); - Na Čihadle, až , UR; Sokoleč, , ZI; - v jamníku k hájovně, 1986, ŠACHL (1986). 5857: Dlouhopolsko, a , DUŠEK a SO in SO; Dob-šice - louže v poli za pískovnou Badra, , ZA, SO a ŠAP; Ká-nín, bez data, NOVÁK (1981), ŠACHL (1982); - rybn. u obce, , VANĚK in SO; - písník, 1955 a později, ŠACHL (1986); Opolany - stará pískovna, , SO, , ZA, SO a ŠAP; Žehuň - Žehuňský rybn., 1980, ŠACHL (1986), Libice n.cidl.-libic.luh, a později, ŠACHL (1986). 5858: Kněžičky - SPR Žehuňská obora, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987). Hlavní město Praha Historický údaj bez data z okolí Prahy, "in einigen Gegenden um Prag", Lindacker (1790).

154 5852: Praha 7 - Stromovka, bez data, hojně, KOMÁREK (1941), bez data, (autor uvádí "před několika desetiletími"), ČIHAŘ (1981), Praha 7 - Troja, bez data (totéž co předcházející lokalita), ČIHAŘ (1981), Praha 8 - Ládví, srpen 1948, ŠTRYCH. 5951: Praha 6 - CHÚ Divoká Šárka, 1966, ANONYMUS in KAŠTÁNEK, neověřený výskyt. 5952: Praha 4 - Kunratice, 1979, ČIHAŘ (1981); Praha 5 - Smíchov, 1902, MORAVEC (v tisku); Praha 5 - zahrada Kinských, bez data, KOMÁREK (1941); Praha 6-Břevnov, Spiritka, do 50. let, ŠS; - pod Spiritkou, , LOŽEK; Praha 10 - Záběhlice, , H0 5953: Praha 4 - Milíčovský les, 1986, ČIHAŘ; Praha 10 - Dolní Měcholupy, 1935, HO; Praha 10 - Horní Měcholupy, 1935, HO; Praha 10 -Královice, , ANDĚRA (1984); Praha 10 - Petrovice, , STŘIHAVKA; Praha 10 - Strašnice, 1935, HO; Praha 10 - Uhříněves, bez data, ANDĚRA (1987), ČIHAŘ (1981); - Uhříněvská obora, , ANDĚRA (1984), kolem r. 1950, MELICH; Praha 10 - Záběhlice, 1983, ZA. 6052: Praha 5 - Lipence, , ŠI; Praha 5 - Zbraslav, 1979, ŠI. Okres Praha-východ 5752: Máslovice - Na dole, , BRATKA; Předboj, , ANDĚRA (1987), , K0H. 5753: Mratín - Mratínský potok, , STŘIHAVKA. 5854: Císařská Kuchyně - Poltruba, , KULICH (1985), reintrodukce provedená prof. Olivou, - v 50. letech se zde rosničky vyskytovaly (OLIVA in verb.); Čelákovice, 1952, ROMANOVSKÝ in HANÁK; Horoušany, bez data, ANDĚRA (1987), - pískovna, , M. VESELÝ, 11. a , ZA; Káraný - tůň Grado, , W0NDREYS; Nové Jirny, 1987, BALAŽÍK. 5954: Babice, srpen 1988, MOUDRÝ; Doubek, bez data, ANDĚRA (1987), , ZA; Říčany - Radošovice, , ZA; Sluštice, ,ZA; Škvorec, , ZA; - "Široká louka", 1984, BRATKA; Třebohostice, bez data, ANDĚRA (1987); - Na plachtě, , ZA; Žernovka, , GALIA. 154

155 6054: Božkov, , ZR; - NCHÚ Božkovské jezírko, bez data, ZÁRUBA (1988), 1985 a 1987, ZR; Louňovice - Jevanský potok, , M. VESELÝ; - Louňovický rybn., , MOUDRÝ; Mnichovice, , ZR in AN, bez data, ANDĚRA (1987), , ZR; Myšlín, , ZR; Ondřejov, srpen 1984, LE in AN, bez data, ANDĚRA (1987); Říčany, květen 1936, ŠIMEK in kartotéka NM; Třemblat, až 1987, LE, , ŠKODA. 6154: Pyšely, , HO Okres Praha-západ Břve - rybníky, 1952, WONDREYS, 1988 a 89 negativní nálezy, KL a ŠAP; Hostivice - Peterkův mlýn, 1952, WONDREYS, 1989, negativní nálezy, ŠAP. 6052: Dolní Břežany - rybn. na jihových. okraji obce, jaro 1985, D. KRÁL. 6053: Průhonice - rybn. Labeška, 1981, ZAŇKA; - rybn. Komárov, , D. KRÁL; Vestec, , ČTYŘOKÝ. 6152: Luka pod Medníkem, , HO; Petrov, 1950, VOREL; Pikovice, , 1972, H0 6153: Skalsko - rybn. Markvart, 1987, MORAVEC (v tisku). Okres Příbram 6151: Voznice - V Tušimě, , KL a ZA. 6249: Obecnice - rybn. pod Kloboučkem, 1987, SOUKUP, dnes zaniklá lokalita; Jince, , KNÍŽEK in AN, bez data, ANDĚRA (1987). 6250: Sychrov, 1986, DRAHNÝ in ČERNÝ; - Sychrovský rybník, 1950, ŠS. 6251: Dobříš - historický údaj "u Dobříše", PRAŽÁK (1898). 6252: Nalžovické Podhájí, , ŠAP. 6349: Láz - Lázský rybn., , ZA a ŠAP; Modřovice, , ŠTĚPÁNEK in kartotéka NM; Rožmitál pod Třemšínem, HŮRKA (1976), (bez data a pouze pod jménem Rožmitál); - rybníky západně od města, 70. léta, ŠKODA. 6351: Kamýk n. Vlt., 1982, ZR in AN, bez data, ANDĚRA (1987); Větrov, stálý výskyt, HEJN0VÁ - VĚTR0VSKÁ in AN, bez data, ANDĚRA (1987).

156 6352: Luhy - rybn. Klobása, , KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP; Solopysky, 1981, MORAVEC (v tisku); Vápenice - rybn. Olešný, červen 1987, VAŠÁK. 6353: Štětkovice, , KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP. 6448: Hvožďany - rybn. Vočert, , ZA; Pozdyně - rybn. v obci, , ZA. 6449: Bubovice - Bubovický rybn., , ZA; Hlubyně, srpen 1986, PŘEVRÁTIL; Chrást, do konce 50. let, FORMÁNEK; Koupě - rybn. Dražská Koupě, B, ZA, , KL a ZA - rybn. na Kostrackém potoce, , KL a ZA; Leletice - Raputovský rybn., , ZA; Vacíkov - Nová Luka, , ZA; Zliv - Nový rybn., , ZA; - Ohradský rybn., , ZA, , KL a ZA. 6450: Pukňov (okr. Písek), , oboje ZA a ŠAP; Vystrkov - rybn. Trnovec, ; Zalužany - Žďár, , oboje ZA a ŠAP; mokřina u hájovny Závist, , ZA a AN. 6451: Kosobudy - rybn. u obce; Lašovice (okr. Písek) - rybn. pihových, od obce, oboje , PEŠEK a ŠAP. 6452: Hněvanice, 1984, MORAVEC (v tisku); Nadějkov, rybn. Kužel, 1984 a 1985, MORAVEC (v tisku); Pachtýřská Lhota, 1985, MORAVEC (v tisku) - všechny lokality v okrese Písek. 6550: Králova Lhota (okr. Písek), , ŠAP. Okres Rakovník 5748: Konětopy, (okres Louny), 1975; Vinařice (okres Louny), 1975, oboje HROMÁDKA et al. (1982). 5749: Kalivody - Kalivodský důl, 1969, LA; - rybn. Poboř, 1969, LA; - rybn. západně od obce, 1982, LUKÁŠ in VÍTA; Milý - CHPV Milská stráň, , BRABEC a PLESKOVÁ in SL; Srbeč - Hřešický rybn., 1989, PŠENIČNÝ a SL in SL, , SL. 5848: Lišany - jižní úpatí vrchu Kluk, duben 1979, CHALUPA in AN; Olešná - Olešenský les, 1965, LA; Rakovník - kalové rybníčky pod p. Rakovnické keramické závody, 1986, LA; - odkalovací jímka jihozáp. od rybn. pod Šamotkou, před r. 1980, ŠMAHA (1990); Řevničov - Maxova obora, duben 1979, CHALUPA. 5946: Jesenice - Štikový rybn., 1978, TICHÝ in AN, bez data, ANDĚRA (1987). 156

157 5947: Šanov, srpen 1983, HROUDA in ET. SKOKAN 0STR0N0SÝ - RANA ARVALIS NILSSON, 1842 Skokan ostronosý je nejen nejvzácnějším "hnědým" čili suchozemským skokanem, ale spolu s Bombina variegata podle dosavadních výzkumů i nejvzácnější žábou sledované oblasti. Z tohoto důvodu jsme mu věnovali zvýšenou pozornost. Vzhledem k tomu, že determinace druhu vyžaduje určité zkušenosti, snažili jsme se ověřit veškerá hlášení, a to i od věrohodných informátorů. Konkrétní lokality jsme neověřovali jen tehdy, jestliže jsme v blízkosti nalezli R. arvalis sami. Z pohledu na bodovou mapu je zřejmé, že výskyt skokana ostronosého je v současné době omezen na plošně malá, izolovaná území. Ve sledovaném regionu se jedná především o rybničnaté oblasti v okolí Vlašimi, Benešova, Sedlčan, Vrchotových Janovic, Prčic, Rožmitálu pod Třemšínem a Průhonic. Jelikož v ostatních částech republiky je skokan ostronosý rozšířen především v močálech, slatiništích a rašeliništích nižších poloh - LÁC (1968), HRABĚ et al. (1973), PECINA (1979) a v zátopových pásmech větších vodních toků - MIKÁTOVÁ et al. (1989), překvapila nás téměř úplná absence druhu v Polabí. V Polabí jsme přitom prováděli i s našimi nejbližšími spolupracovníky průzkum zvlášť intenzívně. Nalezli jsme pouze několik izolovaných lokalit v okolí Neratovic. Nepřítomnost druhu na většině plochy Polabské nížiny Středních Čech považujeme za důsledek likvidace vhodných biotopů. Jistou úlohu zde budou zřejmě hrát i málo prozkoumané konkurenční vztahy všech tří druhů suchozemských skokanů, tj. Rana temporaria, Rana arvalis a Rana dalmatina. Lokalit, kde se páří všechny tři druhy společně, je podle našich zkušeností totiž velmi málo; na území Středních Čech jsou nám známy jen dvě. Jedná se o Všetatskou černavu (5753), ME a Drachkov (6253), BN. Přitom lokalita u Drachkova je z ekologického hlediska atypická pro všechny tři druhy; jde o rybník v polích asi 300 m od vsi, v současné době bez vodní vegetace a břehových porostů. Společné rozmnožovací stanoviště všech tří druhů známe ještě ze dvou lokalit mimo Střední Čechy. Není přitom pochyb, že ekologická valence R. temporaria a R. dalmatina je natolik široká, že by se druhy mohly pářit společně v jedné vodní nádrži. Že tomu tak je velmi zřídka, nás přivedlo na myšlenku, že si "suchozemští" skokani nějak konkurují (též u R. dalmatina).

158 Ekologické nároky skokana ostronosého jsou značně specifické. V suchozemské fázi života potřebuje rozsáhlejší vlhké plochy ať už louky (lokality na Benešovsku, Vlašimsku, Sedlčansku a Březnicku) či podmáčené lesy (Padrť, lužní lesy v okolí Neratovic). Na území Středních Čech vyhledává k páření okraje větších vodních ploch, zarostlých vodní vegetací (Phragmites communis, Typha latifolia, Typha angustifolia, Juncus sp., Carex sp., Ceratophyllum demersum, Equisetum fluviatile, Anacharis canadensis, Sphagnum sp. a Glyceria sp.) - rybníky, tůně a trvalé mokřiny v lukách. Nejníže položenými lokalitami sledovaného území jsou tůně v okolí Neratovic, cca 160 m n.m., nejvyšším místem rozmnožování pak Hořejší padrťský rybník v Brdech, cca 640 m n.m. Mimo Střední Čechy v Doupovských horách vystupuje druh ještě výše - blíže ZAVADIL a ŠAPOVALIV (1990a). Dosavadní publikované údaje popisují nejvýše položené lokality R. arvalis v ČSFR z poloh nižších - LÁC (1968), PECINA (1979) a OPATRNÝ (1985). První volající samce zpravidla slýcháme koncem března, ale při časném nástupu jara v r jsme však na Neratovicku zaznamenali hlasovou aktivitu samců již 17., 21. a První dvě snůšky jsme našli při časném nástupu jara v roce u Hůrky (6253), BN v n.v. 380 m a snůšek na lokalitě Jiřice (5753), ME v n.v. cca 160 m. Doba rozmnožování je u tohoto druhu ze suchozemských skokanů nejkratší, spadá obyčejně do posledních dnů březnových až do druhé dekády dubna. Ojediněle můžeme slýchat nespářené volající samce ještě v první polovině květa. Střídání rozmnožovacích míst, která popisuje SKLENÁŘ a ROČEK (1979), jsme nepotvrdili. Naopak pozorovali jsme věrnost rozmnožovacímu stanovišti na řadě lokalit v celých Čechách i přes evidentní změny ekologických poměrů. Jednalo se např. o čerstvě vybagrovaný rybník, který skokani opětovně obsadili, o pokles vodní hladiny, kde byly žáby nuceny se vyklást atypicky přímo na holé dno, ale vždy co nejblíže vodní vegetaci, ve které se pářily v předchozích letech, či o přeměnu luk kolem rybníka v pole, což je populace schopna přežít jistě jen krátkodobě. Otevřenou otázkou zůstává způsob rozmístění snůšek. Od r je pravidelně sledována lokalita Velký rybník (5743), KV, kde přestože se podmínky nijak viditelně nemění, kladou skokani své snůšky jednou do velkých shluků podobně jako R. temporaria, jindy zcela jednotlivě, jak tomu činí Rana dalmatina (na rozdíl od R. dalmatina má R. arvalis přichycenou snůšku k vodní vegetaci pouze okrajem), v jiných letech jsme pozorovali způsob rozmístění snůšek do malých shluků po

159 159

160 snůškách. Lze tedy determinovat podle snůšek jen velmi obtížně. Vhodné jsou pouze zcela čerstvé snůšky ve stáří 2-4 dnů, kdy je možno na snůšce pozorovat typické zbarvení zárodečného terčíku, blíže ZAVADIL, (1986) a ZAVADIL, LEYPOLD (1986), a kdy vidíme, že snůška i zárodečný terčík jsou evidentně menší než u ostatních dvou druhů suchozemských skokanů. Tyto dva prameny cituje nepřesně i ZWACH (1990), ale navíc zavádějícím způsobem. Podotýkáme, že všechny lokality uváděné námi v této práci jsme zjistili nikoli jen podle snůšek. Spolehlivější je určování podle hlasu - blíže ŠTĚPÁNEK (1949) a ZAVADIL (1984); druhý pramen opět nepřesně cituje ZWACH (1990). Nejpozději byl aktivní jedinec pozorován u Průhonic (5953), PZ, ovšem druh bude za vhodného počasí aktivovat zřejmě déle. Vergnerův údaj ze Zbýšova na Kutnohorsku, který uvádí OPATRNÝ (1978), je omylem. Došlo k záměně druhu s R. temporaria, VERGNER (1988 in litt.). Stejně tak se domníváme, že k záměně došlo i na lokalitě mezi Seleticemi a Tuchomí - NOVÁK (1981). K omylu došlo rovněž v práci MORAVCE (1986). Čtverce 5949 a 5848, které Moravec uvádí, nejsou druhem obsazeny (MORAVEC a ŠMAHA in verb.). Ani jeden z těchto údajů není vynesen do bodové mapy. V sítové mapě je ale vyznačen výskyt druhu od Třesického rybníka u Chlumce n. Cidlinou (podle OPATRNÉHO 1978), jelikož se lokalita nalézá blízko sledovaného území. Sosioekologický index podle TRPÁKA (1988) čítá 24 bodů a skokan ostronosý je v této práci zařazen mezi druhy ohrožené. Řešitelé třídy obojživelníků ve jmenované práci vycházeli pravděpodobně jen z poměrů v Jihomoravském kraji. Sosioekologický index se nám zdá ve srovnání s ostatními druhy obojživelníků podhodnocen. Je třeba si uvědomit, že se jedná o druh s vyhraněnými ekologickými nároky. Dá se říci, že ve Středních Čechách se např. v okolí Neratovic vyskytují jen nečetné, vážně ohrožené a snadno zranitelné populace; ještě horší bude situace v Praze a okolí Průhonic. Lokality na Vlašimsku a Benešovsku jsou ohroženy bezohledným rybničním a zemědělským hospodařením, stejně tak lokality v Brdech. V letech se zde žáby vůbec nemohly rozmnožovat (rybníky byly během rozmnožování druhu vypuštěny). "Nebeské" rybníky v okolí Vysokého Chlumce a Prčic jsou vysoušeny rozoráváním okolních vlhkých luk a s největší pravděpodobností v příštích letech zaniknou. Navíc likvidace pobřežní zóny negativně ovlivňuje nejen biotop žab v suchozemské fázi života, ale i kvalitu vody, na níž je tento druh podle našich pozorování ze všech tří druhů suchozemských skokanů nejnáročnější. 160

161 Relativně nejperspektivnější se nám jeví lokality v okolí Vrchotových Janovic, a to proto, že jsou zatím nepříliš intenzívně obhospodařovány. Druh je podle našich výzkumů na prudkém ústupu v celé ČSFR (z Jižní Moravy podává alarmující zprávy MIKÁTOVÁ et al. (1989), zejména pak v důsledku totálního vysušování krajiny a zbytkové populace jsou pak snadno zranitelné i faktory, které by za normálních podmínek nemohly existenci druhu vůbec ohrozit. Např. v roce 1989 jsme napočítali na lokalitě Kozly (5753), ME cca 100 snůšek R. arvalis. Byla to dosud snad početně nejsilnější populace sledovaného území. V zimě a na jaře 1990 byla mokřina oblíbeným lovištěm zimujících volavek popelavých (Ardea cinerea), které mokřinu pravidelně navštěvovaly v počtu několika desítek kusů. V roce 1990 jsme zde pozorovali pouze ojedinělé adultní kusy skokana ostronosého poraněné volavkami, snůšku však ani jedinou. Jelikož se jedná o populaci dokonale izolovanou okolní "kulturní" krajinou, její obnova je velmi nepravděpodobná. Z tohoto hlediska je perspektivnější lokalita v lužním lese u Kelských Větrušic (5753), ME, kam volavky zaletují lovit jen zřídka. Ochrana druhu může spočívat jedině v okamžitém zastavení systematické devastace a vysoušení krajiny a v rozumném obhospodařování rybníků, kde se R. arvalis vyskytuje. Obojí se nám však zdá iluzorní, proto považujeme budoucnost tohoto obojživelníka v naší republice za nejistou. Okres Benešov 6253: Drachkov, 30. a , 4 ex., ZA a HO; Hůrka (u Drachkova), , 1 ex. a 7 snůšek, , 4 ex. a 2 snůšky, vše ZA a HO; Nesvačily - Nesvačilský rybn., , 3 ex., ZA a HO 6254: Bořeňovice, , ME; Struhařov - rybn. Habřina, , 3 ex. a 10 snůšek, ZA a H0 6255: Domašin, , MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Rataje - les Pacírna, , 1 ex., HL. 6353: Minartice, , cca 12 ex. a cca 60 snůšek, KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP; Nová Hospoda - Starý rybn., , cca 10 ex. a cca 20 snůšek, KL, ZA, DUŠEK, SD a ŠAP; Rudoltice, , 3 ex., ZA a HO; Sedlecko - Velký Sedlečský rybn., , 1 ex., KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP; Vojkov, , 3 161

162 ex., KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP; Vrchotovy Janovice - zámecký příkop, , 1 snůška, ZA, , 1 ex., KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP. 6354: Velíš, , 1 ex., MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Vlastíšov, , 1 ex., MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978). 6355: Býkovice pod Blaníkem - rybn. Malý Jordán, 13. a , desítky ex. a 43 snůšek, ZA, HL, SKÁLA, ŠAP a ZWACH, , 1 modře zbarvený samec, ZA a SO, , 1 samice, KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP; Kondrac, , 1 ex., MORAVEC (1978); Louňovice pod Blaníkem - vrch Velký Blaník, , OPATRNÝ (1978); Vlašim - rybn. Vorlina, , 1 ex., MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978). 6452: Bratřejov - rybn Bratřejovský Velát, , cca 60 I snůšek, KL, ZA a JENIŠTA, na této lokalitě odebrán z jedné snůšky vzorek, ze kterého metamorfovali skokani ostronosí. 6453: Prčice - Rybn. Beránek a dva malé rybn. u židovského hřbitova, , 6 ex., ZA. Okres Mělník 5454: Břehyně - SPR Břehyně - Pecopala (okr. Česká Lípa), 1966, VOŽENÍLEK a VONDRÁČEK (1973). 5753: Jiřice, , 8 ex., 1 pár v amplexu a 46 snůšek, ZA, , 3 ex., KL a ZA, , 1 ex., ZA; Kelské Větrušice -tůně v lužním lese u Štěpánského mostu, , 17.3., a , vždy několik ex., KL a ZA; Kozly - Pod ploty, 4. a , několik ex., a cca 100 snůšek, ZA a HO, a , vždy 1 ex., KL a ZA, , 2 ex., v dalších dnech negativní nálezy, ZA; Neratovice - Lobkovice, , 2 ex. a několik snůšek v mokřině pod zámkem, ZA, , KL a MORAVEC; Všetaty - CHPV Všetatská černava, , 2 ex., ZA; - "rašeliniště", , ZA. Hlavní město Praha 5952: Praha 4 - Kunratice, podzim 1986, 1 ex. ve sklepě zámku, BÍLÝ, MACEK a ŠVIHLA. 5953: Praha 4 - Milíčovský les, 1988, 1 ex. ŠI. 162

163 Okres Praha-západ 5953: Průhonice - Černý rybn., , 1 ex., KL. Okres Příbram 6348: Padrť - Dolejší Padrťský rybník, , ZA, , KL a ZA; Padrť - Hořejší Padrťský rybn., 2 ad. a desítky juv. ex., , ZA a ŠAP, , KL a ZA. 6352: Luhy - rybn. Klobása, , cca 20 ex. a 10 snůšek, KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP; Vysoký Chlumec - rybn. pod Pivovarskou horou, 7. a , cca 60 snůšek, KL, ZA a JENIŠTA, z této lokality odebrán vzorek snůšky, ze kterého metamorfovali skokani ostronosí. 6353: Klimětice - malý rybn. u Jámského rybn., , několik ex., KL a ZA. 6448: Hvožďany - rybn. Vočert, , 2 ex., ZA. 6449: Leletice - Raputovský rybn., , 1 ex., KL a ZA. 6450: Zalužany - mokřina u háj. Závist, , ZA. SKOKAN ŠTÍHLÝ - RANA DALMATINA BONAPARTE, 1839 Intenzívní pátrání po tomto druhu ukázalo, že skokan štíhlý není zdaleka tak vzácný, jak usuzuje ŠTĚPÁNEK (1949) a PECINA (1979) a jak jsme se původně rovněž domnívali. Jeho výskyt je však omezen pouze na určité oblasti. Nejhojnější je v Polabí, v okolí Rožďalovic, v lesích Křivoklátska a Polomených hor a v dolním Posázaví. Absence v chladnějších oblastech Středních Čech (Rožmitálsko, Podblanicko) zřejmě souvisí s určitými nároky druhu na tepl0 Při srovnání mapy rozšíření tohoto skokana s mapou lesnatosti zjistíme určitou vazbu na území s rozsáhlejšími lesními celky, odkud proniká i do okolní odlesněné krajiny. Ovšem ve zcela bezlesých oblastech se vyskytuje velmi vzácně či dokonce chybí, což je v rozporu s tvrzením KULICHA (1985). Zdá se, že mu nejvíce vyhovují lužní lesy a přirozené listnaté lesy pahorkatin, ovšem v Polabí je hojný i v suchých písčitých borech. V některých částech sledovaného území se tedy vyskytuje vcelku souvisle a není zde vzácný, místy naopak zcela chybí. U některých lokalit s vyšší populační hustotou uvádíme počet nalezených snůšek. 163

164 Biologií tohoto druhu se z našich autorů zabýval LÁC (1959), KULICH (1985) a ZAVADIL (1986). LÁC (1959) a ze zahraničních autorů např. GEIGER, NIKISCH (1983) se zmiňují o obtížné determinaci druhu. V naší literatuře nejsou determinační znaky uspokojivě popsány, proto se o nich krátce zmíníme. Nejčastěji uváděný znak R. dalmatina - délka zadní končetiny, při ohnutí končetiny dopředu přesahuje patní kloub čenich, LÁC (1959 a 1968), PECINA (1979) a ZWACH (1990), považujeme za ne zcela spolehlivý a jeho zjišťování na živých zvířatech za nešetrné. Přitom existuje několik znaků, podle kterých lze skokana štíhlého bezpečně určit, jež sice některé prameny popisují, ale jsou jaksi opomíjeny (pravděpodobně proto, že jsou v publikacích málo zdůrazněny a naopak je zdůrazňována délka končetiny). Jedná se o tyto znaky: 1. Velikost ušního bubínku a jeho vzdálenost od oka. Ze všech tří druhů "hnědých" skokanů má skokan štíhlý bubínek největší a nejblíže oku. 2. Nápadně vystouplé subartikulární hrbolky (obr. 182 in HRABĚ et al. 1973). 3. Metatarzální hrbolek má R. dalmatina ve srovnání s R. temporaria nápadně větší, oproti R. arvalis však menší a měkčí (na obr. 182 in HRABĚ et al není patrno). Dále je důležitý tvar hlavy, čenichu a dolní čelisti, zbarvení a skvrnitost jak břišní, boční tak i hřbetní části těla a zadních končetin. Kromě toho lze na rozdíl od R. arvalis bezpečně zjistit výskyt R. dalmatina podle snůšek - blíže ZAVADIL (1986) a ZAVADIL, LEYPOLD (1986) a podle hlasu, ZAVADIL (1984). Pářící čili svolávací hlas slýcháme ovšem jen během krátké roční doby, obvykle v březnu, do konce dubna, navíc kromě období vrcholné hlasové aktivity samců jen v noci, ale "hnědé" skokany lze snadno určit po celý rok podle tzv. osvobozovacího hlasu, který je druhově specifický a u skokana štíhlého zní jako hluboké kokokoko..; hlasy zbylých dvou druhů jsou popsány ZAVADILEM (1984). Žáby vydávají osvobozovací hlas tehdy, uchopíme-li je šetrně v bocích za jejich předníma nohama. Snůšky upevňuje skokan štíhlý na stébla trav, rákosu, potopené větve, event. na produkty civilizace - dráty, kabely apod. Pouze chybí-li jakákoli vodní vegetace či ponořené předměty vhodného tvaru, klade skokan štíhlý snůšky volně na dno; v takových případech je determinace ztížena - typické "propíchnutí" snůšky úzkým předmětem chybí. 164

165 3. Skokan štíhlý (Rana dalmatina) - bodová mapa rozšíření ve Středních Čechách.

166 Podle TRPÁKA et al. (1988) je skokan štíhlý řazen mezi druhy kriticky ohrožené s výší sosioekologického indexu 27. Číslo považujeme ve srovnání s jinými druhy obojživelníků za příliš vysoké. Skokan štíhlý se nám totiž jeví jako velmi přizpůsobivý co se týče charakteru rozmnožovacího stanoviště (alespoň v místech, kde je hojný). Tato naše pozorování kontrastují se závěry některých autorů, zejména pak vývody KULICHA (1985) považujeme za mylné. Snůšky jsme nalézali v nádržích nejrůznějšího charakteru: v zatopených příkopech u cest a silnic (často i velmi frekventovaných), někdy jen s několika cm vodního sloupce; v lučních a lesních tůních, někdy zcela zastíněných, což odporuje nálezům GEIGERA a NIKISCHE (1985); v rybnících o ploše i několika ha; v zatopených pískovnách, hlinících a kamenolomech; v periodických tůních v lomech i na nepoužívaných lesních cestách (zde vzácně); v zamokřených loukách a slatinách (nepříliš často); v návesních rybnících (i značně znečištěných); v požárních nádržích a koupalištích i s kolmými stěnami a bez jakékoli vegetace; ve slepých ramenech řek; v zahradních jezírkách (vzácně) a velmi zřídka v mírně tekoucích vodách potoků či zavodňovacích kanálů a v údolních přehradních nádržích. Z toho vyplývá, že skokan štíhlý je co do výběru rozmnožovací nádrže přizpůsobivý téměř jako naše nejběžnější druhy žab - ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria). V rybnících ale zcela jistě daleko více trpí přítomností ryb, především z důvodu rozmnožování ve větších hloubkách (na rozdíl od R. temporaria). Rozmnožování druhu je tudíž perspektivní jen v plůdkových rybnících. Skokan štíhlý se dovede přizpůsobit i životu v suchých borových lesích Polabí, kde bývá často nejhojnějším druhem. Rychle obsazuje i nově vzniklé vodní nádrže, což souvisí s jeho značnou migrační schopností - LÁC (1959), ROTH (in verb.) a vlastní pozorování. Je sice citlivý na kyselost vody, (zejména snůšky), ale organické a chemické znečištění vody snáší snad i lépe než skokan hnědý či ropucha obecná. Tuto skutečnost jsme nejednou ověřili na více lokalitách, kde oba zmíněné druhy v důsledku znečištění vody postupně vymizely, ale četnost skokana štíhlého naopak překvapivě vzrůstala. Tento fakt byl pro nás samozřejmě překvapením. Prakticky neprozkoumanou otázkou zůstávají konkurenční vztahy R. dalmatina, R. temporaria a R. arvalis. Podle nálezů PECINY, BERNARDA a PELZE (blíže u jednotlivých lokalit) ze čtverců 5752 a 5753 síťového mapování zde skokan štíhlý 166

167 nebyl vzácný. V letech jsme při intenzívním pátrání zjistili pouze masový výskyt R. temporaria a ojediněle R. arvalis. Přitom o věrohodnosti zmíněných pozorovatelů nelze pochybovat. Přestože podmínky pro existenci obojživelníků jsou zde stále příznivé, skokan štíhlý odtud vymizel. Jako možné vysvětlení se nabízí konkurenční tlak tisícových populací R. temporaria na zmíněných lokalitách. Kromě toho se domníváme, že ekologické nároky R. dalmatina v suchozemské fázi života jsou specifičtější než požadavky při výběru rozmnožovacích stanovišť, což je pravděpodobně příčinou celkově řidšího výskytu druhu v celé ČSFR ve srovnání s R. temporaria. Rozšíření skokana štíhlého na území Středních Čech není výškově omezeno dolní ani horní hranicí výskytu v Československu - DOBRORUKA, DANIEL (1953), LÁC (1959), BÁRTA, TYRNER (1969), OPATRNÝ (1978). Skokan štíhlý se páří jako první z našich obojživelníků - blíže ZAVADIL (1984 a 1986). DITTRICH (in litt.) pravidelně. na lokalitách v okr. Kolín zjišťoval hlasovou aktivitu samců a nalézal snůšky y letech 1977, 1978, 1981 a 1983 mezi V roce 1983 a 1988 jsme zaznamenali 15. a snůšky a hlasovou aktivitu samců pod ledem, respektive pod souvisle zamrzlou vodní hladinou po jarních mrazech na lokalitách Borek (5753), ME, Doubek a Třebohostice (oboje 5954), PH. První autor této práce pozoroval sexuální aktivitu pod zamrzlou hladinou často i na místech mimo sledovanou oblast. Jarní tah k vodě jsme nikdy nezjistili, pouze výjimečně ojedinělé samičky. Na základě těchto pozorování se přikláníme k názoru LÁCE (1959) a OPATRNÉHO (1968), že samci, ale i samice zimují na rozmnožovacích stanovištích. Domníváme se, že ve vodě zimuje naprostá většina samců, samice jen z menší části. Vzhledem k tomu, že někteří zahraniční autoři (in OPATRNÝ 1968, GEIGER, NIKISCH, 1983) došli k jiným závěrům, předpokládáme, že se skokan štíhlý přizpůsobuje rozdílným klimatickým podmínkám v různých částech areálu i odlišným způsobem hibernace. Nejčasnější hlasová aktivita byla zaznamenána při extrémně teplém předjaří u Třebohostic v n.v. 391 m. Ale za podobného průběhu zimy byly nalezeny snůšky různého stáří na lokalitách Borek a Sojovice (5754), MB 3. a Podle stupně vývoje jsme však odhadovali stáří některých snůšek na 3-4 týdny. 167

168 Rovněž na podzim aktivuje skokan štíhlý poměrně dlouho, podle LÁCE (1959) do listopadu. HANEL (in litt.) hlásí nález aktivního adultního jedince ještě z lokality Křečovice (6252), BN. To je jistě již výjimka. Hromadné ani smíšené amplexy s jiným druhem žab jsme nikdy neviděli, pouze výjimečně amplexy jedinců břichem k sobě. V bodové ani síťové mapě nejsou vyneseny lokality Keblov a Zhoř (6356 a 6355), BN, které uvádí HAVLÍČEK et al. (1973). Podle našeho názoru zde R. dalmatina nežije. V těchto místech prováděl podrobný výzkum MORAVEC (1978) a po konzultaci s ním jsme usoudili, že v případě výše zmíněných lokalit mohlo dojít k záměně druhu se skokanem ostronosým, který se na Podblanicku vyskytuje. Okres Benešov 6153: Brodce - NCHÚ - Podhájský rybn., bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); , PE; Chleby - Chlebský rybn., , ZA a , ZA a HO: Krhanice, , KO; Krusičany, , ZA; Prosečnice, , KO, - Vlčí jámy, duben 1986, L. a T. ERNESTOVI; Zbořený Kostelec, , KO in VAŠÁK. 6252: Křečovice - CHPV Křečovický potok, , LENSKÝ a HANEL (1986); 4.12:! 1982, HL. 6253: Drachkov, a ; Hůrka - Kapinos, ; Neveklov - Nový rybn. a rybn. na jižním okraji obce, ; Soběšovice, , vše ZA a H0 Okres Beroun 5949: Nižbor - SPR Vůznice, 80. léta, ŠM; srpen 1983 a , ŠAP. 5950: Chyňava - Zadní Muňava, , ŠAP, , RULíK a ŠAP; Nižbor - rybn. Výbrnice, , KL a ŠAP, , ŠAP; - Benešův luh, , ŠAP. 6049: Broumy - U králova dubu, , ŠAP; - Lukárna, a ; - pískovna, a ; - rybn. vých. od obce, , vše ŠAP; Hudlice - důl Gabriela, a ; - Libotický potok, ; - úpatí Krušné 168

169 hory, , vše ŠAP; Kublov - Luční potok, Malá louka, Kolna, U křížku a bývalá cihelna, vše 8.5. až , ŠAP; Nižbor - Lísa, 9. a ; - Jezírka, ; - Zarybníky, a , vše ŠAP; Nový Jáchymov - hájovna Habrový potok, ; Svatá - Kolna, , vše ŠAP. 6050: Srbsko - Kubrychtova bouda, , D. KRÁL a SCHOLZ in D. KRÁL; Svatý Jan pod Skalou, 1990, PEŠKOVÁ; Tetín - SPR Koda, , PEŠKOVÁ. 6051: Dolní Roblín - SPR Karlické údolí; Karlštejn - SPR Karlštejn, oboje 1988, PEŠKOVÁ; - v obci, , HORNÝ in MORAVEC; - Polesí, duben 1991; Mořina - rybníky v obci, duben 1991, oboje MORAVEC. 6149: Bzová - Přední Peklo, ; Drozdov - Holý vrch, , oboje ŠAP. 6150: Drahlovice, 60. léta, ŠM; Neumětely - vrch Košík, , ČERNÝ; Osovec, 1971 a 1983; Vižina, 1971 a 1983, oboje HO; Všeradice, 1975, ŠM Okres Kladno 5749: Hřešice - Babinecký rybn., , ŠAP. 5751: Velvary - historické údaje; "okolí Velvar" BAYER (1891, 1894), PRAŽÁK (1898); - "Velvarsko", ŠTĚPÁNEK (1949). 5949: Běleč - SPR Vůznice, 80. léta, ŠM; Ploskov, a ; - Kutníř, , oboje ŠAP. 5950: Bratronice - Pohodnice, 10., a ; Horní Bezděkov - Rončmídův mlýn, ; Kyšice - Na Kobyle, a ; Unhošť - Kapalinův mlýn, , vše ŠAP; Valdek -Braškovský les, ; - V jezerech, , oboje PEŠEK a ŠAP; Žilina - Žilinský vrch, , ŠAP. Okres Kolín 5857: Ohaře, bez data, více ex., RYDLO; Velký Osek - Stáj, 1983, ŠACHL (1986). 5858: Dománovice - Dománovický luh, , PE; - NCHÚ Dománovický les, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); , RU; Hradištko II, , DT; 1986, RU; Radovesnice II, bez data, RYDLO; - Na slaných (autor uvádí Dománovice - Na slaných), , ŠACHL (1986). 169

170 5954: Břežany II - lom Chrástnice, , červen 1987 negativní nález, ZA; Tlustovousy, , ZAVADIL (1986). 5955: Vrbčany - Velká Stráž, a , ZA. 5956: Cerhenice - pískovna, , ZA a AN, následující den lokalita zničena; Velim - CHPV V jezírkách, a , RU. 5957: Bělušice, , DT; Býchory - NCHÚ Býchorská tůň, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), bez data, KŘÍŽKOVÁ (1987), , RU; , DT; , SO a REJSEK in SO; Hradištko I - "Spálenka", 1986, RU; Jelen, , DT; Kolín - samota Václavka, , DT; historický údaj - "u Kolína", PRAŽÁK (1898); Konárovice, , DT; - Labuť, , DT; Veletov, ; Tři Dvory, , oboje DT; Velký Osek, bez data, PE; Veltruby - CHPV Veltrubský luh, 1986, RU, bez data, PE, , KULICH (1985); - tůně Tonice, Okrouhlík a Bezedná, 1986; - Staré Labe, , vše RU; Volárna - CHPV Váha, , J. TICHÝ in RU. 5958: Božec - NCHÚ Božecký písečník, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); , DT; Kolesa (okr. Pardubice), , DT; Krakovany - koupaliště, , DT; Labské Chrčice (okr. Pardubice), , DT; Lipec, , DT; Lžovice, ; - NCHÚ Lžovická jezera, , oboje DT; Rasochy - pískovna, , DT; Uhlířská Lhota - bývalá pískovna, podzim 1987, FIALOVÁ; - rybn. vých. od obce, , DT; Týnec n. Lab. - NCHÚ Mokřiny u Týnce, , RU; , DT. 6054: Jevany, 1987, VODĚRA - neověřený výskyt. 6055: Brník - pískovna, , ZA a ŠAP; , ZA a H0 6056: Církvice - Nouzov, , RU - neověřený výskyt; Zásmuky - bažantnice, , RU - neověřený výskyt. Okres Kutná Hora 5958: Kateřina - Na hornické, , 10 ex., , více ex. a 28 snůšek; - Na Špandě, , vše. KL a ZA. 170

171 6058: Kačina - Nový rybn., , desítky ex. a 23 snůšek, KL a ZA; Žehušice - Žehušická obora, , ZA. 6059: Choltice (okr. Pardubice), mimo bodovou mapu, , SKLENÁŘ a ROČEK (1979). 6155: Otryby, , H0 6159: Mladotice, , SKLENÁŘ a ROČEK (1979); Podhradí -zříc. Lichnice (okr. Chrudim), mimo bodovou mapu, 1972, OPATRNÝ (1978, 1985). 6255: Soběšín, , H0 Okres Mělník 5452: Obrok (okr. Česká Lípa), , MA. 5453: Blatce (okr. Česká Lípa), ; Deštná (okr. Česká Lípa), ; Dražejov (okr. Česká Lípa), , vše ZA; Nedamov, , ŠTĚPÁNEK, bez ev. čísla in kartotéka NM. 5454: Břehyně - SPR Břehyně - Pecopala (okr. Česká Lípa), bez data, VOŽENÍLEK a VONDRÁČEK (1973). 5552: Chudolazy, , 2 ex., a 90 snůšek, KL a ZA; Liběchov, , ZA, , KULICH (1985); - Boží voda, 1987, RO in M. KRÁL; Medonosy, , 45 snůšek, KL a ZA; Tupadly, , J. VESELÝ; Želízy, VII-IX 1986, RO; - U Beránků, 10. a , KL a ZA. 5553: Brusné I, , KL; Dobřen, , KL a ZA; Horní Vidim, 10. a , KL a ZA; Kanina, , KL; Kokořínský Důl - lokality Černínov, Harasov, Kaninská rokle, Kroužek, Mlčen, U Grobiána, více nálezů, 1980 až , KL, ZA a ŠAP; Nebužely - Na Stříbrnici, , ŠAP; Osinalice, , 3 ex. a cca 200 snůšek, KL a ZA; Strážnice - Žerka, , KL; Střezivojice - rybn. v obci; - Kostelečky, oboje , KL a ZA; Vojtěchov - lokality Boudecký mlýn, Cikánský plácek, Hlučov, Planý důl, více nálezů, duben 1987 až , KL, ZA a ŠAP. 5554: Lobeč, , ZA; Nosálov, , ZA. 5652: historický údaj bez upřesnění - "u Mělníka", bez data, PRAŽÁK (1898). 171

172 5653: Střemy - Nebuželský důl, , ŠAP; - mokřina pod mlýnem Štampach, , KL a ZA. 5752: Kly - NCHÚ Zámecký les, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), do r. 1950, BERNARD, , PE; Obříství, stálý výskyt, PE; Veltrusy - zámecký park, bez data (autor uvádí: "před lety"), BERNARD (1969), do r. 1980, BERNARD, bez data, PELZ. 5753: Borek - Okrouhlík, , 4 ex. a 3 snůšky, ZA ŠAP, , cca 10 ex. a 37 snůšek, ZA, , 96 snůšek, ZA, , ČERNÝ a MA, , 3 snůšky, ZA; Červená Píska, a , ZA; Kostelec n. Lab., , ZA; Martinov - kamenolom, , ZA; Neratovice - Libiš, SPR Černínovsko, do r vzácně, BERNARD; Ovčáry, až , ZA, , 43 snůšek, KL a ZA; Tuhaň - NCHÚ Městský les, bez data, hojný výskyt, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), , PE; Všetaty, , ZA; - CHPV Všetatská černava, a , ZA; - "rašeliniště", a , ZA; Záryby, 1987, P. DITTRICH in DT. Okres Mladá Boleslav 5554: Bezdědice - Strenický potok, a , KL, , KL a ŠAP; Víska - Strenický potok, , KL; Vrátno -rybn. severových. od obce, , KL a ŠESTÁKOVÁ. 5555: Bakov n. Jiz., bez data, ŠIFTA; Čejetičky, , ŠIFTA; Horní Stakory - SPR Bába, , KULICH (1985), 1987, ZA; - rybn. pod vrchem Baba, , ZÚBER; Mladá Boleslav - ústí Klenice do Jizery, , ŠIFTA; Trenčín - rybn. pod vrchem Baba, , ŠIFTA. 5556: Bechov, , GR; Dolní Bousov - Rachvalský rybn., , GR; Obrubce - Obora, 1987, PAVLIŠTA; Rohatsko - Na horách, více pozorování, v r cca 30 ex. a 20 snůšek, v r cca 50 ex. a 38 snůšek, snůšek, vše GR; - bývalá pískovna, 1986, desítky ex., GR, ohrožená lokalita; Úhelnice - staveniště polygonu SSŽ, , cca 20 ex. a 50 snůšek, ŠIFTA. 5654: Zdětín, , ZA. 172

173 5655: Dražice, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); tůně, bez data, PODANÝ (1966); Chudíř - Dubnice, 1985, ŠACHL (1986); Koso-řice - rybn. Mrštín, , ŠIFTA; Luštěnice - Dubový les (U kalu), , ZA a H0DK0VÁ. 5656: Chudíř - pískovna, a , ŠIFTA; - Hluboký rybn., , KL a ZA;- rybn. za Hlubokým rybn., , SO; Jabkenice,.1982, ŠACHL (1986); - okolí tábora 0V ČSČK, , SO; - pískovna, , REJSEK; Kobylnice - rybn. pod obcí, , ŠIFTA; Ledce - Ptácký a Melicharovský rybn., , REJSEK; Pěčice - rybn. Zachtov, snůšek a , 40 snůšek, ŠIFTA; Žer-čice - Jistebský rybn., , desítky snůšek, ŠIFTA, , REJSEK; - rybn. Hladoměř a Kamenec, , ŠIFTA, , REJSEK; - rybn. Neřád, , REJSEK. 5754: Hlavenec - Kobylí hlava, , ZA; Kochánky - Slepec, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); - Slepeč, tůně, bez data, PODANÝ (1966); Otradovice, , KOH; Sojovice - pískovna, více pozorování, desítky ex. a snůšek, až , ZA, DUŠEK, KOH, MA, REJSEK a S0 5755: Lipník - V hlinkách a V travinách, 7.8. a , ZA a FROUZ; Mladá, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967), , ZA a CHLOUPEK; - polesí Mladá, Ruská cesta, , ZA a CHLOUPEK; - Dýmač, , ZA a MORAVEC; - Mordové rokle, , ZA; - mezi Mýtkem a Božím darem, , ZA a CHLOUPEK; - U mauzolea, , ZA a MORAVEC; - východně pod Benátským vrchem, , ZA. Okres Nymburk 5656: Seletice - pískovna, , REJSEK a SO; Tuchom - Na bahnech, až , hojný výskyt, REJSEK a SO; - rybníček pod Ostrou hůrkou, a , REJSEK a S0 5657: Hasina - Pilský rybn., bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), 16.4., a , PECINA (1979), až 1981, PE, a , UR, 1979, ŠACHL (1986), a , SO; Křešice (okr. Jičín), bez data, PE; Rožďalovice, bez data, ŠACHL (1982), , SO; - Bučický rybn., 1979, ŠACHL (1986); , UR, , 10 ex., JENIŠTA a S0 5754: Benátecká Vrutice - "Na hamrech", , 99 snůšek, ZA a CHLOUPEK; Dvorce - les Ochoz, 1985, ŠACHL (1986), srpen 1985, ZA; Jiřice - V 173

174 havranech, , ZA; Lysá n. Lab. - cihelna, , K0CEV, , BOHÁČ; - SPR Hrabanovská černava, bez data, ŠEBEK (1981), , PECINA (1985), , ŠACHL (1986), až , více pozorování, desítky ex. a cca 60 snůšek, ZA, DUŠEK, CHLOUPEK, REJSEK, SO; Stará Lysá - Na viničkách, 1985, ŠACHL (1986). 5755: Benátecká Vrutice - Josefov, , ZA a CHLOUPEK; Jiřice - tůňky a sousední rybn., , ZA, DUŠEK, REJSEK a SO; - pískovna, rybn. a požární nádrž v obci, , ZA, REJSEK a SO; LOUČEŇ - rybn. Jívák, , BÁRTL in SO, , JENIŠTA in SO; Lysá n. Lab., bez data, ŠTĚPÁNEK (1949), , ZA a CHLOUPEK. 5756: Loučeň - Dobrá Voda a rybn. Lutovník a Nový, ŠACHL (1986), až , hojný výskyt, SO; - pískovna za hřbitovem, , SO; - zámecký park, , KL a ZA; - Loučeňská myslivna, , ZA; Mcely - koupaliště, , REJSEK a SO, , SO; - les Čtvrtě, , KL, ZA a SO; Studce - les Čtvrtě, a , SO, , KL, ZA a S0 5757: Dymokury - Pustý rybn., , UR; - Záhornický revír, stálý výskyt od r. 1978, ŠACHL (1986); Nečas - rybn. Nečas (okr. Jičín), , UR; Nouzov, bez data, ŠACHL (1982); - rybn. Vražda, , UR, od r stálý výskyt, ŠACHL (1986), 1985, ŠACHL in KRÁTKÝ, ,7,1985, ROVNÝ in SO; - rybn. Bílek, 1982, ŠACHL (1986); - Komárovský rybn., , SO; - les u silnice na Dymokury, , SO; Poušť - Jakubský rybn., , SO; Rožďalovice - Holské rybn., , UR, , SO; Vinice - Krčský rybn., 1985, ŠACHL (1986), (autor uvádí Štítary - Krcký rybn.); Záhornice, 6.5. a , ROVNÝ in S0 5758: Kněžice, bez data, ŠACHL (1982); - Na pískách, více pozorování, desítky snůšek, max. pozorováno cca 100 ex., až , ZA, DUŠEK, REJSEK, ROVNÝ a SO; Střihov - tůň na okraji lesa, , desítky ex., ZA, HO, MA a ŠAP; - kóta Kamenec, , REJSEK a SO; Vlkov nad lesy - rybn. Kábovec, více pozorování, max. cca 150 snůšek, až , ZA, HO, MA, SO a ŠAP. 5854: Byšičky, bez data, ŠACHL (1982), 1988, BOHÁČ, , ZA a KA; - tůň Václavka, 1987, MATOUŠ (1987); Přerov n. Lab., květen 1976, OPATRNÝ (1978), (autor uvádí okr. Praha-východ), 1985, ŠACHL (1986); - SPR Babinec, 1987, 174

175 MATOUŠ (1987), (autor uvádí Císařská Kuchyně - SPR Babinec), , KA, , ZA. 5855: Horní Kersko, , JENIŠTA; Hradištko - Labské rameno, 1980; - písečník, 1981, oboje ŠACHL (1986);- Dolní Kersko, 1985, JENIŠTA; - v obci, , ZA a KLIKAR; Chrást - pískovna, až , více pozorování, ZA v r lokalita zničena rekultivací; Kersko, od r stále, ŠACHL (1986), 1957, ROMANOVSKÝ in HANÁK, , KULICH (1985), , JENIŠTA in SO; Kounice, a , ZA; Milčice, až , ZA a ŠAP, , JENIŠTA, , SO; Ostrá - směrem ke zříc. Mydlovar, 1985, ŠACHL (1986); Poříčany - cihelna, až , ZA, v r lokalita zničena; Přerov n. Lab., - Hanin, 1985, ŠACHL (1986), bez data, velké množství, BEJBL; Semice - malá pískovna na úpatí Přerovské hůry, květen 1982, ZA, v r pískovna zavezena; - SPR Vrť, květen 1986, KRÁTKÝ a KRÁTKÁ, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), bez data, PE, , ZA a CHLOUPEK; Šnepov - zříc. Mydlovar, , ZA a MA; - Mydlovarský luh, , ZA; Velenka, stálý výskyt od r. 1979; - SPR Slatinná louka u Velenky, 1979, oboje ŠACHL (1986). 5856: Hořátev, , ZA; Kluk - Bor, Labutí jezero, , ŠACHL in KRÁTKÝ; Kouty - rybn. záp. od obce, 1981, ŠACHL (1986); Kostelní Lhota - bývalá pískovna, , SO; Křečkov - Křečkovský bor, stálý výskyt od r. 1979, ŠACHL (1986); - rybn. u hřbitova, , ŠACHL in KRÁTKÝ; Nymburk - Lada, , REJSEK, , BERAN (1990); - lokality: tůň u cvičiště psů (více než 100 ex.), tůň v lese za polním letištěm (více než 100 ex.), tůň v lese Dubina, tůň na Ostrově, tůňka u loko-depa, tůň na okraji lesa Zátiší, odkalovací nádrže, vše BERAN (1990); Oseček - Mostková, Labutí rybn., stálý výskyt od r. 1980, ŠACHL (1986); Písková Lhota - Lonský rybn., , ZA, HO, MA a ŠAP; Poděbrady, bez data, ŠACHL (1982), 1973, ŠM; - Skupice, 1963; - Bor, bez data; - Polabec, 1983; - Městský les, 1963; - Na spraších, 1979, vše ŠACHL (1986); - V sadech, , SO; - "V panských lukách", , cca 40 ex., , cca 20 ex., S0 5857: Dobšice - u Cidliny, 1982, ŠACHL (1986); Dlouhopolsko -Dlouhopolský rybn., , UR, , ZA, DUŠEK a SO; Hradčany - SPR Báň, 1986, ŠACHL (1986); - stráň u obce, , KRÁTKÝ a KRÁTKÁ; Choťovice, , SKLENÁŘ a ROČEK (1979); 175

176 - Žehuňský rybn., , UR, 8.4. a , SO; - rybn. Bezděkov, u náhonu, 1980, ŠACHL (1986); Libice n. Cidl. SPR Libický luh, bez data, PE, , KULICH (1985), 1983, ŠACHL (1986), , desítky ex., ZA, , REJSEK in SO, , SO; Městec Králové - les Holička, 1985, ŠACHL (1986); Opolany, 1985, ŠACHL (1986); - pískovna, více nálezů, 1984 až , ZA, SO a ŠAP; Sány, bez data, ŠACHL (1982); - u Horek, stálý výskyt od r. 1978, ŠACHL (1986); - Badra, , REJSEK a SO; Stará Báň, 1978, ŠACHL (1986); Žehuň - Kozí hůra, 1978, ŠACHL (1986). 5858: Choťovice - Žehuňská obora, , LOHNISKÝ in kartotéka KMHK; Kněžičky - Kopičácký rybn., 1963 a 1980, ŠACHL (1986), , ZA, DUŠEK a SO, , SO; Žehuň - Žehuňský rybn., , DT. 5956: Pňov - Pňovský luh, 1980, ŠACHL (1986); Předhradí, bez data, hojně, ŠACHL (1982), srpen 1985, BAUER in SO; - Staré Labe, 1983; - Štípinka, 1980, oboje ŠACHL (1986); Sokoleč, , S0 Hlavní město Praha Historické údaje bez upřesnění - "okolí Prahy", BAYER (1891, 1894), PRAŽÁK (1898), - mimo bodovou mapku. 5852: Praha 7 - Troja, areál ZOO a přilehlý břeh Vltavy, bez data, PURKYNĚ et al. (1956), HANÁK (1983); Praha 8 - Čimický háj, , M. FORMÁNEK in kartotéka NM ; Praha 8 - Ďáblice, , KULICH (1985), 1985, DT; Praha 8 - Ďáblický háj, 1979, ČIHAŘ (1981), bez data, doklad v NM, HANÁK (1983). 5951: Praha 5 - Motol, , SVOBODA in kartotéka NM, 1968, ČIHAŘ (1981) a HANÁK (1983). 5952: Praha 4 - Kunratice, srpen 1889 (autor udává Cundratitz, 10 bis 12 km... von Prag...), W0LTERST0RFF (1890), (autor uvádí Kundratice), bez data, VEJD0VSKÝ (1891); Praha 4 - Modřany, Modřanská rokle, říjen 1990 a březen 1991-, MORAVEC; Praha 5 - Malá Chuchle, jaro 1922, ZÁLESKÝ (1926). 5953: Praha 4 - Milíčovský háj, , ČIHAŘ a TAUBER in kartotéka NM, 1986, ČIHAŘ, květen 1985 a 1986, T. a L. ERNESTOVI; 176

177 - Milíčovské rybn., 1989, HRUBÁ; Praha 9 - Xaverov, potůček v Xave-rovském háji, 16. a , KLEMENT (1985); Praha 10 - Dubeč, Litožnice - louka pod Mysliveckým rybn., , ZÁRYBNICKÝ in STŘIHAVKA; Praha 10 - Uhříněves, CHPV Obora Uhříněves, až , ŠÍSTEK (1987). 5954: Praha 9 - Klánovice, stálý výskyt, ČIHAŘ (1981); ,m LE a ZA; - les Vidrholec, 1980, ŠI, duben 1986, L. a T. ERNESTOVI. 6051: Praha 5 - Zadní Kopanina - SPR Radotínské údolí, 1990, MORAVEC. 6052: Praha 4 - Komořany, břeh Vltavy a přilehlé porosty, duben až ; Praha 4 - Písnice, duben až ; Praha 4 - Točná, nádrž v obci, duben až , vše KEROUŠ (1987). Okres Praha-východ 5754: Stará Boleslav, , ZA. 5852: Brnky - tůně u Vltavy, 1987, KEROUŠ. 5854: Císařská Kuchyně, , ZA; Čelákovice, bez data, ŠTĚPÁNEK (1949), květen 1957, R0MAN0VSKÝ in HANÁK, 1987, MATOUŠ (1987); - tůně u Labe, bez data, ŠACHL (1982); - pod parkem, , ZA a KA; Horoušany - pískovna, 1984 až , ZA, během r lokalita zničena; Káraný - Svatý Václav, , KA; - SPR Lipovka, , KA, a , MATOUŠ (1987); - lužní lesy u Labe, do r. 1987, BEJBL; Nové Jirny - návesní rybn., , ZA; Toušeň, , ZA a KA. 5954: Babičky, 1984, LE; Doubek, bez data, DITTRICH (1983), , ZAVADIL (1986), , ZA a LE; - lom, , desítky ex., ZA; Sluštice, , ZA a LE; - tůň u lesa, a , ZA, negativní nález, ZA; Škvorec, 1987, ZA; - Mravišťata, , ZA a LE; Třebohostice, bez data, DITTRICH (1983); - Na plachtě, , ZAVADIL (1986), 1982 až , ZA, , KL a ZA; Úvaly, , ZA. 6053: Dolní Jirčanky, 1982, HO; Kostelec u Křížků, ; - Chvátalka, , oboje ZA a ŠAP. 6054: Hrusice - rybn. Šmejkalka, 1985, LE; Mukařov, 1983, ZA; Ondřejov, 1985; Třemblat, 1985 a červen 1987, oboje LE. 177

178 6153: Těptín - rybníčky za obcí směrem k hájovně, do r. 1987, SMRČEK. 6154: Pyšely, , ZA a HO Okres Praha-západ 5950: Úhonice - Kbel, , ŠAP. 5951:Krahulov - Krahulovská rokle, , ŠAP, , ZA a ŠAP. 6051: Černošice, 1987, MRÁZEK; Dobřichovice, 1980; - Chlum, duben 1991; Choteč - Kalinův mlýn, vše MORAVEC; Líšnice - chatová oblast, , KL a ZA; Řevnice, březen 1961, ROMANOVSKÝ in HANÁK. 6052: Jílové - Radlík, , ZA a HO; Klínec - údolí Bojovského potoka, 1980, AN; Vrané n. Vit. - les Amerika, září 1986; - Hřibov, , oboje L. a T. ERNESTOVI. 6053: Průhonice - park, okolí rybn. Bořin, ; - přední část parku, ; - rybn. Komárov, , více ex., vše D. KRÁL; Dolní Jirčany, 1947 a 1954, H0 6152: Jílové - Svatováclavské lázně, , ZA a HO; Krňany, , ZA a HO; Luka pod Medníkem, do r. 1987, HAVELDA; - rybn. u statku, 1962, HO; v roce 1987 negativní nález, HO, MA a SPÁLA in HO; Petrov, březen až červen 1984, VOREL in ET; Pikovice - Posázavská stezka, 1947, 1956, 1962, HO; - Malý Medník, 1960, HO a OLIVA in HO; - rybn. v obci, 3.4. f 1989, ZA a HO, , HO; Teletín - CHÚ Teletínský lom, , ZA a ŠAP; Třebsín - CHÚ Kobylí draha, , ZA a ŠAP; Žampach, 1947, 1956, 1962, H0 6153: Pohoří, , ZA a HO; Vensov, , RIEGER. Okres Příbram 6151: Voznice - Dolní rybník a V Tušimě, 22., a , KL a ZA. 6250: Holšiny - rybn. Vackov, , KL a ZA; Pičín - les jižně od obce, , ZA a ŠAP. 6251: Drhovy - Drhovský rybn., , KL a ZA; Nový Knín -mlýn u Tesárků, kolem r. 1975, RIEGER; Svaté Pole - Pařezitý rybn., , KL a ZA. 178

179 6350: Buk, , ZA a AN; Dubenec - Na drahách, , KL a ZA; Milín, , 3 ex. a cca 40 snůšek, KL a ZA. 6351: Krásná Hora, Švastalova Lhota; Zduchovice, vše , KL a ZA. 6450: Pukňov - rybn. Trnovec (okr. Písek); Zalužany - mokřina u háj. Závist, oboje , ZA a AN. Okres Rakovník 5749: Kalivody - Kalivodský důl, 1986, LA. 5846: Mukoděly (okr. Louny) - potok Blšanka, , ŠAP. 5848: Chrášťany - u hájenky Bory, , KO; Lišany, , ŠM; - CHPV Lišanské rašeliniště ("Červená louka"), bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), 1986, LA, bez data, resp. výskyt v době publikování, LAŇKA (1987), 1989 a , BRABEC in SL; Rakovník, bez data, ŠTĚPÁNEK (1949, 1973); - Bartoňský rybn., , ŠAP; Řevničov - SPR Prameny Klíčavy, 80. léta, ŠM, květen 1983, ŠMAHA (1984). 5849: Brejl - rybníčky nad vsí, 1988, SL; Lány, bez data, ŠTĚPÁ-NEK (1973); - rybn. U Šubrta, červen až září 1989, KOTLÍK (1990); Mšec - Červený rybn., , KOTLÍK a ŠAP; Mšecké Žehrovice - Horní Lipina, , KOTLÍK a ŠAP; Nové Strašecí, bez data, SOUČEK in KO; Pecínov, hájovna Hořkovec, a , ŠAP; Ruda - První luh, květen 1988, KOTLÍK; - Pilský rybn., 1976, LA, , ŠAP ; - rybn. Horní a Dolní Kracle, červen až září 1989, KOTLÍK (1990); Třtice - rybn. Punčocha, 1986, PE a LA in SL. 5948: Chlum - tůň u Rakovnického potoka, , ŠAP; Panoší Újezd - rybn. v parku, , ŠAP; Rakovník - les Haná, 1978, LA; Skřivaň - Gypsárna, 1989, SL. 5949: Křivoklát, , BOHÁČ; Městečko - Kněžská, , ŠAP ; - Pařeziny, , ŠAP; Požáry - rybn. Javůrek, , ZA, ŠAP a ZWACH, , ŠAP; Račice - Chlum, , ŠAP; Roztoky, , POCHOVÁ in SL; Sýkořice.- SPR Vůznice, 80. léta, ŠM, květen 1988 a , ŠAP"; Zbečno - Klíčava, září 1948, ŠTĚPÁNEK in kartotéka NM, , LOHNISKÝ in kartotéka NM; - Klíčavská přehrada, , OPATRNÝ (1978); - Kovářův luh, , ŠAP. 179

180 6047: Chlum (okr. Rokycany) - tůň u lesa, bez data, ŠAP. 6048: Lhotka - Svatý Vojtěch, , ŠAP; Líšná (okr. Rokycany) - Na Januškách, ; Podmokly - Slap, ; - U lípy, ; - Na drážkách, ; Skryje - Bludný, ; - Bušohrad, více pozorování 7.3. až ; - rybn. na Prostředním potoce, více pozorování 8.3. až ; - Strážiště, , vše ŠAP. 6049: Karlov - Lipinka, , ŠAP; - Leontýn, červenec 1979 až , ŠAP, , KL a ŠAP; - Horní rybn., , ŠAP; Karlova Ves, 80. léta, ŠM; - Přední Hrobce, , ŠAP. SKOKAN HNĚDÝ - RANA TEMPORARIA (LINNÉ, 1758) Skokan hnědý je poměrně snadno zjistitelný druh, jelikož nežije skrytým způsobem života a aktivuje někdy i za dne. Spolu s ropuchou obecnou (Bufo bufo) patří mezi nejhojnější obojživelníky sledovaného regionu. Na území Středních Čech existuje opravdu jen několik plošně malých ostrůvků, kde jsme skokana hnědého nezjistili. Jedná se např. o písečné bory v Polabí - např. u Sojovic (5754), okr. Mladá Boleslav či Kněžice (5758), okr. Nymburk. Pokud do takových míst druh pronikne, což je vzhledem k jeho značné pohyblivosti možné, tvoří zde velmi slabé populace, žijící na hranici svých ekologických možností. Např. v pískovně mezi Poříčany a Chrástem (5855), okr. Nymburk, jsme v letech nalézali v době páření jen ojedinělé kusy (navíc většinou mrtvé), jindy z podobných lokalit druh zmizel po kontaminaci vody chemikáliemi ze skládky - Horoušany (5854), okr. Praha-východ, zatímco populace druhů, kterým lokalita ekologicky optimálně vyhovovala, se po přechodném poklesu opět vzpamatovaly. Dá se tedy říci, že skokan hnědý je ve Středních Čechách rozšířen prakticky souvisle, ostrůvkovitě snad chybí a v některých oblastech není hojný (mimo jiné i na Podblanicku a v okolí Vrchotových Janovic). Početně silné populace žijí v lesnatých oblastech Brd, Džbánu, Křivoklátska, Polomených hor, Černokostelecka, Jesenicka a jinde. Nejčetnější populace jsou nám známy z lužních lesů Polabí od soutoku Labe s Cidlinou až po Mělník. Je zajímavé, že mezi Kolínem a východní hranicí Středních Čech se podle DITTRICHA a vlastních pozorování do vzdálenosti 2 km od Labe Rana temporaria vyskytuje jen ojediněle, zatímco Rana dalmatina je zde velmi hojná. 180

181 Výškově není skokan hnědý ve Středních Čechách omezen ani horní, ani spodní hranicí - LÁC (1963, 1968), MICHEL (1929). Nejnižší konkrétní lokalita rozmnožování druhu je zároveň nejníže položeným místem ve Středních Čechách - Horní Počáply (5552), okr. Mělník, 155 m n.m. a v současné době nejnižším doloženým místem rozmnožování v ČSFR, srovnáme-li s výzkumy LÁCE (1963), MOŠANSKÉHO (1976), OPATRNÉHO (1978) a MIKÁTOVÉ et al. (1989). Skokan hnědý není náročný na výběr rozmnožovacího stanoviště, páří se ve vodách nejrůznějšího typu, často i v potocích a kalužích na lesních cestách, což mu umožňuje žít i v oblastech, ve kterých se nevyskytují větší vodní plochy. Ačkoli hlasová aktivita samců skokana hnědého začíná téměř zároveň s hlasovou aktivitou samců skokana štíhlého (či jen i 1 až 3 dny později), páří se skokan hnědý asi o 5 až 14 dnů později (ZAVADIL 1986). Počátek aktivity pozorujeme mezi 12. a 25. březnem, kdy slýcháme hlasy prvních samců. Po velmi mírné zimě jsme zaznamenali hlasovou aktivitu na více lokalitách v Polabí již 4., 5. a jsme našli na třecích shromaždištích již stovky snůšek. Při podobném průběhu zimy jsme nalezli aktivního jedince v mírně tekoucí vodě o teplotě 3 C na lokalitě Kokořínský Důl - Mlčeň (5553), okr. Mělník, a VAŠÁK pozoroval 1 adultní ex. ve zbytcích sněhu již u Mníšku pod Brdy (6151), okr. Praha-západ. Téhož roku jsme viděli první (subad.) ex. u Veltrus (5752), okr. Mělník, a první snůšky na dvou místech v Polabí - Hleďsebe (5653), okr. Mělník, a Ovčáry (5753), okr. Mělník, už U Obříství (5752), okr. Mělník, jsme viděli již desítky snůšek jsme po předchozím přechodném oteplení až na + 15 C zjistili v lužním l ese u Kel (5752), okr. Mělník, aktivní samici při teplotě vzduchu + 2 C. O přechodné aktivitě během hibernace svědčí i data pozorování: , Hradešín (5954), okr. Kolín, ZA; a po 3 ex. v Praze 4 - Milíčově (5953), ŠI a u tůně Grado u Káraného (5854), okr. Praha-východ, DT. Rozmnožování skokana hnědého si zaslouží naši pozornost z několika hledisek. U četnějších populací vídáme v první polovině dubna v jedné vodní nádrži snůšky různého stáři. Mezi stářím snůšek je určitý časový odstup. Znamená to, že část snůšek je zcela čerstvá, část snůšek rohlíčkuje, část se již lihne. Zpravidla najdeme všechny snůšky v jednom místě, někdy však bývají nejčerstvější snůšky umístěny ve 181

182 zcela jiném místě rozmnožovací nádrže. Rozmnožování probíhá tedy v jakýchsi nárazových vlnách, které jsou závislé nejen na počasí, ale domníváme se, že i na vzdálenosti (a charakteru) zimoviště od třecího stanoviště. Tento jev, který každoročně pozorujeme na mnohých lokalitách, exaktně potvrdil SOUČEK (1990). Považujeme zde za vhodné upozornit na fakt, že zbarvení samců v době rozmnožování (zřejmě jen u některých populací) nabývá modro-fialového odstínu, někdy značně intenzivníh0 O přechodném modravém zbarvení celého těla skokana hnědého jsme dosud nikde nečetli, zatímco u skokana ostronosého je popisováno jako typické. Pozor na záměnu! Směrodatné jsou vždy tělesné proporce. U početných populací nalézáme každoročně na třecích shromaždištích hromadné amplexy (až 9 samců kolem 1 samice) - ZAVADIL, LEYPOLD (1984). Snad ještě častější jsou smíšené amplexy s ropuchou obecnou (Bufo bufo) a skokanem skřehotavým (Rana ridibunda). Na několika lokalitách jsme pozorovali samce skokana hnědého přichyceného k hromadnému amplexu ropuchy obecné. Ačkoli VLAŠÍN (1984) uvádí, že pulci se vyvíjejí poměrně pomalu a metamorfují až na podzim, první metamorfováné jedince jsme pozorovali již v polovině června, hromadně však opouštějí vodu čerstvě metamorfované žabky až v červenci. Ve studených a málo úživných vodách jsme však zjistili pulce bez končetin ještě i v srpnu, např. na lokalitě Nosálov - Strenický potok (5554), okr. Mělník, Na podzim zůstává skokan hnědý aktivní obvykle do konce října. Pozoruhodné je zimoviště u obce Kanina (5553), okr. Mělník, v klenuté studni s bočním vchodem, kde zůstávají žáby ve vodě o teplotě 8 C celou zimu pohyblivé. Pro větší množství topických chyb úmyslně neuvádíme lokality udávané KULICHEM (1985). U skokana štíhlého přebíráme jeho údaje jen z těch lokalit, odkud jej známe buď z autopsie nebo odtud máme hlášení spolehlivých informátorů. Sosioekologický index podle TRPÁKA (1988) čítá 17 bodů a skokan hnědý je řazen mezi druhy vyžadující pozornost. Na mnohých lokalitách však ubývá a z některých zmizel docela. Jako modelová lokalita, odkud skokan hnědý zcela vymizel, přestože se v okolí nic viditelně nezměnilo a u druhů poměrně vázaných na vodu (Triturus cristatus, Bombina bombina, Rana lessonae) jsme zde nepozorovali výrazný úbytek, může posloužit rybníček u Bratříkovic (6452), okr. Příbram, kde první z autorů prováděl od r soustavné pozorování zde bylo nalezeno cca 40 snůšek, cca 25 snůšek, cca 15 snůšek, snůšek, 182

183 jen 5 ad. ex. a od až do r zde nebyl skokan hnědý zjištěn. Tato lokalita není bohužel ve Středních Čechách ojedinělá, ale protože je skokan hnědý euryvalentním druhem, je méně ohrožen než skokan štíhlý a skokan ostronosý. Přesto si zaslouží plné ochrany. Okres Benešov 6153: Bukovany, , KO; Dunávice, , KO; Krhanice, , KO; - CHPV Grybla, , HL, 1985, PE; Lediny - Hornopožárské polesí, červenec 1986, T. a L. ERNESTOVI; Pecerady, , KO; - NCHÚ Podhájský rybn., bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), do r. 1983, PE; Týnec n. Sáz., , KO; Úročnice - požární nádrž v obci, , ZA; 6154: Čerčany, , HO, , ŠEDIVÝ in ET, , ZR; Chocerady, 1978, DT, 80. léta, ZA; Kozmice, , VAŠÁK, , ZA; Lštění - rokle pod kostelem Sv. Klimenta, , ZA a HO; Mrač, 1952, HO; Ostředek, , ZA; Zlenice, , HO, 1984, ZR. 6155: Český Šternberk, 1951 a 1954, HO; Křešice - Křešický mlýn, , VAŠÁK. 6252: Dalešice - rybn. ve vsi, , ŠAP; Křečovice, 1987, LENSKÝ; - CHPV Křečovický potok, , LENSKÝ a HANĚL (1986), , HL. 6253: Drachkov, , 30. a , vše ZA a HO; Hořetice, 1987, LENSKÝ; Hůrka (u Drachkova), a , ZA a HO; Konopiště, , JAHODA; Nesvačily - Nesvačilský rybn., , ZA a HO; Neveklov - Nový rybn. a rybn. na jižním okraji obce, , ZA a H0 6254: Benešov - Dolní Tužinka, a září 1990, ZA; Chotýšany, 1975, MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978); Jezero - malý rybn. nad rybn. Havras, , ZA a HO; Lbosín - Lbosínská hájenka, , VAŠÁK; Marianovice - Černý les, , VAŠÁK; Městečko, 1975, MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978); Pařezí, , VAŠÁK, , MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978); Postupice, 1974 až říjen 1987, ME; Struhařov - rybn. Habřina, , ZA a H0 6255: Domašín, 1976, MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978); Hrádek - Nové Mlýny, , VAŠÁK; Hrazená Lhota, 1985, ME; Kladruby - areál rehabilitačního ústavu, , HL; - jezírko nad koupalištěm rehabilitačního 183

184 ústavu, , SO; Radošovice, 1986, ME; Slověnice, , VAŠÁK; Tehov, , ZA a SO; - Petřiny, , ZA; Trhový Štěpánov, , HL; Vlašim, 1975, MORAVEC (1978), až , OPATRNÝ (1978); - park, , VAŠÁK. 6256: Dalkovice, 1984, POUPĚ in ET; Štěpánovská Lhota - Štěpánovský potok, , hibernující ex. v potoce, HL. 6353: Hory, , ZA; Olbramovice - Podkostelský rybn., , KL, ZA a ŠAP. 6354: Jankov, 1977, MORAVEC (1978), , KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP; Kaliště, , VAŠÁK; Nesperská Lhota, 1976, MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978); Předbořice, , ZA a SO; Tomice II - - Podhrázský rybn., , ŠI; Velíš, 1976, MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978). 6355: Býkovice pod Blaníkem, , SKÁLA; - rybn. Malý Jordán, , ZA, , KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP; Částrovice, , ZA; Dobříkovice, 1977, MORAVEC (1978); Chlum, , OPATRNÝ (1978); Chmelná, 1977, MORAVEC (1978); Karhule, , ZA, , ZA a SO; Malovidy, , MORAVEC (1978), 17. až , OPATRNÝ ( 1978); Načeradec, , MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978); Ostrov - tůň u řeky Blanice, , HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973), 1976, MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978); Stará Jizbice (zaniklá obec u Čechtic), bez data, MORAVEC (1978), , OPATRNÝ (1978); Zdislavice, 1977, MORAVEC (1978). 6356: Čechtice, 1977, MORAVEC (1978); Děkanovice, , ZA; Dolní Kralovice, , ŠAP; Javorník, 1975, MORAVEC (1978); - Javornická hůra, 1986, LE. 6357: Snět - Blažejovický potok a lesní koupaliště; Vítonice -Ostrov, oboje , ZA. 6453: Mezno, ; Nová Střezimíř, ; Prčice - rybn. Beránek a dva malé rybn. u židovského hřbitova, , vše ZA. 6454: Chlístov, , ZA. 6455: Řísnice; Slavětín; Zdiměřice, vše , KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP. 184

185 Okres Beroun 5949: Nižbor - SPR Vůznice, 1984, LA; - tůně u Berounky, a , ZA, BRAUNOVÁ, ŠAP a ZWACH; - Čerchov a "U kůlen", a , ŠAP; Žloukovice - Žloukava, , ŠAP. 5950: Hýskov - Krkavčí hora, až KL a ŠAP; Chýňava - lokality Hradecká, Klečák, Pelechovka a Tlustá hora, až , vše ŠAP; Nižbor, , ŠM; - Benešův luh, B; - Vůznice, a ; oboje ŠAP; - Výbrnice, a , KL a ŠAP; - Žlubinec, , ŠAP; Železná - Zádušní les, , ŠAP. 6048: Broumy - lokality Bušohrad, Hřeben, Matýsková, potok Míza, Modřovská, Tok, Úpořský potok, U tří skal, "Zlá naháňka", vše až , ŠAP; Bzová - Křižovatky, ; Čilá (okr. Rokycany), ; Hradiště (okr. Rokycany) - Kamenná, ; Chlum (okr. Rokycany), ; Jablečno (okr. Rokycany) - vrch Kohoutov, ; Lhotka (okr. Rokycany) - Kozův mlýn, ; Líšná (okr. Rokycany) - Na Januškách a nad hájovnou Vlašec, , vše ŠAP; Ostrovec (okr. Rokycany) - SPR Kohoutov, , AN in ŘEPA; - Jankovský mlýn, , ŠAP; - lokality Červený vrch, Sirská hora, Strážov, Velký vrch, Vrána, vše , ŠAP; Podmokly (okr. Rokycany) - lokality Bučiny, potok Lubná, Slap, U lípy, Zelená hora, vše 18. a , ŠAP; Skryje - lokality Bludný, Dubinky, Hamouz, Holý vrch, "Jeřábí loužek", Jezevčiny, Jezírka, Písky, Příkřice, rybn. v obci, vše až , ŠAP; Zvíkovec (okr. Rokycany) - Hamouz a potok Lubná, oboje , ŠAP. 6049: Broumy, , ŠM;- lokality Luh, Lukárna, U králova dubu, pískovna, rybn. severových. od obce, až , vše ŠAP; Březová - Mrzký, , KL a ŠAP; Bzová - Věrovice, , Hředle - Stroupinský potok a Zámecký vrch, ; Hudlice - les u hřiště, červen 1982 až ; - důl Gabriela, a ; - okolí prameniště Běštinského potoka, ; - Běštinský potok, mokřina na Libotickém potoce, úpatí Krušné hory, ; Knížkovice - Plešivec, , vše ŠAP; Kublov, , ZÍTEK in ET; - Jonglovka, , ŠAP; - Kamenec, , ŠAP; - Kolna, 5. a , ŠAP; - Luční potok, až , KL a ŠAP; - U křížku, , ŠAP; Nižbor - lokality Čerchov, 185

186 Habrový potok, "Hamburk", Jezírka, Lísa, Za rybníky, vše až , ZA a ŠAP; Nový Jáchymov - Buček, , ŠAP; - hájovna Habrový potok, , ŠAP; - Prostřední potok, , ŠAP ; Otročiněves - Libabina, , ŠAP; Svatá - lokality Král, Tkadlecův kout, CHPV Vraní skála, Zelený kříž, vše až , ŠAP; Zdice, ,ŠS. 6050: Hýskov - les V Pánvích, ; - remízek severozáp. od obce, , oboje ŠAP; Krupná, 1987, PEŠKOVÁ; Lhotka u Berouna -svah Malého Plešivce, , ŠAP; Měňany, 1987, PEŠKOVÁ; Popovice, červen 1973, PETRŽELKA in FRANK; Srbsko, 1984, KA; - Bubovický potok, 1991, MORAVEC; Stradonice - Lísek, , ŠAP; Svatý Jan pod Skalou, 1937, HO; Tobolka, 1987, PEŠKOVÁ; Trubská - Dibořský potok, , ŠAP. 6051: Bubovice, 1987, PEŠKOVÁ; Hlásná Třebáň, , Bukovinský; - Černá skála, 1978, LOŽEK; Karlík, 1987, PEŠKOVÁ; Karlštejn -SPR Karlštejn, 1987, MA a PEŠKOVÁ; - Králova studně, 1991, MORAVEC; Zadní Třebáň, , ŠAP. 6148: Líšná (okr. Rokycany) - Na Chrástech a U Svatého Petra, oboje , ŠAP; Třebnuška (okr. Rokycany) - Zádušní les a Sýkorův mlýn, oboje , ŠAP; Újezd - Dlouhá leč, , ZA a ŠAP; Zbiroh (okr. Rokycany) - u zámku, , ŠAP. 6149: Bzová - Přední Peklo a Zadní Peklo, oboje , ŠAP; Drozdov - Chrást, ; - Holý vrch a vrch Opyš, , vše ŠAP; Hořovice, květen 1984; Podluhy, , oboje ZÍTEK in ET; Žebrák - rybn. u obce, Riegrův háj a Šibenec, vše , ŠAP. 6150: Běštín, květen 1984, ZÍTEK in ET. Okres Kladno 5649: Peruc (okr. Louny) - CHN V hlubokém, , TICHÝ (1985). 5749: Bilichov, , ZA a ŠAP; - Bilichovské údolí, , KOTLÍK; Hřešice - Babinecký rybn., , KOTLÍK, červen až září 1989, KOTLÍK (1990); Hvězda, 2Z , ZA a ŠAP; Malíkovice - Myslivárna a rybn. v obci, , ZA a ŠAP; - hájenka, červenec až září 1981, ŠAP; Plchov - Plchovský močál, a , ŠAP; Samotin, ; - Smradovna, , oboje ZA a ŠAP; Zichovec, , ZA a ŠAP. 186

187 5750: Bakov - Štěpárna, , ŠAP; Hobšovice - rybn. u obce, , KOTLÍK; Kutrovice, , ŠAP; Ledce, , ŠAP; Přelíc - rybníček na Šternberském potoce, květen 1988, KOTLÍK; Řisuty, ,ZA a ŠAP; Slaný - potok u zahr. kolonie, 1987, KOTLÍK; - Byseňský potok, , MOUCHA in kartotéka NM; Šternberk, , ŠAP. 5751: Kamenný Most, , ZA a MA; Velvary, , HOTTMAR. 5849: Čelechovice - Obora, , ŠAP ; Hradečno - rybn. Srnčák, , ZA a ŠAP. 5850: Braškov, 1983, VÍTA in ET, , ŠAP; Kamenné Žehrovice - NCHÚ Kalspota, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), 1985 a , PE; - Záplavy, 1987, PE; Kladno - Kročehlavy, do r. 1981, PE; Libušín - Na Kopaninách, ; - Svatý Jakub, a , oboje ŠAP; Pletený Újezd - Kožová hora, , ŠAP, 1990, VÍTA; Srby - Na rovinách, , ŠAP; - Záplavy, 1987, PE; Svinařov, 1983, HRONÍK in ET. 5851: Běloky, , ČERNÝ; Stehelčeves - Zákolanský potok, , ŠAP. 5949: Běleč - SPR Vůznice, , ZA, LA a ŠAP; - lokality Klecany, Krchůvek, hájovna Kaly, , ŠAP; - Stará obora, , ŠAP; Ploskov, a , ŠAP; - lokality Čihadla, Kutníř, Šance, vše , ŠAP. 5950: Bratronice, 80. léta, ŠM; - loality Pohodnice, Radíč, tůtě pod Obecním vrchem, V loužku, Zadní Muňava, Žlábek, vše až , KOTLÍK, RULÍK a ŠAP; Dolní Bezděkov - rybn. v parku a Nový mlýn, oboje , ŠAP; Horní Bezděkov, , RULÍK a ŠAP; Kyšice, 1983, VÍTA in ET; - rybn. Na černých horách, Na Kobyle, Na skalce, vše až , ŠAP; Malé Kyšice, , ŠI; -Poteplý, , ŠAP; - Velká mýť, , RULÍK a ŠAP; Unhošť - lokality Bočkův mlýn, rybn. Bulhar, Dědkův mlýn, Rybárna, vše červen 1982 až , ŠAP; - Suchý mlýn, až , PEŠEK a ŠAP; - "Koželužka", , ŠAP, ZA a ZWACH; Valdek - Braškovský les a V jezerech, , PEŠEK a ŠAP; Žilina - Žilinský vrch, , ŠAP. 187

188 Okres Kolín 5858: Dománovice - NCHÚ Dománovický les, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), , PE, , RU; Radovesnice II - NCHÚ Dománovický les, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987). 5954: Doubravčice, 1985, ŠŤASTNÝ; - "Na starých zámkách", září 1980 a 1982, ZA; Hradešín - budova školy, , ZA; - tůňka v Hradešínském lese, , v r lokalita zničena, ZA; - rybn. Kbelka, duben 1982, LEYPOLD a ZAVADIL (1984), 1982 až , ZA; Masojedy, , ZA; Přišimasy, , ZA; - Horky, , ZA; - Skřivany, až duben 1987, ZA; Štíhlíce, až , ZA; Tismice, a , ZA; Tlustovousy, a duben 1986, ZA. 5955: Český Brod, , HÁJEK in ET, , MCH a RO in MCH; Chotutice - Chroustov, a , ZA; - mlýnský náhon, , KARBAN in RU; Chotýš - Nouzov, , MCH; Chrášťany, , HÁJEK in ET; Klášterní Skalice, , POMYKAL; Kostelec n. Č. lesy - arboretum ÚAEE VŠZ, , MCH a MÁCHOVÁ in MCH; Kouřim, , ZA; - Broučkov, ; - náhon Bukačovského mlýna, až , oboje POMYKAL; Království - Lipanský hřeben, , POMYKAL; Lipany, 1978 a 1980, DT; Molitorov - cihelna, až 1990, ZA a POMYKAL; Tuchoraz, , HÁJEK in ET, 1985, ŠŤASTNÝ; Vitice, , ZA a P. ZAVADIL; Vrbčany - Kub-šovka, , ZA a ŠAP; - Velká Stráž, , ZA, , KRUML; Zahrady, , ZA, září 1987, ŠŤASTNÝ; - údolí Šembery, , MCH a RO in MCH. 5956: Blinka, , KRUML; Bošice, 1988, KRUML; Cerhenice - pískovna, , ZA a AN, následující den lokalita zničena; Cerhýnky - koupaliště, duben 1988, KRUML; Hradenín, 1978, DT; - požární nádrž, 1988; - objekt VKK, , oboje KRUML; Plaňany - - jezírka, , KRUML; Přebozy - údolí Bečvárky, , POMYKAL; Svojšice - bažantnice, 1990; - rybn. Utopenec, a , oboje POMYKAL; Velim - lom Skalka, , ŽÍTT. 5957: Býchory, , DT, , REJSEK a SO; - NCHÚ Býchorská tůň, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), , RU; Konárovice - Jelen, , DT; Lžovice, , DT; Tři Dvory - "tankodrom", 1986, KA; Veletov, , DT; Velký Osek 188

189 - CHPV Tonice - Bezedná, , POMYKAL; Veltruby - CHPV Veltrubské tůně, , RU; - CHPV Veltrubský luh, 1986, RU, , POMYKAL. 5958: Božec - NCHÚ Božecký písečník, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), , DT; Krakovany - koupaliště , DT; Rasochy, , DT; - bývalá pískovna, , FIALOVÁ, v r lokalita zničena; Uhlířská Lhota - rybn. směrem na Hlavečník, , DT. 6054: Černé Voděrady, , ZR; Hradec, červenec 1982, ZAŇKA; Hradové Střimelice - Hrušovský Mlýn, , PÁNEK in ŠŤASTNÝ; Jevany - Jevanský potok, červenec 1982, ZAŇKA, 1987, V0DĚRA; - Jevanské rybníky, bez data, KÁLAL, , ZA, , MCH; - SPR Voděradské bučiny, , ZR; Kozojedy, 1978, DT; - horní a dolní rybn., , MCH a RO in MCH; Penčice, květen 1985, T. a L. ERNESTOVI, 5. a , KAŠPAR in MCH; Stříbrná Skalice - Hruškovský Mlýn, , MCH. 6055: Barchovice - kamenolom, , KRUML, 7.4. a , ZA a POMYKAL; Brník - pískovna, , ZA a ŠAP; - lom, , ZA a ŠAP; - les u obce, a , POMYKAL; Bulánka - rybn. v poli a rybn. pod Osterákem, , ZA a POMYKAL; Dobré Pole -nádrž v plantáži směrem ke Kouřimi, , POMYKAL; Horní Kruty cihelna, , ZA; Hryzely, , ZA a POMYKAL; Jevany - zaniklá obec Aldašín, , MCH; Komorce, , ZA; Kostelec n.č. lesy, 1985 až , KL, ZA, FARKAČ, ŠAP a ŠŤASTNÝ; - Pe-klovská rokle, 4.6. až , MCH; - les "Na Trubách", , MCH a MÁCHOVÁ in MCH; Kouřim - tůň za rybn. Strašík, a ; - potok Střebovka, , oboje POMYKAL; - mlýn Bukačov, , RU; - koupaliště, 1988, KRUML, , ZA a POMYKAL; Krymlov - nádrž 1 km severových. od obce, , POMYKAL; Nučice - rybn. v obci, 1978, DT, duben 1988, PÁNEK in ŠŤASTNÝ, , HAŠKOVÁ a MCH in MCH; Oplany - Bahnivá rokle, červen 1988, BEJČEK in ŠŤASTNÝ; Oleška - výsypka Brník, , KARBAN in RU; Prusice - les Nový háj, , MCH; Radlice - U dobré vody, , MCH; - Kachní louže a Růžová rokle, , ZA; Skvrňov, , ZA a POMYKAL; Stříbrná Skalice, 1959, HO; Výžerky, červen 1988, BEJČEK in ŠŤASTNÝ; Ždánice, duben 1988, BEJČEK in ŠŤASTNÝ; - písečník, , ZA a POMYKAL. 6056: Bečváry - rybn. na Bečvárském potoce, , ZA a ŠAP; Církvice - Nouzov, 10. až , RU; - potok Vavřinec, až , ZA a 189

190 POMYKAL; Mlékovice - Mlékovický rybn., až , POMYKAL; Nesměn - potok Vavřinec, , ZA a ŠAP; Zásmuky, , ZA a HO; - tůň pod bažantnicí, , POMYKAL. 6057: Nebovidy - Nebovidský potok, , RU. Okres Kutná Hora 5958: Bernardov, 1978 a 1983, DT ; Kateřina - Na hornické, a , KL a ZA. 6056: Žíšov, , ZA a P. ZAVADIL. 6057: Malešov - Hamerský rybn., , KL, ZA a ŠAP; Miškovice - nádrž na soukromé zahradě, květen 1988, POMYKAL; Polanka - malý rybn., v obci, , ZA a P. ZAVADIL; Roztěž - údolí potoka Švadlenky, , ZA a P. ZAVADIL. 6058: Kačina - Nový rybn., a , KL a ZA; Močovice - Klejnárka, , POMYKAL; Ovčáry - Ovčárský rybn., , KL a ZA; Třebešice, bez data, POMYKAL; - rybn. Vrabcov, , POMYKAL, stálý výskyt, TRAKAL. 6059: Lovčice, , KL a ZA. 6155: Mrchojedy, , ZA a H0 6156: Kamenná Lhota, , ZA a ŠAP; Košice, , ZA a P. ZAVADIL; Milotice, , ZA a ŠAP; Morány - rybn. u silnice na Kamennou Lhotu, 3. a , ZA, ŠAP a ZWACH, , KL a ZA; Sudějov, 1986, ME, 1987, FIALOVÁ; Uhlířské Janovice - rybn. jižně od obce, , SO; Vernýřov - rybn. Bezděkov, až , KL, ZA, RULÍK, ŠAP a ZWACH. 6157: Červené Janovice - Ještěrný, , KL, ZA a ŠAP; Damírov, 1988, VG; Hetlín, , ZA, ŠAP a ZWACH; Chedrbí - Janský a. Poběnický potok, , POMYKAL; Opatovice I, , KL, ZA a ŠAP; Plhov - rybn. Zápona, , ZA a ŠAP; Senetín, , ZA, ŠAP a ZWACH; - obec a rybn. Zbožňov, 1988, VG. 6158: Březí - Doudovský mlýn, bez data, WONDREYS; - rybn. Kořenný, 190

191 1987, VG; Čáslav - soukromý pozemek ve městě, rybn. Jirsák a pod tankodromem, vše 4.4. až , POMYKAL; Golčův Jeníkov (okr. Havlíčkův Brod) - Vohančice, Vohančický rybn., 70. léta, POMYKAL; Hološiny - rybn. Schoř, 1988, VG ; Hraběšín - tůň na okraji lesa, , POMYKAL; Kozo-hlody, , ZA, ŠAP a ZWACH; Krchlebská Lhota, 1988, VG; Opatovice - Janský potok, , POMYKAL; - háj Třískovec, 1988, VG; Podmo-ky (okr. Havlíčkův Brod) - Nový rybn., 70. léta, POMYKAL; Šebestěnice, 1988, VG; Třebonín - Dubina, , KL, ZA a ŠAP; Tupadly - rybn. Množil a malý rybn. pod ním, až , KL, ZA a SO; Vlka-neč - Boroviny, , RULÍK, ŠAP a ZWACH; Zbýšov, , VG, 3. až , OPATRNÝ (1978), 1989, SL; - rybn. Chvalovický, Pilský, Punčoška, Velký Zbýšovský, zahrady v obci a lesy v okolí obce, vše 1987, VG; Žleby - pod zámkem, a 1987, DT; - Háj, , ŠAP; - v obci, , KL a ZA. 6159: Pařížov (okr. Chrudim) - starý lom, stálý výskyt, TRAKAL; Sirákovice (okr. Havlíčkův Brod) - Sirákovský rybn., 70. léta, POMYKAL. 6255: Soběšín, , ZA a HO, do roku 1991, KEROUŠ. 6256: Čížov, 1990, KEROUŠ; Kácov, 1986, ME, 1990, KEROUŠ; Račiněves; Zliv; Zruč nad Sázavou, vše 1990, KEROUŠ. 6257: Dobrovítov, , TESÁREK in ET, , VG; - rybn. U Sobotkových a okolí obce, 1987, VG. 6258: Čejkovice, 1986; - Skála u Čejkovic, 1987; rybn. pod Skálou u Čejkovic, 1987; Chlum, 1988, vše VG. Okres Mělník 5453: Deštná (okr. Česká Lípa), až , ZA a KARLÍKOVÁ. 5552: Horní Počáply, , ZA; Chudolazy, a , KL a ZA; - U rumpálu, , KL a ZA; Liběchov, , ZA a RO, Medonosy, 1984 až , ZA; - mokřina u odbočky na Osi-nalice, a duben 1989, KL a ZA; Tupadly - údolí Liběchovky pod lesem Království, , KL a ZA; Želízy, , KAFKA in M. KRÁL; - potok Liběchovka, , RO; - U Beránků, až , KL a ZA. 191

192 5553: Brusné I, , KL; Dobřen, až , KL, ŠAP a ŠMÍD; - Střezivojický důl, , KL a ŠMÍD; - Šemanovický důl, , KL a ŠMÍD; Dolní Houska (okr. Česká Lípa), 1980 až , KL; Jestřebice - Nový Dvůr, , ŠAP; Kanina - Kaninská studna, až leden 1990 (zimoviště), KL; - Kočičina, , KL a ŠAP; - rybníček u polní cesty směrem na Nebužely, , KL; Kokořín - jímka u polního hnojiště, , KL ; Kokořínský Důl - Černínov, 1980 až , KL; - Harasov, do r. 1980, BERNARD, 1980 až , KL; - Hlučovská tůň, až , KL; - Jánošíkova rokle, , KL, ZA a ŠAP; - Kaninská rokle, , KL, ZA a ŠAP; - koupaliště Dolina, až duben 1991, KL, ZA a ŠESTÁKOVÁ; - Mlčeň, 1980 až , KL, ZA a ŠAP; - Pod-hradská tůň, až , KL; Konrádova (okr. Česká Lípa), , KUČERA, , ŠAP; - Údolí bílých skal, a , KL a ŠAP; Libovice - malý lom nad hřbitovem, , KL; Lobeč - zavážený rybn. na okraji obce, , ZA a ŠAP; Mšeno -bývalá cihelna, , ŠAP; Nebužely - mlýn Kroužek, do r. 1975, BERNARD, 1980 až , ZA a KL; Osinalice, do r. 1975, BERNARD, , RÁB a RO in RO, , KL a ŠMÍD; - koupaliště, , KL a ZA; - Supí hora, , KL a ŠMÍD; Ráj, , ŠAP; - tůňka u silnice směrem na Vojtěchov, , KL a ŠAP; - Laka, , KUČERA, 23. a , ŠAP; duben až červen 1989, KL; Sitné - Sitenský důl, až , KL; - Zimořský důl, a , KL, ZA a ŠAP; Strážnice návesní rybn., a říjen 1990, KL a ZA; - Žerka, až srpen 1989, KL; Střednice, 1986, R0; Střezivojice - Strážný vrch, , KL a ŠMÍD; Šemanovice - Šemanovický důl, a , KL a ŠMÍD; Truskavna - Truskavenský důl, a , KL, ZA a ŠAP; Tubož (okr. Česká Lípa), 1980 až , KL, ZA a ŠAP; Vojtěchov - - Boudecký mlýn, 1980 až , KL; - Cikánský plácek, až , KL; - Hlučov, a , KL a ZA; - Pivovarský rybn., 1980 až , KL; - Planý důl, 1980 až , KL a ŠAP; Vlkov, KL. 5554: Lobeč, 1970, HO; - rybn. v obci, , ZA a ŠAP; Nosálov - rybn. u křižovatky na Lobeč, a , KL a ZA; - Strenický potok, až , KL a ŠMÍD. 5651: Vepřek, 1970, ČERNÝ. 192

193 5652: Brozánky, , ZA; Hořín, , KUČERA; Chramostek, , KL a ŠAP; Kly - Kelštice a tůňka u Labe, , KL; - tůň na kraji lesa, 17. a , KL a ZA; Křivousy - tůň v obci, , ZA; Lužec n. Vlt., , KL; Mělník - Mlazice, , ZA; - Pšovka, a , KL; - Na Hadíku, a , ZA a KL; Obříství - SPR Úpor, až , KL a ZA; Vehlovice, , ZA; Vrbno, , KAFKA in M. KRÁL, , KL a ŠAP; - tůně u protipovodňové hráze, , KL; - Mrkvice, , KL; Želčín, a , KL, ZA a ŠAP. 5653: Hleďsebe - mokřina u žel. zast. Jenichov; až , KL a ZA; Jelenice, , KL a ŠAP; Lhotka u Mělníka - potok Pšovka, , R0; - Vystrkov, , KL a ZA; Liblice - jezírko v parku, , ZA; Mělník - Chloumek, , ZA; Mělnická Vrutice - SPR Polabská černava, , KL a ŠAP; Nebužely - koupaliště, , ŠAP, , KL a FROUZ; - Na okolnici, , ŠAP; - Na kloučku, Na křečkovém dole, , ŠAP; Střemy - Štampach, 1980 až , KL, ZA a ŠAP; - rybn. u žel. stanice Lhotka, , ŠAP; Velký Borek - NCHÚ Meandry Pšovky, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987). 5654: Vysoká Libeň, , KUČERA. 5751: Dušníky n. Vlt., , ZA; Kralupy n. Vlt. - Minice, Turský potok, , ŠAP; Veltrusy - zámecký park, 1987, RYDLO, , ŠAP, říjen 1986, T. a L. ERNESTOVI. 5752: Byškovice, , BRESTOVANSKÝ in M. PECINA; Dušníky - V zahradách, , ZA; Kly - NCHÚ Zámecký les, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), 1986 a 87, PE, 1988, KAFKA in M. KRÁL, 16. a , KL a ZA, a , ZA; Veltrusy - jímka popílkovodu, , KL a ZA; Všestudy - tůň u Vltavy, a , ZA; Zlosyň - jímka popílkovodu, a , KL. 5753: Borek, 11. a , KL a ZA; - Okrouhlík, , ČERNÝ a MA, , ZA; Čečelice, , ZA; Červená Píska, 3.7. a , ZA; - pískovna, , KL a ŠAP; Jiřice, až , KL, ZA a MORAVEC; Chrást, , ZA; Kelské Větrušice - tůně u Štěpánského mostu, až , KL, ZA a MORAVEC; Kostelec n. Lab., až 193

194 , ZA; Kozly -SPR v Jiřině, až , ZA a HO; - Pod ploty, 6.4. až , KL a ZA; Křenek, a , ZA; Mlékojedy, 1987, RYDLO; Nedomice, , ZA; - návesní rybn., , KAFKA in M. KRÁL; Neratovice - Kojetický potok, , KAFKA in M. KRÁL; - Lobkovice, až , ZA; - Libiš - SPR Černínovsko, a , KL a ZA; Ovčáry, až , KL a ZA; - Boroví, , ZA; Tišice, , ZA; - Košátecký potok, 1987, RYDLO; Tuhaň - NCHÚ Městský les, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), 1986 a 87, PE, 1987, RYDLO; Všetaty, , ZA; - okolí obce, 1987, J. VESELÝ; - CHPV Všetatská černava, 6. a , KL a ZA; , ZA; - "rašeliniště", a , ZA; Záryby, 1987, P. DITTRICH in DT, , KAFKA in M. KRÁL. Okres Mladá Boleslav 5454: Bělá pod Bezdězem, , OPATRNÝ (1978). 5455: Dolní Krupá, 1. pol. 70. let, SMUTNÝ; Klokočka, , ZÚBER; Maníkovice - hájovna Klokočka, 1. pol. 70. let, SMUTNÝ; Mnichovo Hradiště, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); - Horka a U Bažantnice, 1. pol. 70. let, SMUTNÝ; Mohelnice n. Jiz., 1. pol. 70. let, SMUTNÝ. 5456: Branžež, , KL; Jirsko I, 1987, BEJČEK; Nová Ves komárovský rybn., , KL; Příhrazy, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967), 1. pol. 70. let, SMUTNÝ; Srbsko, , KL. 5554: Bezdědice - Strenický potok, až , KL, ZA a ŠAP; Březovice - požární nádrž v obci, , KL a ZA; - rybn. u obce, a , KL a ŠAP; - Strenický potok, a , KL, ZA a ŠAP; Doubravice, , KL; Sudoměř, , KL; Víska - Strenický potok, , KL; Vrátno - rybn. u silnice na Skalsko, , ZA; - Strašina, , KL a ŠAP. 5555: Bakov n. Jiz., bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967), 1979, RO, 1.4. a , ZÚBER; - vrch Baba, , HERINK; Bradlec, až , ZÚBER; Čejetičky - bažina u cukrovaru, , ŠIFTA; Dalovice - pískovna, , ŠIFTA, , ZÚBER; Debř n. Jiz., , ZÚBER; Horní 194

195 Stakory - SPR Baba, až , KULÍK a ZÚBER in ZÚBER; Chudoplesy - okolí Jizery, stálý výskyt, ZÚBER; Mladá Boleslav - ústí Klenice do Jizery, ; Náse-dlnice - Studenecká bažantnice, , oboje ŠIFTA; Šubrtov - Na Výsluní, , KL a ŠAP; Velký Rečkov, , KL a ŠAP; Zví-řetice, , ZÚBER. 5556: Březno - rybn. Vražda, , ŠIFTA; Dobšín - Oborský rybn., , GR; - pod hradem Kostí, , DAMOHORSKÝ; Dolní Bousov - rybn. Zvolínek, a ; - v obci, , - V doubravě, Robanský rybn., Zakopanský rybn., , vše GR; Drhleny - Drhlenský rybn., 1. pol. 70. let, SMUTNÝ; Kost (okr. Jičín) - lesy v okolí, bez data, SAMŠIŇÁK (1968); Obrubce - Obora, 1987, PAVLIŠTA; Obruby - les Obrubce, , HERINK; Petkovy - Křešovský rybn., , ŠIFTA; Podkost, 1989, SAMŠIŇÁK; Rohatsko - Na horách, , GR; Úhelnice, 8. a , ZÚBER; - staveniště polygonu SSŽ, , ŠIFTA; Vesec - údolí Plakánku, bez data, SAMŠIŇÁK (1968). 5654: Strenice, , ZA. 5655: Brodce n. Jiz., , ZA, , ZÚBER; Dobrovice, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Dražice, bez data, PODANÝ (1966), bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967), až 1989, ZA, ČERNÝ, MA a ZÚBER; - Dražické tůně, léto 1986, ŠTIFTER, , ZA; Kosořice - Kosořický rybn., , ŠIFTA; Strašnov, až , JANKU in ET, , ZÚBER; Řepov - Chlum, , ŠIFTA. 5754: Benátky n. Jiz., bez data, PODANÝ (1966), bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Kačov, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Kochánky - hájovna Slepeč, bez data, PODANÝ (1966), bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Sojovice, , REHÁK. 5755: Mladá, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967). 5656: Charvátce - Za humny, , ŠIFTA; Chudíř - rybn. za Hlubokým rybn., , SO; Jabkenice - Hradecký rybn., v oboře, , UR; Ledce - Melicharovský rybn., , REJSEK; - Ptácky rybn., , REJSEK, , REJSEK a SO; Žerčice - rybn. Hladoměř, Kamenec a Neřád, , REJSEK; - rybn. Jistebský, , REJSEK, , REJSEK a S0. 195

196 Okres Nymburk 5656: Brodek (okr. Jičín) - rybn. Klobouček, , SO; Loučen - Nový rybn., , ŠACHL in KRÁTKÝ; Tuchom, až , LEKEŠ a SO in SO; - Na bahnech, a , REJSEK a SO in SO 5657: Hasina - Pilský rybn., až a , UR, 1978, ŠACHL (1986), , SO, , REJSEK a SO; Rožěďalovice, bez data, ŠACHL (1982); - Bučický rybn., , JENIŠTA. 5754: Benátecká Vrutice - Na hamrech, , ZA a CHLOUPEK; Lysá n. Lab. - SPR Hrabanovská černava, až , ZA, DUŠEK, CHLOUPEK a S0 5755: Lysá n. Lab. - SPR Hrabanovská černava, 1966, ŠACHL (1986), a , PECINA (1985); Vápensko, , ZA a CHLOUPEK; Zbožíčko, , ZA a CHLOUPEK. 5756: Loučen - Patřín, 1965, ŠACHL (1986); - Dobrá Voda, 1982, ŠACHL (1986), až , ZA, REJSEK a SO; - Nový rybn., , ŠACHL (1986), , SO; - zámecký park, , ZA; Mcely - koupaliště, až , KL, ZA, REJSEK a SO; - les Čtvrtě, a , REJSEK; Studceles Čtvrtě, a , S0 5757: Svídnice - les severně od Komárovského rybn., , SO; Poušť, , ZAŇKA. 5758: Chroustov - Na kostele, červen 1989, S0 5854: Byšičky, , KA; - Byšicská tůň, bez data, BEJBL; - tůň Kozí chlup, , ZA; Černíky - návesní rybn., ,. ZA; Přerov n. Lab. - Babinec, , KA; - Arazimovy tůně, , KA, 1985, ŠACHL (1986), , ZA a HO; - Mansfeldova tůň a Přerovský močál, , ZA, , KA; - Poltruba, , ZA, , ZIEGLER in SO; Vykáň, , ZA. 5855: Horní Kersko - rybníčky, , JENIŠTA; Chrást - pískovna, , v r lokalita zničena, ZA; Kersko, bez data, ROMANOVSKÝ in HANÁK, 1983, ŠACHL (1986); Kounice, , a , ZA; Lysá n. 196

197 Lab., 1985, KA; Milčice, , ZA; - jezírka, , SO; - Jezírkový potok, 1972, ŠACHL (1986); Sadská - tůně v Jáchymu, , JENIŠTA; Semice, 1984, KA; - Semická hůra, , ZA; - SPR Vrť, květen 1986, KRÁTKÁ a KRÁTKÝ in KRÁTKÝ, 1987, RYDLO; - les Hanín, 1987, RYDLO; Starý Vestec, , ZA, REJSEK a SO; Šnepov - pískovna a NCHÚ Mydlovarský luh, a , ZA; - zříc. Mydlovar, , ZA a MA. 5856: Choťánky, , KRÁTKÁ a KRÁTKÝ in KRÁTKÝ; Křečkov - Křečkovský bor, , REJSEK in SO; Libice n. Cidl. - SPR Libický luh, , POMYKAL; Nymburk - les Babin, 1982, ŠACHL (1986), (autor uvádí pouze název Babin I); - lokality les Dubina, tůn na Ostrově, chovný rybn. v blízkosti nádrže Réma, tůň u samoty Lada, les za polním letištěm, odkalovací nádrže za "Veslákem", vše , BERAN (1990); Oseček - Bor - Labutí jezero, 1978, ŠACHL (1986); Pátek - chovné rybníčky, , REJSEK; Písková Lhota - Brodek, , ZA, HO, MA a ŠAP; Poděbrady - SPR Libický luh, , UR; - břeh Labe u střelnice, 1982; - Studené jezero, 1983, oboje ŠACHL (1986); - soutok Labe s Cidlinou, 29. až , SO; - Skupice, , SO, 1987, RYDLO; - Městský les, bez data, ŠACHL (1986), , SO, a , REJSEK; - Klucký luh, ; - V sadech, , oboje S0 5857: Choťovice - Žehuňský rybn., , SO; Libice n. Cidl. - SPR Libický luh, až , ZA a SO; Opolany - pískovna, a , SO; Sány, 1981, ŠACHL (1986). 5858: Kněžičky, , ZA, DUŠEK a SO; Žehuň - Žehuňský rybn., , UR; - obora, , UR, , ZA, DUŠEK a S0 5956: Pňov, 1980, ŠACHL (1986); - Pňovský luh, , REJSEK in SO; Předhradí - Staré Labe, 1983, ŠACHL (1986). Hlavní město Praha 5852: Praha 6 - Hanspaulka, Fetrovská ul., 1986, KL; Praha 6 -Jenerálka, , KL; Praha 6 - Suchdol - Tiché údolí - Trojanův mlýn, stálý výskyt až do r. 1987, PELZ; Praha 6 - Tichá Šárka - Zlatnice, 1971, KL; Praha 7 - Podhoří, , HO; Praha 7 - Stromovka, bez data, KOMÁREK (1941), bez data, STREJČEK (1989); Praha 7 - Troja, , H0 197

198 5853: Praha 9 - Vinoř, 1978, ČIHAŘ (1981). 5951: Praha 6 - CHÚ Divoká Šárka, srpen až září 1987, KAŠTÁNEK. 5952: Praha 2 - Botanická zahrada (v orig. in k. k. botanischen Garten), bez data, LINDACKER (1790); Praha 2 - Vyšehrad (v orig. vor dem Vischehrader Tor), bez data, LINDACKER (1790); Praha 3 - Krejcárek, 1987, PONDĚLÍČEK; Praha 3 - Židovské pece, 1987, PONDĚLÍČEK; Praha 4. - Hodkovičky, bez data, MACHOVÁ in ET; Praha 4 - Krč - Krčský park, květen až červen 1988, ŠI; - Krčský les, , ŠTRYCH; Praha 4 -Kunratice, , ZAŇKA; - Kunratický les, 198O,-ŠI; Praha 4 - Lhotka, ; Praha 4 - Modřany, 1961, oboje HO; - Modřanská rokle, , MORAVEC; Praha 4 - Nusle (v orig. bei Nussel), bez data, LINDACKER (1790); Praha 5 - Holyně - Prokopské údolí, 1986, AN; Praha 5 - Jinonice, bez data, dnes zaniklá lokalita, WONDREYS; Praha 5 -Malá Chuchle, , , HO; Praha 10 - Záběhlice, , HO; - Hamerský rybn., , STŘIHAVKA. 5953: Praha 4 - Jižní Město, 1985, ŠI; Praha 4 - Kateřinky, až , ŠI; Praha 4 - Milíčov, , ŠI; - Milíčovský les, 1970 až , ČIHAŘ, T. a L. ERNESTOVI, SPOUSTOVÁ, ŠI, ŠS, ZAŇKA; - Milíčovské rybníky, 1989, HRUBÁ; - rybn. Homolka, Kančík a Nový, až , ŠI; Praha 9 - Horní Počernice - Rybárna, až ; - Svépravice, až , oboje KLEMENT (1985); Praha 9 - Xaverov - rybn. Plaček, až ; - Xaverovský potok, , oboje KLEMENT (1985); - Xaverovský háj, 1987, LE; Praha 10 - Benice - Benický lesík a Vinný potok, ; Praha 10 dubeč - Velký rybn., , vše STŘIHAVKA; Praha 10 - Dubeček, , ANDĚRA (1984); Praha 10 - Hostivař, 1984, KA; - potok Botič, 6.3. až , ŠI; - CHPV Meandry Botiče, , STŘIHAVKA, až , ŠI; - Hornoměcholupská ul. č. 34, 1987, J. FORMÁNEK; Praha 10 - Kolovraty - Prknovka, ; Praha 10 - Královice - Sv. Markéta, , oboje STŘIHAVKA; - potok Rokytka, a ; - jižní část přehrady, , oboje ANDĚRA (1984); Praha 10 - Křeslice - Křeslické údolí, ; Praha 10 - Lipany - Vinný potok, ,oboje STŘIHAVKA; Praha 10 - Lítožnice, 1987, DOKTOR; - Kachní rybn., ; - rokle "Mulda", , oboje STŘIHAVKA; Praha 10 - Botič, 6.3. až , ŠI; - tůň u Botiče nad Novým mostem, , P. HANÁK 198

199 in STŘIHAVKA; Praha 10 - Pitkovičky, , STŘIHAVKA; Praha 10 - Pitkovice - Pitkovický potok, bez data, ČIHAŘ (1981), , STŘIHAVKA, , P. HANÁK in STŘIHAVKA; Praha 10 - Štěrbohcly - mokřad pod Štěrboholským lesíkem, , STŘIHAVKA; Praha 10 - Uhříněves, 1985, LE; - rybn. Nadýmač, 5.3. až , ŠI; - CHPV Obora Uhříněves, až , ŠI; - tůň u Říčanky, , dnes zaniklá lokalita; - Dobrá Voda, a , oboje STŘIHAVKA; Praha 10 - Zálesí, , STŘIHAVKA. 5954: Praha 9 - Klánovice - les Vidrholec, 1980, ŠI a 1987, ZA a LE; Praha 9 - Újezd nad Lesy, 1987, BEJČEK. 6051: Praha 5 - Cikánka, SPR Černá rokle, , KL, ZA a MA. 6052: Praha 5 - Lipence, , ŠI. Okres Praha-východ 5752: Dol (u Máslovic), 1986, KŘÍŽEK; Máslovice, , ŠKODA. 5754: Stará Boleslav, 4.3. až , ZA. 5852: Brnky, 1987, KEROUŠ. 5853: Měšice, ; Mratín, ; Zeleneč, , vše ZA. 5854: Brandýs n. Lab., , BOHÁČ; Císařská Kuchyně, květen 1988, KOTLÍK; Čelákovice, bez data, R0MANOVSKÝ in HANÁK, 1987, MATOUŠ (1987); - SPR Lipovka, , BEJBL, říjen 1986, ŠKODA; - Svatý Václav a pod parkem T0S, , ZA a KA; Horoušany, 1982, ZA; Horoušánky, , ZA; Káraný - tůň Grado, , WONDREYS; - Svatý Václav, , KA; - SPR Lipovka, , KA, , ZA a KA, , ZA; - lužní lesy u Labe, do r. 1987, BEJBL; - Blato, , ZA a KA; Mochov - pískovna, až , ZA, ČERNÝ, KA, MA, REJSEK a SO; Nehvízdky, 1987, MATOUŠ (1987); Nové Jirny, , ZA; Nový Vestec, červen 1976, FARI0N; Sedlčán-ky, duben 1958, OPATRNÝ (1978); - tůň Hrad, , ZA; Toušeň, , KA, 1987, MATOUŠ (1987). 5953: Stupice, , KŘÍŽEK. 5954: Babice, 1985, LE; Babičky, 1985, LE; Březí, 1985, LE, , ZA; Dobročovice, , ZA; Doubek, a , ZA; Křenice, a 199

200 , ZA a ŠAP; Květnice, 1985 až , ZA, ČERNÝ, KŘÍŽEK a LE; Sibřina, 1986, KŘÍŽEK; Sluštice, 1983 až ; - Sluštický rybn., 1986 až ,ZA a LE; Škvorec, 1978 až ; - Mravišťata, ; - tůň proti Rostašům, ; - Dolíky, ; - Dymáka, , vše ZA; - Široká louka, , ZA a P. ZAVADIL; Třebohostice - Na plachtě, až , ZA; Úvaly, 1985 až , ZA, LE a MA; - rybn. ve městě, , ZA; - pod tratí a V Zálesí, , ZA; Zlatá - potok Výmola, , ŠKODA; Žernovka, 1985, LE. 6053: Kašovice, 1985, ZR; Kuří - přítok Botiče, bez data, ČIHAŘ (1981); Nechánice - hotel René, , ZA a ŠAP; Velké Popovice, 1985, ZR, , ZA a ŠAP. 6054: Božkov - NCHÚ Božkovské jezírko, 1985, ZÁRUBA (1988), , ZR; Dolní Lomnice - NCHÚ Lom Chlum, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); Hrusice, , ZR; - rybn. Šmejkalka, 1985, LE; Klokočná, , ZR; Lomnice, 1986, ŠKODA; Louňovice, 1985, LE, , ZA; - Louňovický rybn., duben 1988, MOUDRÝ; Mirošovice, , ZR; Mnichovice, 1977 až 1988, MA, ZR a ŽÍTT; Mukařov, , ZA, 1988, ČERNÝ; Myšlín, , ZR; Ondřejov, 1985 a 87, LE; Říčany, kolem r. 1970, ŠI; Strančice, , ZR, Struhařov, , ZR; Třemblat, , ZR, 1986, LE; Všešímy, 1985, ZR. 6153: Malešín, , ŠKODA; Těptín - rybníčky směrem k hájovně, do r. 1987, SMRČEK; - Hornopožárský les, , ŠKODA. 6154: Pyšely, 1987, ZR; - Pazderna, , ZA; Senohraby, bez data, ČIHAŘ; , ZR. Okres Praha-západ 5752: Dolany - V neckách, , KL a ŠAP; Libčice - přívoz, , BRATKA. 5851: Tuchoměřice,. 1986, ČERNÝ. 5950: Ptice, ; Úhonice - Modrý vrch a Kbel, , vše ŠAP. 5951: Chýně - rybn. Bašta, , ŠAP; Krahulov - Krahulovská rokle, a , ZA a ŠAP. 200

201 6051: Černošice, 1987, MRÁZEK; Dobřichovice - Chlum, duben 1991, MORAVEC; Karlík, 1987, PEŠKOVÁ; Řevnice - obec a okolí, , FRANK. 6052: Liber - Zahořanské údolí, 1990, VOREL; Okrouhlo - Zahořanské údolí, 1990, VOREL; Vrané n. Vlt. - lesy v okolí obce, 1986, T. a L. RNESTOVI; Zvole - tůň u silnice směrem na Vrané n. Vlt., , T. a L. ERNESTOVI. 6053: Dolní Jirčany, Horní Jirčany, , HO; Průhonice, , ZAŇKA, květen 1988, ŠI. 6151: Líšnice, , MA; Mníšek p. Brdy - vrch Skalka, , VAŠÁk; - Zámecký rybn., , kl a ZA. 6152: Bohuliby, do r. 1987, VOREL; Hostěradice, , ZA a HO; Hradištko, , ZA, ČERNÝ a HO; Jílové u Prahy - Svatováclavské lázně, , ZA a HO; - Horní Studený, 1990, VOREL; Petrov - náves-ní rybn., do r. 1987, VOREL; - "Beranův" potok, , ZA a ŠAP; - Zahořanské údolí, 1990, VOREL; Pikovice, až , ZA, HO a MCH; - SPR Medník, do r. 1987, VOREL; Sázava - rybn. u obce, do r. 1987, VOREL; Závist, , ZA a HO; Žampach, , ŠAP. 6153: Lešany - rybn. Beránek, , ZA- a HO; Skalsko - rybn. Markvart a Trdlač, 1990, VOREL. Okres Příbram 6150: Dobříš - hájovna Knížecí studánky, 1987, T. a L. ERNESTOVI; -Spálený, 1988, KEROUŠ. 6151: Velká Lečice, do r. 1987, DOKTOR; Voznice, , KL, ZA a KEROUŠ; - V Tušimě, 22., a , KL a ZA; - Dolní rybník, , KL a ZA. 6248: Dlouhá, , ZA a ŠAP; VÚ Brdy - Nový rybn., , ZA a ŠAP; Smolárna (okr. Rokycany), srpen 1979, ŠAP; Strašice (okr. Rokycany) - louky u Vlčího potoka, , ŠKODA in ŘEPA; Tři Trubky -pod Chocholatou skálou, , ZA; - Zámeček, ,KL a ZA. 6249: VÚ Brdy - Mourový potok, , ZA, SOUKUP a ŠAP; - Val-dek, , ZA, SOUKUP a ŠAP; Obecnice - rybn. Octárna, a , KL, 201

202 ZA a ŠAP; - nádrž v obci, , ZA a ŠAP; - vrch Klobouček, , KL a ZA; Velcí - nádrž na Pstruhovém potoce, , ZA, SOUKUP a ŠAP. 6250: Dobříš - SPR Kuchyňka, 1986, MA; Hluboš - les jižně od obce, , ZA a ŠAP; Holšiny, rybn. Vackov, , KL a ZA; Ouběnice - Ostrov, , SKLENÁŘ (1979); Pičín - les západně od obce, , ZA a ŠAP. 6251: Libčice, , KL a ZA; Svaté Pole - Pařezitý rybn., , KL a ZA. 6348: VÚ Brdy - rybn. ve stejnojmenné zaniklé obci, , - Dolní Padrť, , Hutě pod Třemšínem - Kotle, , Kolvín, ; Padrť - Dolejší padrťský rybn., a 16. a ; - Hořejší padrťský rybn., , a ; Přední Zaběhlá - U Poura, ; Věšín - Červené vývraty, ; - Na skláři, ; Zadní Zaběhlá, , vše ZA a ŠAP. 6349: Bor-Bohutín, , KL a ZA; Hoděmyšl - cihelna, ; Kozičín - údolní nádrž Pilská, , a ; Láz - Lázský rybn., a ; Vysoká u Příbramě, , vše ZA a ŠAP. 6350: Dubenec - Na drahách, , KL a ZA; Jablonná - hájovna Placy, 1986, 0TTL0VÁ. 6351: Kamýk n. Vlt., , ZR; Líchovy, , ŠAP; Solenice, , J. VESELÝ; - Na altánku, , PEŠEK a ŠAP; Švastalova Lhota, , KL a ZA; Velká - Vápenický potok, , PEŠEK a ŠAP; Zduchovice, , ZR; Žákovec - U Kodeta, , KL a ZA; Žebrákov - Na Pakostě a U Hupticha, , PEŠEK a ŠAP. 6352: Luhy - rybn. Klobása, , KL, ZA, DUŠEK, SO a ŠAP; Vápenice, , ZA a SD; Vysoký Chlumec - rybn. pod Pivovarskou horou, 7. a , KL, ZA a JENIŠTA. 6353: Klimětice - Jámský rybn., , KL, ZA, DUŠEK, SD a ŠAP. 6448: Hutě pod Třemšínem - Kotle, Myší díra, Podhradská louka, vše 4. a , ZA; - Podmlýnská louka, , ZA a ŠAP; - Roubenka a Zadní Hutě, , ZA a ŠAP; Chynín (okr. Plzeň-jih) - SPR Míšovské buky, 1981, ČEČIL in ŘEPA; Hvožďany - rybn. Vočert, a , KL, ZA a ŠAP; Planiny - 202

203 Roželovské polesí, , ZA; Pozdyně, ; Roželov - Mýta, ; Rožmitál pod Třemšínem - Křemel, , vše ZA a ŠAP. 6449: Bezděkov pod Třemšínem, , ZA a ŠAP; - Pohodnice, , KL a ZA; Chrást, do konce 50. 1et, J. FORMÁNEK; Koupě - rybn. na Kostratském potoce, , KL a ZA; Leletice - v obci, , ZA a ŠAP; 4. Rosnička zelená (Hyla arborea) - síťová mapa rozšíření ve Středních Čechách (quadratische Karte der Verbreiterung im Mittelbohmen). 1988, ZA a ŠAP; - Raputovský rybn., a , KL, ZA a ŠAP; Martinice - Simínský rybn., , KL a ZA; Slavětín - Špalko-vá hora, , ZA a ŠAP; Vacíkov, 4.6. až , ZA a ŠAP; - Liz, , ZA a ŠAP; - Chytava, , KL a ZA; Volenice, ; Vševily, , oboje ZA a ŠAP. 6450: Vystrkov - u rybn. Trnovec, , ŠAP. 203

204 6451: Chrást (okr. Písek) - Žebrákovský potok, , ŠAP; Kamenice - Čertova kolíbka, , PEŠEK a ŠAP; Kosobudy - rybn. u obce, ; Koubalova Lhota - Třepanka, , oboje PEŠEK a ŠAP; Milešov - v obci, 1986, ŠI; - potok Hrachovka, , PEŠEK a ŠAP; Onen Svět, , PEŠEK a ŠAP; Radešín, , KL, ZA a JENIŠTA; Zahořany - Pelechy a rybn. pod Koňským vrchem, , PEŠEK a ŠAP; Zahrádka - rybn. Heřman a rybn. jižně od obce, , KL, ZA a JENIŠTA; Žebrákov - v obci, , PEŠEK a ŠAP. 5. Skokan ostronosý (Rana arvalis) - síťová mapa rozšíření ve Středních Čechách (quadratische Karte der Verbreiterung im Mittelbohmen). 6452: Mokřany, ; Obděnice - Horní Obděnický rybn. a rybníčky pod kostelem, 7.č.1990; Vilasova Lhota - Seník, ; Žemličkova Lhota - rybn. nad Mlýnským rybn., , vše KL, ZA a JENIŠTA. Okres Rakovník 5747: Janov, ; Povlčín, , oboje KL a ZA. 204

205 5748: Kounov, 1989, ADAMEC; - NS Kamenné řady, , KO, bez data, DAMOHORSKÝ (1987); - Na rovinách, až a , ADAMEC; Lhota pod Džbánem, 1987, SL, , ZA; - Mlýnský rybn., 1988, SL; Pnětluky (okr. Louny) - Na rovinách -studánka Vendulka, , SL; Třeboc - údolí Třebockého potoka pod Babí horou, , ZA. 6. Skokan štíhlý (Rana dalmatina) - síťová mapa rozšíření ve Středních Čechách (quadratische Karte der Verbreiterung im Mittelbohmen). 5749: Bor - požární nádrž u obce, , ZA; Kalivody - Kali-vodský důl, 1976, LA; Milý - CHPV Milská stráň, , SL; Srbeč, 1988, SL; - Spálený rybn., 1987, PLESKOVÁ in SL, , ZA; - Dubový rybn., , ZA. 5846: Bedlno - Hutka, , ZA; Bukov, , KL a ZA; Chotěšov - návesní rybn., , ZA; - rybn. pod obcí, , KL a ZA. 5847: Bedlno - rybn. u obce, ; Děkov, ; Hořovičky - rybn. severových. od obce, , vše KL a ZA; Kněževes, 1985 až , KO, , SL; - koupaliště, , K0; - Sekyra, , K0; Přílepy, , K0; - Bahna, , K0; - Malá skála, 1989, SL; Pšovlky, 1988 a , CÍROVÁ in SL; - Borův mlýn, 1987, RODER; Vlkov, , KL a ZA. 205

206 7. Skokan hnědý (Rana temporaria) - síťová mapa rozšíření ve Středních Čechách (quadratische Karte der Verbreiterung im Mittelbohmen). 5848: Chrášťany, , SL; - u hájenky, , KO; Křupá, , SL, , CÍROVÁ a SL in SL; - u hřbitova, 1987, SL; - drůbežárna, 1987, SL-, Lišany, 1984, DRAHOSLAVOVÁ in ET, 1988, ČERNÝ a SL; - NCHÚ Lišanské rašeliniště, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987), 1986, LA, 1988, SL; Lužná, květen 1976, HO; - Krásná dolina, , KO; - Skelná Huť, 1978, LA; Mutějovice - Lišanský potok, , SL; Nesuchyně, , KL a ZA; - pískovna, až , KL, ZA, KO, ŠAP a ZWACH; Nový Dvůr, 1989, KO in SL, , PROCHÁZKOVÁ in SL; Olešná, 1984, DRAHOSLAVOVÁ in ET, ; KO; - NCHÚ Lišanské rašeliniště, LAŇKA (1987), autor uvádí lokalitu pod názvem "Červená louka", 1989, PLESKOVÁ a SL in SL; Rakovník, 1984, VÍTA in ET; - Nový rybn. (městské koupaliště), bez data, OLIVA (1951); - NCHÚ Lišanské rašeliniště, , BRABEC, PLESKOVÁ a SL in SL; - Bartoňský rybn., 1989, PLESKOVÁ in SL, , ŠAP; Řevničov - u nádraží, červenec 1990, CÍROVÁ in SL; - Louštín, 1986, LA; - Ráčský rybn., , SO; - Ve chvojí, , ŠAP. 206