Jabok, ETF 2010 Michael Martinek

Transkript

1 Jabok, ETF 2010 Michael Martinek

2 Prohlášení MZV k dokumentu Evropské komise Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech MZV ČR vítá sdělení Evropské komise Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech a v obecné rovině se ztotožňuje se závěry a doporučeními a s hodnocením pokroku dosaženého jednotlivými kandidátskými a potenciálně kandidátskými zeměmi. Vývoj za poslední rok ukázal, že politika rozšíření EU je nadále úspěšným, efektivním a důvěryhodným nástrojem pro šíření stability, prosperity a demokracie v Evropě. Zachování principu kondicionality a zásluhovosti v rozšiřovacím procesu je důležitým stimulem pro pokračování v politických, ekonomických a sociálních reformách v aspirantských zemích. Uzavření přístupových jednání s Chorvatskem v červnu 2011 MZV ČR považuje za významný impuls pro další rozšíření EU. MZV ČR doufá, že Chorvatsko bude pokračovat v naplňování svých závazků vyplývajících z přístupové dohody a vstup Chorvatska do EU k se tak stane realitou. Michael Martinek 2

3 MZV ČR souhlasí s významem vztahu Turecka a EU a považuje za důležité udržovat pozitivní náplň ve vztazích EU s Tureckem. MZV ČR je zklamáno minimálním pokrokem v přístupových jednáních s Tureckem. MZV ČR doufá, že v příštích měsících nastane pozitivní posun v implementaci Dodatkového protokolu k Ankarské dohodě ze strany Turecka a v rozhovorech o urovnání kyperské otázky. MZV ČR vítá pokrok v přístupových jednáních EU s Islandem a doufá, že se podaří udržet dobrou dynamiku v jednáních i v příštích měsících. MZV ČR vyjadřuje plnou podporu doporučení Evropské komise k zahájení přístupových rozhovorů s Černou Horou. Tento úspěch je podložen značným reformním úsilím Černé Hory a bude impulsem pro proces integrace zemí západního Balkánu do Evropské unie. MZV ČR se ztotožňuje s opakovaným doporučením Komise, aby byly zahájeny přístupové rozhovory s Makedonií/FYROM. Michael Martinek 3

4 MZV ČR doufá, že na základě doporučení Komise rozhodne Evropská rada o udělení statusu kandidátské země Srbsku. Tato země v uplynulém roce dosáhla významného pokroku v reformách, spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii a procesu regionálního usmíření. Konstruktivní pokračování srbskokosovského dialogu, včetně otevření nových témat jednání, a implementace dosažených dohod má přispět k usnadněni života obyvatel Kosova a k normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem. MZV ČR vítá úmysl Komise zahájit do konce tohoto roku vízový dialog s Kosovem, který považujeme za důležitý krok k zapojení této země do procesu evropské integrace. Rovněž podporujeme návrh Komise zahájit strukturovaný dialog o vládě práva a snahu Komise dosáhnout sjednání obchodní dohody a zapojení Kosova do unijních programů. MZV ČR potvrzuje svou podporu evropské integraci zemí západního Balkánu. Tato naše podpora je vázána na dostatečné plnění kritérií evropských partnerství a stabilizačních a asociačních dohod. Doufáme, že Albánie a Bosna a Hercegovina zintenzívní v nadcházejícím období své reformní úsilí tak, aby Komise v příštím roce mohla konstatovat dosažení pozitivního pokroku. ČR bude i nadále podporovat ambice států západního Balkánu na evropské cestě konkrétní pomocí v jednotlivých sektorových oblastech evropské integrace. Michael Martinek 4

5 Členství v EU Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria, která by noví členové museli splnit (kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách). Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí, Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky, tzv. Kodaňská kritéria: politická kritéria: kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria: země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí acquis communautaire: země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie Michael Martinek 5

6 Možné rozšíření EU: členové kandidátské země země s uzavřenou Stabilizační a asociační dohodou další možní členové Michael Martinek 6

7 . Evropská unie jednotlivé politiky Pilířová struktura EU Rozhodovací proces v EU Sociální politika EU: Principy Vývoj a zdroje Instituce a nástroje Současné trendy Michael Martinek

8 PILÍŘOVÁ STRUKTURA EU Evropská unie se někdy přirovnává ke společnému domu, ve kterém evropské národy žijí pod jednou střechou v míru, spolupráci a prosperitě. Struktura této trochu složité stavby se často přibližuje připodobněním Unie k antickému chrámu. Jako každá stavba, která má přetrvat do budoucích věků, i Evropská unie potřebuje pevné základy - společné hodnoty a cíle. Z nich vyrůstají tři pilíře, představující jednotlivé politiky Unie. Jejich svorníkem, střechou, pod níž se odehrává život ve společném evropském domě, jsou instituce EU. První pilíř Evropská společenství označuje primární a sekundární právo Evropské unie, týká se mimo jiné ekonomických, sociálních a ekologických záležitostí. Druhý pilíř Společná zahraniční a bezpečnostní politika se, vedle zmíněných zahraničních a bezpečnostních, týká také obranných (vojenských) záležitostí. (Smlouva o Evropské unii, Hlava V.) Do třetího pilíře Spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice byly umístěny zbývající záležitosti. Druhá a třetí oblast vzešly rozšířením a rozdělením původní oblasti Spravedlnost a vnitřní věci. (Smlouva o Evropské unii, Hlava VI.) Michael Martinek 8

9 Maastrichtský chrám Michael Martinek 9

10 Politika Evropské unie Tři pilíře I. Evropská společenství Společná zemědělská politika Hospodářská a měnová unie Celní unie a Společný trh Společná obchodní politika Regionální a strukturální politika Dopravní politika Sociální politika Schengenský prostor Občanství EU Vědecko-výzkumná politika Politika hospodářské soutěže Ekologická politika Politika ochrany spotřebitele Vzdělání a kultura Společná rybolovná politika Azylová a přistěhovalecká politika II. Společná zahraniční a bezpečnostní politika Zahraniční politika: Spolupráce v zahraniční politice Dodržování míru Volební pozorovatelé Lidská práva Demokracie Rozvojová pomoc Bezpečnostní politika: Evropská bezpečnostní politika Evropské síly rychlé reakce Odzbrojování III. Policejní a justiční spolupráce ve věcech trestních Pašování drog a obchod se zbraněmi Obchod s lidmi Terorismus Zločiny proti dětem Organizovaný zločin Korupce Michael Martinek 10

11 První pilíř - Politiky Evropské unie Orgány Evropské unie nemohou přijmout libovolné rozhodnutí jen na základě svého uvážení. Unie působí pouze v oblastech, které vymezuje Smlouva. Těmto oblastem se říká politiky EU. Společné politiky: oblasti, ve kterých členské státy zcela delegovaly své pravomoci na orgány Evropské unie (Radu, Parlament a Komisi). Mezi společné politiky patří společná obchodní politika, společná zemědělská politika a politika rybolovu, společná dopravní politika společná měnová politika pouze pro 12 členských zemí eurozóny Komunitární neboli koordinované politiky: oblasti, kde členské státy přenesly svou působnost na orgány EU/ES jen částečně. Mezi ně patří především jednotný vnitřní trh, regionální (strukturální) politika, ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí, energetická politika ochrana hospodářské soutěže sociální politika daňová politika podpora výzkumu a technologického rozvoje. Michael Martinek 11

12 Druhý pilíř Evropské unie Společná zahraniční a bezpečnostní politika Druhý pilíř zahrnuje všechny oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Od 0. let členské země ES v oblasti zahraniční politiky spolupracovaly prostřednictvím mechanismu tzv. Evropské politické spolupráce, od vstupu v platnost Maastrichtské smlouvy (1993) Evropská unie vytváří Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Právním základem SZBP je Hlava V Smlouvy o EU. Podle článku 11 je cílem SZBP zabezpečovat společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a integritu Unie, posilovat její bezpečnost, zachovat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost, podporovat mezinárodní spolupráci a rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i respektování lidských práv a základních svobod. Druhý pilíř EU má mezivládní charakter, rozhodovací i výkonné pravomoci zůstávají v rukou členských zemí. O většině záležitostí se rozhoduje jednomyslně. Hlavním orgánem v rámci SZBP je Rada, která sdružuje ministry zahraničí členských zemí. Strategická rozhodnutí přijímají hlavy členských zemí na zasedáních Evropské rady, tzv. summitech EU. Michael Martinek 12

13 Třetí pilíř Evropské unie Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech Třetí pilíř, jehož právní základ tvoří Hlava VI Smlouvy o EU, pomáhá při vytváření Evropské unie jako prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Jeho jádrem je policejní a soudní spolupráce v trestních věcech a spolupráce při předcházení a potírání rasismu a xenofobie. Negativní jevy, na které EU v rámci třetího pilíře zaměřuje svoji pozornost, zahrnují organizovanou i neorganizovanou kriminalitu, obchod s lidmi, trestné činy proti dětem, obchod s drogami, obchod se zbraněmi, korupci a další. I třetí pilíř má mezivládní charakter a také v jeho rámci je nejdůležitějším orgánem Rada EU. Prostředky, kterými zde Unie dosahuje svých cílů, tvoří spolupráce policejních, celních a justičních orgánů členských zemí, spolupráce prostřednictvím agentur Europol a Eurojust a postupná harmonizace trestního práva. Michael Martinek 13

14 Rozhodování v EU Michael Martinek 14

15 Legislativní proces v EU Evropský parlament zastupuje občany EU Rada EU zastupuje členské státy Evropská komise zastupuje EU jako celek Novou legislativu převážně navrhuje Komise, ale přijímá ji Rada a Parlament. Někdy může Rada jednat samostatně. Hlavní typy právních předpisů EU. Směrnice: stanoví společný cíl pro všechny členské státy, ale o způsobu, jak tohoto cíle dosáhnout, rozhodují národní orgány; je třeba je provést do 1 2 let Nařízení: uplatňují se přímo v celé EU hned po vstupu v platnost, stávají se součástí legislativy všech členských států Michael Martinek 15

16 Procedury rozhodování Pravidla rozhodování jsou zakotvena v zakládajících smlouvách. Základní postupy přijímání právních aktů: Spolurozhodování většina předpisů: přímo volení poslanci Evropského parlamentu spolu s Radou (tj. zástupci vlád všech 2 zemí EU)schvalují předpisy navrhované Komisí; dvě postupná čtení v Radě i v Parlamentu; se schvaluje tímto procesem. Konzultace zejména předpisy společných politik: na návrh Komise Rada konzultuje Parlament, Výbor regionů a EHSV, rozhoduje Rada Souhlas zejména při dohodách EU s jinými státy: na návrh Komise Rada konzultuje Parlament, Výbor regionů a EHSV, Rada přijme rozhodnutí, pokud ho schválí Parlament Michael Martinek 16

17 Procedura KONZULTACE Michael Martinek 1

18 Procedura SPOLUROZHODOVÁNÍ Michael Martinek 18

19 Společná sociální politika EU Součást prvního pilíře EU. Systémy sociálního zabezpečení jsou v členských zemích Evropské unie značně rozrůzněné: severské země kladou důraz na vysokou odpovědnost státu vůči občanům, naproti tomu Velká Británie je zastáncem liberálního modelu založeného na osobní odpovědnosti. Cíl: koordinace národních sociálních politik v souvislosti se vznikem jednotného volného trhu. Důvody: jednotný volný trh, volný pohyb osob Principy: Vyloučení diskriminace při volném pohybu pracovních sil Jednotná legislativa: na zaměstnanou osobu se vztahuje legislativa státu, v němž je zaměstnána, i když je občanem jiného státu Přenositelnost sociálních dávek (např. zdravotní a důchodové pojištění) Sčítání pojistných dob Michael Martinek 19

20 Vývoj a zdroje SP EU Evropská sociální charta (Rada Evropy 1961, ratifikace ČR 1998) Komunitární charta základních sociálních práv pracovníků (1989) Evropský sociální program (Lisabon, Nice 2000) Obnovená sociální agenda (EK 2008) Michael Martinek 20

21 Evropská sociální charta Ratifikována členskými státy Rady Evropy v Turíně 1961, ČR 1998 Stanovuje 19 základních práv a principů, především právo na práci, právo na spravedlivou odměnu za práci, právo se organizovat právo na ochranu zdraví. V roce 1988 byl ve Štrasburku přijat Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě, který obsahuje dalších 12 práv, např. právo na stejné příležitosti a na rovné zacházení, právo na důstojnost v práci, právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením právo na bydlení. Práva zakotvená v Evropské sociální chartě mají celoevropský charakter a jsou uznávána všemi státy, které Chartu podepsaly. Charta zároveň rámcově uvádí způsob naplnění těchto práv, konkrétní opatření jsou však v kompetenci jednotlivých členských států. V roce 1991 byl v Turíně podepsán Protokol pozměňující Evropskou sociální chartu, který zlepšil účinnosti Charty a zvláště fungování jejího kontrolního mechanismu. Michael Martinek 21

22 Evropská sociální charta Část první - Pracovní doba I. Rozumná pracovní doba - Denní pracovní doba, Týdenní pracovní doba. Pružné systémy pracovní doby, Doba odpočinku v týdnu II. Právo na volno - Placené veřejné svátky, Právo na každoroční dovolenou III. Zkrácení pracovní doby v nebezpečných nebo nezdravých zaměstnáních Část druhá - Zdraví a bezpečnost při práci I. Právní předpisy o bezpečnosti a zdraví při práci Materiální obsah, Chránění pracovníci a chráněná odvětví II. Účinné vynucování předpisů BOZP - Trendy v pracovních úrazech a nemocích z povolání, Dozor nad uplatňováním pracovních předpisů III. Konzultace a účast pracovníků a/nebo jejich zástupců v otázkách BOZP na národní a regionální úrovni Část třetí - Spravedlivá odměna za práci I. Právo na důstojnou odměnu II. Záruky odměny - Právo na zvýšenou odměnu za práci přes čas, Právo na stejnou odměnu za práci stejné hodnoty, Právo na rozumnou výpovědní dobu při skončení zaměstnání, Omezení srážek ze mzdy Část čtvrtá - Právo se organizovat a kolektivně vyjednávat I. Právo se organizovat - Vytváření odborových organizací, Právo vstoupit do odborové organizace i nevstoupit do odborové organizace, Činnost odborových organizaci II. Právo kolektivně vyjednávat - Obecné principy, Společné konzultace, Podpora procesu dobrovolného vyjednávání, Smírčí a rozhodčí řízení, Kolektivní akce. Michael Martinek 22

23 Komunitární charta základních sociálních práv pracovníků Dokument přijatý Evropskou radou v roce 1989 (bez Velké Británie, která jej přijala až v roce 199), inspirovaný Sociální chartou Rady Evropy a úmluvami uzavřenými v rámci Mezinárodní organizace práce. Obsahuje zásady evropského modelu pracovního práva a sociálních vztahů. Zaručuje zejména následující práva pracovníků: - právo vykonávat jakékoli povolání v členské zemi UE podle vlastního výběru, - právo na přiměřenou mzdu, - právo na zlepšování životních a pracovních podmínek, - právo na sociální ochranu podle práva přijímajícího státu, - svobodu sdružování a právo na kolektivní vyjednávání, - právo na získávání kvalifikace, - právo mužů a žen na stejné zacházení, - právo zaměstnanců na informovanost, konzultaci a spolurozhodování, - právo na ochranu zdraví a bezpečnost při práci, - právo na ochranu dětí a mládeže, - právo na zajištění minimální životní úrovně ve stáří, - právo na profesionální a sociální integraci v případě tělesného postižení. Samotná Charta je spíše jen slavnostním prohlášením, které musí být věcně naplněno komunitární legislativou. Rozhodující roli přitom sehrává Komise, která vypracovává návrhy příslušných aktů sekundárního práva. Michael Martinek 23

24 Evropský sociální program Ústřední téma: boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Členské země se jednomyslně dohodly na integrovaných hlavních směrech politiky prováděných v rámci lisabonského programu na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni v dvouletých národních akčních plánech. Konkrétně si Lisabonská strategie vytyčila cíl zvýšit průměrnou míru ekonomického růstu do roku 2010 na 3 % a vytvořit dodatečných 20 milionů pracovních míst. Cíle sociální politiky: usnadnění účasti v zaměstnání a přístup ke zdrojům, právům, zboží a službám všem lidem prevence rizika sociálního vyloučení pomoc nejvíce ohroženým skupinám obyvatel mobilizace všech stran účastnících se boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Na základě těchto cílů od roku 2001 do roku 2006 předkládaly členské státy EU své Národní akční plány sociálního začleňování Evropské komisi. V poločase svého trvání byla Lisabonská strategie v roce 2005 revidována a ukázalo se, že z mnoha důvodů (pomalý ekonomický růst, nízká produktivita práce, nedostatečné využití potenciálu informačních a komunikačních technologií či stárnutí populace při neexistenci důchodových reforem) není EU schopna dosáhnout cílů stanovených v Lisabonu. Michael Martinek 24

25 Obnovená sociální agenda (EK 2008) Obnovená sociální agenda je souborem legislativních i nelegislativních iniciativ v sociální oblasti, které se v současné době postupně projednávají v orgánech Rady. Je plně soudržná s Lisabonskou strategií pro růst a zaměstnanost, posiluje ji a je založena na třech vzájemně propojených a stejně důležitých cílech: příležitosti, přístup a solidarita. EU má v sociální oblasti jen omezenou pravomoc a odpovědnost, ale díky spolupráci s členskými státy a zainteresovanými stranami spojuje v rámci obnovené sociální agendy různá opatření EU dohromady za účelem podpory činnosti v sedmi prioritních oblastech: Děti a mládež budoucnost Evropy Investice do lidí: vytváření více a lepších pracovních míst, rozvoj nových dovedností Mobilita Delší a zdravější život Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení Boj proti diskriminaci a podpora rovnosti žen a mužů Příležitosti, přístup a solidarita v celosvětovém měřítku Michael Martinek 25

26 Instituce a nástroje SP EU Rada Evropské unie: Zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele (ministři práce a sociálních věcí a ministři zdravotnictví členských států EU) Evropský parlament: Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (z ČR Milan Cabrnoch ODS, Richard Falbr ČSSD) Evropská komise: Generální ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, zahrnuje agendu dvou komisařů: László Andor (Maďarsko) zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování. Viviane Redingová (Lucembursko), místopředsedkyně EK spravedlnost, základní práva a občanství. Evropský sociální fond (ESF): pomáhá občanům zvyšovat si kvalifikaci a zlepšovat své vyhlídky na zaměstnání. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) Michael Martinek 26

27 Fondy EU Fondy EU představují hlavní nástroj realizace evropské politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Právě jejich prostřednictvím se rozdělují finanční prostředky určené ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi členskými státy a jejich regiony. Evropská unie disponuje třemi hlavními fondy: Strukturální fondy: Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) Evropský sociální fond (ESF) Fond soudržnosti (FS) Na právě probíhající programové období má ČR z evropských fondů k dispozici 26,69 miliard eur (přibližně 60 miliard Kč, tj. asi dvě třetiny ročního státního rozpočtu ČR). Michael Martinek 2

28 Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) Poradní orgán Evropské unie, založen 195. Prostřednictvím stanovisek k návrhům právních předpisů Evropské unie a stanovisek z vlastní iniciativy vyjadřuje názor organizované občanské společnosti na hospodářská, sociální a kulturní témata, která považuje za závažná. Jeho členy lze rozdělit do tří zájmových skupin: zaměstnavatele, zaměstnance a různé. Výbor poskytuje závazné a nezávazné konzultace. Evropská komise, Rada EU a na základě Amsterdamské smlouvy také Evropský parlament mohou využít poradního stanoviska Výboru kdykoli to uznají za vhodné. Ve vymezených oblastech (vnitřní trh, vzdělání, ochrana spotřebitele, životní prostředí, regionální rozvoj, sociální záležitosti) jsou dokonce povinni konzultovat návrhy zákonných norem před jejich přijetím. Od roku 192 navíc Výbor disponuje právem vlastní iniciativy vydávat stanoviska nebo jen průzkumná stanoviska k jakékoli záležitosti týkající se EU. Formuluje, jaké dopady by mělo přijetí konkrétních norem v oblasti sociálních a zaměstnaneckých otázek. Jeho stanoviska jsou následně zveřejňovány v Úředním věstníku Evropské unie. 6 Michael Martinek 28

29 Organizace EHSV EHSV má 344 členů vybraných ze zástupců širokého okruhu občanské společnosti a hospodářské sféry. Tyto představitele nominují členské státy a následně po doporučení Komise je jednomyslně jmenuje Rada EU na obnovitelné funkční období 4 let. Členové během výkonu své funkce nesmí být vázáni žádnými příkazy a musí být zcela nezávislí. Předseda je volen z okruhu všech členů EHSV na funkční období dvou let. Jeho úkolem je zodpovídat za činnost celého Výboru (Mario Sepi předseda EHSV od r. 2008) Členové ze svých řad dále volí dva místopředsedy a 34-členné byro. O administrativu spojenou s prací EHSV se stará generální sekretariát v čele s generálním tajemníkem. Část svého personálu sdílí Hospodářský a sociální výbor společně s Výborem regionů. 6 Michael Martinek 29

30 6 Michael Martinek 30

31 Skupiny Výboru EHSV Členy Výboru lze rozdělit do tří stejně velkých skupin: Skupina I - zaměstnavatelé: veřejné a soukromé sektory průmyslu, obchodu, financí, velké podniky Skupina II - zaměstnanci: národní konfederace odborových svazů Skupina III - různé zájmy a činnosti: zemědělci, spotřebitelé, sociální hospodářství, řemeslníci, malé a střední podniky, odborné profese, nevládní organizace působící v sociální oblasti a oblasti životního prostředí, svobodná povolání 6 Michael Martinek 31

32 ZASTOUPENÍ ČLENSKÝCH STÁTŮ V HOSPODÁŘSKÉM A SOCIÁLNÍM VÝBORU Švédsko 12 Itálie 24 Bulharsko 12 Německo 24 Dánsko 9 Velká Británie 24 Irsko 9 Polsko 21 Finsko 9 Španělsko 21 Litva 9 Rumunsko 15 Slovensko 9 Belgie 12 Estonsko Česká republika 12 Lotyšsko Maďarsko 12 Slovinsko Nizozemsko 12 Kypr 6 Portugalsko 12 Lucembursko 6 Rakousko 12 Malta 6 Řecko 12 Celkem Michael Martinek 32

33 Občanství Evropské unie Občanství Evropské unie je závislé na státní příslušnosti členského státu. Každý, kdo je občanem členského státu, je považován za občana Unie. Práva občana Evropské unie může se pohybovat (cestovat) po celém území Unie a pobývat či usadit se kdekoliv má právo hledat si pracovní příležitosti a pracovat ve všech členských zemích má právo na stejné zacházení jako zaměstnanci daného státu Evropské unie - zákaz diskriminace v zaměstnání jako osoba samostatně výdělečně činná může poskytovat služby na celém území EU má právo studovat, vzdělávat se, připravovat se na budoucí povolání a uskutečňovat výzkum na území EU může volit a být volen do Evropského parlamentu a dále má právo k němu podávat petice obdobně může volit a kandidovat také ve volbách do místních zastupitelstev v místě svého pobytu v zemi, kde chybí jeho vlastní diplomatické zastoupení může využít konzulát nebo velvyslanectví jiného členského státu má právo se obracet na evropského ombudsmana či podat stížnost k Evropské komisi má také právo na volný přístup ke všem dokumentům Unie a členských států Evropské unie. Výjimku z tohoto pravidla mohou udělit pouze Evropský parlament nebo Rada Evropské unie Michael Martinek 33

34 Sociální zabezpečení migrujících osob K zabezpečení dostatečné sociální ochrany při migraci do jiného členského státu EU slouží ustanovení Společenství o sociálním zabezpečení, která jsou obsažena v nařízeních 883/2004 a 98/2009. Tato legislativa poskytuje v oblasti sociálního zabezpečení praktická řešení většiny problémů spojených s pohybem osob mezi jednotlivými státy. Ustanovení Společenství chrání pouze osoby, které jsou státními příslušníky členských států EU (také EHP a Švýcarska) či jejich rodinnými příslušníky (případně i jejich pozůstalými). Kromě jiných patří mezi oblasti, na něž se ustanovení vztahují a ovlivňují tak všechny národní právní přepisy v daných oblastech, také důchody. Jedná se nejen o důchody starobní, ale také invalidní (dávky v případě invalidity). Michael Martinek 34

35 Sociální zabezpečení migrujících osob NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 98/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Michael Martinek 35

36 Sociální zabezpečení migrujících osob Občan EU je pojištěn v zemi, v níž vykonává svou pracovní činnost. To platí pro zaměstnance i samostatně výdělečně činné osoby (a to i v případě, kdy bydlí na území jiné země nebo když jejich firmy nebo zaměstnavatelé mají sídlo v jiném členském státě). V kterékoli době se na občana vztahují právní předpisy pouze jediného státu. Právní předpisy sociálního zabezpečení země, v níž je občan pojištěn, zpravidla zaručují stejná práva a povinnosti, jaké mají státní příslušníci této země. To znamená, že nároky na dávky nemohou být zamítnuty pouze z důvodu, že žadatel není státním příslušníkem daného státu. Oblasti na něž se ustanovení vztahují, neboli věcný rozsah koordinace: předpisy EU o sociálním zabezpečení se týkají všech národních právních předpisů členských států, jejichž předmětem jsou: Dávky v nemoci Dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky Dávky v invaliditě Dávky ve stáří Pozůstalostní dávky Dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání Pohřebné Dávky v nezaměstnanosti Předdůchodové dávky Rodinné dávky Michael Martinek 36

37 Zdravotní pojištění při migraci Pokud se týká zdravotního pojištění, pak plně zdravotně pojištěn se všemi souvisejícími právy jste pouze v zemi, v níž jste ekonomicky činní. Tato zásada platí pro osoby zaměstnané i samostatně výdělečně činné. A to i případech, kdy tato osoba bydlí na území jiné země. V zemi pojištění pak máte nárok na plnou lékařskou péči dle právních předpisů daného státu. Preventivní péče (preventivní prohlídky či předem plánované operace) musí být v zásadě využívána jen v zemi pojištění. Pouze v některých velmi specifických případech je možné se se svou zdravotní pojišťovnou domluvit na umožnění výjimky (např.uskutečnění operace v jiné zemi z důvodu nedostupnosti odpovídající péče v zemi pojištění). Výjimkou z popsaného principu jsou tzv.pendleři čili přeshraniční pracovníci - pracovníci, kteří dojíždějí za prací do jedné členské země a nejméně jednou týdně se vracejí do místa bydliště v druhé členské zemi. Tito pracovníci mají umožněno plné čerpání zdravotní péče v obou dotčených zemích. Mimo zemi pojištění budete v ostatních státech Unie, Evropského hospodářského prostoru a ve Švýcarsku s Evropskou kartou zdravotního pojištění (modrá plastová kartička, kterou vystavují zdravotní pojišťovny svým pojištěncům) posuzován jako turista a v nutných případech (úraz, nemoc) bude ošetřen dle pravidel platných v navštívené zemi. Bude tedy třeba počítat se spoluúčastí pacientů na platbě apod. Po dobu turistického pobytu v jiné členské zemi máte tedy z vašeho zákonného pojištění nárok na nutnou péči. A to tak, abyste nebyli nuceni opustit území dotyčného státu dříve, než jste původně plánovali. Michael Martinek 3

38 Sčítání dob pojištění V rámci předpisů Společenství o sociálním zabezpečení migrujících osob platí kromě jiného pravidlo sčítání dob pojištění. Toto pravidlo se uplatňuje při rozhodování o nároku na některé dávky, kupříkladu v případě nemocenské, mateřské, ale také při rozhodování o nároku na důchod. Pokud tedy osoba byla zaměstnána během svého aktivního života ve více členských státech EU, EHP či Švýcarsku, vzniká nárok na samostatný důchod z každé země, kde byla pojištěna alespoň jeden rok (při splnění podmínek stanovených národními právními předpisy jako je například rozhodný věk pro vznik nároku na důchod). V případě potřeby se budou pro posouzení nároku sčítat pojistné doby splněné v různých členských zemích. Pokud například v jedné zemi nedosáhne doba pojištění minimální délku stanovenou národními právními předpisy pro vznik nároku na důchod, budou vzaty v úvahu všechny doby pojištění, kterých bylo dosaženo i v dalších zemích. Všechny země EU, Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko zaznamenávají období vašeho sociálního pojištění až do podání vaší žádosti o důchod. O své odvedené příspěvky tak nikdo nebude ošizen". Dokonce i v případě, že byla doba pojištění v některé zemi kratší než požadovaný rok, převezme země, v níž jste naposledy pracovali nebo žili, tato období do své evidence a připočte k době pojištění. Ani v takovém případě o platby pojistného nepřijdete. Michael Martinek 38

39 Důchod Věk odchodu do důchodu je v členských státech EU stále věcí národních právních úprava v rámci EU není harmonizován. Důchodový věk je tedy rozdílný, aktuálně se nejčastěji pohybuje v rozmezí od 60 do 65 let. Orientační tabulku naleznete na webu České správy sociálního zabezpečení. V každé zemi, kde byla osoba pojištěna, jsou její záznamy o pojištění uchovávány až do doby, kdy dosáhne důchodového věku dle práva dotčené země. Každá země, kde byla osoba pojištěna alespoň po dobu 1 roku (12 měsíců), jí musí vyplácet starobní důchod či jeho poměrnou část dle doby pojištění, jakmile daná osoba dosáhne věkové hranice pro vznik nároku na důchod stanovené legislativou daného státu K uplatnění nároku na důchod z více států EU postačuje podat žádost pouze v jednom státě. Obvykle tedy žadatel podává žádost o důchod ve státě svého současného bydliště. Po vyplnění potřebných formulářů, dotyčná instituce (v ČR je to ČSSZ) následně dokumenty předá všem příslušným institucím členských států, v nichž byl žadatel pojištěn, aby mohly rozhodnout o jeho nároku. Je důležité vědět, jaký věk odchodu do důchodu je v zemích, v nichž byl občan pojištěn, a počítat s postupným zvyšováním celkové částky důchodu. Může totiž nastat situace, že v ČR bude věk odchodu do důchodu nižší, než ve zbývajících státech předchozího pojištění. Žadateli bude tedy přiznána výplata důchodu v ČR, ale ostatní důchody budou moci být vypláceny možná až o několik let později. Michael Martinek 39

40 Výpočet důchodu Nejprve příslušná instituce v každé zemi vypočítá váš důchod v souladu s vlastními pravidly výpočtu a na základě doby pojištění a výše příspěvků, které jste v této zemi platili. Další fází je výpočet důchodu se započítáním všech dob pojištění z dalších států (evropský důchod). Každá země sečte všechna období sociálního pojištění a poté vypočítá, jak vysoký důchod by byl přiznán, pokud by všechny vaše příspěvky byly placeny do jejího systému sociálního zabezpečení. Vypočtená částka se pak sníží dle skutečné doby vašeho pojištění v této zemi. Příklad výpočtu: Český občan pracoval a byl pojištěn postupně 22 let v České republice 5 let v Německu 10 let v Itálii 3 roky v Rakousku V žádné z uvedených zemí by neměl takovýto občan nárok na důchod, protože nesplňuje podmínku potřebné doby pojištění. Avšak díky předpisům Společenství se v každé dotčené zemi provede výpočet ideálního" důchodu za celou dobu pojištění a ten se následně pokrátí dle skutečné doby pojištění. Bude tedy proveden následující výpočet a přiznání výplaty v jednotlivých dotčených zemích: České úřady budou vyplácet 22/40 částky, na níž by měl pojištěný nárok za celých 40 let pojištění (součet všech dob pojištění). Německo bude vyplácet 5/40 (tj. 1/8) částky, na níž by zde vznikl nárok po 40 letech pojištění. Itálie 10/40 ( tj. 1/4) částky, na níž by dotyčný měl v tomto státě nárok po 40 letech pojištění. A konečně Rakousko bude vyplácet 3/40 částky, na níž by vznikl nárok po 40 letech pojištění. Michael Martinek 40

41 Volební právo Právo volit a být volen do Evropského parlamentu Kdo může uplatňovat toto právo? V zásadě každý občan EU, kterému bylo přiznáno volební právo. Občané Unie žijící mimo zemi svého původu mohou volit buď v zemi původu, nebo v zemi momentálního pobytu, pokud jsou splněny všechny podmínky předepsané volebním zákonem dotčené země. Občané mohou využít vždy pouze jednu z uvažovaných možností. Čili nikdo nesmí volit více než jednou a kandidovat v týchž volbách ve více členských státech. Právo volit a být volen ve volbách do místních zastupitelstev Každý občan Unie, který bydlí v zemi EU, jejímž není státním příslušníkem, má právo volit a být volen v obecních volbách v zemi svého pobytu za týchž podmínek jako státní příslušníci této země. Hlavní pravidlo tedy spočívá v tom, že s občany EU žijícími v jiné zemi EU je jednáno rovnocenným způsobem, tedy jako kdyby byli státními příslušníky země pobytu. Toto jednotně přiznané právo platí pouze pro obecní neboli místní volby. Volby vyšší úrovně (do regionálních či státních institucí) řeší každá členská země v rámci své vlastní právní úpravy. Na dané zemi závisí, zda v těchto případech ponechá volební právo jen vlastním občanům nebo přizná i dalším občanům EU. Michael Martinek 41

42 Práva zaměstnanců v EU Právo žít, pracovat a studovat v jiných členských zemích Evropské unie, než je země jejich původu, náleží všem občanům Unie a patří mezi základní práva plynoucí z členství v EU. Občané Evropské unie mají tedy přiznáno právo na rovný přístup k pracovním příležitostem a následné rovné zacházení. Mohou se ucházet o práci u jakékoliv firmy na území kteréhokoliv členského státu. Přičemž zájemci o pracovní příležitost ze dvou rozdílných zemí Unie nemohou být vystaveni rozdílným požadavkům a v rámci výběrového řízení jim musí být zaručeny stejné podmínky. Je nepřípustná jakákoliv diskriminace v pracovních podmínkách mezi domácími pracovníky a osobami, které přicházejí pracovat na území daného státu z jiných členských zemí. Nařízení přitom výslovně zmiňuje odměnu, výpověď, rekvalifikace, ale uvedený zákaz se týká obecně pracovních podmínek. Rovné postavení mužů a žen, zde platí: jestliže zaměstnavatel v Evropské unii zaměstnává muže a ženu, kteří pro něj vykonávají stejnou práci, musí jim zaplatit stejnou mzdu. Rozdíly ve mzdě mohou nastat jedině z důvodů existence objektivních faktorů spojených s úrovní kvalifikace nebo proto, že jeden ze zaměstnanců má delší praxi. Uvedené nařízení 1612/68 poskytuje dále pracovníkům právo na odborná školení za stejných podmínek, jaké mají domácí zaměstnanci. Evropský soudní dvůr však omezil toto právo, aby zamezil nadměrným nákladům ve státech, jejichž systém je v této oblasti velmi štědrý. Michael Martinek 42

43 Dávky v nezaměstnanosti při migraci Každý občan EU, který je nezaměstnaný, má právo hledat a ucházet se o práci i v jiné členské zemi EU. Podpora v nezaměstnanosti, která mu náleží se v takovém případě převede z domovského státu do země, v níž je nezaměstnaný uchazečem o práci (pochopitelně při splnění potřebných náležitostí). Avšak žadatel alespoň 4 týdny od okamžiku, kdy se stal nezaměstnaným, musí být k dispozici svému úřadu práce, který jej eviduje a vyplácí dávku v nezaměstnanosti. Tento požadavek vychází z předpokladu, že nezaměstnaný by měl napřed vyčerpat všechny možnosti hledání nového pracovního místa ve své zemi a pak teprve rozšířit hledání zaměstnání na další země. Příslušný úřad práce může případně čtyřtýdenní dobu zkrátit. Michael Martinek 43

44 Uznávání profesních kvalifikací Uznávání vzdělání či kvalifikace se v zásadě dělí na uznávání profesní a akademické. Členské státy EU se snaží problém vzájemného uznávání diplomů a kvalifikace dlouhodobě řešit, dosud však neexistují jednotná pravidla. Ačkoli ze zásady platí automatické uznání diplomů a kvalifikace, skutečnost může být poněkud odlišná. Profesní uznávání kvalifikace: Jedná se o prokázání kvalifikace k dané činnosti. Profesní uznávání se zaměřuje na posouzení znalostí, schopností a zkušeností konkrétní osoby, přičemž znalosti a schopnosti sice mohou být doloženy dokladem o formální kvalifikaci (vzdělání a přípravě), ale také mohou být doloženy dokladem o faktickém výkonu dané činnosti nebo jinými doklady. Výsledkem procesu profesního uznávání je rozhodnutí o tom, zda dotyčná osoba má dostatečné předpoklady (kvalifikaci) pro výkon konkrétního povolání nebo činnosti. Regulované povolání je taková činnost, pro jejíž výkon jsou právními předpisy členského státu EU předepsány určité požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání vykonávat (např. stupeň a obor vzdělání, praxe, bezúhonnost, zdravotní způsobilost atd.). Členské státy si samy stanovují, která povolání budou regulovat a která ne, a každý stát má vlastní seznam těchto povolání. Počty regulovaných povolání se stát od státu významně liší a pohybují se zhruba od několika desítek až po několik set. Michael Martinek 44

45 Uznávání akademických kvalifikací Uznávání dosaženého vzdělání akademické uznávání. V praxi si jej lze představit pod uznáváním diplomů, studijních programů a jejich částí mezi vzdělávacími institucemi případně orgány státní správy v různých zemích. Může být spojeno s uznáním akademické hodnosti nebo titulu (např. pro zapsání do osobních dokladů). Zde se postupuje na základě dvoustranných smluv mezi jednotlivými státy a na základě mezinárodních smluv uzavřených zejména v rámci Rady Evropy. Toto uznávání je nutné pro přijetí k dalšímu studiu, případně pro umožnění neopakování části studijního programu v zahraničním vzdělávacím zařízení. Akademické uznávání je charakterizováno detailním porovnáváním studijních plánů, které vede k ne/uznání rovnocennosti dosaženého vzdělání. Někdy je užíván také pojem nostrifikace. Do vstupu České republiky do Evropské unie bylo akademické uznávání jediným instrumentem také pro vstup do zaměstnání, to je dnes nahrazeno profesním uznáváním. Michael Martinek 45

46 Právo na vzdělání v jiné zemi EU Vstupem do EU získali všichni čeští občané právo vzdělávat se a připravovat na budoucí povolání ve všech ostatních členských státech za rovných podmínek s domácími občany. Podmínkou je samozřejmě přijetí na danou vzdělávací instituci. Diskriminace z titulu příslušnosti k jinému státu je nepřípustná. Od studentů a zájemců o vzdělání z ostatních členských států nesmí být požadováno splnění zvláštních podmínek, které domácí studenti a zájemci splnit nemusí. Stejnými podmínkami studia se rozumí stejné nároky při přijímacím řízení, stejná výše školného, pokud je nějaké vyžadováno, stejné studijní nároky apod. Dokonce, pokud stát přispívá svým studentům na školné, mají na shodný příspěvek nárok i studenti z ostatních zemí EU. Uvedené se však týká pouze vzdělávání jako takového a obvykle se nevztahuje na příspěvky státu na výdaje související - tedy kolejné, nájemné či stravné. Každá členská země má vlastní vzdělávací systém a vlastní zákony, v tomto směru nedochází k žádné společné úpravě na úrovni EU. Některé země poplatky za studium neuplatňují, některé ano. Výše školného se pak také liší. Důležité je si uvědomit, že občan ČR má na zahraniční škole přístup ke vzdělání za stejných podmínek. To se týká i plateb školného. Michael Martinek 46

47 Zdravotní a sociální pojištění při studiu v zahraničí Studenti, stejně jako např. turisté, se v době svého studia zdržují na území jiné členské země po přechodnou dobu. Pro uplatnění základního práva na nezbytnou zdravotní péči je nutné, aby při sobě měli svůj Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC). V případě úrazu či nemoci je třeba EHIC předložit lékaři. Tím je zajištěn nárok na nezbytnou zdravotní péči za stejných podmínek jako mají místní pojištěnci. To znamená, že péče za ošetření je hrazena do výše jako u místních pojištěnců. Případná spoluúčast pak podléhá úhradě z vlastních zdrojů. Vzhledem k tomu, že ve většině zemí se za lékařskou péči připlácí, je doporučováno sjednání komerčního připojištění pro pobyt v zahraničí. Z toto mohou být hrazeny náklady na spoluúčast či případný převoz zpět do ČR. Doporučována je kombinace obou způsobů pojištění. Tedy EHIC i komerční připojištění. Uznání studia na zahraničních vysokých školách pro zdravotní a sociální účely: V případě řádného denního studia v České republice je za studenty hrazeno pojištění v plné míře státem. Aby tomu tak bylo i v případě přechodu na studium v zahraničí, je třeba si nechat toto studium uznat na českém Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy. Jedná-li se o akreditované vzdělávací zařízení, není uznání nijak problematické. Michael Martinek 4

48 Uznávání kreditů V Evropské unii existuje systém, který zaručuje, že kredity získané během studia v jiné zemi Unie budou studentům započítány domácí univerzitou. Evropský kreditní systém pro vysokoškolské vzdělávání byl vytvořen v roce 1989 jako pilotní projekt pro zjednodušení studia na zahraniční vysoké škole v rámci evropského programu výměny studentů Erasmus. Jako systém přenosu kreditů se rozšířil do 30 zemí a byl zaveden na více než 1000 vysokých škol. Evropský kredit je určitým vyjádřením objemu" studia. Společně s ním je užívána také hodnotící kvalitativní škála v rozmezí 5 úrovní (A - F, od výborně až po neuspěl/a). Evropské kredity jsou přenosné z jedné univerzity na druhou, proto může být část studia v zahraničí velmi snadno započítána jako běžná součást studia na domácí univerzitě. Vyjádření jednoročního řádného studia ( hodin) tak představuje 60 kreditů. Čili jeden kredit odpovídá cca pracovním" hodinám. Vedle přenositelnosti je důležitá také akumulační funkce kreditů. Během studia jsou sbírány body-kredity až do hranice odpovídající předepsanému studijnímu programu. V rámci vymezených možností si student může sám zvolit a ovlivnit strukturu svého studijního plánu. Kreditní systém počítá s tzv. Dodatkem k diplomu, který poskytuje standardizované informace o dosaženém vzdělání. Dodatek popisuje podstatu, délku, obsah, souvislosti a postavení všech typů úspěšně absolvovaných vysokoškolských studií, jejichž výsledkem bylo získání vysokoškolské kvalifikace. Od roku 2005 je automaticky vydáván v češtině a angličtině vysokou školou jako příloha k diplomu. Michael Martinek 48