JAK V KLIDU A POHODĚ ZVLÁDNOUT DĚTSKOU VĚDECKOU KONFERENCI

Transkript

1 JAK V KLIDU A POHODĚ ZVLÁDNOUT DĚTSKOU VĚDECKOU KONFERENCI aneb KONFERENČNÍ PŘÍRUČKA PRO ZAČÍNAJÍCÍ VĚDCE Praha 2012

2 PŘED KONFERENCÍ Na začátku je dobré si říct, jaké bude téma příspěvku, se kterým se chcete konference zúčastnit. Vybrané téma by vás mělo zajímat, mělo by vám být blízké a měli byste o něm hodně vědět. Tedy když si vyberete například příspěvek o chovu agamy vousaté, bude jistě mnohem lepší, když ji budete sami doma chovat a budete o ní vyprávět na základě vlastních zkušeností, než když si o ní jen přečtete nějaký článek na internetu. Hned potom je nutné se rozhodnout, co bude obsahem vašeho příspěvku. První možností je seznámit ostatní kolegy s nějakým tématem teoreticky, a zahrát si tak vlastně na učitele, který něco vykládá žákům. Druhou (a často obvykle mnohem zajímavější) možností je představit ostatním výsledky vlastního experimentu, pozorování anebo třeba dotazníkového šetření. Třetím důležitým bodem je zvolit, jakou formu bude váš příspěvek mít. I tady máte na výběr ze dvou možností: přednáška nebo poster (plakát). 1 Pokud si vyberete formu přednášky, bude dobré připravit si prezentaci, kterou budete při svém vystoupení promítat na plátno. Mějte při tom na paměti několik důležitých věcí, v nichž se často chybuje: Nepište na snímky dlouhé a souvislé texty, prezentace by pro vás měla být jenom pomocným vodítkem, celé věty navíc svádí k tomu, že je budete ze snímku číst. Nepoužívejte příliš druhů písma, barev a nadbytek grafických prvků, odvádí to posluchačovu pozornost a dělá to prezentaci nepřehlednou. Vyvarujte se použití velkého množství animací, pokud to není účelné, posluchače poskakující text a točící se obrázky ve výsledku spíš ruší. Myslete na to, že snímek musí být dobře čitelný i posluchačům v poslední řadě, volte dostatečně velké písmo a kontrastní barvy.

3 Myslete také na to, že na místě, kde budete prezentovat, nemusí být nainstalovaná nejnovější verze daného programu, ve kterém jste prezentaci tvořili. A tak pro jistotu soubor uložte i pro použití ve starších verzích (obvykle ne jenom ve formátu PPTX, ale i ve formátu PPT). Stejně tak se přesvědčte, že na místě bude k dispozici program, ve kterém půjde vaše prezentace spustit. Často je problém se soubory vytvořenými v OpenOffice, jež není možné otevírat v PowerPointu. Také si sebou nevezte prezentaci na jediném médiu (třeba na flash disku). Může se stát, že vám s ním něco stane anebo že zařízení nebude pro počítač čitelné. Proto je dobré mít připravenou zálohu například v podobě souborů nahraných na webovém úložišti nebo poslaných do vlastní ové schránky. Pokud bude mít váš příspěvek formu posteru (plakátu), zvolte pro jeho výrobu papír dostatečně velkého formátu (ideálně alespoň A2 nebo klidně ještě větší). Na posteru by měl být uvedený název vašeho příspěvku, vaše jméno a dále výsledky, ke kterým jste dospěli, anebo fakta, která čtenářům předkládáte. Vhodné je zařadit i krátký box se shrnutím celého příspěvku. I zde samozřejmě platí, že písmo by mělo být dostatečně velké a čitelné. Poster můžete připravit na počítači, ať už vcelku nebo po částech, a nechat si ho vytisknout, anebo ho můžete vyrobit ručně. Kreativitě se meze určitě nekladou naopak čím originálnější zpracování, tím více lidí ke svému plakátu přilákáte. 2 Posledním důležitým krokem před konferencí samotnou je napsání abstraktu, který organizátoři obvykle vyžadují. Abstrakt je stručné shrnutí vašeho příspěvku (co, proč, jak a s jakým výsledkem jste udělali) opatřené také vaším jménem a kontaktem na vás (tradičně ová adresa, kterou opravdu používáte). Připojena jsou často i klíčová slova. Z těchto textů potom organizátoři složí tzv. sborník, který na začátku konference obdrží všichni účastníci. Během přednášek si do něj můžete dělat poznámky a kromě toho sborník slouží i jako připomenutí jednotlivých příspěvků po skončení konference. Proto je vhodné napsat abstrakt zajímavým způsobem, nezapomenout nic důležitého a vystihnout podstatu vámi prezentovaného problému.

4 Máte-li toto vše připravené, nezbývá už nic jiného než jen naplánovat cestu na konferenci. Myslete na to, že stát se může ledacos (nehoda na dálnici, strom na kolejích), a tak si pro jistotu nechte na cestu určitou rezervu. Je rozhodně lepší přijet raději o hodinu dřív a projít se po městě než přiběhnout na registraci dvě hodiny po zahájení programu. SHRNUTÍ CO UDĚLAT PŘED KONFERENCÍ: 1. Vybrat si téma příspěvku. 2. Promyslet obsah příspěvku (teorie praxe). 3. Zvolit formu příspěvku (přednáška poster). 4. Vytvořit prezentaci/poster. 5. Napsat zajímavý abstrakt. 3

5 NA KONFERENCI Jakmile dorazíte na místo konání konference, musíte se zaregistrovat, aby organizátoři věděli, že už jste přítomni. Během registrace je obvykle nutné odevzdat dokumenty, které po vás organizátoři požadují (pokud jste tak neučinili v předstihu například poštou nebo em). Zároveň dostanete svoji konferenční visačku, kterou si hned zavěste na krk a pečlivě si ji hlídejte. Než přijedou všichni účastníci konference, rozkoukejte se na místě. Pokud s sebou vezete poster, zkontrolujte, že se cestou nepoškodil. Pakliže máte připravenou prezentaci, můžete času využít k jejímu nahrání do počítače, ze kterého se bude promítat. Dovolí-li to čas, určitě si ji zkuste celou proklikat, abyste se přesvědčili, že všechno funguje, jak má. Bude-li to nutné, stihnete případné chyby ještě opravit. První konferenční blok se tradičně nese v zahajovacím duchu. Po úvodních proslovech následují tzv. VIP přednášky. Jsou to vystoupení profesionálních vědců, která vám mají populárně naučnou formou přiblížit, jak se dělá skutečná věda. Kromě poznámek o daném tématu si z nich ale můžete odnést i různé praktické triky, jak připravit zajímavou přednášku a jak ji následně dobře prezentovat. 4 Hlavní náplní konference jsou samozřejmě vaše příspěvky. Pokud jde o přednášky, ty jsou rozděleny do několika tematických sekcí, z nichž každá má vlastní program. Jednání v těchto sekcích probíhají paralelně a jejich průběh řídí chairman [čérmen]. Ten vyzývá jednotlivé řečníky, určuje časový limit přednášek a hlídá jeho dodržování a také moderuje diskuzi. Pro postery je vyhrazena speciální posterová část (tzv. poster session), během níž se vaše plakáty vystaví a jsou k dispozici všem účastníkům konference.

6 Jednotlivé příspěvky ve formě přednášek se skládají ze dvou částí. Nejprve prezentujete svoji přednášku (jak připravit dobrou prezentaci viz výše) a potom přijde na řadu diskuze, což je prostor vyhrazený pro dotazy vašich kolegů a chairmana. Při prezentaci se snažte dodržovat následující pravidla, která posunou váš projev na vyšší úroveň (a jejichž nedodržení může naopak znehodnotit po obsahové stránce velmi dobrou přednášku): Mluvte dostatečně nahlas, tak aby vás bylo slyšet i v poslední řadě. Pokud si nejste jistí, zda je hlasitost vašeho projevu vyhovující, poproste kolegu anebo někoho z organizátorů, ať si stoupne do poslední řady a poví vám, jak jste (ne)byli slyšet. Když mluvíte, buďte otočení čelem k publiku. Otáčet se k posluchačům zády nevypadá dobře, není to slušné, a pokud nepoužíváte mikrofon, hrozí, že nebudete slyšet. Totéž platí i ve chvíli, kdy ukazujete na plátno (např. laserovým ukazovátkem). Nikdy nezačínejte přednášku slovem Takže. Působí to neslušně a neprofesionálně. Místo toho posluchače pozdravte, oslovte a představte se jim. Rozhodně nikdy slovo od slova nečtěte, co máte napsané na snímcích. Tam mají být pouze hesla, která vám napovídají, co kdy říkat. Vyskytují-li se v prezentaci cizí slova, naučte se je předem správně vyslovovat. Týká se to především latinských názvů organismů a jmen vědců. Nepůsobí profesionálně, když při tom přednášející koktá, jména hláskuje anebo komolí. Prezentace je vaším dílem, a proto je samozřejmostí, že ji budete znát. To znamená, že budete vědět, co bude na dalším snímku, jaký následuje efekt apod. Nepůsobí dobře, když přednášejícího překvapí obsah jeho vlastního příspěvku. 5 Většinou až diskuze, která následuje po prezentaci, prověří přednášejícího a ukáže, jak dobře danému tématu rozumí. Buďte připravení na všetečné otázky, ať už se budou týkat vašich výsledků, metodiky (tj. způsobu, jakým jste pokusy prováděli) anebo třeba vysvětlení cizích slov, jež jste během prezentace použili. Je samozřejmé, že nemusíte znát odpo-

7 vědi na úplně všechny otázky. V takovém případě se nebojte říci Omlouvám se, ale tohle bohužel nevím. Je to rozhodně lepší, než kdybyste si odpověď vymysleli, a ostatní tak uváděli v omyl. Čas vyhrazený pro diskuzi je omezený a určuje ho vždy chairman. Proto pokud vás s vaším dotazem nevyvolá a nedá vám slovo, zeptejte se přednášejícího o přestávce mezi jednotlivými jednacími bloky. Přestávky mezi jednotlivými jednacími bloky slouží nejenom k občerstvení se a regeneraci, ale především jsou ideální příležitostí pro navázání kontaktů s ostatními vrstevníky, kteří na konferenci přijeli stejně jako vy. Využijte proto těchto chvil k položení dotazů, na něž nezbyl čas v diskuzi; proberte nejasnosti, které u jednotlivých příspěvků máte, přímo s jejich autory; pochvalte jim prezentace anebo naopak řekněte, co se vám nelíbilo, co vám přišlo nevhodné, co byste jim doporučili udělat jinak. Stejně tak se naopak nebraňte v případě, že bude chtít někdo promluvit s vámi. Uvědomte si, že zpětná vazba od lidí, pro které si svůj příspěvek připravujete, je vedle nově nabytých znalostí to nejcennější, co si z konference můžete odvézt. 6