Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech. Vladimír Liščák

Transkript

1

2

3

4 Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech Vladimír Liščák Nakladatelství Libri, Praha 2008

5 Vladimír Liščák, 2008 Illustrations Jiří Hajný, Eva Burianová, Vladimír Liščák, archiv Libri, archiv autora a citovaná literatura, 2008 Libri, 2008 ISBN

6 Obsah Seznam použitých zkratek 7 Předmluva 8 I. Čína v pravěku 10 Úvod 10 Čína v pravěku (do 1500 před n. l.) 12 II. Mytičtí vládci 20 Úvod 20 Mytičtí vládci 21 III. První státní útvary 24 Úvod 24 První státní útvary (asi před n. l.) 25 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) 36 Úvod 36 Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin, před n. l.) 38 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 58 Úvod 58 První sjednocené říše Čchin a Chan (221 před n. l. 220 n. l.) 63 VI. Rozpad a nové sjednocení (do sjednocení Číny dynastiemi Suej a Tchang) 108 Úvod 108 Rozpad a nové sjednocení (do sjednocení Číny dynastiemi Suej a Tchang, ) 110 VII. Zlatý věk Číny Suej a Tchang 137 Úvod 137 Zlatý věk Číny Suej a Tchang ( ) 142 VIII. Od Pěti dynastií a Deseti království k pádu říše Sung. Nečínské státy v severní Číně ( ) 181 Úvod 186 Od Pěti dynastií a Deseti království k pádu říše Sung. Nečínské státy v severní Číně ( ) 186 IX. Mongolsko čínská dynastie Jüan 231 Úvod 231 Mongolsko čínská dynastie Jüan (1271/ ) 239 X. Poslední čínská národní dynastie Ming 258 Úvod 258 Poslední čínská národní dynastie Ming ( ) 267 XI. Rané období mandžuské dynastie Čching 320 Úvod 320 Rané období mandžuské dynastie Čching ( ) 325 XII. Krize dynastie Čching a střet se Západem 365 Úvod 365 Krize dynastie Čching a střet se Západem ( ) 367

7 6 XIII. Snaha o sebeposílení Číny a boxerské povstání 378 Úvod 378 Snaha o sebeposílení Číny a boxerské povstání ( ) 382 XIV. Reformy, modernizace a republikánská revoluce 402 Úvod 402 Reformy, modernizace a republikánská revoluce ( ) 403 XV. Počátky Čínské republiky 425 Úvod 425 Počátky Čínské republiky ( ) 427 XVI. Válka za sjednocení Číny. Nástup komunistů 451 Úvod 451 Válka za sjednocení Číny. Nástup komunistů ( ) 452 XVII. Expanze Japonska v Číně. Čínsko japonská válka 468 Úvod 468 Expanze Japonska v Číně ( ). Čínsko japonská válka ( ) 470 XVIII. Občanská válka v Číně v poválečném období 490 Úvod 490 Občanská válka v Číně v poválečném období ( ) 491 XIX. První léta Čínské lidové republiky 504 Úvod 504 První léta Čínské lidové republiky (říjen ) 507 XX. Od velkého skoku ke kulturní revoluci 533 Úvod 533 Od velkého skoku ke kulturní revoluci ( ) 535 XXI. Velká proletářská kulturní revoluce 555 Úvod 555 Velká proletářská kulturní revoluce ( ) 558 XXII. Reformy po Mao Ce tungově smrti 584 Úvod 584 Reformy po Mao Ce tungově smrti ( ) 585 XXIII. Konec 20. století 598 Úvod 598 Konec 20. století ( ) 599 XXIV. Čína po Teng Siao pchingovi 609 Úvod 609 Čína po Teng Siao pchingovi (od 1997 do současnosti) 610 XXV. Přehled dějin Taiwanu od 16. století do října Úvod 636 Přehled dějin Taiwanu od 16. století do října XXVI. Čínská republika na Taiwanu (od října 1949 do současnosti) 657 Přílohy 677 Jazyky a písma na území Číny 679 Čínský kalendář. Chronologie. Prameny 683 Přehled panovníků 688 Prameny a literatura 753

8 Seznam použitých zkratek aj. a jiné, a jiní AO autonomní oblast, správní jednotka v ČLR APPEM Associação Promotora para a Economia de Macau, politická strana v Macau apod. a podobně CNAC China National Aviation Corporation (Čung kuo chang kchung kung s ), Čínská národní letecká společnost ČLOA Čínská lidová osvobozenecká armáda ČLR Čínská lidová republika (od 1949) ČSSR Československá socialistická republika ( ) jv. jihovýchod, jihovýchodní jz. jihozápad, jihozápadní KLDR Korejská lidově demokratická republika (Severní Korea) km kilometr KS komunistická strana m metr mj. mimo jiné např. například NRA Národní revoluční armáda n. l. našeho letopočtu OSN Organizace spojených národů RMB Y oficiální označení měny ČLR, žen min pi jüan (jüan lidové měny) RSFSR Ruská sovětská federativní socialistická republika SN Společnost národů SSSR Svaz sovětských socialistických republik ( ) sv. severovýchod, severovýchodní sz. severozápad, severozápadní UNESCO United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) UNIPRO União Promotora para o Progresso, politická strana v Macau USA (United States of America) Spojené státy americké US dolar dolar USA ÚV Ústřední výbor VKS(b) Všesvazová komunistická strana (bolševiků) VSLZ Všečínské shromáždění lidových zástupců

9 Předmluva O dějinách Číny se dozvídáme především z tradičních historických záznamů, které zachycují události až k mytickým vládcům (třem vznešeným vládcům a pěti mytickým císařů) z doby před lety, doplněných archeologickým výzkumem. Zejména archeologie nám přináší stále nové a překvapivé poznatky o nejstarším osídlení území dnešní Číny člověkem i o počátcích této nejstarší dosud existující civilizace na světě. Již z doby kolem roku 7000 před n. l. máme důkazy o pěstování prosa a rýže, o používání hudebních nástrojů (flétny) a v neposlední řadě i nejstarší značky připomínající pozdější čínské znaky (naleziště Ťia chu, provincie Che nan). První souvislé texty, většinou věštebného charakteru, se však dochovaly až ze středního období dynastie Šang (po roce 1500 před n. l.). Archeologické nálezy z posledních desetiletí rovněž přinesly důkazy o tom, že po roce 2200 před n. l. vznikaly první státní útvary po celé Číně, nejenom v údolích Jang c ťiangu (též Dlouhá řeka) a Žluté řeky, jak se donedávna uvádělo. Po většinu starověku byla Čína rozdrobena na velké množství států a státečků. Až roku 221 před n. l. se podařilo panovníkovi státu Čchin ovládnout území zbývajících velkých států ve východní části dnešní Číny a založit první centralizovanou říši. Začalo tak období císařských dějin Číny, které trvalo až do začátku roku Postupně byl vybudován byrokratický systém, který umožnil císařům ovládat rozsáhlé území největší expanze nastala za dynastie Čching, kdy její území zahrnovalo více než 11 milionů km² (dnes je to 9,6 milionů), navíc obklopené ještě řadou vasalských států, jakým byla např. Korea. V dějinách Číny se střídala období politické jednoty s obdobími rozdrobení země, doplněnými obdobími, kdy zejména severní Čína byla podmaněna cizími národy, z nichž většina byla asimilována a převzala čínskou kulturu. Pouze dvě cizí dynastie ovládly celou Čínu mongolská dynastie Jüan a mandžuská dynastie Čching. Naopak čínské dynastie v různých obdobích ovládaly rozsáhlá území obývaná nečínskými národy, z nichž ta největší Sin ťiang a Tibet byla nakonec definitivně připojena až za Čínské lidové republiky. Kulturní a politické vlivy z mnoha částí Asie v důsledku imigrace, expanze i asimilace vytvořily dnešní čínskou kulturu, která následně ovlivnila celý Dálný Východ a jv. Asii a svými vynálezy (kompas, papír, porcelán, hedvábí, střelný prach, knihtisk, bankovky, zdymadlo, rakety, sirky, seizmograf aj.) celý svět. Tato publikace se snaží podat chronologický vývoj celého území Číny včetně místních historicko etnických zvláštností. Zahrnuje proto dějiny nejen vlastní Číny,

10 9 ale i okrajových území Sin ťiangu, Tibetu, Vnitřního Mongolska, jz. i sv. Číny. Určitá pozornost je věnována také dějinám Hongkongu a Macaa. Historický vývoj na Taiwanu od začátku 16. století byl natolik specifický, že jsme se rozhodli mu vyhradit samostatné kapitoly. Kromě toho, na rozdíl od Tibetu, tvoří v současnosti politickou entitu nezávislou na Čínské lidové republice. Kniha se neomezuje pouze na politické dějiny, ale zachycuje i kulturní a náboženský vývoj, technické vynálezy (zejména ty, jež Čína přinesla světu), hospodářské úspěchy či neúspěchy, demografické údaje a v neposlední řadě i informace o velkých katastrofách přírodních i technických. V ožehavých politických otázkách se snažíme zaujímat neutrální stanovisko a informace spíše předkládáme a ponecháváme hodnocení na čtenáři. V přepisu čínských jmen se řídíme českým standardním přepisem, který je pro českého čtenáře uživatelsky příjemnější, s výjimkou několika vžitých jmen, psaných podle odlišných zásad (např. Sunjatsen, Čankajšek, Peking, Nanking, Kanton). U Taiwanu, kde není standardizován přepis místních jmen, jsou ponechány mezinárodně používané podoby (např. Taiwan, Keelung, Kaohsiung) s případným českým přepisem v závorce. Vladimír Liščák

11 I. Čína v pravěku Úvod Čína je součástí Asie, největšího, avšak zároveň geologicky nejmladšího a strukturálně nejkomplikovanějšího kontinentu na Zemi. I když geologický vývoj Asie začal před necelými čtyřmi miliardami let, téměř polovina kontinentu je stále seismicky aktivní a na východě a jv. stále vzniká nový kontinentální materiál. Mezi nejstarší části asijského kontinentu patří severočínská paraplatforma, paraplatforma Dlouhé řeky a severotarimský zlom. Asie v dnešním rozsahu až do prvohor netvořila souvislý kontinent, ale jednotlivé desky oddělené oceánem. Zatímco severočínská deska se stala součástí Asie během pozdního paleozoika (prvohor), paraplatforma Dlouhé řeky byla v raném paleozoiku součástí Gondwany, jižního superkontinentu, od něhož se někdy v devonském období odtrhla. Rovněž některé části jv. Číny se odtrhly od Gondwany někdy ve středním paleozoiku (před ± let). V kenozoiku, geologické současnosti, která začala zhruba před ± 65 miliony let, dostalo území Číny dnešní podobu. Pro náš další výklad je nejdůležitější období posledních zhruba 3 milionů let. Do doby před přibližně 3 miliony lety jsou na území Číny datovány nejstarší nálezy příslušníků rodu Homo, tedy člověka. Jeho život ovlivňovaly, stejně jako jinde na světě, klimatické změny, zejména střídání dob ledových a meziledových. Paleolitický člověk byl lovcem a sběračem a uměl již používat oheň. Nálezy nasvědčují tomu, že byl příležitostně i kanibalem pojídání mozku mrtvých jedinců mělo zřejmě rituální důvody. Vedle kamenných výrobků starší tradice (např. pěstních klínů) se objevují také drobnotvaré (mikrolitické) kamenné nástroje (drásadla, zobce a vruby). Výzkumy posledních asi 25 let přinesly doklady o paralelním vývoji kultur na území Číny v období neolitu. Neexistoval jeden čínský neolit, ale celá mozaika regionálních kultur, jejichž velikost a význam jsou stále předmětem studia. Jejich výskyt na území, které dnes známe jako Čínu, neznamená nutně, že se vždy jednalo o čínské či dokonce protočínské kultury. Komunity, které dosud žily kočovným způsobem života, se začaly usazovat a zakládat osady. Jejich obyvatelé obdělávali půdu, začali chovat domácí zvířata a vyrábět hliněné nástroje a nádoby. Zároveň s technickým pokrokem docházelo i k významným změnám ve společnosti. Přestože neolit je ještě obdobím zpracovávání kamene (včetně

12 11 úvod nefritu), již ze 3. tisíciletí před n. l. máme doklady počáteční metalurgie. Na želvích krunýřích a keramice se již od 7. a 6. tisíciletí před n. l. začínají objevovat značky připomínající pozdější čínské znaky. Neolitičtí obyvatelé Číny nejméně od 5. tisíciletí před n. l. věnovali zvýšenou pozornost ukládání svých mrtvých a vzpomínce na ně. Důsledně dodržovali orientaci a pozici mrtvých těl na sz. byla orientována směrem na západ, na východě směrem na východ. Mrtví byli vydělováni často do jakýchsi seskupení podle příbuzenství (např. v Jüan ťün miao v Šen si z okruhu kultury Jang šao). U hrobu se při pohřbu konaly rituální oběti tekutých obětin, ale i lebek a čelistí prasat (např. Ta wen kchou a jangšaoské Pan pcho). Již v první polovině 5. tisíciletí před n. l. existovala praxe kolektivního druhého pohřbu, kdy kosti až 70 či 80 těl byly zbaveny masa a společně znovu pohřbeny (např. v Jüan ťün miao). Důkazy o skapulimancii (věštění z kostí zvířat) od konce 4. tisíciletí před n. l. (Fu chuo kou men, provincie Liao ning) předpokládají existenci specialistů na tyto rituály. Četné věštebné kosti byly nalezeny v hrobech kultur Lung šan a Čchi ťia. Při tomto druhu věštění se kosti zvířat nahřívaly nad ohněm a podle vzniklých prasklin se věštily šťastné nebo nešťastné události. Ojedinělý nález neolitického chrámu v komplexu v Niou che liangu v provincii Liao ning ze tisíciletí před n. l. (kultura Chung šan) zasvěceného bohyni, jejíž hlava z nepálené hlíny s modrozelenýma nefritovýma očima zde byla nalezena, svědčí o významné úloze náboženství v životě společnosti. Neolitická společnost byla založena na rodových svazcích a jednotlivé klany mezi sebou soupeřily o nadvládu. Nálezy v neolitických sídlištích dokazují, že již v tomto období existovalo rozdělení na politickou a duchovní moc, přičemž nadřazená byla moc duchovní. Kolem poloviny 3. tisíciletí před n. l. se značně rozšířil hrnčířský kruh a začaly vznikat vynikající řemeslné práce z černé a bílé keramiky. Zejména kultury Ta wen kchou a Lung šan prosluly překrásnou černou keramikou nejrůznějších tvarů. Elegantní lungšanské číše a poháry s velmi tenkými a pevnými stěnami byly vyrobeny z vysoce kvalitní směsi a staly se vzorem pro pozdější bronzové nádoby z období Šang. Velkou zručnost prokázali řemeslníci i bílou keramikou kultury Ta wen kchou. Jedním ze specificky čínských odvětví řemesla je výroba lakových předmětů. Lak používaný na Dálném východě je přírodní pryskyřice ze škumpy lakodárné, přičemž nejkvalitnější je ze stromu Rhus vernicifera. Nejstarší lakové výrobky pocházejí z hrobů kultury Che mu tu z tisíciletí před n. l. Zbytky lakových rakví byly nalezeny např. v neolitických nalezištích z 3. tisíciletí před n. l. Specifickým uměleckým řemeslem typickým pro Čínu bylo zpracování nefritu a jadeitu. Tyto dva vzácné nerosty byly vysoce ceněny již od raného neolitu. Nejstarší nálezy předmětů z nefritu či jadeitu pocházejí z doby před asi lety.

13 I. Čína v pravěku 12 I. Čína v pravěku (do 1500 před n. l.) ± 2,5 milionu před n. l. starší doba kamenná (paleolit) Paleolit je, stejně jako v jiných oblastech světa, nejdelším obdobím vývoje člověka na území pevninské i ostrovní Číny. Pevninskou Čínou zde chápeme území východní Asie v hranicích dnešní ČLR, ostrovní Čínou potom Taiwan a přilehlé ostrovy pod jurisdikcí Čínské republiky (od roku 1949/1950). Geologicky se nejstarší období lidstva kryje z větší části s pleistocénem (staršími čtvrtohorami), tj. dobou před ± lety, počátky však zasahují do nejmladších třetihor (konec pliocénu). Výzkumy posledních desítek let odhalily, že území Číny na východ od Himálaje prošlo čtyřmi dobami ledovými (glaciály) a třemi meziledovými (interglaciály). Tyto intervaly se přibližně kryjí se čtyřmi zaledněními Himálaje a s alpskými zaledněními günz až würm. S ústupem ledových štítů a ledovců v Himálaji a dalších vysočinách před ± lety nastoupilo ve východní Asii období geologické přítomnosti, holocénu. Mnoho pleistocénních druhů fauny vyhynulo (mamut, srstnatý nosorožec), zatímco jiné, jež se objevovaly v průběhu závěrečného období pleistocénu, převládly. Geologické a paleontologické změny v severní a jižní zóně Číny byly dostatečně intenzívní, aby vyvolaly rozsáhlé změny jak v krajině, tak v lidských kulturách, které se jim přizpůsobily. Počátek doby poledové (postglaciál) se v Číně vyznačuje postupným růstem průměrné roční teploty, doprovázeným zvětšením vegetační pokrývky a příslušnými soubory fauny a flóry. Zlepšení klimatických podmínek v Číně v průběhu raného postglaciálu mělo nutně značný vliv na lidskou činnost, která byla dříve přizpůsobena chladným polosuchým klimatickým podmínkám. Jižní Čína, jež zahrnuje rozsáhlou jezerní oblast středního a dolního toku Dlouhé řeky, pahorkatiny na jv. Číny a náhorní plošiny na západě včetně horního toku Dlouhé řeky, byla původně zcela pokryta hustými pralesy. Většinu méně přístupných oblastí a vyšších plošin ještě dnes pokrývají přirozené pralesy, což umožňuje rekonstrukci původní vegetace jižní Číny. Dolní a střední povodí Dlouhé řeky tvoří rozsáhlou vlhkou bažinatou oblast, jejíž počátky spadají až do mesozoika (druhohor). Zatímco většina jižní Číny byla pokryta hustými pralesy, tato oblast, bohatá na rostlinné a živočišné zdroje, poskytla vhodný domov neolitickému člověku, který zde našel podmínky vhodné pro pěstování kulturních rostlin. ± před n. l. nejstarší paleolit Bohaté archeologické nálezy posledních přibližně 40 let přinesly důkazy, že území Číny bylo osídleno hominidy rodu Homo erectus (člověk vzpřímený) již v období nejstaršího paleolitu. Do začátku 60. let 20. století byl nejstarším známým zástupcem rodu Homo erectus na území Číny pekingský člověk (Homo erectus pekinensis). Nové výzkumy v polovině 60. a v 70. letech 20. sto

14 13 ± 2,5 milionu před n. l. letí však přinesly překvapivé výsledky. Nejdříve byly v letech ve střední Číně v okrese Lan tchien nedaleko Si anu, tedy v oblasti, kam se vždy kladla kolébka čínské civilizace, objeveny kosterní pozůstatky a kamenné nástroje člověka, který zde žil někdy před lety, v geologickém období spodního pleistocénu. Podle místa nálezu dostal vědecké pojmenování Homo erectus lantianensis. Tento pravděpodobně první zástupce lidského rodu na území Číny již dovedl zručně opracovávat kámen a vyrábět pěstní klíny. Roku 1965 a v letech archeologové prováděli výzkum v Jüan mou v jihočínské provincii Jün nan, kde se jim podařilo nalézt lidské zuby a jednoduché nástroje. Stáří nálezů člověka pojmenovaného podle naleziště Homo erectus yuanmovensis bylo paleomagnetickou metodou určeno na 1,7 milionu let. Jiné metody však snižují jejich stáří na dobu přibližně před ± či dokonce před ± lety. Nové nálezy nicméně dokazují, že člověk žil na území Číny již před ± lety. Do té doby jsou datovány v roce 2005 objevené lidské zuby v povodí řeky Čching ťiang v západní Chu peji. Z jiných míst v Číně (např. z An chueje, S čchuanu) máme nepřímé důkazy (zvířecí kosti, kamenné a kostěné nástroje) o přítomnosti člověka rodu Homo erectus v období mezi a lety. ± před n. l. starý paleolit Antropologicky nejvyvinutější formu raných hominidů na území Číny představuje Homo erectus pekinensis (známý též pod starším označením Sinantropus pekinensis), jehož pozůstatky byly nalezeny ve 20. letech 20. století v jeskyních u Čou kchou tienu (dnes v administrativních hranicích Pekingu). Do roku 1937, kdy byly výzkumy ukončeny vzhledem k japonské okupaci Číny, bylo nalezeno množství zubů, čelisti, kosti a lebky nejméně 45 lidských jedinců (z toho asi 15 dětí). Nejstarší nálezy jsou datovány do období starého paleolitu před ± lety, nejmladší do doby před lety. Mnoho jeskyň a jiných nalezišť v provinciích An chuej, Che pej, Che nan, Liao ning, Šan tung, Šan si a Šen si v severní Číně a Kuej čou a Chu pej v jižní Číně naznačují, že člověk typu Homo erectus byl po Číně značně rozšířen. ± před n. l. střední paleolit Nálezy kosterních a zubních fragmentů spolu s artefakty z období středního paleolitu v Ting cchunu (provincie Šan si), Čchang jangu (provincie Chu pej), Ta li (provincie Šen si), v Ma pa (provincie Kuang tung) ukazují na široké rozšíření člověka Homo sapiens na území Číny. Vedle kamenných výrobků starší tradice (např. pěstních klínů) se již objevují také drobnotvaré (mikrolitické) kamenné nástroje (drásadla, zobce a vruby). ± před n. l. mladý (též pozdní) paleolit V tomto období se před ± lety objevily v Číně populace člověka anatomicky moderního typu Homo sapiens sapiens. V té době můžeme již předpo

15 I. Čína v pravěku 14 kládat existenci velkých regionálních skupin, z nichž se později vydělily jednotlivé rasy. Jihočínské nálezy ukazují příbuznost s populací jv. Asie, zatímco severočínské vykazují mongoloidní rysy. Charakteristickou industrií byly mikrolity, zejména drobné pravidelné a ostré kamenné čepelky. V nálezech se objevuje i hematitová rudka, používaná jako barvivo. Taiwan tvoří most mezi asijským kontinentem a ostrovy v Tichém oceánu. Pravěké osídlení spadá až do doby mladého paleolitu (nejstarší nálezy jsou datovány do doby před ± až lety), před oddělením Taiwanu od pevniny, k němuž došlo v důsledku vzestupu hladiny moře před ± lety. V kulturách následujících tisíciletí se projevovaly jak vlivy pevninské Číny, tak ostrovní jv. Asie. Podobnost rysů pozdně paleolitických a neolitických kultur ukazuje na to, že předci obyvatel Taiwanu přišli asi z obou uvedených regionů. Skalní kresby objevené nedávno v oblasti Altaje v Sin ťiangu dokazují, že zde lidé žili již před lety. Náměty kreseb zároveň dokazují, že tehdejší obyvatelé již uměli lyžovat. Zhruba ze stejné doby pocházejí paleolitické nálezy i z Čchingchajsko tibetské náhorní plošiny z nadmořské výšky nad metrů před n. l. mladší doba kamenná (neolit) Příhodné klimatické podmínky po skončení poslední doby ledové (před ± 12 až 10 tisíci lety) umožnily domestikaci některých druhů rostlin a tím počátky zemědělství. Pravděpodobně nejpříznačnější pro toto období byla postupná diferenciace dvou kulturních oblastí: sever Číny charakterizovaly stepi a pouště s roztroušenými vnitrozemskými jezery, jih tvořily rozsáhlé zalesněné oblasti. Konfrontace právě těchto dvou kulturních oblastí byla od raného historického období zdrojem konfliktů mezi Číňany a severními barbary. Nutnost zhotovování stále většího množství dokonalých výrobků přinesla zrod řemesel. Produkce velkého počtu broušených a hlazených kamenných nástrojů povzbudila celkový rozvoj společenské výroby. Archeologické nálezy z neolitických sídlišť přinesly velké množství kamenných seker, teslic, rýčů, dlát, nožů, jehel a jehlic do vlasů, které dokazují rozvinutost technik odsekávání, broušení, hlazení, vrtání a dalších způsobů zpracování kamene. Na vysoké úrovni bylo rovněž opracovávání kostí (mj. i jehly s ouškem, harpuny, hroty šípů). Přes 500 pravěkých nalezišť na Taiwanu, kde byla odkryta řada sídlišť, hrobů a hromad schránek měkkýšů, poskytlo mnoho a zdánlivě protikladných vodítek k počátkům taiwanských původních obyvatel. Většina dosud objevených pravěkých artefaktů, jako plochých seker, červené neglazované keramiky, zdobených bronzových doplňků a skleněných korálků, předpokládá spojení s Indonésií. Avšak jiné předměty, jako malovaná červená keramika, červená glazovaná keramika, štípané kamenné nože, černá keramika, kamenné halapartny, hliněné

16 před n. l. trojnožky a kostěné hroty šípů, ukazují na to, že nejstarší osadníci na Taiwanu možná přišli z čínské pevniny. Jinou z rozšířených hypotéz je, že předkové dnešních taiwanských kmenů pocházejí z jižní části Tichého oceánu, odkud migrovali přes Novou Guineu a Filipíny, a na Taiwan přišli před ± lety let před n. l. protoneolit a raný neolit Archeologický výzkum ukázal, že nejstarší centra neolitických kultur vznikla někdy v tisíciletí před n. l. v jižní a jv. Číně. Nositelé těchto kultur pěstovali především kořenové a hlízovité rostliny, zejména taro (Colocasia esculenta) a jam (Dioscorea opposita). Již v nejstarší z těchto kultur, Ceng pchi jen (asi před n. l.) v Kuang si, byly nalezeny důkazy domestikace zvířat (kosti vepřů). Charakteristická pro tuto kulturu byla keramika s vypichovaným a šňůrovým vzorem. Rané neolitické kultury v jižní Číně byly příbuzné s bacsonskou kulturou v severním Vietnamu. Důkazy získané v nedávných letech dokládají raně neolitické osídlení i v sv. Číně podél řeky Liao che ( před n. l. kultura Sing lung wa, před n. l. kultura Sin le). Nejstaršími doklady existence obilnářství v Číně jsou nálezy zrn prosa (Setaria italica) a kamenných nástrojů na jeho sklizeň a zpracování, pocházející z lokalit kultur Pchej li kang (asi před n. l.) a Cch šan (asi před n. l.) na území provincií Che nan, Che pej a Šan si ve střední Číně. Nositelé těchto kultur si stavěli jednoduché stavby s kruhovým nebo čtverhranným půdorysem, vyráběli kamenné nástroje a červenou a hnědou keramiku bez vzoru. Zabývali se chovem vepřů, ovcí, psů a lovem zvěře a ryb. Své mrtvé pohřbívali v rodovém pohřebišti, což svědčí o primitivním náboženství. Nejnovější archeologické důkazy předpokládají prvopočátky písma na území Číny již v této době. Nejstaršími doklady jsou symboly vyryté na želvích krunýřích (datované do doby mezi 6600 a 6200 před n. l.) z neolitického naleziště v Ťia chu (provincie Che nan) ve střední Číně, z okruhu kultury Pchej li kang. Archeologové identifikovali 11 znaků podobných znakům ze šangských nápisů z doby o tisíce let pozdější. V tomto nalezišti byly odkryty také nejstarší hudební nástroje v Číně (flétny z kostí) a v hliněných nádobách nejstarší stopy po alkoholu, vyráběném z rýže, medu a ovoce před n. l. střední neolit Tkaní a šití dosáhlo během středního neolitu rovněž rychlého pokroku. Vlákno bylo získáváno z divokého sisalu a stáčeno do nití za použití hliněných nebo kamenných kolovratů. K šití oděvů se používaly důmyslné kostěné jehly nebo šídla z paroží. Nálezy hliněných modelů kukel bource morušového (Bombyx mori) a člunkovitých předmětů v nalezišti kultury Cch šan ze 6. tisíciletí před n. l. naznačují ranou výrobu hedvábí. Přímé doklady o počátcích hedvábnictví v Číně jsou však mnohem pozdější. Původní vlastí bource morušového je jv. Asie, avšak v Číně byl domestikován pravděpodobně ve středním neolitu (nejstarší nálezy

17 I. Čína v pravěku 16 zbytky hedvábných výrobků včetně příze a hedvábných stužek pocházejí z doby kolem roku 2750 před n. l.). V tisíciletí před n. l. vzniklo v Číně několik center středněneolitických kultur v povodí Dlouhé řeky a Žluté řeky. Pro kultury Ma ťia pang a Che mu tu (obě asi před n. l.) v ústí Dlouhé řeky byl typický rybolov, chov domestikovaných vepřů, buvolů a psů a pěstování čumizy (druh prosa). V nalezištích kultury Che mu tu byly odhaleny doklady nejranějšího pěstování rýže (Oryza sativa indica) na území Číny (velké množství zuhelnatělých zbytků rýže a rýčovité nástroje z kostí a dřeva). Obyvatelé se vedle rozvinutého zemědělství a chovu domácích zvířat zabývali i tkaním, o čemž svědčí nálezy přeslenu, vřetena a člunku. Svá dřevěná obydlí stavěli na pilotech, protože se nacházela v oblasti močálů a častých záplav. V Siao šanu, jednom z nalezišť kultury Che mu tu, byl v roce 2002 nalezen člun z vydlabaného kmene, který je svým stářím asi let nejstarším na světě. O něco severněji byla sídliště kultury Ta wen kchou (asi před n. l.), která se rozšířila po Šan tungu a některých oblastech Ťiang su, An chueje a Chu nanu a zasáhla dokonce až do Liao ningu v sv. Číně. Pro tuto kulturu je charakteristické, že se hliněné nádoby vyráběly na hrnčířském kruhu (v pozdním období) a jejich barvu ovlivňovala použitá hlína a způsob vypálení. Z této kultury pocházejí již důkazy o výrazné společenské stratifikaci, odrážející se například ve výbavě hrobů. Na keramice z doby kolem 2800 před n. l. byly rovněž objeveny symboly, představující určitý vývojový stupeň v počátcích čínského písma. Ve stejné době se rozvíjely kultury kolem středního toku Dlouhé řeky, zejména kultura Ta si (asi před n. l., někteří čínští autoři uvádějí před n. l.), pro niž bylo typické pěstování rýže, výroba keramiky a zpracování kamene. Z této kultury se dochovaly nejstarší doklady umění žonglování: nalezené hliněné koule jsou duté s ozdobnými vrypy či vtlačenými vzory na povrchu. Některé pozdější nesou celoplošné vzory a mohly sloužit jako chřestítko na zvýšení efektu během představení, neboť v nich jsou malé oblázky. Typy neolitických nádob

18 před n. l. Neolitické obyvatelstvo vytvářelo svébytné kultury i v jv. Číně a na Taiwanu (např. Ta pcheng kcheng, asi před n. l.). Nejdokonaleji zdokumentovanou neolitickou kulturou z tohoto období je však kultura Jang šao (asi před n. l.), která po sobě zanechala více než tisíc sídel podél středního toku Žluté řeky a jejího přítoku Wej che. Oblast, kde později vznikly první státní útvary na území Číny, tak byla souvisle osídlena již nejméně v 5. tisíciletí před n. l. Kultura Jang šao se postupně rozšířila na území dnešních provincií Che nan, Šan si, Šen si, Che pej a autonomních oblastí Ning sia a Vnitřní Mongolsko. Byla pro ni charakteristická červená keramika s černým vzorem (geometrické obrazce, lidské obličeje, obrázky ryb a zvěře a značky připomínající písmo), která se vyráběla na hrnčířském kruhu. Nositelé kultury pěstovali proso, zeleninu, moruše, chovali prasata a psy, možná i dobytek, ovce, koně a kuřata. Doplňkovou činností byl lov, rybolov a přetrvával i sběr plodů. Nález tkalcovského stavu svědčí o výrobě tkanin, které se mj. přidávaly i do dna keramických nádob. Nositelé kultury Jang šao budovali rozsáhlá sídliště, jejichž nejlepším příkladem je vesnice Pan pcho (asi před n. l.) u Si anu v provincii Šen si. Mrtví byli pohřbíváni do hrobů ve skrčené i natažené poloze, děti v nádobách mezi domy. Nálezy dokládají víru v posmrtný život a existenci obřadů k zajištění úrody a úspěchu při lovu. Společnost byla pravděpodobně matriarchální, o čemž svědčí zvyk pohřbívání žen uprostřed, objevený v hrobech v řadě lokalit. V některých nalezištích, včetně Pan pcho, tak předměty pohřbívané se ženami svým počtem významně převyšovaly předměty pohřbené s muži. V neolitickém hrobě v Pchu jangu (provincie Che nan) z doby kolem 4000 před n. l. byla nalezena nejstarší hvězdná mapa na území Číny mušle seskupené do podoby Velkého vozu. V několika neolitických sídlištích v provinciích Če ťiang a Ťiang si byly objeveny zkamenělé zbytky oříšků podzemnice olejné, datované do doby kolem 2800 před n. l. Podobné nálezy, i dalších amerických plodin (včetně kukuřice), jsou známy i z jiných míst v Asii. V letech před n. l. se neolitická kultura dostala přes Kan su a Ning sia až do Sin ťiangu. Podle posledních archeologických nálezů byly Chotan, Pchi šan, Ša ja a údolí řeky Ili v západním Sin ťiangu nejzápadnějším výběžkem neolitické kultury malované keramiky. asi 4000/ let před n. l. mladý neolit V sz. provinciích Kan su a Čching chaj a na území dnešního Mongolska vznikly pod vlivem kultury Jang šao v době mezi 3300 a 2050 před n. l. kultury Ma ťia jao, Pan šan a Ma čchang. Pro kulturu Ma ťia jao je charakteristická keramika se spirálovým vzorem, která se zdobila až po vypálení. Na některých nádobách byly vymodelovány lidské hlavičky, které snad zobrazovaly šamany. V mužských

19 I. Čína v pravěku 18 hrobech byly nalezeny sekery, teslice, nože a dláta z broušeného kamene, v ženských hrobech zejména keramika nebo kamenné kolovraty a kostěná šídla a jehly. Mnohé nálezy naznačují existenci patriarchální společnosti. Na uvedené kultury navázaly v západním Kan su kultury Čchi ťia (asi před n. l.) a Chuo šao kou (asi před n. l.), pro něž byla charakteristická počáteční metalurgie výroba předmětů z mědi, bronzu, a dokonce zlata a stříbra (zrcadla, šperky, zbraně a nejrůznější nástroje). Z tradice kultur Ma ťia pang a Che mu tu ve východní Číně přímo vyšly kultury Sung ce (asi před n. l.) a Čching lien kang (asi před n. l.), z jejichž nalezišť pocházejí nejstarší doklady zpracování nefritu v Číně. Neobyčejně krásné předměty z nefritu pocházejí z kultury Liang ču (asi před n. l.), která kvetla v provinciích Če ťiang a Ťiang su. Nedávné nálezy dokonale vyhlazených kamenných seker vyrobených z korundu, druhého nejtvrdšího nerostu, ukázaly, že v době kolem roku 2500 před n. l. lidé na území Číny snad dovedli již používat k broušení diamant. V té době již začaly na východním pobřeží Číny vznikat první městské státy. V kultuře Chung šan (asi před n. l.) ve východním Vnitřním Mongolsku a Liao ningu byly vedle nefritových výrobků objeveny též nálezy duchovního charakteru, včetně nejstaršího chrámu s velmi zdařilou maskou bohyně matky. Na kulturu Jang šao (podle některých názorů na kulturu Ta wen kchou) navázala kultura Lung šan (asi před n. l.), nejvýznamnější kultura mladého neolitu v Číně. Postupně se rozšířila na značné území, zahrnující oblast dnešních provincií Šan tung, Liao ning, Che nan, Che pej, Šen si a Šan si. Nositelé této kultury dosáhli značného pokroku v mnoha oblastech lidské činnosti. Především se zdokonalila technologie výroby keramiky i kamenné industrie, došlo k dalšímu rozvoji živočišné výroby. Vedle ovcí, vepřů a psů byl domestikován hovězí dobytek a slepice, v pozdním období snad již i kůň. Významným doplňkem nadále zůstával lov a rybolov. Podle charakteru nálezů v hrobech měla společnost charakter patriarchální. Řemeslnou zručnost dávných obyvatel dokládají nálezy elegantních pohárů, jež měly pouhý zlomek milimetru tenké, nicméně velmi pevné stěny dostaly také pojmenování vaječná skořápka. V lungšanské kultuře již existovala jasná společenská diferenciace, přičemž dominantní postavení si zajistily duchovní autority. Nálezy v hrobech dokazují i bohatý duchovní život obyvatel (skapulimancie čili věštění z kostí zvířat, kult předků). Příležitostná praxe lidských obětí či doprovodu na smrt z ojedinělých nalezišť 4. a 3. tisíciletí před n. l. (Miao ti kou I, Čang ling šan v provincii Ťiang su, Čchin wej ťia v Kan su a Liou wan v Čching chaji) naznačuje, že o závislém postavení a povinnosti se předpokládalo, že pokračují i po smrti. Zároveň ukazují pravděpodobné závislé postavení žen. V mladším neolitu již hluboce zakořenily a značně se rozvíjely rané formy uctívání předků

20 před n. l. spolu se vším, co znamenají pro společenskou organizaci a povinnosti mezi živými. Pozdní lungšanské fáze se staly základem, z něhož se formovaly kultury rané doby bronzové (Sia a Šang). Rozsáhlé záplavy na dolních tocích Dlouhé řeky a Žluté řeky kolem 2000 před n. l. vedly pravděpodobně k zániku kultur Liang ču a Lung šan. V nalezišti Čcheng c jaj (provincie Šan tung) lungšanské kultury byly na kostech zvířat používaných k věštebným účelům nalezeny nápisy datované do doby před n. l., které lze, na rozdíl od předchozích neolitických nálezů, již považovat za skutečné písmo. Vědci předpokládají, že se jedná o přímé předchůdce pozdějších šangských věštebných nápisů, a tedy i současného čínského písma. Archeologický průzkum prováděný systematicky od druhé poloviny 70. let 20. století přinesl důkazy o neolitickém osídlení Tibetu a Sin ťiangu. V létě 1977 bylo v tibetské prefektuře Čhamdo v nadmořské výšce kolem metrů objeveno sídliště o ploše asi m² pocházející z konce 4. počátku 2. tisíciletí před n. l. O něco mladší byla sídliště odkrytá v Sin ťiangu. Nálezy v dosud objevených lokalitách ukazují, že v některých sídlištích se obyvatelé zabývali lovem a chovem dobytka, v jiných primitivním zemědělstvím.

21 II. Mytičtí vládci Úvod Stejně jako v jiných kulturách i v Číně chronologie dějin začínala dobou pověstí a mýtů. Podle jedné z pověstí od počátku světa do objevení se bájného zvířete čchi lin roku 481 před n. l. (za doby Konfuciovy) uběhlo celkem let. Toto období se dělilo na 10 epoch. V prvé z nich, epoše pěti draků (wu lung), se zjevil Pchan ku, jenž povstal z chaosu (chun tun), velkého vejce, jež se samo od sebe rozbilo. Z hořejší světlé skořápky utvořil pak nebe, z dolejší tmavé zemi. Mimoto stvořil i pět prvků: dřevo, oheň, zemi, kov a vodu. Pchan ku poté, co vyšel z vejce, vyrostl každý den o 1 čang (asi 3 metry). Za let svého života tak vyrostl do obřích rozměrů li. Podle jiné verze se Pchan ku narodil z pěti živlů a vytesal zemi dlátem a kladivem. Jeho duše prý byla pohřbena v Jižním moři (Nan chaj), a proto v jižní Číně v Kuej linu měl i chrám, kde mu místní obyvatelé přinášeli oběti a modlili se k němu. V pozdním náboženském taoismu byl Pchan ku dokonce jedním z nejvyšších božstev, součást božské trojice (zpočátku spolu s Lao c em a Žlutým císařem, později s Lao c em a Nefritovým císařem). Dalšími postavami spjatými s počátkem světa a lidstva je dvojice Fu si a Nü wa. Nü wa (též Nü kua) je v čínské mytologii archaické ženské božstvo považované za stvořitelku prvních lidí. Poprvé se objevuje ve 4. století před n. l. v básni Tchien wen (Otázky k nebesům) od Čchü Jüana. Ve všech mýtech přelomu našeho letopočtu je zpodobňována jako položena polohad, stejně je zobrazována i ve výtvarném umění. Původně to snad byla prarodička kmenů Sia (ze středního toku Žluté řeky), základem uctívání byl zřejmě kult hada, spjatý s kultem matky prarodičky. Zatímco Nü wa je ryze mytologickou postavou, Fu si (též Pchao si) je v konfuciánské historiografické tradici již pokládán za historickou osobnost. Původně ve staročínské mytologii to byl prapředek a kulturní hrdina a snad i prapředek východočínských kmenů I (na poloostrově Šan tung), které si jej představovaly v podobě člověka ptáka. První mytická lidská bytost Pchan-ku.

22 před n. l. Mytičtí vládci Tradiční data vlády (podle různých chronologií): ( ) před n. l. V tradičním zhistorizovaném pojetí čínských dějin byl Fu si prvním ze tří vznešených vládců (san chuang). Podle prvních zmínek v čínských textech ze 4. století před n. l. údajně naučil lidi lovit zvěř a ryby, vařit maso a zhotovovat sítě. Dokonce prý stanovil pravidla svatby a připisuje se mu i vytvoření piktografického písma, které vystřídalo starší uzlíkové písmo. Je údajně i původcem osmi trigramů (pa kua), které tvoří základ Knihy proměn (I ťing) ( ) před n. l. Dalším ze tří vznešených císařů byl Šen nung. Jeho jméno doslova znamená Božský rolník, protože je s jeho postavou spjat počátek zemědělství v Číně. Podle pověsti byl Šen nung moudrý vladař, který vynalezl pluh a seznámil lidi s uměním obdělávat půdu. Byl rovněž pokládán za prvního farmakologa. Chodil prý s červeným bičem, švihal trávy a zkoumal jejich léčivé vlastnosti a chuťové kvality. Měl speciální trojnožku, na níž připravoval léčebné odvary. Někdy byl dokonce ztotožňován s Jao wangem, bohem lékařství. V nejranější fázi se obraz Šen-nunga ještě prolínal s postavou slunečního božstva Jen ti. Mýty o obou postavách je velmi těžké od sebe oddělit. 2698/7 2598/7 ( ) před n. l. Žlutý císař (Chuang ti) je ve starověké čínské mytologii jeden ze tří nejdůležitějších kulturních hrdinů a současně nejdůležitější mytologická postava spjatá s počátky čínské civilizace. Zároveň však Žlutý císař byl považován za ztělesnění magických sil země, jeho jméno tedy mělo spojitost s barvou žlutých sprašových půd. Žlutý císař byl spojován s totemy různých zvířat včetně medvěda a draka. V popisech, které se nacházejí v písemných památkách z přelomu našeho letopočtu, má rysy, jež ho spojují právě s drakem, jedním ze základních totemů předků Číňanů. Jeho osobní jméno údajně bylo Süan jüan, což možná odráží jeden z jeho činů vynález kola ( süan = dvoukolý vozík, jüan = vidličnatá oj). Se jménem Žlutého císaře je spjata řada vynálezů vedle zmí Mytičtí vládci Šen-nung, Nefritový císař a Žlutý císař.

23 II. Mytičtí vládci 22 něného kola i sekyra, luk, střely, oděv a obuv, naučil prý lidi odlévat zvony a trojnožky, hloubit studně, vyrábět tažné vozy a čluny atd. i některé hudební nástroje. Je pokládán rovněž za zakladatele společenského řádu a prý také přidělil každé rodině jedno příjmení. Byl považován za pokračovatele Šen nunga v určování léčivých rostlin, a proto je mu také připisováno první lékařské dílo v Číně Chuang ti nej ťing (Klasická kniha Žlutého císaře o vnitřním lékařství). V náboženském taoismu je Žlutý císař uctíván jako jeden z jeho zakladatelů (spolu s Lao c em tvoří dvojici Chuang Lao). Je mu připisováno stvoření lidí, vynález písma, chov bource morušového, vynález hrnčířského kruhu a kompasu. Podle představ vzniklých v 6. století před n. l. byl Žlutý císař jedním z pěti mytických císařů (wu ti), panujících nad pěti světovými stranami. Protože byl vládcem středu (nejdůležitější ze světových stran v čínském pojetí), měl v jejich hierarchii zároveň nejvyšší postavení. V Chuang lingu v provincii Šen si (severně od Si anu) je místo uctívané jako hrob Žlutého císaře (Chuang ti ling) nebo 2637 před n. l. Tradiční první rok prvního šedesátiletého cyklu čínského lunisolárního kalendáře, údajně zavedeného Žlutým císařem. Rok 2008 je 25. rokem 79. nebo 78. cyklu, popřípadě rokem 4706 nebo 4646 podle Žlutého císaře. Systém užívaný v současnosti souběžně s gregoriánským kalendářem v Číně, na Taiwanu, v Japonsku, Singapuru, ve Vietnamu a v Koreji se od jiných kalendářů liší řazením do cyklů šedesátkové soustavy. V ní se dvanáctiletý cyklus (označený jmény zvířat zvěrokruhu: myš, buvol, tygr, zajíc, drak, had, kůň, ovce, opice, kohout, pes a vepř) kombinuje s pětiletým cyklem, kdy se střídají prvky (kov, voda, dřevo, oheň, země). Protože měsíce trvají 29 nebo 30 dnů, je lunární rok dlouhý 353, 354 nebo 355 dní. Aby se vyrovnal rozdíl mezi délkou lunárního a solárního roku, vkládají Číňané v přesně určených intervalech třináctý měsíc. V roce 2009 bude například za 5. měsícem (květen/ červen) následovat vkladný 5. měsíc (červen/červenec). Počátek nového roku je pohyblivý nastává o prvním novu po vstupu Slunce do souhvězdí Vodnáře, mezi 21. lednem a 20. únorem gregoriánského kalendáře. Viz též příloha Čínský kalendář. kolem 2500 před n. l. Bitva u Čuo lu (blízko dnešních hranic mezi provinciemi Che pej a Liao ning), v níž podle tradice Žlutý císař zvítězil nad několika kmeny a získal nadvládu nad střední Čínou, je považována za událost, jež vedla k zformování čínského národa (Chua sia) ( )/ ( ) před n. l. K významným polomytickým polohistorickým postavám patří i další z legendárních pěti mytických císařů, panovníci Jao a Šun. Jao prý stanovil kalendář

24 před n. l. a zavedl úřednická místa odpovědná za čtyři roční období. Za Jaovy vlády se na nebi objevilo 10 sluncí, která hrozila zemi spálit. Božskému lukostřelci Iovi se však 9 z nich podařilo sestřelit. Šun byl údajně příslušníkem východních barbarů ; vyznal se v hrnčířství a sám obdělával pole. Procestoval prý čtyři nebeské kraje a zahnal čtyři neblahé bytosti, které střežily brány čtyř směrů. Přestože se ho otec snažil několikrát zabít, Šun se neprovinil proti synovské poslušnosti. Jao a Šun jsou v Konfuciových Hovorech (Lun jü) i jiných konfuciánských spisech pro své vynikající vlastnosti pokládáni za ideální panovníky zlatého věku. 23. století před n. l. Do této doby se klade nejstarší záznam o zemětřesení v čínských pramenech. Došlo k němu v jižním Šan si a jeho síla je odhadována na stupeň 5 Richterovy stupnice ( ) před n. l. S Jüem, který je známý též jako Veliký Jü (Ta Jü), se dostáváme na počátek historické doby, nebo lépe řečeno na konec doby mytologické. Ve starověké čínské mytologii je znám především jako kulturní hrdina, přemožitel velké potopy. Po osmi až deseti letech usilovné práce, kdy musel například hloubit průchod horami, se mu nakonec podařilo svést velké řeky do moře. V důsledku namáhavé práce začal kulhat a pověstný Jüův krok (Jü pu) se později stal vzorem pro magický taoistický tanec. Po zvládnutí potopy prý vyhubil v močálech hady a draky a učinil zemi způsobilou pro obdělávání. Za to dostal od Šuna trůn a stal se zakladatelem dynastie Sia. Jüovi se připisovalo rozdělení Číny na 9 oblastí (ťiou čou), položení 9 hlavních silnic, ohraničení násypy 9 jezer a změření 9 vrcholků. V Kchuaj ťi (dnes Šao sing v provincii Če ťiang) se nachází jeho údajný hrob. trigram jméno p íroda chien nebe tchien kchun zem ti en hrom lej sün vítr feng kchan voda šuej li ohe chuo ken hora šan tuej mok ina ce

25 III. První státní útvary Úvod Tradiční čínská chronologie počíná dynastií Sia, po níž následují dynastie Šang a Čou. Toto nejstarší období bývá také někdy označováno za období Tří dynastií čínského starověku (san taj). Založení dynastie Sia bylo vždy spojováno s postavou Velikého Jüa, legendárního krotitele velké povodně. Podle jiných verzí legendy byl zakladatelem dynastie až Jüův nástupce Čchi. Z pozdějších historických pramenů známe dokonce jména devatenácti vládců této dynastie. Díky archeologickým výzkumům posledních desetiletí dynastie Sia již nepatří do říše legend, kam byla donedávna řazena. Ještě nedávno se vycházelo z předpokladu, že čínská civilizace vznikla na poměrně malém prostoru Velké čínské nížiny (Čung jüan) v barbarském obklopení a v posloupnosti dynastií Sia Šang Čou. Archeologické nálezy však stále více ukazují jednak to, že prvním čínským státem nemusela být nutně Sia, jednak že všechny tři dynastie se po určitou dobu vyvíjely částečně paralelně a částečně se překrývaly. Například o neolitické kultuře Chung šan (asi před n. l.), která se vyvíjela ve východním Vnitřním Mongolsku a Liao ningu, předpokládají čínští archeologové, že s největší pravděpodobností již byla společensko politickou entitou na úrovni raného státu. Totéž asi platí i o některých dalších kulturách pozdně neolitické Číny. Jisté náznaky politické moci a majetkového rozvrstvení společnosti můžeme sledovat i v kultuře Lung šan. Často se proto mluví o subkulturách, které se společně podílely na utváření čínské kultury. Ze srovnání archeologického materiálu vyplývá, že subkultura ( dynastie ) Sia navazovala na chenanskou variantu pozdně neolitické kultury Lung šan a rozvíjela se zejména ve střední části Velké čínské nížiny (provincie Che nan a jižní Šan si). Subkultura ( dynastie ) Šang byla zřejmě pokračováním kultury Ta wen kchou (provincie Šan tung) a byla mocnou politickou silou východní Číny ještě dříve, než zvítězila nad Sia. O přesvědčivosti šangské kultury či civilizace svědčí i to, že přežívala i po své porážce (ve 12./11. století před n. l.) v čouské kultuře až do konce dynastie Čou. Třetí subkultura je totožná s raným čouským obdobím. Čtvrtá subkultura, která sice nemá dynastické pojmenování, ani neznáme jména jejích panovníků, ale jež se stejně významně podílela na formování čínské civilizace a kultury, navazovala na kultury lesostepních oblastí Sibiře a střední Asie. Jejím nejstarším projevem byla zmíněná kultura Chung šan a pokračovala i v době dynastie Šang a Západní Čou. Vedle toho se ve stejné době utvářely na dnešním čínském území další, na čínské

26 25 úvod Umělecké výrobky z dynastií Šang a Západní Čou. civilizaci nezávislé kultury, o čemž svědčí například nálezy v San sing tuej (provincie S čchuan) z 19. století před n. l. a Sin kanu (provincie Ťiang si) z 12. století před n. l. Nejstarší bronzy, které daly celému období jméno doba bronzová, patří kultuře Er li tchou ve střední Číně, která bývá ztotožňována s tradiční dynastií Sia (asi před n. l.). Stejně jako v neolitických kulturách i zde byly nalezeny doklady řemeslného zpracování nefritu. Výroba bronzových předmětů nejrůznějšího určení rituálních nádob, hudebních nástrojů, zbraní, pracovního nářadí i ozdob se však naplno rozvinula až v období následujícím, v době Šang. Rovněž výroba keramiky dosáhla v tomto období vynikajících výsledků (protoporcelán). Astronomická pozorování vedla i k vytvoření poměrně přesného cyklického lunisolárního kalendáře, který se s menšími upřesněními používá dodnes. Dynastie Šang je prvním státním útvarem na území Číny, jenž nám zanechal písemné památky. Nejstarší dochované jsou věštebné nápisy na kostech zvířat a želvích krunýřích (čínsky ťia ku wen) z přelomu 14. a 13. století před n. l. Kromě věštebných nápisů se z tohoto období dochovaly i seznamy vládců dynastií Šang a Sia. Hospodářský i společenský rozvoj umožňoval již od konce 3. tisíciletí před n. l. vznik raných měst. O souběžném vývoji kultur Šang a Čou v raném období svědčí bohatý čouský archiv kolem 190 věštebných kostí ze začátku 12. století před n. l. s cennými doklady o šangsko čouských politických vztazích. Nakonec se však Čouové na konci 12. století před n. l. za pomoci spojeneckých kmenů zmocnili vlády nad šangským královstvím. Počínaje dynastií Čou byla absolutní moc panovníka vysvětlována mandátem Nebes (tchien ming). Vláda byla panovníkovi udělována nikoli v závislosti na božském právu, nýbrž na jeho přednostech (zejména morálních). Po dvě staletí se čouská Čína těšila stabilitě a míru. Proti nečouským kmenům uvnitř království a kočovníkům podél severní hranice se sice vedly války, avšak mezi samotnými čínskými státy bylo poměrně málo sporů. Jižní expanze byla úspěšná a expanze na sever udržovala kočovníky mimo čínské území. Na přelomu 9. a 8. století před n. l. vzrostla moc čouské šlechty i vojenská moc jednotlivých států, které stále ještě uznávaly lenní poddanost čouskému státu. V průběhu období Jar a podzimů ( před n. l.) se nakonec jednotný stát rozpadl na soupeřící koalice i jednotlivé státy a území čouského panovníka bylo omezeno pouze na oblast kolem hlavního města ( královská doména ).

27 III. První státní útvary 26 III. První státní útvary (asi před n. l.) asi před n. l. doba bronzová Doba bronzová je období, kdy se již plně rozšířila výroba a používání kovu (zejména bronzu), což mělo vliv na zvýšenou technickou, hospodářskou a společenskou úroveň. V různých částech světa nastala v různých obdobích v závislosti na technické zručnosti obyvatel. Dost často se doba bronzová nepřesně charakterizuje jako období, kdy lidé objevili způsob zpracování kovů či kdy vynalezli zpracování bronzu. Jak již víme, počátky metalurgie známe již z neolitických kultur, nejméně od roku 3000 před n. l. Přirozeně neplatí ostré hranice mezi dobou kamennou a bronzovou přechodné období, kdy se stále používal kámen, ale již se začaly vyrábět kovové předměty, je někdy nazýváno obdobím chalkolitu (chalkos = kov, měď, bronz, lithos = kámen). konec 3. tisíciletí před n. l. Vznikají první státní útvary na území Číny (sv. a střední Čína) (Chung šan, Sia). asi před n. l. Do této doby jsou datovány stavby připomínající pyramidy v Šen si, Šan tungu a Čching chaji, jejichž vědecký průzkum teprve začíná. Mezi čínské pyramidy však bývají často chybně řazeny nejrůznější stavby včetně mohyl císařů. asi před n. l. Dynastie Sia je v čínských historických pramenech popsána jako první ze Tří dynastií. Do objevení sídliště Er li tchou u města Jen š v provincii Che nan bylo těžké oddělit mýtus od skutečnosti. Vykopávky odhalily rozlehlé palácové stavby datované do doby kolem před n. l. a doklady raného zpracování bronzu. Erlitchouská kultura (Er li tchou I a II) zahrnovala rozsáhlou oblast sz. Che nanu a jižní Šan si, a protože nálezy ukázaly na silné mocenské postavení, byla ztotožněna s dynastií Sia. Naleziště je považováno za jedno z hlavních měst dynastie Sia. mezi 2159 a 1948 před n. l. V klasické Šu ťing (Knize dokumentů historie) jsou zaznamenána první data zatmění Slunce pozorovaného v Číně. Podle pověsti první známí astronomové Si a Che (též se uvádí jako jedna osoba, Si che) neinformovali císaře o tomto jevu včas, a byli proto popraveni. Jednalo se pravděpodobně o částečné zatmění, protože úplná zatmění Slunce pozorovatelná v severní Číně jsou velmi vzácná. (Poslední úplné zatmění Slunce bylo v Pekingu pozorováno 28. října 1277 a další bude až 2. září 2035.) kolem 2000 před n. l. V Chan tanu (provincie Che pej) a ve Wu č (provincie Che nan) byly v roce 2001 objeveny lebky se stopami po zvláštním druhu řezání, které napovídají, že starověcí obyvatelé Číny znali praxi skalpování, jak se s ní setkáváme u severo

28 před n. l. amerických Indiánů. Podle čínských vědců byla tato praxe běžná v celé severní části Eurasie, čínské nálezy jsou však nejstarší. Ve vesnici Liou šuej u řeky Kerija v Sin ťiangu bylo v letech odhaleno 64 komorových hrobů z doby bronzové s bohatou výbavou. Překvapením byly velmi dobře zpracované měděné předměty (nože, hroty šípů, náramky), ale zejména železný nůž. Nejstarší železné předměty na území Číny byly dosud známy až z období dynastie Chan. Bohaté nálezy kreseb na skalách (petroglyfy) v severním a západním Tibetu objevené v 90. letech 20. století dokládají vyspělou civilizaci v oblasti tzv. Horního Tibetu dávno před příchodem buddhismu. Jako nositelé této kultury jsou označováni stejní obyvatelé, kteří na území Tibetu založili království Žang žung. V roce 2005 archeologové objevili v sídlišti La ťia kultury Čchi ťia v sz. Číně misku s velmi dobře zachovanými zbytky nudlí. Místo bylo zničeno zemětřesením před lety. Tyto nudle se nevyráběly z pšeničné mouky jako dnes, nýbrž z prosné mouky. I když pšenice již v této době v Číně rostla, pěstovat se začala až mnohem později. (2800) před n. l. Kultura doby bronzové v jz. Číně reprezentovaná nalezištěm San sing tuej (provincie S čchuan) je jedním z mocenských center vyvíjejících se na území Číny souběžně s dynastiemi Šang a Čou. Království (ztotožněné se starověkým královstvím Šu známým z čínských pramenů) náhle zaniklo po přibližně letech. Archeologické vykopávky z 80. a 90. let 20. století vynesly na světlo ruiny několika měst a přinesly bronzové předměty zcela odlišné techniky než šangské (mj. i mužskou sochu v životní velikosti vážící 180 kg), výrobky z nefritu i zlata, keramiku a další předměty. Nejstarší vrstvy (obětní jámy) jsou datované až do období neolitu. Na území východního S čchuanu se rozvíjela kultura známá z čínských pramenů pod jménem Pa. Její obyvatelé se účastnili již bojů Čouů proti Šangům. Stát Pa zasahoval do bojů v období Jar a podzimů a Válčících států. Byl poražen státem Čchin v roce 316 před n. l. 2. tisíciletí před n. l. Lazuritová cesta a nefritová cesta propojily Čínu se střední Asií. Po těchto obchodních cestách putoval do Číny zejména lazurit z dolů v Badachšánu a nefrit z dolů v oblasti dnešního Jarkandu a Chotanu v Sin ťiangu století před n. l. Dynastie Šang podle historické tradice vládla v letech před n. l., podle realističtějšího odhadu k tomu došlo v 17./ století před n. l. Podle historických pramenů trvala let a postupně se vystřídalo 31 králů v 17 generacích. Jména většiny těchto králů se dochovala i v nápisech z pozdní doby Šang (Jin).

29 III. První státní útvary 28 asi 1700 polovina 15. století před n. l. Archeologické naleziště Er li tchou III (asi před n. l.) signalizuje příchod raného dynastického období Šang. Většina archeologů se přiklání k názoru, že se jedná o první hlavní město dynastie Šang, známé z historických pramenů pod jménem Po, jež bylo založeno za vlády zakladatele dynastie Čcheng Tchanga. V nalezišti Er li kang u Čeng čou v Che nanu byly objeveny zbytky sídliště městského typu, jež bývá identifikováno s Ao, druhým hlavním městem Šangů. Nalezené zbytky na svou dobu velmi mohutného města dávají tušit vyspělost rané šangské civilizace a vysokou organizovanost státní moci. asi před n. l. V hrobech v Čerčenu a Lou lanu v Sin ťiangu byla nalezena nejstarší dokonale zachovalá mumifikovaná ženská i mužská těla (dnes vystavena v Turfanském muzeu v Turfanu). Předpokládá se, že patřila předkům indoevropských Tocharů, kteří žili v oblasti Tarimské pánve až do 9. století n. l. kolem 1500 před n. l. Z této doby pocházejí nejstarší pozůstatky čínské deskové hry zvané liou po (doslova: šest tyčinek ). Stejně jako u podobných her se hrálo s generály a pěšáky. Liou po ztratila na popularitě kolem 6. století n. l. 14. století před n. l. Nejstarší datované záznamy (v nápisech na zvířecích kostech) o pozorování astronomických jevů v Číně se vztahují k zatmění Měsíce. Přibližně ze stejné doby pocházejí i záznamy o pozorování nov či supernov. Na nejstarším datovaném nápise z této doby čteme: Sedmého dne, což byl den ťi s, navečer se v okolí hvězdy Ta chuo náhle objevila nová hvězda. Ta chuo ( Velký oheň ) odpovídá hvězdě α Scorpii čili Antares v souhvězdí Štíra. Nápisy na želvích krunýřích rovněž zaznamenaly nejstarší matematické texty obsahující symboly založené na desítkovém systému. asi před n. l. Pozdní šangské období, známé později jako Jin podle kulturní a politické metropole Jin i ( město Jin ) v oblasti dnešního An jangu v severním Che nanu, je nejlépe prozkoumaným obdobím dynastie Šang. Toto období je velmi dobře reprezentováno skupinou sídel s centrem u vesnice Siao tchun, západně od An jangu. Do tohoto místa, známého jako Jin sü ( ruiny Jin ), přestěhoval podle historických pramenů šangský král Pchan keng v 10. roce své vlády veškeré šangské obyvatelstvo. Jméno Jin dostalo město a pozdní šangské období až za dynastie Čou. Sami Šangové své hlavní město nazývali Ta i Šang ( Velké město Šang ). O významu skupiny sídel kolem An jangu svědčí mj. ta skutečnost, že zde bylo odkryto na 14 královských hrobek šangských panovníků a jejich manželek a lokalizováno na dalších hrobek. Nalezeny byly

30 před n. l. i důkazy o výrobě primitivního porcelánu (protoporcelánu) ze směsi kaolinu, draselného živce a křemene. Z tohoto období také pocházejí nejstarší dochované písemné památky na území Číny (ťia ku wen, nápisy na krunýřích a kostech ). Celkový počet znaků v této době se odhaduje na Jim předcházely knihy tvořené svazky proužků bambusu, které se však nedochovaly (jejich existenci dokládá podoba šangského znaku pro knihu ). konec 14. století před n. l. První záznam o slunečních protuberancích (či sluneční koróně?) v nápise na zvířecí kosti doslova mluví o třech plamenech a pohlcení Slunce ; tento jev byl pozorován při úplném zatmění Slunce, což upřesňuje jeho datování. Podle moderních čínských astronomů k tomu došlo buď nebo před n. l. po 1300 před n. l. Šangové začali používat vozy tažené koňským spřežením, zejména válečné vozy podobné těm, které používali válečníci západní Asie zhruba kolem 1500 před n. l. Šangští králové stavěli armády až o mužích. Jízda byla vyzbrojena kopími s bronzovými špicemi, dřevěnými luky a halapartnami. 13. století před n. l. Na věštebných kostech a želvích krunýřích je řada přesně datovaných záznamů o pozorování zatmění Slunce a Měsíce (s uvedením měsíce a dne, chybí však rok). Zatímco v Evropě byl desítkový systém zaveden poměrně nedávno (první použití je v jednom španělském rukopise z doby kolem roku 976 n. l.), v Číně se znaky pro jednotky, desítky, stovky, tisíce a desetitisíce používaly již v šangských nápisech. asi století před n. l. V Číně se jako platidlo používaly kostěné a bronzové napodobeniny ulit mořských živočichů rodu Cypræa, známých jako kauri (čínsky pej). Přírodní kauri byly platidlem v určitých dobách prakticky na celém světě, v Číně jsou nejstarší doklady v raném období dynastie Šang. kolem 1200 před n. l. Kultura doby bronzové Wu čcheng (Sin kan, provincie Ťiang si) je jedním z mocenských center vyvíjejících se na území Číny souběžně s dynastiemi Šang a Čou. V roce 1989 bylo objeveno více než 470 bronzových předmětů této bronzové kultury středního a dolního toku Dlouhé řeky. Wu ting ( asi 1200 před n. l.) je prvním historicky doložitelným vládcem na území Číny. Za něj dosáhla moc šangského království zřejmě vrcholu Šangové Bronzová nádoba s charakteristickou výzdobou doby dynastie Šang

31 III. První státní útvary 30 si vojensky podřídili nejen své sousedy, ale i státy vzdálené přes kilometrů od hlavního města (např. lokalita Šu fu tchun v provincii Šan tung). V hrobce Fu chao, jedné z manželek krále Wu tinga, první historicky doložené vojevůdkyně (často vedla šangskou armádu do boje), bylo nalezeno na bronzových předmětů, jež dohromady vážily asi kg. Největší dosud nalezená nádoba typu fang ting (čtverhranná nádoba na obětiny) byla vysoká 133 cm a má hmotnost neuvěřitelných 875 kg. konec 12. století před n. l. Nejranější přesně datované záznamy o zemětřeseních ve střední Číně (dnešní provincie Šen si). První je datovaný do 6. měsíce 3. roku vlády šangského panovníka Ti iho, druhý záznam je datován do 6. měsíce 8. roku vlády čouského krále Wen wanga. Problém je pouze v tom, že nevíme, ve kterém roce přesně vlády těchto panovníků začínaly. Podle tradičního datovaní by tomu odpovídaly roky 1189 a 1177 před n. l., podle novějších výzkumů roky 1093 a 1092 před n. l. Protože obě události jsou datovány do 6. měsíce a oba panovníci vládli zřejmě ve stejné době, mohlo by dokonce jít o stejné zemětřesení. konec 12./začátek 11. století před n. l. Kmeny Ti, Kuej a Žung přinutily kmen Čouů přesídlit z oblasti města Pin na sz. dnešní provincie Šan si nebo Šen si dále na jih řeky Fen šuej do Čchi šanu poblíž dnešního Feng siangu a Pao ťi (západně od Si anu). Zde čouský vévoda Tan fu vybudoval po šangském vzoru hrazené město Čou jüan s palácem na plošině z dusané hlíny. Pozůstatky města Čou jüan s palácem o rozloze asi m² odkryli čínští archeologové v polovině 70. let 20. století. Zároveň byl objeven archiv věštebných kostí, z nichž kolem 190 mělo ryté nápisy s cennými doklady o šangsko čouských politických kontaktech. Čouský panovnický rod brzy pojal myšlenku vystřídat Šangy ve vládě nad jimi ovládaným územím. Dobývání šangského území trvalo v podstatě tři generace. Přestože ho ve skutečnosti zahájili až jeho synové, byl to Wen wang ( kulturní král či král [přinášející] civilizaci ), komu patří zásluha na přetvoření čouského království v největší mocnost západně od Šangů. On jako první začal po vzoru Šangů používat titul krále (wang) a šlechticům uděloval titul vévoda (kung). Čouskou sféru vlivu rozšířil na sever od šangského království a rovněž podnikal nájezdy na jih, a tak připravil cestu pro konečné dobytí území Šangů. Podle historických pramenů Wen wang dal postavit most na člunech přes řeku Wej šuej nejstarší zmínka o mostu v Číně. Šangští či čouští kováři již dovedli zpracovávat meteorické železo za horka. kolem 1070 před n. l. Snad nejstarším dokladem o dálkovém obchodu s čínským hedvábím je nález hedvábných proužků pravděpodobně čínského původu, zapletených do vlasů egyptské mumie třiceti až padesátileté ženy.

32 století před n. l. asi 1046/1027 před n. l. Ve slavné bitvě u Mu jie nedaleko šangského hlavního města čouský král Wu wang ( bojovný král, 1046 před n. l.) v čele čouské armády porazil, za přispění Čchiangů a osmi dalších spojeneckých kmenů ze západu, šangskou armádu. Tuto bitvu máme v čínských pramenech přesně datovanou: druhého měsíce 12. roku Wu wangovy vlády (problém je pouze v tom, že nevíme, kdy Wu wangova vláda podle západního kalendáře přesně začala). Od tohoto data se počítá začátek dynastie Čou. Wu wang zemřel krátce po dobytí území Šangů a zanechal rozsáhlou říši, kde bylo třeba upevnit vládu. To bylo úkolem pro jednoho z jeho bratrů, Čou kunga ( čouský vévoda ), který se stal regentem za nezletilého Wu wangova syna Čcheng wanga. Čou kung je považován za jednoho z největších státníků čínských dějin, který nejenže pacifikoval zemi, ale položil i základy čouské říše pro příštích 8 století. Dokonce mu bylo připisováno autorství jedné z konfuciánských klasických knih, Čou li (Čouské obřady). V říjnu 2004 byl zahájen průzkum jeho hrobky u Čchi šanu. asi 1046/ před n. l. Období vlády dynastie Čou, nejdéle vládnoucí dynastie v čínských dějinách. Pouze však v období do roku 771 před n. l. reálně ovládala asi dvě třetiny Číny (období Západní Čou). Poté byla moc jejích panovníků postupně omezována, nakonec jim zbyla pouze královská doména (wang ťi) kolem hlavního města. 11./10. století před n. l. Za vlády králů Čcheng wanga a Kchang wanga bylo čouské království rozděleno na množství feudálních lén udělených členům královského rodu Ťi (státy Kuo, Kuan, Cchaj, Čcheng, Chuo, Wej, Mao, Tan, Kao, Jung, Cchao, Tcheng, Pi, Jüan, Feng, Sün, Jü, Ťin, Jing, Lu, Fan, Ťiang, Sing, Mao (II), Cuo, Ťi, Jen) a dalších význačných rodin jako Ťiang (stát Čchi) a C (stát Sung; potomci Šangů). konec 11. století před n. l. Bylo vybudováno východní hlavní město Luo i (v dnešním Luo jangu, provincie Che nan) jako pevnost na podporu ču chou na východě země. Několik států založených příslušníky čouského královského rodu a příbuznými bylo přestěhováno dále na východ a sv. jako předvoj expanze. Na Šantungském poloostrově byl založen stát Lu, jeden z nejvýznamnějších států čínského starověku, mj. rodiště Konfucia. Anály státu Lu (Letopisy Jara a podzimu), zahrnující období od roku 722 do roku 481 před n. l., daly jméno celému období Jar a podzimů (Čchun čchiou). Stát Lu byl dobyt roku 256 před n. l. státem Čchu. Ve stejné době byl východně od státu Lu založen stát Čchi, který stejně jako jeho soused Lu patřil k nejvýznamnějším státům období Jar a podzimů. V 7. století před n. l. se jeho vládce stal hegemonem (pa).

33 III. První státní útvary 32 Na území dnešní provincie Šan si vznikl stát Ťin, jehož vládce se v 7. století před n. l. stal jedním z pěti hegemonů období Jar a podzimů. V oblasti dnešního Pekingu byl založen stát Jen, který ovládal území sv. Číny až do roku 222 před n. l. Jeho jméno později přejala řada států v této oblasti. Ve státě Jen se používala bronzová platidla v podobě šňůry perel (čínsky čchuan), nedávno objevená v provincii Liao ning. kolem 1000 před n. l. Nálezy bronzových jehel jsou nejranějšími doklady používání akupunktury v Číně. Avšak již v období neolitu se ke stimulování určitých částí těla používaly ostré kamenné odštěpky zvané pien. Ženšen (Panax ginseng, česky Všehoj ženšenový), který obyvatelé sv. Číny do té doby používali k jídlu (byl znám již asi let), se nyní začal využívat k lékařským účelům. Tvar kořene připomíná lidské tělo, odtud také jeho čínské jméno (žen šen, kořen [ve tvaru] člověka ). Ženšen patří k nejznámějším exotickým bylinám. Jsou mu přisuzovány téměř magické vlastnosti. V oficiální lékařské literatuře je doporučován jako prostředek k posílení organismu a v prevenci stresu. Působí stimulačně a relaxačně na centrální nervový systém, podporuje srdeční činnost, zlepšuje střevní peristaltiku, snižuje hladinu krevního cukru a pomáhá organismu mobilizovat energii k zvládnutí fyzicky i psychicky náročných situací, krátkodobě zlepšuje koncentraci, posiluje životní sílu a vitalitu. Čínští lékaři ho používají k léčbě nechutenství, nespavosti, zapomnětlivosti, celkové slabosti a ochablosti. polovina 10. století před n. l. Vojenské kampaně králů Kchang wanga, Čao wanga a Mu wanga proti kmenům na západě, východě a jihu značně vyčerpávaly centrální moc. Mu wangův velký úspěch na západě se stal i námětem románu Mu tchien c čuan (Příběh o Synovi nebes Muovi) napsaném mezi lety 400 a 350 před n. l. V 17. roce své vlády se Mu wang podle tradice setkal v západních horách Kchun lun s Královskou matkou Západu (Si wang mu), vládkyní západního ráje, a uzavřel s ní koalici století před n. l. První nápisy na bronzových nádobách. Objevila se nejstarší známá čínská poezie. Nejstarší náboženské hymny Š ťing (Knihy písní) byly zpívány při důležitých obřadech na čouském panovnickém dvoře. 1. polovina 1. tisíciletí před n. l. Pokrok ve výrobě a zemědělství provázený růstem obyvatelstva se odrazil i v růstu měst. Zejména v severní Číně došlo k překotnému rozšíření městského způsobu života. Většina měst v tomto období byla centry městských

34 století před n. l. států do doby, než byly vtěleny do vznikajících velkých států. Pod tlakem mocných sousedů či útočících kočovných kmenů se sídelní města často stěhovala. kolem 900 před n. l. V oblasti dnešní provincie Chu pej vznikl stát Čchu, jeden z nejvýznamnějších států období Jar a podzimů a Válčících států. Jeho panovníci nosili od roku 704 před n. l. (počínaje Siung tchungem) titul král (wang), stejně jako vládci dynastie Čou. O významu státu Čchu svědčí mj. i to, že k jeho odkazu se svým jménem hlásila řada států až do 10. století n. l. kolem 854 před n. l. Na západě, na území dnešní provincie Šen si, obklopen nečínskými kmeny, byl založen stát Čchin, kterému se postupně podařilo porazit všechny soupeře a roku 221 před n. l. sjednotit Čínu pod svou nadvládou. konec 9. století před n. l. Vznikly nejstarší části I ťing (Knihy proměn), sbírky mysticko věšteckých textů, které však později byly interpretovány filosoficky. 841 před n. l. Šlechtici společně vyhnali tyrana Li wanga a nahradili ho společným vedením (kung che, společné usmíření ). Tato šlechtická republika, ojedinělá v celých dějinách císařské Číny, trvala do roku 828 před n. l., kdy byl nastolen na trůn korunní princ. Rok 841 před n. l. je považován za první spolehlivé datum čínských dějin. 822 před n. l. Barbarští Čchüan Žungové (též Západní Žungové) vyplenili čouské hlavní město Chao (v oblasti dnešního Si anu). kolem 800 před n. l. Ve funkci platidel se začínají objevovat bronzové mince pu pi v podobě zemědělského náčiní (rýče, lopaty aj.), v některých oblastech i bronzové mince v podobě ryb (jü pi). Ve státech Jen, Čchi a Čao se později začaly vyrábět bronzové mince ve tvaru nože (tao pi). asi 800 před n. l. 644 n. l. V západním Tibetu se rozvíjela bohatá kultura království Žangžung s centrem kolem posvátné hory Kailás. Jeho obyvatelé mluvili vlastním jazykem a vyznávali náboženství bön. Počátky království jsou zahaleny v polomytickém šeru dávnověku. Neznáme ani jména panovníků, kromě posledního. Dodnes jazykem žangžung mluví asi obyvatel indického Himáčalpradéše. 8. století před n. l. Nejstarší železné předměty na území Číny se našly v Sin ťiangu a Kan su. Přestože kastrace jako trest existovala v Číně zřejmě již na začátku dynastie Čou, kroniky zaznamenávají, že eunuchové jako služebníci se na dvoře panovníka začali používat ve větší míře až v 8. století před n. l.

35 III. První státní útvary před n. l. Za vlády krále Jou wanga sílily útoky Západních Žungů (Si Žung, též Čchüan Žungové) proti státu Čou. Král nechal zřídit varovný systém strážných věží, kde se mělo zapálit světlo, když nepřátelské kmeny zaútočily. 771 před n. l. Čouská královská linie byla opět přerušena, když byl král Jou wang zabit útočícími Západními Žungy, kteří dobyli hlavní město Chao. Čouská šlechta se rozdělila na dva tábory, protože vznikly dva královské dvory v čele s dvěma princi jeden ve starém hlavním městě, druhý ve východním hlavním městě Luo i. Království Čou bylo nakonec v podstatě omezeno na území kolem hlavního města, i když v historických pramenech je celé období až do roku 256 nebo dokonce 221 před n. l. nadále nazýváno Východní Čou.

36 před n. l. Starověké prapory (Sin-ting San-li tchu, Ilustrace ke Třem knihám o obřadech v novém sestavení).

37 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) Úvod Přestěhování hlavního města Čouů z jejich tradiční základny v oblasti dnešního Si anu dále na východ do Luo i, zvaného též Čcheng čou, v roce 770 před n. l. znamenalo konec moci státu Čou. Čouští králové, kteří na východě neměli pevnou oporu, se museli spoléhat na pomoc sousedních států, aby se bránili proti nájezdům ostatních mocností, ale také při řešení interních problémů. Celé období až do roku 476 před n. l. dostalo jméno období Jara a podzimu či Jar a podzimů (Čchun čchiou) podle slavné kroniky státu Lu, rodiště Konfuciova, zachycující události let před n. l. Bylo to období feudální roztříštěnosti nikoli nepodobné středověké Evropě. Již v 8. století bylo v ústřední oblasti někdejší čouské říše na 170 států a na periferii dalších 30. V 8. století před n. l. byla ustavena nová funkce hegemona (pa) čili vrchního vládce. Svolával mezistátní shromáždění, urovnával neshody mezi státy a vedl vojenské kampaně proti nečínským kmenům. Mezistátní shromáždění se zpočátku konala při mimořádných událostech způsobených problémy s rostoucí mocí jižního státu Čchu. Postupně se však shromáždění stala pravidelnými a dobrovolné příspěvky se změnily v povinný tribut dvoru hegemona. Nový systém států pod jednotným vůdcovstvím se vyvíjel nejen v severní Číně pod vedením státu Ťin, ale i v jižní Číně pod vedením státu Čchu. Další dva státy, Čchin a Čchi, i když neměly takovou moc jako mocné státy Ťin a Čchu, vstřebaly slabší sousedy do systému satelitních států. Některé z těchto států s růstem počtu obyvatelstva, hospodářského blahobytu, rozvoje techniky a společenské i vojenské organizace značně posílily a nakonec probíhalo soupeření o hegemonii pouze mezi několika nejsilnějšími státy. K další významné změně došlo v 5. století před n. l., když státy Wu a Jüe na dalekém jihu náhle odmítly stát Čchu jako hegemona v jižní části Číny. Bylo to v době, kdy stát Ťin byl oslaben bratrovražedným bojem mezi mocnými šlechtickými rody, jenž ho nakonec rozdělil na tři mezi sebou bojující panství. Po porážce Čchu v roce 482 před n. l. tak vyhlásil stát Wu hegemonství nejen nad jižní Čínou, ale dokonce i nad Čínou severní. Nadvláda Wu však velmi brzy skončila po útoku státu Jüe.

38 37 úvod Následovalo půl století politických zmatků. Malé státy se staly kořistí velkých, zatímco ve velkých státech staré vládce nahradili usurpátoři. Když chaos skončil, zůstalo sedm hlavních velmocí a několik menších. Jediným starým státem bylo Čchu Čao, Chan a Wej (II) vznikly po rozpadu státu Ťin, ve státě Čchi usurpoval moc nový vládnoucí rod Tchien (proto se v tomto období mluví o Tchien Čchi na odlišení od starého Čchi) a Čchin procházel problémy s následnictvím. Jižní stát Čchu byl téměř kompletně asimilován do severní kultury (s výjimkou umění, literatury a folkloru). Válečné střety mezi šesti či sedmi nejmocnějšími státy se vyostřily v dlouhém období boje o moc známém jako období Válčících států (Čan kuo) ( před n. l.). Bylo to zároveň jedno z nejplodnějších a nejvlivnějších období čínských dějin. Zažilo nejen vzestup mnoha velkých filosofů čínské civilizace včetně konfuciánských myslitelů Mencia a Sün c a, bylo rovněž svědkem ustavení mnoha vládních struktur a kulturních modelů, jež charakterizovaly Čínu na dalších let. Z válečných střetů vyšly nakonec vítězně dva státy, Čchin a Čchu. V roce 223 před n. l. stát Čchin porazil stát Čchu a o dva roky později vytvořil první skutečně sjednocenou čínskou říši. Brzy po vítězství nad dynastií Šang čouští panovníci vytvořili systém dědičných údělů. Příbuzní krále a někteří zvlášť zasloužilí příslušníci vládnoucí vrstvy dostali do dědičného užívání území i s obyvatelstvem podle velikosti území pak dostali titul kung (vévoda), chou (markýz), po (hrabě), c (vikomt) a nan (baron). Tito vládci dědičných údělů (ču chou) zase obdarovávali půdou své podřízené. Systém údělů v podstatě trval až do vytvoření první centralizované říše Čchin ve 3. století před n. l. Základním projevem podřízení ču chou čouskému králi byla daň, jejíž výše závisela na hodnosti jednotlivých vládců dědičných údělů. Odmítnutí poslat panovníkovi daň znamenalo neuznání jeho nejvyšší moci. Prudký rozvoj výroby související s objevením železných pracovních nástrojů, závlahového zemědělství a orby s pomocí tažného dobytka vedl v století před n. l. k důležitým změnám v systému sociálně ekonomických vztahů. V důsledku rozvoje obchodu a zbožně peněžních vztahů vznikla v obcích majetková a sociální nerovnost, vytvořily se instituce pachtu a nájmu pracovní síly a v řemesle a obchodě se poprvé začali používat ve větší míře otroci. V století před n. l. se v souvislosti se vznikem a šířením soukromého vlastnictví půdy vydělila: 1) vrstva velkých vlastníků půdy, 2) vrstva svobodných, ale neplnoprávných drobných výrobců (samostatných rolníků a řemeslníků) a 3) vrstva pracujících, zbavených zcela nebo částečně vlastnictví půdy (rolníci, nájemní pracující, nevolníci, otroci apod.). Pokrok ve výrobě a zemědělství provázený růstem obyvatelstva v období dynastie Čou se odrazil i v růstu měst. Zejména v severní Číně došlo v první polovině 1. tisíciletí před n. l. k překotnému rozšíření městského způsobu života.

39 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) 38 Většina měst v tomto období byla centry městských států do doby, než byly vtěleny do vznikajících velkých států. Pod tlakem mocných sousedů či útočících kočovných kmenů se sídelní města často stěhovala. Hlavní města významných států období Válčících států již nezřídka měla stovky tisíc obyvatel. Například Lin c, hlavní město státu Čchi od roku 869 před n. l., bylo ve století před n. l. se domácnostmi (asi obyvatel) největším městem tehdejší Číny. Období Válčících států bylo jedním z nejvíce tvůrčích období čínských intelektuálních dějin, kdy sto škol myšlení navzájem soupeřilo o to vyložit své názory a návrhy na dosažení šťastného společenského a politického řádu. Některé z nich naléhaly na návrat k učení mudrců minulosti, zatímco jiné hledaly lepší podmínky radikální změnou. Jejich filosofové byli buď vládními úředníky nebo učenci cestujícími z jednoho státu ke druhému a nabízející plány na sociální reformu. Své myšlenky vyjadřovali v konversacích, úředních dokumentech nebo krátkých pojednáních, a vytvořili tak model pro pozdější filosofy. Mezi nejdůležitější školy tohoto období patřily taoismus (tao ťia), konfuciánství (žu ťia), mohismus (též moismus, mo ťia) a legalismus (též legismus, fa ťia). K významným školám patřily i škola přírodní filosofie (jin jang ťia) a škola jmen (ming ťia). Žádná z těchto škol neměla převahu. Každá hlavní škola měla své stoupence a žáky, aktivní program výuky a intelektuální diskuse. Nejaktivnější ve zřizování soukromých škol byli Konfucius a jeho žáci, avšak taoisté, mohisté i legalisté též udržovali vyučovací instituce. Koncepce jin a jangu má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru. Jin (ženskost, tma, pasivní síla) a jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. To jen na Západě se často jin a jang zobrazuje nepřesně jako zlo a dobro. IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin, před n. l.) před n. l. Období Jar a podzimů, období roztříštěnosti, ale i všeobecného hospodářského a kulturního rozmachu, rozvoje filosofických škol. Existují i další periodizace: a) před n. l. (podle kroniky Čchun čchiou), b) konec období v roce 453 před n. l. (rozpad státu Ťin) nebo c) 403 před n. l. (uznání rozdělení státu Ťin čouským králem). V oblasti pod nominální vládou dynastie Čou zpočátku existovalo na 170 malých států. Postupně byla většina z nich pohlcena v důsledku mezistátních aliancí a válek.

40 před n. l. 770 před n. l. Čouský král Pching wang oficiálně přijal čchinského vévodu Siang kunga mezi ču chou za jeho pomoc po útěku na východ. Od této doby stát Čchin kontroloval někdejší území západního státu Čou a celý západ staré Číny. Siang kung je tak považován za vlastního zakladatele státu Čchin. 753 před n. l. Čchinové ustavili při panovnickém dvoře v hlavním městě Sien jangu (u dnešního Si anu) instituci pro zaznamenávání událostí (úřad historika) před n. l. Vláda vévody Čuang kunga ze státu Čeng, prvního spojence čouských králů po přestěhování na východ. Čuang kung vytvořil první systém vládců hegemonů (pa), jehož cílem bylo uchovat starý feudální systém založený v 11. století před n. l. Wu wangem. Pozdější historici uváděli, že tento systém byl zaveden k ochraně původních čínských států před pronikajícími barbarskými kmeny Man, Žung a I. Ve skutečnosti všechny státy staré Číny měly multietnické obyvatelstvo, takže je nelze dělit na čínské a nečínské. Instituce hegemona byla zrušena až roku 256 před n. l., kdy byl sesazen poslední čouský král před n. l. Jedna z nejstarších čínských kronik, anály státu Lu (Čchun čchiou, Letopisy Jara a podzimu), zahrnuje politické události nejen tohoto poměrně malého státu, ale i států Čchi, Ťin, Čchin a Čchu, které dominovaly v politice těchto tří století. 707 před n. l. Poté, co stát Čeng pohltil sousední stát Sü, zahájil čouský král Chuan wang (vládl před n. l.) trestnou výpravu, byl však čengským Čuang kungem poražen. Od té doby stát Čou již do politiky svých vazalů nezasahoval. 688 před n. l. V čchinských záznamech je poprvé zmíněn okres (sien) jako správní jednotka vyšší než komandérie (ťün). Později byla hierarchie obrácena a komandérie se staly vyššími správními jednotkami než okresy. 687, 23. března (sin mao, 6. den 4. měsíce) 1 před n. l. V Cuo čuanu se nachází nejstarší přesně datovaný zápis o pozorování meteorického deště: Sedmého roku vlády vévody Čuanga ze státu Lu, v den sin mao čtvrtého měsíce, v létě, o půlnoci padaly hvězdy v podobě deště. Protože je tento záznam přesně datovaný, mohli astronomové vypočítat, že se jednalo 1 Data jsou z čínského lunárního kalendáře přepočítávána na datum juliánského kalendáře až do 4. října 1582, od 15. října 1582 jsou přepočítávána na datum gregoriánského kalendáře. V závorce uvádím původní datum podle čínského lunárního kalendáře. Do roku 221 před n. l. čínský lunisolární rok začínal v období kolem zimního slunovratu, tedy dnešní 10. či 11. měsíc lunárního kalendáře.

41 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) 40 o Lyridy. Nejstarší zmínka je však v tzv. Bambusových análech a vztahuje se buď k roku 2133, nebo 1809 před n. l., kdy byl v oblasti dnešní provincie Che nan zaznamenán meteorický déšť před n. l. Vláda vévody Chuan kunga ze státu Čchi. Zaměstnal legalistického státníka Kuan Čunga, který v nově zřízeném úřadě prvního ministra reorganizoval správní, vojenský a finanční systém státu. Mj. zavedl pozemkovou daň (mu šuej) a speciální daň a povinné práce pro armádu (ťün fu). Pomocí těchto reforem si Čchi mohl podrobit státy Sung a Lu i stát hegemona Čeng a převzít tuto funkci. Hegemon se za jeho vlády přeměnil v jakéhosi lorda protektora, kdy silnější stát ochraňoval slabší stát Čchi slíbil, že bude bránit státy Velké čínské nížiny (Čung jüan) proti pronikání severních nomádů. Jednou z funkcí hegemona bylo vytváření spojeneckých aliancí (meng) a organizování mezistátních shromáždění (chuej). Heslo Respektovat krále a ochraňovat proti barbarům (cun wang žang I) z této doby bylo mnohem později oživeno jako heslo restaurace Meidži ( ) v Japonsku. Po smrti vévody Chuan kunga rostla ve státě Čchi moc šlechtických rodin, zejména Tchien, která nakonec moc ve státě usurpovala. 684 před n. l. Ve slavné bitvě u Čchang šao (dnešní Laj wu, provincie Šan tung) se stát Lu sice ubránil útoku státu Čchi, nadále však jeho moc klesala. 679 před n. l. Čchiský Chuan kung byl na mezistátním shromáždění států Čchi, Sung, Čchen, Wej a Čeng zvolen hegemonem a vůdcem koalice států. Ve stejném roce velmoži z Čchü wo (poblíž dnešního Wen si v Šan si), kteří od roku 745 před n. l. vládli prakticky nezávisle na Ťin, usurpovali moc ve státě Ťin a učinili z něj posléze jeden z nejmocnějších států období Jar a podzimů. 676 před n. l. Stát Čchin zavedl letní oběť a svátek fu. 656 před n. l. Proti rostoucí hrozbě ze strany jižního státu Čchu vytvořil stát Čchi koalici se státy Lu, Sung, Čchen, Wej a několika dalšími. Vyslanci obou mocností se nakonec sešli v Šao lingu (dnešní Jen čcheng v Che nanu), aby uzavřeli mírovou alianci. asi 655 před n. l. Pravděpodobně nejranější výpočty zimního slunovratu a délky tropického roku v Číně podle délky stínu gnómonu pocházejí z této doby. 1. měsíc roku byl blízko zimního slunovratu a po 12. měsíci se vkládal jednou za 4. roky 13. měsíc. 651, srpen/září (9. měsíc) před n. l. Stát Čchi zorganizoval shromáždění se zástupci států Lu, Sung, Čeng, Wej a Čou v Kchuej čchiou (dnešní Lan kchao v Che nanu), kde se účastnické státy

42 před n. l. zavázaly neútočit proti sobě a pomáhat si v případě útoku nepřítele. Čchiský vévoda Chuan kung se tak stal novým suverénem, a nahradil tím čouského krále jako nejvyšší právní osoba. 645 před n. l. Státník Kuan Čung ze státu Čchi se jako první zmiňuje o středoasijském kmeni, který je znám pod čínským jménem Jüe č. Popisuje je pod jménem Jü č (nebo Niou č ) jako lid ze severozápadu, který zásobuje Číňany nefritem z hor v dnešní provincii Kan su. Rovněž chanský historik S ma Čchien klade jejich původní domov do oblasti odpovídající východní polovině Tarimské pánve a severní části Kan su. Předpokládá se, že Jüe č byli součástí rozsáhlé migrace indoevropsky mluvících kmenů (snad Tocharů) obývajících ve druhé polovině 1. tisíciletí před n. l. východní část střední Asie (možná až po Kan su). Ve 2. století před n. l. nastal jejich odchod na západ a poté na jih, až kolem přelomu letopočtu se usadili v sz. Indii, kde založili Kušánskou říši před n. l. Vláda vévody Wen kunga ze státu Ťin. Ještě jako princ cestoval 19 let po jednotlivých státech a získával si pověst pozoruhodné osobnosti. Po nástupu na trůn provedl řadu reforem vojenské i civilní správy. Za jeho vlády stát Ťin absorboval řadu menších států, které se podřídily často dobrovolně. 632, 12. března (ť i s, 3. den 4. měsíce) před n. l. Bitva u Čcheng pchu (dnešní Cen čcheng v Šan tungu) mezi Ťin a jeho spojenci a státem Čchu, která znamenala porážku státu Čchu, byla první velkou bitvou v prohlubujícím se konfliktu mezi státy povodí Žluté řeky a státy v povodí Dlouhé řeky. Téhož roku byl pětašedesátiletý Wen kung na shromáždění států zvolen novým hegemonem a vůdcem koalice proti státu Čchu. 627, březen/duben (4. měsíc) před n. l. Čchinský vévoda Mu kung využil smrti Wen kunga z Ťin a zaútočil na stát Čeng. Byl však státem Ťin poražen a všichni tři jeho generálové byli zajati. Protože stát Čchin nemohl nadlouho expandovat na východ, soustředil se na upevňování své moci na západě (podrobil si 12 menších států) a Mu kung se stal slavným suverénem západních oblastí (s centrem v dnešní provincii Šen si). 623 před n. l. Stát Čchin porazil kmeny Žung na severu a západě. Čouský král pak uznal Čchin jako suveréna nad Západními Žungy před n. l. Vláda krále Čuang wanga ze státu Čchu, za jehož vlády moc státu značně posílila. Po řadě skvělých vítězství své armády se Čuang wang pokusil zaujmout postavení čouského krále. V Šao pchi (v jižní části dnešního okresu Šou sien, provincie An chuej) byl s využitím přírodního jezera postaven umělý rybník, který je uznán organizací

43 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) 42 UNESCO za nejstarší v Číně a největší na světě. Ve své době poskytoval vláhu mu půdy (mu měřilo v té době přibližně 459 m²). 613, červen/červenec (7. měsíc) před n. l. Dva tisíce let před tím, než Edmund Halley předpověděl návrat komety pojmenované po něm, Číňané pravidelně zaznamenávali její průchody vnitřní sluneční soustavou. Nejstarší datovaný záznam uvádí, že sedmého měsíce, na podzim, roku 613 před n. l. byla spatřena kometa v souhvězdí Velké medvědice. Tento údaj je považován za nejstarší záznam průchodu Halleyovy komety. Od té doby ji čínské prameny zaznamenaly 31krát. Pozorování komet však zaznamenávaly již nápisy na želvích krunýřích ze 14. století před n. l. kolem 600 před n. l. Podle tradice byl sepsán Tao te ťing (Kniha o Tau a ctnosti, Kniha o Cestě a její síle apod.), základní spis taoismu. Jeho autorství se připisuje Lao c ovi, Starému mistru, o jehož životě máme velmi kusé informace. Mnoho současných vědců se domnívá, že kniha byla pouze zkompilována ze starších textů až někdy ve 3. století před n. l. Obtíže s jejím překladem z čínštiny ilustruje počet různých překladových verzí, který jen v češtině dosáhl dvanácti. Problém je už s překladem samotného pojmu Tao, jenž se obyčejně ponechává v originále. Pojem doslova znamená cesta či způsob, nicméně jeho význam v asijském chápání je mnohem abstraktnější a filosofičtější. Jak se praví již v prvním verši knihy: Tao, které lze popsat slovy, není stálé Tao, jméno, které se dá jmenovat, není věčné jméno. 598 před n. l. Stát Čchu přijal systém správního členění na okresy (sien). 597, květen/červen (6. měsíc) před n. l. V bitvě u Pi (jv. od dnešního Wu č, provincie Che nan) armáda čchuského krále Čuang wanga porazila stát Ťin a stát Čchu se stal novým hegemonem. 594 před n. l. Ve státě Lu byly provedeny finanční a daňové reformy; mj. byl zaveden nový systém daně z polí. 589 před n. l. V bitvě u An (dnešní Ťi nan, provincie Šan tung) se střetly armády států Ťin a Čchi. Ťin znovu ukázal svou vojenskou převahu. 584 před n. l. Poté, co se stát Wu naučil od státu Ťin používat koně a válečné vozy, jeho vojenská moc vzrostla natolik, že se mohl zapojit do soupeření států o hegemonii téhož roku zaútočil na Čchu a některé menší státy. Wu byl od té doby vážnou hrozbou na jv. hranici státu Čchu. Mj. se snažil naklonit si čchuské vazaly s cílem oslabit podporu Čchu. Stát Wu byl v období Jar a podzimů rovněž proslulý svými zbraněmi (nejdříve bronzovými, později železnými).

44 před n. l. 579 a 546 před n. l. Stát Sung, který značně trpěl válkami mezi velkými státy, svolával opětovně mírové konference. Teprve na druhé z nich bylo dohodnuto, že osm malých států, Sung, Lu, Čeng, Wej, Cchao, Sü, Čchen a Cchaj, bude platit tribut jak Ťin, tak Čchu a že velké státy Čchi a Čchin uzavřou spojenectví s Ťin a Čchu, aby tak všechny velké státy měly stejný podíl na moci. Dohoda znamenala dočasný konec soupeření o hegemonii v povodí Žluté řeky. 575, květen/červen (6. měsíc) před n. l. V bitvě u Jen lingu (provincie Che nan) stát Ťin porazil Čchu nikoli silou, nýbrž vhodně zvolenou taktikou. Ťinské vojsko zaútočilo na slabší křídla, protože nejlepší čchuské oddíly byly ve středu, a tím si zajistilo vítězství. 571 před n. l. Stát Ťin postavil v Chu lao (dnešní Fan šuej, provincie Che nan) hradbu proti státu Čeng podporovanému státem Čchu. Jedna z mnoha obranných hradeb mezi jednotlivými státy, které se za sjednotitele Číny císaře Čchin Š chuang tiho staly základem pro stavbu Dlouhé zdi (Velké čínské zdi). 563, prosinec/562, leden (1. měsíc) před n. l. Šlechtické rodiny Ťi sun, Meng sun a Šu sun, které již jedno století fakticky ovládaly Lu, si definitivně rozdělily území státu a de facto tak rozdělily Lu na tři státy. Luskému vévodovi zůstala pouze náboženská funkce. 552, 15. října (p i n g w u, 27. den 8. měsíce) nebo 551, 4. října (ť i a w u, 27. den 8. měsíce) před n. l. V Čchü fu ve státě Lu se narodil Konfucius, zakladatel první filosofické školy v Číně a patrně nejvlivnější ze všech filosofů, kteří kdy žili (učení jeho školy ovlivňuje zcela zásadním způsobem až do 20. století život v Číně, Japonsku a Koreji aj.). Datum jeho narození se v jednotlivých pramenech uvádí odlišně (21. nebo 22. rok vlády luského Siang kunga), jako tradiční datum je přijímáno 28. září (podle gregoriánského kalendáře), kdy se slaví jeho narozeniny. Konfuciův význam pro čínské myšlení je nesmírný po jeho smrti je jeho následníky (z nichž vynikají především Mencius a Sün c ) vypracován ucelený eticko filosofický systém (konfuciánství), jenž se pak ve 2. století před n. l. stává za vlády chanského císaře Wu tiho státní doktrínou, jejímž tvůrcem je filosof Tung Čung šu. Čínskou společnost pak konfuciánství (později ve formě tzv. neokonfuciánství, rozpracovaného v díle filosofa Ču Siho) zásadním způsobem ovlivňuje až do roku 1911, do pádu císařství. 28. září 2005, u příležitosti Filosof Konfucius, zakladatel první filosofické školy v Číně.

45 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) výročí Konfuciova narození, byla v Konfuciových chrámech na celém světě zahájena první společná akce k uctění čínského myslitele a velkého pedagoga. Téhož dne se v Konfuciově rodném městě Čchü fu sešli zástupci z 24 zemí a oblastí světa k velkolepému vzpomínkovému aktu. 548 před n. l. V Cuo čuanu je nejstarší zmínka o hře wej čchi, která je ve světě spíše známa pod japonským jménem go. Do Japonska byla přenesena až v 7. století n. l. 546, 21. června (s i n s, 5. den 7. měsíce) před n. l. V sungském hlavním městě se konala mírová konference za účasti 14 států, které se rozhodly akceptovat hegemonii obou nejsilnějších států, Čchu a Ťin, s příslušnými povinnostmi včetně placení tributu oběma státům. Dále byl dohodnut desetiletý mír mezi účastnickými státy, přičemž Čchu a Ťin se měly vzájemných bojů zdržet po 40 let. Z velkých států se jednání neúčastnily pouze Čchi a Čchin před n. l. Za vlády čouského krále Ťing wanga se začaly odlévat první kulaté mince se čtyřhranným otvorem, které se v Číně používaly až do konce 19. století. 536 před n. l. Nejstarší známý psaný trestní zákoník platil ve státě Čchen. Tresty byly popsány po obou stranách bronzových nádob. 529 před n. l. Stát Čchin, který měl v té době největší armádu, udržoval až válečných vozů, avšak čchinští velitelé používali místo vozů v horských taženích již pěchotu. V bitvách tak válečné vozy postupně nahrazovala pěchota a jezdectvo. kolem 513 před n. l. Metalurgové ve státě Wu vyvinuli techniku tavby a odlévání železa, která se v Evropě začala používat až v pozdním středověku. Dosahovali přitom teploty až C, tedy stejné jako ve vysokých pecích. Železo začalo být vybíráno jako daň. Ve státě Ťin byla vyrobena železná trojnožka, na níž byl odlit text celého trestního zákoníku před n. l. Za vlády vévody Ting kunga získalo moc ve státě Ťin šest rodů, z nichž tři nejsilnější, Čao, Chan a Wej (II), si nakonec stát rozdělily. 507 před n. l. Na území dnešní provincie Che pej byl jedním z kmenů Bílých Tiů (Sien jü) založen stát Čung šan. V roce 408 před n. l. byl dobyt státem Wej (II). Na počátku 4. století před n. l. jeho moc vzrostla natolik, že mohl být opět obnoven. Často čelil útokům ze strany států Čao a Čchi. 505, 6. ledna (k e n g w u, 21. den 11. měsíce) před n. l. Stát Wu zahájil sérii překvapivých útoků proti státu Čchu a dobyl jeho hlavní město Jing (dnešní Ťiang ling nebo Ša š v provincii Chu pej). Král uprchl a stát

46 před n. l. Čchu byl na pokraji zániku. Tehdy mu vojensky pomohl stát Čchin, který ho o několik století později sám dobyl. V důsledku toho vypukly vnitřní boje mezi wuskou aristokracií. Toho využil stát Jüe k útoku na svého severního souseda Wu, který byl nucen se ze Čchu stáhnout. kolem 500 před n. l. Podle čínských písemných pramenů se ve státě Čchu začaly poprvé používat samostříly využívající k vystřelení šípu kohoutku citlivého na tlak. Podle některých čínských vědců byly vynalezeny již v 7. století před n. l. nebo dříve. Některé archeologické nálezy dokonce naznačují, že byly známy již v rané době bronzové (kolem 2000 před n. l.). Ve větším měřítku však byly použity zřejmě až v bitvě u Ma lingu (341 před n. l.). V severní Číně se začaly používat železné zemědělské nástroje. K orbě se používal skot a koně. Přestože již obíhaly peníze, mzdy se stále vyplácely v obilí. začátek 5. století před n. l. Z této doby pocházejí nejstarší části díla Kuo jü (Řeči států), sbírky historických záznamů o různých státech od 10. století před n. l. do roku 453 před n. l. Kompilátor není znám, avšak dílo je připisováno Cuo Čchiou mingovi, historikovi ze státu Lu, stejně jako Cuo čuan. 5. století před n. l. Prvním čínským známým a věhlasným lékařem (i když pololegendárním) byl Pien čchüe ze státu Čchi. Byl prý velmi dobrým diagnostikem, který pozoroval, naslouchal, ptal se a zkoumal puls. Zkoumání pulsu (bylo známo již před Pien čchüem) se stalo standardní metodou čínských lékařů a používá se dodnes; na rozdíl od Evropy však znají mnoho druhů pulsu století před n. l. Z Číny bylo již v této době exportováno především hedvábí. Řecký lékař a historik Ktesias z Knidu se jako první Evropan zmiňuje o obyvatelích Číny, které jmenuje Seres (jméno podle čínského výrazu pro hedvábí). Čína se od té doby v antických pramenech nazývala řecky Sérika, později latinsky Serica. asi století před n. l. Ve státě Čchu se používaly jako platidlo zlaté destičky (jing jüan; Jing jedno z hlavních měst státu Čchu, jüan váhová jednotka), na rozdíl od bronzových platidel většiny států na území Číny. Tvarem připomínaly tabulku čokolády destička byla dělena na menší dílky čtvercového tvaru, z nichž každý nesl nápis jing jüan. Byly nalezeny jak jednotlivé dílky, tak destičky až o 54 dílcích (6 9). 494 před n. l. Po vítězství nad státem Jüe se wuský král Fu čcha stal novým hegemonem. Přestože stát Wu dosáhl proti Jüe rozhodného vítězství, nepodařilo se mu tento stát zcela podrobit, částečně i proto, že významný wuský ministr byl státem Jüe

47 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) 46 podplacen. Stát Wu tak nakrátko získal hegemonii nejen nad jižní Čínou, ale dokonce i nad Čínou severní. 489 před n. l. Vzrůst moci šlechtického rodu Tchien ve státě Čchi, který neváhal uchýlit se i ke královraždě (489 a 481 před n. l.). Po roce 480 před n. l. byl již natolik mocný, že mohl dosazovat panovníka podle své vůle. 487 před n. l. Stát Cchao byl dobyt státem Sung před n. l. Stát Wu zbudoval průplav propojující oblast Dlouhé řeky s jižním Šan tungem. Průplavy, jako důležité komunikační tepny, začaly budovat i další velké státy. 484 před n. l. V Číně byl přijat kalendář, jehož tropický rok byl vypočítán na 365 ¼ dne. Byl to nejpřesnější kalendář na světě, který kombinoval lunární a solární rok na každých 19 let připadalo 235 lunací (se 7 vkládanými měsíci), přičemž délka synodického měsíce byla vypočítána na 29,53085 dne (dnes 29, dne) před n. l. Po řadě porážek byl stát Wu zničen svým jižním sousedem státem Jüe. Poslední wuský král Fu čcha spáchal sebevraždu. 479 před n. l. Zemřel Konfucius. Je pochován v Čchü fu (provincie Šan tung), kde žili jeho potomci až do roku Před japonskou okupací uprchli s Čankajškovou vládou do Čchung čchingu a později na Taiwan. Zatím poslední přímý potomek v 80. generaci, Kchung Jou žen, se narodil na Nový rok 2006 v Taipei. Roku 478 před n. l., druhý rok po Konfuciově smrti, nechal panovník státu Lu jeho dům přebudovat na chrám, uvnitř nechal vystavit Konfuciovy věci denní potřeby a jeho předměty sloužící k rituálům. Každoročně zde pak byly prováděny oběti. V té době měl Konfuciův chrám (Kchung miao) pouhé tři místnosti, ale později byl chrám rozšiřován, až se nakonec změnil v architektonický komplex velkého rozsahu. Podoba a rozsah chrámu, jak jej známe dnes, byly vytvořeny na počátku 18. století, kdy byly z příkazu čchingského císaře Jung čenga provedeny rozsáhlé rekonstrukční práce. Konfuciův chrám je v severojižním směru dlouhý přes 1 km, rozloha je m 2 a nalézá se v něm téměř 500 místností. Hned po Zakázaném městě v Pekingu je to druhý největší celek dochované staré architektury v Číně. Bývá považován za charakteristický příklad starých chrámů velkých rozměrů. V průběhu dějin zde osobně vzdalo poctu Konfuciovi celkem 12 císařů a 100 dalších poslalo své vyslance. K chrámu přiléhá rezidence o ploše m 2 se 152 budovami. V pohřebním háji, který leží asi 3 km severně od komplexu chrámu, roste na ploše 200 hektarů kolem starobylých stromů, které byly tichými svědky vývoje celého areálu v uplynulých letech. Stromy jsou rovněž

48 před n. l. Období Válčících států a sjednocení říší Čchin SIUNGNUOVÉ ŽUNGOVÉ ČAO JEN WEJ ČCHI LU ČCHIN CHAN JÜE ŠU a PA ČCHU TIEN MIN-JÜE ČCHU hlavní válčící státy říše Čchin roku 206 př. n. l. území připojená říší Čchin po roce 221 př. n. l. hranice současných států

49 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) 48 cenným materiálem pro výzkum klimatických podmínek a ekologie starověku. Na rozsáhlém pohřebišti Konfuciova rodu, obehnaném zdí o obvodu 7,5 km, je pohřbeno na (!) Konfuciových potomků 78 generací. Konfuciův chrám, sídlo a háj jsou světově proslulá místa, a to nejen pro své bohaté kulturní dědictví, ale rovněž pro velmi ceněné a vzácné dědictví přírodní. Roku 1994 Výbor pro světové dědictví organizace UNESCO klasifikoval toto místo jako světové kulturní dědictví nebo před n. l. Tradiční data života Mo Tiho, jednoho z nejvýznamnějších čínských filosofů období konce Jar a podzimů a začátku Válčících států, narozeného ve státě Tcheng. Mo Ti, též Mo c (Mistr Mo), zakladatel protikonfuciánsky zaměřeného moismu (mohismu), učil striktnímu utilitarianismu a vzájemné lásce mezi všemi lidmi bez rozdílu před n. l. Období Válčících států, kdy mezi sebou soupeřilo o nadvládu nad Čínou 8 nejsilnějších států: Čchin na západě, Čchu na jihu, Čao, Chan a Wej (II) (vzniklé po rozpadu státu Ťin) ve střední Číně, Sung a Čchi na východě a Jen v sv. Číně. Existují i další periodizace: a) před n. l. (od rozpadu státu Ťin), b) před n. l. (od uznání rozdělení státu Ťin ostatními státy). Pro válečné události tohoto období byla charakteristická zejména délka a profesionalita jednotlivých vojenských kampaní, která dala období jméno. Stát Čou se stal natolik bezvýznamným, že žádný z mocných států nepovažoval za nutné vyjadřovat loajalitu čouskému panovníkovi, jak tomu bylo ještě v období Jar a podzimů. 473 před n. l. Král Kou ťien z Jüe se stal posledním z hegemonů starověké Číny. V roce 1965 archeologové vykopali výjimečně dobře zachovalý bronzový meč zdobený želvovinou, s velmi ostrým ostřím, na němž byl nápis meč patří Kou ťienovi, králi státu Jüe. Meč je jedním z nejskvělejších dokladů rané metalurgie v Číně. Výrobce meče například dosáhl vynikající ostrosti čepele zvýšením podílu cínu, zatímco v hlavním těle meče převažuje měď. 469 před n. l. Stát Čchen byl dobyt jižním státem Čchu před n. l. Kdysi mocný stát Ťin byl rozdělen mezi státy Čao, Chan a Wej (II). Roku 403 před n. l. rozdělení oficiálně uznal i čouský panovník. Ťinští panovníci nominálně vládli až do roku 376 před n. l. Konfuciova socha v Bambusovém chrámu, Kchun-ming

50 před n. l. 447 před n. l. Stát Čchu dobyl menší stát Cchaj před n. l. Markýz Wen chou ze státu Wej (II) angažoval talentované odborníky, jako byl legalista Li Kchuej a stratég Wu Čchi (působil i v jiných státech), kteří provedli správní a vojenské reformy. 433 před n. l. Roku 1981 byl odkryt v Suej čou v provincii Chu pej hrob markýze I z malého státu Ceng, podřízeného Čchu. Vedle dřevěných rakví s ostatky markýze a osmi žen byl nejvýznamnějším nálezem rozsáhlý soubor rituálních hudebních nástrojů (bicích, strunných i dechových). V hrobě markýze pak byl odkryt významnější soubor 65 bronzových zvonů různé velikosti (od 6,75 kg do 79,5 kg). Každý ze zvonů umožňuje zahrát dva tóny, sada má celkový rozsah pěti oktáv. Zvony nesou nápisy s hudebními notacemi, jeden z nich, dar od krále státu Čchu, nese i datum odpovídající roku 433 před n. l. V tomto hrobě bylo nalezeno 100 skleněných korálků ze zdobeného glazovaného skla, které jsou nejstarších důkazem výroby skla na území Číny. Protože byly vyrobeny poměrně pokročilou technologií, předpokládá se, i když zatím scházejí důkazy, že výroba skla v Číně je staršího data. Později však převládly importy skla z Indie a Římské říše. 430 před n. l. Čchin odrazil útok kmenů Žung. Bylo to poslední zaznamenané napadení státu Čchin Žungy. 408 před n. l. První zmínka o obilní dani ve státě Čchin. asi 400 před n. l. Pravděpodobně z této doby pocházejí nejstarší části základního a nejranějšího díla tradičního čínského lékařství Chuang ti nej ťing (Klasická kniha Žlutého císaře o vnitřním lékařství). Text se zabývá především stavbou lidského těla a soustavou lékařství podle zásad přírodní filosofie. Jednotlivé kapitoly jsou psány formou dialogu mezi císařem a jeho ministrem a dvorním lékařem Čchi poem. kolem 400 před n. l. Ve státě Wej (II) se poprvé objevují komandérie (ťün) jako velké správní jednotky, nahrazující někdejší feudální úděly dynastie Čou. Dělí se na okresy; na konci vlády dynastie Čou jednu komandérii tvořilo 10 nebo 12 okresů před n. l. V Číně byl vynalezen kompas (s nan, kontrolující jih ). Skládal se ze dvou částí: ko vové lžičky z magnetitu a čtvercové bronzové destičky se značkami označujícími Čínský námořní kompas

51 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) různých směrů (obdoba růžice). Jelikož je magnetit spjat s přirozeným magnetickým polem Země, držátko lžičky vždy ukazovalo na jih, kdykoli se lžička položila na destičku. asi 4. století před n. l. Do tohoto období spadají nejstarší zmínky v čínské literatuře o hraní čínských šachů (siang čchi). Dosud jsou v Číně z deskových her nejoblíbenější. kolem 389 před n. l. Wu Čchi zahájil správní a později vojenské reformy ve státě Čchu, kam odešel ze státu Wej (II) zřejmě po smrti markýze Wen choua. V roce 383 nebo 382 před n. l. ho král Tao wang jmenoval prvním ministrem. Wu Čchiho reformy v duchu zásad legalismu posilovaly moc panovníka a omezovaly výsady dědičné aristokracie. V důsledku těchto reforem moc státu Čchu významně vzrostla. Sám Wu Čchi byl však starou šlechtou roku 381 před n. l. zavražděn na pohřbu krále Tao wanga. 386 před n. l. Rod Tchien převzal moc ve státě Čchi, jeho vládce byl uznán čouským panovníkem za ču chou. Od té doby je stát označován jako Tchien Čchi. 384 před n. l. Ve státě Čchin byla zakázána lidská oběť. 375 před n. l. Stát Čeng byl dobyt státem Chan před n. l. Ve státě Sung žil a působil filosof Čuang c (Mistr Čuang), autor textu Čuang c (původních 52 kapitol bylo ve 4. století n. l. zredukováno na 33). Společně s Lao c em patřil k nejvýznamnějším představitelům filosofického taoismu (tao ťia). Bývají uváděna též životní data před n. l. nebo před n. l. aj. Čuang c bývá západními filosofy označován za relativistu, skeptika, perspektivistu, individualistu či mystika. Naznačuje také filosofii jazyka a poznání. Jako perspektivistický relativista ukazuje, že veškeré úsudky jsou relativní vzhledem k proměnlivému kontextu. Svět se neustále proměňuje, a proto bychom se měli vyvarovat kategorických soudů. Dokonalý člověk je zcela přizpůsoben běhu světa, jedná spontánně (wu wej), je oproštěn od konvencí, k ničemu se neupíná. Coby skeptik Čuang c popírá možnost rozlišovat mezi dobrým a špatným. Přibližně ve stejné době také působil Mencius (Meng c ), první důležitý následovník Konfucia. Tento druhý mudrc rozšířil Konfuciovu představu o tom, že spravedlnost a smysl pro povinnost jsou známkou pravého vládce. Rozdíl mezi tím, že v sobě máme dokonalý vnitřní zákon, ale zároveň se podle Deska pro čínské šachy (siang-čchi).

52 před n. l. něj ani neřídíme, není způsoben chybou naší přirozenosti jako chybou ve vnějších podmínkách, v nedokonalostech společenského řádu a chybách vládců. Mencius se proto obrací k politickému myšlení a kritizuje zvyky soudobé společnosti. Zavrhuje především válku ( Spravedlivá válka nikdy neexistovala. ) a odsuzuje okázalost a plýtvání s veřejnými prostředky. Zdůrazňoval také, že nejdůležitější složkou každého státu je lid, nikoliv jeho vládce. Vládce, který neplní své povinnosti, je lid dokonce oprávněn sesadit a popravit. 60. léta 4. století před n. l. Ve státě Čchi (Tchien Čchi) byla za vlády krále Chuan kunga (II.) (vládl 374 až 357 před n. l.) založena akademie Ťi sia, jedna z nejstarších akademických institucí na území Číny. Na akademii Ťi sia přednášeli a studovali taoisté, konfuciáni, legalisté a představitelé dalších filosofických a státoprávních učení a směrů. Největší rozkvět byl za Süan wanga (vládl před n. l.); zanikla současně se státem Čchi. Podobné akademie vznikaly i v jiných státech, například Si che ve státě Wej (II). 364 před n. l. Kan Te, dvorní astronom a astrolog ze státu Čchi (podle jiných pramenů byl ze státu Lu nebo Čchu), pozoroval prostým okem, dva tisíce let před Galileem, jeden z Jupiterových měsíců (snad Ganymed, největší měsíc v sluneční soustavě). Přibližně v této době sestavil první katalog hvězd na světě, osmidílnou práci Tchien wen sing čan (Pojednání o astronomii a astrologii), obsahující 75 centrálních a 42 vnějších souhvězdí, podle jiných údajů 510 hvězd v 18 souhvězdích. Spolu s dalším katalogem, Š Šenovým dílem Tchien wen z doby kolem roku 350 před n. l., jsou souborně nazývány Kan Š sing ťing (Klasická kniha hvězd Kana a Š a). Š Šenův katalog prý zahrnoval 138 souhvězdí, jména 810 hvězd, koordináty 121 hvězd, podle jiných údajů 28 souhvězdí ekliptiky, 62 centrálních a 30 vnějších souhvězdí. Podle Š Šena byly v roce 1982 pojmenovány tři sousední krátery na Měsíci (Shi Shen, Shi Shen P a Shi Shen Q). 359 nebo 356 před n. l. Šang Jang (též Kung sun Jang) byl jmenován prvním ministrem státu Čchin, kde začal provádět rozsáhlé reformy. Jejich cílem bylo přeměnit Čchin z periferního státu ve vojensky mocný a silně centralizovaný stát. Šang Jangovy reformy byly pečlivější a radikálnější než v ostatních státech, takže je Čchin rychle dohnal a předehnal. V duchu legalistických koncepcí byl zdůrazňován despotický stát s přísně uplatňovanými zákony; přednost byla dávána zemědělství před obchodem a budována silná armáda. Ve snaze omezit vliv konfuciánské filosofie Šang Jang pálil i konfuciánské knihy. Jednou z reforem byla i standardizace měr a vah. Šang Jang nepřežil smrt svého příznivce Siao kunga. Jeho nástupce nařídil popravu Šang Janga a celé jeho rodiny. Údajně byl Šang Jang přivázán ke čtyřem vozům a roztržen (jeden z více než 20 trestů smrti ve státě Čchin).

53 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) před n. l. Stát Wej (II) rozšiřuje své území až do oblasti Ordosu v ohybu Žluté řeky, které však na něm brzy dobývá Čchin před n. l. Ve státě Chan byl prvním ministrem legalistický filosof Šen Pu chaj, který prováděl daňové, správní a vojenské reformy, jež se staly vzorem i pro jiné státy. Někteří badatelé se domnívají, že jeho filosofie byla spíše směsí taoismu a legalismu než čistým legalismem. 341 před n. l. V bitvě u Ma lingu (u dnešního Tchan čchengu, provincie Šan tung) byl stát Wej (II) poražen spojenými silami států Čchi a Chan. Od té doby začala jeho moc klesat. Vrchním velitelem čchiské armády byl Sun Pin, jeden z největších vojenských stratégů čínského starověku a autor proslulých Sun Pin ping fa (Sun Pin o umění válečném). Stát Čchi se stal vedoucím státem na východě a Wej (II) musel nadále stále více čelit pronikání státu Čchin ze západu. 336 před n. l. Ve státě Čchin se začaly odlévat první mince typu pan liang ( půl liangu ). Tyto kruhové mince s čtvercovým otvorem uprostřed obíhaly i za dynastií Čchin a Chan až do roku 118 před n. l., kdy byly ediktem chanského císaře Wu tiho zrušeny před n. l. Stát Jüe v jv. Číně byl dobyt státem Čchu. Neznamenalo to však jeho zánik, vládnoucí rod panoval v dnešním Fu-ťienu až do roku 110 před n. l. Panovníci států Wej (II) a Čchi se vzájemně uznali jako králové, čímž se formalizovala jejich nezávislost na čouském království. 333, 326, nebo 303 před n. l. Čchinský dvůr zavedl zimní svátek la před n. l. Krvavé války za makedonského vládce Alexandra Velikého a povstání domácího obyvatelstva vedly pravděpodobně k migraci íránských Sogdů z oblasti dnešního Uzbekistánu a Tádžikistánu na východ, až na území dnešního Sin ťiangu. Velké sogdské kolonie a sídliště jsou zaznamenány ve všech hlavních centrech karavanního obchodu střední Asie a západní Číny od prvních staletí našeho letopočtu, hlavním trhem však byla Čína. Sogdové se aktivně účastnili tranzitního obchodu v této oblasti i v dalších stoletích, nejméně do tchangské doby. Mnoho sogdských kupců žilo i v tchangském hlavním městě Čchang anu. 328 před n. l. Ve státě Čchin je zavedena funkce prvního ministra (siang kuo) před n. l. Čchin expanduje na západ do Kan su a na jz. do S čchuanu.

54 před n. l. 315 před n. l. Expandující stát Čchin dobyl 25 žungských opevněných měst. 307 před n. l. Počátek vojenských a správních reforem krále Wu linga a jeho poradce Fej Ia ve státě Čao. Od počátku vlády Wu linga bylo království neustále obtěžováno útoky severních kočovníků Východních Chu, Lin chu, Lou fan a Hunů (Siungnuů). Jedna část reforem proto spočívala v oblékání barbarského oděvu a používání koňské jízdy v boji (chu fu čchi še). Reformy, třebaže proti nim vystupovala část čaoské aristokracie, značně zvýšily operativnost armády státu Čao a zajistily mu vítězství jak proti sousednímu státu Čung šan, tak proti severním kmenům. Za krále Wu linga stát Čao expandoval až na území dnešního Vnitřního Mongolska, kde byla v oblasti dnešního Chöch chotu založena komandérie Jün čung a v oblasti města Pao tchou komandérie Ťiou jüan (302 před n. l.). 301 před n. l. Čchi jako nejsilnější stát na východě se spojil se státy Chan, Wej (II) a Čchin k útoku na Čchu, které spojenými silami porazili. 3. století před n. l. Čchuský generál Čuang Čchiao založil ve střední části dnešního Jün nanu království Tien, které si udrželo svou nezávislost až do roku 109 před n. l. Kultura státu Tien byla technicky velmi vyspělá, proslula zejména svými bronzovými výrobky. Bronzová kultura Tien měla v té době za sebou již několik století vývoje. Řada scén na bronzových výrobcích zobrazuje válečné události, často s využitím jízdy. Kůň byl obyvateli oblasti Tien domestikován již někdy v 6. století před n. l., jak ukazují archeologické nálezy. Ze 3. století před n. l. pocházejí nejstarší zmínky o visutých mostech, zavěšených na bambusových lanech a železných řetězech. 299 před n. l. Čchuský král Chuaj wang přijel do státu Čchin, aby uzavřel spojenectví. Místo toho byl držen jako rukojmí v čchinském hlavním městě Sien jangu, kde později zemřel. Stát Čchu od té doby slábl. Byly dokončeny tzv. Bambusové anály (Ču šu ťi nien), jeden z nejvýznamnějších pramenů pro chronologii období starověké Číny. Začínají Žlutým císařem a končí rokem 299 před n. l. Bambusové anály jsou jedinečným pramenem zejména pro chronologii vládců dynastií Sia a Šang. Po roce 296 před n. l. byly dány do hrobu jednoho z wejských králů (objeveny roku 279 n. l.). Tabulka předků

55 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) před n. l. Barbarský stát Čung šan byl dobyt státem Čao. V témže roce stát Čchi vytvořil koalici se státy Chan, Wej (II), Čao a Sung proti Čchin; stát Čchin tak byl poprvé poražen a musel se načas vzdát obsazeného území. 293 před n. l. Stát Čchin porazil koalici Wej a Chan v bitvě u I čchüe. 288 před n. l. Čchinský král Čao siang wang se prohlásil za císaře západu (Si ti) a čchiský král Min wang za císaře východu (Tung ti). Téhož roku se však oba svých císařských titulů vzdali. 286 před n. l. Stát Sung, který často vystupoval na obhajobu menších států v povodí Dlouhé řeky proti mocným státům, byl dobyt státem Čchi. V témže roce uzavřely spojenectví proti Čchin státy Wej (II) a Čao. 284 před n. l. Stát Čchi utrpěl těžkou porážku od koalice států Jen, Čao, Čchin, Chan a Wej (II), jejichž vojska vstoupila do jeho hlavního města Lin c. asi 280 před n. l. Ve státě Čchu se narodil Li S, který později po čtyřicet let ovlivňoval politiku státu Čchin (v letech před n. l.). 278 před n. l. Hlavní město státu Čchu Jing bylo dobyto čchinskou armádou pod vedením generála Paj Čchiho. Údajně v reakci na tuto situaci napsal čchuský básník a ministr Čchü Jüan rozsáhlou poemu Aj Jing (Oplakávání Jing) a téhož roku ukončil svůj život sebevražedným skokem do řeky Mi luo v provincii Chu nan. V mládí zastával nejvyšší hodnosti u dvora státu Čchu, později pro intriky odešel do ústraní. Čchü Jüan byl první velkou básnickou osobností Číny. Jeho básně inspirované mystikou, filosofií i osobním životem, formálně stavěné na základech lidové písně, se dochovaly v kolektivním básnickém souboru Čchu cch (Písně státu Čchu). Čchü Jüanův pohnutý osud a dílo, které zanechal příštím generacím, se staly nejen předmětem trvalého zájmu historiků a literátů, ale byly od počátku předmětem zájmu široké veřejnosti. On sám se stal nesmrtelnou legendou nejen v Číně, ale i v zemích Dálného východu a jv. Asie. Dodnes se zejména na jihu Číny, v Hongkongu, ale i na Taiwanu, v Singapuru a jinde na jeho počest každým rokem 5. dne 5. měsíce podle lunisolárního kalendáře pořádají tzv. slavnosti Dračích člunů (čínsky Tuan wu, kantonsky Tuan Ng). Čchü Jüan, první známý čínský básník.

56 před n. l. 273 před n. l. Stát Čchin porazil Wej (II) a Čao v krvavé bitvě u Chua jangu (severně od dnešního Sin čengu, provincie Che nan). 260 před n. l. V bitvě u Čchang pchingu (dnešní Kao pching, provincie Šan si), jedné z nejkrvavějších bitev období Válčících států, byly čaoské oddíly na hlavu poraženy státem Čchin. I když spojenecké wejské vojsko ochránilo čaoské hlavní město Chan tan před obsazením vítězným Čchin, Čao se již nikdy nevzpamatovalo z obrovské ztráty více než mužů. Ti byli poté, co se Čchinům vzdali, z větší části pohřbeni za živa; ušetřeno bylo jen 240 mladých a slabých vojáků. 260, listopad/prosinec (1. měsíc) před n. l. V čaoském Chan tanu se narodil Jing Čeng, budoucí sjednotitel Číny (První svrchovaný vládce Čchinů). 256 před n. l. Království Čou bylo dobyto státem Čchin. Až do roku 249 před n. l. přetrvávalo rozděleno na Východočouské vévodství a Západočouské vévodství před n. l. Stát Čchu postupně ovládl území státu Lu. 250/249 před n. l. Prvním ministrem státu Čchin se stal Lü Pu wej, možná skutečný otec Jing Čengův. Královna matka totiž byla původně Lü Pu wejovou konkubínou, kterou daroval Jing Čengovu otci. kolem 250 před n. l. Do této doby archeologové datují nejstarší kamenné obloukové mosty v Číně. Nejstarší dodnes dochovaný kamenný obloukový most na světě však pochází až z doby dynastie Suej. 247, 7. května (p i n g w u, 25. den 5. měsíce) před n. l. Nástup třináctiletého Jing Čenga na čchinský trůn. Jako král používal prostý titul čchinský král (Čchin wang). Jeho matka Čao Ťi a Lü Pu wej se stali regenty za nedospělého krále (do 238 před n. l.). 246, nebo 244 před n. l. Na úpatí pahorku Li šan (u dnešního Lin tchungu, provincie Šen si) byla zahájena stavba Jing Čengovy hrobky. Stavba byla dokončena krátce před jeho smrtí (v roce 212 nebo 210 před n. l.) a účastnilo se jí v průběhu práce celkem na dělníků. 239 před n. l. Lü Pu wej dokončil kompendium Lü š čchun čchiou (Jara a podzimy pan Lü), jehož cílem bylo shromáždit všechno filosofické vědění státu Čchin a vytvořit státní filosofii.

57 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) , březen/duben (4. měsíc) před n. l. Čchinský král Jing Čeng dosáhl plnoletosti a osobně se ujal vlády. 237 před n. l. Lü Pu wej byl zbaven úřadu a poslán do vyhnanství, kde dva roky nato umírá. 235 před n. l. Stát Čchin pomohl státu Wej (II) proti Čchu. Lü Pu wej spáchal sebevraždu. 233 před n. l. Chanský princ a legalistický filosof Chan Fej přišel do státu Čchin, aby zde jako diplomat působil na Jing Čenga a snažil se ho odvrátit od útoku na Chan. Jeho mise nebyla úspěšná a Chan Fej téhož roku spáchal sebevraždu (podle jiných údajů byl popraven). 230 před n. l. Čchinský generál Nej š Tcheng porazil chanská vojska, zajal krále Ana a království Chan připojil ke státu Čchin. 228 před n. l. Po dobytí státu Čao státem Čchin se princ Ťia prohlásil králem z Taj. Jeho království však trvalo pouze několik let. 223 před n. l. Čchinský generál Wang Ťien na hlavu porazil čchuskou armádu, zajal krále Fu čchua a připojil tak Čchu ke Čchin. 222 před n. l. Království Jen a Taj byla dobyta státem Čchin. Králové obou států byli zajati a v čchinském hlavním městě Sien jangu byla uspořádána velká hostina.

58 před n. l. Nádoby a koše (Sin-ting San-li tchu, Ilustrace ke Třem knihám o obřadech v novém sestavení).

59 V. První sjednocené říše Čchin a Chan Úvod V roce 247 před n. l., kdy na čchinský královský trůn nastoupil Jing Čeng ( před n. l.), zabíralo území státu Čchin již značně rozsáhlou plochu Číny. Připojení bohatých zemědělských oblastí s rozvinutou řemeslnou výrobou, jež království Čchin získalo po dobytí států Chan, Wej (II), Čao a Čchu a ovládnutím barbarských států Šu a Pa na jz. (dnešní S čchuan), posílilo ekonomickou a politickou moc čchinského státu. Sjednocovací proces trvající řadu staletí byl poté dokončen během několika málo let (mezi roky 230 a 221 před n. l.). Poté, co stát Čchin sjednotil převážnou většinu Číny (v jv. Číně zůstával nezávislý stát Jüe), král Jing Čeng přijal nový titul chuang ti, svrchovaný vládce (tj. císař). Od té doby je znám jako První císař Čchinů (Čchin Š chuang ti). První císař provedl řadu důležitých reforem, směřujících k likvidaci následků dlouhé politické a ekonomické rozdrobenosti. Zrušil zcela lenní systém a rozšířil správní systém komandérií a okresů s úředníky jmenovanými ústřední vládou a vysílanými po celé Číně. Čchin Š chuang tiho říše se stala tradičním územím Číny, rozděleným na 36 komandérií. V pozdějších obdobích Čína vlastnila i jiná území, avšak země čchinského císařství byly vždy považovány za nedílnou součást vlastní Číny. Od dynastie Čchin je také odvozeno jméno Číny ve většině jazyků. Aby mohl kontrolovat tak rozsáhlé území, čchinský císař nechal pro pohyb svých vojsk postavit síť silničních komunikací. Nejdelší přímý úsek spojoval hlavní město Sien jang s komandérií Ťiou jüan (v dnešním Vnitřním Mongolsku) a měřil kolem km. Několik set tisíc dělníků bylo povoláno na spojení existujících obranných valů podél severních hranic. Výsledkem byl soubor opevněných hradeb, posádkových stanic a signálních věží, táhnoucí se od Pochajského zálivu západně přes pastviny dnešního Vnitřního Mongolska, úrodným údolím Žluté řeky až po okraj Tibetu. Na této linii, známé jako Dlouhá zeď či Velká čínská zeď (Wan li čchang čcheng, Zeď dlouhá deset tisíc mil ), se po staletí střetávali kočovníci Velké stepi s usedlými zemědělci sprašové oblasti. Pro posílení ústřední správy bylo důležité sjednocení měny. Byla vytvořena jednotná soustava zlatých a bronzových mincí, ostatní materiály jako perly, drahé kameny, mušle kauri apod. byly vyřazeny z používání jako platidlo. K hospodář

60 59 úvod skému rozvoji přispělo i sjednocení měr a vah. Dílem schopného kancléře Li S a bylo sjednocení a zjednodušení písma a kodifikace zákonů. Celá čchinská Čína však pocítila břemeno oněch jedenácti dvanácti let změn. Miliony mužů byly nuceny k mamutím stavebním podnikům, mnoho z nich přitom zemřelo. Bohatí a vlivní lidé byli přinuceni přestěhovat se do hlavního města. Soukromé zbraně byly konfiskovány. Stovky intelektuálů byly masakrovány, když se odvážili kritizovat politiku císaře. Knihy zabývající se jinými tématy než právem, zahradnictvím a bylinným lékařstvím byly staženy z oběhu, neboť císař považoval takové znalosti za nebezpečné a vyvolávající nepokoje. Tyto činy získaly Š chuang timu pověst arcityrana čínských dějin. Čchin Š chuang ti se obával smrti a dělal vše možné, aby dosáhl nesmrtelnosti. Byla usmiřována božstva a vysíláni vyslanci, aby hledali elixír života. Statisíce dělníků budovaly jeho mauzoleum nedaleko hlavního města. Nakonec zemřel uprostřed inspekční cesty po říši roku 210 před n. l. Archeologické výzkumy od roku 1974 odkryly obrovskou terakotovou armádu v životní velikosti, samotné mauzoleum ale dosud čeká na odhalení svého tajemství. Čchinská říše, která podle představ Prvního svrchovaného vládce měla trvat deset tisíc generací, skončila záhy po jeho smrti. I v tom je velikost prvního sjednotitele Číny. Legitimní následník trůnu byl donucen spáchat sebevraždu, když jeho mladší bratr Chu chaj usurpoval s pomocí vlivného eunucha Čao Kaa trůn jako Svrchovaný vládce druhé generace (Er š chuang ti). Vládl však pouze necelé čtyři roky ( před n. l.), když ho Čao Kao přiměl k sebevraždě. Novým císařem se na pouhých 46 dní stal vnuk Prvního císaře C jing. O pád říše se zasloužila i lidová povstání. Již v roce 209 před n. l. vypuklo povstání v oblasti Dlouhé řeky, když malá skupina odvedenců na práce v čele s rolníkem Čchen Šengem ( leden/únor 208 před n. l.) zabila důstojníky své eskorty. Povstalci byli vedeni ideou obnovy slávy někdejšího království Čchu a Čchen Šeng byl provolán králem Starověké kruhové mince států Wej, Čchin a Chan.

61 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 60 Formy a způsob odlévání mincí. nového státu Veliké Čchu. Následujícího roku byl sice zabit, avšak pádu říše Čchin již nic nestálo v cestě. Do čela povstání se dostali dva čchuští šlechtici Siang Jü ( před n. l.) a Siang Liang, kteří se zasloužili o konečnou porážku čchinských vojsk v letech 207 a 206 před n. l. Siang Jü získal titul hegemona (pa) Západního Čchu a prakticky obnovil předčchinský feudální systém i s rozdělením říše na úděly. Jeho nejvýznamnějším soupeřem byl Liou Pang ( před n. l.), původem rolník a nízký úředník, který za protičchinského povstání sloužil jako vojevůdce obou Siangů. Po popravě posledního čchinského panovníka na konci roku 207 před n. l. se mezi oběma někdejšími povstalci rozpoutal boj o moc, z něhož nakonec vyšel vítězně Liou Pang. Na začátku roku 202 před n. l. obsadil Siang Jüovo území a nechal se prohlásit za císaře nového státu Chan, založeného již roku 206 před n. l. Jestliže čchinské císařství trvalo pouhých patnáct let, Chanská říše přežila s přestávkami čtyři století. Kontinuita chanské dynastie byla narušena zejména v letech 9 23 n. l. vládou uzurpátora Wang Manga. Období 202 před n. l. 9 n. l. je označováno jako Západní Chan (Si Chan, též Rané Chan, Čchien Chan, hlavní město bylo v Čchang anu, dnešním Si anu), úsek let 23 nebo n. l. historikové označili jako Východní Chan (Tung Chan, též Pozdní Chan, Chou Chan, hlavní město bylo v dnešním Luo jangu). Jestliže Liou Pang chtěl vládnout jednotnému státu, musel přistoupit na celou řadu kompromisů. Byl obnoven správní aparát po vzoru čchinské říše, naproti tomu existovaly dědičné úděly s vlastními orgány moci. Komandérie a okresy byly obnoveny pouze na části území, zbytek zabíraly dědičné úděly. Vlastní území a starobylý titul wang (král) dostalo sedm nejvyšších hodnostářů, dalších asi 130 spolubojovníků Liou Panga dostalo též úděly a titul chou (markýz).

62 61 Již po smrti prvního chanského císaře se začaly projevovat separatistické tendence, které vyvrcholily roku 154 před n. l. ve vzpouře sedmi wangů, v jejímž čele stál Liou Pangův synovec Liou Pi, faktický vládce údělu Wu. Pod jeho moc spadalo 50 měst, vydával vlastní mince, na mořském pobřeží měl rozsáhlá solná naleziště. Aby si zajistil podporu obyvatel, zrušil dokonce na svém území daně. Vzpoura ale skončila porážkou wangů a upevněním ústřední státní moci. Období vlády 7. chanského císaře Wu tiho (vládl před n. l.) znamenalo velký rozkvět chanského císařství, zlatý věk. Byla to vůbec nejdelší vláda celého chanského období. Jeho pověst rázného a odvážného vládce se odvozuje od dlouhé řady válečných tažení, zejména proti severním kočovníkům Siungnuům (Hunům) a do střední Asie. Avšak císař sám se nikdy osobně bojů neúčastnil. Politika ofenzivy a rozšiřování čínského vlivu na neznámé území nebyla výsledkem císařovy iniciativy, nýbrž vycházela z popudu několika státníků, jejichž rozhodnutí byla silně protikladná. Díky této politice se však za Wu tiho území říše rozšířilo zejména na jih a na západ. Na severu pak se střídavými úspěchy. V důsled ku expanzivní politiky chanská říše značně rozšířila své území a zařadila se mezi nejmocnější státy starověkého světa. Války však byly velmi drahé a v konečném důsledku značně zostřily sociální protiklady. V zájmu doplnění státní pokladny byl zaveden státní monopol na železo, sůl a výrobu mincí. Pracovní povinnosti a vysoké daně nutily rolníky prodávat půdu a vedly k jejich zbídačování. Zároveň rostla koncentrace půdy v rukou velkých vlastníků. Jedním z nich byl Wang Mang, který nakonec usurpoval moc ve státě a založil vlastní dynastii Sin ( Nová ). Snažil se obnovit starý čouský feudální systém, omezit rychlý rozmach soukromého vlastnictví půdy a obchodu s otroky a soustředit ve svých rukách kontrolu nad ekonomikou země. Jeho reformy však narážely na odpor ze strany zámožnějších členů společnosti. Ke konci Wang Mangovy vlády vypukala v řadě provincií četná povstání, jejichž vůdci se prohlašovali za císaře jednotlivých částí říše. Nejvýznamnější z nich bylo povstání Rudých obočí (17 27 n. l.). Zároveň probíhal boj o moc mezi příslušníky chanského císařského rodu. Roku 23 byl dobyt Čchang an a Wang Mang zabit. Po dalších bojích byl nakonec v roce 25 císařem prohlášen Liou Siou a obnovena Chanská říše. Novým hlavním městem se stal Luo jang, ležící východně od Čchang anu, proto historikové dali období n. l. název Východní Chan. Chanská říše však již nenabyla někdejší slávy. Po počátečním posílení centralizované moci, jež vedlo k určitému hospodářskému a kulturnímu rozmachu, obnovili velcí majitelé půdy a otroků postupně své pozice. Po roce 90 císařská moc postupně upadala, až roku 189 chanské císařství přestalo fakticky existovat. Těžká situace nemajetného obyvatelstva, zejména rolníků, vedla k zakládání tajných organizací, z nichž nejaktivnější se stala sekta Cesta velkého klidu (Tchajúvod

63 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 62 pching tao). Stoupenci sekty, kteří si vázali kolem hlavy žluté šátky, vyvolali roku 184 rozsáhlé povstání, jež otřáslo celou říší. Povstání bylo krutě potlačeno silami velkých vlastníků půdy, jejichž vůdci se roku 189 zmocnili Luo jangu a zajali císaře. Následující léta byla ve znamení občanské války, na jejímž konci bylo rozdělení čínského území mezi tři nově vzniklé státy: Wej, Wu a Šu Chan. Z mnoha škol myšlení, které vznikly v klasickém období, legalismus (legismus) byl první, který získal statut státní ideologie. Politika čchinské říše byla založena na legalistických principech, zdůrazňujících silný stát s centralizovanou správou. Mnoho jeho politických metod bylo tak odlišných od praxe minulosti, že si vysloužily kritiku učenců, zejména těch, kteří prosazovali příklady dávných moudrých vládců. Odpovědí vládce byl již zmíněný zákaz nepraktických knih a persekuce kritizujících učenců. Chanská dynastie se odvrátila od mnoha politických opatření svého krátce trvajícího předchůdce. Nejvýznamnější změnou byl přechod od legalismu ke konfuciánství. Konfuciánští filosofové doby Chan, z nichž nejslavnějším byl bezpochyby Tung Čung šu, své myšlenky opírali zejména o konfuciánskou koncepci vesmíru jako triády nebes, země a lidstva. Zformovali myšlenkový systém, zahrnující: a) jin jangovou kosmologii naturalistů, b) taoistické zaujetí pro chápání přírodního řádu a snahu být s ním v souladu, c) konfuciánské učení o laskavé vládě, vládnutí pomocí ctnostných vůdců a úctě k učení, d) legalistické principy správy a hospodářského rozvoje. Konfuciánství se v této podobě stalo roku 136 před n. l. státní ideologií chanské říše. Chanská dynastie dodala světové civilizaci proslulé historiky, filosofy, básníky, umělce a jiné specialisty. Zvláštní pozornost si zasluhuje S ma Čchien (asi před n. l.), autor monumentálních dějin Číny od Žlutého císaře až po 1. století před n. l., otec čínských dějin. Na svých Historikových zápiscích (Š ťi) pracoval 18 let a vytvořil dílo o více než slovech, které je nejen záznamem historických dějů, ale zároveň přehledem o vědění jeho doby. Svým dílem položil základ následných dynastických historií. Chanská doba byla také dobou rozvoje vědy a techniky. Mnoho kulturních vymožeností chanské doby čerpalo z podnětů císařského paláce a potřeb úředníků. Učebnice matematických problémů byla zkompilována pravděpodobně na pomoc úředníkům při pracích jako výměra pozemků. Zlomky knihy lékařských precedenčních případů se týkaly péče o vojska a koně sloužící na sz. hranici. Vodní a sluneční hodiny se používaly, aby umožnily úředníkům dokončit jejich práci na kalendáři, jehož reforma byla provedena roku 104 před n. l. Císařský palác vyžadoval služby umělců a řemeslníků, kteří by zdobili císařské budovy malbami a sochami a navrhovali a vyráběli nefritové, zlaté a stříbrné zboží a lakové mísy pro císařský stůl. Na stavech císařských dílen se do různobarevných hedvábných látek vetkávaly složité vzory.

64 před n. l. V. První sjednocené říše Čchin a Chan (221 před n. l. 220 n. l.) 221 před n. l. Čchinský generál Wang Pen obsadil Čchi a zajal krále Tchien Ťiena. Tím bylo dokončeno sjednocení převážné většiny Číny. Kupodivu v této době již poměrně bezvýznamný stát Wej (I) přežil zánik velkých států a sjednocení Číny státem Čchin a byl připojen až roku 209 před n. l. 221, 22. prosince (že n c, 7. den 11. měsíce) před n. l. Král Jing Čeng přijal nový titul chuang ti, svrchovaný vládce. Zároveň stanovil, že on bude První svrchovaný vládce Čchinů (Čchin Š chuang ti), a jeho následovníci budou Svrchovaný vládce druhé generace (Er š chuang ti), Svrchovaný vládce třetí generace (San š chuang ti) a tak dále po deset tisíc generací. Byl to silný a energický vládce, a i když jmenoval četné talentované pobočníky, sám zůstal konečnou autoritou a jediným zdrojem moci. Do hlavního města Sien jangu nechal přestěhovat zámožných rodin, aby posílil sjednocovací proces a zamezil odstředivým tendencím. K upevnění centralizované moci přispěly i reformy, jejichž vůdčím duchem byl první ministr Li S. Byly sjednoceny zákony v duchu legalistického učení, sjednoceny míry a váhy, zavedeno jednotné písmo, sjednoceny rozchody kol vozů apod. 220 před n. l. Zahájeno budování sítě dálkových komunikací, které se paprskovitě rozbíhaly z hlavního města Sien jangu. Po vybudování celé sítě byly dosud značně izolované oblasti efektivně spojeny s hlavním městem, ležícím ve středozápadní části říše. Až 60 m široké silnice umožňovaly rychlé přesuny vojsk i pohodlnou cestu císařského průvodu (byl mu vyhrazen střední pruh) při inspekčních cestách. 220 před n. l. Kao Ťien li, vynikající loutnista, provedl neúspěšný atentát na Čchin Š chuang tiho pomocí loutny naplněné olovem. Nebyl to první atentát na tohoto panovníka. Již v roce 227 před n. l. se tehdy čchinského krále Jing Čenga pokusil zabít jistý Ťing Kche, přítel Kao Ťien liho. Další atentáty zastihly císaře na inspekčních cestách po říši. Podle historika Apollodora z Artemity dosáhly výboje baktrijského krále Euthydema I. až k zemi Sérů. 219 před n. l. Byla vypravena expedice pod vedením mistra okultních věd Sü Fua ze státu Čchin na bájné Ostrovy nesmrtelných (Pcheng laj) ve Východním moři, která měla přivézt císaři rostlinu nesmrtelnosti. Výprava, jíž se údajně účastnilo i 3000 chlapců a dívek, prý doplula až na Japonské ostrovy. Byla to jedna z mnoha

65 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 64 Sjednocení Číny říšemi Čchin a Západní Chan JÜE-Č SIUNGNUOVÉ ČÍNSKÝ PROTEKTORÁT KUŠÁNSKÁ ŘÍŠE ČCHIANGOVÉ Sien-jang Luo-jang KOREJSKÉ STÁTY Čchang-an MIN-JÜE NAN-JÜE Filipíny říše Čchin roku 206 př. n. l. největší rozsah říše Západní Chan kolem roku 100 př. n. l. hranice čínského protektorátu v Západním kraji (59 př. n. l. 23 n. l.) hranice současných států

66 před n. l. expedic, které císař Čchin Š chuang ti vysílal za účelem nalezení bájemi opředeného elixíru nesmrtelnosti. 216 před n. l. V rámci reforem byl sjednocen i název pro svobodné obyvatelstvo Čchinské říše: černovlasý lid (li min). Je zajímavé, že podobný termín (černohlavý lid) se používal i pro obyvatele starověkého Sumeru. 216, nebo 215 před n. l. Narodil se Čchun jü I, první historicky doložený čínský lékař. Vynikal zejména v určování diagnózy podle barvy pokožky tváře a podle pulsu. Dokázal prý předem přesně určit dobu a příčinu smrti u nevyléčitelně nemocných. 215 před n. l. Generál Meng Tchien s armádou o mužích zaútočil na severní kočovníky Siungnuy a vytlačil je z pastvin kolem Žluté řeky na sever. Z příkazu císaře začal na severu budovat obranný val, později známý jako Dlouhá zeď (Velká čínská zeď). Dlouhá zeď Prvního císaře se táhla v délce přes km z provincie Kan su na sz. až k Liaotungskému poloostrovu na nejzazším sv. (v dnešní provincii Liao ning). Za následující dynastie Chan vznikla zeď dlouhá asi km, která se později rozpadla. Za dynastie Ming byly některé starší úseky obnoveny a vybudovány nové zdi, které dosahovaly celkové délky kolem km. Dodnes viditelná stavba měří i s vedlejšími větvemi a úseky asi km. Zbytky čchinské zdi vysoké 5 až 6 metrů se dochovaly v dnešní AO Ning sia. Roku 1987 byla Dlouhá zeď zapsána na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO. V roce 2007 byla v mezinárodní internetové anketě vybrána za první ze sedmi divů světa nové doby (New Seven Wonders of the World). 214 před n. l. Čchinská armáda dokončila dobývání jižní Číny (území kmenů Jüe/Viet, dnešní Kuang tung a Kuang si) včetně části severního Vietnamu. Byla zde zřízena komandérie Nan chaj, jejíž velitel Čao Tchuo v roce 206 před n. l. založil na území jižní Číny a severního a středního Vietnamu království Nan jüe (Nam Việt). Čao Tchuo požádal o přesídlení obyvatel střední Číny za účelem asimilace místního (jüeského/vietského) obyvatelstva. Čchin Š chuang ti nařídil vyhloubit průplav spojující řeky Siang a Li v jižní Číně. Průplav pojmenovaný Ling čchü (Průplav duší) byl dlouhý 32 km, široký První sjednotitel Číny císař Čchin Š -chuang-ti. Standardizované závaží zavedené Prvním císařem Čchinů

67 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 66 45,5 m a hluboký 1 m. Byl to první průplav na světě, který byl veden v nerovné krajině podél vrstevnic horského sedla. Podobné průplavy se začaly stavět v Evropě až ve 13. století. 213 před n. l. Čchin Š chuang ti nechal na Li S ovu radu spálit spisy, které by mohly živit protičchinskou propagandu a inspirovat návrat do předčchinských poměrů. Byly tak zničeny především archivy porobených států a zachovány pouze anály dynastie Čchin. Ničení byly ušetřeny i knihy nevinného obsahu: lékařské, farmakologické, o věštění a zemědělství. 212 před n. l. Čchin Š chuang ti dal vyvraždit na 460 učenců a mágů konfuciánské učence pro kritiku své vlády, mistry okultních věd proto, že mu nebyli schopni zajistit elixír nesmrtelnosti. Korunního prince Fu sua, který rovněž patřil ke kritikům, nechal poslat na severní hranice k Meng Tchienovi, jenž bojoval proti Siungnuům. Byla zahájena stavba monumentálního císařského paláce E pchang (byl 7 rozlehlejší než největší palác v mingském Zakázaném městě v Pekingu), pokračovalo budování silnic na sever a císařského záhrobního sídla na úpatí pahorku Li šan. Celková délka čchinských silnic dosáhla km, tedy asi o 800 km více než činila síť silnic v Římské říši o dvě století později. 211 před n. l. Začala se projevovat krize Čchinské říše, sužované megalomanskými podniky, válkami na severu i na jihu a krutým čchinským zákonodárstvím. Čchin Š chuang ti poslal rodin na sever, aby kolonizovaly Ordoskou poušť. 210, 10. září (ping jin, 22. den 7. měsíce) před n. l. Čchin Š chuang ti zemřel po těžké nemoci během 5. inspekční cesty v prefektuře Ša čchiou (sz. od dnešního Kuang cungu, provincie Che pej). Byl pohřben do mauzolea, které si nechal vybudovat během svého života v místě zvaném Li šan, nedaleko Si anu. Celková plocha pohřebního areálu zabírá 46 km 2. Základna hrobky má téměř čtvercový tvar, od severu k jihu měří 350 metrů, od západu k východu má 345 metrů a je 76 metrů vysoká, po obvodu měří 1,250 km. Její celková konstrukce má tvar pyramidy. Původně byla obehnána vnitřními a vnějšími zdmi s obvodem 4 a 6 km. V hrobce bylo pohřbeno na 500 osob, doprovázejících zemřelého, a také budovatelé hrobky. Hlavní císařova pohřební komora však dosud nebyla otevřena. Podle S ma Čchienova popisu, sepsaného přibližně 100 let po pohřbu císaře, zde bylo vybudováno podzemní město: na stropě byla znázorněna obloha s perlami místo hvězd, na podlaze Koncová taška okapu paláce E-pchang (dynastie Čchin)

68 před n. l. Terakotové sochy válečníků z areálu hrobky Prvního císaře Čchinů geografická podoba země s moři a řekami z tekoucí rtuti, poháněné mechanickým zařízením. Poklady chránily důmyslně nastavené samostříly. Nepřirozeně vysoká koncentrace rtuti v půdě pod mohylou napovídá, že popis může odpovídat skutečnosti. V červenci 2007, po 30 letech výzkumů, bylo zjištěno, za použití technologie dálkového snímání pomocí senzorů, že mauzoleum obsahuje 27,4 m vysokou budovu, postavenou nad hrobkou, se stupňovitými zdmi o devíti stupních. Budova byla určena zřejmě pro duši zemřelého císaře. Čchin Š chuang tiho na onen svět mj. doprovázela mnohatisícová terakotová armáda vojáků v životní velikosti, objevená v roce 1974 asi 2 km východně od císařovy hlavní hrobky. Dosud bylo odkryto přes postav jezdců, lučištníků a důstojníků. Váha jedné figury činila asi 200 kg. Každá figura byla vyrobena ze dvou vrstev a uvnitř byla dutá. Tím se zabránilo tomu, aby se v ještě měkkém stavu zhroutila pod vlastní vahou. Žádné dvě figury nevykazují stejné rysy obličeje. Hrnčíři si jako modely pravděpodobně vzali skutečné válečníky čchinské armády. Terakotová armáda je ve skutečnosti pouze malou částí 180 pohřebních jam mauzolea císaře Čchin Š chuang tiho. Dosud na území o rozloze 56,25 km² archeologové nalezli miliony čtverečních metrů zbytků paláců, stovky vedlejších hrobek a pohřebních jam, vykopali tisíce terakotových válečníků a koní, desítky sošek akrobatů, bronzových ptáků a kamenné zbroje, dále dvě sady bronzových válečných vozů a velký počet dalších vzácných artefaktů. V doprovodných hrobkách bylo objeveno na historických předmětů velkého významu a hodnoty, například mimořádně ceněný bronzový válečný vůz tažený koňmi (objeven roku 1980). Jeho hlavní část je bronzová, některé součástky jsou zdobeny zlatými či stříbrnými ornamenty. Velikost vozu je poloviční oproti skutečnosti, nicméně

69 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 68 Bronzový vůz z areálu hrobky Prvního císaře Čchinů velmi přesně a podrobně imituje vzhled elegantního císařova vozového parku. Vzhledem k obrovskému historickému významu byl pohřební areál Prvního císaře roku 1987 zařazen na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. 210 před n. l. Eunuch Čao Kao a první ministr Li S zfalšovali Čchin Š chuang tiho závěť ve prospěch Fu suova nejmladšího bratra Chu chaje. Fu su a generál Meng Tchien byli přinuceni spáchat sebevraždu. Chu chaj byl nastolen jako Svrchovaný vládce druhé generace. 209 před n. l. V severní stepi vznikla mocná konfederace siungnuských kmenů pod vedením náčelníka (čchan jü) Motua (též Mote, Mao tun). Ten si podrobil i ostatní kočovné kmeny, prohlásil se za císaře stepí a založil říši, kterou museli respektovat i vládci Číny. Obsadil rozsáhlé území od jezera Bajkal na severu až po Ordos na jihu a řeku Liao che na východě. Siungnuové postupně obsadili i Východní Turkestán a vytvořili mohutnou říši s hlavním městem známým z čínských pramenů pod jménem Lung čcheng (na území dnešního Archangajského ajmaku v Mongolsku). 209, srpen/září (7. měsíc) před n. l. Na území někdejšího státu Čchu vypuklo první z protičchinských povstání, vedené vojenskými veliteli Čchen Šengem a Wu Kuangem (trvalo 5 měsíců). Následovalo povstání čchuských šlechticů Siang Lianga a Siang Jüa a povstání aristokracie dalších států poražených státem Čchin před n. l. Protičchinská povstání, vznik krátkodobých povstaleckých států. Pouze dva z jejich vůdců, Siang Jü, potomek čchuského generála Siang Jena, a Liou Pang, místní hodnostář v Pchej ( vévoda z Pchej ), získali podstatnou moc.

70 před n. l. Rekonstrukce čchinského paláce 208 před n. l. Čao Kao získal téměř neomezenou moc. Li S byl uvězněn, jeho syn zajat a zabit povstalci. Později byli Li S a jeho druhý syn popraveni a jeho rodina vyhubena do třetího pokolení. 207, leden/únor (12. měsíc) před n. l. U Ťü lu (nyní Sing tchaj, provincie Che pej) se odehrála slavná bitva mezi čchinskými vojsky vedenými Čang Chanem a čchuskými povstalci v čele se Siang Jüem. Siang Jüovi se podařilo zvítězit proti mnohem početnější čchinské armádě, která zaznamenala citelnou ztrátu, z níž se již nevzpamatovala. 207 před n. l. Čao Kao se stal kancléřem, brzy nato dal zavraždit Svrchovaného vládce druhé generace (podle jiných údajů spáchal sebevraždu). Novým vládcem se stal C jing, který dal zabít Čao Kaa a jeho rod vyhubit do třetího pokolení. Sám však kapituloval před Liou Pangovými chanskými vojsky po 46 dnech vlády (říjen až prosinec 207). Brzy nato byl i on zabit. Dynastie Čchin tak definitivně zanikla tři roky po smrti svého zakladatele. 206 před n. l. Siang Jü dal zavraždit asi čchinských vojáků, kteří se mu vzdali. Zemi rozdělil do čtyř částí, sebe ustanovil hegemonem Západního Čchu a pro své věrné zřídil 18 údělů. Jeho soupeř Liou Pang založil stát Chan a zrušil na svém území čchinské zákony před n. l. Soupeření dvou hlavních rivalů států Západní Čchu a Chan o nástupnictví po dynastii Čchin. Válka skončila porážkou Siang Jüa a vítězstvím Liou Panga, krále státu Chan, který založil stejnojmennou dynastii. 203, prosinec/202, leden (12. měsíc) před n. l. Liou Pang obklíčil Siang Jüa u Kaj sia (v dnešním Su čou, provincie An chuej). Ten se sice z obklíčení probil, ale protože území Čchu bylo již v rukách Liou Panga a jeho spojenců, spáchal sebevraždu. 202, 28. února (ť i a w u, 4. den 2. měsíce) před n. l. Liou Pang nastoupil na císařský trůn (posmrtné jméno Kao cu, Vznešený zakladatel ) a založil dynastii Chan. Hlavním městem se stal Luo jang, až po opravě čchinských císařských paláců zničených za války bylo hlavní město přestěhováno

71 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 70 (roku 200 před n. l.) na západ do Čchang anu (dnešní Si an, provincie Šen si). Liou Pang byl jedním z mála zakladatelů dynastií, kteří byli rolnického původu. 202 před n. l. 9 n. l. Období Západní (Rané) Chan. Vyznačovalo se všeobecným hospodářským i kulturním rozmachem. Díky expanzivní politice říše značně rozšířila své území zejména na jih a na západ. Interní mocenské boje na přelomu letopočtu však umožnily usurpování moci vlivnou rodinou Wangů. 201 před n. l. Kao cu přidělil část území říše svým bývalým spolubojovníkům. Západní část říše byla rozdělena na komandérie, východní byla ponechána ve správě deseti aristokratických rodů v podobě království (wang kuo). Postupně však chanští panovníci začali na jejich trůny dosazovat své příbuzné. Za Kao cua konfuciánství postupně nahradilo legalismus, což vedlo mj. i k zmírňování krutých čchinských zákonů. kolem 200 před n. l. Z Alexandrie Eschaté (Kuej šan čínských pramenů) v řecko baktrijské říši byly vedeny expedice až na území dnešního Sin ťiangu. Jsou považovány za první známé styky mezi Čínou a Západem. Bylo nalezeno i několik sošek a zobrazení řeckých vojáků severně od Tchien šanu (dnes jsou vystaveny v Sinťiangském muzeu v Urumči). Řecko baktrijské vlivy (tzv. gandhárský styl) se v čínském umění projevují již zhruba od roku 300 před n. l. Rovněž sochy vojáků Čchin Š chuang tiho terakotové armády byly pravděpodobně inspirovány řecko baktrijským uměním. 200 před n. l. Siungnuové obklíčili císaře Kao cua u Pching čchengu (dnešní Ta tchung, provincie Šan si). Císaři se podařilo probít teprve po sedmi dnech a nocích za vynaložení nesmírného úsilí. Se Siungnuy se často spojovaly opoziční klany uvnitř vládnoucího rodu proti císařskému dvoru. Císařové dynastie Chan: Kao-ti, též Kao-cu ( př. n. l.), Wen-ti ( př. n. l.), Kuang-wu-ti (25 57 n. l.) a Sien-ti ( ).

72 před n. l. 2. století před n. l. Tradice připisuje vynález papíru, jeden ze čtyř velkých vynálezů staré Číny, eunuchovi Cchaj Lunovi roku 105 n. l. Avšak archeologické nálezy dokládají, že Číňané dokázali vyrábět papír již nejméně ve 2. století před n. l. V Číně byl vyroben první periskop na světě, využívající princip odrazu hladkých zrcadel. V chanské době se vyráběla velmi kvalitní bronzová zrcadla. Bronzová zrcadla se však v Číně vyráběla již od 11. století před n. l., a již od 5. století před n. l. vznikaly studie o konkávních i konvexních zrcadlech. Tehdejší obyvatelé Číny dovedli využívat i solární energii a s pomocí těchto zrcadel zapalovat oheň. 198 před n. l. Po častých porážkách v bojích proti Siungnuům změnil Kao cu politiku od vojenských kampaní k harmonickému příbuzenství (che čchin). První mírová smlouva zahrnovala: 1) vdávání chanských princezen za siungnuské náčelníky (čchan jü), 2) periodické dary Siungnuům v podobě hedvábí, alkoholu a rýže, 3) deklarované rovnocenné postavení obou říší a 4) Velkou čínskou zeď jako hranici. Často byly za čchan jüe provdávány princezny nižšího řádu (z deseti sňatků do roku 140 před n. l. pouze dvě princezny byly biologickými dcerami císaře). Tato smlouva upravovala vztahy mezi říší Chan a Siungnuy na zhruba 60 let. Ani v této době však nebyla Siungnuy zcela dodržována a kočovníci často podnikali nájezdy na jih. Později se tato politika uplatňovala i vůči dalším sousedům čínských říší, naposledy za Tchangů. 196 před n. l. Císař Kao cu vydal edikt, ve kterém nařizoval princům, místním prefektům i dalším úředníkům vyhledávat a doporučovat muže vynikající pověsti ke zkouškám, jejichž cílem bylo získání úřednické hodnosti. Tento postup se v průběhu doby ustálil. Úředníci však doporučovali čas od času, zejména v dobách přírodních katastrof, další kandidáty na základě císařských dekretů. Úředníci, kteří nedokázali nalézt a doporučit schopné kandidáty, byli potrestáni a někdy i degradováni před n. l. Po smrti Kao cua (byl smrtelně zraněn v boji proti králi z Chuaj nanu) na trůn nastoupil císař Chuej ti, avšak skutečná moc ležela v rukou císařovny vdovy Lü Č (Lü chou). V letech před n. l. vládla fakticky neomezeně jako regentka za nedospělé císaře. Lü rozpoutala na dvoře sérii intrik za účelem udržet se co nejdéle u moci a prosadit své příbuzné na místa regionálních králů, což se jí podařilo. Císařovna Lü byla jednou z mála panovnic v dějinách Číny, které vládly celé Číně. 195 před n. l. Zahájena stavba hradeb kolem Čchang anu. Byly dokončeny v roce 192 před n. l. a měřily celkem 25,7 km. Dokončovacích prací se účastnilo na mužů

73 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 72 a žen. Hradby byly 12 metrů vysoké a 12 až 16 metrů široké, kolem nich se táhl 8 metrů široký a 3 metry hluboký příkop. Plocha města byla tehdy 36 km 2. Půdorys byl nepravidelný, připomínající prostor mezi čtyřmi hlavními hvězdami Velkého vozu: východní zeď byla dlouhá 6 km, západní 4,9 km, jižní 7,6 km a severní 7,2 km. Na každé straně hradeb byly tři brány, z nichž každá měla tři průjezdy. Město mělo 8 hlavních tříd, z nichž nejdelší měřila 5,5 km a byla široká 45 metrů. Každá třída byla rozdělena do tří jízdních pruhů, z nichž prostřední byl vyhrazen pro císaře (stejně jako u čchinských silnic). Čchang an se tehdy stal největším městem světa (asi obyvatel na celkové ploše kolem 40 km²). 192 před n. l. V rámci politiky che čchin panovník Siungnuů Motu dokonce požádal o ruku císařovny vdovy Lü. Ta samozřejmě odmítla, protože smlouva se týkala jen princezen Motu se tedy musel spokojit s princeznou. 191 před n. l. Byly zrušeny nejvíce restriktivní čchinské zákony. V dalších letech následovalo zrušení či zmírnění i dalších trestů legalistického zákonodárství dynastie Čchin. kolem 190 před n. l. V Šu šu ťi i (Dodatečné poznámky o umění počítat) od chanského matematika Sü Jüea se nachází nejstarší zmínka o čínském abaku (suan pchan, počítací destička ), předchůdci kalkulačky. V Číně, stejně jako v řadě dalších oblastí světa, se abakus používal do nedávné doby. Zatímco první elektronické kalkulačky zobrazovaly 8 až 10 číslic, možnosti abaku byly prakticky neomezené. Přestože vypadá jednoduše, mnozí Číňané na něm dovedou řešit složité matematické problémy rychleji než na kalkulačce před n. l. Vláda císařovny Lü a vzrůst moci rodu Lü. Po její smrti byl zmařen pokus o státní převrat a příslušníci rodu Lü vyvražděni. kolem 186 před n. l. Při stavebních pracích při stavbě nové nemocnice v Čchang ša v dnešní provincii Chu nan roku 1971 odhalili dělníci v mohyle zvané Ma wang tuej starobylou hrobku a při dalším archeologickém výzkumu byly postupně odhaleny další dva hroby. Hroby náležely markýzi z Taj Li Cchangovi ( 186 před n. l.), který zastával funkci prvního ministra státu Čchang ša, jeho manželce a synovi. Zejména první hrob vzbudil světovou senzaci. Bylo tu nalezeno zcela jedinečně zachovalé ženské tělo. Přestože je tělo staré let, nezanechalo to na obličeji mrtvoly žádné známky a pleť zůstala velmi elastická. Vědci zkoumali mumifikované tělo paní z Taj, které bylo zabaleno ve 20 vrstvách hedvábných látek a rouch, a zjistili, že trpěla řadou nemocí (mj. arteriosklerózou) a zemřela na

74 před n. l. následky srdečního záchvatu. V hrobě se našlo i velké množství různých, kompletně zachovalých předmětů obrovské hodnoty, které jsou cennou kulturní památkou. Paní Sin čuej bylo do hrobu vloženo 162 ze dřeva vyřezaných figur, k tomu navíc komorní orchestr dřevěných muzikantů, nádobí, hudební nástroje, zrcadla atd. Přes 100 kusů výrobků z nejjemnějšího hedvábí je ukázkou vysoce rozvinutých tkalcovských technik chanské doby. Mezi textiliemi byly dvoje hedvábné šaty, které měly na délku přes 1 metr, avšak vážily pouze 28 gramů. Vedle mnoha kusů oděvů obsahovala hrobka také mnoho stůčků nezpracovaného hedvábí. Nesmírného významu byl i nález ve třetím hrobě (před 168 před n. l.). Zde nalezené knihy na hedvábí a bambusových destičkách nejenže obsahují první světová astronomická díla, ale též jsou na nich zaznamenány nejstarší čínské lékařské knihy. Jejich obsah je velmi důležitý a na vysoké úrovni, změnil dokonce některé původní vědecké koncepce a přinesl mnoho důležitých poznatků. Byly zde nalezeny i nejstarší čínské mapy založené na skutečném vyměřování: topografická mapa tehdejšího království Čchang ša (přibližně 1 : ), vojenská mapa ukazující rozmístění vojenských sil království (mezi 1 : a 1 : ) a mapa zachycující všechna města a městečka na území království. Již velmi záhy Číňané provedli i jakousi typologizaci komet. Na hedvábném svitku v třetím hrobě v Ma wang tuej je vyobrazeno a popsáno 29 typů komet každý z těchto typů dostal i své jméno před n. l. Vláda císaře Wen tiho. Za jeho vlády docházelo k prvním velkým povstáním místních autonomních vládců (wangů), princů z císařského rodu. V roce 177 před n. l. povstal Liou Sing ťü, král z Ťi peje, roku 174 před n. l. Liou Čang, král z Chuaj nanu. 179 před n. l. Čao Tchuo se vzdal titulu císaře státu Nan jüe a stát se stal vasalem Chanské říše. 177 před n. l. Siungnuští kočovníci vpadli do oblasti Che nanu. V témže roce způsobili drtivou porážku Jüe č ům v oblasti Kan su a vytlačili je dále na západ. Čchan jü Motu zaslal chanskému císaři dopis, v němž se vychloubal, že vzhledem Laková krabička (dynastie Chan)

75 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 74 k výjimečnosti svých bojovníků a síle svých koní se mu podařilo zničit Jüe č a že se Siungnuům poddalo 26 zemí (mezi nimi Lou lan, území Wusunů). 175 před n. l. Chanský ekonom a básník Ťia I v jednom ze svých podání trůnu navrhl znovuzavedení státního monopolu na výrobu mincí. Ale až císař Wu ti vydal dekret o státním monopolu na výrobu mincí. 166 před n. l. Motuův syn a nástupce Ťi jü osobně vedl jízdu o jezdcích až do blízkosti chanského hlavního města. 165 před n. l. Konaly se první oficiální zkoušky pro vstup do státní správy. 158 před n. l. Byly zakládány první vojenské kolonie (tchun tchien), zprvu v severním pohraničí, později i na sz. Chanské říše před n. l. Vláda císaře Ťing tiho. Jeho hlavní rádce Čchao Cchuo navrhl zredukovat území údělných království. Předpověděl, že to vyvolá odpor ze strany některých jejich vládců. Argumentoval však tím, že zmenšení jejich území pouze urychlí vypuknutí vzpoury, k níž by stejně později došlo. Jižně od Ťing tiho hrobky bylo roku 1990 na ploše 5 větší než komplex s Čchin Š chuang tiho terakotovou armádou (tedy asi m 2 ) nalezeno na hliněných postav v třetinové životní velikosti, zobrazujících chanskou armádu. 154 před n. l. Císař Ťing ti oklestil území několika království, což bylo zdůvodněno různými proviněními jejich vládců. To vedlo bezprostředně k povstání sedmi království, v jehož čele stál Liou Pchi, bratr císaře Wen tiho a vládce bohatého státu Wu. Povstání se dále účastnili vládci království Čchu, Čao, Ťiao tung, Ťiao si, Ťi nan a C čchuan. Účast přislíbila i království Čchi a Ťi pej, ale nakonec se povstání neúčastnila. Ťing ti, který po vypuknutí povstání propadl panice, nechal popravit Čchao Cchua, aby sedm knížat usmířil. Zároveň nechal popravit i jeho nejbližší rodinu. Liou Pchi, který tento čin považoval za pouhou propagandu, však povstání neodvolal. Císař Ťing ti proto vyslal trestnou expedici pod velením maršála Čou Ja fua, který za necelé 3 měsíce povstání potlačil. Po vítězství byla drasticky omezena moc knížat ve prospěch ústřední státní moci. 141, 9. březen (ť i a c, 27. den 1. měsíce) před n. l. Na císařský trůn nastoupil Wu ti. Jeho vláda byla obdobím rozkvětu dynastie Západní Chan, jejím zlatým věkem. Wu ti omezil postavení údělných vládců (knížat, wangů) a upevnil císařskou moc a centralizaci říše, k jejíž správě používal rozsáhlého byrokratického aparátu. Zavedl státní monopol na výrobu mincí,

76 před n. l. Typy obydlí (neolit a dynastie Chan) na železo, sůl apod. Dobyvatelskou politikou rozšířil říši o nová území a téměř zdvojnásobil její rozlohu. Na druhé straně jeho vláda značně vyčerpávala státní pokladnu. Císařovy paláce byly naplněny vzácnými importy za Západu a jeho lovecké obory byly navrženy jako mikrokosmy s umělými jezery a horami a kamennými sochami. Vláda císaře Wu tiho trvala 54 let a byla jednou z nejdelších v čínských dějinách. Překonal ji až po letech císař Kchang si, který vládl 61 let ( ). 140 před n. l. Císař Wu ti oficiálně zavedl systém ér vlády (nien chao), který se udržel po celou dobu císařství. Již Wu tiho předchůdci Wen ti a Ťing ti dělili své vlády na určité časové úseky, které však ještě nebyly skutečnými érami vlády. Éry vyhlašoval císař na základě určitých významných událostí během své vlády (sám Wu ti jich vyhlásil celkem deset). Později byl jejich počet omezen na jedinou éru během celé vlády panovníka. Za Mingů a Čchingů jsou proto panovníci známi pod jménem své éry. Konaly se první císařské zkoušky více než 100 mladých učenců, doporučených dvorskými hodnostáři. Tato událost měla dalekosáhlý význam v čínských dějinách, neboť znamenala oficiální začátek přeměny konfuciánství na státní ideologii. Ve zkouškách se na prvním místě umístil esej mladého konfuciánského učence Tung Čung šua, v němž obhajoval přednosti konfuciánství před n. l. Za Wu tiho došlo k zásadnímu přelomu ve vztahu k Siungnuům, nastal posun od mírové politiky (dodržované však spíše jednostranně Chanskou říší) k pří

77 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 76 pravě na válku. Dříve, než ji Wu ti zahájil, si chtěl zajistit podporu mezi středoasijskými státy, o nichž se dozvěděl, že rovněž nejsou Siungnuům přátelsky nakloněny. Vyslal proto roku 138 před n. l. velitele své palácové stráže Čang Čchiena na západ do střední Asie ( Západní kraj, Si jü) hledat spojence. Čang Čchien však byl při přechodu siungnuského území zajat a teprve po 10 letech mohl pokračovat ve své misi. Do Číny se vrátil až roku 125 před n. l. s podrobnými zprávami o národech a zemích střední a částečně i jižní a jz. Asie: Ta jüan (Ferghana), Jüe č (Tocharové?), Ta sia (Baktrie), Šen tu (Indie), An si (Parthie), Tchiao č (Mezopotámie), Kchang ťü (přibližně v oblasti starověké Sogdiany), Jen cchaj (oblast kolem Aralského jezera). kolem 136 před n. l. Byla zahájena realizace plánu císaře Wu tiho na podrobení jz. a později i dobytí království Nan jüe, které bylo považováno za nespolehlivého vasala. Podřízení jz. kmenových království, z nichž největší byl Jie lang (dnešní Cun i v Kuej čou), měl zajistit císařský vyslanec Tchang Meng, který jejich králům přinesl dary. 136 před n. l. Konfuciánství bylo oficiálně povýšeno na státní ideologii. Nejslavnějším konfuciánským filosofem chanské doby byl bezpochyby Tung Čung šu. Konfuciánské klasické spisy se postupně staly hlavním zdrojem témat u zkoušek pro státní službu a tento systém státních zkoušek se udržel po celou dobu císařství (oficiálně zrušeny byly až roku 1905). 134, červenec (6. měsíc) před n. l. Zápis v Dějinách dynastie Chan zahajuje pravidelné pozorování nov a supernov v Číně: V šestém měsíci prvního roku éry Jüan kuang [chanského císaře Wu tiho] se v domě Fang objevila hvězda host. Číňané nebe dělili na domy (siou) Fang odpovídal hlavě západního souhvězdí Štír, ležícího na jižní obloze. Novy a supernovy se nazývaly obvykle sin sing (nová hvězda) nebo kche sing (hvězda host). 133 před n. l. Wu ti zahájil vojenské tažení proti Siungnuům, nejprve v oblasti Ordosu, severně od hlavního města Čchang anu. Wu ti vyslal poselstvo mágů, kteří měli najít Ostrovy nesmrtelných. Podobně jako kdysi Čchin Š chuang ti i Wu ti se obklopoval mágy, kteří slibovali vyrobit elixír nesmrtelnosti. Dával jim velké dary, dokonce jednomu udělil titul markýze a oženil ho se svou dcerou, jíž dal věnem kg zlata. Mág byl však později popraven, když se zjistilo, že jde o podvodníka před n. l. Chanští generálové Wej Čching a Chuo Čchü ping (jeho synovec) svedli řadu vítězných bitev proti Siungnuům.

78 před n. l. 127 před n. l. Jedna z nejdůležitějších reforem k posílení centralizované říše směřovala k omezení moci wangů. Císařským dekretem bylo nařízeno, že úděl musí být po smrti jeho vládce rozdělen rovným dílem mezi všechny syny zemřelého. Tímto drobením údělů byli jejich vládci zbaveni faktické opory své moci. Na dobytém území od Kan su do střední Asie byly zřízeny vojenské kolonie s celkem asi kolonisty. Podřízené středoasijské státy posílaly na chanský dvůr tributy jako uznání nominální suzerenity (nadřazenosti) Chanské říše. Císař Wu ti nařídil pokračovat ve stavbě Dlouhé zdi. Byly přestavěny starší části a zeď prodloužena k horám Jin šan v dnešním Vnitřním Mongolsku. Po více než 20 letech budování byla zeď prodloužena roku 101 před n. l. až k jezeru Lobnor. Celkem tak za Wu tiho bylo postaveno kolem km Dlouhé zdi. Začal tibetský královský letopočet (gjal lo), jeden ze čtyř letopočtů používaných v průběhu dějin v Tibetu. Jeho začátek se vztahuje k nastolení Ňathicänpa, prvního (pololegendárního) krále jarlungské dynastie. Ňathicänpo ( Rek na trůnu šíjovém ) údajně sjednotil několik menších království mezi údolími Jarlung a Čhonggjä. 124 před n. l. Byla založena Císařská akademie (Tchaj süe), jejímž hlavním úkolem bylo studium klasických konfuciánských knih. 123 před n. l. Jedním ze způsobů doplňování státních financí byl prodej vojenských titulů. 122 před n. l. Když se Čang Čchien vrátil z první cesty do Západního kraje, část jeho zprávy naznačovala, že cesta chanských poselstev do Indie a Parthie by byla snazší přes jz. království. Povzbuzen touto zprávou vyslal císař Wu ti roku 122 před n. l. vyslance, aby se znovu pokusili přimět vládce Jie langu a Tienu, aby se podrobili Chanské říši. Traduje se, že král Jie langu byl přesvědčen, že jeho království je největší na světě, a proto chanskému vyslanci položil otázku: Který z obou států je větší, Jie lang nebo Chan? Podobnou otázku prý položil chanskému vyslanci i král Tienu: Je Chan větší než můj stát? Liou An, král z Chuaj nanu, a jeho bratr Liou Cch, král z Cheng šanu, byli obviněni ze spiknutí a oba spáchali sebevraždu. Jejich rodiny a údajní spoluspiklenci byli popraveni (celkem prý až několik desetitisíců lidí). Liou An je znám též jako údajný vynálezce proslulého čínského tou fu, sojového sýra (kolem 164 před n. l.). Byl rovněž literárně činný a často zval na svůj dvůr literáty. Nejslavnějšími z nich bylo Osm nesmrtelných z Chuaj nanu (Ťin Čchang, Lej Pej, Li Šang, Mao Pej, Su Fej, Tchien Jou, Wu Pej, Cuo Wu), kteří společně s Liou Anem publikovali filosofické dílo Chuaj nan c.

79 V. První sjednocené říše Čchin a Chan před n. l. Chuo Čchü ping svedl velkou vítěznou bitvu nad Siungnuy a získal území dnešní provincie Kan su. Pro Siungnuy to byla velká rána, protože tak zůstali odříznuti od hlavních pastvišť a dalších přírodních zdrojů. Císař Wu ti zde zřídil 5 komandérií a nabádal Číňany, aby se sem přestěhovali, protože chtěl, aby oblast zůstala trvale v čínských rukách. Oblast Kan su se také stala důležitým východištěm pro pozdější podrobení Západního kraje. Nejzápadnější komandérií Chanské říše byl Tun chuang na hranici se Západním krajem. kolem 120 před n. l. V chanské Číně se objevují první doklady kulturní a obchodní výměny po Hedvábné cestě: v hrobě krále Wena z Nan jüe z roku 122 před n. l., odhaleném roku 1983 v Kantonu, byla nalezena perská skřínka a další předměty ze střední Asie; na nástěnných malbách v Tun chuangu je zaznamenáno, že jeden chanský generál přivezl císaři z expedic proti kočovníkům roku 120 před n. l. buddhistickou sochu ( zlatého muže ). Do čínštiny pronikají cizí slova a pojmy jako výsledek zvýšených kontaktů se střední Asií a Indií. 120 před n. l. Byl založen Úřad pro hudbu (Jüe fu kuan), jehož úkolem bylo sbírat písně a jejich hudební zápisy pro obřadní příležitosti u dvora. Hudba byla časem ztracena, avšak zachovala se slova; byla vytvořena sbírka chanské lidové poezie, která posloužila jako základ písňové formy jüe fu, populární i v následujících obdobích. Básně odvozené od tradice jüe fu skládali i velcí tchangští básníci Li Po ( ) a Po Ťü i ( ). Velká povodeň v Šan tungu způsobila, že na obyvatel bylo nuceno uprchnout na jih a na západ před n. l. Druhá Čang Čchienova expedice do střední Asie byla lépe organizována než první. Směřovala k Wusunům (žijícím jižně od jezera Balchaš) a jejím výsledkem bylo navázání obchodních styků s Persií a vlastní otevření Hedvábné cesty, která vedla z chanského Čchang anu přes střední Asii na Přední východ. Ze svých cest přivezl Čang Čchien do Číny mj. i znalost vinné révy, granátového jablka, ořechů (které my známe pod názvem vlašské, Italové bílé, Angličané perské, Číňané barbarské, prostě Juglans regia L.) a dalších středoasijských plodin včetně semen vojtěšky. Právě pěstování vojtěšky (Medicago sativa L.), které Číňané říkali mu sü, slovem zřejmě středoasijského původu, bylo důležité pro budoucí chov vzácných koní (tchien ma, nebeské koně ). Wusunský král 2 zaslal chanskému císaři tisíc těchto koní. Nebeští koně se později stali vděčným tématem mnoha pověstí i písní, a protože údajně dovedli urazit i li, byli považováni za jediné důstojné společníky draků.

80 před n. l. kolem 119 před n. l. Začala nebezpečně růst moc dvorských hodnostářů, kteří přesto měli důvěru císaře. Když se I Cung, jeden z hodnostářů stal guvernérem komandérie Ting siang (v dnešním Vnitřním Mongolsku), popravil 200 vězňů, i když nespáchali hrdelní zločiny, a poté popravil jejich přátele, kteří je náhodou navštívili. Císař Wu ti věřil, že je to nejúčinnější metoda, jak uchovat sociální pořádek, a proto držel tyto hodnostáře u moci před n. l. Zaveden státní monopol na železo a sůl. Na obchodníky a směnárníky byla uvalena vyšší daň z majetku. Obchodníkům bylo rovněž nařízeno předkládat majetková přiznání. Každému, kdo takové přiznání zfalšoval, byl majetek zkonfiskován a viník byl poslán na dva roky do služby na hranice. 118 před n. l. Byla zrušena čchinská mince pan liang (půl liangu). První mince této nominální hodnoty se odlévaly ve státě Čchin přibližně od roku 300 před n. l. Zpočátku vážily 18 až 20 gramů, později jejich váha klesala až na 9 gramů. Rovněž od počátku dynastie Chan se její hodnota několikrát snížila. Zatímco na začátku vážila 7,8 gramů, po poslední reformě v roce 136 před n. l. klesla její váha na 1,95 gramů. Místo pan liangu byla zavedena mince wu ču (tedy o váze 5 ču, tj. 2,5 gramu). Ta se prakticky udržela až do začátku dynastie Tchang (do roku 621). 115 před n. l. Parthský král Mithridatés (Mithradatés) II. přijímá v Seleucii na Tigridu, západním hlavním městě Parthské říše, poselstvo císaře Wu tiho. kolem 113 před n. l. Byla zakázána soukromá výroba mincí v provinciích i údělech. 113 před n. l. Císař Wu ti začal objíždět komandérie, nejdříve v blízkosti Čchang anu, později i v mnohem vzdálenějších místech, přičemž cestou uctíval různá božstva, snad protože hledal nesmrtelnost, podobně jako kdysi Čchin Š chuang ti. Císařovy výdaje na těchto cestách i na mágy byly velkou zátěží pro státní pokladnu a způsobovaly místním hodnostářům potíže. Dokonce dva guvernéři komandérií byli nuceni spáchat sebevraždu poté, co nebyli schopni zásobit celou císařovu družinu. Zemřel princ Liou Šeng, syn císaře Ťing tiho. Roku 1968 byla v Man čchengu v provincii Che pej odkryta jeho hrobka, v níž bylo kromě pohřebních předmětů nalezeno i jeho tělo pokryté plátky jadeitu svázanými jen 1 kg zlaté niti. 112 před n. l. Byl konečně zaveden státní monopol na výrobu mincí. Od té doby se všechna zákonná platidla odlévala v ústřední mincovně v Čchang anu a všechny staré mince byly znehodnoceny. Mincovní systém se stabilizoval a padělání se údajně

81 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 80 Plán Liou Čchengovy hrobky, Man-čcheng značně snížilo. Základní jednotkou se stala mince wu ču, jíž se za prvních asi 120 let vyprodukovalo ročně průměrně 230 milionů kusů, tedy 7 až 8 mincí za sekundu(!). 111 před n. l. Bylo dobyto království Nan jüe a jeho území připojeno jako komandérie Ťiao č. 110 před n. l. Císař Wu ti obnovil tradici oběti Nebesům (Tchien), což se od té doby stalo privilegiem a odpovědností císaře (starobylý obřad feng šan na uctění Nebes a Země). Nejstarší zmínka o jihočínském ostrově Chaj nan v čínských pramenech, kdy zde byla za dynastie Chan zřízena vojenská posádka. V průběhu dějin se ostrov nazýval Ču ja ( Perlové útesy ), Čchiung ja ( Útesy jemného nefritu ) či Čchiung čou ( Oblast jemného nefritu ). Imigrace z pevniny pokračovala pomalu, ostrov byl dlouho používán pouze jako místo, kam byli provinilci posíláni do vyhnanství. Jako jedni z prvních na Chaj nan přišli z dnešní autonomní oblasti Kuang si Liové (Hlai), kteří z ostrova vytlačili původní austronéské obyvatelstvo. Dnes tvoří hlavní nečínské etnikum Chaj nanu. 109 před n. l. Císař Wu ti dobyl území království Tien v dnešním Jün nanu, které zahrnul do oblasti I čou. Král Tienu však byl ponechán jako místní vládce (pod chanskou suzerenitou). Dokládá to zlatá pečeť s nápisem král Tienu, kterou dostal od chanského císaře. Téhož roku bylo připojeno i království Jie lang na území dnešního Kuej čou.

82 před n. l před n. l. Bylo dobyto jižní Mandžusko a severní Korea, kde byly zřízeny čtyři chanské komandérie před n. l. Císař Wu ti organizoval řadu vojenských expedic do střední Asie ( Západní kraj ). V roce 101 před n. l. se generálovi Li Kuang liovi dokonce podařilo obsadit hlavní město Ta jüanu (Ferghana) Kuej šan (Alexandria Eschaté). Tím si vynutil, aby vládce Ta jüanu jako výkupné poslal chanskému dvoru velmi ceněné ferghanské koně (chan süe ma, koně potící krev ). Mezi zajatci byli pravděpodobně i římští vojáci. 106 před n. l. Celé území Chanské říše, včetně nově dobytých území, bylo nově rozděleno na 13 prefektur (čou). asi 104 před n. l. Zemřel Tung Čung šu, tvůrce chanského konfuciánství. Ačkoli se jeho učení zdá na první pohled poněkud vzdálené od učení Konfuciova, byl v konečné analýze skutečným konfuciánem: jeho názory bylo do velké míry rozšířením názorů Sün c ových a Menciových, zhodnoceny zejména jeho interpretací Čchun čchiou. 104 před n. l. V 1. roce éry Tchaj čchu byla na doporučení S ma Čchiena, historika a všestranného učence, zahájena zásadní reforma čínského kalendáře. Kalendář byl pojmenován tchaj čchu li (kalendář éry Tchaj čchu). Do té doby se v Chanské říši používal čchinský kalendář, který však již přestal vyhovovat. Na vytvoření nového kalendáře se vedle S ma Čchiena podíleli významní astronomové Luo sia Chung a Teng Pching. Velmi přesně stanovili délku tropického roku na 365 a 385/1539 (= 365,250162) dní a střední délku lunárního měsíce na 29 a 43/81 (= 29,530864) dní (pouhých 24 vteřin rozdílu oproti dnešku). Začátek kalendářního roku byl stanoven na 1. měsíc oproti dřívějšímu 10. měsíci. Rovněž stanovili začátky 24 zemědělských sezón v průběhu roku. Kalendář tchaj čchu li byl nejmodernějším kalendářem svého druhu na světě a v Číně se používal 189 let, tedy do roku 84 n. l. Protože za začátek nového kalendáře byl stanoven 10. měsíc předchozího roku, trval 1 rok éry Tchaj čchu 15 měsíců. S ma Čchien začal s kompilací Tchaj š kung šu (Kniha dvorního historika), prvních přehledných dějin Číny od nejstarších dob, později známých jako Historikovy zápisky (Š ťi). Na tomto díle začal pracovat ještě za života svého otce S ma Tchana, jenž se na něm i autorsky podílel. Dílo o 130 kapitolách se stalo vzorem pro pozdější císařské anály. Kromě historických událostí obsahuje traktáty o astronomii, kalendáři, hudbě, vodním hospodářství a řadu biografií významných postav minulosti.

83 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 82 kolem 102 před n. l. Ve zdech Konfuciova domu byly údajně nalezeny konfuciánské spisy, včetně Lun jü (Hovory [Konfuciovy]), které přečkaly pálení knih za Čchin Š chuang tiho. Jejich objevení velmi brzy vyústilo ve spory mezi příznivci starého textu (ku wen) a nového textu (ťin wen). Do objevení knih ve starém písmu, tedy z doby před pálením knih, byly za Chanů oficiální verzí tzv. moderní kanonické spisy. Poté si nárok na autenticitu přirozeně osobovaly staré texty. Spor mezi zastánci obou forem značně překročil filologickou oblast a nabyl ideologického zabarvení. před 100 před n. l. Byla sepsána Kniha výpočtů podle čouského gnómonu (Čou pi suan ťing), sbírka astronomických a matematických výpočtů včetně poměrně složitých kalkulací se zlomky. Je tak první známou matematickou publikací v Číně. Zároveň její název dává tušit, že podobná díla vznikala již dříve, za dynastie Čou. 99 před n. l. Generál Li Ling, vnuk generála Li Kuanga, byl po porážce vojenské expedice proti Siungnuům zajat. U císaře Wu tiho byl později křivě nařčen svými nepřáteli, že se Siungnuům dobrovolně vzdal a že jim dělal vojenského poradce. Wu ti proto nechal popravit celý jeho rod. Li Lingův přítel, historik S ma Čchien, který se pokusil Li Lingovy akce hájit, byl nucen podstoupit trest kastrace. 98 před n. l. Parthský král Mithridatés (Mithradatés) II. posílá vyslance k římskému Sullovi i k chanskému Wu timu, a zajišťuje tak propojení Říma s chanskou Čínou. Mezi dary chanskému císaři byly křišťálové (skleněné?) nádoby, žongléři, pštrosí vejce, exotická zvířata a typ loutny, jenž se stal předchůdcem čínského hudebního nástroje pchi pcha. Zaveden státní monopol na alkohol. Soukromá výroba alkoholických nápojů byla zakázána. Monopol byl zrušen roku 81 před n. l., avšak kolem roku 10 před n. l. opět obnoven. 96 před n. l. Ke konci své vlády byl Wu ti stižen paranoiou, zejména měl strach z toho, že proti němu budou použity čarodějnické praktiky (wu ku č šu). Proto zahájil řadu čarodějnických procesů. Velký počet lidí, často i vysokých hodnostářů, byl popraven, obvykle v hromadných popravách i s rodinami. První proces začal s generálem Kung sun Aoem a jeho ženou a skončil popravou celého rodu. 95 před n. l. Na hoře Lung šou na východě Kan su byl údajně chycen bílý jednorožec (čchi lin). Ve stejném roce z vod vodní nádrže Wu wa jv. od Tun chuangu prý vyšel nebeský kůň a na posvátné hoře Tchaj šan v Šan tungu bylo nalezeno zlato. Na památku těchto mimořádných událostí se začaly odlévat zlaté slitky lin č ťin

84 před n. l. ( zlato [ve tvaru] čchi linovy stopy ) a ma tchi ťin ( zlato [ve tvaru] koňského kopyta ). Tyto zlaté slitky mimořádné kvality patří k velmi vzácným příkladům užití zlata v čínském starověku jako platidla. 91 před n. l. Oběťmi čarodějnických procesů se stali i členové císařské rodiny, císařovy vlastní dcery, princezny Jang š a Ču i. Dlouholeté dvorské intriky, které spočívaly zejména v získání vlivu na volbu následníka císaře, vyústily v otevřené povstání proti císaři Wu timu, do nějž byl nedobrovolně zatažen i korunní princ Liou Ťü. V pětidenní bitvě, během níž Wu ti hledal útočiště na venkově, byla téměř celá rodina Wej vyvražděna a císařovna Wej C fu spáchala sebevraždu. Korunní princ Liou Ťü se oběsil poté, co byl obklíčen císařskými vojsky. 87, 29. březen (ting mao, 15. den 2. měsíce) před n. l. Císař Wu ti zemřel krátce poté, co jmenoval syna Fu linga korunním princem. 86 před n. l. Novými komandériemi na jz. Chanské říše otřáslo povstání. 84 před n. l. Po smrti Wu tiho bylo nutné přehodnotit metody politiky, a proto byla zahájena veřejná diskuse o státním monopolu na výrobu a distribuci soli a železa. Hlavní témata diskuse zaznamenal později Chuan Kchuan v Jen tchie lun (Rozpravy o soli a železe). Ukazuje, že se diskuse nezaměřila pouze na státní monopol, ale na vládní politiku vůbec. Hlavní spor se odehrával mezi modernisty a reformátory. Zatímco modernisté dávali přednost podpoře zemědělství a zesílení státního monopolu a daňového systému k naplnění státní pokladny, reformátoři protestovali proti růstu velkostatků a přáli si více privatizaci ve sféře pozemkového majetku, dolů a obchodu. 82 před n. l. Nové povstání na jz. říše skončilo zabitím povstalců. 74, květen/červen, před n. l. Wu tiho nástupce Čao ti zemřel za záhadných okolností ve věku pouhých 22 let a novým císařem se stal vnuk Wu tiho, prostopášný a neotesaný mladík Liou Che. Po 27 dnech byl však dvorskými hodnostáři sesazen pro nedostatek náležitých kvalit vážnosti a důstojnosti i pro sexuální nezřízenost. V oficiálních seznamech císařů se proto ani nevyskytuje. 64 před n. l. Když Římané dobyli Sýrii, dozvěděli se o existenci národa na východě vyrábějícího skvělé hedvábí podle něj ho pojmenovali Seres a jejich zemi Serica. Tento původem řecký název údajně použil již ve 4. století před n. l. řecký historik Ktesias z Knidu. Ze syrské Palmyry se dochovaly nejstarší pozůstatky čínského hedvábí na Předním východě.

85 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 84 Střelné a bodné zbraně (Sin-ting San-li tchu, Ilustrace ke Třem knihám o obřadech v novém sestavení). 60 před n. l. Byl zřízen Generální protektorát Západní kraj (Si jü tu chu fu) se sídlem ve Wu lej (blízko dnešního Lun tchaje v Sin ťiangu), který spravoval celé území až po Pamír na západě. Panovníci tamních států byli nominálně schvalováni chanským císařem a jako vnější výraz této investitury dostávali pečetě s čínským textem. Se zřízením protektorátu souviselo i zakládání vojensko zemědělských osad, které měly zabezpečit potraviny pro vojska a poselstva, nacházející se na území Západního kraje. 58 před n. l. Mocenský boj uvnitř siungnuské vládnoucí špičky vyústil ve vytvoření dvou panovnických dvorů východního a západního. Následujícího roku existovalo dokonce pět regionálních frakcí, z nichž každá zvolila svého čchan jüa. Panovník východního dvora uznal chanskou svrchovanost roku 53 před n. l., zatímco panovník západního dvora se formálně nepoddal. 52 před n. l. Astronomové Keng Šou čchang a Luo sia Chung sestrojili první nebeský glóbus. kolem 50 před n. l. Wang Pao se ve svém Tchung jüe (Smlouva se sluhou) zmiňuje o vaření čaje (zde pod názvem tchu; jiné starověké termíny pro čaj: ťia, še, ming, čchuan), který pocházel z jisté hory v jedné z čajových oblastí S čchuanu. Je to vůbec

86 před n. l. první zmínka o nákupu a přípravě čaje v čínské literatuře. Za kolébku čaje v Číně je považována právě oblast S čchuanu, kde se pěstoval a konzumoval již nejméně ve 12. století před n. l před n. l. Vláda císaře Jüan tiho. Proslul svou podporou konfuciánství jako oficiálního učení Chanské říše. Konfuciovy stoupence jmenoval do důležitých vládních úřadů. Zároveň se však stav říše pomalu zhoršoval kvůli jeho nerozhodnosti a neschopnosti zastavit frakční boj mezi hodnostáři administrativy a pro jeho důvěru projevovanou některým zkorumpovaným hodnostářům před n. l. Vláda zavedla opatření k omezení výdajů císařské rodiny. asi 45 před n. l. Ve východní Číně fungovaly nejméně tři velké textilní manufaktury, každá z nich zaměstnávala tisíc dělníků. 44 před n. l. Státní monopoly byly zrušeny, ale za 3 roky znovu obnoveny. 40 před n. l. Z ekonomických důvodů vláda zredukovala počet náboženských svatyní, nákladných institucí zaměstnávajících tisíce kněží a dalších činitelů. 36 před n. l. Chanské vojsko, vedené generálním protektorem Západního kraje Kan Jen šouem, dobylo na své výpravě proti západním (středoasijským) Siungnuům město Li ťien (v dnešní provincii Kan su). Chanové se v něm setkali s cizími žoldnéři, pravděpodobně pozůstatkem římských legií vyslaných roku 53 před n. l. proti Parthii. Li ťien byl jeden z tehdejších čínských názvů pro východní část Římské říše. Město bylo chráněno dřevěnými palisádami, známými z římské architektury, a vojáci používali testudo ( želva ), formaci z překrývajících se štítů. 36, říjen prosinec, před n. l. U siungnuské pevnosti Č č (u dnešního Tarazu v Kazachstánu) se odehrála jedna z nejslavnějších bitev starověkých dějin Číny mezi Chany a západními Siungnuy. Západosiungnuský čchan jü Č č byl poražen a jeho hlava poslána jako trofej do Čchang anu. Ztráty na straně Chanů byly minimální, zatímco siugnuských šlechticů bylo popraveno, kapitulovalo a 145 bylo zajato před n. l. Za vlády císaře Čcheng tiho Chanská říše dále směřovala k rozpadu, zatímco rod Wangů, příbuzných císařovny Wang Čeng ťün, podporovaný předešlým císařem pomalu uchvacoval moc a podíl na vládních záležitostech. V jejich rukách bylo zejména nejvyšší velení armády, a to po celou dobu vlády Čcheng tiho. Císařovnin synovec Wang Mang nakonec usurpoval císařský trůn. Rozbujelá korupce,

87 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 86 hrabiví a úplatní hodnostáři představovali trvalé neštěstí a důsledkem tohoto vývoje byla povstání vypukající po celé zemi. asi 30 před n. l. Nové kolo ekonomických opatření pro císařskou rodinu zahrnovalo krácení rozpočtu na udržování paláce a redukci zbraní a výzbroje palácové gardy. Rozsáhlé záplavy zpustošily většinu Číny. Vláda odpověděla výstavbou přehrad a dalšími protipovodňovými projekty. 28, 10. května (ťi wej, 20. den 3. měsíce) před n. l. Za počátek pravidelného pozorování slunečních skvrn se pokládá zápis v oficiálních Dějinách dynastie Chan, v kapitole o pěti prvcích, kde je k roku 28 před n. l. zaznamenáno: V den ťi wej třetího měsíce [1. roku éry Che pching], Slunce bylo při východu žluté, avšak masa černého plynu o velikosti drobné mince byla uprostřed Slunce. Existují však i starší záznamy s popisy slunečních skvrn z první poloviny 2. století před n. l. ( uprostřed Slunce se objevil znak pro krále ), kolem roku 140 před n. l. ( uprostřed Slunce sedící vrána ). Přesnější je popis z roku 43 před n. l. v Dějinách dynastie Chan ( v 9. měsíci ležel černý předmět velikosti kuličky šikmo přes Slunce, blízko k jeho okraji ). Čínští astronomové zaznamenávali změny tvaru i délku trvání slunečních skvrn. Čínské záznamy popisovaly sluneční skvrny jako mince, kaštany, letící straky apod., které zůstaly po mnoho měsíců, nebo zmizely po třech dnech ; zároveň si všímali i změny barvy Slunce. 27 před n. l. 14 n. l. Římský historik Florus popisuje četné návštěvy vyslanců, včetně Sérů, k prvnímu římskému císaři Augustovi. 26 před n. l. Chanský císař nařídil, aby kopie literárních děl z celé říše byly zaslány do hlavního města. Cílem bylo porovnat texty a připravit kritické edice pro císařskou knihovnu. 15 před n. l. Jang Siung sestavil Fang jen (Místní jazyky), první čínský dialektologický slovník. Tradice sbírání informací o místních dialektech je však delší. Slovník navazuje na starší tradici doby dynastie Čou, kdy císař vysílal po Číně posly, kteří mu podávali výroční zprávu o místní slovní zásobě v různých oblastech říše. Slovník Fang jen, práce na němž trvaly 27 let, uvádí ve 13 kapitolách místní výslovnost čínských znaků. Například tygr (v dnešní výslovnosti chu, v rekonstruované výslovnosti chanské doby *blxâg) se podle slovníku vyslovoval ve střední Číně li fu, v jižní Číně li er nebo wu tchu, východně i západně od Průsmyku [Jü men kuan] po tu. 8 před n. l. Wang Mang poprvé jmenován regentem (za císaře Čcheng tiho).

88 87 přelom letopočtu 7 před n. l. Císař Čcheng ti náhle zemřel (ve svých 42 letech), pravděpodobně na mrtvici (i když historikové nevylučují, že se předávkoval afrodisiaky). Korunní princ Sin nastoupil na trůn jako císař Aj ti. Císařovna Wang (Wang Čeng ťün), jeho babička, se pak stala velkou císařovnou vdovou (tchaj chuang tchaj chou). Nový císař skončil s praxí svého předchůdce delegování císařských pravomocí na členy rodu Wang. Rovněž značně redukoval utrácení. Zdálo se, že konečně nastoupil po dlouhých letech schopný císař. Naděje však brzy skončily. asi 5 před n. l. Model chanské lodě, který archeologové nalezli blízko Kantonu, měl záďové kormidlo, významnou technickou inovaci, jež se do Evropy dostala až o tisíc let později. 4 před n. l. Císař Aj ti začíná protežovat do té doby bezvýznamného úředníčka Tung Siena. Rychlý růst jeho moci historikové zdůvodňují pravděpodobnou homosexuální náklonností mezi oběma muži (i když oba byli ženatí). V době smrti císaře Aj tiho ( 1 před n. l.) byl Tung Sien jako velitel ozbrojených sil (ta s ma) nejmocnějším hodnostářem u dvora. Ještě téhož roku byl ale regentem Wang Mangem donucen spáchat sebevraždu. 3 před n. l. Po Číně se rozšířil lidový kult Královny matky Západu (Si wang mu), pravděpodobně jako odpověď na politické otřesy v posledních letech dynastie Západní Chan. 2 před n. l. Vládce Jüe č ů přináší na chanský dvůr buddhistická písma a obrazy. Nejstarší doložené představení buddhistických spisů v Číně. 1 před n. l. Wang Mang byl jmenován regentem za nedospělého, teprve devítiletého císaře Pching tiho. Od té doby byla nejvyšší moc ve státě až do konce období Západní Chan prakticky v rukách Wang Manga. přelom letopočtu Buddhismus se po Hedvábné cestě začíná šířit ze sv. Indie a střední Asie do Číny. 1 2 n. l. V severní Číně fungovalo na 50 sléváren železa; na horníků pracovalo v dolech na měď a železo. 2 n. l., září říjen V Chanské říši bylo provedeno první známé podrobné sčítání obyvatelstva na světě. Bylo napočítáno rodin s obyvateli. Nejvíce obyvatel, kolem 44 milionů, žilo na severu v povodí Žluté řeky a Chuaj che. Největším

89 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 88 městem bylo Čcheng tu (v dnešní provincii S čchuan) s obyvateli před hlavními městy Čchang anem ( obyvatel) a Luo jangem ( obyvatel). Do roku 157 proběhlo nejméně devět dalších sčítání. 2, 5 a 11 n. l. Časté změny toku Žluté řeky na Šantungském poloostrově způsobovaly hladomor, epidemie a migraci rolníků, kteří stále častěji povstávali. V průběhu čínských dějin byla Žlutá řeka považována za požehnání i prokletí, jak vyjadřují i její lidové přezdívky Pýcha Číny (Čung kuo ti ťiao ao) a Hoře Číny (Čung kuo ti tchung). Podle historických záznamů za poslední tisíce let prošla řeka nejméně 26 rozsáhlými změnami toku a její hráze byly prolomeny více než 1 500krát. 3 n. l. Wang Mang zavedl reformní program pro školy. 5 n. l. Wang Mang nařídil obnovu čouských kultů Nebes a Země. Pod jeho záštitou se v hlavním městě konala učená konference o klasických textech. Na jz. nová silnice spojila údolí řeky Wej se S čchuanem. 6 n. l. Wang Mang se po smrti císaře Pching tiho prohlásil prozatímním císařem a regentem za dětského císaře, teprve dvouletého Liou Jinga. Zároveň zahájil propagandistickou kampaň, aby ostatní přesvědčil, že dynastie Chan ztratila mandát Nebes a je třeba ji nahradit. Čínští historikové ho považují za uzurpátora. Proti Wang Mangovi vypuklo v dnešní provincii Che nan první povstání. 7 n. l. Wang Mang zahájil svou první mincovní reformu, která spočívala především v nahrazení zlata bronzovými mincemi ve tvaru nože vysokých nominálů (500 a wu ču). 9 n. l., únor/březen Wang Mang se prohlašuje císařem a zakládá dynastii Sin ( Nová ). Jako regent si získal pověst schopného správce, a jeho nástup na trůn byl proto očekáván s optimismem. Snažil se znovu naplnit císařskou pokladnu zavedením státního monopolu. Jeho rozhodnutí zestátnit zlato a neustále vydávat nové mince vyvolalo nespokojenost mezi obchodníky. Rovněž v mezinárodních vztazích nevynikal diplomacií a choval se arogantně ke spojencům i poddaným státům a chtěl zasahovat do jejich interních záležitostí. To vedlo k přerušení diplomatických styků a vleklým válkám se Siungnuy i mnoha dalšími státy. Uzurpátor Wang Mang (9-23 n. l.).

90 n. l. Wang Mang zahajuje celou řadu reforem, z nichž nejúspěšnější byla reforma fiskální. Ve druhé mincovní reformě zrušil mince vysokých nominálů, zavedené v roce 7 a ponechal pouze dva nízké nominály. Protože zlato bylo postaveno mimo peněžní oběh, bylo tímto způsobem obtížné provádět velké obchodní transakce. Ve třetí mincovní reformě bylo proto zavedeno celkem 16 nominálů až po wu ču. Stejně jako u nožových mincí i zde se Wang Mang evidentně inspiroval tvary předčchinských mincí. Vyšší nominály, od 200 wu ču, byly ve tvaru rýčů (pu pi). Wang Mangovy mincovní experimenty dokončily další dvě mincovní reformy v letech Přes neoblíbenost těchto experimentů mezi lidmi měly tyto reformy pro stát důležitý efekt. Při nucené výměně zlata za bronzové mince získala státní pokladna do konce Wang Mangovy vlády v roce 23 neuvěřitelných kg zlata (více než celkové zásoby středověké Evropy). V roce 9 Wang Mang rovněž nařídil, aby velké statky, které stále rostly a stávaly se hrozbou císařské moci, byly zrušeny a jejich půda rozdělena mezi rolníky platícími daň. Aristokracie však nakonec dosáhla toho, že Wang Mang roku 12 svůj dekret odvolal. 10 n. l. Stará šlechta byla připravena o své výsady a její příslušníci degradováni na úroveň prostých lidí (min). Vláda obnovila státní monopol na alkohol, sůl a železné nástroje a uvalila 10% daň z příjmu na lovce, rybáře, řemeslníky a obchodníky Rozsáhlé záplavy v některých částech říše stály mnoho ži vo tů. Následoval hladomor, řada lidí se uchýlila až ke kanibalismu. 14 Wang Mang měnil místní jména a úřední tituly podle svého chápání klasických knih. Protože názor často měnil, některá místa byla přejmenována i Ve snaze naplnit státní pokladnu zavedl Wang Mang 6 mono polů na alkoholické nápoje, sůl, železo, výrobu a dis Mince Wang Mangovy vlády napodobující předčchinské mince.

91 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 90 tribuci mincí, lesní hospodářství a rybolov. Avšak vzhledem k bující korupci dostala císařská pokladna pouze omezené peněžní dávky, zatímco obyvatelstvo bylo značně finančně zatíženo. Rostl počet lidových povstání vyvolaných přírodními katastrofami i konfiskacemi pro armádu. Jenom roku 17 vypuklo 7 větších povstání, z nichž největší byla povstání Zeleného lesa (Lü lin) v Chu peji a Rudých obočí (Čch mej) v Šan tungu. Obě měla hlavní podíl na pádu Wang Manga a obnovení dynastie Chan. 18 Jistý člověk si připevnil na ruce křídla a uletěl několik set kroků, aniž by se dotkl země. To je pravděpodobně první zaznamenaný pokus člověka létat v dějinách lidstva (odhlédneme li od bájného Daidala s Ikarem). 22 Wang Mang vyslal vojenskou výpravu proti Rudým obočím, jimž však armáda po počátečních úspěších nakonec podlehla. Přibližně v téže době se kolem Liou Jena, potomka chanského císařského rodu, vytvořila nová povstalecká skupina, která se spojila s jednou větví Zeleného lesa. 23, březen/duben (2. měsíc) Povstalci nebyli jednotní, zatímco jedna skupina podporovala volbu Liou Jena jako nového císaře, nakonec byl na počátku roku 23 většinou zvolen za císaře obnovené dynastie Chan (Süan Chan, 23 25) Liou Jenův vzdálený bratranec Liou Süan (podle své éry zvaný též Keng š ti). Liou Jen se stal prvním ministrem. 23, léto Povstalci způsobili Wang Mangově armádě rozhodnou porážku. 23, říjen/listopad (9. měsíc) Liou Süanovo vojsko vstupuje do Čchang anu a sám Wang Mang je zabit při obraně hlavního císařského paláce Wej jang. Jeho tělo bylo rozsekáno na kousky a hlava dopravena do prozatímního hlavního města Wan čchengu (dnešní Nan jang v Che nanu) a vystavena na hradbách. 23, listopad/prosinec (10. měsíc) Hlavním městem obnovené dynastie Chan byl prohlášen Luo jang a následujícího roku bylo hlavní město přestěhováno zpět do Čchang anu. Císař Keng š ti vydává edikty pro celou říši a slibuje zachovat místním úředníkům, kteří se mu poddají, jejich tituly z doby dynastie Sin. Po krátkou dobu se mu poddává, aspoň nominálně, celá říše, včetně povstalců Rudých obočí Brzy se však objevuje celá řada pretendentů na chanský trůn, z nichž někteří následně ovládají části Číny až do roku 36. Největším nebezpečím pro Keng š tiho se stávají vojska Rudých obočí, která postupně vítězí v bojích proti jeho armádě.

92 , únor/březen (1. měsíc) Novým císařem je povstalci prohlášen Liou Jing, poslední vládce dynastie Západní Chan. Téhož měsíce je však zabit. 25, květen/červen (4. měsíc) V S čchuanu se prohlašuje císařem Kung sun Šu, který zakládá stát Čcheng ťia (25 36). 25, 5. srpen (ťi wej, 24. den 6. měsíce) Liou Siou, potomek chanského císařského rodu a jeden z mnoha pretendentů na chanský trůn, se prohlašuje za císaře (posmrtné jméno Kuang wu ti) dynastie Chan. Přibližně ve stejné době Rudá obočí prohlašují za svého císaře teprve čtrnáctiletého Liou Pchen c a. Nikdy však neměl reálnou moc a po porážce Rudých obočí v roce 27 ho císař Kuang wu ti ušetřil a později, když ho nemoc připravila o zrak, mu věnoval statek. 25, říjen/listopad (9. měsíc) Povstalci Rudých obočí vstupují do Čchang anu a měsíc nato se jim Keng š ti vzdal. Zpočátku byl ponechán naživu, o tři měsíce později je však zardoušen. 25, listopad/prosinec (10. měsíc) Kuang wu ti vstoupil do Luo jangu, asi 335 km východně od Čchang anu, a učinil ho hlavním městem říše, která později dostala označení Východní Chan (25 220), místo občanskou válkou zničeného Čchang anu. Poměrně jedinečná mezi císaři v čínských dějinách byla Kuang wu tiho kombinace ráznosti a milosrdenství. Často hledal raději mírové než válečné prostředky při podřizování si jednotlivých oblastí. Zprvu byla část území jeho říše v rukách různých regionálních režimů, jež se mu podařilo postupně do roku 36 porazit. 27, 15. března (p i n g w u, 19. den 2. měsíce) Císařská vojska vlákala armádu Rudých obočí do pasti a přinutila ji vzdát se. 36, 25. prosince (ťi mao, 20. den 11. měsíce) Kuang wu ti dobyl Kung sun Šuovo hlavní město Čcheng tu v S čchuanu a znovu sjednotil Chanskou říši. 37 Kuang wu ti zrušil většinu z více než 20 údělných království (ponechal pouze 3). Postupně je však znovu obnovil a dosadil své syny a blízké příbuzné jako údělné krále (wang). Zpomalil tak proces centralizace moci. 40 V severním Vietnamu vypuklo první velké povstání proti čínské nadvládě, v jehož čele stály sestry Trưng Trắc a Trưng Nhị. Byly prohlášeny za královny a odolávaly útokům chanské armády po dva roky. Teprve v roce 43 se generálu Ma Jüanovi podařilo je porazit. Sestry byly buď zabity, nebo spáchaly sebevraždu. Severní Vietnam pak zůstal pod čínskou nadvládou až do roku 939.

93 V. První sjednocené říše Čchin a Chan Mnoho království Západního kraje trpělo pod nadvládou jednoho z království, Ša čche (též Suo ťü, dnešní Jarkand). Jejich vládci vyslali petici ke Kuang wu timu a žádali ho, aby obnovil Generální protektorát Západní kraj. Císař odmítl se zdůvodněním, že Chanská říše v současné době nemá dostatek síly, aby mohla rozšířit svou ochranu na Západní kraj. Království Západního kraje se proto poddala Siungnuům. 48 V sz. Chu nanu vypuklo povstání. Chan ská vláda ho krvavě potlačila vojenským tažením trvajícím po několik měsíců. 50 Po rozdělení siungnuské říše na severní a jižní (v roce 48) se Jižní Siungnuové prohlásili za vasaly Chanské říše. 57 Na dvůr císaře Kuang wu tiho přijelo poselstvo ze státu Wa (čínsky Wo nu) na jihojaponském ostrově Kjúšú, jak dokládá nález zlaté pečeti poslané chanským císařem vládci tohoto státu a nalezené roku 1784 na Kjúšú. Je to první doložený diplomatický kontakt Číny a Japonska Vláda chanského císaře Ming tiho, schopného správce říše, jehož jedinou stinnou stránkou povahy byla jeho přílišná horlivost v trestání. Když byli jeho bratři Liou Jing a Liou Jen obviněni ze spiknutí proti němu, vyřešil záležitost tak krutě, že několik desetitisíců lidí bylo popraveno za účast ve spiknutí, i když převážná většina z nich byla zřejmě nevinná. Až v pozdější době zmírnil krutovládu Ming tiho vliv jeho manželky, císařovny Ma. 60 Aby prokázal poctu generálům a hodnostářům, kteří pomáhali jeho otci Kuang wu timu obnovit dynastii Chan, nechal císař Ming ti na věž císařského paláce nakreslit portréty 28 z nich. Později byly přidány 4 další. 65 Protože Severní Siungnuové byli stálou hrozbou jak Chanské říši, tak jejím spojencům Jižním Siungnuům, zřídil Ming ti k ochraně severních hranic pohraniční obranný sbor zvaný Tuliaoská armáda. kolem 65 Podle tradice byl přes řeku Mekong (čínsky Lan cchang ťiang) otevřen pro dopravu visutý most, který urychlil obchodní spojení přes hory mezi Čínou a Barmou. 66 Císař Ming ti založil v Luo jangu pro děti vysokých hodnostářů a šlechticů konfuciánskou školu. Navštěvovaly ji i děti šlechticů Jižních Siungnuů.

94 Za vlády císaře Ming tiho začíná do Číny pronikat buddhismus. Podle tradice byl buddhismus do Číny zaveden poté, co se císaři ve snu zjevilo zlaté božstvo, jež bylo interpretováno jako zjevení Buddhy. Ming ti nato vyslal do Indie a Kušánské říše poselstvo, které se roku 67 vrátilo do Číny se Sútrou o čtyřiceti dvou částech, sochami Buddhy a dvěma indickými mnichy, Kášjapamátangou a Dharmaratnou. 68 Ming ti nechal pro buddhistické mnichy vybudovat v blízkosti hlavního města říše Luo jangu klášter Bílého koně (Paj ma s ) na památku toho, že buddhistické památky přivezli na bílém koni. Kášjapamátanga a Dharmaratna zde jako první překládali buddhistické spisy do čínštiny. Prvním známým buddhistou se stal Ming tiho nevlastní bratr Liou Jing, kníže z Čchu, který ve svém hlavním městě Pcheng čchengu (dnešní Sü čou v Ťiang su) založil první doloženou buddhistickou komunitu na území Číny Generál Tou Ku a jeho pobočník Pan Čchao vedli ve spojení s Jižními Siungnuy úspěšnou vojenskou výpravu proti Severním Siungnuům a jejich spojencům v Západním kraji. Většina království Západního kraje, včetně mocného Šan šanu a Jü tchienu, se poddává Chanské říši. Do bojů zasahují na straně Chanské říše také středoasijští Kušáni. 74 Po více než šedesáti letech byl obnoven Generální protektorát Západní kraj. Zrušen byl roku , září/říjen (8. měsíc) Císař Ming ti umírá a zanechává závěť, v níž nařizuje, aby se mu nestavěla svatyně, nýbrž aby byl uctíván společně se svou matkou, císařovnou vdovou Jin. Tato reforma byla v podstatě respektována následujícími císaři až do konce dynastie Východní Chan. Nestavěly se pro ně zvláštní svatyně, ale místo toho byli uctíváni spolu s císařem Kuang wu tim, prvním císařem obnovené (Východní) dynastie Chan. Do té doby měl každý císař svou vlastní svatyni. Komplex domu s vysokou strážní věží (dynastie Chan)

95 V. První sjednocené říše Čchin a Chan Císař Čang ti pokračuje v úspěšné politice svého otce. Chanská říše zažívá v té době nový rozmach, kvete kultura. Sám císař proslul vlastním kaligrafickým stylem (čang cchao). Vláda císařů Ming tiho a Čang tiho (Ming Čang č č ) je historiky považována za zlatý věk dynastie Východní Chan. Po Čang tiho smrti nastává postupný úpadek říše. 76 Epidemie hovězího dobytka zdevastovala stáda v Číně. Úbytek tažných i hospodářských zvířat vedl k vážnému nedostatku potravin. 79 Na dvůr císaře Čang tiho byli povoláni konfuciánští učenci obou soupeřících škol starého i nového textu (ku wen a ťin wen), aby prodiskutovali interpretaci klasických textů. Výsledky konference shrnul historik Pan Ku v knize Paj chu tchung i (Objasnění názorů [diskutovaných v Síni] Bílého tygra). 86 Začalo první povstání Čchiangů, jak se ve starověku hromadně nazývaly nechanské národy v sz. Číně. I když bylo poměrně rychle potlačeno, bylo předzvěstí následujících desetiletí, neboť Čchiangové, s nimiž chanští úředníci často špatně zacházeli, neustále povstávali po zbytek období Východní Chan a stali se jedním z faktorů pádu říše. 87 Na chanský dvůr do Luo jangu přijíždí poselstvo od kušánského panovníka Vima Takta a přiváží darem mj. i lvy. Přestože jsou lvi častým námětem v čínském umění, v Číně nikdy nežili. Dokonce samotné slovo pro lva (š ) přišlo údajně ze Západního kraje. První lvi byli chováni v Číně asi na dvoře císaře Wu tiho Po smrti císaře Čang tiho Chanská říše spěje s nástupem dětských císařů pomalu k neodvratnému konci. Všichni císařové až do roku 220 byli nastolováni v dětském věku nejmladší z nich, Šang ti, nastoupil na trůn už ve věku 3 měsíců a zemřel, když mu byl necelý rok. Reálná moc je proto často v rukách císařoven vdov a jejich příbuzných. Zároveň nebezpečně roste moc dvorských eunuchů. 88 Zrušen státní monopol na sůl a železo. 89 Chanská armáda a jihosiungnuští spojenci porazili Severní Siungnuy. Jižní Siungnuové se trvale usadili v severní Číně. 91 Generálním protektorem Západního kraje byl jmenován Pan Čchao, bratr dvojče historika Pan Kua.

96 Ve vězení umírá historik Pan Ku, hlavní autor Chan šu (Dějin dynastie Chan), zachycujících období dynastie Chan až do roku 25 n. l. Práci na oficiálních dějinách dynastie Chan zahájil jeho otec Pan Piao. Pan Ku práci nedokončil pro politické problémy spojení s rodinou císařovny vdovy Tou vedlo k jeho uvěznění a následné smrti (buď na následky mučení, nebo byl popraven). V práci na Dějinách dynastie Chan pokračovala jeho mladší sestra Pan Čao, která dílo dokončila až v roce 111. Pan Čao byla první čínskou historičkou a autorkou Nü ťie (Napomenutí ženám), v němž sumarizovala konfuciánský ideál ženství. Je podle ní pojmenován kráter Ban Zhao na Venuši (kde jsou všechny krátery pojmenovány po slavných ženách) Říše je stíhána řadou přírodních katastrof nálety kobylek, suchy a povodněmi. Vláda přikročila k aktivní pomoci rolníkům tím, že jim kompenzovala daně, vypomáhala jim obilím a nemajetným dovolovala lovit a rybařit na státním. 94, 97, 100, 120, 131 Panovníci Šanského království na sv. dnešní Barmy posílají poselstva na chanský dvůr. 97 Pan Čchao na výpravě proti Siungnuům překračuje Tchien šan a Pamír s armádou o mužích. Dospěl až ke Kaspickému moři a na území dnešní Ukrajiny a navázal vojenské styky s Parthií. Chanská armáda na základě spojenecké smlouvy zřídila pevnosti ve vzdálenosti několika dní od parthského hlavního města Ktesifonu. To byla také nejzápadnější oblast, kam se kdy čínská armáda dostala. Zároveň Pan Čchao poslal svého vyslance Kan Jinga dále na západ, do říše Ta Čchin, jak čínské prameny tehdy označovaly Římskou říši, respektive její východní část. Nevíme, kam až Kan Jing došel, zanechal však podrobný popis zemí na západě (včetně Římské říše) a zmínil se i o krajině Tou le, ztotožňované se starověkým přístavem Adulis v dnešní Eritreji. Byl tak zřejmě prvním Číňanem, který zanechal zmínku o Africe. asi 97 Zemřel Wang Čchung, autor díla Lun cheng (Kritická pojednání). Nespokojenost mnohých učenců s událostmi na císařském dvoře, kde eunuchové kontrolovali slabé císaře, vedla během většiny období Východní Chan k rozsáhlému kritickému myšlení. Jedním z prvních kritiků svých současníků byl Wang Čchung, který v Lun chengu předvedl racionalistickou kritiku pověr a tradovaných názorů včetně přirozeného vysvětlení fyzikálních jevů. Zdůrazňoval původní hodnoty Konfuciova učení, jejichž vůdčím principem byl morální duch lidstva.

97 V. První sjednocené říše Čchin a Chan Sü Šen dokončil slovník Šuo wen ťie c (Vysvětlení jednoduchých a analýza složitých znaků), první etymologický slovník čínských znaků. Jako první v něm použil princip organizování znaků podle společných složek (pu šou, radikálů, celkem 540) a provedl typologii znaků do šesti skupin. Z politických důvodů však mohl slovník být vydán až po 21 letech (roku 121) císaři ho prezentoval za nemocného autora jeho syn Sü Čchung. Slovník analyzuje znaků tzv. malého pečetního písma (siao čuan) a variantních podob. kolem 100 V An kuo (provincie Che pej, jižně od Pekingu) byl vybudován chrám Jao wanga, boha lékařství. An kuo má přezdívku Jao tu ( hlavní město lékařství ). Již za dynastie Chan bylo největším centrem obchodu s čínskými léčivými bylinami v severní Číně. Dosud je zde pěstování léčivek (pěstuje je každá rodina) hlavním zdrojem farmaceutického průmyslu. Místní specialitou jsou pokrmy z léčivých rostlin. Zemřel Digumcänpo, osmý král tibetské jarlungské dynastie, pokládaný za prvního historicky doloženého krále na území Tibetu. Podle legendy nemohl vystoupit do nebe jako jeho předchůdci, protože nešťastnou náhodou přeťal nebeské lano, a stal se tak prvním smrtelným tibetským králem. Jeho hrobku, která se podle tradice nachází v Kongpu, nazývají Tibeťané první královskou hrobkou. Digumova existence je doložena v jedné z písemných památek z Tun chuangu. Píše se v ní, že král Digumcänpo sídlil v údolí Jarlung a padl v souboji s Longamem, opatrovatelem králových koní. Jeho tělo bylo vhozeno do řeky, avšak synové vylovili otcovy ostatky a pohřbili je na místě zvaném Gjangtho. Longam poté usurpoval trůn Z této doby pocházejí nejstarší doklady výroby čínského porcelánu. Dokládají to střepy odkryté v nalezištích východochanských pecí v Če ťiangu, které byly vypalovány při teplotě mezi a ºC, a chemický rozbor potvrdil přítomnost surovin nezbytných k výrobě pravého porcelánu. 2. století Chanské džunky byly schopné uvést až 700 osob a 260 tun ( více než chu ) nákladu. 102 Pan Čchao pro nemoc odstoupil z funkce generálního protektora Západního kraje a několik měsíců nato zemřel. Jeho nástupci Západní kraj špatně spravovali, což vedlo k povstání jednotlivých království (v letech ) a ke ztrátě chanské suzerenity nad územím. 105 Eunuch Cchaj Lun údajně představil císaři nový materiál vhodný ke psaní, papír. Výroba papíru byla známa již dříve, Cchaj Lun však zřejmě vylepšil techniku jeho

98 výroby zkoušel materiály jako kůru, konopí, hedvábí nebo dokonce rybářské sítě, avšak přesné složení se nedochovalo. Císař byl tak nadšen vynálezem, že Cchaj Lunovi udělil šlechtický titul a zahrnul ho bohatstvím. Tyto údaje však známe až z Chou Chan šu (Dějin dynastie Pozdní Chan) zkompilovaných v 5. století. Jeho současníci, kteří sepsali Tung kuan Chan ťi (Chanské dějiny [sepsané] v Tung kuanu), nezanechali záznam, že by Cchaj Lun vynalezl papír. Ať už je jeho úloha jakákoli, jisté je, že do konce 2. století se papír jako psací materiál rozšířil po celé Číně a začal vytlačovat hedvábí, bambus a dřevěné destičky. Dokládají to nálezy jemného papíru z 2. století ze Sin ťiangu, Vnitřního Mongolska a Kan su. Nové nálezy zbytků papíru popsaného čínskými znaky, které byly objeveny roku 2006 v sz. Kan su, však posunují počátky používání papíru jako materiálu ke psaní až do roku 8 před n. l. Vynález papíru je řazen mezi čtyři velké vynálezy staré Číny (s ta fa ming). Dalšími byly: kompas, střelný prach a knihtisk. 106 Vláda snížila výdaje císařského paláce včetně banketů, tanců, hudby a krmiva pro palácové koně Císařovna Teng vládla jako regentka za svého nedospělého syna Šang tiho a jeho nástupce až do své smrti, kdy nejvlivnější členové její rodiny poté raději zvolili sebevraždu Nechvalně proslulá vláda císaře An tiho, nejméně schopného z chanských císařů. Místo snahy oživit chřadnoucí dynastii hledal potěšení u žen a v opíjení se. Záležitostem státu nevěnoval téměř žádnou pozornost a ponechával je na zkorumpovaných eunuších. Stal se i prvním císařem v dějinách Chanské říše, který podporoval korupci. Výroba papíru

99 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 98 Chanský seizmograf a hodometr Tibetští nájezdníci pronikli do údolí řeky Wej che na přístupu do Velké čínské nížiny, a na jz. tak urychlili migraci čínských rolníků do S čchuanu a Jün nanu. kolem 118 Astronom, matematik a literát Čang Cheng napsal knihu Ling sien (Duchovní povaha vesmíru), souhrn čínského astronomického vědění, zahrnující vysvětlení zatmění Slunce i Měsíce, obsahující tehdy nejlepší hvězdné mapy, výsledky vlastních pozorování hvězd a různé výpočty včetně stanovení Ludolfova čísla π na 3,1466. Mj. zde rovněž píše o nekonečnosti vesmíru. Čang Cheng rovněž sestrojil pohyblivý nebeský glóbus, poháněný vodou, jejíž tok regulovaly vodní hodiny. 123 Byla obnovena chanská kontrola nad Západním krajem, když byl vojenským velitelem Vojenské oblasti Západní kraj (Si jü čang š fu) jmenován Pan Čchaův syn Pan Jung. Roku 127 byl na základě falešných obvinění z úřadu odstraněn a situace se opět zhoršila. 131 Na chanský dvůr přijelo poselstvo krále země Jie tiao, která se interpretuje jako Javadvípa, dnešní Jáva. Je to první zmínka o formálních vztazích mezi oběma zeměmi, i když obchodní styky existovaly již nejméně od 2. století před n. l. 132 Čang Cheng sestrojil první detektor zemětřesení na světě. Byla to válcová nádoba s 8 dračími hlavami po obvodě. Každý drak měl v ústech kuličku. U základny nádoby bylo 8 žab, každá přesně pod dračí hlavou. Když nastalo zemětřesení, kulička vypadla z dračích úst a žába ji zachytila. Čang Chengův seizmograf byl instalován v Luo jangu, kde zachytil zemětřesení o síle téměř 7 stupňů Richterovy stupnice, k němuž došlo 1. března 138 na západě provincie Kan su, asi 600 km