Zapojení zemí střední Evropy do vojenských operací OSN, NATO a EU: prosazování mezinárodního míru nebo vlastních zájmů?

Transkript

1 Zapojení zemí střední Evropy do vojenských operací OSN, NATO a EU: prosazování mezinárodního míru nebo vlastních zájmů? Jana Urbanovská Text má být úvodní kapitolou mé budoucí disertační práce na výše uvedené téma, pro lepší představu o celé práci přikládám i její obsah. Uvítám zejména postřehy, zda toto odpovídá úvodu k disertačce, zda se vám to zdá proveditelné, jestli je tam něco navíc nebo naopak něco chybí, zkrátka tipy na vylepšení. Díky a těším se! OBSAH PRÁCE 1. Úvod Vymezení výzkumné oblasti a cílů práce Teoretická východiska a stanovení hypotéz Metodologické vymezení práce Přehled literatury Struktura práce Koncept mezinárodních režimů...chyba! Záložka není definována. 2.1 Analýza mezinárodních režimů...chyba! Záložka není definována. 2.2 Mezinárodní bezpečnostní režimy...chyba! Záložka není definována Mezinárodní režim mírových operací OSN...Chyba! Záložka není definována Mezinárodní režim operací NATO na podporu míru... Chyba! Záložka není definována Mezinárodní režim operací krizového managementu EU.. Chyba! Záložka není definována. 3 Teorie veřejných statků a analýza režimů...chyba! Záložka není definována. 3.1 Charakteristika teorie veřejných statků...chyba! Záložka není definována. 3.2 Účast zemí v mezinárodním režimu operací OSN, NATO a EU pohledem teorie veřejných statků...chyba! Záložka není definována. 1

2 4 Případové studie...chyba! Záložka není definována. 4.1 Česká republika...chyba! Záložka není definována Zapojení ČR do operací OSN, NATO a EU..Chyba! Záložka není definována Rozvoj bezpečnostních zájmů...chyba! Záložka není definována Rozvoj ekonomických zájmů...chyba! Záložka není definována Rozvoj politických zájmů (?)...Chyba! Záložka není definována Zhodnocení...Chyba! Záložka není definována. 4.2 Slovensko...Chyba! Záložka není definována. 4.3 Polsko...Chyba! Záložka není definována. 4.4 Maďarsko...Chyba! Záložka není definována. 5 Mezinárodní mír nebo vlastní zájmy: výsledky zkoumání... Chyba! Záložka není definována. 6 Závěr...Chyba! Záložka není definována. Seznam zdrojů...chyba! Záložka není definována. 2

3 1. Úvod Předkládaná disertační práce nese název Zapojení zemí střední Evropy do vojenských operací OSN, NATO a EU: prosazování mezinárodního míru nebo vlastních zájmů? Na následujících stranách bude čtenáři představen její teoreticko-metodologický rámec. Nejprve je zde vymezena výzkumná oblast a stanoveny cíle práce, včetně výzkumné otázky. Dále jsou prezentována teoretická východiska, na jejichž základě je stanovena hypotéza. Následná část se věnuje metodologickému vymezení práce obsahuje specifikaci a operacionalizaci proměnných, představení dat a metod a objasnění výběru případů. Předposlední oddíl zahrnuje přehled relevantní literatury, závěrem je představena struktura práce. 1.1 Vymezení výzkumné oblasti a cílů práce Mírové operace Organizace spojených národů (OSN), operace Severoatlantické aliance (NATO) na podporu míru a operace krizového managementu Evropské unie (EU) 1 jsou jednou z nejzajímavějších oblastí mezinárodní bezpečnostní spolupráce. Představují způsob, jakým se mohou státy bez ohledu na to, do jaké mocenské i jiné kategorie spadají v rámci mezinárodního společenství profilovat v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a přispívat k zajišťování míru a bezpečnosti. I přes často kritizované nezdary operací na poli managementu a řešení konfliktů státy často investují nemalé prostředky a zdroje do zapojení do této aktivity. Jak upozorňuje Andrea K. Talentino, vojenská akce je nákladná akce ve smyslu finančních a lidských zdrojů, a musí proto mít přesvědčivý důvod pro její použití (Talentino in Menghes 2008: 4) Armády mnohých zemí procházejí reformami, které mají posunout smysl vydržování ozbrojených sil právě směrem k jejich angažmá v řešení krizí a konfliktů v různých částech světa. Právě OSN, NATO a EU jsou organizace, pod jejichž hlavičkou státy vysílají své vojenské jednotky nejčastěji. 1 V textu bude z úsporných důvodů používán pro pojmy mírové operace OSN, operace NATO na podporu míru a operace krizového managementu EU nejčastěji pouze zkrácený pojem operace OSN, NATO a EU. Pod pojmem mírové operace OSN se rozumí jak udržování míru, vytváření míru, prosazování míru, tak budování míru. Více k terminologickému vymezení a problémům, které jsou s ním spojeny, viz kapitola 2 a její příslušné podkapitoly. 3

4 S účastí států v operacích OSN, NATO a EU se bezprostředně pojí otázka selektivity: v některých případech státy aktivně participují, v jiných nikoli. Ochota států přispět materiálními či lidskými zdroji je přitom jedním z klíčových předpokladů úspěchu operací. Navíc jak upozorňuje Alexander Kocks, ani racionalistické teorie mezinárodních vztahů jako realismus nebo racionalistický liberalismus, ani konstruktivistické teorie dosud nedokázaly zmíněnou otázku selektivity dostatečně vysvětlit. (2009: 1) I proto se téma účasti zemí na operacích vyznačuje vysokou relevancí, i když nepatří v rámci jejich výzkumu k nejfrekventovanějším (Sotomayor 2006: 2; Menghes 2008: 4). Tato disertační práce je vystavěna na otázce, proč státy participují v mírových operacích OSN, operacích NATO na podporu míru a operacích krizového managementu EU. Jádrem debaty, do které je práce tematicky zasazena, je dlouhotrvající spor o to, zda je účast států založena na hájení hodnot globálního společenství, jako je mezinárodní mír a bezpečnost, či na prosazování vlastních zájmů. Např. Jarrett Jobe si (se zaměřením na mírové operace OSN) klade otázku: Přispívají státy z touhy podpořit instituci mírových operací OSN skrze sdílené normy a hodnoty mezinárodního společenství, nebo jsou zde jiné důvody pro jejich participaci, zejména jednání zaměřené na vlastní zájmy? (Jobe 2007: 16) Laura Neack se zase ve svém článku s příznačným názvem UN Peace-keeping: In the Interest of Community or Self? snaží zjistit, zda participace států v peacekeepingu OSN pramení z idealistického závazku státu vůči globálnímu společenství a mezinárodnímu míru, či zda je participace vázána na národní zájem státu. (Neack 1995: 181) Toto vymezení však často opomíjí fakt, že humanitární motivy a vlastní zájmy států mohou být propojené a není možné je od sebe vždy oddělit; navíc sledování vlastních zájmů a veřejných zájmů nemusí být nutně protichůdné (Marten 2004: 65; Kocks 2009: 6; Bobrow Boyer 1997: 726). Vzhledem k tomu, že antagonismus idealistické perspektivy (prosazování hodnot) a realistické perspektivy (prosazování zájmů) neodpovídá zcela skutečnosti, měl by nahrazen přesnějším vysvětlením. Protože se dosavadní debata zaměřovala takřka výhradně na participaci států v mírových operacích Spojených národů, práce by navíc měla získat přidanou hodnotou rozšířením záběru také na operace Severoatlantické aliance a Evropské unie. V souvislosti se zmíněným sporem o základní motivy států podílet se na operacích OSN, NATO a EU převažuje trend zabývat se mocnostmi (great powers), jako je Francie, Velká Británie a USA, a tzv. středními mocnostmi (middle powers), jako jsou Kanada, Indie nebo Austrálie. Možnosti dozvědět se více o motivech států nižší mocenské kategorie jsou 4

5 omezené. Nejen proto se tato disertační práce zaměřuje na zapojení států střední Evropy, konkrétně České republiky (ČR), Slovenska, Polska a Maďarska (více viz část 1.3 Metodologické vymezení práce výběr případů) do tohoto výseku mezinárodní bezpečnostní spolupráce. Primárním cílem práce je vysvětlit fenomén účasti vybraných zemí na operacích OSN, NATO a EU a jeho příčin. Práce bude vedena výzkumnou otázkou v následujícím znění: Proč státy střední Evropy participují na mírových operacích OSN, NATO a EU? Předpokládaná odpověď na tuto otázku ve formě hypotézy bude podrobně rozvedena v následující podkapitole. Operace OSN, NATO a EU jsou v práci konceptualizovány jako mezinárodní režimy. Mezinárodní režimy jsou na základě tzv. konsensuální definice Stephena Krasnera označovány jako implicitní nebo explicitní principy, normy, pravidla a rozhodovací procesy, v jejichž rámci konvergují očekávání aktérů v dané oblasti mezinárodních vztahů. Principy jsou názory na fakta, příčiny a spravedlnost. Normy jsou standardy chování definované v pojmech práv a povinností. Pravidla jsou specifická ustanovení ve formě zákazů a příkazů k jednání. Rozhodovací proces je tvořen směrodatnými opatřeními pro tvorbu a implementaci kolektivního výběru (Krasner 1983: 2). Jinými slovy, Krasner režimy chápe jako stabilní systémy pravidel, rolí a vztahů (Waisová 2003: 26). Smyslem zapojení konceptu mezinárodních režimů je mimo jiné dodat práci vyšší teoretickou hodnotu. Teoretickým východiskům problematiky totiž stále není v literatuře věnována dostatečná pozornost (Bellamy 2004: 17; Bureš 2007: 407; Pugh 2003: 104; Fetherston 2000: 191; Menghes 2008: 5). Konceptualizace mírových operací OSN, operací NATO na podporu míru a operací krizového managementu EU coby mezinárodních bezpečnostních režimů OSN, NATO a EU nám zároveň umožní překlenout typovou roztříštěnost operací. Výsledky zkoumání nám mohou objasnit nejen skutečnost, proč se státy na základě zvolené teorie účastní vojenských operací zajišťujících mír a bezpečnost obecně, ale také specificky operací OSN, NATO, resp. EU (tj. zda jsou mezi nimi rozdíly, co se týče zkoumaných motivací států se do operací jednotlivých organizací zapojovat). Aplikace konceptu mezinárodních režimů může představovat krok dopředu v konceptualizaci a teoretickém zachycení mírových operací OSN, operací NATO na podporu míru a operací krizového managementu EU. Pojetí mírových operací OSN jako mezinárodních režimů není v této oblasti výzkumu příliš rozšířené, nicméně ani ojedinělé (např. Pan 2008; Dombroski 2006; Jobe 2007; Lipson 5

6 2001). Termín (mezinárodní) režim mírových operací používá např. Allison Y. Pan (2008). Vůči tradičnějšímu pojmu mezinárodní režim udržování míru (international regime of peacekeeping), který se vztahuje na operace OSN na udržení míru, jej Pan chápe jako pojem širší, který nahrazuje a začleňuje do sebe právě režim udržování míru (Pan 2008: 34). Proces etablování mezinárodního režimu mírových operací je spojen se změnou mezinárodního bezpečnostního prostředí (např. převaha vnitrostátních konfliktů komplexní povahy) a posunem doktríny udržování míru směrem k akceptování nutnosti vynucování míru (peace enforcement). Režim mírových operací tak zahrnuje preventivní diplomacii, vytváření míru (peacemaking), udržování míru, vynucování míru a budování míru (peacebuilding). (Pan 2008: 41) Analogicky k režimu mírových operací OSN je možné zkonstruovat také mezinárodní režim operací NATO na podporu míru a operací krizového managementu EU: i zde je možné určit principy, normy, pravidla a rozhodovací procesy, o nichž mluví Krasner ve své definici mezinárodních režimů. Vědci zabývající se mezinárodními režimy se zaměřují na jejich vznik, přetrvávání, konsekvence (výsledky), význam (roli) v mezinárodních vztazích, formu, transformaci či zánik. Již v menším rozsahu je pojednáno o motivech států podílet se na činnosti mezinárodních režimů, ačkoli je samozřejmě možné poznatky vydedukovat (např. ze vzniku a přetrvávání režimů). Předkládaná práce se proto v rámci sekundárního cíle snaží tuto mezeru vyplnit a přispět k debatě o teoretických východiscích, které leží na pozadí problematiky motivace států zapojovat se do mezinárodních režimů. Konkrétní teorie, ze které bude práce za tímto účelem vycházet, bude představena v zápětí. 1.2 Teoretická východiska a stanovení hypotéz V českém prostředí vznikla od konce 80. let řada odborných prací, které se věnují oblasti mezinárodních institucí (tj. mezinárodních organizací, režimů, příp. konvencí). Omezují se však z velké části na popis jednotlivých institucí, jejich struktury a činnosti. Jen v malé míře věnují pozornost teoretickému zkoumání problematiky. (Waisová 2003: 11) Tato práce věnuje značnou pozornost právě teoretickým aspektům účasti států na mezinárodním režimu mírových operací OSN, operací NATO na podporu míru a operací krizového managementu EU. Vychází z přesvědčení, že poznatky o účasti států na mezinárodním režimu zmíněných operací bude možné generalizovat také v obecné rovině mezinárodních režimů. 6

7 Studium mezinárodních režimů probíhá v rámci několika různých myšlenkových škol. Podle vysvětlujících proměnných, které tyto myšlenkové školy zdůrazňují, je Andreas Hasenclever a kol. klasifikují jako teorie, jejichž přístup je založený na moci, zájmu či vědění. Realisté se přitom soustřeďují na mocenské vztahy, neoliberálové zakládají své analýzy na konstelacích zájmů a kognitivisté zdůrazňují dynamiku vědění, komunikace a identit (Hasenclever et al 2005: 7). Jak vysvětluje Jobe, z teorií založených na zájmu vyplývá, že vznik mezinárodního režimu mírových operací je výsledkem zájmů států coby racionálních aktérů toužících maximalizovat své zájmy. Zisky jiných států vzhledem k určitému státu nejsou důležité. Důležité je, že stát něco získá vstupem či vytvořením kolektivní asociace (collective association). Konstelace zájmů může převážit individuální zájem, když nakonec jednání slouží zájmům všech. Instituce mohou hrát významnou roli v definování a řízení těchto zájmů. (Jobe 2007: 14) Vnímání států coby racionálních aktérů je vlastní také teorii veřejných statků. Veřejné statky jsou vzájemné (joint) nebo také nekonkurenční (non-rival) a nevylučitelné (nonexcludable). Vzájemnost znamená, že konzumace statků jedním jedincem nezmenšuje množství statků dostupných pro konzumaci ostatními jedinci. Nevylučitelnost znamená, že jakmile jsou statky poskytovány jednomu jedinci, žádní jiní jedinci nemohou být vyloučeni z konzumace daných statků. V mezinárodních vztazích je většina veřejných statků nečistá (impure) spíše než čistá (pure); některé statky nejsou nevylučitelné (např. obrana v rámci vojenské aliance, kde jsou nečlenové vyloučeni z konzumace statků) ani zcela vzájemné (např. kvalita životního prostředí). (Bobrow Boyer 1997: 725) Oblast mezinárodních vztahů zahrnuje celou řadu veřejných statků např. mezinárodní finanční stabilita, globální obchod, ochrana životního prostředí či v našem případě právě mír a bezpečnost. Teorie veřejných statků sdílí přesvědčení teorií racionálního jednání v rámci mezinárodních vztahů, že hlavní pohnutkou států k jednání jsou soukromé zisky (Kocks 2009: 7). Teorie byla vyvinuta v 50. letech 20. století v oblasti ekonomie (průkopníkem byl ekonom Paul Samuelson), nicméně již během 60. let byla přenesena na pole mezinárodních vztahů. Zde ji Mancur Olson ve své klíčové studii The Logic of Collective Action (1965) aplikoval na aliance a zejména NATO. Chtěl přitom poukázat na problémy spojené se sdílením veřejných statků, kterým čelí mezinárodní organizace. Své domněnky vyjádřil v tzv. hypotéze vykořisťování (exploitation hypothesis), podle které velcí a mocní spojenci nesou neúměrný 7

8 podíl zátěže při vytváření veřejných statků, zatímco menší spojenci se vezou coby černí pasažéři (tzv. free-riding) (Olson 1971). Nicméně již v 70. letech 20. století se ukázalo, že Olsonova hypotéza vykořisťování neodpovídá realitě uvnitř Aliance. Podle statistických výsledků nesou menší spojenci větší břemeno nákladů na obranu, než přepokládal Olsonův model čistě veřejných statků (pure public good model). Převážila domněnka, že výdaje spojenců na obranu nevytváří jen veřejné benefity prospěšné všem, ale také benefity prospěšné výlučně individuálním spojencům (Kocks 2009: 4-5). Todd Sandler proto přišel s alternativním vysvětlením vojenských aliancí, tzv. joint-product explanation (jak přeložit?). Jedná se o zobecnění jak modelu čistě veřejných, tak modelu soukromých statků. Joint product veřejné statky se podle Sandlera skládají z aktivit, které přinášejí dva nebo více výstupů, jež se liší ve stupni veřejnosti (publicness). Joint product výstupy mohou být čistě veřejné, soukromé nebo nečistě veřejné. Aktivita, která přináší jak čistě veřejné nadnárodní benefity, tak národně-specifické benefity (country-specific benefits), je pak příkladem mezinárodního joint product. (Kocks 2009: 5) Operace OSN, NATO a EU mohou být považovány za veřejné statky, jejichž poskytování odpovídá předpokladům teorie veřejných statků (Bobrow Boyer 1997: 723). Můžeme je charakterizovat jako zprostředkující veřejné statky, které přispívají k produkci konečných veřejných statků, jako je mír a bezpečnost, a které zvyšují světovou politickou stabilitu (Kocks 2009: 2). Protože tyto operace přináší čistě veřejné zisky i národně-specifické zisky, představují příklad nadnárodních veřejných statků podle joint product modelu (Kocks 2009: 6). Ve smyslu čistě veřejných statků operace přispívají k udržování mezinárodního míru a stability, podpoře vzniku prostředí příznivého pro rozvoj demokracie či podpoře stability pro rozvoj obchodních a ekonomických zájmů v daném regionu i za jeho hranicemi. Ve velké míře pomáhají dosáhnout celé řady humanitárních cílů, od distribuce jídla po zvládání problémů s uprchlíky. (Bobrow Boyer 1997: 727) Dosažený mír a bezpečnost pak dávají vzniknout celé řadě nevylučitelných a nekonkurenčních benefitů. (Shimizu Sandler 2002: 655) Soukromě konzumované statky (tedy statky, přinášející konkrétní zisky určitému státu, na rozdíl od veřejných statků, které přináší zisky všem bez rozdílu) zahrnují např. stabilitu pro rozvoj národních ekonomických zájmů v konkrétní zemi či regionu, zvýšení národního statutu a prestiže na základě participace v operacích či finanční přínosy a přínosy v oblasti vojenského výcviku. (Bobrow Boyer 1997: 727) V tomto smyslu se například 8

9 Francie účastní mírových operací mj. k ospravedlnění a obhájení stálého křesla v Radě bezpečnosti OSN a k ochraně svých ekonomických zájmů a vlivu v bývalých koloniích (Wood 2005); silná podpora mírovým operacím ze strany Indie je vysvětlována touhou po výcviku a nových zkušenostech pro indické vojáky (Bullion 2005); účast Austrálie v mírových operacích v Kambodže a ve Východním Timoru měla posílit její bezpečnostní zájmy a vliv v regionu (Smith 2005); Německo svou účastí v operacích na Balkáně usilovalo o odvrácení hrozby přílivu uprchlíků do země (Kocks 2009: 6); Argentina může vnímat zapojení do mírových operací jako způsob, jak angažovat své ozbrojené síly v zahraničí, místo aby se vměšovaly do domácích záležitostí (Findlay 1996: 9) atd. V souladu se Sandlerovým modelem v rámci teorie veřejných statků záleží účast států na operacích na tom, zda převažují veřejné nebo soukromé statky. Můžeme očekávat, že státy budou operace podporovat, protože přispěním k veřejným statkům získají také soukromé statky. Jinými slovy, je možné, že státy vytváří veřejné benefity čistě za účelem zisku soukromých benefitů. (Kocks 2009: 6) To nám přibližuje výše položenou otázku selektivity, proč se státy některých operací účastní a jiných ne. Zároveň tento předpoklad implikuje, že prosazování vlastních zájmů (tj. úsilí o zisk soukromých benefitů) není nutně v protikladu se zájmy prospěšnými pro celé mezinárodní společenství. V souladu s logikou Sandlerova modelu ohledně poskytování veřejných statků státy pravděpodobněji přispějí k poskytnutí veřejných statků, když je s tím spojen zisk větší míry soukromých benefitů. Sobecké prosazování soukromých statků tedy v kombinaci s prosazováním veřejných statků v podstatě pomáhá vytvářet vyšší úroveň kolektivně prospěšných veřejných statků. (Bobrow Boyer 1997: 726) Na druhou stranu však princip hájení soukromých zájmů prostřednictvím operací vede k vyššímu stupni selektivity a znehodnocuje původní cíl operací zajišťovat mír a bezpečnost (Kocks 2009: 20). Na základě uvedené teorie veřejných statků a konceptualizace mírových operací coby mezinárodního režimu stanovuji následující hypotézu: Účast států v operacích OSN, NATO a EU záleží na tom, zda mají státy možnost kromě veřejných zisků (public benefits) generovat také národně-specifické zisky (nation-specific benefits); čím výraznější jsou národněspecifické zisky, tím aktivněji se státy do operací zapojují. Záměr vytvářet svou účastí na operacích veřejné zisky (tj. mír, bezpečnost) není v souladu s teorií veřejných statků sám o sobě dostatečným motivem k účasti na operacích. Potřebným stimulem, motivem států pro jejich účast v operaci je právě možnost vytvářet kromě veřejných přínosů také přínosy specifické pro daný stát. 9

10 Pokud se v empirické části ukáže, že státy svou účast v operaci směřují do zemí, kde mají možnost vytvářet kromě veřejných také soukromé zisky, bude hypotéza považována za potvrzenou. Teorie veřejných statků by v tom případě byla vhodným nástrojem k vysvětlení účasti států na operacích. Pokud se ukáže, že mezi vysíláním vojenských jednotek zvolených zemí a možností vytvářet soukromé zisky v cílové zemi (tj. zemi, kde probíhá operace) není kauzální vztah, hypotéza bude považována za vyvrácenou. Znamenalo by to, že se státy účastní operací bez ohledu na to, zda jim jejich účast přinese privátní zisky. Důvodem jejich účasti by v tom případě byla spíše morálně motivovaná snaha přispět k prosazení hodnot a norem, které státy sdílejí v rámci mezinárodního společenství, což by nejvíce odpovídalo teoriím založeným na vědění / konstruktivistickým teoriím. 1.3 Metodologické vymezení práce Specifikace a operacionalizace proměnných Práce se snaží prokázat kauzální vztah mezi závislou proměnnou a několika nezávislými proměnnými. Závislou proměnnou je v našem případě účast státu (tj. ČR, Slovenska, Polska, resp. Maďarska) na konkrétních operacích OSN, NATO a EU. Státy se na operacích mohou podílet různými způsoby: např. finanční podporou, logistickou podporou či přímým vysláním vojenských jednotek. V našem případě je účast státu definována jako působení vojenských jednotek dané země v operaci. Nezávislé proměnné, které vysvětlují závislou proměnnou, vycházejí z pojmu národně-specifické zisky představeného v rámci teorie veřejných statků. Za národněspecifické přínosy/zisky pro účely této práce považuji: 1) Rozvoj bezpečnostních zájmů: Hájení bezpečnostních zájmů vysílající země je přirozeným motivem pro účast v operaci (Findlay 1996: 8; Talentino in Menghes 2008: 4; Menghes 2008: 41). Konflikt v cílové zemi může v různé míře ovlivňovat bezpečnost ostatních zemí. Nehrozí-li přímé nebezpečí, jako například tzv. přelití nepokojů přes hranice jednoho státu do druhého, může hrozit nepřímé nebezpečí, jako např. teroristický útok připravovaný v zemi konfliktu. Každá země má stanoveny priority týkající se zajišťování své bezpečnosti, ze kterých vyplývá, nakolik představuje konflikt v cílové zemi ohrožení bezpečnostních zájmů dané země, a ze kterých lze odvodit relevanci bezpečnostních zájmů vysílající země ve vztahu k cílové zemi. Hodnota proměnné je řazena dle intenzity bezpečnostních zájmů: nepříliš 10

11 významné, středně významné a velmi významné. V souvislosti s touto proměnnou bude testována následující dílčí hypotéza: Přítomnost významnějších bezpečnostních zájmů mezi vysílající a cílovou zemí vede k účasti na operaci. 2) Rozvoj ekonomických zájmů: Účast států na operacích OSN, NATO a EU přispívá k vytváření vnějších podmínek příznivých pro rozvoj ekonomické spolupráce mezi zeměmi participujícími v operacích a cílovými zeměmi. Možnost využít účast na operaci k posilování ekonomických vazeb a prosazování ekonomických zájmů v cílové zemi patří k často citovaným motivům účasti (Shimizu Sandler 2002: 656; Kocks 2009: 1; Menghes 2008: 12). V našem případě bude tato proměnná operacionalizována jako objem exportu zboží z participující země do cílové země. Konflikt v cílové zemi je možné chápat jako překážku pro export zboží a operaci k řešení tohoto konfliktu jako způsob, jak tuto překážku odstranit. Hodnota proměnné bude sledována v době účasti zvolené země na operaci v cílové zemi. Dílčí hypotéza vztažená k této proměnné tedy zní: Přítomnost významnějších ekonomických zájmů mezi vysílající a cílovou zemí vede k účasti na operaci. 3) ještě nějaké národně-specifické benefity, které se ovšem dají měřit)??? např. rozvoj politických zájmů upevnění mezinárodně-politického postavení, prestiž na mezinárodněpolitické scéně (jenomže jak změřit, která operace přinesla více benefitů v tohoto typu ) Je zřejmé, že disertační práce svým zaměřením pojímá jen část možných soukromých zisků, které České republice, Slovensku, Polsku a Maďarsku z participace na operacích OSN, NATO a EU plynou, a tudíž nepodává vyčerpávající přehled o všech aspektech účasti na operacích. Kromě zmíněných benefitů v oblasti ekonomických a bezpečnostních zájmů mohou státy na základě své účasti získat větší prestiž a lepší image na mezinárodní scéně (Shimizu Sandler 2002: 656; Findlay 1996: 8; Menghes 2008: 6), mohou se etablovat jako spolehliví partneři v otázkách udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a tím také získat větší vliv na mezinárodní dění (Findlay 1996: 8; Sotomayor 2006: 13-14), mohou získat cenné vojenské zkušenosti z působení svých ozbrojených složek v mnohonárodním prostředí a kontakty v rámci armád jiných států (Findlay 1996: 9-10; Menghes 2008: 12; Sotomayor 2006: 21). Nicméně tyto nemateriální přínosy je jen velmi těžké kvantifikovat a objektivně zhodnotit jejich přítomnost. Přínosy na poli ekonomických a bezpečnostních zájmů považuji za nejvýraznější zisky, o které státy svou účastí na operacích mohou usilovat. 11

12 Data a metody Empirická část práce, kterou představují čtyři případové studie, vyžaduje sběr dat vztahujících se k ekonomickým a bezpečnostním zájmům zemí Visegrádské čtyřky (V4) ve vztahu k zemím, kde probíhaly/probíhají operace OSN, NATO a EU. Půjde přitom o kombinaci kvalitativních a kvantitativních dat. Data k první proměnné, týkající se rozvoje ekonomických zájmů, budou v případě České republiky čerpána z Databáze zahraničního obchodu Českého statistického úřadu 2. V případě Slovenska budou data čerpána ze Statistiky zahraničního obchodu Slovenska Statistického úřadu Slovenské republiky 3. Pro zbylé případové studie, tedy Polsko a Maďarsko, budou využita data z databáze zahraničního obchodu Eurostatu 4 a data k zahraničnímu obchodu z polského Centrálního statistického úřadu 5, resp. Maďarského Centrálního statistického úřadu 6, které disponují kromě národních jazykových verzí také verzí anglickou. Data mohu být doplněna také studiem dokumentů v oblasti zahraničního obchodu a ekonomických vztahů, nicméně v případě Polska a Maďarska je třeba očekávat jazykové bariéry. V souvislosti s druhou nezávislou proměnnou (rozvoj bezpečnostních zájmů) je třeba nashromáždit data z oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky zemí V4 ve vztahu k cílovým zemím, tj. zemím, kde probíhaly operace, na nichž se země V4 podílely. Tato data budou čerpána z primárních a sekundárních zdrojů v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky zemí V4; v oblasti primárních zdrojů půjde především o koncepční a strategické dokumenty bezpečnostní a zahraniční politiky vlád zemí V4. V rámci práce budou užity jak kvalitativní, tak kvantitativní metody. Ke zjištění vztahu mezi nezávisle proměnnými (přítomnost ekonomických a bezpečnostních zájmů) a závislou proměnnou (účast státu na operaci) bude použita binární logistická regrese. V rámci této metody pracujeme s dichotomickou závislou proměnnou (nabývá hodnoty 0, 1 tj. ne/účast na operaci) a s nezávislou proměnnou ordinální (rozvoj bezpečnostních zájmů) a kardinální (rozvoj ekonomických zájmů). Na základě logistické regrese je možné odhadnout, 2 Databáze zahraničního obchodu ČR viz webová adresa 3 Databáze zahraničního obchodu SR viz webová adresa 4 Databáze zahraničního obchodu Eurostatu viz 5 Databáze zahraničního obchodu Polska viz webová adresa 6 Databáze zahraničního obchodu Maďarska viz webová adresa 12

13 v jakém vztahu jsou nezávislé proměnné k pravděpodobnosti, že se stát účastní dané operace. Analýza dat bude prováděna v programu SPSS. Základní kvalitativní metodou práce je komparativní případová studie, která je často využívána právě pro vysvětlující výzkum (Karlas 2008: 63). Komparativní případová studie zkoumá dva a více případů a provádí jejich srovnávací analýzu (Karlas 2008: 62). Cílem této metody je prověření empirické platnosti vybrané teorie, jinými slovy testování teorie, a tedy snaha ukázat, že zvolená teorie je přesvědčivá při aplikaci na hned několik případů (Karlas 2008: 65) v našem případě Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Výběr případů V následující části bude objasněn jak výběr zemí v případových studiích, tak výběr operací. Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko jsou příslušníky středoevropského prostoru. Spojuje je historická tradice z doby Rakouska-Uherska, zkušenosti z čtyř desetiletí trvající vlády komunismu a souběžné prožívání přechodu k demokratickému režimu. Tyto podmínky vedly ke společným zájmům jako zapojení do evropských a transatlantických struktur, zamezení návratu mocenské pozice Ruska a Německa do prostoru střední Evropy, udržování dobrých vztahů s bezprostředními sousedy a dalšími státy střední Evropy a vyznávání společných hodnot demokracie, právního státu a lidských práv. Jedním z výrazů vzájemné příslušnosti daných států se stala tzv. Visegrádská skupina, založená v roce Nezanedbatelným důvodem výběru zemí pro účely disertační práce je zároveň jejich klasifikace z hlediska mocenského postavení coby menší země, s určitou odchylkou v případě Polska, aspirujícího na pozici regionální mocnosti. Jak již bylo zmíněno výše, výzkumy pojednávající o motivech účasti zemí v operacích OSN, NATO či EU jsou často zaměřené na státy vyšších mocenských kategorií, u kterých se předpokládá sledování vlastních zájmů ve větší míře než u jiných zemí (Kocks 2009: 16; Sotomayor 2006: 12). Je proto užitečné zaměřit se na odlišnou kategorii zemí, u které bychom možná sledování vlastních zájmů nečekali, a snažit se zjistit, jakou roli u nich hraje motivace získat na základě účasti v operaci národně-specifické přínosy. Časové vymezení případových studií sahá od roku 1993 do konce roku Rozpad bipolárního uspořádání mezinárodního systému na začátku 90. let 20. století přivodil zásadní změnu mezinárodněpolitického prostředí a měl výrazný dopad na zahraniční a bezpečnostní politiku států střední Evropy. Mohly se oprostit od orientace na východní blok, dominovaný Sovětským svazem, získat zpět svou suverenitu a zahájit cestu demokratizace. Proces nabytí 13

14 suverenity Československa byl završen , kdy došlo ke vzniku samostatné České republiky a Slovenské republiky. Od tohoto data je možné sledovat vývoj čtyř suverénních zemí Visegrádské čtyřky: České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Pokud jde o výběr operací, je třeba rozlišovat mezi operacemi OSN, NATO a EU. Vzhledem k tomu, že účastí státu na operaci se rozumí působení vojenských jednotek, jsou operace omezeny na vojenské, případně civilně-vojenské (kombinované), nikoli však policejní nebo civilní. Mírovými operacemi OSN (UN peace operations) se mají na mysli ty, které spadají pod Department of Peacekeeping Operations (DPKO) v rámci Generálního sekretariátu OSN. Ačkoli vznikl koncept udržování míru na půdě OSN, nemůžeme se při pokusu o jeho definici opřít o Chartu OSN, neboť v době sepisování Charty její tvůrci s podobnou aktivitou nepočítali. Operace OSN však můžeme v rámci Charty zasadit do kapitoly VI (Pokojné řešení sporů) a kapitoly VII (Akce při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných), která na rozdíl od prvně jmenované umožňuje použít sílu s cílem obnovit mezinárodní mír a bezpečnost. Na základě toho David Ramsbotham definuje operace spadající pod kapitolu VI jako operace prováděné se souhlasem válčících stran, na podporu úsilí o dosažení či udržení míru, za účelem prosazení bezpečnosti a udržení života v oblastech potenciálního či skutečného konfliktu, zatímco operace pod kapitolou VII charakterizuje jako operace prováděné za účelem obnovení míru mezi válčícími stranami, jež ne zcela souhlasí s intervencí, a které mohou být zapojeny do bojových akcí (Ramsbotham 1995: 2). Tím je vymezeno celé spektrum operací OSN, od vytváření míru po prosazování míru. Vojenské operace OSN vedené DPKO jsou shrnuty v následující tabulce: Přehled operací OSN Zkratka Název operace Země působení MINUGUA UN Verification Mission in Guatemala Guatemala MINURCA MINURCAT Středoafrická UN Mission in the Central African Republic republika UN Mission in the Central African Republic and Chad Středoafrická republika a Čad Délka trvání 1/97-5/97 4/98-2/00 od 9/07 MINURSO UN Mission for the Referendum in Western Sahara Západní Sahara od 4/91 MINUSTAH UN Stabilization Mission in Haiti Haiti od 6/04 MONUA UN Observer Mission in Angola Angola 6/97-2/99 14

15 MONUC UN Organization Mission in the DR of the Congo DR Kongo ONUB UN Operation in Burundi Burundi ONUMOZ UN Operation in Mozambique Mozambik ONUSAL UN Observer Mission in El Salvador El Salvador od 11/99 6/04-12/06 12/92-12/94 6/91-4/95 UNAMID African Union/UN Hybrid operation in Darfur Súdán od 6/07 UNAMIR UN Assistance Mission for Rwanda Rwanda UNAMSIL UN Mission in Sierra Leone Sierra Leone UNASOG UN Aouzou Strip Observer Group Čad UNAVEM II UN Angola Verification Mission II Angola UNAVEM III UN Angola Verification Mission III Angola UNCRO UN Confidence Restoration Operation Chorvatsko 10/93-3/96 10/99-12/05 5/94-6/94 5/91-2/95 2/95-6/97 3/95-1/96 UNDOF UN Disengagement Observer Force Izrael a Sýrie od 5/74 UNFICYP UN Peacekeeping Force in Cyprus Kypr od 3/64 UNIFIL UN Interim Force in Lebanon Libanon od 3/78 UNIKOM UN Iraq-Kuwait Observation Mission Irák a Kuwajt UNMEE UN Mission in Ethiopia and Eritrea Etiopie a Eritrea UNMIBH UN Mission in Bosnia and Herzegovina UNMIH UN Mission in Haiti Haiti Bosna a Hercegovina 4/91-10/03 6/00-7/08 12/95-12/02 9/93-6/96 UNMIL UN Mission in Liberia Libérie od 9/03 UNMIS UN Mission in the Sudan Súdán od 3/05 UNMISET UN Mission of Support in East Timor Východní Timor 5/02-5/05 UNMIT UN Integrated Mission in Timor-Leste Východní Timor od 8/06 UNMOGIP UN Military Observer Group in India and Pakistan Indie a Pákistán od 1/49 UNMOP UN Mission of Observers in Prevlaka Prevlaka UNMOT UN Mission of Observers in Tajikistan Tádžikistán 2/96-12/02 12/94-5/00 UNOCI UN Operation in Côte d'ivoire Côte d'ivoire od 4/04 15

16 UNOMIG UN Observer Mission in Georgia Gruzie UNOMIL UN Observer Mission in Liberia Libérie UNOMSIL UN Observer Mission in Sierra Leone Sierra Leone UNOMUR UN Observer Mission Uganda-Rwanda Uganda a Rwanda UNOSOM I UN Operation in Somalia I Somálsko UNOSOM II UN Operation in Somalia II Somálsko UNPREDEP UN Preventive Deployment Force FYROM UNPROFOR UN Protection Force UNSMIH UN Support Mission in Haiti Haiti Chorvatsko, Bosna a Hercegovina a FYROM UNTAC UN Transitional Authority in Cambodia Kambodža UNTAES UN Transitional Authority for Eastern Slavonia, Baranja and Western Sirmium Chorvatsko UNTAET UN Transitional Administration in East Timor Východní Timor UNTMIH UN Transitional Mission in Haiti Haiti 8/93-6/09 9/93-9/97 7/98-10/99 6/93-9/94 4/92-3/93 3/93-3/95 3/95-2/99 2/92-3/95 7/96-7/97 2/92-9/93 1/96-1/98 10/99-5/02 8/97-11/97 UNTSO UN Truce Supervision Organization Blízký východ od 5/48 Zdroj: UNPKO 2010 ( Operace NATO na podporu míru (NATO peace support operations) jsou rozvíjeny teprve od první poloviny 90. let 20. století, čemuž odpovídá i jejich dosavadní počet. Představují reakci na nové bezpečnostní výzvy, které přinesl konec studené války, a na neschopnost OSN se s těmito výzvami vyrovnat. Aliance při jejich rozvíjení vycházela jak z historických zkušeností operací OSN, tak z praxe aliančních zemí, které měly s tímto způsobem použití vojsk zkušenosti (Zůna 2002: 9-10). Ačkoli ještě nebyl jejich doktrinální vývoj v polovině 90. let u konce, zjevný úspěch aliančních operací IFOR a SFOR v Bosně a Hercegovině od r. 1995, resp posílil atraktivitu NATO na poli udržování a prosazování míru (Frantzen 2005: 58-59). Strategická koncepce NATO z konce 90. let zavázala Alianci kromě tradiční obrany svých členů také k obraně míru a stability ve svém regionu a jeho periferii a zadala operacím na podporu míru poslání řešit komplexní ohrožení a další robustní výzvy, kladené zhroucenými nebo hroutícími se státy v nejistém strategickém prostředí (NATO 2001: xi). Ve vztahu k operacím OSN se operace NATO na podporu míru 16

17 pohybují v prostoru mezi kapitolami VI a VII Charty OSN, přičemž v některých případech mohou přejít až v operace vynucovací (Kříž 2006: 91). Následující tabulka uvádí přehled operací NATO na podporu míru. Přehled operací NATO Zkratka Název operace Země působení Délka trvání IFOR Implementation Force Bosna a Hercegovina 12/95-2/96 SFOR Stabilization Force Bosna a Hercegovina 12/96-6/98 SFOR II Stabilization Force II Bosna a Hercegovina 6/98-12/04 AFOR Albania Force Albánie 4/99-9/99 KFOR Kosovo Force Srbsko/Kosovo od 6/99 Essential Harvest FYROM 8/01-9/01 Amber Fox FYROM 9/03-12/02 Allied Harmony FYROM 12/02-3/03 ISAF International Security Assistance Force Afghánistán od 8/03 Support to AMIS Súdán 6/05-12/07 Zdroj: Operace krizového managementu EU spadají pod hlavičku Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP). Je možné je rozdělovat na vojenské, civilní a civilně-vojenské; pro předkládanou práci jsou relevantní operace vojenské a civilně-vojenské. Operace EU jsou ztělesněním tzv. Peterbergských úkolů (Petersberg tasks), přijatých v roce 1992 na zasedání ministrů Západoevropské unie. Představují katalog potenciálních typů vojenských operací v rámci Evropské unie (Von Kielmansegg 2007: 629). Do Smlouvy o EU byly Petersbergské úlohy začleněny Amsterodamskou smlouvou o pět let později. Článek 17(2) Smlouvy o EU hovoří o otázkách, které se týkají bezpečnosti Unie a které jsou zahrnuty do Společné zahraniční a bezpečnostní politiky: Otázky upravené tímto článkem zahrnují humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krizí, včetně prosazování míru. 7 (EU 2002: Art. 17(2)). I přes odlišné interpretace Petersbergských úkolů existuje vodítko pro jejich výklad v podobě odkazu k zásadám Charty OSN ve Smlouvě o EU: Unie vymezuje a provádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, která zahrnuje všechny oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a jejímiž cíli jsou: zachovávat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami Charty Organizace spojených 7 Originální znění je: humanitarian and rescue tasks, peacekeeping tasks a tasks of combat forces in crisis management, including peacemaking. 17

18 národů (EU 2002: Art. 11(1)). V následující tabulce jsou znázorněny dosavadní vojenské a civilně-vojenské operace EU: Přehled operací EU: Název operace Země působení Délka trvání Operation Concordia FYROM 3/03-12/03 Operation Artemis DR Kongo 6/03-9/03 Operation Althea Bosna a Hercegovina od 12/04 EUFOR DR CONGO DR Kongo 7/06-11/06 EUFOR Tchad/RCA Čad a Středoafrická republika 1/08-3/09 EU Support to AMIS II Súdán 7/05-12/07 EUSEC RD Congo DR Kongo od 6/05 EU SSR Guinea Bissau Guinea Bissau od 6/08 Zdroj: EU 2010 ( Následující tři tabulky uvádí přehled všech vojenských mírových operací OSN, operací NATO na podporu míru a vojenských a civilně-vojenských operací krizového managementu EU spolu s vyznačením účasti (1) či neúčasti (0) České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Účast České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska v operacích OSN, NATO a EU: Operace OSN ČR SR Pol. Maď. MINUGUA MINURCA MINURCAT MINURSO MINUSTAH MONUA MONUC ONUB ONUCA ONUMOZ ONUSAL UNAMID UNAMIR UNAMSIL UNASOG UNAVEM II UNAVEM III

19 UNCRO UNDOF UNFICYP UNIFIL UNIKOM UNMEE UNMIBH UNMIH UNMIL UNMIS UNMISET UNMIT UNMOGIP UNMOP UNMOT UNOCI UNOMIG UNOMIL UNOMSIL UNOMUR UNOSOM I UNOSOM II UNPREDEP UNPROFOR UNSMIH UNTAC UNTAES UNTAET UNTMIH UNTSO Zdroj: Operace NATO ČR SR Pol. Maď. IFOR SFOR SFOR II AFOR KFOR Essential Harvest 1? 1 1 Amber Fox 0??? Allied Harmony 0??? ISAF Support to AMIS???? 19

20 Zdroj: Operace EU ČR SR Pol. Maď. Operation Concordia Operation Artemis 0 0?? Operation Althea EUFOR DR CONGO EUFOR Tchad/RCA EU Support to AMIS II 0?? 1 EUSEC RD Congo 0??? EU SSR Guinea Bissau 0??? 8 Zdroj: Přehled literatury Téma mírových operací OSN, operací NATO na podporu míru a operací krizového managementu EU je široce rozpracováno, zejména operace Spojených národů. Menší objem literatury na téma aliančních a unijních operací je dáno kratší dobou existence těchto aktivit; první operace NATO na podporu míru byla vyslána v roce 1995 (Implementation Force, IFOR, v Bosně a Hercegovině), první vojenská operace krizového managementu EU až v roce 2003 (operace Concordia v Makedonii). Práce na téma operací OSN, NATO a EU se věnují ve velké míře případovým studiím jednotlivých operací, historickému vývoji udržování a prosazování míru, institucionálnímu zabezpečení a rozhodovacím procesům, principům, kterými se řídí, či rozsahem úspěšnosti. Již méně však práce věnují koncepční pozornost tomu, proč se státy podílí na operacích; když se tématu věnují, pak se zaměřují takřka výlučně na participaci v mírových operacích OSN. Cosmina Menghes si ve své práci UN Peacekeeping as Military Participation Why Cooperate? klade otázku, proč se státy začaly ve větší míře zapojovat do mírových operací OSN po konci studené války a co zvýšená participace znamená pro současný systém mezinárodní bezpečnosti (Menghes 2008: 2). Arturo C. Sotomayor ve svém článku Why States Participate in UN Peace Missions While Others Don t upozorňuje na skutečnost, že bylo dosud věnováno jen málo pozornosti hodnocení, proč státy volí participaci v mírových operacích OSN, a analyzuje na příkladu Latinské Ameriky domácí podmínky, za kterých se státy operací účastní (Sotomayor 2006: 2-3). Charakteristice zemí, které přispívají jednotky do mírových operací, a z toho vyplývajícím 8 Pozn.: dotazníky v tabulkách značí, že si nejsem ne/účastí dané země na operaci jistá; čekám na vyjádření z jednotlivých ministerstev obrany. 20

21 možnostem navýšení kapacity operací, se věnují D. C. Daniel a L. C. Caraher (2006); podobně Andreas Andersson (2000) zkoumá vztah mezi úrovní demokracie a inklinací přispívat k udržování míru. O přístup teorie veřejných statků se ve vysvětlení účasti a finanční podpory mírových operací OSN opírají Davis B. Bobrow a Mark A. Boyer (1997); stejně jako Hirofumi Shimizu a Todd Sandler (2002), kteří se na příkladu nejen operací OSN snaží zjistit, jak vypadá sdílení nákladů (burden-sharing) mezi malými a velkými zeměmi v oblasti peacekeepingu. Čeho se však většina zmíněných prací nedotýká či dotýká jen okrajově, je otázka selektivity při participaci na operacích. Proč se státy některých operací účastní a jiných ne? Jaké důvody stojí za rozhodnutím, kterou operaci podpořit (a do jaké míry) a kterou ne? Alexander Kocks (2009) se za přístupu teorie veřejných statků snaží vysvětlit odlišnou úroveň podpory Německa čtyřem operacím, KFOR, ISAF, UNMIS a EUFOR Tschad/RCA. Kocksův přístup považuji za velmi slibný; dokáže vysvětlit, jaké pohnutky stojí za podporou vojenských operací (vedle veřejných benefitů také výrazná přítomnost soukromých benefitů), a nečiní přitom ani rozdíl mezi operacemi OSN, NATO a EU. Několik dalších autorů se zapojilo do sporu o teoretické vysvětlení účasti států na operacích. Laura Neack (1995, 1996) je zastáncem realistické perspektivy: státy se podle ní účastní udržování míru, aby posloužily svým vlastním zájmům; západní státy přitom usilují o zachování statu quo, nezápadní státy o získání prestiže v mezinárodních vztazích; obě skupiny účastí na peacekeepingu sledují zisk/udržení kontroly nad mezinárodním společenstvím (Neack 1995: 194). Bobrow a Boyer nepopírají přítomnost vlastních zájmů coby motivů pro účast na operacích, nicméně přítomnost těchto motivů podle nich sama o sobě nečiní participaci soukromým statkem konzumovaným výhradně účastnícím se státem (Bobrow Boyer 1997: 725). Jarrett Jobe přijímá k vysvětlení účasti států na mírových operacích OSN konstruktivistickou perspektivu. Jako jeden z hlavních limitů realistického přístupu spatřuje nemožnost vysvětlit dostatečně účast těch zemí, které se aktivně účastní peacekeepingu, aniž by tím výrazně naplňovaly své vlastní zájmy. (Jobe 2007: 14) Konstruktivistické vysvětlení J. Joba klade důraz na sdílené normy, ideály, identity a interakci mezi státy v rámci mezinárodního společenství jako hlavní proměnné v účasti států na mírových operacích. Kimberly Zisk Marten (2004) se ve své knize Enforcing the Peace pozastavuje nad vztahem mezi vlastními zájmy a humanitarismem coby motivy pro účast v mírových operacích především u mocnějších zemí. Stejně jako v koloniální éře imperialismu se mocné 21

22 země zapojují do mírových operací zejména v případech, kdy jsou dotčeny jejich národní zájmy, nicméně zároveň jednají také ze silných humanitárních pohnutek (i když nejsou mírové síly vysílány všude tam, kde k tomu existují humanitární důvody). Vlastní zájmy a humanitarismus jsou podle Martena propojené a nelze je od sebe vždy oddělit. (Marten 2004: 75) Martha Finnemore a Kathryn Sikkink v této souvislosti upozorňují, že obvyklé diskuse o tom, zda je chování států založeno na normách či zájmech, opomíjí skutečnost, že dodržování norem může být často motivováno vlastním zájmem záleží na tom, jak je specifikován zájem a povaha dané normy ( Finnemore Sikkink 1998: 912). S tímto argumentem se ztotožňuje také Menghes (2008: 2). Humanitární motivy a vlastní zájmy států nemusí být ve skutečnosti ani oddělené, ale ani protichůdné. Jak vysvětluje Kocks, státy sice mohou produkovat veřejné statky pouze za účelem zisku soukromých benefitů, nicméně možnost zisku většího množství soukromých benefitů může logicky vést k vynakládání vyšších nákladů na peacekeeping (Kocks 2009: 6). Bobrow a Boyer jsou téhož názoru: sobecká snaha o získání soukromých statků v kombinaci se snahou o získání veřejných statků vlastně pomáhá produkovat vyšší hladiny kolektivně prospěšných veřejných statků. To potom zpochybňuje tvrzení Laury Neack, že vlastní zájem a zájem společenství jsou vzájemně se vylučující faktory motivace států pro účast na operacích. (Bobrow Boyer 1997: 726) Literatura k mezinárodním režimům je poměrně bohatá. Mezi nejcitovanější práce v oblasti mezinárodních režimů patří např. Krasner (1983), Rittberger (1995), Hasenclever Mayer Rittberger (2005) či celé číslo International Organization (1982, Vol 36, No 2) věnované mezinárodním režimům a editované Krasnerem. V českém prostředí se věnuje mezinárodním režimům zejména Šárka Waisová (2002, 2003, 2008) a Jan Karlas (2007, 2008); část těchto prací se věnuje přímo mezinárodním režimům, část mezinárodním režimům coby jedné z kategorií mezinárodních institucí. Aplikaci konceptu mezinárodních režimů na peacekeeping OSN provádí např. Kenneth R. Dombroski (2006), a to na příkladu operací probíhajících na Blízkém východě, Allison Y. Pan (2008) či Jarrett Jobe (2007); mírové operace jako mezinárodní instituci chápe např. Kathia Légaré (2009). Teorie veřejných statků byla původně rozpracována v ekonomické literatuře, později byla přenesena na pole mezinárodních vztahů, i když propojení s ekonomií zůstalo velmi silné a teorie je hodně využívána v mezinárodní politické ekonomii. V oblasti mírových operací OSN ji aplikují např. Bobrow a Boyer (1997), v oblasti peacekeepingu (OSN i jiných 22

23 organizací) ji využili Shimizu a Sandler (2002) a s operacemi OSN, NATO a EU ji propojuje Kocks (2009). 1.5 Struktura práce Po úvodní části práce přichází teoretická část, kde je představen koncept mezinárodních režimů coby prvotní teoretické východisko. Analýza mezinárodních režimů jako svébytná oblast výzkumu (regime analysis) je doplněna přehledem teorií, které se zabývají mezinárodními režimy, s důrazem na ty, které mají podobná východiska jako teorie zvolená pro účely této práce. Následující podkapitola se věnuje mezinárodním bezpečnostním režimům a konceptualizaci mírových operací OSN, operací na NATO na podporu míru a operací krizového managementu EU coby mezinárodních režimů. Zaměřuje se přitom na analýzu principů, norem, pravidel a rozhodovacích procesů těchto režimů, jak je definoval Krasner. Třetí kapitola je pokračováním teoretické části práce a je věnována teorii veřejných statků, zejména ve vztahu k analýze režimů. Po charakteristice teorie veřejných statků, včetně jejího původního využití v ekonomických vědách a pozdějšího etablování na poli mezinárodních vztahů, je věnován prostor tomu, jakým způsobem teorie veřejných statků vysvětluje účast států v mezinárodním režimu operací OSN, NATO a EU. Kapitola 4 představuje empirickou část práce obsahuje případové studie věnované České republice, Slovensku, Polsku a Maďarsku. Než začne být zodpovídána otázka, proč se státy V4 účastní operací OSN, NATO a EU, je třeba věnovat pozornost také otázce, jak se státy V4 podílí na daných operacích. Každá případová studie proto začíná pasáží, která se věnuje popisu a analýze zapojení ČR, Slovenska, Polska a Maďarska do operací na udržení míru OSN, operací na podporu míru NATO a operací krizového managementu EU od roku 1993 do konce roku Po objasnění kontextu již bude pozornost zaměřena na sledování vlivu jednotlivých nezávislých proměnných (přítomnost ekonomických, resp. bezpečnostních zájmů) na závislou proměnnou (účast dané země na mírových operacích). Kapitola 5 představuje výsledky analýzy, které vzešly z případových studií. Porovnává teoretické předpoklady teorie s empirickými zjištěními a hodnotí, do jaké míry prokázalo testování teorie její platnost. Šestá kapitola představuje samotný závěr práce a navrhuje další možné směry výzkumu v dané oblasti. 23