1 Úvod k výukovému textu Základní pojmy a filozofie... 3

Transkript

1 Obsah 1 Úvod k výukovému textu Revitalizace vodního prostředí Základní pojmy a filozofie Úpravy toků, historie a důvod revitalizací Vývoj způsobů a metod revitalizací Program revitalizace říčních systémů a jeho provázanost s dalšími krajinotvornými programy Vybrané důvody revitalizací Vzájemné interakce vodního toku a okolí, vliv krajinné struktury na retenční kapacitu krajiny Základní hydraulické a hydrotechnické výpočty Základní revitalizační objekty Opevnění koryta jeho vhodnost z hlediska revitalizací, stabilizace břehů Migrační cesty pro vodní organismy Břehové a doprovodné porosty Projektování revitalizací vodních toků Tůně a mokřady Slepá ramena Revitalizační malé vodní nádrže Uplatnění revitalizací v ochraně před povodněmi Hodnocení odezvy revitalizací, udržovací práce, ošetřování a výchova dřevinných porostů48 3 Rekultivace v praxi Výlet do historie Kategorizace rekultivací Rekultivace včera a dnes Revitalizace kamenolomů Příklady možností financování revitalizačních akcí a čerpání dotací Operační program Životní prostředí (OP ŽP) Podpora mimoprodukčních funkcí rybníků Národní programy MZe v oblasti vod Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny

2 1 Úvod k výukovému textu Vážení čtenáři, dovolte nám, abychom Vás pomocí následujícího výukového textu seznámili s problematikou revitalizací v krajině. Předkládaný text prosím berte jako zdroj základních informací. Naším hlavním cílem bylo, ukázat Vám výukové soubory, které jsou multimediálního charakteru a jsou tedy v klasických tištěných publikacích těžko prezentovatelné (soubory videí, fotografií a projektových dokumentací). Texty a soubory videí a fotografií budou nadále doplňovány a aktualizovány. Pokud chcete svými připomínkami přispět k dalšímu rozvoji a zkvalitňování těchto výukových webových stránek, můžete se na nás obrátit na ové adrese jitka.fialova@mendelu.cz. autoři - 2 -

3 2 Revitalizace vodního prostředí 2.1 Základní pojmy a filozofie (zpracováno podle Kupec., P. a kol., 2009) Podle Směrnice 2000/60/ES (dále jen Rámcové směrnice RS) pro oblast voda je cílem postupné dosažení dobrého chemického a ekologického stavu povrchových vod, případně pro silně ovlivněné vodní útvary dobrého ekologického potenciálu. Definice revitalizace: Účelem revitalizačních úprav vodních toků je odstranit nebo zmírnit negativní důsledky úprav vodních toků na říční biotu, obnovit nebo zlepšit jejich ekologickou funkci v krajině se zohledněním účelových funkcí vodního toku, pro které byla původní úprava provedena. Pojem revitalizace vodních a mokřadních ekosystémů představuje v zásadě znovuoživení těchto ekosystémů. Vlastní revitalizace se provádí zpravidla úpravou některé z abiotických složek ekosystémů (morfologie) doplněnou většinou úpravou fytosložky (výsadby makrovegetace). Revitalizace - Zpětné obnovení, oživení děje, procesu v systému - Obnova, oživení něčeho nefunkčního, popř. zchátralého - Soubor opatření (činností) vedoucích k obnovení nebo nápravě člověkem poškozených ekosystémů, společenstev, stanovišť, krajinných celků apod. - Obnova přirozeného rázu vodního prostředí Pozitivní efekty revitalizací - zadržování vody v krajině - vyrovnání odtokových poměrů - tlumení průběhu velkých vod - obnova a zkvalitňování vodních, mokřadních a na ně navazujících biotopů - zlepšování kvality (jakosti) vody Revitalizace částečná Pokud je možné provádět dílčí úpravy pouze v říčním korytě (po břehovou hranu) jedná se o částečnou revitalizaci. I v tomto případě však máme řadu možností jak nevhodně upravený, stabilizovaný průtočný profil přiblížit (v mezích možností) stavu přírodě blízkému. Velmi nám může napomoci vegetační doprovod vodního toku. Při jeho absenci v revitalizovaném úseku již pouhá vhodná prostorová a druhová skladba břehových a doprovodných porostů významně zvýší ekologickou a biologickou hodnotu říčního ekosystému. V rámci realizace částečné revitalizace toku je mnohdy účelné (případně i jediné možné) zaměřit se na jednostrannou úpravu říčního koryta (ve smyslu revitalizace - 3 -

4 jedné strany toku především břehové oblasti a oblasti paty břehu). Zde pak můžeme realizovat řadu níže uvedených opatření, včetně rozsáhlejších úprav vegetačního doprovodu. Za částečnou revitalizaci však považujeme i jiné dílčí zásahy do říčního koryta (např. odstranění migračních bariér, zlepšení jakosti vody v toku, odstranění nevhodné technické stabilizace, aj.) Revitalizace úplná V rámci revitalizačních úprav vodního toku je samozřejmě žádoucí provést nápravné zásahy v celém rozsahu původní nevhodné úpravy. Navrhnout tedy revitalizaci říčního ekosystému včetně k toku přiléhajících pozemků jedná se o oživení, obnovu, zprůtočnění odstavených ramen, rekonstrukci vegetačního doprovodu, včetně případných nutných změn prostorové a druhové skladby dřevin a jejich zapojení do stávajícího územního systému ekologické stability (ÚSES), aj. Základem je však zajištění kvalitní vody v toku což může být stěžejním bodem. Velmi vhodným řešením je v řadě případů především na horním či středním toku návrat k původnímu vedení říčního koryta,včetně úpravy inundačního území. Mnohdy zásadní součástí revitalizačních zásahů je obnova vegetačního doprovodu toku, tedy oživení litorálních břehových pásem s postupným přechodem do lesních pásů v okolí toku. Spolu s úpravou uniformního vedení trasy, rozčleněním dna, aj. pak dosáhneme i významných změn v oblasti pásma profundálního. Revitalizací říčního ekosystému, která zahrnuje vlastní vodní tok včetně přilehlé (blízké i vzdálenější) inundace můžeme výrazně přispět k tvorbě místních ÚSES. 2.2 Úpravy toků, historie a důvod revitalizací (zpracováno podle Vrána, K. a kol., 2004) Velmi důležitým aspektem, který je třeba brát v úvahu pro správné porozumění proč vůbec je třeba revitalizace provádět, je historie úprav vodních toků v našich oblastech. V principu bylo vždy - a především v posledních cca 50 letech cílem úprav vodních toků především "ovládnutí a podmanění vodního živlu". Cílem úprav potočních koryt tak bylo dosažení co nejvyšší protipovodňové ochrany, rychlé odvedení vody z území a zajištění hloubky pro gravitační vyústění systémů plošného odvodnění. Nelze všeobecně konstatovat, že vše, co bylo při meliorační výstavbě provedeno v posledních desetiletích je chybné - to by byl stejně hrubý omyl, jako řada rozhodnutí, učiněných právě v té době. Na příklad při protipovodňové ochraně intravilánu není často jiná možnost než výrazné zvýšení průtočné kapacity koryta. Budeme-li proto takto vzniklý stav vodopisné sítě chápat jako východisko, zřetelně se ukáže zaměření revitalizačních úprav, které se většinou diametrálně liší od postupů - 4 -

5 hydro technických úprav, uplatňovaných při úpravách potočních koryt v minulosti. Stavebně technické řešení však nelze zcela odsoudit a řídit se bezvýhradně heslem "zpátky na stromy". Je třeba respektovat, že žijeme v antropogenizované kulturní krajině, která je utvářena hledisky požadované funkčnosti všech opatření, nutných k jejímu využívání, legislativními opatřeními a ekonomickou realitou. Není tedy například možné zabírat produkční zemědělskou půdu bez souhlasu vlastníků, zaslepovat výusti fungujících trubkových drénů ani výrazně snižovat kapacitu koryt v bezprostřední blízkosti obcí a v intenzivně využívaných zemědělských tratích. Pokud ovšem sídliště a zemědělskou výrobu nevymístíme do jiných lokalit. 2.3 Vývoj způsobů a metod revitalizací (zpracováno podle Vrána, K. a kol., 2004) Přístup projektantů i investorů se k akcím revitalizací malých vodních toků postupem doby měnil a vyvíjel. Od roku 1992, kdy byly zahájeny realizace prvních revitalizačních akcí až po dnešní dobu, je možno vymezit přibližně 3 vývojové fáze, které však nelze přesně časově ani věcně ohraničit. Každá z těchto vývojových fází je však dána určitým stupněm poznání problematiky a vnějšími podmínkami, které vymezovaly v dané době možnosti pro volbu způsobu daného typu revitalizačních opatření. Jednotlivé časové etapy je možno charakterizovat následujícím způsobem: l.generace - původní trasa, původní profil koryta, původní opevnění - vkládání spádových objektů, tůní a prohlubní 2.generace - nová trasa, nové mělčí koryto, odstranění opevnění 3.generace - komplexní řešení v rámci pásu údolní nivy, napojení revitalizace toku na okolí 1.generace realizace revitalizačních akcí První generace navrhování a realizace revitalizačních akcí spočívala v úplném zachování původního koryta, a to z hlediska trasy, průtočného profilu, opevnění a zpravidla i příbřežní vegetace.,,revitalizační efekt" byl dosahován vkládáním kamenných a dřevěných prahů, jízků, přehrážek a tůní do původního profilu koryta. Idea revitalizace spočívala ve snížení průtočné rychlosti ve zdržích nad vzdouvacími objekty, a tím i v možnosti ukládání sedimentu v těchto prostorách. Dalším v té době používaným argumentem bylo prokysličení vody přepadem na jednotlivých objektech. Tento vliv se však prokázal jako zcela zanedbatelný

6 Dřevěné prahy byly tvořeny kulatinou o průměru 10 až 20 cm, zapuštěnou na určitou délku do břehů a fixovanou např. dřevěnými pilotkami nebo ocelovými trny, osazenými do spár opevnění. Variantní řešení spočívalo v použití jedné nebo dvou kulatin nad sebou, případně osazení dalších kulatin u břehů s lichoběžníkovým přelivným profilem pro ochranu břehů proti podemílání přepadající vodou. Dále byly používány jízky ze dřeva a z kameniva, zděné prahy a přehrážky a prohlubně, fixované dřevem a kameny. Ve většině případů nedošlo k účinné transformaci koryta vlivem sedimentace splavenin. Téměř vždy byla zachována původní hloubka koryta pod úrovní terénu i původní průtočný profil, revitalizované koryto bylo tedy značně kapacitní i pro provedení povodňových průtoků. Při kulminačních průtocích 2 až 5leté povodně byly úseky koryta, kde bylo místně odstraněno opevnění, namáhány velkými průtočnými rychlostmi a v řadě případů docházelo k destrukci opevnění směrem po toku a vzniku výrazných nátrží břehů. Názory na tuto "samovolnou radikální revitalizaci" se liší. Akce byla zpravidla doprovázena též výsadbou břehové vegetace, umístěné však většinou liniově na břehovou hranu, méně často do pat a svahů břehů koryta. Tuto etapu revitalizace je možno charakterizovat následovně: minimální nebo nulové problémy vlastnických vztahů, koryto i břehová hrana byly zpravidla ve vlastnictví investora revitalizační akce, změna trasy nebyla možná bez souhlasu vlastníků okolních pozemků, investoři akcí změnu trasy proto ani nevyžadovali, nebylo třeba řešit problémy se zůstatkovou hodnotou opevnění koryta (opevnění zůstalo v korytě), jednoduchost provádění (malá technika, 2 pracovníci, rychlá výstavba, nepatrné poškození pozemků v okolí objektu), nízké finanční náklady (v řádech tisíců Kč na jeden objekt), revitalizace splňuje základní požadavky, uvedené v předcházející kapitole jen částečně. Při nízkých průtocích se vytváří potřebná hloubka vody jen ve vzdutí objektů, v části revitalizované tratě protéká voda velkou rychlostí při malé hloubce, v případě hladkého opevnění neumožňuje velká rychlost proudění vody ukládání sedimentu, hladina vody v toku neovlivňuje pozitivně hladinu podzemní vody v okolí toku. V případě opevněného podjezí se pod objekty vytváří malá hloubka, která omezuje migraci ryb, v prizmatickém korytě nejsou úkryty pro ryby a v úsecích mezi objekty nedochází k žádoucí transformaci koryta. Tyto negativní jevy se u potočních koryt, opevněných původně kamenným pohozem a plůtky z tyčoviny, projevily méně výrazně, v častých případech revitalizační objekty podtékají nebo jsou obtékány, a proto se nad nimi nevytváří dostatečné vzdutí. Trvanlivost dřevěných objektů je krátkodobá, zejména při střídavém zatápění a odkrývání dřevěné kulatiny, - 6 -

7 stupně z kamenné rovnaniny protékají, pokud nedojde k jejich zakolmatování. Utěsnění nastává však po určité době pouze u toků, transportujících dostatečné množství splavenin, revitalizovaný úsek působí příliš uniformně, zejména pokud jsou objekty osazovány v pravidelných vzdálenostech od sebe, liniová výsadba vegetace na břehové hraně nevytváří potřebnou krajinotvornou kulisu a nemá stabilizační účinek ve svazích břehů, v některých lokalitách s intenzivní zemědělskou výrobou dochází k poškozování vegetace zemědělskými stroji, případně pasoucím se dobytkem. 2.generace realizace revitalizačních akcí Druhá generace realizace revitalizačních akcí již znamenala kvalitativní posun v řešení problému. Řešení vycházelo ze skutečnosti, že revitalizační efekt může splnit pouze koryto, které bude mít při nízkých průtocích dostatečnou hloubku pro zajištění života a migrace organizmů, zajistí různorodost rychlostí v příčném i podélném profilu, umožní kontakt vody v toku s okolním prostředím a koryto nebude současně zničeno při zvýšených průtocích. Řešení spočívalo v návrhu nové trasy toku, zpravidla obloukovité až meandrující, čímž došlo k prodloužení délky toku, a tím ke snížení podélného sklonu dna a zmenšení průtočných rychlostí. Nové koryto bylo navrhována výrazně mělčí, tím i významně méně kapacitní. Při zvýšených průtocích došlo poměrně brzo k vybřežení vody, a tím bylo koryto chráněno před poškozením. Novou trasu koryta je účelné přizpůsobit charakteru přírodních úseků stejného nebo podobného toku v daném regionu. Staré koryto je v této etapě zahrnuto výkopovým materiálem nové trasy, velká péče provádění je věnována místům křížení staré a nové trasy. Pokud jsou okolní pozemky odvodněny systematickou drenáží, je nutno tuto drenáž podchytit novým záchytným drénem, vedeným v mírnějším sklonu než je dno koryta a po určitých vzdálenostech je drén gravitačně zaústěn do nového koryta. Tuto etapu revitalizace je možno charakterizovat následovně: směrové i výškové vedení trasy koryta a průtočné rychlosti odpovídají představám dosažení revitalizačního efektu, koryto není opevněné, což umožňuje dobré propojení hladiny podzemní vody v okolí s hladinou vody v toku. Vzhledem k malé hloubce dna koryta pod terénem je hladina podzemní vody v příbřežní zóně také relativně mělko pod terénem, destrukce koryta je málo pravděpodobná, pokud k ní dojde, jedná se zpravidla o lokální poškození (místní nátrže), které mohou být chápány jako pokračování samovolné revitalizace toku, koryto toku se může dále přetvářet do dosažení rovnovážného stavu, který odpovídá charakteru toku, jeho vodnosti a místním podmínkám, - 7 -

8 pokud je pás pozemků ve vlastnictví investora, je možno celé toto území využít k výsadbě doprovodné vegetace. Vegetace pak může být vysazována skupinově, střídavě na obou březích, což je výrazně vhodnější způsob než liniová výsadba na břehové hraně, výkup pozemků zvyšuje investiční náklad akce. Někteří vlastníci málo hodnotných pozemků zvyšují při zájmu o pozemek cenu nad únosnou míru a v některých případech bud' znemožní celou akci nebo alespoň výrazně komplikují. Na tomto místě je nutno upozornit, že revitalizovaný úsek by měl být jednolitý, ponechání určité části koryta uprostřed revitalizované trasy může revitalizační efekt celého ch1a výrazně snížit, investor (dodavatel) se musí zabývat odpisem a likvidací původního opevnění. Používaný postup vyžaduje ohodnocení zbytkové ceny investice a její prodej. Tento postup značně komplikuje realizaci. Bylo by třeba nalézt cestu pro likvidaci opevňovacích prvků bez složitých administrativních postupů, zvýšené nároky na následnou péči o doprovodnou vegetaci. Správce toku by měl udržovat zejména v prvních letech zatravněný pás vyžínáním, avšak na tuto činnost nemá ve větším rozsahu dostatek finančních prostředků. Údržba příbřežní vegetace by měla být smluvně zajištěna po dobu nejméně 3 let dodavatelskou firmou, po této záruční době již nároky na údržbu vegetace nejsou tak finančně náročné, revitalizační akce musí být po určité době finančně i právně uzavřena (kolaudace). Během času však může docházet k určitým změnám (pokračování samovolné revitalizace toku), tyto změny by měly však být spíše vítány než odsuzovány. 3.generace realizace revitalizačních akcí Třetí etapa tvoří v současné době nejvyšší vývojový stupeň poznání v oblasti revitalizace drobných vodních toků. Jedná se o komplexní pojetí revitalizační akce, kde do řešení je kromě vlastního toku zahrnuto i širší okolí (zejména údolní niva), případně celé povodí toku. Revitalizace spočívá zejména ve volbě nové trasy koryta, v zásadní změně hloubky dna (menší zahloubení) a ve výrazně menším průtočném profilu. Koryto je dimenzováno tak, aby bez vybřežení provedlo pouze průtok např. půlletý nebo jednodenní (viz dále). Při těchto průtocích je průtočná rychlost dostatečně malá, aby nedošlo k zásadnímu poškození neopevněného nebo jen lokálně opevněného koryta, při větších průtocích voda vybřeží a protéká celou údolní nivou. Části původního koryta mohou být ponechány, jsou však propojeny vodou z nového koryta pouze zdola, tj. nejsou průtočné a tvoří tůně. Do těchto tůní je možno vyústit při vhodných výškových podmínkách drenážní systémy. Kromě toho je možno v rámci údolní nivy vybudovat boční tůně, napájené bud' nepřímo podzemní vodou nebo propojením s korytem revitalizovaného toku. Nová trasa může být navržena s případným větvením koryta, zachováním slepých ramen, na novém korytě s vytvořením tůní nebo mokřadních ploch. Vzhledem k tomu, že pás, vyčleněný pro revitalizaci je zpravidla dostatečně široký, je možno na této ploše zajistit výsadbu doprovodné vegetace podle zásad, uvedených v předcházejícím bodu. Optimální je i napojení doprovodné vegetace toku na - 8 -

9 stávající vegetaci v povodí. Revitalizovaný tok pak netvoří izolovaný biokoridor, ale umožňuje migraci živočichů. Takový typ revitalizace však vyžaduje pečlivý výběr vhodného toku pro revitalizaci a podrobnou znalost celého řešeného povodí. Pro takové typy revitalizačních akcí je proto účelné zpracovat nejprve v úrovni studie komplexní řešení celého povodí s vytipováním všech aktivit, které by revitalizace zahrnovala. Kromě toho umožní taková studie před zahájením projekčních prací posoudit vlastnické vztahy a přístup dotčených subjektů a také projednat financování akce. 2.4 Program revitalizace říčních systémů a jeho provázanost s dalšími krajinotvornými programy (zpracováno podle Vrána, K. a kol., 2004) 20. května roku 1992 byl schválen usnesením vlády České republiky č. 353 Program revitalizace říčních systémů jako první krajinotvorný program MŽP. Současně bylo vyvoláno mnoho otázek a mnoho problematických odpovědí. Podaří se vůbec vzbudit zájem investorů o akce, které jsou sice užitečné a přírodě prospěšné, ale z hlediska klasického finančního přínosu pro investora samého při zběžném posouzení spíše nezajímavé? Jak alespoň přibližně sjednotit posuzování navrhovaných opatření v republikovém měřítku? Odkud začít? Koho nebo co upřednostňovat? Jak zaručit, že uložené podmínky realizace budou během stavby dodrženy? Podobných otázek vyvstalo mnoho a většinou vítězily ty skeptické. Je skutečností, že první podklady pro rozhodování o prioritách akcí nebyly vždy dostatečné a často se příslušní pracovníci museli spoléhat na svou osobní znalost terénu, vlastní odborné schopnosti a intuici. Logické územní členění Programu revitalizace říčních systémů po hlavních povodích ČR a potřeba nalézt pro něj správce zkušeného jak v oblasti vodohospodářské, tak investiční vedly k tomu, že řízení práce tzv. regionálních poradních sborů, jako základní jednotky pro výběr navrhovaných opatření a organizace Programu v jednotlivých povodích, byly svěřeny správcům vodohospodářsky nejvýznamnějších toků - podnikům Povodí (nyní s.p.). V prvním roce programu tvořily většinu jeho náplně akce již z dřívější doby více méně připravené v rámci jiných činností. Prakticky všichni, kdo se organizace a zajištění zdárného chodu Programu revitalizace říčních systémů v tomto prvním roce zúčastnili, měli již předchozí zkušenost v obdobných oborech činnosti, ať už jako technici a vodohospodáři, nebo jako krajináři a přírodovědci

10 Program revitalizace říčních systémů vzbudil už v prvním roce své existence zájem odborné veřejnosti i potenciálních investorů a mohl se prokázat i prvními úspěchy - i když na posouzení jejich revitalizačního efektu v krajině bylo samozřejmě příliš brzy. Bylo zřejmé, že Program se nadále nemůže obejít bez dobrého teoretického zázemí. Bylo třeba sjednotit posuzování akcí v rámci celé ČR, zabezpečit shodnou interpretaci Směrnice, pokud jde o typy a rozsah akcí, na něž je možné o příspěvek žádat, stupeň připravenosti stavby a v neposlední řadě i vybrat povodí nebo jejich části, které je třeba řešit přednostně. Z práce regionálních poradních sborů jednoznačně vyplynula potřeba zpracování samostatných studií pro jednotlivá dílčí povodí. Bylo potřebné nalézt důmyslnější způsob, než pouze podle doporučení alternativních studií zpracovat a pak posoudit možnosti, přednosti i nedostatky navrhovaných řešení. V tomto období se na Programu revitalizace říčních systémů začalo poprvé podílet i několik projekčních kanceláří, ateliérů a jednotlivců se zájmem o tuto novou problematiku, ochotných a schopných pustit se na nejistou půdu nevyzkoušených postupů. Jestliže při vlastním věcném posuzování jednotlivých záměrů se je podařilo z hlediska regionálních poradních sborů uspokojivě sjednotit, realizované revitalizační akce z formálního hlediska svého umístění a komplexnosti budily dojem určité nahodilosti. Kritikové programu nejčastěji vytýkali nahodilé umístění akcí bez ohledu na stupeň jejich naléhavosti v daném dílčím povodí a izolovanost od ostatních zásahů v krajině - protierozních opatření, doprovodných výsadeb, změn hospodaření na pozemcích apod. Pouze v několika ojedinělých případech to však byly výtky odůvodněné. Stále zřetelněji se projevovalo, že i "nahodile a izolovaně" umístěná a realizovaná opatření mají významně kladný vliv na území, na kterém jsou realizována a že důkladné odborné posuzování v regionálních poradních sborech, pokud nemůže v dané chvíli předložit dokonalou revitalizační koncepci celého území, docela jistě může zabránit vážným chybám, tedy realizaci opatření, která by s cíli a účelem revitalizace neměla mnoho společného. V roce 1994 měly regionální poradní sbory od počátku snahu vyhýbat se investičně náročným a přírodovědně, hydrologicky i krajinářsky méně úspěšným velkým projektům a směrovat finanční prostředky tam, kde mohou být z hlediska potřeb Programu efektivně využity. Velký podíl opatření uvedeného typu byl samozřejmě veden především snahou napravovat škody vzniklé v minulosti necitlivými zásahy do vodopisné sítě. Ty vedly často k rušení drobných retenčních prostorů s významnou retenční funkcí, které navíc tvoří v české a moravské kulturní krajině přirozená biocentra poskytující prostor k rozvoji mnoha rostlinných i živočišných druhů. Podobně napřimování drobných vodních toků, jejich opevňování a zahlubování pro účely meliorací (u nás téměř výhradně znamenajících odvodnění) významně snížilo biodiverzitu jak v toku samém, tak v pobřežní zóně a nejblíže navazující krajině. Menší část akcí představovaly obnovy mokřadů a pramenných oblastí, úprava a tvorba biocenter, drobné stavby na tocích (rybí přechody) a výsadby doprovodné zeleně. V roce 1995 navíc Program revitalizace říčních systémů významnou organizační změnou - činnost regionálních poradních sborů a s ní spojené koordinační funkce přešly z podniků Povodí na střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Při určování působnosti těchto regionálních poradních sborů se vycházelo opět z plochy

11 dílčích povodí, která se však přesně nemohla krýt s administrativními hranicemi území, v nichž působí jednotlivá střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Protože byl zájem na nejlepším přizpůsobení se potřebám žadatelů, bylo rozdělení působnosti středisek AOPK ČR v Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Pardubicích, Ostravě a Brně během následujících dvou let několikrát změněno. Největší podíl představovala obnova a zlepšení stavu drobných vodních toků a jejich povodí, následovala obnova zaniklých a rekonstrukce stávajících malých vodních nádrží. Na rozdíl od předchozích let se zvýšil počet úprav a obnovy pramenných oblastí, mokřadů a biocenter, především zásluhou zvýšeného zájmu správ CHKO a národních parků. Již bylo k dispozici dostatečné množství podkladů ze zpracovaných revitalizačních studií, takže bylo možné dokončit první metodiku pro studie k Programu revitalizace říčních systémů. Z hodnocení vyplynuly dvě základní formy: strategické studie, řešící větší území, avšak nezabývající se podrobnými návrhy jednotlivých řešení (protierozních opatření, vodních nádrží a toků apod.); dále byla nutná digitalizace dat tak, aby se výsledek studie mohl stát součástí budovaného informačního systému (vzhledem k dostupnosti software pro většinu možných uživatelů studie byl zvolen GIS v systému ARC/lNFO), vlastní koncepce revitalizačních opatření v povodí, obvykle nepřesahujícím rozlohou 150 km 2 Metodika byla výsledkem komplikované snahy po zobecnění a byla první svého druhu. Teprve s touto metodikou bylo možné zahájit systematičtější zpracovávání podkladů pro Program revitalizace říčních systémů. V roce 1996 začalo MŽP uskutečňovat druhý ze svých krajinotvorných programů - Program péče o krajinu. Ten byl koncipován jako neinvestiční, zahrnující takové zásahy v krajině (drobnější, s charakterem údržby, nebo primárně nesouvisející s vodním režimem krajiny), které program revitalizace nemohl pokrýt, ale které program revitalizace systémově doplňovaly. Nový program se pochopitelně stal dalším potenciálním uživatelem shromažďovaných informací o jednotlivých územích. Proto byla urychleně zahájena tvorba základní kostry informačního systému krajinotvorných programů, protože ne všechny studie, jejichž výsledky se daly pro oba programy úspěšně využít, vznikly na základě zadání MŽP. Aby všechna získaná data mohly krajinotvorné programy co nejúčinněji využívat, byla zpracována evidence studií. Do ní byly zahrnuty všechny práce (bez ohledu na subjekt zadavatele), byla posouzena jejich datová struktura a pokud jejich zaměření a obsah odpovídaly alespoň z větší části potřebám programů, byl pro ně založen evidenční list a byly zařazeny do evidence. Regionální poradní sbory pak studie využívají při posuzování záměrů předkládaných jednotlivými žadateli a při stanovování svých regionálních priorit. V roce 1997 v rámci Programu revitalizace říčních systémů v oblasti teoretické podpory pokračovalo zpracovávání studií, byl vytvořen základní systém jejich

12 evidence a zrychlila se digitalizace dat pro potřeby informačního systému. Zpřesněná metodika pro zpracování studií a informační systém pro krajinotvorné programy MŽP byly ve svých základních podobách v roce 1997 dokončeny a program se začal hlouběji zabývat tříděním a standardizací dat, zlepšením postupu doplňování evidence a informačního systému novými daty tak, aby umožnil dostupnost dat širokému okruhu uživatelů. Současně byl řešen problém výběru a ověření vhodné struktury dat a způsoby jejich vyhodnocení, v závislosti na posouzení účinnosti revitalizačních opatření. Následně i v dlouhodobém horizontu sledování realizovaných opatření a porovnáváním stávajícího stavu s výchozím, ve smyslu známého principu EU: hodnocení ex ante a ex post a jejich vzájemné porovnání. Z dlouhodobého hlediska lze konstatovat, že roky 1997 a 1998 byly rozhodující. V té době byly jednak odborně potvrzeny potřeby krajinotvorných programů (v návaznosti na výsledky provedených opatření, které již bylo možno objektivně vyhodnotit), a současně to byly roky, kdy byly vymezeny vzájemné vztahy i působnost vůči vnějšímu okolí u všech tří programů: Program revitalizace říčních systémů, Program péče o krajinu, Program drobných vodohospodářských ekologických akcí. Tato vymezení byla provedena v podobě, která je platná s menšími obměnami do současné doby. Stejně tak způsob organizačního zabezpečování programů se v průběhu dalších let téměř neměnil, každoročně byly pouze upravovány příslušné směrnice podle praktických poznatků z let předcházejících. V roce 1998 byl schválen vládou ČR Státní program ochrany přírody a krajiny České republiky, který mimo jiné stanovil programové zásady a nezbytná opatření pro nejbližší období: Od poloviny minulého století ve vývoji krajiny a přírodního prostředí výrazně převažují negativní vývojové tendence, které byly umocněny v posledních desetiletích ekonomickým růstem uskutečňovaným na úkor spotřeby a devastace přírodních zdrojů. Nejzávažnějším zásahem byla "kolektivizace", která vedla k masivní likvidaci ekostabilizačních prvků, a přeměna tradičního zemědělství na tzv. průmyslovou velkovýrobu, charakterizovanou vysokou spotřebou chemických látek a těžkou mechanizací (devastace půdy). Za nejvážnější následky je považována ztráta přirozené úrodnosti půd, výrazné snížení schopnosti retence vod, snížení biologické rozmanitosti a početnosti populací původních druhů. Stabilita lesních komplexů byla oslabena převahou lesních porostů s nevhodnou druhovou, věkovou i prostorovou skladbou a nízkou ekologickou stabilitou, projevující se malou odolností vůči přírodním a antropogenním vlivům. Stav vodních ekosystémů je determinován povahou a stavem okolních ekosystémů v povodí, a naopak narušená hydroekologické stabilita území negativně ovlivňuje

13 okolní ekosystémy. Nejvýraznější negativní vliv na jejich podobu a funkce měly necitlivé úpravy toků, stoupající zatížení komunálními a průmyslovými odpadními vodami, velkoplošné odvodnění pozemků, velkovýrobní intenzifikace zemědělství, nevhodná intenzifikace chovu ryb a v neposlední řadě i závažné chyby v řízení tohoto odvětví. Krajina jako celek je poznamenána nadměrnou urbanizací a dalšími nevhodnými zásahy. Zvláště nebezpečným trendem je, že postupně mizí přechodové (ekotonové) plochy, které, mají stabilizační funkci a vyznačují se velkou biologickou rozmanitostí (rybniční rákosiny, remízky, meze, vlhké nivní louky apod.). V kontrastu k celkově neuspokojivému stavu přírodního prostředí se uchovaly cenné části přírody ve zvláště chráněných územích v relativně dobrém stavu nebo stavu, který umožňuje obnovu přírodních procesů. Příklady dotačních titulů, ze kterých se dají v současné době čerpat peníze na realizaci akcí, jsou rozebrány v jiné části výukového textu. Nicméně úspěšnost realizovaných opatření a budoucnost krajinotvorných programu je závislá především na schopnosti domluvit se na takovém způsobu praktického naplnění každého revitalizačního záměru, aby se jeho nositeli stali všichni, kteří k němu v daném území mají co říci. Pouze tak budou realizována komplexní opatření, jejichž výsledným efektem bude posilování celkové ekologické stability krajiny. 2.5 Vybrané důvody revitalizací (zpracováno podle Šlezingr, M. 2009) Nevhodné úpravy v minulosti Snad nejčastějším důvodem revitalizace vodního toku jsou v minulosti provedené (a z dnešního pohledu nevhodné) zásahy do říčního koryta. Tyto úpravy dna, ale především břehů často vycházely z představy, že především rychlé odvedení potenciálních povodňových vod z povodí je základem protipovodňové ochrany dané lokality. K nevhodným zásahům především na středních a dolních tocích řek (a to z vodohospodářského i ekologického hlediska), však vedly také důvody hospodářské snadnější obdělávání scelených pozemků, snadnější přístup do polních tratí, aj. Obdobně užitá stabilizace říčního koryta vycházela z možnosti využití těžké techniky, maximální stavební mechanizace, a to včetně použití prefabrikátů a betonáže na místě. Rychlé odvedení povrchové vody soustavou říčních toků však vždy vede k ohrožení lokalit ležících níže po toku. Následným řešením tedy bylo budování

14 přehradních nádrží, mnohdy celých vodohospodářských soustav. Tato vodní díla měla, mají a jistě budou mít svůj význam z hlediska protipovodňové ochrany, výroby elektrické energie apod., avšak mnohde nevratně narušila krajinný ráz, ovlivnila říční ekosystém. Mezi problematické úpravy vodních toků patří zejména výrazné změny směrového vedení trasy bez respektování obecně platných a uznávaných zásad úprav toků. Jedná se především o navrhování dlouhých přímých úseků, a to i v oblastech, kde mohly být meandry alespoň částečně ponechány, případně mohla být nová trasa navržena klasicky jako soustava protilehlých oblouků, proložených mezipřímou (jmenujme úpravy drobných toků na Jižní Moravě, na Českomoravské vysočině, i jinde). Napřímení toku v dlouhém úseku vede zpravidla k nutnosti návrhu tuhé, technické stabilizace břehů, mnohdy za použití prefabrikátů, opěrných zdí, těžkého kamenného záhozu apod. Poměrně nešetrně k životnímu prostředí byly mnohdy prováděny úpravy toků také v intravilánu. Nutnost zajištění protipovodňové ochrany a stability koryta není vždy omluvou pro navržené kanalizování toku, pro zbytečnou likvidaci doprovodných porostů, případně pro volbu nevhodného typu opevnění. Návrh úplné revitalizace v minulosti nevhodně upraveného koryta, případně říčního koryta upraveného pro konkrétní účel, který pominul, bývá velkým problémem, a to především z prostorových důvodů (pomineme-li důvody finanční, aj.). Jako základní, první krok je vhodné dohledat v příslušných mapových podkladech, v archivech či jinde původní přirozené vedení říční (potoční) trasy. Toto je možné především u úprav prováděných ve druhé polovině 20. století. Úpravy prováděné před mnoha desítkami případně stovkami let se většinou revitalizovaly postupem času samovolně. Je-li možno navrátit říční koryto co se týká směrového vedení trasy do stavu před problematickou úpravou, je velká část úkolu splněna. Následná případná místní stabilizace a úprava vegetačního doprovodu pak dotvoří celkový obraz provedené úpravy. Častěji se však ocitáme v situaci, kdy koryto toku nelze navrátit dle původního situování. Lokalita byla zcela, či částečně zastavěna, případně přeměněna ke zcela odlišným účelům. Mnohdy bylo přeložení toku přímo účelem úpravy (scelování pozemků, výstavba souběžné komunikace, úpravy v zástavbě, apod.) Pokud je v těchto případech navrhována revitalizace toku, je většinou nutno přistoupit k revitalizaci částečné. I zde však máme k dispozici řadu možností, jak většími či menšími zásahy do říčního ekosystému změnit neutěšený stav tak významného krajinného prvku jako je vodní tok Nevyhovující kvalita vody v toku

15 Dalším významným důvodem nutné revitalizace vodního toku je dlouhodobě nevyhovující jakost vody v toku. Tato situace nastává především na tocích pravidelně, dlouhodobě zatěžovaných vypouštěním nedostatečně čištěných odpadních vod, zatěžovaných smyvem zeminy (včetně zbytků hnojiv) z přilehlých pozemků apod. Zde nehovoříme o ekologické havárii, tedy situaci, kdy je tok jednorázově, výjimečně zatížen významným množstvím substrátu způsobujícím fatální změny v jakosti vody, ale dlouhodobém zatěžování systému. Po určité době se dostaví fáze vyčerpání tok jako ekosystém již není schopen odolávat dlouhodobému zatížení. S postupným úhynem nižších i vyšších organismů dochází k přerušení potravního řetězce, převahy začínají nabývat patogenní organismy a dochází k degradaci systému. Řešení není neznámé budování čistíren odpadních vod (průmyslových i komunálních) zachycení smyvů již při vzniku (tedy realizace pozemkových úprav v širokém rozsahu) návrh zasakovacích pásů podél toků, důsledná a pravidelná údržba břehové a doprovodné vegetace a další. I zde však narážíme na základní problém - nedostatek financí a majetkové poměry. Jako ukázku jedné z možností omezení přísunu smyvů do toku je uveden příklad výpočtu šířky zasakovacího ochranného pásu v závislosti na délce a sklonu přiléhajících zemědělsky obhospodařovaných pozemků. Jedná se zde také o jednu z možností ovlivnění jakosti vody v toku v rámci realizace souboru revitalizačních opatření. Informativně je možno šířku infiltračního lesního pásu stanovit podle vztahu Kde: o. i y =. L w i o je odtokový koeficient nad pásem i intenzita srážky pro níž se šířka pásma stanovuje (mm.min -1 ) o.i u nás na erodovaných půdách w L intenzita vsaku vody do půdy - bývá uvažována hodnota 2-10 (mm.min -1 ) podrobněji viz dále bezpečná šířka chráněného pole, resp. vzdálenost mezi zasakovacími pásmy (m) viz následující tabulka Bezpečná šířka protierozně chráněného pole podle Zachara (1987) : Sklon svahu Koeficient Šířka pole (L) % ν m (m) ,27 1,42 1, ,64 11,45 14,49 16,63 18,34 19,

16 ,69 1,74 1,77 1,81 1,84 1,87 1,89 1,92 1,94 1,96 2,00 2,04 2,05 2,13 2,19 2,25 2,29 2,34 2,38 21,04 22,18 23,21 24,16 25,04 25,86 26,64 27,38 28,08 28,74 29,99 31,15 31,70 34,19 36,38 38,34 40,12 41,76 43, ν m je součinitel odtékající vody podle stupně jejího soustřeďování ve srážkách drsnostní součinitel Intenzita vsaku vody do půdy w (někdy je označována i jako u ) je uváděna v rozmezí 2 10 i více mm.min -1. Dalším problémem je kvalita ochranného (infiltračního) pásu, která spočívá v následujících faktorech : - sklon terénu v zasakovacím pásu, - hustota a prostorové rozložení vegetačního pokryvu (charakter prostorové skladby) - druhová skladba porostů, - věková skladba porostu - vegetační stav porostů, - výška vrstvy hrabanky a její kvalita. Všechny tyto faktory ovlivňují šířku ochranných pásů, stejně jako způsob jejich zakládání Ekologické havárie Na tuto problematiku pamatuje zákon o ekonomické újmě č.167/2008 Sb. Podle tohoto zákona musí původci znečištění zaplatit nápravu ekologické škody, kterou způsobí na vodních zdrojích, zvířatech i rostlinách, na půdě i zdraví lidí. Náklady na odstranění následků se mohou pohybovat v řádech milionů až desetimilionů korun. Mnohý ze znečišťovatelů však není schopen finančně ani technicky nápravu zajistit. I z tohoto důvodu je nezbytná povinnost pojistit se pro případ, že firma svou činností způsobí ekologickou újmu. Toto se vztahuje především na provozovatele skládek odpadů, přepravce nebezpečných látek, výrobce chemických látek, zemědělce

17 používající hnojiva či chemické přípravky na ochranu rostlin aj. Využití pojištění je velmi důležité také pro provozy, které jsou z ekologického pohledu nebezpečné a sídlí v blízkosti vodních toků jedná se například o papírny, těžební závody, zpracování kůží, aj. Zákon se týká celkem patnácti druhů provozních činností, které mohou mít dopad na životní prostředí (a to v obecné rovině, nejedná se pouze o říční ekosystém). Ekologické havárie nemusí být způsobeny pouze antropogenní činností. Naopak největší havárie tohoto druhu musíme připsat na vrub přírodě. I když se vlastně jedná o přirozené procesy, z pohledu člověka jde o ekologické havárie katastrofálních rozměrů sopečné erupce, seismické katastrofy, povodně, povodně a ekologické škody způsobené vlnou tsunami, požáry. Při těchto katastrofách dochází kromě zmaření lidských životů také ke kontaminaci vod, půdy, a to mnohdy dlouhodobé. V rozvinutém světě, v hustě obydlených oblastech nemůžeme čekat, až si příroda v řádech jednotek či desítek let sama poradí. Naopak se snažíme přírodě dle našich ekonomických a technických možností pomoci. Výrazným prvkem této pomoci je i revitalizace vodních toků a nádrží Trvalé snížení m-denních průtoků Dalším z možných důvodů revitalizace je trvalé, případně dlouhodobé snížení m- denních průtoků. Toto může nastat například postupným zvyšováním odběrů vody z toku pro průmysl, zemědělství nebo pro zásobování obyvatelstva vodou (lze však předpokládat, že trend k dalšímu výraznému zvyšování odběrů povrchové vody pro zásobování obyvatelstva odeznívá, preferovány jsou podzemní zdroje, snižování nároků). Dalším důležitým důvodem snížení m-denních vod je odběr vody do derivačních kanálů (laterálního potrubí) zřizovaných zpravidla z důvodů získání spádu pro energetické využití. Z uvedeného plyne, že analýzy důsledků snížení m-denních vod musí být prováděny již ve fázi zpracování projektů a na základě nich se buď usoudí, že: - snížení m-denních vod je přijatelné nebo, že - snížení m-denních vod způsobí určité negativní důsledky a pak se buď musí snížit hltnost turbíny (turbín) na takovou hodnotu, která umožní zvýšení průtoků v toku nebo se hltnost nesníží a provedou se určitá opatření v toku pod odběrem, která negativní důsledky odběru sníží na přijatelnou míru. Skutečnost však je (nebo může být) jiná : realizace stavby je povolena aniž by k výše uvedeným analýzám došlo, a pak až po uvedení elektrárny do provozu se jistí jaké důsledky snížení m-denních průtoků má. Pro tyto případy platí následující zásady :

18 Základem je zajištění podkladů, které napomohou v rozhodování jak s říčním korytem a jeho nejbližším okolím naložit při předpokládaném výrazném a dlouhodobém snížení hladiny, aby negativní následky byly maximálně eliminovány : 1. Podklady - hydrologická data - podrobná situace toku - zaměřovací elaborát (zejména příčných profilů) stávajícího stavu - chemické složení vody a její kvalita - informace o výustech v daném úseku - stav a druh břehových porostů - stávající stav rybí obsádky (rybí pásmo, druhová skladba ) - zarybnění posuzovaného úseku toku (předpokládaná migrace, rybářský revír ) - klimatické poměry (důležitý je např. počet mrazivých dnů), - rychlost vody při jednotlivých průtocích, - materiál dna a jeho zrnitost - další dle konkrétních podmínek Před realizací vodního díla je vhodné posoudit a následně eliminovat potenciální problémy, tedy provést : 2. Dílčí analýzy (prognózy) : - nebezpečí eutrofizace, - vzhledu, zabarvení a nebezpečí zápachu vody v toku, - ovlivnění životních podmínek pro rybí obsádku, - důsledků dlouhodobého záklesu hladiny vody v toku, - nebezpečí značného oteplení vody a jeho důsledky, - nebezpečí promrznutí vody až po dno, - nebezpečí zarůstání toku makrofyty, - vliv na rekreační podmínky - vliv na břehové porosty (možnost zarůstání koryta) - další dle místních podmínek 3. Možná opatření : - osazení skupin balvanů do toku (platí pro toky o šířce ve dně cca 4m a více), návrh břehových výhonů (s cílem vzdutí vody, případně s cílem podpořit řízenou tvorbu výmolu ve dně), - zřízení soustavy nízkých vzdouvacích objektů, vyvýšených prahů ( dtto), - prohloubení konkávních úseků (s cílem vytvořit tůně s dostatečnou hloubkou vody i při min. průtocích) nebo i celého úseku se zakončujícím prahem, - úprava toku např. vytvořením toulavé kynety, - zastínění toku břehovými porosty z důvodu omezení přehřívání vody v tůních (pokud se jedná o novou výsadbu, jde o účinek, který se projeví až s odstupem několika let), - přeložení výustních objektů pod posuzovaný úsek, tam kde pomine účinek vlivu odebrání vody (to i v případě nebezpečí zápachu vody, jedná se o přepady z jímek, apod.),

19 - naopak přeložení například výustí z odvodnění pozemků, odvedení děšťové vody apod. do břehů koryta pod vzdouvacím objektem, do míst ochuzených o vodu, - další dle konkrétní situace. Nutno je také sledovat odezvu říčního ekosystému. Daná minimální úroveň průtoku v toku pod odběrem je nyní stanovena na Q 355d, avšak rozumnější a především z hlediska říční bioty vhodnější by bylo stanovení konkrétního čísla, hodnoty průtoku, který musí být zajištěn pod odběrem. Další možností je stanovení konkrétní hloubky vody, která musí být zajištěna v korytě pod odběrem. Stanovení konkrétního průtoku nebo hloubky jako minima v toku pod odběry, a to bez návaznosti na m-dennost je běžnou praxí v mnoha vyspělých zemích. Hodnota Q 355d je iluzorní číslo vzniklé na základě dlouhodobých hydrologických měření, zpracované statistiky získaných měření a je výrazně ovlivněno použitou hydrologickou řadou Vysoký stupeň ochrany okolních pozemků V rámci návrhu úpravy vodního toku a především velikosti garantovaného bezeškodného průtoku, jež má nová úprava provést (tzv. návrhového průtoku) se vychází z hodnot, které jsou v současnosti považovány v některých případech za nadhodnocené. Jedná se především o průtoky v lesních, lučních, případně polních tratích, kde bylo požadováno převedení Q 1, Q 2 v některých případech dokonce Q 5. Tyto hodnoty jsou dnes považovány jednoznačně za zbytečně veliké, především v lesních tratích a v oblastech luk by bohatě stačilo koryto s kapacitou Q 30d až Q 1, s reálným předpokladem vybřežení při průtoku větších vod. Hodnoty návrhového průtoku pro kapacitu koryta dle charakteru okolí toku (ČSN ) Druh kultury, zastavění Intravilán měst, městské aglomerace, důležité (strategické podniky) souvislá výstavba, průmysl a významné liniové stavby (dálnice, železnice) zvláště cenná orná půda vinice, chmelnice, sady pole podle pěstěných plodin (*) louky, lesy (*) Návrhový průtok Q 100 i více Q 50 Q 100 >Q 20 Q 5 Q 20 Q 2 Q 5 Q 1 Q 2 (*) Dle dnešního pohledu a především z pohledu možné revitalizace zbytečně vysoká ochrana. Technické úpravy výrazné a z dnešního pohledu snad zbytečné (a neekonomické) zvyšování kapacity koryta většinou zapříčinilo řadu problémů :

20 - zbytečně zahloubené říční koryto (a pokles hladiny Q a ) vedlo ke snížení hladiny podzemní vody v okolí upraveného toku - zmenšení četnosti přirozených rozlivů v luční trati mělo za následek změnu složení okolní vegetace - rychlé odvedení i menších povodňových průtoků (Q 1, Q 2 ) z oblastí lučních tratí, pastvin aj. způsobovalo kapacitní problémy níže po toku - docházelo ke zmenšení zásob podzemní vody (především v oblastech, kde zahloubení toku bylo součástí rozsáhlých melioračních opatření, především plošného odvodnění pozemků) - změna životních podmínek v upraveném korytě vedla k omezení výskytu vodních živočichů - z úprav vyplývající celková změna ekosystému říční nivy vede k zmenšení biodiverzity v oblasti - ohrázování toku bez možnosti cílené výsadby vegetačního doprovodu (i dnes platí, že na hrázích cíleně dřevinné porosty nevysazujeme, pokud ano, je důležité splnit určité podmínky (viz např. Metodika 22/1997 VÚM Praha) zhoršovalo přístup k toku, působilo rušivě v krajině, aj. Následná oprava (revitalizace) takto provedených úprav vodních toků především vzhledem k jejich mnohdy výraznému zahloubení bývá těžko řešitelným problémem. Cílem obdobných úprav by mělo být vybudování koryta mělkého, plochého s pozvolnými břehy umožňujícími rozliv v luční trati. Změlčování příliš zahloubeného koryta je možno realizovat řadou dílčích nápravných řešení. Bohužel se většinou jedná o další technické zásahy do koryta budování spádových stupňů, přehrážek v korytě, skluzů, apod., což vede k narušení migračních cest vodních organismů a mnohdy představuje i poměrně finančně náročnou operaci Přemnožení mikroorganismů Tento problém bývá zapříčiněn především nevhodnou kvalitou vodu v toku (nádrži, jezové zdrži). Základem je odstranění příčiny a následné provedení úprav. Především zamezení znečišťování vodního toku či nádrže ať již smyvy s polí, bodovými zdroji znečištění, vypouštěním komunálních odpadních vod (nečištěných případně nedostatečně čištěných), vypouštění znečištěných vod ze zemědělských provozů apod. je více než problematické. Postup vedoucí k požadované změně jakosti vody (k výraznému zlepšení jakosti vody) musí zahrnovat celou řadu postupných kroků, ale i při jejich splnění může být výsledek nejistý. 1. Prvním krokem je provedení rozborů vody (chemických, fyzikálních, biologických) a stanovení velikosti, formy, charakteru znečištění. 2. Dle výsledků rozborů, znalosti místních poměrů, podrobných pochůzek v zájmovém území, aj. je nutno označit hlavní znečišťovatele, sezónní

21 znečišťovatele, potenciální znečišťovatele ale i znečišťovatele drobné obyvatele malých vesnic, chalupáře, chataře, aj. 3. Následně je důležité především podchycení hlavních znečišťovatelů lidská sídla s počtem obyvatel nad 2000, zemědělská družstva, výrobny, dále výrazných sezónních znečišťovatelů a potenciálních znečišťovatelů. Zde nepomůže nic jiného, než zajištění vybudování kanalizace a čistírny odpadních vod (ČOV), případně převedení soustředěné odpadní vody na již fungující ČOV. 4. U drobných znečišťovatelů je nutné trvat na vybudování nepropustných jímek a kontrolovat jejich pravidelné vyvážení (jedná se především o restaurační a ubytovací provozovny, rekreační střediska apod.) 5. Tam, kde to dovolují přírodní podmínky, reliéf terénu, charakter lokality apod. je možné a žádoucí vybudovat kořenovou ČOV, případně pod malou osadou protékanou potokem biologický rybník (což neopravňuje obyvatele k tomu, aby veškeré znečištění pouštěli do potoka, ale buďme realisté) 6. Dalším krokem je minimalizace smyvů z okolních pozemků do vodního toku (nádrže, jezové zdrže). Tohoto můžeme dosáhnout především pozemkovými úpravami v povodí, změnou osevních postupů, změnou úpravy půdy a především pak návrhem a realizací zasakovacích, biologických pásů podél břehů vodních toků. 7. Součástí zasakovacích pásů by měl být vitální vegetační doprovod vodního toku tvořený travním porostem, vhodnými keřovými porosty a porosty stromovými. Tam, kde je to možné nebráníme se výsadbě pásma rákosin (sublitorální pásmo nádrží). 8. Součástí nápravných opatření jsou také úpravy na vodním toku a maximální podpora procesů samočištění. Prvním předpokladem je dosažení maximální délky omočeného obvodu. Skutečný omočený obvod v říčním korytě zaujímá mnohonásobně větší plochu, než se kterou počítáme v matematickém či fyzikálním vyjádření popisu říčního koryta. Každý kámen na dně vodního toku, nerovnost, výmol, nános či rostlina výrazně zvyšují velikost skutečného omočeného obvodu. Obdobně kořenové systémy na břehu rostoucích dřevin, části kmenů a větví, listy ponořené nebo splývající po hladině - to vše vytváří prostředí a především poskytuje svůj povrch pro uchycení mikroorganismů, které jsou základem procesů samočištění. Mikroorganismy pro něž je povrch rostlin a nerovnosti dna základním životním prostorem jsou také základem potravního řetězce vodních živočichů. Mimo to se zásadním způsobem podílejí na přeměně organických látek v anorganické, podílejí se na likvidaci znečištění v toku. Řešením je tedy náhrada nevhodných stabilizačních prvků (žlabovky a jiné prefabrikáty, dlažba, asfaltobeton aj.) vhodnější stabilizací. Jedná se zde především o biologickou ale spíše biotechnickou stabilizaci (oživené kamenné rovnaniny, kamenné pohozy, haťoštěrkové válce, zápletové plůtky, oživené kamenné paty apod.) Pokud je to možné, tak při revitalizaci toku (jedná se především o potoky a menší říčky ve vhodném krajinném prostředí) nepoužijeme žádné uměle instalované stabilizační prvky

22 Proces samočištění jsme schopní výrazně ovlivnit také my lidé. Především je nutné sledovat vývoj říčního toku, jakost vody, důsledně a včas vyhledávat zdroje znečištění (nemusí se jednat pouze o produkt antropogenní činnosti) a eliminovat je, nepřipustit nevhodné zásahy do toku především nekontrolované odběry vody, nepovolenou a neorganizovanou těžbu říčního štěrku, lokální a nepovolené úpravy dna a břehů aj. Velmi významnou roli v procesu samočištění vody v toku hraje také vegetační doprovod vodního toku. Především rákosiny a dřevinné břehové porosty zasahující svými kořeny, oddenky, lodyhami, kmínky do toku, poskytují úkryt a potravu vodním živočichům. Do vody splývající větve mírně usměrňují vodní proud, jsou osídlovány mikroorganismy. Vzrostlé dřeviny (stromy i keře) zajišťují ochranu proti deflaci, místně zastiňují koryto, stabilizují břeh, poskytují potravu vodním živočichům (průběžný opad listů, květů, plodů) aj. 9. Základem likvidace přemnožených, nechtěných mikroorganismů v toku je zamezení nedměrného přísunu potravy tedy znečištění (pro mikroorganismy živin) látek obsahujícím především dusík a fosfor. Tyto prvky jsou limitující pro výskyt a případné přemnožení mikroorganismů v toku či nádrži. 10. Jako poslední z předloženého výčtu je možnost užití chemických prostředků, případně jiných látek a technik, to však platí spíše pro nádrže, v menší míře pro toky Objekty na toku V rámci úprav vodních toků byly a jsou navrhovány různé typy objektů, které mohou být více či méně problémové z hlediska stabilizace říčního ekosystému, z hlediska vývoje života v toku. Jako nejproblematičtější se jeví příčné stavby v říčním korytě. Ať se již jedná o spádové stupně, skluzy, prahy nebo jezy a přehrady vykazují společný negativní prvek, a sice jsou překážkou migrace organismů v toku. U jezů a přehrad se k tomuto fenoménu ještě přidává výrazné ovlivnění přirozeného chodu sedimentů v toku, ovlivnění (mnohdy zásadní) skladby rybí obsádky v toku, aj. Vraťme se však k problému migrace vodních organismů na toku. Vybudováním příčné stavby nebo vzdouvacího objektu výrazně narušíme možnosti migrace, u větších staveb tuto migraci znemožníme (jistým řešením je návrh vhodné migrační cesty, ovšem i toto opatření naráží na řadu problémů (prostorových, finančních aj.) Minimálním narušením je budování soustav nízkých prahů zmenšujících podélný sklon v jednotlivých úsecích toku. Jejich výška cm nemusí tvořit nepřekonatelnou překážku, zejména pokud se hloubka v korytě alespoň po 90 dnů v roce blíží či překoná výšku prahu. Po extrémních povodních dochází k situaci, kdy je velké množství vodních živočichů strženo proudem a odneseno níže po toku. Je-li na toku přehrada, řada organizmů

23 se zachytí v hlubších partiích nádrží a po odeznění povodně migrují zpět po toku, tomu říkáme migrace kompenzační. Po rozsáhlé povodni, případně po ekologické či jiné havárii na toku mohou určité úseky vodoteče zůstat téměř bez života. V tomto případě postupně dochází k znovuosídlování (oživení, revitalizaci) celých úseků toků. Zaměřme se však opět na problematiku budování spádových stupňů. I poměrně nízké spádové stupně (do výšky cca 0,5 m) jsou při malé vodnosti toku migrační překážkou pro všechny organismy, vyjma dospělých jedinců pstruha a lososa, kteří tuto překážku překonají skokem. Většina ryb, a to platí i pro mladé jedince druhů obývajících lipanové a pstruhové pásmo překonává překážku proplutím. Proplutí vodním proudem, a to i při rychlosti proudění nad 2 m/s preferují všechny ryby, pouze určitá skupina (viz výše) po několika marných pokusech strženích přechází na pokusy překonat překážku skokem. Vyšší spádové stupně 1m a více jsou při minimálním průtoku překážkou migrace téměř všech druhů ryb opět z výjimkou dospělých zdravých jedinců pstruha a lososa. Z technického pohledu je však spádový stupeň vhodným prvkem podporujícím stabilitu dna zmenšením podélného sklonu a je na horních a středních tocích poměrně často užívanou stavbou. Především v intravilánu má své odůvodnění a výhody oproti např. balvanitému skluzu Nevhodný (absentující) vegetační doprovod Velmi významným důvodem revitalizací říčního ekosystému je nevyhovující stav či dokonce absence vegetačního doprovodu toku. Vegetační doprovod - vitální břehové a doprovodné porosty plní celou řadu funkcí, z nichž mnohé jsou v rámci úpravy podmínek pro život říční bioty zásadní. Funkcím vegetačního doprovodu se věnuje celá řada publikací, zde si dovolíme prezentovat pouze přehled těchto funkcí (podrobněji viz další kapitoly, případně např. publikace Šlezingr, Úradníček Vegetační doprovod vodních toků a nádrží Brno 2002) jedná se o: Funkce protierozní, protiabrazní Funkce protideflační Funkce ochranná - před zarůstáním, či zanášením říčního koryta Funkce kvality vody - vliv na samočistící schopnost vodního toku Funkce útočiště fauny žijící v blízkosti vodních ploch Funkce estetická Funkce produkční

24 Funkce tvorby přirozeného biokoridoru Funkce rekreační Funkce hygienická a další. Vitální vegetační doprovod toku, či nádrže dále výrazně přispívá k : - retardaci odtoku z břehových částí toků - zvyšování infiltrační schopnosti půdy na svazích tvořících břeh toku - snižování extrémních průtoků - zvyšování minimálních průtoků (v oblastech mokřadů,odstavených ramen ) - ochraně toku před kontaminací vody rizikovými prvky - optimálnímu rozvoji zoo- a biocenózy, aj. Nevhodný vegetační doprovod může být příčinou výrazného poškození říčního koryta, příčinou narušení či změny funkce přirozeného biokoridoru apod. Součástí návrhu úpravy (revitalizace) toku by mělo být i provedení posouzení stavu vegetačního doprovodu toku. Pro tento účel byla formulována jednoduchá metodika podrobně zpracovaná v publikaci (Šlezingr,Úřadníček 2002) včetně výběrových kriterií vhodných dřevin a základního dendrologického popisu dřevin. 2.6 Vzájemné interakce vodního toku a okolí, vliv krajinné struktury na retenční kapacitu krajiny (zpracováno podle Kupec, P. a kol., 2009) Vodní a mokřadní ekosystémy jsou otevřené systémy tvořené jednotlivými složkami, mezi kterými probíhají neustálé látkové, energetické a informační toky. Vlastní ekosystém je determinován svojí abiotickou a biotickou složkou, kde řídícími částmi abiotické složky jsou především klima, geomorfologie, geologické a půdní poměry, řídícími složkami biotické části pak fytosložka a zoosložka. Vodní tok a jeho interakce s prostředím Vodní tok je determinující složkou celého systému aluviální krajiny. Je páteří ekologické stability povodí, současně reflektuje všechny procesy, které probíhají v povodí. Mezi tokem a jeho aluviem, resp. v širším slova smyslu jeho povodím, probíhá celá řada vzájemných interakcí. Interakce vodní tok okolní území (Kender, 2000)

25 - ovlivnění břehové stability (erozní, korytotvorná činnost vodního toku) - ovlivnění hladiny podzemní vody ve zvodnělých nivách - ovlivnění životních podmínek přilehlých biotopů - ovlivnění stavu a kvality vyšších organismů v toku (zprostředkovaně přes kvalitu vody) - ovlivnění produkční schopnost biomasy (jako celku) - ovlivnění klimatu v různě rozsáhlém okolí - úbytek plochy obdělávané půdy - antropická hlediska - estetické (krajinný ráz) a rekreační hledisko - energetický zdroj - rozvoj navázané infrastruktury Interakce okolní území vodní tok (Kender, 2000) - konfigurace a složení geologického podloží - vegetace - antropická hlediska - zanášení, eutrofizace a vnos cizorodých látek do ekosystému - imisní acidifikace ekosystému - neregulovaná, masová rekreace - zemědělská a průmyslová výroba - osídlení, doprava, infrastruktura 2.7 Základní hydraulické a hydrotechnické výpočty (zpracováno podle Kupec, P. a kol., 2009) Základem revitalizačních návrhů v povodí je podrobná prohlídka stavu dané lokality, získání podkladů především o úpravách toku a zásazích v povodí v minulosti, o důvodech a cílech těchto úprav, velmi vhodné je také zjistit, zda důvody úpravy toku nepominuly (především v případě existence příčných staveb na toku). Důležité informace je možné získat na příslušných orgánech státní správy a samosprávy - správce toku, stavební odbor obecních úřadů, odbor ŽP krajských úřadů, či obecních úřadů obcí s rozšířenou pravomocí aj. Pro návrh revitalizace vodního toku je (resp. pro dimenzování kapacity jeho koryta), jak bylo uvedeno výše, nutné zajistit jednak převedení určitého průtoku korytem, jednak zajištění určitých minimálních průtoků. Pro převedení určitého průtočného množství se využívají tzv. návrhové průtoky (viz dříve). Minimální průtoky jsou pak většinou odvozeny od požadavku zajištění trvalé vodní hladiny v korytě, resp. zajistit trvalé životní podmínky organizmům vázaným na vodní tok. Pro otevřená koryta při ustáleném a rovnoměrném proudění za konstantního průtočného množství, průtočné plochy a rychlosti plochy platí obecný hydraulický vztah: Q = S. v Kde Q průtočné množství, při dimenzování kapacity koryta za návrhového průtoku QN S plocha průtočného profilu koryta v střední průřezová rychlost vody v korytě

26 a tzv. Chézyho rovnice: v = C RI Kde v střední průřezová rychlost vody v korytě C rychlostní součinitel R hydraulický poloměr I sklon koryta Hydraulický poloměr R lze při malé hloubce vody h, průtočném průřezu S a omočeném obvodu O vyjádřit: R = S O Rychlostní součinitel C můžeme vyjádřit různými odvozenými vztahy, například např. dle Pavlovského: 1 C =. R n Kde C rychlostní součinitel R hydraulický poloměr n drsnostní součinitel y exponent proměnlivosti y y = 2,5. n 0,13 0,75.( n 0,1). R Hodnoty drsnostního součinitele n dle Pavlovského udává pro různé materiály koryta následující tabulka. Drsnostní součinitel n dle Pavlovského pro různé materiály koryta Materiál koryta n 1/n Štěrk zrna mm, laťový plůtek 0, Štěrk zrna mm 0, Zemní koryto pravidelné, nekosené 0, Polovegetační tvárnice, vzrostlý drn 0, Kamenná rovnanina 0, Kamenná dlažba na sucho, hrubá 0, Zemní koryto pravidelně kosené 0, Zatmelený štěrk 0, Polovegetační tvárnice 0, Kamenná dlažba na sucho, hladká 0, Kamenné zdivo 0, Kamenná dlažba spárovaná 0, Betonový obklad nehlazený 0,

27 Betonové tvárnice 0, Betonové tvárnice spárované 0, Poznámka: Výpočet dle Pavlovského platí obecně pro R = 0,1 3m. Pro vyšší hodnoty R (větší koryta) je vhodné použít vzorce např. dle Manninga, či Stricklera Vlastní tvary příčných profilů revitalizačních koryt jsou podstatně složitější záležitostí než geometrické tvary úprav vodních toků. Z tohoto důvodu rovněž jejich dimenzování je složitější než prosté geometrické výpočty. Při návrhu je nutné vycházet z místních podmínek a výše uvedených revitalizačních zásad. Ideálním způsobem dimenzování je grafické dimenzování průtočného průřezu v některém z dostupných SW. 2.8 Základní revitalizační objekty (zpracováno podle Kupec, P. a kol., 2009) Objekty v praxi revitalizací vodních toků se liší od objektů využívaných v praxi úprav vodních toků. Jedná se především o rozdíly v dimenzích a materiálech objektů. Obecně lze říci, že objekty revitalizační praxe mají charakter biologických, či nejvýše biotechnických prvků realizovaných většinou z materiálu z místních zdrojů. Mimo nezbytné hledisko hydraulické a hydrotechnické musí revitalizační objekty harmonizovat s nároky flóry a fauny. Základní klasifikace objektů na vodních tocích A Příčné objekty umisťují se tak, že jejich podélná osa je kolmá na osu toku. - Pásy koruna v úrovni nivelety dna. Vázané do svahu břehů. Materiál dřevo, kamenné zdivo. Délka pásů je 3-5m, drsný povrch má sklon shodný se sklonem nivelety - Prahy objekty, jejichž přelivná hrana je umístěna ve dně nad objektem a jejichž výška nepřesahuje 30 cm. Přepad vody přes hranu bývá nedokonalý. Těleso prahu musí být vázané do břehů toku. - Stupně - objekty, jejichž přelivná hrana je umístěna ve dně nad objektem a jejichž výška se pohybuje zpravidla v rozmezí cm. Nemají nádržný prostor. - Přehrážky objekty jejichž přelivná hrana je výše než niveleta dna nad objektem - Skluzy skluzové těleso začíná ve dně nad objektem, podstatou funkce objektu je nikoliv vytvoření vodního skoku, ale snížení kinetické energie toku zvýšením drsnosti povrchu v tělese skluzu - ostatní objekty např. jezové objekty, osamocené kameny ve dně, atp. B. Podélné objekty jejich podélná osa je rovnoběžná s osou toku. - podélná opevnění břehů slouží ke stabilizaci břehů, umisťují se v celém břehu, nebo pouze v patě břehů - podélná opevnění koryta slouží ke stabilizaci dna - usměrňovací stavby slouží k rozložení proudnice a vytváření vnitřní (vně koryta) meandrovitosti

28 Z uvedené klasifikace je evidentní, že některé ze jmenovaných objektů jsou v revitalizacích zcela nevhodné (podélná opevnění, vysoké stupně, přehrážky). Naopak např. prahy, skluzy, usměrňovací stavby jsou objekty široce využívanými a jejich konstrukce jsou různými projektanty navrhovány v nejrozmanitějších formách. V dalším textu jsou uvedeny některé příklady revitalizačních objektůkaždý objekt navrhovaný v rámci revitalizací by měl být do určité míry originál a měl by vycházet mimo znalostí místních podmínek a hydrotechnických výpočtů z přístupu a kreativity projektanta. Požadavky na příčné objekty v revitalizacích koryt vodních toků (Just, V. a kol., 2003): - výška volně přepadajícího vodního proudu za běžných průtoků by neměla přesáhnout 0,2 m - objekt by měl být maximálně přizpůsobivý přirozenému materiálu koryta - přiměřená pracnost a nákladnost Vhodné či přijatelné příčné objekty v revitalizacích: - klády a jiné dřevěné prvky v úrovni dna - kamenné pásy - jednotlivé velké balvany - příčné záhozové nebo rovnaninové figury - kamenité či balvanité skluzy Problematické objekty: - kamenné pásy do betonové malty, pásy zděné nebo prolité betonem - stupně z dřevěné kulatiny - zděné stupně - drátokamenné objekty - stupně kombinované s tůněmi nebo tzv. stabilizovanými výmoly Vhodné či přijatelné podélné objekty v revitalizacích: - usměrňovací stavby ( např. výhony) - z dřevěného materiálu - kamenné - zápletové plůtky - haťoštěrkové válce Problematické objekty: - podélná opevnění břehů či dna 2.9 Opevnění koryta jeho vhodnost z hlediska revitalizací, stabilizace břehů (zpracováno podle Kupec, P. a kol ) Jak bylo uvedeno výše, opevňování koryt je v praxi revitalizací zcela nevhodné. Toto tvrzení má však několik výjimek. Pokud se týká nížinných toků, pak lze mají určité typy opevnění oprávnění ve velmi namáhaných částech toků, případně v revitalizacích v místech, kde může mít vyšší korytotvorná činnost toku negativní následky z hlediska majetku, či lidských životů. Jiná je situace v horských a podhorských tocích (bystřinách). Zde se často setkáváme se ze současného pohledu

29 nevhodně realizovanými hrazenářskými pracemi, které vyžadují určité formy revitalizačních opatření. Návrh trasy toku při revitalizačních pracích v bystřinných oblastech. Při návrhu trasy toků v bystřinných oblastech se přihlíží zejména k: - charakteru a stavu splavenin, zdroji splavenin, jejich pohybu a rozmístění v průběhu celého toku. - rozmístění úseku, kde dochází k sedimentaci, kde k transportu dle analýz zrnitostního složení a procentického zastoupení splavenin. - zlepšení směrových poměrů, zjištění velikosti poloměrů, délky a střídání oblouků, k místům, které jsou zachovalé a nevykazují ani ukládání ani prohlubování místům, kterým je třeba se při návrhu vyhnout. - k terénním propadlinám v okolí toku, místům, kde obvykle voda za přívalů vystoupí z břehů. - podélnému sklonu, zpevnění dna koryta mateční horninou (skálou), náhlému poklesu sklonu dna místům, kde tok ohrožuje stavby. - místům vhodným pro křižování komunikací, stožárům vysokého napětí, podzemnímu uložení vodovodu nebo kabelů (inž. sítí). Ustalovací konsolidační práce Ustalovací konsolidační práce jsou souborem opatření realizovaných s cílem zabránit usazování splavenin a jejich pohybu. Jejich rozsah se liší podle rozsahu škod, zdroje splavenin, nadmořské výšky, konfigurace terénu, velikosti srážek, spádových poměrů, osídlení atd. Ustalovací konsolidační práce se vždy zaměřují na omezení vzniku splavenin v povodí a jejich zpevnění, kde základním opatřením je úprava podélného sklonu toku pomocí přehrážek a stupňů. Tento typ opatření na vodních tocích nelze v žádném případě považovat za revitalizaci. Nicméně je nezbytné, aby k řešení ustalovacích konsolidačních prací bylo přistupováno podle zásad ekologizace vodních toků, tzn. je nezbytné zajistit: - dostatečné množství habitatů pro vodní organismy - migrační prostupnost toku - kvalitní vegetační doprovod Zpevnění průtočného profilu koryta Účelem zpevnění průtočného profilu koryta je zabezpečení stability dna a svahů, v případě, že je přirozená odolnost materiálu dna a svahů koryta nižší než požadovaná (zejména v souvislosti se střední nevymílací rychlostí). Koryto se zabezpečuje zejména proti: - mechanickým účinkům proudící vody (zabránění vzniku příčné a podélné eroze dna) - porušení svahů břehů tam, kde sklon neodpovídá mechanickým vlastnostem zeminy - účinkům pohybu splavenin - účinkům chemického působení vody Stejně jako v předchozím případě se nejedná o revitalizační opatření, nicméně lze konstatovat, že při revitalizačních zásazích na bystřinných tocích se mu většinou nelze z důvodu bezpečnosti vyhnout. Stejně jako v předchozím případě je nutné k realizaci zpevnění průtočného profilu přistupovat podle zásad ekologizace vodních toků

30 Hlavní zásady při návrhu druhů a typů opevnění - brát na zřetel nejvíc namáhané místo příčného profilu (patu svahu) - na konkávní straně oblouků použít odolnější, vyšší a drsnější zpevnění svahů než na konvexní straně a v přímých úsecích - při malých sklonech nivelety volit nízkou drsnost použitých prvků pro zpevnění a naopak, při vyšších sklonech drsnost zpevnění zvětšovat - využití místního materiálu Při navrhování opevnění je nutné brát ohled na: - začlenění do okolního území (úpravy v intravilánu a extravilánu, hledisko ochrany a tvorby krajiny) - výšku podzemní vody na přilehlých pozemcích zajistit, aby nedošlo k jejímu kritickému snížení - způsob a druh zpevnění výše a níže položených úseků - biotu - přístupnost koryta - způsob hospodaření na přilehlých pozemcích (les, louky, pole) - možnost použití mechanizace 2.10 Migrační cesty pro vodní organismy (zpracováno podle Šlezingr, M., 2009) Realizací jakékoli vzdouvací stavby na toku (ale také například spádového stupně) můžeme zásadně narušit migraci organismů v toku. V rámci revitalizací vodních toků se zaměřujeme i na zajištění možností přirozeného znovuosídlení možno říci izolovaných úseků vodních toků. Pokud není možno v rámci revitalizačních zásahů na toku uměle vytvořené příčné stavby odstranit a pokusit se o návrat k přirozenému, původnímu stavu koryta, je nutno alespoň v rámci částečné revitalizace tyto migrační bariéry zprůchodnit. Jednou z možností je úprava pod objektem, případně vlastní přelivné plochy do tvaru, který mohou vodní organismy (alespoň některé) překonat. Při posuzování dané situace se však musíme odpoutat od obrazu lososa nebo pstruha, neboť revitalizace se týká celého spektra vodních živočichů. Je tedy nutné brát v potaz výkonnost nejslabších druhů, tj. malých druhů ryb a bentosní fauny. I když je losos či pstruh schopen bez větších problémů překonat výšku stupně 1m i více, například pro mřenky, hrousky aj. může být i stupeň o výšce 0,3 m nepřekonatelnou překážkou. Připomeňme si základy chování ryb ve vodním proudu (Schiemenz 1959) : - Ryby plavou vždy přímo proti proudu a neustále si udržují jednou získaný směr. - Se zvyšující se rychlostí proudění neuhýbají, ale zvýšeným úsilím se snaží překonat odpor proudění. - Až při velmi silném místním proudění, či turbulencích jsou vlastně vyhozeny z tohoto proudu a vrženy do oblastí s menší rychlostí proudění

31 - Ihned opět nastupují cestu proti tomuto (menšímu) proudu (pokud jim stačí síly). Elson a Teseh pak shrnují chování ryb následovně: 1. Ryba se v tekoucí vodě orientuje víceméně pouze podle proudu, který se dotýká jejího těla (který její tělo zaznamenává, pouze ten ryba vnímá boční línií (smyslový orgán ryb)). 2. Téměř všechny druhy se staví proti proudu a naplouvají na něj. 3. Ryby neputují vzhůru v proudově klidných úsecích, ale především hlavním proudem. 4. Turbulentním oblastem se vyhýbají, zde nastupuje problém s orientací. 5. Migrace ryb proti proudu probíhá na okraji hlavního proudu a míjí mrtvé úseky toku. 6. Ryby se hromadí v oblasti zesilujícího proudění v podjezí. 7. Pokud to situace a charakter proudění dovolí, pronikají ryby přímo pod jez a vyústění z vodní elektrárny. 8. Pokud přes jez nepřepadá voda, nenalézají se ve spodní vodě (v místě podjezí) žádné ryby (kromě malých ryb a ryb, jež zde zůstaly a neplují zpět). Návrh správné polohy vstupu do rybího přechodu ve spodní vodě je základem pro funkčnost celého zařízení. I kvalitně konstruovaný rybí přechod s nevhodně umístěným vstupem se míjí účinkem, jelikož ryby (a ostatní vodní živočichové) vstup nenajdou. Dlouhodobým sledováním velmi malých průtoků (a rychlostí proudění) na konstruovaných rybích přechodech oproti výrazně vyšším průtokům (a rychlostem proudění) bylo jednoznačně doloženo, že ryby je nutno k přechodu navést. Tohoto můžeme docílit pouze vhodnou polohou vstupu a vytvořením (zajištěním) pro ryby vnímatelného vábivého proudění. Kromě vlastní konstrukce je tedy velmi důležitá poloha rybího přechodu na toku. Základní předpoklady vhodného umístění: Stupně bez energetického využití : 1. Rybí přechod se musí zřizovat u břehů ze silnějším prouděním, u tzv. odrazového břehu. Je-li odtok v důsledku provozu jezu na jedné straně toku koncentrovanější, je nutné rybí přechod umístit na druhou stranu 2. Vstup do rybího přechodu by měl ležet na okraji hlavního proudu pod zónou turbulence ve vývaru, způsobenou prouděním přes jez. 3. Je-li jez postaven šikmo k ose toku, musí se rybí přechod zřídit v horní části, do které jsou ryby naváděny prouděním přes jez. 4. Uprostřed pevného jezu je možno navrhnout rybí přechod v přímé trati, kdy se proudnice nachází uprostřed vodního toku. Stupně s energetickým využitím : 1. Rybí přechod by se měl zřídit na straně elektrárny, jelikož zde je větší proudění než v jiné části. 2. Zřízení rybího přechodu na jezu uprostřed toku přichází v úvahu pouze v tom případě, je-li vodní elektrárna postavena uprostřed toku a je z obou stran ohraničena jezem. 3. Vstup je nutno zřídit co nejblíže k zóně turbulence, vyvolané prouděním z turbín

32 4. Pokud to je možné, je důležité zajistit výraznější proudění ve vstupní trati do rybího přechodu (např. zúžením) aby si ryby tohoto vchodu všimly (to platí pro oba případy s energetickým využitím i bez) Rybí rampy Pod tímto pojmem rozumíme kamenné rampy, které jsou začleněny do jezové konstrukce. Jsou vhodné například pro dodatečné vestavění do stávajícího pevného jezu, který není možno v rámci revitalizace toku odstranit. Rybí rampy zasahují mnohdy přímo do konstrukce jezu, zvláště jsou li budovány dodatečně. Jejich realizací však nesmíme ohrozit kapacitu jezu ani stabilitu jezové stavby a podjezí. Sklon rybí rampy navrhujeme dle místních podmínek 1 : 15 až 1 : 25, nutné je zdrsněné dno šířky alespoň 5 m (ale možná šířka je i 15, 20 m). Osazené kameny by měly tvořit v části profilu rampy mírnou překážku proudění (zapříčiní malé vzdutí) v části i zúžený průtočný profil (vyšší rychlosti proudění). V oblastech malého vzdutí naleznou ryby tišinu, uklidnění před další cestou proudem. Návrh rybí rampy může být součástí projektové dokumentace vzdouvací stavby či spádového stupně, nebo jak tomu bylo ve výše uvedených příkladech proveden až následně po uvedení stavby do provozu. Dělené rybí rampy V případě, že nám podmínky na jezu či v jeho bezprostřední blízkosti dovolí, je možné navrhnout i dělenou rybí rampu. Princip návrhu je obdobný jako v předchozím případě sklon dna rampy navrhujeme 1 : 15 až 25, šířku dle možností lokality, minimálně 3, lépe 5 či více metrů. Rampa je dělená jednou, případně i více rovnými úseky klidovými zónami. I tyto úseky jsou zdrsněny balvany usazenými do betonového lože. Možné je i vytvoření prohlubní umělých výmolů. I když betonové dno není nejvhodnějším prvkem v rámci návrhu revitalizačních zásahů na toku, je v případě rybích ramp důležité pro udržení dostatečné výšky vodního sloupce i v méně vodném období. Správně navržený objekt je realizován tak, že betonové, stabilizované části dna jsou stále zatopeny a nepůsobí tedy rušivě v revitalizované lokalitě Krátké obtoky Dalším velmi vhodným řešením jak překonat migrační překážku v toku je vybudování krátkého obtoku mimo jezové těleso. Krátký obtok je vhodný pro jezy (spádové stupně) o výšce do cca 1m, nebo mírně vyšším. Hlavním důvodem jsou sklonové poměry v obtoku. Sklon dna je vhodné volit nepravidelný, poměrně malý, s jeho zvětšením ve výustní (pro ryby ve vstupní) trati, aby byl vytvořen vábivý proud. Návrh a budování krátkých obtoků nebývá náročné na výrazný zábor půdy v okolí migrační překážky, což může být v mnoha případech zásadní problém. Dalším problémem bývá zajištění dostatečné hloubky vody v obtoku po maximální část roku. Pokud na jezu není malá vodní elektrárna (MVE), není s realizací a provozem

33 krátkých obtoků problém. V případě existence MVE je důležitá a základní dohoda s provozovatelem. Obtokem bude v tomto případě odváděna voda, která by mohla být energeticky využita, a to může být základem sporu. Hlavní slovo zde mají vodoprávní orgány, orgány životního prostředí, správce toku. Není však možné vybudováním migrační cesty likvidovat zaběhnuté provozy využívající vody z toku, především za předpokladu, že pro zajištění jejich provozu byl jez vybudován Dlouhé obtoky Základním principem těchto objektů je obejít překážku na toku (stupeň, jez) bránící migraci. Dlouhý obtok je vlastně samostatným tokem zřízeným mimo hlavní řečiště. Protože obchvaty jsou náročné na plochu, závisí rozhodnutí o zřízení a určení trasy na místních podmínkách, provedených úpravách na toku a v jeho okolí. Tok nově navrženého potoka by měl ústit ve spodní vodě, přímo u dna těsně pod výtokem z elektrárny, kde jej také vyhledávají migrující ryby. Obchvat bývá výrazně delší než ostatní druhy rybích přechodů. Jeho návrh - směrové vedení trasy i sklon - podléhá pravidlům návrhu úpravy toku, avšak se specifiky pro podporu migrace vodních organismů Drsný žlab rybí soutěska Rozdíl od rybích ramp je v tom, že celá stavba není tvořena jednou vrstvou kamenů, ale spíše jsou v příčných strouhách zbudovány přepážky z kamenných bloků, čímž je vytvořena struktura řečiště. Případný přechod k rybí rampě je plynulý. Boky žlabu mohou být zbudovány z kamenného zdiva, břehy je nutno řádně stabilizovat, především v oblasti paty svahu, můžeme použít gabiony, kamennou rovnaninou s oživením, apod. Sklon dna žlabu by neměl být větší než 1 : 10, rozdíl hladin v jednotlivých zdržích cca 20 cm, počet příček je dán výškovým rozdílem horní dolní voda. Kamenné příčky by měly být uspořádány nepravidelně, obdobně jako by měla být různá velikost spár mezi kameny. Tím je dosahováno i různých hloubek v jednotlivých zdržích. Dodržena by měla být minimální hloubka 0,5 m a maximální rozdíl hladin 0,25 m. Vzdálenost příček lze udat orientačně 1,5 2,5 m Rybí schody V rámci alespoň částečných revitalizací silně antropogenně ovlivněných vodních toků je zajištění migrace vodních živočichů jedním ze základních požadavků. Výše uvedené možnosti lze využít tam, kde nám to prostorové ( i jiné) důvody dovolí. Mnohdy se však při své snaze musíme spokojit s velmi kompromisním řešením, a to s vybudováním čistě technické migrační cesty

34 I když je její účinnost mnohdy sporná, často je tento prvek vybudován možno říci jednoúčelově - pro konkrétní převládající organismus v toku i tyto prvky mohou napomoci ke zlepčení životních podmínek vodní bioty. Z mnoha konstrukčních řešení technických rybích schodů jmenujme například tyto způsoby: Soutěska s korunovým výřezem a průlezem Soutěska s průlezy Vertikální slotový rybí přechod Vertikální slotový přechod je vhodný pro lososovité, ale i pro výkonnostně mnohem slabší kaprovité ryby. Jedná se však o ryze technický prvek - užití betonových zdí, usměrňovačů proudu, aj., tedy z pohledu ekologického, krajinotvorného není nejvhodnějším řešením. V obecné rovině, lze konstatovat, že rybí schody nejsou vhodné pro všechny druhy ryb, při absenci dnových štěrbin jsou 2.11 Břehové a doprovodné porosty (zpracováno podle Kupec, P. a kol., 2009) Současný platný vodní zákon (Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách) rozděluje vegetační doprovody vodních toků do dvou skupin: - Břehový porost přímo v břehové hraně, případně v korytě toku podléhá správě toku. - Doprovodný porost za břehovou hranou směrem do volné krajiny, není ze zákona ve správě správce toku. Na tomto místě je třeba poznamenat, že vodním tokům náleží ochranné pásmo 50 m (zákon 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny), kde by měly být veškeré činnosti realizovány tak, aby nedošlo k narušení toku jakožto významného krajinného prvku. Břehové porosty jsou v přímé interakci s tokem, vodohospodářská a revitalizační praxe přímo využívá jejich funkcí k dosažení cílů úprav a revitalizací. Hlavním cílem zakládání břehových a doprovodných porostů je vytvoření vegetačního společenstva, které svou druhovou skladbou nejlépe odpovídá stanovištním podmínkám, se zastoupením jednotlivých druhů dřevin blížících se porostům, jež by v těchto podmínkách vznikly přirozeným vývojem. Optimální druhovou skladbu porostů nejlépe určíme na základě fytocenologických šetření. Jelikož břehové a zejména plošné porosty mají charakter lesních porostů, je vhodné při navrhování jejich druhové skladby využít poznatků lesnické typologie (resp. typologie geobiocenologické). Základní typologickou jednotkou je soubor lesních typů, či skupina typů geobiocénů. Obě jednotky mají vymezený ekologický rozsah pro růst dřevin, optimální druhovou skladbu a odpovídající způsoby managementu. Obecně můžeme říci, že v rámci břehových porostů, jsou nejužívanějšími dřevinami olše (Alnus), vrby (Salix), jasany (Fraxinus), javory (Acer), jilmy (Ulmus), topoly (Populus), aj. Z keřů pak především keřové vrby (Salix), svída (Swida), brslen (Euonymus), hloh (Crataegus), krušina (Frangula), a další. Doprovodné porosty pak mohou tvořit různá společenstva, nejčastěji charakteru tzv. měkkých, či tvrdých luhů

35 Nejvhodnějšími dřevinami pro břehové i doprovodné porosty, jsou vrby (Salix). Jejich zástupce potkáváme na všech tocích od nejnižších poloh po horské oblasti, od lužního lesa po břehové porosty v oblastech pastvin či okrajů polí. Vrba je kromě výjimek silně světlomilná dřevina, takže osídlování okrajů porostů ale také břehů toků a nádrží je pro ni i životní nutností. Obdobně je ceněná i vlastnost rychlého růstu a jistá nezdolnost při polámání (povodňovým průtokem, ledochodem). Další velkou výhodou je poměrně velmi dobrá ujímavost, schopnost přirozeného množení pomocí odlomených vrbových prýtů, pomocí kořenové a pařezové výmladnosti. Možné je zakládání vrbových porostů pomocí vrbových řízků, kůlů, vrbového klestu ve formě rohoží, podestýlky, haťových válců apod. Abychom nejmenovali pouze vhodné vlastnosti těchto dřevin, na škodu může být někdy například vysoká invazivnost některých druhů, vysoká schopnost obnovy, rychlý až překotný růst. Kromě vrb vyzdvihněme především porosty olší (Alnus), dubu letního (Quercus robur), aj. Vegetační doprovody (v užším slova smyslu břehové porosty) jsou povinnou součástí projektů revitalizací a ekologických úprav vodních toků. Obecné zásady návrhu vegetačních doprovodů v rámci projektu revitalizace lze formulovat následovně: - Nejlacinější a nejlepší řešení je většinou chránit stávající zeleň a využívat samovolného zarůstání. - předběžné kácení dřevin pro snižování přírodní hodnoty je negativní, tzn. rušivé zásahy do zeleně je nutno minimalizovat. - pařezy vrb, olší jasanů může být vhodné ponechat vzhledem k jejich potenciální výmladnosti. - součástí dokončovacích prací stavby musí být ošetření všech poškozených dřevin. - stavbou obnažené nebo uměle vytvořené povrchy, které není potřeba co nejdříve stabilizovat travnatým krytem, bývá vhodnější nechat volné pro semenný nálet místních druhů dřevin. - je zapotřebí zvážit nezbytnost osevu a dále vhodnost druhového složení a původu osiva. Nejčastější nedostatky realizace doprovodné vegetace jsou následující: - Chybí kvalifikovaný návrh ozelenění - Jednotlivé výsadby nevyhovují v množství a struktuře - Snaha šetřit peníze vykopáváním sadebního materiálu v přirozených náletech - Nekvalitní školkařský materiál - Špatná technologie výsadby - Nedostatečné následné ošetřování - Nedostatečná ochrana před zvěří Břehové porosty Výsadbu břehového porostu, jehož hlavní funkcí je stabilizace svahu a hrany svahu kynety, (přechodu mezi kynetou a bermou), dále případná stabilizace svahů berem, je možno navrhnout i v průtočném profilu. Umístění dřevin se navrhuje tak, aby kořenové systémy zabezpečovaly stabilizaci nejvíce namáhaných částí průtočného profilu. Zde hraje významnou roli také návrh vhodného typu opevnění břehu, jelikož

36 břehová vegetace výrazně spolupůsobí při zajištění jeho dlouhodobé účinnosti. Samostatně stojící dřevina není schopna, bez spolupůsobení s tuhým opevněním, zajistit dlouhodobě stabilitu břehu. Mnohdy se stává spíše překážkou při průtoku velkých vod. Při návrhu biologické stabilizace musíme vycházet z konkrétní situace v říčním korytě. Rychlosti proudění v konkávách oblouků dosahují při větších průtocích 2 m/s i více. Žádná dřevina není schopna dlouhodobě stabilizovat břeh při těchto rychlostech proudění. Obdobně v oblasti vzdutí jezů, na nádržích, jezerech aj. Žádná dřevina dlouhodobě neodolá působení větrových vln. Proto je užití čistě biologické stabilizace doménou konvexních partií vodních toků, oblastí větrového stínu na nádržích apod. Jako stabilizační prvky biologické stabilizace se využívají především vhodné dřevinné a bylinné porosty. Dřevinné porosty především jejich kořenový systém je základem břehové stabilizace. V rámci návrhu (případně posouzení) břehových porostů, je velmi důležité posouzení konkrétní druhové a prostorové skladby porostů, při posouzení současného stavu vegetace i stav porostů, věková skladba apod. V rámci revitalizačních úprav na vodních tocích se většinou nacházíme v situaci, že vodní tok a jeho břehové území vyžaduje rozsáhlejší zásahy v oblasti říčního koryta i v oblasti vegetačního doprovodu. Biologická stabilizace travními a trávo-bylinnými společenstvy Při využití travních a trávo-bylinných společenstev je vhodné preferovat traviny mající schopnost vyprodukovat v co nejkratší době dostatečné množství nadzemní hmoty, odolné proti nepříznivým povětrnostním a klimatickým podmínkám. Dále je nutné, aby šlo druhy s dostatečným kořenovým systémem a dostatečnou tvorbou oddenků, snášející déle trvající zaplavení. Obecně je možné za nejlepší považovat směs o přibližně následujícím složení: 30-60% lipnice luční 10-20% kostřavy červené 10-20% jílku vytrvalého Doprovodné porosty Za břehovými hranami se navrhují doprovodné porosty, společenstva stromů a keřů, v pásu, jehož šířka odpovídá možnostem dané lokality. Zajišťujeme prostorově i druhově členitý doprovodný porost, ve více řadách a patrech, který je z ekologického hlediska optimální. Ne vždy lze však takovýto návrh provést, proto dbáme, abychom zajistili alespoň podstatné části. Je třeba mít na paměti, že doprovodný porost je z krajinářského hlediska multifunkčním porostem zajišťujícím celou řadu funkcí. Základní zásady navrhování a realizace doprovodných porostů: 1. Pokud není možno realizovat novou výsadbu, ponecháváme stávající i méně vhodné dřeviny - (samozřejmě nebrání-li průtoku, nejsou-li výrazně poškozeny, apod.). 2. Navrhujeme alespoň dvouetážový porost s využitím keřového patra, přičemž vhodnější je kombinace - travní porost se skupinami keřů, než tráva a ojedinělé stromy. 3. Snažíme se prosadit návrh minimálně dvouřadého doprovodného porostu, nepreferujeme pravidelný spon dřevin. 4. Ve všech úsecích, kde to využití pozemků, či konfigurace terénu dovolí, navrhujeme, byť i místní, plošné rozšíření porostů

37 5. Základem doprovodného porostu by měly být stromy dosahující v dospělosti výšky 20 a více metrů. 6. Pokud jsme nuceni navrhnout pouze jednořadou (alejovou) výsadbu, volíme raději jen jeden druh dřevin. Záleží však na okolnostech, není to podmínkou. 7. Větší mezery mezi vzrostlými skupinami stromů (stávajících i nově založených) je vhodné prokládat solitéry, nebo menšími skupinkami nižších stromů a keřů. Pokud je to možné, pod stávající ponechané vzrostlé stromy dosazujeme keře, možno i po okraji větších stromových skupin. 8. Při výsadbě doprovodných porostů je nutné dbát na to, aby nepůsobily negativně na růst zemědělských plodin. Keře vysazujeme od hranice sousedního pozemku minimálně 1 m, stromy 3 m. 9. U malých toků a potoků splývá doprovodný a břehový porost, zde je důležitá vhodná volba dřevin, plnících současně obě funkce. 10. Pro doprovodný porost (obdobně jako pro břehový porost) vybíráme dřeviny autochtonní, mnohdy je vhodné podpořit růst vhodných náletových dřevin. 11. Cílový stav doprovodného porostu by měl vždy druhovou skladbou a prostorovou směřovat ke stanovištně původnímu společenstvu (dle STG, SLT) Projektování revitalizací vodních toků (zpracováno podle Kupec, P. a kol., 2009) Projektování revitalizací zahrnuje dva kroky - Přípravné práce zajištění podkladů, realizace a zajištění výstupů z vlastních průzkumů - Vlastní projekt revitalizační projekt je ve většině případů vícestupňový projekt vázaný na různé úrovně veřejného projednání Přípravné práce V této etapě předprojektové přípravy je třeba shromáždit maximální možný rozsah podkladů k řešené lokalitě, např.: - historie záplav, škody - projektová dokumentace provedených a plánovaných úprav toku a jeho přítoků - údaje a dokumentace vodních děl a zařízení v dotčeném úseku: výkresy, vodohospodářská povolení, manipulační řády - dotčené stavby, inženýrské sítě, komunikace, - údaje o biologické skladbě krajiny včetně samotného toku (chráněné, významné, druhy, zvláště chráněná území) Terénní průzkum Představuje první prohlídku zájmového území s cílem zjištění: - stavu koryta, výskytu lavic, výmolů - odolnosti dna a břehů - skladby a stavu doprovodné vegetace - stavu objektů - hrubého rozsahu a způsobu potřebné revitalizace - biologický a hydrobiologický průzkum toku a přilehlého území a rozbory jakosti vody

38 Geodetické podklady Představuje zajištění základních mapových podkladů a vlastní zaměření polohových a výškových poměrů na toku: - zaměření toku (podélný a příčné profily), inundačního území, nadzemních a podzemních objektů - DMT, katastrální mapy, základní topografické mapy, ortofotomapy, základní vodohospodářské mapy, relevantní tematické mapy (lesnické, NATURA 2000, atp.) Hydrologické podklady Zajištění základních podkladů pro hydrotechnické výpočty a dimenzování revitalizace: - plocha povodí k profilu revitalizace - dlouhodobí průměrný roční úhrn srážek - dlouhodobí průměrný roční průtok Q a - čára překročení průměrných denních průtoků Q md - čára opakování kulminačních průtoků Q N - hydrologické podklady ČSSR (! Bez tříd přesnosti) - data ČHMU dle ČSN zejména návrhové průtoky Geologický a pedologický průzkum - druh a fyzikální vlastnosti hornin v ideálním případě v součinnosti s geology - fyzikální a mechanické vlastnosti půd, zrnitost - zatřídění hornin pro kalkulaci objemu a ceny zemních prací - nalezeni eventuelních zdrojů zemin a materiálů pro stavbu Hydrogeologický průzkum - obraz výskytu a pohybu podzemních vod Splaveninový režim - vhodné je zpracovat zrnitostní rozbory - křivka zrnitosti krycí vrstvy (dno a břehy) v toku Stupně dokumentace staveb (revitalizace toků) Projekt revitalizace toku (či v širším slova smyslu revitalizační projekt) je vícestupňovým projektem s následujícími stupni veřejného projednání: - Studie proveditelnosti (investiční záměr, technicko-ekonomická studie, feasibility study) - Dokumentace pro vydání územní rozhodnutí (přípravná dokumentace) - Dokumentace pro vydání stavebního povolení (projektová dokumentace) - Dokumentace skutečného provedení stavby Studie proveditelnosti (Investiční záměr) Studie proveditelnosti je pokladem pro řízení a plánování stavby, základní požadavky na stavbu, přípravu a řízení stavby. Obsahuje především tzv. Souhrnnou zprávu, jejím obsahem je především: - Jméno a adresa stavebníka, IČO, DIČ, statutární zástupci, spojení, výpis z obchodního rejstříku - Jméno, adresa a oprávnění zpracovatele dokumentace, IČO DIČ

39 - Předmět ÚR, stručná charakteristika území, dosavadní způsob využívání, navrhovaná opatření v území - Druhy a parcelní čísla dotčených pozemků s uvedením vlastnických práv - Seznam a adresy všech známých účastníků řízení - Údaje o souladu návrhu s územně plánovací dokumentací Projektová dokumentace - prvky a náležitosti PD Hlavní součástí projektové (i přípravné) dokumentace revitalizací jsou následující: - směrové vedení osy (břehů) koryta - niveleta dna (sklon, zahloubení, úseky s jednotným sklonem) - příčný profil (tvar, velikost kapacita) - druh opevnění - návrh ozelenění - propočty a rozpočty Přípravná dokumentace obsahuje ideová řešení uvedených částí projektu, projektová dokumentace pak jejich praktické řešení. Prvky revitalizačního projektu nelze řešit odděleně. Změna délky trasy znamená změnu sklonu, resp. změnu rozdělení rychlostí a tečného napětí. Tím je v podstatě vymezena eventuelní volba druhu opevnění. Opevněním je pak změněna drsnost povrchu a kapacity koryta, čímž je ovlivněna velikosti profilu ve smyslu provedení určitého průtoku. Dále je vhodné na tomto místě konstatovat, že základem dobré revitalizace je dobrý návrh kapacity koryta. Zde je možné využít obecných hydraulických vzorců a vztahů, ale většinou je dobré řešení závislé především na zkušenostech a odborné erudici projektanta. 1. Návrh směrového vedení trasy Pro shrnutí uvádíme základní zásady (ostatní přístupy k revitalizacím jsou uvedeny v předchozích kapitolách): - trasu toku je nutné vést nejnižšími místy údolí. - nejcitlivější místo je napojení a křížení starého koryta, kde je třeba dbát zejména na zamezení nevhodnému rozčlenění pozemků. - křížení s trasami komunikací musí být kolmé, maximální povolený úhel je trasa by měla být plynulá se střídáním protisměrných oblouků. - přímé úseky pokud možno nenavrhovat (výjimkou jsou zastavěná území a křížení s komunikacemi). - v místech, kde je třeba zachovat protipovodňovou ochranu, je vhodné využít stěhovavou kynetu (široká niva s kynetkou). 2. Návrh průtočného profilu Návrh průtočného množství se realizuje stanovením velikosti návrhového průtoku. Je vymezen jednak pravděpodobností překročení jako Q N resp. Q m a jednak vlastním průtočným množstvím. Návrhové průtoky pro určité typy využití pozemků řeší TNV , TNV Vlastní hodnoty průtočných množství pro návrhové průtoky je možné získat z různých zdrojů:

40 - ČHMÚ nejčastěji využívaný, praxe úprav vodních toků vyžaduje průtoky dle ČHMÚ - jednotkový hydrogram dle vlastního měření a výpočtu - empirické vzorce (vzorec Sokolovského, Čerkašina tvar a velikost povodí, zalesněnost, sklon povodí) - vlastní dimenzování průtočného profilu je popsáno v předchozích kapitolách, na tomto místě je pouze vhodné konstatovat, že uvedené popisy jsou pouze základní. Pro další způsoby odkazujeme zájemce na různé publikace v oboru hydrauliky. 3. Vytyčovací výkres - slouží k vytýčení stavby - obsahuje: osu původního koryta, návrh osy upraveného koryta, začátek a konec úpravy, vytyčovací prvky a popisy oblouků a další důležité aspekty vytýčení stavby 4. Přehledná situace - kreslí se v měřítku 1 : 5 000, 1 : , 1 : , 1 : , 1 : kreslení na rozdíl od podrobné situace schematické - zobrazuje technické řešení liniové stavby a vazbu na okolí Kreslí se: - hydrotechnická stavba s hlavními objekty schematicky s použitím značek, na ose kilometráž, na kolmicích k ose začátek a konec úpravy velmi tlustou čárkovanou čarou se staničením + ZÚ KÚ - členění stavby na úseky tenká plná čára se šipkami + popis; + promítnutí úseků tenkou čárkovanou - výkres je vícebarevný, navrhované řešení se kreslí červeně o stupeň tenčí čárou 5. Podrobná situace - kreslí se v měřítku 1 : 500, 1 : 1 000, 1 : 2 000, výjimečně 1 : 5 000, - zobrazuje dosavadní a navržený stav, stručné popisy, vrstevnice a hladiny se kreslí jen, je-li z určitých důvodů třeba Kreslí se: - navrhovaná liniová stavba se všemi objekty: zjednodušeně, tlustou plnou; u koryt: dno, břehové čáry, bermy, hrázky - osa koryta a její části velmi tlustou čerchovanou, na ose kilometráž obvykle po 100m krátkými kolmými úsečkami, ZÚ + KÚ shodně s podrobnou situací; na kolmici k ose uvnitř oblouku ZO a KO, tlustou čárkovanou s označením začátku TK a konce KT - poloha příčných řezů tlustou čerchovanou čarou s označením - tečnový polygon tlustou čárkovanou, vrcholy kroužek s tečkou a popis - členění na úseky dle přehledné situace - výkres je vícebarevný: návrh červeně o stupeň tenčí čára 6. Přehledný podélný profil - kreslí se v rozdílném měřítku délek a výšek

41 - délkové měřítko je obvykle shodné s přehlednou situací a výšky se kreslí v měřítku 10x větším: 1 : 1 000/ 100, 1 : 2 000/ 200 a to většinou od srovnávací roviny Kreslí se: Dosavadní stav: - terén pravého břehu tenkou plnou, terén levého břehu tenkou čerchovanou se 2 tečkami, pokud hrázky potom stejně jako břehy - terén v ose tlustou plnou, - nejhlubší dno nebo průmět do osy návrhu tenkou čerchovanou - hlavní objekty (jezy, stupně, mosty, ) schematicky tenkou plnou a značkami - ostatní objekty (přítoky, zaústění, odběry) pravobřežní tenkou plnou, levobřežní čerchovanou se 2 tečkami - srovnávací rovina velmi tlustou plnou + výšková kóta + systém (Bpv, Jpv), kilometráž shodně s přehlednou situací - pomocné čáry výšk. kót tenkou plnou v charakteristických místech + mezera pro kótu: návrhového Q, koruny pravé a levé hráze, pravého a levého břehu, nivelety dna, terénu v ose, nejhlubšího dna + označení údolních řezů - do rámečku hranice krajské, okresní katastrální Navrhované řešení: - úroveň pravého břehu (koruny hráze) tlustou plnou, úroveň levého břehu (koruny hráze) tlustou čerchovanou se 2 tečkami - pravobřežní objekty tlustou plnou, levobřežní tlustou čerchovanou se 2 tečkami - niveleta dna velmi tlustou plnou - hladiny návrhových průtoků tenkou plnou + označení Q 30d, Q sklon nivelety v % nebo - směrové poměry = schematický průběh osy velmi tlustou plnou + R v m - začátek a konec stavby dle Tab. 2 + kilometráž - v každém charak. profilu se doporučuje kreslit příčný řez tlustou plnou (umístit mezi výškové kóty a podélný profil) - při dvoubarevném kreslení se návrhy kreslí červenou čarou o stupeň tenčí 7. Podrobný podélný profil - je rozšířený přehledný profil, většinou ve větším měřítku Stávající stav vše jako na podrobném podélném profilu a navíc: - pomocné čáry v místě všech příčných profilů, čísla profilů do kroužku nad srovnávací hladinu - navíc hranice druhů pozemků Návrhové řešení vše jako na podrobném podélném profilu a navíc: - sklonové poměry navíc délka jednotného sklonu + kilometráž - směrové poměry navíc středový úhel a, délka oblouku v metrech, kilometráž ZO, KO, přímých - při vícebarevném kreslení: hladina modrou, návrh červenou o stupeň tenčí čarou Poznámka: časté je v praxi kreslení pouze podrobného podélného profilu 8. Vzorový příčný řez - kreslí se v měřítku 1:50, 1 :100, 1:200, výjimečně větším Kreslí se: - směrem po toku (levý břeh je vlevo)

42 - řez terénem tenkou plnou, srovnávací rovina ani pomocné čáry výškových kót se nekreslí - vnější obrys konstrukce tlustou plnou - obrys výkopu (sejmutí ornice), rozhraní materiálů, vnitřní detailní kresba konstrukcí a materiálů tenkou plnou, opevnění dle normy, nebo je nutné doplnit výkres popisem - sejmutí humusu (pokud není současně obrysem výkopu) tenkou čárkovanou - osa příčného řezu tenkou čerchovanou - vodní hladiny tenkou plnou - pobřežní doprovodné porosty stylizovanou kresbou - tabulka hydraulických charakteristik (dle potřeby), tabulka vysvětlivek se zkratkami pro pozdější použití - při vícebarevném kreslení návrh červenou 9. Příčný řez - kreslí se v měřítku 1:50, 1 :100, 1:200, výjimečně větším - kreslí se pouze obrysy stavby a materiálových prvků (bez vnitřní kresby), doplní se svislou osou, výškovými kótami a popisem určujícím řez (číslo řezu, staničení, označení prací a materiálů) Kreslí se: - směrem po toku (levý břeh je vlevo) - dosavadní stav (řez terénem) tenkou plnou - hladina běžného průtoku Q a, hladina návrhového průtoku - srovnávací rovina tlustou plnou s uvedením výškové kóty - pomocné čáry výškových kót zaměřených bodů tenkou plnou; u řezů, které jsou vynášeny z interpolace (např. z tachymetrického zaměření) se pomocné čáry nekreslí - osa profilu tenkou čerchovanou - tabulky prací a materiálů (označení, výměra) Součásti projektové dokumentace 1. Průvodní a technická zpráva 1.1. Název a účel stavby 1.2. Investor 1.3. Provozovatel 1.4. Projektant, 1.5. Umístění + dopravní dostupnost 1.6. Charakteristika území 1.7. Průzkumy 1.8. Členění stavby 1.9. Stavebně technické řešení Organizace výstavby Návrh doprovodné výsadby 2. Hydrotechnické výpočty 2.1. Návrhové hodnoty (jejich odvození, grafy) 2.2. Základní hydrologická data 2.3. Návrh profilu a jeho posouzení (konsumpční křivka) 2.4. Psaný podélný profil

43 3. Výkresová část 3.1. Přehledná situace 3.2. Podrobná situace 3.3. Podélný profil 3.4. Vzorové příčné řezy (dle úseků) 3.5. Příčné řezy 3.6. Schémata objektů (tůň, brod, lávky, propustky,..) 3.7. Návrh ozelenění 4. Tabulková část 4.1. Tabulky výměr 4.2. Tabulky kubatur 4.3. Tabulky spotřeby materiálu 4.4. Rozpočet 2.13 Tůně a mokřady (zpracováno podle Kupec, P. a kol., 2009) Tůně a mokřady jsou obecně terénní prohlubně zaplněné vodou. Nejsou vypustitelné a nejsou vytvořeny vzdouvacím účinkem hráze. Oproti stejně velkým malým vodním nádržím mají významně menší pořizovací náklady. Tůně Hlavní typy tůní jsou následující: - mikrotůně v korytě drobného toku - protékané tůně - postranní tůně spojené s korytem toku - postranní tůně spojené s korytem toku, jejichž naplnění vodou určuje vzdouvací objekt - tůně mimo koryto toku, napájené odbočkou z koryta - tůně mimo koryto, závislé na hladině podzemní vody - tůně mimo koryto, napájené drobným přítokem - revitalizované zavodněné jámy - částečně zavodněné sníženiny v nivách Mokřady Mokřady jsou obecně území, v nichž hladina vody vystupuje k terénu a nad terén, aniž by vytvářela větší volnou vodní plochu s hloubkou vody přes 0,6 m Hlavní funkce mokřadů v krajině jsou následující: - Jedná se o prostředí významná svojí biodiverzitou. - Zadržují vodu v krajině. Zásoba vody v mokřadech je do značné míry aktivní. - Fixují uhlík v biomase a ukládají ho do sedimentů. - Fixují a odbourávají znečištění (nutriety, organické znečištění) v krajině. - Intenzivním výparem zvlhčují místní klima a přispívají ke stabilitě malého vodního oběhu. - Tlumí do určité míry průběh povodní jejich rozléváním do plochy mokřadu a zpomalování jejich postupu

44 - Podporují a stabilizují vodních zdroje. - Mají produkční funkci jako zdroje rákosí nebo proutí pro tradiční druhy výroby. Při revitalizacích a obnovách mokřadů platí následující zásady: - Východiskem pro projekt je zajištění všech dostupných podkladů o lokalitě. - Je třeba vyřešit majetkové poměry na lokalitě, včetně okolních pozemků (realizace mokřadu ovlivní půdní vodní poměry v širším okolí, tzn. je účelné o této skutečnosti informovat vlastníky a správce okolních pozemků). - Cílovým společenstvem je společenstvo odpovídající druhovou a prostorovou skladbou původním společenstvům lokality. - Je třeba zajistit ochranné pásmo mokřadu 50 m. - Realizace nesmí narušit hospodaření s podzemní vodou v území. - Realizační práce by měly probíhat maximálně jednoduchými a šetrnými technologiemi nejlépe manuálně, či lehkou technikou (z důvodu omezení poškození přirozených půdních vodních vlastností). - Sadební materiál by měl být z místních zdrojů, kvalitní, vzhledem k tomu, že se jedná většinou o vodní a mokřadní rostliny je třeba zajistit, aby v průběhu nakládání se sadebním materiálem nedošlo k jeho vyschnutí. - Je třeba zajistit dostatečnou následnou péči o mokřad ochrana proti zvěři, kosení, zásahy ve dřevinném patře, systémová ochrana mokřadu jako celku, atp. Hlavní technicky popsatelné parametry, kterými se řídí projektování mokřadů, resp. které odůvodňují návrh revitalizace, či obnovy mokřadů, které a jsou současně vyjádřením revitalizačního efektu mokřadů, zahrnují následující: - velikost plochy mokřadu celková - velikost plochy nejaktivnější části mokřadu mělkovodního pásma s hloubkou vody do 0,6 m a silně podmáčeného území s hloubkou hladiny podzemní vody do cca 0,2 m - velikost plochy navazujícího území, ovlivněného mokřadem - délka břehové čáry - zadržený objem vody - povodňová retenční a průtoková kapacita Uvedené parametry by měly být vždy součástí průvodní a technické zprávy projektu obnovy, či revitalizace mokřadu. Technické úlohy, které mohou nastat při řešení revitalizace mokřadů: - Podpora stávajícího mokřadu úpravami odtokových režimů. - Stabilizace mokřadu, který se vyvinul na místě někdejšího rybníka. - Vytvoření mokřadu při výstavbě polosuchého poldru. - Zřízení doprovodných postranních mokřadů při revitalizaci koryta vodního toku. - Výstavba mokřadu nízkým ohrázováním. - Výstavba mokřadu hloubením Slepá ramena (zpracováno podle Kupec, P. a kol., 2009)

45 Stará říční ramena jsou mimořádně cennými prvky krajiny, na něž se váže velké bohatství rostlin a živočichů. Mimo nesporně pozitivní vliv na vodní hospodářství krajiny a stabilizaci říčního aluvia představují často refugia živočichů a rostlin, ve kterých přežívají zbytky společenstev zaniklých v souvislosti s úpravami vodních toků. Základními aspekty obnovy ramen: - udržování a obnovování biologické, krajinné a vodohospodářské funkce - odstraňování sedimentů - trvalé či periodické zprůtočnění Specifika obnovy ramen: - opětovné zásobení vodou z řeky může být ztíženo až znemožněno tím, že řeka v důsledku samovolné eroze či regulačních zásahů teče hlouběji než v minulosti. - odbahnění se ve většině případů provádí sacím bagrem, pozemní rypadla nejsou využitelná. - při řešení je třeba komplexně zohlednit parametry přírodní, krajinné a vodohospodářské hodnoty vodního prvku. Možná opatření v rámci revitalizace říční nivy: - tvorba nových tůní, tvarově a funkčně napodobujících přirozená říční ramena - tvorba povodňových průlehů napodobujících stará říční ramena, s tůněmi a mokřady - napojení ramen na řídící tok otevřeným kanálem, trubní vedení atp. - propojení doprovodných porostů ramene a hlavního toku 2.15 Revitalizační malé vodní nádrže (zpracováno podle Kupec, P. a kol., 2009) Revitalizační malé vodní nádrže jsou nádrže, jejichž realizací jsou vytvořeny podmínky pro příznivé krajinotvorné funkce. Pozitivní krajinotvorné funkce revitalizačních malých vodních nádrží: - zvětšení množství vody v pevninském malém oběhu - lokální dotace zásob podzemní vody spíše okrajově - příznivé ovlivňování průběhu velkých vod - příznivý vliv na kvalitu vody dle doby zdržení - prostředí pro vodní, mokřadní a pobřežní biotu - vytvoření obvodového lemu nádrže a navazujícího přírodního území Další doplňkové funkce nádrží: - vodní a pobřežní rekreace (bez rekreačních objektů) - požární zdroj vody - zdroj závlahové vody Novou malou vodní nádrž lze pokládat za revitalizační objekt, pokud nahrazuje méně hodnotné prostředí, tedy pokud vzniká:

46 - na ploše devastované stavební, těžební a podobnou činností - na území postiženém v minulosti plošným odvodňováním, úpravou koryta vodního toku - na orné půdě nebo na půdě jiných intenzivních kultur, přírodovědecky nehodnotné zatravněné plochy Lokality s problematickým výsledným revitalizačním efektem při stavbě revitalizačních nádrží: - zahloubená údolí s velkým podélným sklonem, realizace většinou předpokládá mohutné hrázové těleso, omezený podíl přechodných ploch - svah nad přirozenou údolnicí, realizace předpokládá dlouhé a mohutné hrázové těleso podél toku - na znečištěném přítoku, neumožňujícím zajisti vhodnou kvalitu vody - lokality, kde by byla vodní nádrž negativně ovlivněna splachy živin a erozním smyvem eutrofizace, zanášení - lokality s nepříznivými hydrologickými poměry, nezaručujícími dostatečné plnění vybudované nádrže vodou - místa, kde může dojít k poškození cenných biotopů Parametry prostoru nádrže ve vztahu k revitalizačním účinkům nádrže - podélný i příčný profil by měl mít nižší sklony svahů, pro rozvinutí litorálního pásma po obvodu nádrže je vhodný sklon břehů pod hladinou cca 1:5 a mírnější. - podíl mělkovodního pásma (hloubka do 0,6 m) je závislý na velikosti nádrže, rámcově lze uvažovat hodnoty: - nádrže o velikosti 0,1 0,5 ha min. 10% - nádrže o velikosti nad 0,5 ha min. 20% (závazný rozsah litorálu je vždy vyznačen v projektu) - velikost vodní plochy - z hlediska požadavku vytvoření ekologicky stabilního prvku v krajině nejlépe vyhovují vodní nádrže o ploše nad 0,5 ha, menší plocha znamená pokles rozsahu mělkovodního pásma a nárůst stavebních nákladů. - nadměrné zvětšování objemu nádrže prohlubováním zejména v okrajových partiích zátopové plochy zhoršuje parametry příčného a podélného profilu z hlediska výsledného revitalizačního efektu. Zemní práce a terénní úpravy, odtěžení a uložení sedimentů Revitalizační projekt malé vodní nádrže musí vždy obsahovat návrh využití sedimentů a zeminy, která bude z nádrže odstraněna v průběhu zemních prací. Nakládání s odtěženým sedimentem podléhá zákonu o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb.), který rybniční sediment považuje odpad, jehož využití podléhá kontrole ve smyslu jeho chemického složení. Pro různé typy využití rybničního sedimentu jsou vymezeny různé limitní hodnoty chemických ukazatelů znečištění a toxicity. Pro veškeré typy uložení rybničního sedimentu je nezbytné zajistit chemické rozbory akreditovanou laboratoří. Objekty revitalizačních nádrží Rozdělení prostorů nádrží, stejně jako objekty a jejich konstrukce, včetně hrází řeší ČSN Malé vodní nádrže. Podle uvedené normy jsou technickými objekty malých vodních nádrží: - hrázové těleso

47 - bezpečnostní přeliv - výpustné zařízení - objekty k zachycování splavenin Podmínky provozu revitalizačních nádrží Podmínky pro provoz nádrží vymezuje tzv. manipulační řád. Tento je zpracováván v souvislosti s realizací nádrže a musí být schválen příslušným vodoprávním úřadem. Jedná se o dokument, který v podstatě řeší manipulaci s množstvím vody v nádrži a jejím povodí, resp. manipulaci s výškou hladin v nádrži za určitých situací. Manipulační řády revitalizačních nádrží obsahují mimo popisu běžných vodohospodářských opatření následující údaje: - revitalizační účel nádrže - podmínky, s nimiž jsou svázány revitalizační efekty - omezení využití v souvislosti s jejím revitalizačním efektem nejčastěji omezení, či zákaz intenzivního chovu ryb - manipulace s nádrží probíhá s ohledem na zájmy ochrany přírody - pro některé vícefunkční nádrže mohou být stanoveny podmínky pro soužití přírodních funkcí, rekreace a rybářství - revitalizační dílo není přípustné oplocovat - rekreace je přípustná pouze v extenzivní podobě - používání chemických přípravků pouze výjimečně se souhlasem OP Za dodržování podmínek stanovených v manipulačním řádu odpovídá majitel, resp. provozovatel nádrže Uplatnění revitalizací v ochraně před povodněmi (zpracováno podle Kupec, P. a kol., 2009) Současná vodohospodářská praxe chápe revitalizace a jejich opatření jako jeden z možných nástrojů protipovodňové ochrany. Revitalizace toků, jejich niv, mokřadů a do určité míry i malých vodních nádrží jsou běžně plánovanými opatřeními v rámci plánů oblasti povodí. Revitalizační opatření obecně: - Podporují přirozené povodňové rozlivy v nivách - Nahrazují nepřirozeně kapacitní technicky upravená koryta toku koryty přírodě blízkými - Vytváří přírodě blízká ochranná koryta Systémovým přístupem k revitalizacím lze realizovat změny hrázových systémů. Zejména odsazování ochranných hrází dál od toků v případě, že předchozí technické úpravy nad únosnou míru zredukovaly rozsah povodňových průtočných koridorů, s důsledkem ekologické degradace vodního toku a nivy a současnou nedostatečnou spolehlivostí protipovodňové ochrany. Dále krajinné revitalizace diferencují nivu na přírodě blízké povodňové koridory a na plochy chráněné před zaplavováním a povodňová rozlivná území. Retence povodňových vod může být podpořena konstrukcí mokřadů, malých vodních nádrží, terénních sníženin, tůní, napodobenin starých ramen, atd. K protipovodňové ochraně dále přispívá výstavba a revitalizační řešení nízko hrázových polosuchých poldrů, kde dochází k usměrňování plošného rozlivu a

48 zpomalování povodní nízkými zemními valy. Tímto způsobem je prakticky vytvořen přechod mezi volným plošným rozlivem velkých vod a jejich zadržování v suchých poldrech. Revitalizační praxe dále využívá odstraňování povodňových překážek z koryta, jako jsou např. nepotřebné jezy a stupně, nevhodně vzdouvající povodňové průtoky či podporující vznik ledových bariér. Lze tedy konstatovat, že základním smyslem revitalizačního managementu území, s pozitivním vlivem na protipovodňovou ochranu, jsou opatření kompenzující nepříznivé dopady technických protipovodňových opatření na přirozené rozlivné plochy a na přírodu. Cílem je zvyšování přirozené retence a retardace vody v území Hodnocení odezvy revitalizací, udržovací práce, ošetřování a výchova dřevinných porostů (zpracováno podle Ehrlich, P. a kol., 2003) Hodnocení odezvy revitalizační úpravy Revitalizační opatření směřovaná ke zlepšení a k obnově ekologické funkce potoků a drobných vodních toků jsou iniciační fází pro realizaci dlouhodobého cílového stavu postupné strukturální přestavby zájmového povodí. Vlastní realizace probíhá etapovitě se záměrem řízenou péčí a cílenou údržbou usměrnit vývoj toku do konečného stavu blízkého přírodnímu. Odezva ekosystému vodního toku na iniciační revitalizační zásahy probíhá po delší časové období, kdy je možno hodnotit plánované změny předložené v návrhu projektu. Jestliže se v období náběhu nedosáhne požadovaného efektu se znaky přirozeného toku, je nutno v rámci cílené údržby přistoupit k realizaci dalších opatření. Hodnocení odezvy se provádí podle výsledků četnějších udržovacích prohlídek (2 až 3x ročně) a které mimo plán prohlídek je nutno provést i po průtocích velkých vod. Pří udržovacích prohlídkách je třeba zejména sledovat: - vliv změn v korytě na účelové funkce toku a kapacitu koryta; stabilitu koryta a revitalizačních objektů a odolnost opevnění; - vývoj požadovaných změn koryta (kyneta, boční nátrže, úseky brodů a tůní ad.); vývoj splaveninového režimu v korytě toku; - vývoj doprovodných a břehových porostů a stav nových výsadeb a jejich ochrany (po zimním období, po zvýšených průtocích ad.); - vliv dřevinných porostů v korytě na průtok; - postup rozvoje travních a bylinných společenstev na příbřežních pozemcích;

49 - změny v druhové skladbě rostlinných a živočišných společenstev (zvláště rybí obsádky); vliv úprav na změny kvality vod. Podle výsledků sledování z udržovacích prohlídek by měla být navrhovaná opatření usměrněna a realizována při provádění údržby Požadavky na udržovací práce Provedené revitalizační úpravě je nutné věnovat soustavnou zvýšenou péči. V návaznosti na TNV Údržba odvodňovacích zařízení je zejména zapotřebí: - Operativně po zjištění odstraňovat zachycené předměty na dřevinné vegetaci, obnovovat ochranu dřevinných výsadeb a odstraňovat překážky v toku, které ohrožují stabilitu koryta. - Provádět urychleně opravy po vzniku škody na úpravě povodňovými průtoky, přičemž způsob provádění oprav musí odpovídat požadavkům na vodní biotop koryta. - Odstraňovat pouze ty nánosy, které ohrožují účelové funkce toku, funkce objektů navazujících na tok a podél toku a neodpovídají záměrům revitalizace. - Vzniklé transformace koryta v příčném a podélném směru stabilizovat, případně odstraňovat pouze v případech, které by byly při průtoku velkých vod příčinou porušení stability koryta a jeho destrukce. - Diverzity travních a bylinných společenstev se dosahuje jejich pravidelným sečením. - Teoretická i fyzická životnost navrhovaného vzorového příčného profilu revitalizační úpravy bude většinou menší, a proto bude vyžadovat na správci toku větší a náročnější požadavky na údržbu. - Omezené sečení travních a bylinných společenstev umožní vznik monokultur nitrofilních rostlin (kopřiva dvojdomá, tužebník jilmový ad.), což není žádoucí. - Při omezeném sečení doprovodných porostů vznikem velkého zastínění vodní hladiny se zhoršuje kvalita vody. Udržovacími pracemi nesmí (být poškozeny objekty toku, významně zhoršena jakost vody v toku a poškozováno životní prostředí vodní fauny. Použití chemických prostředků je možné jen ve zdůvodněných a řádně projednaných případech

50 Provádění udržovacích prací a výchovných zásahů v dřevinných porostech Udržovací práce a výchovné zásahy v dřevinných porostech ve vegetačních doprovodech toků spočívají v odstraňování nevhodně rostoucích stromů a keřů, ve vyhledávání a podporování stromů a jednotlivých druhů dřevin, vyvíjejících se podle zásad prostorové a druhové skladby a v podsadbě mezernatých míst v porostu. Při výchovném zásahu v přirozených i vysazených břehových porostech se vyvětvují stromy tak, aby do úrovně břehových hran byl kmen bez větví. Při výchovných zásazích se využívá pozitivního výběru (prořezávky), tj. vyhledávání a uvolňování stromů, které rostou v optimální výši nad hladinou setrvalých průtoků. Odstraňují se stromy, které tyto nadějné jedince omezují v jejich vývoji. Současně se upravuje druhová skladba porostu vyhledáváním a podporováním vývoje požadovaných druhů dřevin. Pro umožnění plynulého a neškodného průtoku nad svahy průtočného profilu se prořezávkami a probírkami upravuje hustota porostu. Při udržovacích pracích se postupuje negativním výběrem jedinců (probírkou) určených k odstranění. Vyhledávají a odstraňují se výmladky a netvárné stromy rostoucí často v hustých skupinách a zachycující plovoucí předměty, dále jedinci, kteří rostou těsně nad hladinou setrvalých průtoků a zužují průtočný profil nemocné a odumřelé stromy a přestárlé stromy ohrožující stabilitu koryta. Mýtní těžba porostů se provádí výběrovým způsobem s navazující přirozenou nebo umělou obnovou. Těžbu holosečí při mýtné zralosti porostů je možné provést jen ve zdůvodněných případech. Pro dobu těžby jsou rozhodující zdravotní stav dřevin a jejich funkce ve vegetačním doprovodu. Provádí se mimo vegetační období. Pařezy po smýcených stromech se obvykle neodstraňují. Při vzniku výmladků se ponechává pouze jeden nejkvalitnější výmladek a ostatní se odstraňují. Pokud je potřebné zabránit vytváření výmladků, je možné použít vhodného chemického přípravku, který omezuje výmladnost dřevin a v půdě i ve vodě se rychle odbourává. K osídlení větších mezer vzniklých na svazích po odstraněných stromech se využívá vhodně rostoucích jedinců z přirozeného náletu nebo se svah osadí kvalitními silnými odrostky. Chemické prostředky k ošetřování porostů a k hubení porostů a nežádoucích živočichů se smějí použít pouze ve zdůvodněných případech, a to jen povolenými přípravky

51 3 Rekultivace v praxi Zpracovala: Ing. Hedvika Psotová a kolektiv Slovo rekultivace zahrnuje postupy a činnosti vedoucí k možnosti opětovně využít devastované plochy dříve fertilní půdy k produkčním účelům. V tomto přípěvku se bude pojednávat o rekultivacích po povrchové těžbě nerostů (hornin, štěrků, písků) vyjma povrchovou těžbu uhlí, která má svá vlastní specifika. Povrchová těžba surovin představuje významný, avšak časově omezený zásah do krajiny. Těžební plochy bývají často označovány za rány v krajině (obr. 1), které se hojí jizvami (obr. 2). Menší lomy po letech splynuly s okolním prostředím (obr. 3), staly se útočištěm celé řady cenných rostlinných a živočišných druhů (obr. 4) a jsou dnes prohlášeny za zvláště chráněná území (např. přírodní památka (obr. 5) či byly začleněny do soustavy Natura 2000 (obr. 6). 3.1 Výlet do historie Cílené rekultivace exploatovaných ploch obecně nebyly prováděny. Velmi obvyklým využitím bylo zavezení těžební jámy odpadem s následným převrstvením zeminou (obr. 7) a s následným zalesněním, popř. převedením do zemědělského hospodaření. Tímto způsobem se vytvořila celá řada časovaných bomb, které mají dnes charakter starých zátěží. Po těžbě štěrkopísků vznikla v nivách velkých vodních toků řada těžebních jezer s kolmými stěnami, které působením abrazí ukusují z okolních pozemků (obr. 8). 3.2 Kategorizace rekultivací Odborná literatura obvykle uvádí čtyři druhy rekultivace podle cílového způsobu využití území. Jsou to : Lesnické rekultivace cílový stav lesní pozemek (PUPFL) Zemědělské rekultivace cílový stav zemědělský půdní fond (ZPF) Hydrické (vodní) rekultivace cílový stav vodní plocha Ostatní rekultivace cílový stav ostatní plocha s různorodým využitím Rekultivovaná plocha byla obvykle tvořena jednou (lesnická, zemědělská) nebo dvěma (hydrická + zemědělská, hydrická + lesnická) kategoriemi. Lesnická rekultivace Jedná se o rekultivaci s následným určením pozemku pro plnění funkcí lesa. Lesnické rekultivace jsou stálicemi v oblasti rekultivací a patří rovněž mezi rekultivace s velmi dlouhou tradicí - např. zúrodnění Moravské Sahary (obr. 9). Lesnické rekultivace jsou využívány i při sanaci těžebních prostor. Velmi oblíbenou dřevinou při rekultivaci pískoven se stala borovice, která byla vysázena

52 v monokultuře na řadě pískoven (obr. 10). Biologicky ani hospodářsky se tento způsob rekultivace neosvědčil a dá se považovat za překonaný. Za přírodě blízkou, ekologicky i ekonomicky přijatelnou variantu lze považovat rekultivaci těžebního prostoru Napajedla. TP se nachází v levobřežní nivě řeky Moravy. Cílem rekultivace bylo založit na vytěžených a zpětně zasypaných plochách lužní les (obr. 11). Charakteristika lokality: Lokalita se nachází v přírodní lesní oblasti (PLO) č. 35 Jihomoravské úvaly. Terénním šetřením byl stanoven lesní typ (LVT): 1L0 přechod dubové jaseniny do topolové jaseniny Půdní typ - naplavená hnědozemní půda oglejená Na základě typologického šetření byl stanoven hospodářský soubor (HS) č. 19 hospodářství lužních stanovišť. Podle vyhlášky MZe č 83/1996 Sb. jsou melioračními dřevinami pro tento HS stanoveny LP, JV, JL, BB, HB, DB, BRK. Zalesnění bylo navrženo ve třech segmentech. Pro zalesnění byly vybrány dřeviny: jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), lípa srdčitá (Tilia cordata), jilm vaz (Ulmus laevis), dub letní (Quercus robur) a třešeň ptačí(cerasus avium). Počet sazenic byl u všech segmentů 8000ks/ha. Byly vysazovány dvouleté semenáčky o minimální výšce 26 cm. Ochrana dřevin proti buřeni a okusu spočívala v ožínáním kultur. Proti zvěři bylo navrženo oplocení, protože na základě předchozích zkušeností z minulých etap rekultivací je účinnější než nátěry. Vývoj lokality Výsadby byly realizovány postupně v roce 200/2001. V jarním období 2002 postihla lokalitu předjarní povodeň. K poškození výsadeb došlo v terénních depresích, v nichž stála voda déle než 1 měsíc, a také okrajových částech pozemku, kde se projevil zhoršený vodní režim v důsledku předchozího utužení půdy pojezdem mechanizace. Celkově se však společenstva vyvíjí dobře viz fotodokumentace (obr. 10). Lesnická rekultivace je úspěšná i na extrémních plochách jako je zalesnění devastované půdy (bývalá skládka hnojiv a stavebního materiálu) na k.ú. Kaňovice (obr. 12), situovaná v exponované výsušné partii. Zemědělská rekultivace Je rekultivace na zemědělskou půdu s s následným využitím pozemku jako orná půda, trvalý travní porost, vinice, sad. Největšího rozmachu dosáhl tento typ rekultivací v 80. letech 20. století, kdy platila zákonná povinnost nahradit zemědělskou půdu, trvale odňatou pro realizaci investiční záměr, rekultivací nezemědělské či tzv. dočasně nevyužívané zemědělské půdy. Díky tomuto legislativnímu opatření došlo mj. ke zrušení mnoha mezí, remízků, mokřadů a dalších biologicky cenných stanovišť. Tyto škody jsou dnes postupně a nákladně napravovány v procesu pozemkových úprav. Na leteckém snímku (obr. 13) je ukázka typické vyprázdněné agrární krajiny na k.ú. Halenkovice, která vznikla v důsledku intenzivního hospodaření někdejšího JZD AK Slušovice. Rekultivace na zemědělskou půdu se dnes provádějí především na plochách dočasného záboru pro realizaci staveb jako jsou dopravní stavby a další inženýrské sítě. V rámci těžebních ploch se od rekultivace do ZPF ustupuje, neboť nejsou nové požadavky na zemědělskou půdu, naopak je část zemědělské půdy uváděna v rámci dotační politiky státu do klidu. Příkladem rekultivace na zemědělskou půdu je těžebna Hulín (obr. 14), kde dlouhodobě dochází podle schváleného plánu sanace k zasypávání části

53 exploatovaného dobývacího prostoru hlušinou z těžby a po urovnání povrchu je navážka překryta podorniční vrstvou z deponovaných skrývek (0,20m) a následně orniční vrstvou (0,30m). Po takto proběhlé technické rekultivaci následuje tříletá biologická rekultivace s využitím melioračních plodin jako je svazenka, luskovinoobilné směsky aj. a jetelovin ke zlepšení půdní úrodnosti i půdní struktury. Přes veškerou snahu se rekultivované plochy nevyrovnají okolním, geneticky přirozeně vysoce úrodným zemědělským půdám a není ze strany zemědělců zájem o jejich obhospodařování. Uvažuje se proto o změně rekultivačního plánu. Vodní rekultivace Vodní (hydrická) rekultivace představuje připravuje území pro vznik a trvalou existenci vodní plochy. Vodní plochy významně podporují vznik nových biocenter, zlepšují a stabilizují klimatické poměry v místě samém i nejbližším okolí.významné je i postavení hydrických rekultivací v zásobování vodou (řada těžebních jezer je zdrojem pitné vody) a v protipovodňové ochraně. Hydrická rekultivace je významná z hlediska rozvoje rekreace. Obecně je voda v rekultivacích významnou složkou a její využití v rámci obnovy krajiny je nezastupitelné. Typickou hydrickou rekultivací jsou zatopené těžební jámy po povrchové těžbě štěrkopísků (obr. 15). Často jsou zatopeny vodou i dolní etáže kamenolomů (obr. 16). Ostatní rekultivace Pod ostatní rekultivace jsou zahrnovány postupy, u nichž je cílovým stavem vytvoření ostatní plochy s různorodým využitím např. parkoviště, kep, park apod. Tento typ rekultivace se realizuje především v příměstských nebo jinak exponovaných lokalitách. Ukázkou tohoto typu rekultivace je např. využití opuštěného lůmku na k.ú., Hostěnice v oblasti Moravského krasu (obr. 17) a jeho začlenění do naučné stezky v podobě odpočivadla. 3.3 Rekultivace včera a dnes Rekultivace u nás doznaly zejména v posledním desetiletí podstatných změn. Plochy dotčené těžbou byly proto donedávna za značných nákladů při diskutabilním výsledku zpětně rekultivovány a navraceny do zemědělského půdního fondu či mezi pozemky určené k plnění funkcí lesa. Rozsáhlé vodní plochy vytvořené zejména v důsledku těžby štěrkopísků v údolních nivách řek, které nebylo možno takto rekultivovat, byly většinou ponechány svému osudu a přirozené dlouhodobé sukcesi. Plochy po těžbě pak byly většinou vnímány jako plochy devastované, s mrtvými důlními vodami. Hospodářské i společenské změny a především důraz na udržitelný rozvoj lidské společnosti vedly i nás v posledním desetiletí k postupné náhradě rekultivací přírodě bližšími postupy. Pro tyto postupy se často používá obecný název revitalizace a vedou k obnovení přirozených funkcí člověkem poškozených ekosystémů, společenstev, stanovišť a krajinných celků.na rozdíl od předchozích rekultivací, které si kladly za cíl především vytvoření produkčních ploch, je kladen důraz na plnohodnotné obnovení všech funkcí krajiny a diverzifikaci těžebních ploch s ekologickým i ekonomickým užitkem. Změny v přístupu k rekultivacím se však prosazují jen zvolna (obr. 18). Ekologická obnova krajiny negativně ovlivněné těžební činností vedle tradičních postupů využívá na vymezené části ploch spontánní sukcesi (samovolné zarůstání),

54 řízenou sukcesi (zarůstání ovlivňované člověkem) a zásahů ve prospěch chráněných a ohrožených druhů živočichů a rostlin. Tento způsob je nesrovnatelně levnější metodou než klasické rekultivace umožňuje vznik přírodovědně cenných ploch, často i s parametry zvláště chráněných území. Sukcese je chápána jako vývojový sled a posloupnost změn v druhovém složení a ve vnitřních vztazích v biocenóze. Sukcese prochází sledem stádií - sukcesní řadou a je ukončena dosažením závěrečného rovnovážného stadia, tzv. klimax. Sukcese je dlouhodobá záležitost, např. při vývoji vegetace v Evropě probíhají změny řádově ve staletích až tisíciletích. Z toho důvodu se při revitalizacích uplatňuje tzv. řízená neboli usměrněná sukcese, kdy je na základě monitoringu přirozený vývoj usměrňován žádoucím směrem. Mezi obvyklé zásahy patří například redukce náletových dřevin, likvidace invazivních rostlin a další opatření, vytvářející prostor pro rozvoj žádoucích společenstev i druhů. 3.4 Revitalizace kamenolomů Stávající způsob těžby vyžaduje velkou mechanizaci a velké plochy, velké nároky na přepravu suroviny či výrobku. Exploatované plochy vypadají víceméně uniformně (obr. 19). O to důležitější je individuální přístup k rekultivaci každé jednotlivé těžebny - vedle podloží, reliéfu, vodního režimu, půdních a dalších stanovištních podmínek je třeba zohlednit v širších vztazích i okolní krajinu, zásady jejího uspořádání, limity využití území a zájmy obcí a jejich obyvatel. Revitalizace těžebních ploch tak představuje mimořádný potenciál, který může (bude li řádně využit), přispět ke zvýšení biodiverzity širšího území (obr. 20). Biodiverzita biologická diverzita je definována jako rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích. Zahrnuje diverzitu ekosystémů, diverzitu druhovou a genovou. Pokles biodiverzity představuje celosvětový problém, který je způsoben stále se zrychlujícím vymíráním druhů živočichů a rostlin, mizením přirozených a přírodě blízkých biotopů a poklesem genetické variability organismů. Pro plné využití revitalizačního potenciálu lokality je třeba navrhnout krátkodobá i dlouhodobá opatření a jednoznačně stanovit priority a cíl revitalizace, včetně specifikace cílových společenstev. Biodiverzita je mj. výrazně ovlivněna neživým prostředím, jehož rozmanitost se označuje jako geodiverzita (tvořená výskytem co možná různých druhů hornin, zemin a půd, členitostí zemského povrchu reliéfu) a působením atmosférických činitelů. Geodiverzita podmiňuje biodiverzitu - na kvalitě geologického podkladu tak závisí jakost půd, složení porostů a následně i složení flóry a fauny. Revitalizace by měla zohlednit i předpokládané následné využití těžebního prostoru, kterým vedle ochrany přírody (ta přichází spontánně s výskytem zvláště chráněných druhů bioty) mohou býti další zájmy, jako je environmentální vzdělávání, sport, rekreace a turistika. Zkušenosti z rekultivací ukazují, že tam, kde nejsou vytvořeny podmínky pro alternativní využití, nastávají spontánní tlaky v podobě živelných aktivit (camping, motocross, techno párty a další). Dispoziční řešení revitalizace, které oddělí přístupné plochy (jejichž součástí mohou být pozorovatelny, vyhlídkové plošiny apod.) od klidových ploch určených především pro přírodu, se jeví jako optimální řešení. Z výše uvedeného vyplývá, že příprava projektu revitalizace by měla být vždy týmovou záležitostí, založenou na meziborové spolupráci jednotlivých profesí (báňský inženýr, botanik, zoolog, ekolog, krajinář, lesák, zemědělec a další)

55 3.4.1 Lom Kurovice Rekultivace lomu Kurovice byla zpracována Arvita P spol. s r.o. za spolupráce externích specialistů na základě objednávky investora - Cementárny a vápenky a.s. Mokrá v roce 1997, s cílem nahradit původní plán zpětné rekultivace spočívající v terasování a v následném zalesnění dobývacího prostoru, jiným, přírodě blízkým způsobem rekultivace. Projekt se vytvářel dlouhodobě na podkladě široké diskuse mezi provozovatelem, státní správou, dobrovolnými ochránci přírody a oborovými specialisty. Vlastní rekultivační práce byly zahájeny v roce 1998 a ukončeny v roce Charakteristika lokality Lom Kurovice se nachází na kopci Křemenná, k.ú. Kurovice (obr. 21) a je přístupný po panelové vozovce z obce Tlumačov, kde byla v místní cementárně surovina zpracovávána. Lokalita byla vždy předmětem zájmu geologů a paleontologů, neboť je zde patrná hranice mezi formacemi jury a křídy. Lokalita je navíc pozoruhodná i jako naleziště fosilií, zejména aptychů, belemnitů a četných radiolárií (obr. 22). Těžba v lomu Kurovice byla zahájena již před rokem 1840 a v průběhu let byla těžba několikrát pozastavena a zase obnovena. V roce 1997, kdy byl projekt rekultivace připravován, dobíhala těžba v jámové etáži pod hlavní lomovou etáží. Po odtěžení suroviny vznikla rozsáhlá prohlubeň, která se začala naplňovat velmi čistou a poměrně chladnou průsakovou vodou. V menší míře bylo vznikající jezero napájeno i splachovými vodami z okolí. Na starých odvalech a zavezených plochách se zčásti nacházely akátiny, zčásti zde byl vysázen smíšený les, obklopující těžebnu. Cíl projektu Hlavním cílem projektu bylo zachování geologického útvaru s paleontologickými nálezy a vytvoření optimálních podmínek pro zachování a podporu zvláště chráněných a cenných populací živočichů i rostlin a celkové zvýšení biodiverzitu lokality s maximálním využitím přírodních procesů. Vedle obvyklých stepních druhů, které běžně nacházejí v lomech vhodná stanoviště, jež v intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině takřka vymizela, ukázaly biologické průzkumy mimořádně cenný potenciál živočichů vázaných svým vývojem na čistou vodu. Návrh řešení revitalizace lomu Rekultivační záměr přísně vycházel z biologických průzkumů, vědeckých poznatků i informací místních znalců. Byly uplatněny následující návrhy (obr. 23): Vytvoření ochranného lesního lemu, filtrujícího negativní vlivy okolní agrární krajiny Dotvoření vhodných stanovišť pro identifikované cenné druhy - hloubka vody, sklon svahů, osluněnost, přítomnost dřevinné vegetace pro stromové žáby, ponechání starých jív, uvolnění stanovištně vhodných dřevin z náletů atd. Vymezení ploch (skalní stěny, suťové svahy, trávobylinná společenstva) k přirozenému vývoji Stabilizace vodní hladiny v jezeře odlehčovacím příkopem Dotvoření přírodního amfiteátru lomu s využitím lomových stěn, vodních a vegetačních prvků Ochrana před sesuvy Převod akátin na jaseniny Založení segmentů dubohabrových hájů

56 Podpora bylinného patra ve stávajících lesních porostech, rozvolnění lesních lemů Monitorig Vstupní biologické hodnocení bylo provedeno v roce 1997, následně byl každoročně monitorován zejména stav populací obojživelníků a dalších zvl. chráněných druhů. Nárůst počtu druhů se projevuje zejména u vodních a mokřadních společenstev. Porovnání stavu sledovaných ukazatelů uvádí následující tabulka: sledovaný ukazatel rozdíl v počtu druhů Vyšší rostliny Brouci Obojživelníci Plazi Celkem Ještě v průběhu rekultivace byl lom Kurovice prohlášen za přírodní památku (1999) a v roce 2004 zařazen do národního seznamu soustavy Natura 2000 (EVL CZ ). Management lokality Krátkodobé cíle rekultivace byly splněny v rámci realizace projektu, dlouhodobé cíle jsou zahrnuty v Plánu péče pro PP Kurovický lom (Arvita P spol. s r.o.,1999) a odvíjejí se zejména od zajištění odborné péče o ostrovní lokalitu. Dlouhodobý management je předmětem výše uvedeného schváleného Plánu péče pro PP Kurovický lom a řeší jak problematiku usměrnění přirozené sukcese, tak zachování optimálních stanovištních podmínek pro biotu Kamenolom Mašovice Kamenolom Mašovice se nachází asi 200m východně od obce Mašovice, cca 6km západně od města Znojmo (obr. 24). Na jižní straně je lom ohraničen silnicí Znojmo- Mašovice, která současně tvoří část severní hranice Národního parku Podyjí.Zájmové území je součástí bioregionu Jevišovského. Průběh těžby Geologický průzkum ložiska ( k.ú. Mašovice, okres Znojmo, kraj Jihomoravský) byl proveden v letech Postupně byl lom roztěžen do dvou těžebních etáží. Výška první etáže se pohybovala v rozmezí 10 až 14 m, výška druhé etáže v rozmezí 18 až 24 m. Vlastní dobývání suroviny bylo prováděno pomocí trhacích prací. Odtěžená surovina byla dále zpracována byla surovina zpracovávána drcením a tříděním na drcené kamenivo. Těžební činnost na ložisku byla ukončena v roce V roce 2001 byl zpracován Plán likvidace kamenolomu Mašovice, který nahradil původní záměr obvyklé rekultivace zalesněním a vytvořením zemědělské půdy s ohumusování dotčených ploch. Alternativní řešení v maximální míře diverzifikuje stanoviště a využívá přirozené i řízené sukcese na lokalitě

57 Stav lokality po ukončení těžby V zájmovém území byl vytvořen v důsledku těžby antropogenní reliéf s JZ orientací. V těžební jámě vznikla vodní plocha. Břehy jezera jsou stabilizovány, pouze ve východní části zájmového území vzniklo mezi vodní plochou a lomovou stěnou suťové pole. Stanoviště je tvořeno různými formacemi nejrozšířenější jsou skalní společenstva tvořená biotitovými granity. Ve východním sektoru lomu se nacházejí ložiskové akumulace kaolínu, jejichž mocnost dosahuje až 30 m. Nejsvrchnější část kaolínového profilu byla přeplavena (kaolínové jezírko). Půdní pokryv je rovněž diferencovaný a zahrnuje širší spektrum půd od antropogenních okrsků vzniklých umělým ohumusením až po přirozeně vzniklé mělké půdy vytvořené na povrchu skal, sutí a ve štěrbinách. Vodní prostředí reprezentuje jak hlubokou vodu těžebního jezera, tak mělké vody (kaolínové jezírko) i dočasné mokřiny a louže v depresích a na zesedajících se navážkách. Prostor lomu tedy představuje stanovištně diverzifikovanou lokalitu (ekologickou niku) v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině. Cíl revitalizace Revitalizace kamenolomu Mašovice byla dlouhodobě diskutována se státní ochranou přírody,dobrovolnými ochránci přírody a představiteli obce Mašovice. Stanovené cíle tak odrážejí zájmy všech dotčených stran. Dlouhodobým cílem projektu je využití těžebny ve prospěch zájmů ochrany přírody a krajiny, vytvoření podmínek pro dlouhodobou existenci identifikovaných vzácných druhů i společenstev, uchování cenné geologických profilů a celkové zvýšení biodiverzity s maximálním využitím přírodních procesů. Střednědobým cílem je zavedení monitoringu na lokalitě včetně nastavení a uplatnění racionálního managementu tento cíl je aktuálně naplňován. Krátkodobé cíle - modelace terénu a iniciace tvorby přírodních a přírodě blízkých společenstev byly realizovány v rámci rekultivačních prací. Nástroje a opatření K realizaci výše uvedených cílů byly využity následující zdroje: - zásady uspořádání území a limity jeho využití dle územního plánu obce Mašovice - generely, plány a studie dotýkající se zájmového území - zájmy ochrany přírody a krajiny (EVL CZ Mašovice lom součást soustavy Natura mapování aktuálního stav širšího území ekologická stabilita území, přirozené genetické zdroje, výskyt invazních druhů, aj. Popis revitalizace Zájmové území kamenolomu bylo rozčleněno na dílčí objekty. Záměrem bylo, aby navržená forma technických a biotechnických opatření podpořila přirozený vývoj rostlinných i živočišných společenstev na této lokalitě. Souhrnně lze předpokládat, že na cíleně připravených stanovištích se mohou s využitím spontánní i řízené sukcese včetně případných iniciačních výsadeb na vytěžených plochách uplatnit některá z následujících přírodních a přírodě blízkých biotopů (podle Katalogu biotopů České republiky, Chytrý, Kučera,

58 Kočí,2001). Nelze předpokládat vznik všech společenstev, ale zejména těch, která budou mít nejpříznivější podmínky existence. V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V5 Vegetace parožnatek M 1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M 2.3 Vegetace obnažených den teplých M3 Vegetace vytrvalých obojživelných rostlin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S2 Pohyblivé sutě T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou T3.5 Acidofilní suché trávníky T 4.1 Suché bylinné lemy T 5.1 Jednoletá vegetace písčin K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L3.1 Hercynské dubohabřiny L 4 Suťové lesy Související snahou bylo vytvořit vhodné podmínky pro rozšíření cenných živočišných druhů, především (obr. 25) čolka dravého (Triturus carnifex), neboť lom v Mašovicích představuje jednu z nejvýznamnějších lokalit druhu v ČR a byl registrován pod číslem CZ jako evropsky významná lokalita národního seznamu Natura Za účelem optimalizace vodního prostředí byly částečně upraveny břehy jezera, vytvořeno menší suťové pole a zejména byly vytvořeny drobné samostatné plochy pro podporu reprodukčního stadia vzácného obojživelníka. Revitalizace kamenolomu v souhrnu obsahuje následující kroky (obr. 26): - Vytvoření ochranného lesního lemu, filtrujícího negativní vlivy okolní agrární krajiny - Dotvoření vhodných stanovišť pro identifikované cenné druhy - hloubka vody, sklon svahů, osluněnost, velké nádrže, vytvoření drobných nádrží pro obojživelníky, rozvolnění stanovištně vhodných dřevin z náletů atd. - Vymezení ploch skalní stěny, suťové svahy, trávobylinná společenstva) k přirozenému vývoji - Vymezení ploch k řízené sukcesi - Stabilizace vodního prostředí - Dotvoření přírodního amfiteátru lomu s využitím lomových stěn, vodních a vegetačních prvků - Redukce akátu - Založení segmentů stanovištně původních druhů dřevin - Podpora bylinného patra, rozvolnění lemů - Bezpečnostní opatření bariéry, ochrana před sesuvy Tyto záměry jsou promítnuty do dílčích projektů jako je Plán likvidace kamenolomu Mašovice a Plán výsadby dřevin v kamenolomu Mašovice

59 Základní projekt rekultivace byl v průběhu realizace aktualizován a doplněn na základě výsledků průběžného biologického monitoringu a připomínek ze strany obcí, státní správy, ochrany přírody i místních obyvatel. Dlouhodobý management Základní podmínkou pro dosažení diverzifikovaných přírodních a přírodě blízkých společenstev je monitorování lokality, které umožní včasné a cílené zásahy na plochách. K hlavním opatřením patří redukce akátu (Robinia pseudoacia), popř. dalších invezivních nepůvodních druhů a péče o vodní prostředí jakožto hlavní životní prostředí čolka dravého. Podrobný management je bude předmětem plánu péče pro EVL CZ Mašovice lom, zpracovaný jako součást tvorby evropské sítě Natura 2000.Lokalita je však situována ve velmi exponované poloze a bude proto třeba řešit i problematiku osvěty a ochrany před případnými neukázněnými návštěvníky. Možnosti následného využití lokality Prioritou následného využití kamenolomu Mašovice jsou zájmy ochrany přírody a krajiny, zejména trvalé zajištění optimálních životních podmínek pro zvláště chráněné druhy živočichů. Zájmové území patří mezi nejvýznamnější lokality druhu (čolek dravý) v České republice a tento stav je třeba zachovat a zlepšit. Nezbytný klid přírodních druhů zajistí doplnění ochranné (nárazníkové) zóny. Tento lem s vnějším rozvolněným okrajem přispěje k optimálnímu začlenění lokality do krajiny a současně bude tvořit bariéru mezi intenzivně využívanou agrární krajinou a evropsky významnou lokalitou soustavy Natura Kamenolom se nachází v bezprostřední blízkosti Národního parku Podyjí, který je hojně navštěvován odbornou i laickou veřejností včetně školní mládeže. Tato návaznost umožňuje začlenění lokality do trasy naučných stezek. Výhledově se předpokládá doplnění lokality o informační naučné tabule a pozorovací stanoviště, což nepochybně zvýší její přitažlivost. Bezpečnost návštěvníků bude zajištěny bariérami (lana, oplocení, suťové valy). Přístupová trasa ke kamenolomu je současně využívána jako cyklostezka a je součástí značených turistických stezek. Ve spolupráci s obcí Mašovice lze posílit propojení s dalšími atraktivními lokalitami, jako je nedaleký Andělský mlýn, Králův stolec. Terénní podmínky umožňují vytvořit v okrajové části kamenolomu odpočinkové plochy pro turisty s optimální lokalizací při hranici Národního parku Podyjí. Možnosti využití kamenolomu pro environmentální vzdělávání, odpočinek i rekreaci jsou odvislé především od vytvoření partnerství mezi těžební společností, státní ochranou přírody, obcí a zájmovými organizacemi a sdruženími. Závěr Rekultivace kamenolomu Mašovice byla pojata jako nový typ rekultivace preferující přírodní hodnoty území před původně uvažovaným zalesněním lokality a tvorbou zemědělské produkční půdy. Na základě podrobných biologických průzkumů byl zpracován návrh rekultivace a dle průběžného monitoringu v průběhu realizace akce byly bezprostředně formou aktualizace zapracovány další podněty zejména ze strany ochrany přírody k optimalizaci stanovištních podmínek zejména s ohledem na zvláště chráněnou biotu. Zachování přírodních hodnot lokality vyžaduje i do budoucna těsnou spolupráci s ochranou přírody, zejména Správou NP Podyjí, obcí Mašovice a dalšími

60 Uplatnění legislativní ochrany (vyhlášení PP Mašovice lom a její začlenění do soustavy Natura 2000) dává záruky, že i v budoucnu zůstanou přírodní hodnoty území zachovány. V dalším období se předpokládá prioritní využití lokality pro zájmy ochrany přírody a návazně pro environmentální vzdělávání výchovu a osvětu. Seznam obrázků: 1. Stávající těžba v etážovém lomu Opatovice 2. Přirozená sukcese v lomu Kurovice (cca 10 let od ukončení těžby) 3a. Zarůstající nevyužívaný lom na k.ú. Vidče 3b. Ukázka lomu nad Starým Hrozenkovem zapojeného do krajiny sukcesním vývojem 4. Stanoviště Rosnatky okrouhlolisté v lokalitě Veselské pískovny 5. Přírodní památka Lom Rasová 6a. Kurovice - CZ populace Kuňky žlutobřiché a Čolka velkého 6b. Mašovice CZ populace Čolka dravého 6c. Tovačov CZ populace Bobr evropský aj. 7. Zavážení jámy odpady 8a. Opuštěná pískovna ve Veselí nad Moravou 8b. Veselí nad Moravou - ukázka abraze břehů 8c. Veselí nad Moravou - ukázka provizorní ochrany proti vlnám 9. Bzenecká doubrava 10. Suchdol nad Lužnicí - monokultura borovic v příbřežním pásmu těžebního jezera 11a. Napajedla 2000 stav před výsadbou 11b. Napajedla 2000 výsadba lužního lesa 11c. Napajedla - ukázka osazovacího schématu 11d,e. Napajedla - stav výsadeb v roce f,g,h,i. Napajedla - stav výsadeb v roce a. Kaňovice - celkový pohled na upravenou plochu bývalé skládky 12b. Kaňovice - detail 12c. Kaňovice - osazovací schéma 12d. Kaňovice - stav čtyři roky po výsadbě

61 13a. Halenkovice - vyprázdněná krajina po realizaci hospodářsko-technických úprav pozemků 13b,c,d. Halenkovice - důsledky vodní eroze 14a,b,c TP Hulín technická rekultivace, zavážení těžební jámy 15 Zaječí těžební jezero 16 Kurovice zatopená dolní etáž kamenolmu 17a,b,c Hostěnice odpočivadlo v opuštěném lomu 18. Změny v rekultivaci 19a. Těžebna Hulín geometrické tvary vodní plochy zdroj: 19b Těžebna Náklo geometrické tvary vodní plochy zdroj: 20.Průběžně rekultivovaný TP Napajedla postupně začleňovaný do krajiny 21 Kurovice - situace 22. Lom Kurovice fosílie zdroj: 23a,b,c,d,e,f,g,h,j,k,l,m,n Návrh rekultivace lomu Kurovice 24. Mašovice naturová lokalita - předmět ochrany 25a. Mašovice Čolek dravý 26a,b Mašovice návrh řešení 26c,d,e,f,g,h Mašovice stav

62 1. Stávající těžba v etážovém lomu Opatovice 2. Přirozená sukcese v lomu Kurovice (cca 10 let od ukončení těžby)

63 3a. Zarůstající nevyužívaný lom na k.ú. Vidče 3b. Ukázka lomu nad Starým Hrozenkovem zapojeného do krajiny sukcesním vývojem

64 4. Stanoviště Rosnatky okrouhlolisté v lokalitě Veselské pískovny 5. Přírodní památka Lom Rasová

65 - 65 -

66 6a. Kurovice - CZ populace Kuňky žlutobřiché a Čolka velkého 6b. Mašovice CZ populace Čolka dravého

67 6c. Tovačov CZ populace Bobr evropský aj. 7. Zavážení jámy odpady

68 8a. Opuštěná pískovna ve Veselí nad Moravou 8b. Veselí nad Moravou - ukázka abraze břehů

69 8c. Veselí nad Moravou - ukázka provizorní ochrany proti vlnám

70 9. Bzenecká doubrava

71 10. Suchdol nad Lužnicí - monokultura borovic v příbřežním pásmu těžebního jezera 11a. Napajedla 2000 stav před výsadbou

72 11b. Napajedla 2000 výsadba lužního lesa 11c. Napajedla - ukázka osazovacího schématu

73 11d,e. Napajedla - stav výsadeb v roce

74 11f,g,h,i. Napajedla - stav výsadeb v roce

75 - 75 -

76 12a. Kaňovice - celkový pohled na upravenou plochu bývalé skládky 12b. Kaňovice - detail

77 12c. Kaňovice - osazovací schéma 12d. Kaňovice - stav čtyři roky po výsadbě

78 13a. Halenkovice - vyprázdněná krajina po realizaci hospodářsko-technických úprav pozemků

79 13b,c,d. Halenkovice - důsledky vodní eroze

80 14a,b,c TP Hulín technická rekultivace, zavážení těžební jámy

81 - 81 -

82 15 Zaječí těžební jezero 16 Kurovice zatopená dolní etáž kamenolmu

83 17a,b,c Hostěnice odpočivadlo v opuštěném lomu

84 18. Změny v rekultivaci

85 19. Těžebna Hulín geometrické tvary vodní plochy zdroj: 19. Těžebna Náklo geometrické tvary vodní plochy zdroj:

86 20.Průběžně rekultivovaný TP Napajedla postupně začleňovaný do krajiny

87 21 Kurovice - situace 22. Lom Kurovice fosílie zdroj:

88 23a,b,c,d,e,f,g,h,j,k,l,m,n Návrh rekultivace lomu Kurovice

89 - 89 -

90 - 90 -

91 - 91 -

92 - 92 -

93 - 93 -

94 - 94 -

95 - 95 -

96 24. Mašovice naturová lokalita - předmět ochrany 25a. Mašovice Čolek dravý

97 26a,b Mašovice návrh řešení

98 26c,d,e,f,g,h Mašovice stav

99 - 99 -

100

101