františka xavera šaldy Giuseppe Verdi

Transkript

1 františka xavera šaldy Giuseppe Verdi dur prg.indd 1 žková azurová azurovávýtažková Výtažková purpurová purpurovávýtažková Výtažková žlutá žlutávýtažková Výtažková černá černápantone PANTONE 200 CPANTONE CPANTONE 2768 C :22:3

2 TRUBADÚR Giuseppe Verdi největším zločinem skladatele je nudit posluchače Giuseppe Verdi V prvních třech letech druhé poloviny devatenáctého století vznikly tři Verdiho opery, které od té doby lámou rekordy jako nejzářivější stálice světového operního repertoáru: Rigoletto, Trubadúr a Traviata, po stránce hudebně dramatické mistrovsky vystavěná díla. 19. ledna 1853 uvedlo římské divadlo Apollo původní premiéru opery Il Trovatore, která i dnes u nejširšího operního obecenstva vyvolává frenetické nadšení, často pohrdání nebo posměch některých hudebních teoretiků a historiků. A přitom všichni ti, kdo v Trubadúrovi nalézají jen krásné melodie určené k pěveckým exhibicím, ať už za ně Verdimu tleskají nebo ho zatracují, že pro ně zradil svůj zápas o italské hudební drama, když zhudebnil tak nemožné libreto, Verdimu křivdí. Tento velký dramatik italské opery nikdy v žádném svém díle nepřestal hledat dramatickou pravdu a cestu k divadelní účinnosti. V roce 1850 se skladatel nadchl dílem španělského básníka Antonio Garcia Gutiérreze El trovaportrét Giuseppe Verdiho ur prg.indd :22:3

3 Giuseppe Verdi dor, se kterým autor slavil velké úspěchy. Gutiérrez psal v duchu francouzského romantismu, k němuž se v té době hlásila velká část pokrokové mládeže. Verdi měl především v oblibě díla francouzského romanopisce Viktora Huga, která ho inspirovala k napsání oper Ernani, Rigoletto (Král se baví), uvažoval i o Cromwellovi a velmi ho lákal také Ruy Blas. Není tedy divu, že se mu líbila i dramata Hugových následovníků. Z Gutiérrezova díla si vybral nejen drama El trovador, ale také operní námět pro Simone Boccanegru a podle textu dalšího španělského romantika Angelo Péreze de Saavedry zkomponoval Sílu osudu. Podstatou každého hudebního dramatu je ovšem nejen dobrý námět, ale také dokonalé spojení hudby a textu. Verdi to velice dobře věděl, a proto hledal nejen divadelně účinné náměty, ale toužil po libretistovi, který by je zpracoval tak, aby mu umožnil realizovat všechny jeho představy. Dokud se však na sklonku života neseznámil s Arrigem Boitem, byla libreta věčným problémem jeho tvorby. Po úspěšném Rigolettovi Verdi doufal, že vytvoří nové dílo plné vzruchu a odvážných inovací. O libreto k Trubadúrovi požádal proslulého Salvatore Cammarana. I přesto, že byl Cammarano označován nejnesvědomitějším pirátem italské opery, a že se jeho libreto k Trubadúrovi stalo nejposmívanějším symbolem operní nelogičnosti a nesrozumitelnosti, zůstává neoddiskutovatelnou skutečností, že Verdiho inspirovalo ke strhující hudbě. Našel si v něm to, co potřeboval romantiku středověkého hradu s písní trubadúra, bizarnost cikánského tábora, zpěv jeptišek před branami kláštera, prudké konflikty, spalující vášně, ale především výjimečný lidský typ, který ho fascinoval: ur prg.indd :22:3

4 TRUBADÚR Azucenu, cikánku, bytost vytrženou ze společnosti. Od začátku bylo jasné, že Verdimu z celého dramatu záleží nejvíc na Azuceně. O jejích scénách se ve svých dopisech Cammaranovi rozepisoval nejvíce. Chtěl, aby byl zachován její komplikovaný charakter, její vnitřní konflikt mezi láskou k synovi (který ve skutečnosti není jejím synem) a láskou k matce, jejíž strašná smrt v plamenech ji pronásleduje, spojená navíc s neméně strašnou vzpomínkou na vlastní hrozný omyl, když místo uloupeného hraběcího dítěte upálila své vlastní, takže se vlastně nepomstila. Myšlenka na pomstu se stala smyslem jejího života. Cammarano měl libreto téměř celé hotové, když v červenci 1852 náhle zemřel, a Verdi tak ztratil nejenom libretistu, ale i milovaného přítele. O dokončení díla požádal skladatel mladého básníka Leone Emanuele Bardara, který na žádost Verdiho doplnil part Leonory. Opera nebyla psána na objednávku a poté, co selhala jednání s Teatro San Carlo v Neapoli, byla premiéra smluvena pro Teatro Apollo v Římě, kde vyvolala skutečnou bouři. Finále třetího dějství žalářní scéna z posledního aktu Verdiho španělské tragédie ur prg.indd :22:3

5 Giuseppe Verdi návrhy scény od Giuseppa a Pietra Bertoje k Verdiho Trubadúrovi a celé čtvrté se opakovaly. Opera se brzy hrála po celé Evropě a v mnoha částech světa, a to tak rychle, jak rychle Ricordi dodával partitury. Flašinety a pouliční kapely vyhrávaly kdejakou melodii, několik dobových kritiků si sice stěžovalo, že Verdi ničí umění bel canta, protože píše pro zpěváky téměř nezpívatelné party. Jiní měli námitky proti násilí a pochmurnosti opery, ale Gazzeta musicale prohlásila, že Verdi si zasluhuje tento triumf, protože ta hudba byla božská. Ricordi, hudební nakladatelství Každý skladatel, pokud chtěl, aby se jeho dílo hrálo i jinde, než jen v divadle, které si jeho operu objednalo, musel mít svého nakladatele. Nakladatelství rozmnožovalo a vydávalo partitury a rovněž se staralo o publicitu díla a jeho propagaci. Pro Verdiho se stal od Nabucca dvorním nakladatelem Ricordi. Nakladatelství založil houslista a opisovač not Giovanni Ricordi roku ur prg.indd :22:3

6 TRUBADÚR Giuseppe Verdi TRUBADÚR opera o čtyřech dějstvích libreto: Salvatore Cammarano a Leone Emanuele Bardare dirigent: František Babický režie: Karla Štaubertová asistentka režie: Alena Žaloudková scéna: Ján Zavarský kostýmy: Kateřina Bláhová sbormistr: Martin Veselý hudební příprava: Tatiana Drybas, Volha Drybas, Jiřina Permanová ur prg.indd :22:3

7 Giuseppe Verdi OSOBY A OBSAZENÍ Manrico, trubadúr Nikolai Vishnyakov Michal Vojta Azucena, cikánka Blanka Černá Kateřina Jalovcová Leonora, hraběnka ze Sargasta Anita Baranovská Christina Vasileva Hrabě Luna Michail Adamenko Ferrando, zbrojnoš Pavel Vančura Inez Šárka Venclová Ruiz Jiří David Inspice: Bohuslava Maštalířová Nápověda: Alena Režná Orchestr a sbor DFXŠ Premiéry dne 11. a 12. listopadu 2005 v Šaldově divadle Přestávka po 2. dějství ur prg.indd :22:3

8 TRUBADÚR 1808 v Miláně. Na sklonku roku 1814 podepsal smlouvu jako exkluzivní kopista operního divadla La Scala, která mu rovněž zajišťovala práva na publikaci všech děl zde inscenovaných. Legenda vypráví, že při stavebních úpravách divadla našli dělníci ve sklepení velkou, starou a špinavou bednu plnou partitur, které sem byly od nepaměti ukládány archivovány od všech autorů, kteří měli se Scalou co společného. Ředitelství divadla rozhodlo, že tento materiál se může spálit nebo vyvézt na skládku. Ricordi se o tom dozvěděl a nabídl, že na vlastní náklady zajistí přepravu z divadla pryč do svého nakladatelství. Když pak se svým synem Titem probral obsah bedny, uvědomil si, že získal poklad. Jisté však je, že se zakladateli firmy a jeho synovi podařilo publikovat opery všech proslavených skladatelů té doby, zvláště Rossiniho, Donizettiho a Belliniho a že příčinou velkého rozmachu Ricordiho firmy byly obrovské zisky z prodeje právě Verdiho hudby. V roce 1853 Tito Ricordi otevřel nové pobočky také v Londýně a Paříži. Když Verdi zjistil, že v těchto metropolích provozují opery bez jeho souhlasu, a z inscenací profituje Ricordi, ur prg.indd :22:3

9 Giuseppe Verdi obrátil se na soud. V době, kdy dodržování autorských práv v mezinárodním měřítku bylo těžko vymahatelné, neměl Verdi šanci na úspěch. Musel tak podniknout cestu do Anglie jen proto, aby zakázal neautorizované provedení Trubadúra. V letech 1888 až 1912 vedl nakladatelství Titův syn Giulio, nadaný hudebník a velký diplomat, který již od roku 1856 zastupoval firmu v jednáních s Verdim. Měl nemalou zásluhu na podnícení tvůrčí aktivity pozdního Verdiho bez něj by s největší pravděpodobností nevznikl ani Otello ani Falstaff. Obsah opery 1. dějství: Souboj Starý kapitán Ferrando vypráví během noční stráže epizodu z historie hraběcího rodu: otec nynějšího hraběte Luny měl dva syny. Když byli chlapci ještě malí, přistihla chůva u kolébky mladšího z nich cikánku. Hrabě usoudil, že chtěla dítě očarovat a nechal ji odsoudit k smrti na hranici. Její dcera z pomsty unesla hraběcího synka a zmizela. Na místě, kde zemřela stará cikánka pak našli ohořelou dětskou kostru. Hrabě však nikdy nepřestal věřit, že jeho dítě žije, a před svou smrtí pověřil staršího syna, aby hledal bratra i jeho únoskyni. V zámecké zahradě se Leonora vyznává Inez ze své lásky k neznámému trubadúrovi, kterého miluje od chvíle, kdy ho korunovala jako vítěze v rytířském turnaji. Když zaslechne zpěv, běží za milovaným hlasem, obejme však hraběte Lunu, kterého ve tmě považovala za trubadúra. Přichází Manrico a oba muži poznávají, že nejsou jen rivaly v lásce, ale také na bitevním poli. Uražený Luna vyzývá nenáviděného protivníka na souboj, kterému se Leonora marně snaží zabránit. ur prg.indd :22:3

10 Il Trovatore (Trubadúr) byl uveden 19. ledna 1853 v Teatro Argentina v Římě TRUBADÚR 2. dějství: Cikánka Manrico v souboji s Lunou utrpěl těžké zranění a je u své matky v cikánském táboře. Azucenu pronásledují hrůzné vzpomínky na smrt matky, a v náhlém dojetí prozrazuje Manricovi, že tehdy v rozčilení upálila svého vlastního syna a vyhýbavě odpovídá na otázky o skutečném původu Manrica. Jejich rozhovor přeruší posel, který přináší Manricovi dvě zprávy: že je jmenován velitelem pevnosti Castellore a Leonora v domnění, že její milovaný v bitvě padl, chce vstoupit ještě dnes do kláštera. Manrico spěchá, aby ji od tohoto úmyslu odvrátil. Před klášterem čeká se skupinou vojáků hrabě Luna, který chce Leonoru unést. Manrico tomu v posledním okamžiku zabrání a odvádí šťastnou Leonoru. Provází je Lunova kletba. dur prg.indd 10 žková azurová azurovávýtažková Výtažková purpurová purpurovávýtažková Výtažková žlutá žlutávýtažková Výtažková černá černápantone PANTONE 200 CPANTONE CPANTONE 2768 C :22:3

11 Giuseppe Verdi 3. dějství: Syn cikánky Luna dobývá Castellore, Leonoru však hledá marně. Stráže přivádějí zajatou cikánku, ve které kapitán poznává tu, která tehdy unesla Lunova mladšího bratra. Azucena má být upálena na hranici. V pevnosti ujišťuje Manrico Leonoru o své věčné lásce, kterou nezničí ani smrt. Když se dozví o zajetí a odsouzení Azuceny, neváhá ani okamžik a se svými věrnými vojáky spěchá matce na pomoc. 4. dějství: Trest Manrico byl poražen a společně s Azucenou čeká v žaláři Lunova paláce na popravu. Leonora překonává strach a je odhodlaná zachránit mu život. Vydává se k Lunovi, který její prosby odmítá. Teprve když mu jako cenu za Manricův život nabídne sebe samu, je ochoten dát svému rivalovi milost. Leonora tajně vypije jed. Ve vězení pečuje Manrico o vyčerpanou matku. Leonora mu přináší zprávu o jeho osvobození. Manrico však volnost odmítá a obviňuje ji ze zrady. Teprve když Leonora umírá, poznává velikost její lásky. Luna pochopil, jak byl oklamán, a v návalu hněvu posílá Manrica na smrt. Ve chvíli Manrikovy smrti vmete Azucena Lunovi do tváře: Byl to tvůj bratr. S vědomím, že pomstila matku, Azucena umírá a Luna zůstává zoufalý a sám. ur prg.indd :22:3

12 Slavnostní předpremiéry Chcete se setkávat s významnými osobnostmi regionu, zajímáte se o společenský život a ekonomické dění nebo potřebujete získat nové kontakty? Pak právě Vám jsou určeny slavnostní předpremiéry, kterými od ledna obohatí program divadlo F. X. Šaldy v Liberci. Uvedení každého nového titulu se konečně stane prestižní společenskou událostí. Neopakovatelné kulturní zážitky Vás nepochybně vnitřně dlouhodobě obohatí. Sváteční atmosféra divadla na Vás dýchne již při vstupu. Na uvítanou dostanete drink. Po divadelní produkci bude následovat bohatý program. V noblesním prostředí se mimo jiné setkáte s herci a dramaturgem. Účast na slavnostních předpremiérách, které divadlo zařadí do programu vždy ve čtvrtek, si lze zajistit jen zvláštním celoročním předplatným. V jeho ceně je deset mimořádných večerů. V případě zájmu se informujte na tel.: TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE Vedoucí osvětlovač: Jan Doskočil Svítí: Luboš Udržal Zvukař: Zdena Ottlová Jevištní mistr: Jan Kocourek Rekvizity: Zuzana Borodinová Vlásenky: Alena Mikušová Vedoucí výroby scénických kostýmů: Jitka Linhartová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením: Vojtěcha Michla 2005 náklad: ks Ředitel: František Dáňa Šéf opery: Martin Doubravský Text: Vlasta Vindušková Grafická úprava: Pavel Dušek Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. cena 15 Kč WWW. SALDOVO-DIVADLO. CZ ur prg.indd :22:3