Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. X.

Transkript

1 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. X. Additions to the flora of the Czech Republic. X. Jiøí H a d i n e c 1) & Pavel L u s t y k 2) [eds] 1) Herbáøové sbírky Univerzity Karlovy, Benátská 2, Praha 2; hadinec@natur.cuni.cz 2) Moravský Laènov 287, Svitavy; pavel-lustyk@seznam.cz Vìnujeme památce znamenitého èlovìka a našeho skvìlého kamaráda Františka Procházky ( ), který by mìl velkou radost z dosavadních 10 vydaných roèníkù Additament. Abstract This tenth part of floristic contributions includes newly published data of criticaly endangered species and data unpublished so far. Data of taxa newly discovered in the Czech Republic (Dryopteris cambrensis, Hieracium visianii, Orobanche kochii, Potamogeton cooperi, P. nitens, P. olivaceus, P. sparganiifolius, P. undulatus, Rubus sorbicus, Scilla bifolia subsp. buekkensis and subsp. spetana) and data of alien species found in the Czech Republic for the first time (Galium murale, Hypericum annulatum, Pimpinella peregrina and Trachyspermum ammi) are summarised. Finds of Scilla bifolia subsp. rara, a subspecies described from the Czech Republic as new to science, are also listed below. Furthermore, critically endangered species (according to the Black and Red List of Vascular Plants of the Czech Republic) are reported from new sites (e.g. Aira caryophyllea, Ajuga pyramidalis, Arnoseris minima, Asplenium adulterinum, Botrychium matricariifolium, Bromus arvensis, B. secalinus subsp. secalinus, Campanula cervicaria, Conioselinum tataricum, Conringia orientalis, Diphasiastrum tristachyum, Draba nemorosa, Epipactis microphylla, E. neglecta, Erysimum repandum, Festuca amethystina, Filago vulgaris, Gentianella amarella subsp. amarella, G. obtusifolia subsp. sturmiana, G. praecox subsp. bohemica, Geranium divaricatum, Hackelia deflexa, Hierochloë odorata, Juncus sphaerocarpus, Misopates orontium, Montia fontana, Najas minor, Orchis ustulata subsp. ustulata, Orobanche arenaria, O. picridis, O. purpurea subsp. purpurea, Polycnemum arvense, Pyrola chlorantha, P. media, Scrophularia vernalis, Senecio erucifolius, Thesium arvense, T. dollineri, Thymus pulegioides subsp. carniolicus, Tofieldia calyculata, Torilis arvensis, Trapa natans, Viola elatior, Xanthium strumarium). Finally, rare and threatened species are mentioned from areas where they had not been recorded yet. K e y w o r d s : floristics, new finds, the Czech Republic N o m e n k l a t u r a : Kubát et al. (2002), Kuèera & Váòa (2005), Chytrý (2007, 2009), Moravec a kol. (1995) Úvod Additamenta vycházejí v letošním roce 2012 podesáté a na domácí botanické scénì se stala u zavedeným a pravidelnì oèekávaným seriálovým titulem. To je bezesporu dùvod

2 44 Hadinec & Lustyk: Additamenta X k naší redakèní radosti. Nejvìtší radost by mìl náš pøedèasnì zemøelý kolega a spoluautor prvních ètyø dílù František Procházka, který byl nápadem vydávat Additamenta nadšen a který se také svou pøirozenou autoritou v èeské botanické obci velmi zasadil o jejich úspìšný rozjezd. Pøi pozdìjší redakèní práci po jeho úmrtí nás pak oba ovšem neustále strašil jeho výrok: Pánové, to e jste dali dohromady dva díly, vùbec nic neznamená, a jich bude deset, pak teprve mù ete slavit. Additamenta se ujala a nám se skuteènì tìch deset dílù podaøilo sestavit a vydat. Vysoce pøíznivým pøijetím Additament širokou obcí botanickou, amatéry i profesionálními botaniky jsme sami mile pøekvapeni a tak si dovolíme pøi této jubilejní události kratièké hodnocení. Za uplynulých deset let se nám podaøilo podchytit údaje o výskytu 818 taxonù v ÈR, z nich 93 je zcela nových pro èeskou kvìtenu. Øada význaèných (nìkdy pøímo výjimeèných) nálezù pak potvrdila výskyt v ÈR do té doby nezvìstných druhù, èasto po mnoha dlouhých letech neúspìšného pátrání. To vše se událo pøevá nì díky nadšení a ochotné spolupráci mnoha a mnoha èeských, moravských a slezských floristù. Abychom byli pøesní, bylo jich 569. Všem jsme za jejich vstøícnost a dobrou vùli nesmírnì vdìèni. Jsme si dobøe vìdomi skuteènosti, e jejich podíl na výsledném úspìchu Additament je zásadní. Náš nemalý dík však patøí i redakci èasopisu Zprávy, pro kterou náš ka doroènì zasílaný objemný rukopis (v souètu 890 stran textu) znamenal v mnoha ohledech zásah do tradièní redakèní práce. Všichni èlenové redakce i recenzenti nám vycházejí maximálnì vstøíc a všechny improvizace, které s tak poèetným týmem pøispìvatelù Additament pochopitelnì pøicházejí, zvládají s pochopením. Co tentokrát tedy pøinášejí nového tato jubilejní desátá Additamenta? V Additamentech X. uvádíme v roce 2010 z území ÈR novì popsaný endemický taxon Scilla bifolia subsp. rara. Jako nové autochtonní taxony pro ÈR zde v tomto díle nalezneme Dryopteris cambrensis, Hieracium visianii, Orobanche kochii, Potamogeton cooperi, P. nitens, P. olivaceus, P. sparganiifolius, P. undulatus, Rubus sorbicus, Scilla bifolia subsp. buekkensis a S. bifolia subsp. spetana. Poprvé byly zaznamenány zplanìlé výskyty vzácnì pìstovaných druhù Carex grayi, Cotoneaster lucidus, Hyacinthoides hispanica, Scilla forbesii a také se objevily na našem území novì zavleèené druhy Galium murale, Hypericum annulatum, Pimpinella peregrina a Trachyspermum ammi (poslední druh byl nalezen v herbáøových sbírkách více jak 100 let po jeho sbìru). Po dlouhé dobì se podaøilo potvrdit výskyt nezvìstného domácího druhu Cystopteris sudetica. Pøekvapivì byla nalezena druhá lokalita pelyòku Artemisia alba, jeho pùvodnost v ÈR byla a dosud hodnocena jako sporná. Nejvìtší èást nálezù spadá tradiènì do kategorie druhù kriticky ohro ených (), napø. Aira caryophyllea, Ajuga pyramidalis, Arnoseris minima, Asplenium adulterinum, Botrychium matricariifolium, Bromus arvensis, B. secalinus subsp. secalinus, Campanula cervicaria, Conioselinum tataricum, Conringia orientalis, Diphasiastrum tristachyum, Draba nemorosa, Epipactis microphylla, E. neglecta, Erysimum repandum, Festuca amethystina, Filago vulgaris, Gentianella amarella subsp. amarella, G. obtusifolia subsp.

3 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , sturmiana, G. praecox subsp. bohemica, Geranium divaricatum, Hackelia deflexa, Hierochloë odorata, Juncus sphaerocarpus, Misopates orontium, Montia fontana, Najas minor, Orchis ustulata subsp. ustulata, Orobanche arenaria, O. picridis, O. purpurea subsp. purpurea, Polycnemum arvense, Pyrola chlorantha, P. media, Scrophularia vernalis, Senecio erucifolius, Thesium arvense, T. dollineri, Thymus pulegioides subsp. carniolicus, Tofieldia calyculata, Torilis arvensis, Trapa natans, Viola elatior, Xanthium strumarium, a druhù silnì ohro ených (C2). Øada taxonù byla rovnì nalezena ve fytochorionech, z kterých dosud nebyly v Kvìtenì ÈR uvádìny. Kromì mnoha nálezù dosud neuveøejnìných, zaslaných nám do redakce, shrnujeme i ty, je byly v roce 2009 (výjimeènì i v letech 2008 a 2010) publikovány v tomto pøípadì se omezujeme jen na taxony nové a kriticky ohro ené (kategorie ). V zimì pøed dvìma lety byl botanické veøejnosti dán do u ívání osmý svazek Kvìteny ÈR (Štìpánková et al. 2010), který obsahuje první èeledi jednodìlo ných rostlin a také monografické zpracování rodu Taraxacum. V pøíštích roènících Additament tedy ji mù eme uvádìt i novinky z tohoto rodu, co doposud mo né nebylo. Všechny uvádìné lokality v Additamentech jsou zaøazeny do fytogeografických okresù èi podokresù (Skalický 1988) s oznaèením základního pole a kvadrantu støedoevropské mapovací sítì (Slavík 1971) a pøiøazeny jsou k nejbli ší obci. Zkratka distr. oznaèuje území vymezené hranicemi pøíslušného administrativního okresu. Nìkteré lokality jsou doplnìny o zemìpisné souøadnice v souøadnicovém systému WGS-84. Pokud jsou uvedené nálezy dolo eny herbáøovými polo kami ulo enými ve veøejných sbírkách, je jejich ulo ení oznaèeno zkratkou pøíslušné sbírky (Vozárová & Sutorý 2001), jsou-li v soukromé sbírce nálezce, pak zkratkou herb. a jménem majitele sbírky, popø. i místem ulo ení. Zkratkou not. (= notavit, tj. zapsal, zaznamenal, zaregistroval), popø. foto, jsou oznaèeny nálezy a pozorování, k nim nebyl poøízen herbáøový doklad. U taxonù zaøazených do Èerveného seznamu cévnatých rostlin ÈR (Procházka 2001) uvádíme kategorii jejich ohro ení; šipkou je pøípadnì oznaèen návrh na její zmìnu nebo návrh na zaøazení do kategorie ohro ení u taxonù, které dosud v Èerveném seznamu zahrnuty nejsou. U zvláštì chránìných území jsou uvedeny zkratky jejich kategorií: NP národní park, (N)PP (národní) pøírodní památka, (N)PR (národní) pøírodní rezervace, CHKO chránìná krajinná oblast, EVL evropsky významná lokalita (Sites of community importance). Zkratka ÈNFD oznaèuje Èeskou národní fytocenologickou databázi. Zaniklé výskyty oznaèujeme symbolem. V pøípadì literárních údajù pøevzatých ze Zpráv Èeské botanické spoleènosti a èasopisu Preslia pou íváme zkrácenou formu citace, stejnì tak zkracujeme citace v pøípadì, e odkazují na údaje uveøejnìné v døívìjších Additamentech. Další literatura, která se úzce vá e pouze k jedinému taxonu (v nìkolika pøípadech i k více taxonùm), je uvedena hned za pøíslušným textem; tituly, které se opakují èastìji stejnì jako základní díla souhrnného charakteru, jsou pak v seznamu literatury na konci celé práce. Pøehled všech dosud uvedených taxonù v Additamentech je zveøejnìn na webových stránkách èasopisu Zprávy Èeské botanické spoleènosti (

4 46 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Všem našim pøispìvatelùm dìkujeme, jejich nezištné spolupráce si pøevelice ceníme. Bez nich by Additamenta nemohla v ádném pøípadì v takto úspìšné podobì nadále vycházet. Adonis aestivalis L. C2 13a. Ro ïalovická tabule, 5858c, Pøevýšov (distr. Hradec Králové): pøíkopy a pole u odboèky polní cesty J od obce, 50 08'38"N, 15 24'21"E ( not. V. Faltys). 13c. Bakovská kotlina, 5556b/d, Sobotka (distr. Jièín): Kdanice, pole pøi silnici mezi obcí a osadou Trní (J od obce), 50 26'54"N, 15 09'37"E ( not. V. Faltys). 15b. Hradecké Polabí, 5562c, Èeská Skalice (distr. Náchod): pole mezi silnicí smìr Kleny a eleznièní tratí, 50 23'52"N, 16 04'56"E, pøes 100 kvetoucích rostlin (1996 not. V. Faltys); v dalších letech poèetnost kolísala; nìkolik kvetoucích rostlin na okraji pole (2010 not. V. Faltys). 15b. Hradecké Polabí, 5762c, Klášter nad Dìdinou (distr. Rychnov nad Knì nou): okraj pole u polní cesty 350 m VJV V od vrcholu Mìsteckého kopce (277,4 m) 0,6 km VSV od obce, 260 m n. m. ( leg. Z. Kaplan no. 05/483, herb. Kaplan). 15b. Hradecké Polabí, 5859d, Rohoznice (distr. Pardubice): okraj pole na ji ním úpatí vrchu Na vínì (266,5 m) 250 m SSZ od severozápadní èásti obce, 50 07'56"N, 15 39'23"E, 245 m n. m. ( leg. Z. Kaplan no. 07/93, herb. Kaplan). 15c. Pardubické Polabí, 5860d, Bukovina nad Labem (distr. Pardubice): okraj pole SV od obce, 50 07'45"N, 15 49'58"E, pravidelný výskyt nìkolika desítek jedincù ( not. V. Faltys). 18b. Dolnomoravský úval, 7168d, Lu ice (distr. Hodonín): travnaté lemy pøi bývalých ropných sondách 2,3 km VJV od vlakové stanice Lu ice, roztroušenì v okruhu 1 km, 48 49'19,5"N, 17 05'29,9"E, 160 m n. m. ( leg. & det. V. Dvoøák, OL). 21a. Hanácká pahorkatina, 6668a, Ondratice (distr. Prostìjov): okraj pole podél travnatého úvozu, polní tra Soudná, ca 0,7 km J od støedu obce, 49 21'25,2"N, 17 03'43"E, 318 m n. m. ( not. H. Kleinová). 37f. Strakonické vápence, 6749a, Drou etice (distr. Strakonice): na okraji øepkového pole 0,6 km V od kaplièky v horní èásti obce, 49 17'22,2"N, 13 54'22,4"E, 440 m n. m., vápenec, 20 rostlin ( leg. R. Pauliè, CB, PRC). 37f. Strakonické vápence, 6749b, Rovná (distr. Strakonice): okraj pšenièného pole na návrší nad opuštìným vápencovým lomem (PP Pastvina u Pøeš ovic) 0,7 km J od obce, 49 16'42,7"N, 13 57'10,9"E, 435 m n. m., vápenec, vzácnì ( leg. R. Pauliè, CB). 55d. Trosecká pahorkatina, 5457d/5557b, Libuò (distr. Jièín): údolí potoka od rybníèku u trati k lesu smìr SSV ( not. V. Faltys). 55d. Trosecká pahorkatina, 5457d, Semínova Lhota (distr. Jièín): pole pod strání Na vínì ( not. V. Faltys). 55d. Trosecká pahorkatina, 5557b, Libuò (distr. Jièín): eleznièní nádra í a okolí ( not. P. Køivka). 55e. Markvartická pahorkatina, 5656b, Veselice (distr. Mladá Boleslav): písèiny, stránì a okraj lesa SV od obce ( not. V. Faltys). 57a. Bìlohradsko, 5559d, Lukavec u Hoøic (distr. Jièín): PP Byšièky, pole u rybníka Bahník ( not. H. Faltysová). 62. Litomyšlská pánev, 6163b, Nedošín (distr. Svitavy): okraj pole 0,3 km SSV od kaple v obci, 49 53'11,4"N, 16 17'12"E, 340 m n. m., asi 10 rostlin ( foto P. Novák). Hlaváèek letní patøí mezi nejvzácnìjší plevelné druhy na Litomyšlsku, v okolí Nedošína byl naposledy pozorován zøejmì pøed více ne 30 lety (Faltys 1998). P. Novák

5 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , Èeskomoravská vrchovina, 6464b, Jobova Lhota (distr. Blansko): stránì Jezdiny S od obce (1991 not. H. Faltysová). Faltys V. (1998): Pøíspìvek ke kvìtenì okolí Litomyšle. Pomezí Èech a Moravy 2: Adonis flammea Jacq. 7a. Libochovická tabule: Budynì nad Ohøí, Vrbice (Štefánek: Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 45: 53 86, 2010). 7c. Slánská tabule: Nelahozeves/Lešany, Zemìchy (Štefánek: Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 45: 53 86, 2010). Aira caryophyllea L. 37e. Volyòské Pøedšumaví, 6749a, Drachkov (distr. Strakonice): výslunný východní okraj borového lesíka 0,5 km Z od obce, 49 14'27,2"N, 13 49'45,6"E, 490 m n. m., spolu s Filago lutescens, F. minima, Vulpia myuros ( leg. R. Pauliè, CB). Ajuga chamaepitys (L.) Schreb. C2 21a. Hanácká pahorkatina, 6668a, Ondratice (distr. Prostìjov): jihovýchodnì orientovaný bøeh travnatého úvozu ca 0,6 km J od støedu obce, 49 21'24,8"N, 17 03'42"E, 315 m n. m., jedna kvetoucí rostlina ( not. J. Podhorný & H. Kleinová). Ondratice: okraj pole u Ondratické pískovny ca 0,7 km JJV od støedu obce, 49 21'25"N, 17 03'50,7"E, 290 m n. m. ( not. J. Podhorný). Ondratice: jihovýchodnì orientovaná stráò ca 0,7 km JJV od støedu obce, 49 21'26,3"N, 17 03'49,9"E, 302 m n. m., desítky kvetoucích rostlin spolu s Bothriochloa ischaemum ( not. H. Kleinová & leg. P. Lustyk, herb. Lustyk). Regionálnì velmi významný nález tohoto teplomilného a vápnomilného druhu rozšíøeného pøedevším na ji ní Moravì. Je uvádìn z poèátku 20. století z polí u Drysic a elèe (Podpìra 1911). Jeho nález na miocénních vápnitých sedimentech pøekrytých spraší u Ondratic je tak znovuobjevením druhu v regionu po 100 letech. J. Komárek Ajuga pyramidalis L. 37j. Blanský les, 7151d, Srnín (distr. Èeský Krumlov): ca 1,1 km SZ od støedu obce, 48 50'55,5"N, 14 19'51,1"E, 650 m n. m., okraj šotolinové lesní cesty, 4 rostliny ( leg. M. Lepší & P. Lepší, CB; Lepší & Lepší 2010). 37k. Køem ské hadce, 7051d, Køem e (distr. Èeský Krumlov): 1 km SSZ od kostela v obci, na umìle vytvoøené terénní pøeká ce v borovém lese s pøímìsí dubu letního, na jihozápadním svahu podvrcholové èásti Chlumeèského vrchu (kóta 610,4), 48 54'46,9"N, 14 17'46,5"E, ca 605 m n. m., shluk pìti kvetoucích rostlin ( not. D. Pùbal; Lepší & Lepší 2010). 37l. Èeskokrumlovské Pøedšumaví, 7152a, Tøísov (distr. Èeský Krumlov): na území PR Dívèí Kámen, ca 0,6 km SSZ od zøíceniny Dívèí Kámen, v prosvìtlené smrèinì na vltavských svazích, poblí horní hrany údolí, 48 53'37,8"N, 14 21'18,2"E, 500 m n. m., nìkolik rostlin (not. M. Lepší 2005; Lepší & Lepší 2010). Amaranthus deflexus L. 18b. Hustopeèská pahorkatina, 7069b, Bzenec (distr. Hodonín): ulice Na Výsluní, v malém porostu velkých borovic na okraji ulice pøed rodinným domem, 500 m SZ od kostela, 200 m n. m., asi desítka propletených kvetoucích rostlin ( leg. J. W. Jongepier, BRNU, rev. J. Danihelka).

6 48 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Anacamptis pyramidalis (L.) Rich. 70. Moravský kras, 6766c, Kanice (distr. Brno): CHKO Moravský kras, NPR Hádecká planinka, louèka vedle cesty u vysílaèe, 1 rostlina ( not. F. Jelínek; Šmiták 2011; Šmiták & Juroch 2011). Asi týden po nálezu bylo bohu el kvìtenství nìkým odlomeno a semeníky tak nemohly dozrát. Jedná se o historicky vùbec první nález rudohlávku v tomto regionu. Tì istì jeho rozšíøení na Moravì le í v ji ní èásti Bílých Karpat. Odtud zasahoval na západ nejdále k Buèovicím a do Chøibù (Jatiová & Šmiták 1996, Šmiták 2011). V nedávné dobì byl potvrzen jeho výskyt na Vsetínsku (Válková in Additamenta 2: 224, 2003). Nález, by jediné rostliny, této nápadné orchideje, navíc na botanicky známé lokalitì na Hádech, je velmi významný. Je také dobrým pøíkladem osídlování nových stanoviš a pøíhodných biotopù nìkterými druhy našich vstavaèovitých v posledních dvou desetiletích. [eds] Šmiták J. (2011): Neobvyklý výskyt rudohlávku jehlancovitého na brnìnských Hádech. Roezliana, Brno, 40: Androsace elongata L. C2 3. Podkrušnohorská pánev, 5447d, Most-Kopisty: Kopistská výsypka, rozvolnìné štìrkovité místo na cestì u rybníèku asi 1,65 km Z od vlakové zastávky, 50 32'26,9"N, 13 36'03,5"E, 266 m n. m. ( leg. J. Pranèl, herb. Pranèl). 21a. Hanácká pahorkatina, 6468c, Slatinky (distr. Prostìjov): suchá mez nad polní cestou pod chatami na bázi ji ního svahu Velkého Kosíøe s rozvolnìným porostem efemér ca 1,6 km V od kostela v obci Staøechovice, 49 31'49,9"N, 17 4'31,2"E, 270 m n. m., desítky rostlin spolu s Arenaria serpyllifolia, Holosteum umbellatum, Potentilla heptaphylla, Thlaspi perfoliatum a Valerianella locusta ( leg. J. Komárek, herb. Komárek). Na Prostìjovsku vzácný druh recentnì známý pouze ze tøí lokalit u Plumlova a z lomu mezi elèí a Drysicemi. Z Velkého Kosíøe je udáván jen J. Otrubou (Otruba 1926) a u Èelechovic na Hané jej sbíral È. Deyl (1965, OLM). J. Komárek Otruba J. (1926): Geobotanický význam Kosíøe u Prostìjova. Vìstn. Klubu Pøírod. Prostìjov 19 ( ): Arnoseris minima (L.) Schweigg. & Körte 15b. Hradecké Polabí, 5761c, Hradec Králové: volné plochy na písèité ploše le ící ladem (patrnì starý úhor) mezi Kladskou ulicí a eleznièní tratí v mìstské èásti Slezské Pøedmìstí 1,15 km V od hlavní budovy vlakového nádra í Hradec Králové-Slezské Pøedmìstí, 50 13'18,7"N, 15 52'35,9"E, 235 m n. m. ( not. K. Štajerová; leg. V. Samková, HR; leg. Z. Kaplan no. 10/172, herb. Kaplan; not. Z. Kaplan). Po výrazném ústupu v dùsledku intenzifikace zemìdìlství v 2. polovinì 20. století patøí píseènatka nejmenší k velmi vzácným a kriticky ohro eným druhùm naší kvìteny

7 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , (Kubát & Kaplan 2000, Kaplan & Kubát in Slavík & Štìpánková 2004: ). V letech byla zaznamenána pouze na 11 lokalitách (Kaplan & Kubát l. c.), pøièem na nìkterých z nich v následujících letech vymizela. Novìjší údaje jsou jen ojedinìlé (Boublík & Èerný 2005, Lepší 2007) a zpravidla se vztahují k velmi chudým populacím èi dokonce k nálezùm jediné rostliny. Obzvláš markantní bylo vymizení druhu ve východních Èechách. Na vìtšinì lokalit zde byl naposledy zaznamenán v 1. polovinì 20. století (Kubát & Kaplan l. c.). Poslední pozorování pocházejí z 80. let 20. století: v roce 1983 byla píseènatka nalezena na lokalitì Na Plachtì u Hradce Králové (Bílek 1984) a v roce 1987 naposledy potvrzena v Bìleèském písníku u Bìlèe nad Orlicí (V. Faltys in litt.). Od té doby byla ve východních Èechách nezvìstná a pova ovaná za vyhynulý druh (Samková 2000). V roce 2010 byla píseènatka pøekvapivì nalezena v bohaté populaci u Hradce Králové, na samotném okraji mìsta. Vìtší èást prostoru písèité plochy le ící ladem je dnes ji zarostlá. Píseènatka se vyskytuje jen na relativnì malé ploše, kde jsou písky jen zèásti zpevnìné zejména mechy a lišejníky. Z typických psamofytù byly zaznamenány u jen druhy Cerastium semidecandrum a Filago minima, které se na písèinách ve východním Polabí vyskytují pomìrnì èasto, z druhù regionálnì vzácnìjších Crepis capillaris. Lokalita je bezprostøednì ohro ena zarùstáním konkurenènì zdatnìjšími vytrvalými bylinami vèetnì Calamagrostis epigejos. Pro další udr ení druhu na lokalitì by bylo nutné pøikroèit k øízeným managementovým opatøením spoèívajícím v odstranìní porostù tøtiny v okolí výskytu píseènatky a k maloplošnému narušování povrchu písèin. Další ohro ení spoèívá v mo ném rozrùstání mìsta, zvláštì prùmyslových zón, v této oblasti. Z. Kaplan & K. Štajerová 90. Jihlavské vrchy, 6957a, Terezín (distr. Jindøichùv Hradec): ulový výchoz, køi ovatka nezpevnìných cest u lesa, asi 350 m SSZ od rozcestníku turistických tras na kraji obce, 49 05'03"N, 15 14'50"E, 680 m n. m., asi 10 fertilních rostlin ( not. H. Prokešová). Píseènatka nejmenší je jednoletý konkurenènì slabý druh. Roste na kyselých, ivinami chudých mírnì vlhkých písèitých pùdách nebo na silikátových zvìtralinách. V období pøed chemizací zemìdìlství byla také polním plevelem, ale nikdy ne pøíliš bì ným. Její ojedinìlé populace se v zemìdìlstvím eutrofizované krajinì zachovaly pouze v nezapojené vegetaci acidofilních trávníkù mìlkých pùd vázaných na písèitì zvìtrávající silikátové horniny vystupující na mezích, v záøezech cest a jako polní kazy (napø. na Tøeboòsku, Boublík & Èerný 2005). V poslední dobì však byla opìt vzácnì nalezena na okrajích polí na Tøeboòsku (Prach 1999) a Èeskolipsku (Kubát & Kaplan 2000). V Èeské republice je tì ištìm jejího výskytu mezofytikum a termofytikum. V oreofytiku byla dosud známa pouze z nìkolika novìji neovìøených lokalit ve ïárských vrších (max.: Veselíèko, asi 670 m n. m.; Kaplan & Kubát in Slavík & Štìpánková 2004) a z jedné lokality v Novohradských horách (Èerné Údolí, 720 m n. m.; Chán et al. 2007), nyní byla zaznamenána v oreofytiku Jihlavských vrchù u Terezína v nadmoøské výšce 680 m n. m. H. Prokešová

8 50 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Bílek I. (1984): Výskyt chránìných, kriticky ohro ených a silnì ohro ených rostlin v okrese Hradec Králové. Ms., 128 p. [Dipl. práce; depon. in: Knih. Pedagog. Fak., Hradec Králové] Boublík K. & Èerný T. (2005): Nové nálezy psamofilních druhù rostlin na Tøeboòsku. Sborn. Jihoèes. Muz. v Èes. Budìjovicích, pøír. vìdy, 45: Chán V, Lepší M. & Lepší P. (2007): Nálezy zajímavých a nových druhù v kvìtenì ji ní èásti Èech XIII. Sborn. Jihoèes. Muz. v Èes. Budìjovicích, pøír. vìdy, 47: Kubát K. & Kaplan Z. (2000): Arnoseris minima Schweigg. & Koerte v Èeské republice. Severoèes. Pøír. 32: Lepší M. (2007): Arnoseris minima (L.) Schweigger & Koerte píseènatka nejmenší. In: Chán V., Lepší M. & Lepší P. [eds], Nálezy zajímavých a nových druhù v kvìtenì ji ní èásti Èech XIII, Sborn. Jihoèes. Muz. v Èes. Budìjovicích, pøír. vìdy, 47: 92. Prach K. (1999): Výskyt vzácných druhù v plevelových spoleèenstvech svazù Arnoseridion a Radiolion linoidis na lokalitì u Vlkova, ji ní Èechy ( ). Pøíroda 14: Samková V. (2000): Florografický rozbor kvìteny Východního Polabí, Dolního Poorlièí a Litomyšlské pánve. Ms. [Disert. práce; depon. in: Knih. Kat. Bot. PøF UK, Praha] Artemisia alba Turra 4b. Labské støedohoøí, 5550a, Sebuzín (distr. Ústí nad Labem): vrch Pahorek (379 m), svahy 0,25 km J JZ od vrcholu, horní okraj skalnatého svahu, pøechod úzkolistého suchého trávníku do lemového spoleèenstva, 50 35'59"N, 14 04'57"E, 260 m n. m., souvislý porost na ploše 1,2 2,1 m ( not. P. Bultas; leg. P. Bultas, R. Kroufek & K. Nepraš, LIT; Bultas et al. 2010). Artemisia alba je druh, který se v celé Èeské republice vyskytuje jako extrémní vzácnost pouze v Èeském støedohoøí. Poprvé zde byl nalezen v roce 1965 na skalní terase na Dubickém vrchu na hranì kaòonu Labe. Lokalita byla bohu el v roce 1977 znièena, ale v roce 2004 se nedaleko od pùvodního místa nálezu podaøilo najít nové rostliny (snad jde o zbytek z pùvodní populace). Nyní objevená druhá lokalita u Sebuzína je vzdálená necelé 4 km od Dubického vrchu. V otázce jeho pùvodnosti èi naopak novodobého zavleèení neexistuje shoda. V Kvìtenì ÈR (Grulich in Slavík & Štìpánková 2004: 172) je pùvodnost pelyòku bílého v Èeské republice pokládána za spornou. Nový nález, zdá se, však posouvá tuto diskusi o nìco dále smìrem k pùvodnosti. Stanovištì na obou lokalitách v Èeském støedohoøí navíc dobøe odpovídají ekologickým nárokùm druhu v jeho domovinì, evropská èást areálu se nachází v ji ní Evropì. Nejblí e k lokalitám v Èeském støedohoøí le í výskyty v Maïarsku, kam zasahuje A. alba jednotlivými lokalitami nejdále k severu v rámci svého areálu. V minulosti se vyskytoval i v Dolním Rakousku a v Burgenlandu, dnes je v Rakousku pova ován za vyhynulý. [eds] Bultas P., Kroufek R. & Nepraš K. (2010): Nová lokalita Artemisia alba Turra v Èeském støedohoøí. Severoèes. Pøír. 41: Asplenium adulterinum Milde 68. Moravské podhùøí Vysoèiny, 6465a, Slatinka (distr. Blansko): Slatinka ad septentr. ab Letovice, ad meridiem ab vico, non copiose, serpentinicola ( leg. F. Kühn, BRNU). 68. Moravské podhùøí Vysoèiny, 6465a, Slatinka (distr. Blansko): výchozy skalek nad levým bøehem Chlumského potoka 40 m S od opuštìného lomu na kámen na severovýchodním okraji obce,

9 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , '37"N, 16 34'26"E, 404 m n. m. ( not. V. Faltys); 10 trsù ( leg. P. Lustyk, 1 list, herb. Lustyk). Pomìrnì pøekvapivý nález malé a izolované populace sleziníku nepravého v území, které le í zhruba na spojnici mezi jeho výskyty na západní Moravì (Rojetín, Ro ná) a na Hanušovicku (Ruda nad Moravou, Raškov, Chrastice, Habartice, Hanušovice). Pozornosti dosud unikal sbìr F. Kühna, který druh nalezl ji nì od obce Slatinka. Pøi terénním prùzkumu v okolí obce se mi však další výskyt nepodaøilo potvrdit. P. Lustyk Batrachium rionii (Lagger) Nyman C2 7d. Bìlohorská tabule, 5951a, Chýnì (distr. Praha): rybník Bašta na severním okraji obce, 364 m n. m., hojnì ( foto T. Mrázek, rev. J. Pranèl; Mrázek 2011). 7d. Bìlohorská tabule, 5951b, Hostivice (distr. Praha): PP Hostivické rybníky, v jihovýchodní èásti rybníka Kala (Kalý rybník), 50 04'12,5"N, 14 15'20,3"E, 357 m n. m., druh hojnì pøimíšen v porostu Potamogeton pectinatus, P. pusillus a Zannichellia palustris ( leg. J. Pranèl, herb. Pranèl). 7d. Bìlohorská tabule, 5951d, Praha-Øeporyje: východní vodní plocha J od støedovìkého mìsteèka Øepora, v severní èásti vodní plochy, ca 750 m S od eleznièní stanice Praha-Øeporyje, 50 02'22"N, 14 18'27"E, 319 m n. m., hojnì ( leg. Jar. Rydlo, ROZ; leg. J. Pranèl, herb. Pranèl). 13a. Ro ïalovická tabule, 5656c, Chudíø (distr. Nymburk): Nový rybník ca 500 m J od obce, u severozápadního bøehu, 50 18'03"N, 15 00'52,2"E, 230 m n. m., dosti hojnì spolu s Potamogeton lucens, P. pusillus a P. trichoides ( leg. J. Pranèl, herb. Pranèl). 19. Bílé Karpaty stepní, 7170a, Radìjov (distr. Hodonín): vodní nádr Luèina, asi 4 km V od kostela v obci, mìlký východní cíp nádr e oddìlený cestou od její vìtší èásti, 48 51'46,2"N, 17 23'42,6"E, 300 m n. m. ( leg. M. Štech, CBFS, rev. P. Koutecký). V nádr i Luèina byl druh nalezen ji v roce 1995 J. Rydlem (Rydlo 2000), jedná se tedy o potvrzení výskytu po 16 letech. 79. Zlínské vrchy, 6771d, Zlín-Chlum: Chlumské rybníky, nejhoøejší rybník, terestrické rostliny pøi bøehu pod hrází polovypuštìného rybníka, 49 13'41,2"N, 17 36'49,1"E, 219 m n. m. ( leg. J. Pranèl, herb. Pranèl). Lakušník Rionùv je pøehlí ený druh; v teplých oblastech bude pravdìpodobnì èastìjší, ne se dosud pøedpokládalo, nebo toleruje i vody dosti zneèištìné. Rostliny mají malé nenápadné kvìty a èasto dokonce kvetou pod vodou, proto mohou být nìkdy pøehlédnuty i pøi hojném výskytu B. rionii na lokalitì. Druh bývá èasto zamìòován za B. trichophyllum, od nìho se liší velmi malými na kami, ca 0,5 1 mm dlouhými (cf. Kaplan in Kubát et al. 2002), které obvykle skládají souplodí z velkého mno ství na ek (ca ). Nicménì poèet na ek v souplodí mù e být i ni ší, co byl pøípad rostlin z Chudíøe; odlišení takových rostlin od B. trichophyllum pak není zcela triviální. U všech nálezù, kromì lokalit u obce Chýnì a Radìjov, byla determinace ovìøena pomocí prùtokové cytometrie. Autor pøíspìvku bude velmi rád za jakékoli sdìlení o lokalitách nejen tohoto druhu, ale i dalších vzácnìjších èi morfologicky pozoruhodných lakušníkù. Takové údaje budou velmi prospìšné pro chystanou taxonomickou a biosystematickou revizi rodu. J. Pranèl

10 52 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Mrázek T. (2011): Batrachium rionii (Lagger) Nyman lakušník Rionùv / moèiarka Rioniho URL: Rydlo J. (2000): Vodní makrofyta v rybnících v Bílých Karpatech. Muz. Souèasn., ser. natur., 14: Botrychium lunaria (L.) Sw. C2 37b. Sušicko-hora ïovické vápence, 6648c, Hora ïovice (distr. Klatovy): vápencové návrší Na hrádku (kóta 449) nad silnicí smìr Støelské Hoštice VJV od mìsta, svahy opuštìného lomu, 49 18'48,5"N, 13 43'56,6"E, 420 m n. m., asi 50 rostlin ( not. R. Pauliè). 37b. Sušicko-hora ïovické vápence, 6747b, Èepice (distr. Klatovy): na dnì opuštìného lomu na jihovýchodním úpatí Èepièné (kóta 670,6) ZSZ od osady, 465 m n. m., nìkolik rostlin ( not. R. Pauliè). 65. Kutnohorská pahorkatina, 6057c, Vidice (distr. Kutná Hora): navrhovaná PP Lomy u Nové Lhoty, asi 2,2 km SV od støedu vsi Roztì, silnì narušená plocha s nezapojenou vegetací na písèitém substrátu (vápnitý pískovec), 49 55'29"N, 15 12'42"E, 351 m n. m., pøibli nì 260 rostlin ( a leg. & det. J. Zámeèník, herb. Zámeèník); asi 1,8 km SV od støedu vsi Roztì, disturbovaná plocha s xerotermní vegetací s obna enými plochami písku na vápnitých pískovcích, 49 55'23"N, 15 12'29"E, 360 m n. m., pøibli nì 40 rostlin ( leg. & det. J. Zámeèník, herb. Zámeèník). Druh v navrhované PP Lomy u Nové Lhoty, jako významné paleontologické lokalitì s kosterními nálezy dinosaurù z èeledi Iguanodontidae (Fejfar et al. 2005), rostl ve velkém mno ství, pøedevším na silnì narušených plochách s nezapojenou vegetací na písèitém substrátu. Vratièka zde byla nalezena na dvou mikrolokalitách, které jsou silnì disturbovány obèasnými motokrosovými aktivitami. Z dalších významných druhù rostlin byly v pøedmìtném území nalezeny napø. Anagallis foemina (C3), Anthemis austriaca (C3), Cerastium semidecandrum (C3), Cirsium acaule (C4a), Erophila spathulata (C3), Gagea villosa (C2), Chondrilla juncea (C4a), Listera ovata (C4a, CITES), Lycopsis arvensis (C4a), Taraxacum scanicum, Valerianella dentata subsp. dentata (C4a) a Veronica prostrata (C3). O to smutnìjší je skuteènost, e i kdy byl pro novì navrhovanou pøírodní památku zpracován ji v roce 2008 plán péèe (Zámeèník & Èí ek 2008), do souèasnosti nebylo území legislativnì vyhlášeno. Bohu el se zde výraznì projevuje absence vhodného managementu a dochází zde k rozšiøování nelegálních skládek komunálního odpadu, které zasahují a do míst s výskytem vratièky. J. Zámeèník Fejfar O., Koš ák M., Kvaèek J., Mazuch M. & Mouèka M. (2005): First Cenomanian dinosaur from Central Europe (Czech Republic). Acta Palaeont. Polon. 50: Zámeèník J. & Èí ek O. (2008): Plán péèe o Pøírodní památku Lomy u Nové Lhoty pro období Ms., 86 p. [Depon. in: Krajský úøad Støedoèeského kraje, Praha] Botrychium matricariifolium (Retz.) Koch 90. Jihlavské vrchy, 6758c, Øídelov (distr. Jihlava): v jasanové aleji pøi okraji lesní silnice pøi severním okraji rybníka Malý Paøezitý, ca 50 m JZ od køi ovatky silnice 112 z Øídelova na Novou Ves a lesní

11 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , silnice, ca 1,4 km SZ od centra obce Øídelov, 49 14'37"N, 15 23'40"E, 8 rostlin ( leg. Z. Mruzíková, MJ; rev. L. Ekrt). Ve vlastních Jihlavských vrších (90) je vratièka heømánkolistá v souèasné dobì známa pouze v ji ní èásti území u Klenové a v Jitrách nedaleko Kun aku (Matìjù & Ekrt in Additamenta 8: 205, 2009). Druh je však znám z øady lokalit v pøilehlé Èeskomoravské vrchovinì (fyt. okr. 67). Nejznámìjší recentní lokalitou v oblasti je bezesporu hojný výskyt druhu v pøírodní památce Pod Mešnicí u Hojkova (Èech et al. 2002). Pøevá ná vìtšina dalších známých lokalit v bezprostøedním okolí Jihlavských vrchù jsou pouze lokality historické, jako napø. výskyt u Stajištì (1968, 1972 leg. J. Švarc, MJ), u rybníka Osika u Albeøe (Skalický in Rù ièka et al ) èi mezi Valtínovem a Mosty (Kubát 1977). Novì nalezená lokalita pøedstavuje první nález druhu v severní èásti fytochorionu Jihlavské vrchy. Na této lokalitì lze opìt potvrdit pozoruhodnou vazbu nìkterých zástupcù èeledi Ophioglossaceae (Botrychium matricariifolium, Ophioglossum vulgatum) na pøítomnost jasanu (Boublík & Lepší 2001, Ekrt & Pùbal 2008), která by mohla souviset s endotrofní mykorhizou hub vázaných na jasan a nezeleného gametofytu tìchto rostlin. L. Ekrt & Z. Mruzíková 93a. Krkonoše lesní, 5259c, Vítkovice (distr. Semily): Horní Míseèky, okraj kosené louky asi 50 m SZ od Jilemnické boudy, 50 44'10,4"N, 15 34'04,4"E, 1036 m n. m. ( not. J. Dvoøák; Dvoøák 1992); 2 8 rostlin v pomìrnì poèetné populaci Botrychium lunaria (pravidelnì nìkolik stovek rostlin) ( not. J. Harèarik & L. Harèariková). 93a. Krkonoše lesní, 5261c, Horní Maršov (distr. Trutnov): Horní Lyseèiny, kosená louèka u rekreaèní chalupy v závìru údolí Lyseèinského potoka, asi 600 m S od Lyseèinské boudy, 50 43'05,7"N, 15 50'04,1"E, 1078 m n. m., 15 rostlin ( not. J. Harèarik & L. Harèariková). 93c. Rýchory, 5361a, acléø (distr. Trutnov): kosená louka u Rýchorské boudy, 50 39'39,2"N, 15 50'59,7"E, 998 m n. m. (èerven 2009 not. V. Mikule); pravidelnì 2 rostliny ( not. J. Harèarik & L. Harèariková). Uvedené tøi lokality pøedstavují aktuální stav rozšíøení Botrychium matricariifolium na území Krkonoš. Na lokalitì v Horních Míseèkách roste kontinuálnì na stejném místì ji více ne 20 let. Lokalita v Horních Lyseèinách je spolu se šumavskou lokalitou na Kvildì (cf. Additamenta 8: 205, 2009) nejvýše polo eným místem výskytu druhu v ÈR. J. Harèarik Boublík K. & Lepší M. (2001): Dvì nové lokality Botrychium matricariifolium v Èechách s poznámkami k cenologii druhu. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 36: Èech L., Šumpich J., Zabloudil V. et al. (2002): Jihlavsko. In: Mackovèin P. & Sedláèek M. [eds], Chránìná území ÈR 7, Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR a EkoCentrum Brno, Praha. Dvoøák J. (1992): Doplòky a poznámky ke kvìtenì Krkonoš. Opera Corcont. 29: Ekrt L. & Pùbal D. (2008): Novinky v kvìtenì cévnatých rostlin èeské Šumavy a pøiléhajícího Pøedšumaví. I. Silva Gabreta 14(1): Kubát K. (1977): Botrychium matricariifolium in der ÈSR. Preslia 49: Rù ièka I., Charvátová E., Vrzáková M., Dvoøáèková K. & Juøièka J. ( ): Floristická kartotéka Muzea Vysoèiny Jihlava. Ms. [Depon. in.: Muzeum Vysoèiny Jihlava, Jihlava]

12 54 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Bromus arvensis L. 37f. Strakonické vápence, 6749a, Drou etice (distr. Strakonice): okraje silnice na ji ním úpatí vrchu Tisovníku 1,2 km Z od obce, 49 17'19,6"N, 13 52'47,6"E, 460 m n. m., velmi hojnì ( leg. R. Pauliè, CB, det. J. Danihelka). Sveøep rolní se zde v roce 2008 vyskytoval velice hojnì (tisíce rostlin) spoleènì s druhy Bromus sterilis, Digitaria ischaemum, Festuca arundinacea, Lolium multiflorum, Puccinellia distans aj. Pøi ovìøování výskytu v letech 2010 a 2011 však u nebyla nalezena ani jedna rostlina. V ji ní èásti Èech je to velmi vzácnì zavlékaný druh; dolo ené výskyty pocházejí z rumištì v Èeských Budìjovicích (1984 leg. A. Vydrová, BRNU a ROZ, det. J. Danihelka) a z krmelištì lesní zvìøe u Borových Lad (2010 leg. L. Ekrt, BRNU; Ekrt & Danihelka in Lepší & Lepší 2011). R. Pauliè & J. Danihelka Lepší M. & Lepší P. (2011): Nálezy zajímavých a nových druhù v kvìtenì ji ní èásti Èech XVII. Sborn. Jihoèes. Muz. v Èes. Budìjovicích, pøír. vìdy, 51: Bromus secalinus L. subsp. secalinus 37f. Strakonické vápence, 6649d, Radomyšl (distr. Strakonice): okraj pšenièného pole u travnaté svahovité meze se starými oøešáky na ji ním svahu návrší Dominový vrch (kóta 499,1) JJV od obce, 49 18'22,1"N, 13 56'20,5"E, 470 m n. m., vápenec, desítky rostlin (2009 leg. R. Pauliè, CB, PRC; Lepší & Lepší 2010). Radomyšl: pšenièné pole na JJV svahu návrší Vìno (kóta 486,2) ji nì od obce, 49 18'24,8"N, 13 55'57,8"E, m n. m., stovky rostlin (2009 leg. R. Pauliè, CB, PRC; Lepší & Lepší 2010). 37f. Strakonické vápence, 6649d, Domanice (distr. Strakonice): obilné pole na vápencovém návrší (kóta 480,6) VSV od osady, 49 18'00,6"N, 13 55'45"E, 470 m n. m., vápenec, desítky a stovky rostlin ( leg. R. Pauliè, CB, PRC, rev. J. Danihelka). 37f. Strakonické vápence, 6649d, Osek (distr. Strakonice): okraj pšenièného pole na SV úpatí vrchu Chlum (kóta 543) J od obce, 49 18'30,4"N, 13 57'43,3"E, 480 m n. m., vápenec, øídce ( leg. R. Pauliè, CB, PRC, rev. J. Danihelka). Velmi poèetná populace sveøepu stoklasy v pšenièném poli ji nì od Radomyšle byla pozorována i v roce 2010 (leg. R. Pauliè, PRC). Lokalita u Domanic je potvrzení dávného výskytu (1948 not. J. Moravec). Je tì ké soudit, zda se druh na lokalitách udr oval v semenné bance v pùdì èi zda došlo k zavleèení s osivem v posledních letech. R. Pauliè Bupleurum rotundifolium L. 4b. Labské støedohoøí, 5449b, Milešov (distr. Litomìøice): vrch Kamenec (Kamejèek) pod Milešovkou, pod sutí nìkolik jedincù; v roce 1989 se ji nepodaøilo najít ádný exempláø (1969 not. J. Kolbek & J. Husáková; Kolbek & Husáková 2010). Dosud neznámá lokalita, uvádìné stanovištì je však naprosto neoèekávané; B. rotundifolium je v ÈR znám výhradnì jen jako polní plevel (mù e nìjaký èas pøetrvávat i na úhoru),

13 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , pøípadnì byl vzácnì nalezen i na antropogenních stanovištích, ale ze suti v lese neexistuje v ÈR ádný údaj. Je proto mo né, e se v tomto pøípadì jedná o zámìnu s druhem B. longifolium. K. Kubát 7a. Libochovická tabule: Budynì nad Ohøí; 7c. Slánská tabule: Èeradice (Štefánek: Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 45: 53 86, 2010). Kolbek J. & Husáková J. (2010): Pøíspìvek ke kvìtenì širší oblasti Milešovského a Lounského støedohoøí. Muz. Souèasn., ser. natur., 25: Campanula cervicaria L. 13a. Ro ïalovická tabule, 5757a, Bøístev (distr. Nymburk): okraj široké (asfaltové) lesní cesty v místì zvaném Nad Hanušovem 1,45 km JJZ od støedu obce, 50 16'32,6"N, 15 13'11,5"E, ca 215 m n. m. ( leg. M. Štefánek, PRC; pozn.: rostlina byla sebrána jako neznámá s úmyslem dodateèného urèení). Výskyt zvonku hadincovitého v lesích mezi Dymokury a Ro ïalovicemi je historicky znám (napø. Èelakovský 1873, Pospíchal 1882, Domin 1901). Nicménì poslední dostupný literární údaj je témìø sedmdesát let starý (Veselý 1944), pozdìji zde zvonek nejspíše zaznamenán nebyl. Ani tak význaèný místní florista, jakým byl J. Šachl, zde druh ji pravdìpodobnì nenalezl (nebo jej alespoò ve svých pracích neuvádí; viz Šachl 1965a, 1965b, 1970, 1982, 1990, 1995, 1999). Charakter stanovištì zcela odpovídá vìtšinì ostatních recentních nálezù (cf. Èech in Additamenta 2: 228, 2003; Hadinec & Èerník in Additamenta 6: , 2007), šlo o jedinou rostlinu (zde navíc okousanou lesní zvìøí) na štìrkovitém okraji lesní cesty. Zajímavostí, která charakterizuje výskyt druhu, je, e autor nálezu zmínìnou cestou ka doroènì chodí pravidelnì v dobì kvìtu tohoto zvonku ji nìkolik (více ne šest) let a zvonek hadincovitý zde jindy nezaznamenal. Tento nález dokumentuje mimoøádnou hodnotu lesního komplexu mezi Mìstcem Králové a Ro ïalovicemi s pøítomností øady ohro ených druhù teplomilných a vlhkých doubrav a luèních biotopù (lokalita zvonku hadincovitého le í ca 300 m od lokality Lathyrus pisiformis (cf. Štefánek 2011). M. Štefánek 64b. Jevanská plošina, 6153b, Pyšely (distr. Benešov): podél cesty pøi okraji lesa a v lesní ú labinì v údolí Køivoveského potoka m pøed soutokem s Mokøanským potokem, ca 30 kvetoucích rostlin ( not. J. Pokorný (foto), T. Burian, J. Hadinec & D. Hrèka); 27 kvetoucích rostlin a 10 sterilních (srpen 2011 not. J. Pokorný). 76a. Moravská brána vlastní, 6473c, Chorynì (distr. Vsetín): PR Choryòský mokøad na jihozápadním okraji Velkého Choryòského rybníku asi 1,5 km Z od zámku Lešná u Valašského Meziøíèí, fragment zachovalého luèního porostu ve støední èásti rezervace, 49 31'04,3"N, 17 54'23,1"E, 275 m n. m., 7 kvetoucích lodyh a 7 sterilních trsù na ploše 10 5 m ( not. J. Tkáèiková & M. Danèák).

14 56 Hadinec & Lustyk: Additamenta X 80a. Vsetínská kotlina, 6574c, Støíte nad Beèvou (distr. Vsetín): støední èást údolního toku Videèky, pravý bøeh nad lesní cestou, Støíte ské paseky, svahová louka J od usedlostí, 440 m n. m. ( leg. M. Sedláèková, NJM). 80a. Vsetínská kotlina, 6574c, Rù ïka (distr. Vsetín): PP Louky pod Štípou [døíve SPR Louka za Klenovem], 2,5 km V od obce, 660 m n. m. ( leg. M. Kašparová, VM). 80a. Vsetínská kotlina, 6674c, Vsetín-Luh: u vjezdu do ohrazené chatové osady Zádilský asi 1 km SV od zámku, 2 kvetoucí rostliny (2003 not. Z. Vrubel). Zvonek hadincovitý se v minulosti vyskytoval roztroušenì v celém širším území Vsetínska. V regionální botanické literatuøe existuje øada historických údajù o výskytu, zejména v tìsnìjším okolí Vsetína (Bubela sine anno, 1879, Formánek 1884, Øíèan 1936, Neuhäusl & Neuhäuslová 1968, 1969). Také je udáván z Hovìzí a Rù ïky (Øíèan l. c.) a z Kateøinic (V. Pospíšil 1941 in Skýpalová 1987). Vìtší poèet lokalit je uvádìn ze severního úpatí Hostýnských vrchù Valašské Meziøíèí-Polièná (Sapetza 1865), Branky, Police (Gogela 1903) a z jihozápadního úpatí Veøovických vrchù Jehlièná (Sapetza 1856, 1865). V posledních dvaceti letech byl zaznamenán jen ojedinìle. V roce 1991 byla nalezena populace asi 10 a 15 kvetoucích rostlin na svahové louce u Støíte e nad Beèvou, která se vyskytovala buï na kontaktu s vegetací svazu Molinion caeruleae nebo pøímo v ní. V její blízkosti byly zaznamenány druhy Filipendula ulmaria, F. vulgaris, Galium schultesii, Juncus articulatus, J. compressus, J. inflexus, Molinia arundinacea, Succisa pratensis, Trifolium medium a T. montanum (M. Sedláèková in litt.). Další lokalitou, na které byl druh v roce 2003 po témìø sedmdesáti letech ovìøen, jsou tzv. Louky za Klenovem (naposledy 1932 a 1934 leg. G. Øíèan, GM); lokalita byla v roce 1949 vyhlášena za chránìné území a v roce 1999 pøejmenována na PP Louky pod Štípou. V roce 2003 byl druh pozorován také v blízkosti Vsetína. V souèasnosti ale zøejmì ani zde ani na ostatních v literárních pramenech zmiòovaných lokalitách s nejvìtší pravdìpodobností neroste. V roce 2011 se nám podaøilo zcela náhodnì a pøekvapivì objevit zvonek hadincovitý v pøírodní rezervaci Choryòský mokøad nedaleko Valašského Meziøíèí. Území rezervace, která chrání jediný velkoplošný mokøad na Vsetínsku, je pomìrnì èasto navštìvováno a opakovanì zde byly provádìny také inventarizaèní prùzkumy (Danèák 2001, Tkáèiková 2004). Pøesto zde nebyl zvonek nikdy v minulosti zaznamenán. Nález je velmi zajímavý také tím, e druh zde roste ve vegetaci støídavì vlhkých luk svazu Molinion caeruleae, co pro nìj není v ÈR pøíliš typický biotop (cf. Kovanda in Slavík 2000: ). Plocha, na které byly rostliny nalezeny, byla pravdìpodobnì v posledních letech vyèištìna od náletu (dosud obrá ejí keøe Cornus sanguinea a Salix cinerea). Charakter vegetace dokumentuje následující fytocenologický snímek: [16 m 2, J. Tkáèiková. E 1 (90 %): Carex brizoides 3, Cirsium palustre 2a, Juncus conglomeratus 2a, Salix cinerea 2a, Cruciata glabra 2m, Potentilla erecta 2m, Calamagrostis epigejos 1, Holcus lanatus 1, Lysimachia vulgaris 1, Myosotis palustris subsp. laxiflora 1, Luzula multiflora 1, Agrostis capillaris +, Campanula cervicaria +, Cornus sanguinea +, Epilobium palustre +, Galium album agg. +, Galium palustre agg. +, Lathyrus pratensis +, Lythrum salicaria +, Molinia arundinacea +, Peucedanum palustre +, Rubus sp. +, Solidago gigantea +, Vicia hirsuta +, Angelica sylvestris

15 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , r, Epilobium ciliatum r. E 0 (60 %): Aulacomnium palustre 2a, Lophocolea bidentata 2a, Atrichum undulatum 1, Eurhynchium hians 1, Brachythecium rivulare +, Calliergonella cuspidata +, Plagiomnium affine agg. +.] I pøes souèasný nález je nutné pova ovat zvonek hadincovitý v širším území Vsetínska (podobnì jako na celém území ÈR) za mimoøádnì vzácný druh. J. Tkáèiková & M. Danèák 79. Zlínské vrchy, 6771b, Mladcová (distr. Zlín): zarùstající okraj zpevnìného slo ištì døeva na høbetu 280 m J JJZ od kóty 378,0, ca 1,7 km SSV od bývalého velkostatku v severní èásti obce, 49 15'13,3 N, 17 39'22,1''E, 347 m n. m., nìkolik rostlin ( leg. L. Èech, herb. Èech). 79. Zlínské vrchy, 6772a, Zlín: rozvolnìná lada s køovinami pod vedením vysokého napìtí Z od modøe znaèené turistické stezky, 250 m SSZ od restaurace Koliba-Kocanda, ca 2,8 km SSV od zámku ve mìstì, 49 14'01,4''N, 17 40'27,6''E, 326 m n. m., desítky rostlin ( leg. L. Èech, herb. Èech). Další nálezy doplòují obraz rozšíøení zvonku hadincovitého v lesních komplexech severnì od Zlína (cf. Èech in Additamenta 6: 258, 2007). Obì stanovištì pøedstavují sukcesnì raná stadia rozvolnìných sušších a mezofilních trávníkù, následujících po pasekové vegetaci tøídy Epilobietea angustifolii. Lze pøedpokládat, e výskyt zvonku nemusí mít na tìchto lokalitách delšího trvání a jeho pøe ívání zde závisí na vzniku nových vhodných stanoviš a dostateèného mno ství diaspor. L. Èech Bubela J. (1879): Rostlinstvo kvìteny Vsetínské. Ms. [Depon. in: Knih. Muz. regionu Valašsko ve Vsetínì, pracovištì Valašské Meziøíèí] Bubela J. (sine anno): Rostliny na Valašsku rostoucí. Ms. [Depon. in: Knih. Muz. regionu Valašsko ve Vsetínì, pracovištì Valašské Meziøíèí] Èelakovský L. (1873): Prodromus kvìteny èeské. Vol. 2. In: Arch. Pøírod. Výzk. Èech, Praha, sect. 3a: , Praha. Danèák M. (2001): Choryòský mokøad. Ms. [Depon. in: Krajský úøad Zlínského kraje, Zlín] Domin K. (1901): O výletì do Dymokurska a Ro ïalovicka. Vesmír 31: 8 9, Formánek E. (1884): Beitrag zur Flora Beskiden und des Hochgesenkes. Oesterr. Bot. Z. 34: 168, , , & Gogela F. (1903): Z kvìteny pahorkatiny podkarpatské na Moravì východní. Vìstn. Klubu Pøírod. Prostìjov 5 (1902): Knì ourek (1902): Holý kopec u Dymokur. Vesmír 31: 238. Neuhäusl R. & Neuhäuslová Z. (1968): Floristický materiál ke kvìtenì Moravy I. Zprávy Ès. Bot. Spoleè. 3: Neuhäusl R. & Neuhäuslová Z. (1969): Floristický materiál ke kvìtenì Moravy II. Zprávy Ès. Bot. Spoleè. 4: Pospíchal E. (1882): Kvìtena poøíèí Cidliny a Mrliny. Arch. Pøírod. Prozk. Èech, Bot. Odd., IV/5: Pospíšil V. (1964): Die Mährische Pforte, eine Pflanzengeographische Studie. Èas. Morav. Mus. Brno, vìdy pøír., 49: Øíèan G. (1936): Kvìtena okresu Vsetínského a Valašskomeziøíèského. Ms. [Depon. in: Knih. Muz. regionu Valašsko ve Vsetínì, pracovištì Valašské Meziøíèí] Sapetza J. (1856): Beitrag zur Flora von Mähren und Schlesien. Verh. Zool. Bot. Ges. Wien 6:

16 58 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Sapetza J. (1865): Die Flora von Neutitschein. Abh. Naturforsch. Ges. Görlitz 12: Skýpalová Z. (1987): Florografická studie povodí potoka Kateøinka (SZ od Vsetína). Ms., 250 p. [Dipl. práce; depon in: Knih. Úst. Bot. Zool. Pøír. Fak. Masaryk. Univ., Brno] Šachl J. (1965a): Chránìné a vzácné rostliny na Podìbradsku a Nymbursku. Podìbrady. Šachl J. (1965b): Floristický pøíspìvek ke kvìtenì Podìbradska. Èas. Nár. Muz., ser. natur., 134: Šachl J. (1970): Druhý pøíspìvek ke kvìtenì Podìbradska. Èas. Nár. Muz., ser. natur., 137 (1968)/3 4: 1 8. Šachl J. (1982): Tøetí pøíspìvek ke kvìtenì Podìbradska. Èas. Nár. Muz., ser. natur., 150 (1981): Šachl J. (1990): Ètvrtý pøíspìvek ke kvìtenì Podìbradska. Èas. Nár. Muz., ser. natur., 155 (1986): Šachl J. (1995): Pátý pøíspìvek ke kvìtenì Podìbradska. Èas. Nár. Muz., ser. natur., 164: Šachl J. (1999): Šestý pøíspìvek ke kvìtenì Podìbradska. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 34: Štefánek M. (2011): Hrachor hrachovitý (Lathyrus pisiformis) v Èeské a Slovenské republice. Pøíroda 31: Tkáèiková J. (2004): Botanický inventarizaèní prùzkum PR Choryòský mokøad. Ms. [Depon. in: Knih. Muz. regionu Valašsko ve Vsetínì, pracovištì Valašské Meziøíèí] Veselý J. (1944): Pøíspìvky ke kvìtenì Èech. Vìda Pøír. 22: Carex digitata var. pallens Fristedt C3 [Syn.: C. pallens (Fristedt) Harmaja, C. pallidula Harmaja] 21a. Hanácká pahorkatina, 6668a, Ondratice (distr. Prostìjov): severozápadní úboèí bývalé pískovny, neodtì ený zbytek pùvodního svahu s ojedinìlými Pinus sylvestris, 850 m JJV od støedu obce, 49 21'23"N, 17 04'04"E, 278 m n. m. ( leg. H. Kleinová, rev. R. Øepka, OLM). Ostøice prstnatá bledoplevá roste na lokalitì zejména v dolní èásti pøíkrého svahu v zapojené vegetaci svazu Bromion erecti na podkladu tøetihorního (vápnitého) písku štìrkopísku se slabou pøímìsí spraše a sprašových hlín. Slo ení vegetace na lokalitì dokumentuje následující fytocenologický snímek: [2 2 m, expozice S, sklon 30, písek s pøímìsí sprašové hlíny, R. Øepka. E 1 (65 %): Anthericum ramosum 2, Carex digitata var. pallens 2, Anthyllis vulneraria 1, Asperula cynanchica 1, Aster amellus 1, Brachypodium pinnatum 1, Carlina acaulis 1, Galium glaucum 1, Chamaecytisus ratisbonensis 1, Prunella grandiflora 1, Pyrethrum corymbosum 1, Salvia pratensis 1, Briza media +, Bupleurum falcatum +, Campanula glomerata +, Carex caryophyllea +, Euphorbia cyparissias +, Festuca rupicola +, Galium pumilum +, Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum +, Medicago falcata +, Potentilla heptaphylla +, Pulsatilla grandis +, Scabiosa canescens +, Achillea collina r, Avenula pratensis r, Centaurea scabiosa r, Knautia arvensis r, Koeleria pyramidata r, Leucanthemum vulgare r, Linum catharticum r, Lotus corniculatus r, Pimpinella saxifraga r. E 0 (70 %): neanalyzováno] Carex digitata var. pallens je známa ji od roku 1857, kdy byla popsána Fristedtem ze severní èásti Švédska. Hari Harmaja, který tento taxon studoval na území Fenoskandie, publikoval dvì zásadní studie (Harmaja 1986, 1990) a povýšil tuto varietu do ranku samostatného druhu. Teprve nedávno (Harmaja 2005) publikoval pro tento taxon nové jméno C. pallidula, nebo døívìjší jméno C. pallens bylo ji platnì publikováno pro jiný

17 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , Tab. 1. Diakritické znaky Carex digitata var. digitata a C. d. var. pallens. Tab. 1. Diacritic characters of Carex digitata var. digitata and C. d. var. pallens. C. d. var. pallens C. d. var. digitata délka mošnièky (2,5 )2,9 3,6( 3,9) mm 3,4 4,2 mm tvar mošnièky relativnì širší, tupìji trojhranná, u ší, ostøe trojhranná, na vrcholu na vrcholu zaoblená do zobánku vyta ená délka a tvar zobánku krátký, náhle nasedající na delší, z vrcholu tìla mošnièky vrchol tìla mošnièky, stejnì postupnì vyta ený, delší ne dlouhý jako široký, široce široký, úzce ku elovitý ku elovitý zbarvení pochev zelenavé a bledì zelené purpurové a tmavì purpurové lody ních listù s èervenou dolní èástí zbarvení pochvy listenu pod zelená s hnìdým okrajem celá nachovì hnìdá se nejdolejším samièím kláskem pøi ústí pochvy svìtlejším okrajem pøi ústí pochvy druh rostoucí na území Èíny. Jako navazující odpovìï na Harmajovy èlánky publikoval Holub (1991) studii, která se podrobnì zabývá tímto taxonem na území Èeskoslovenska; tam odkazuji ètenáøe k získání faktù, které zde nejsou znovu probírány. Bìhem dalších 20 let byly publikovány nìkteré další skuteènosti: jednak byl druh nalezen i v Polsku (Szel¹g 2001) a také švédský botanik T. Tyler (2003) publikoval studii, ve které se zabývá vztahy taxonù sekce Digitatae na území Skandinávie. Ze závìrù této práce vyplývá, e C. pallidula je taxon zasluhující rank druhu a e C. digitata s. str. a C. pallidula se mohou køí it s ostatními taxony sekce (platí pro Skandinávii). Výsledky dále popírají pøíbuznost C. digitata a C. pallidula s dalším druhem sekce Digitatae, C. rhizina, který s nimi netvoøí hybridy, jak se døíve pøedpokládalo. Z území Finska byl také publikován sterilní køí enec C. digitata C. pallidula (Harmaja 1990). Diakritické znaky vymezující C. digitata var. pallens vùèi var. digitata jsou uvedeny v tabulce 1. (Holub 1991). I kdy skandinávští autoøi i J. Holub rozlišují tyto taxony na úrovni druhu a pøinášejí k této problematice mnohá fakta, ve zpracování rodu Carex pro Kvìtenu Èeské republiky jsme spolu s V. Grulichem (Grulich & Øepka in prep.) pøijali øešení na úrovni variet (C. digitata var. digitata a var. pallens). Vedly nás k tomu taxonomické, geografické i ekologické dùvody. U moravských a u nìkterých èeských rostlin var. pallens lze nalézt vìtšinou malé morfologické odlišnosti od var. digitata, diakritické znaky jsou málo výrazné a urèení tìchto rostlin mù e být nejisté. Dobøe jsou svými znaky diferencovány napø. rostliny na vápencích v Pøedšumaví. Jako intermediární formy oznaèuji rostliny, které mají délku a tvar zobánku, jako to nejdùle itìjšího diagnostického znaku, na pozici mezi obìma taxony. Takovéto rostliny byly v herbáøích oznaèeny staršími autory jako C. digitata var. intermedia Crépin. Carex digitata var. pallens i C. d. var. digitata se vyskytují v rámci areálu C. digitata s. l. nediferencovanì a místy na spoleèných lokalitách; oba taxony tedy nemají vùèi sobì ádný samostatný areál. Dosud známé rozšíøení var. pallens je velmi disjunktivní, zasahující od

18 60 Hadinec & Lustyk: Additamenta X severní Skandinávie na severu Evropy po jihovýchodní Èernou Horu na jihu. Tento fakt však mù e být zpùsoben dosud znaènì nedokonalou znalostí jejího rozšíøení. Ekologické nároky obou taxonù jsou podobné, oba vyhledávají èastìji vápnité podklady a jen u var. pallens mù eme díky dosud známým údajùm z území Èech tušit, e preferuje nelesní typy biotopù na rozdíl od nominátní variety, která roste pøevá nì v lesích. Carex digitata var. pallens si nepochybnì na našem území vy ádá ještì další a podrobnìjší studium. Stinné bledoplevé typy C. digitata s. str. jsou oznaèovány jako var. pallida Asch. & Graebn. a nepatøí k výše komentovanému taxonu. Mají pochvy lody ních listù, pochvy listenù pod nejdolejším samièím kláskem i plevy samèích i samièích kláskù bledé nebo netypicky a nevýraznì zbarvené, Na území ÈR se tato odchylka vyskytuje zøídka. Výsledky studia èeských i moravských herbáøù dokazují nepomìrnou vzácnost C. d. var. pallens na Moravì (dosud 18 lokalit), kdy celkový poèet èeských lokalit nyní dosahuje 110. Holub (1991) uvádí pro Èechy 89 lokalit, pro Moravu pouze jedinou, avšak zmiòuje absenci údajù z moravských herbáøù. Následující pøehled pøináší dosud zjištìné údaje z Moravy dolo ené herbáøovým sbìrem: 16. Znojemsko-brnìnská pahorkatina, 6765a, Èeská (distr. Brno): jihozápadní stinná èást okraje lesa Strá ná, 1 km V od obce (1981 leg. J. Saul, BRNM). 16. Znojemsko-brnìnská pahorkatina, 6765d, Brno-Královo Pole: dubový les na stráni nad královopolským høbitovem (1987 leg. R. Øepka, herb. Øepka). 16. Znojemsko-brnìnská pahorkatina, 6963a/b, Jamolice (distr. Znojmo): pod Templštýnem na skalách (1952 leg. J. Horòanský, BRNM). 16. Znojemsko-brnìnská pahorkatina, 7062d, Plaveè (distr. Znojmo): suchý dubový les u ji ního okraje lesa Ruda, 1,7 km JV od obce (1986 leg. R. Øepka, herb. Øepka). 19. Bílé Karpaty stepní, 7071b/d, Uherský Brod (distr. Uherské Hradištì): háj Lipiny [J od Nivnice] (1924 leg. S. Stanìk, BRNU). 67. Èeskomoravská vrchovina, 6564d, Lomnice u Tišnova (distr. Brno): travnatý svah leby nad obcí Strhaøe (1962 leg. A. Hrabìtová, BRNU). 67. Èeskomoravská vrchovina, 6763a, Velká Bíteš (distr. ïár nad Sázavou): Jindøichov, smrkový les s borovicí východnì od hájovny Demáèky, 0,8 km SV od obce (1987 leg. R. Øepka, herb. Øepka). 68. Moravské podhùøí Vysoèiny, 6564a, Nedvìdice (distr. Brno): buèina v údolí Chlébského potoka (1947 leg. V. Skøivánek ml., BRNM). 68. Moravské podhùøí Vysoèiny, 6764b, Chudèice (distr. Brno): Kùòky (1924 leg. J. Šmarda, BRNU). 70. Moravský kras, 6666a, Nové Dvory (distr. Blansko): Koòský spád (1962 leg. J. Šmarda, BRNM). 70. Moravský kras, bez udání bli ší lokalizace (1968 leg. L. Vanìèková, BRNM). 70. Moravský kras, 6766d, Mokrá (distr. Brno): smíšený les 0,8 km SSV od obce (1987 leg. R. Øepka, BRNM). 70. Moravský kras, 6766d, Mokrá (distr. Brno): pøi lesní cestì k obci Hostìnice (1978 leg. F. Dvoøák, BRNU). 71c. Drahanské podhùøí, 6667c/d, Rychtáøov (distr. Vyškov): Vápencový leb u obce (1884 leg. E. Formánek, BRNM). 71c. Drahanské podhùøí, 6766d, Hostìnice (distr. Brno): stinný háj u obce (1946 leg. V. Skøivánek ml., BRNM). 75. Jesenické podhùøí, 6472a, Hranice na Moravì (distr. Pøerov): Hrabùvka (1912 leg. F. Petrak, PR). 76b. Tršická pahorkatina, 6470d, Lipník nad Beèvou (distr. Pøerov): Svrèov (1911 leg. F. Petrak, PR). R. Øepka

19 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , Harmaja H. (1986): Carex pallens, an overlooked Fennoscandian species. Ann. Bot. Fenn. 23: Harmaja H. (1990): On the taxonomy and chorology of Carex pallens. Ann. Bot. Fenn. 27: Harmaja H. (2005): Carex pallidula, nom. nov. Ann. Bot. Fenn. 42: Holub J. (1991): K nálezu Carex pallens v Èeskoslovensku. Zprávy Ès. Bot. Spoleè. 26: Szel¹g Z. (2001): Carex pallens (Cyperaceae), a species new to Poland. Polish Bot. J. 46: Tyler T. (2003): Allozyme variation in Carex sect. Digitatae evidence of introgression, genetic distinctiveness and evolution of taxa. Pl. Syst. Evol. 237: Carex grayi J. Carey 68. Moravské podhùøí Vysoèiny, 6864a, Zastávka (distr. Brno): zplanìle na vlhèím ruderálním stanovišti pod schody vedoucími od hlavní silnice v obci na chodník k eleznièní stanici Zastávka u Brna, 49 11'20"N, 16 21'38,7"E, 3 rostliny ( leg. P. Hrbáè, herb. Hrbáè, det. R. Øepka). Ostøice Grayova (Carex grayi) je severoamerický druh, který se u nás v souèasné dobì obèas pìstuje jak v botanických, tak soukromých zahradách. Coby dekorativní rostlinu trávovitého vzhledu nabízí tuto ostøici ji øada èeských zahradnických firem. Po stránce systematické jde o druh ze sekce Lupulinae Tuckerman ex J. Carey, do které je øazeno jen šest druhù kromì C. grayi ještì C. gigantea, C. intumescens, C. lousianica, C. lupuliformis a C. lupulina. Jedná se o druhy pùvodní pouze v Severní Americe. Samotná C. grayi bývá pokládána za ostøici s vùbec nejvìtšími mošnièkami (12, mm), jde tedy o zjev mezi ostøicemi nápadný. Její pùvodní rozšíøení sahá na severoamerickém subkontinentu od Aljašky pøes kanadské provincie Ontario a Québec a po Floridu. Na stanovišti v obci Zastávka se kromì C. grayi nacházela i bì ná, autochtonní C. ovalis. Ostøice Grayova se sem dostala zøejmì z nìkteré z blízkých zahrádek u rodinných domkù. Místo nálezu následnì negativnì ovlivnily stavební práce a v následujícím roce jsem zde ji ostøici nenašel, šlo tedy nejspíše jen o pøechodné zplanìní. P. Hrbáè Carex ornithopoda Willd. C2 4c. Úštìcká kotlina, 5451d, Drahobuz (ditr. Litomìøice): bývalá pastvina na svahu severní expozice asi 200 m J od obce, 50 31'17,3"N, 14 19'19,8"E, podklad tvoøí turonské vápnité pískovce, bohatá populace (duben 2008 leg. J. Novák, BRNU (?), rev. R. Øepka). 20a. Buèovická pahorkatina, 6869a, Strabenice (distr. Kromìøí ): sušší stráò JV JZ expozice nad levým bøehem Litavky 0,9 km SZ od kostela, 49 11'45,5''N, 17 13'20''E, 330 m n. m. ( leg. P. Batoušek, herb. Batoušek). 71a. Bouzovská pahorkatina, 6366d, Kladky (distr. Prostìjov): a) prudká stráò s pøeva ující ji ní expozicí, 49 37'47"N, 16 49'38"E, 460 m n. m., v posledních letech znovu kosená louka s Brachypodium pinnatum, Thymus pulegioides, Chamaecytisus supinus, Trifolium montanum, Centaurea scabiosa, Solidago virgaurea, Inula salicina aj., stovky rostlin na ploše ca m ( not. H. Kleinová). Lokalita je vzdálena 150 m SV od lokality objevené v roce b) pravidelnì kosená mezofilní louka, druhovì chudá, mírný svah jihozápadní expozice, 49 37'47"N, 16 49'48"E, 466 m n. m., stovky rostlin na ploše ca m ( not. H. Kleinová). Lokalita je vzdálena 350 m VSV od lokality objevené v roce 2003.

20 62 Hadinec & Lustyk: Additamenta X c) jihozápadnì orientovaný svah se vzrostlými tøešnìmi pod opuštìnou chatkou, 49 37'37"N, 16 49'45"E, 486 m n. m., silnì degradovaný nekosený porost s dominantní Brachypodium pinnatum a Calamagrostis epigejos, 2 trsy ( not. H. Kleinová). Lokalita je vzdálena 320 m JV od lokality objevené v roce a. Bouzovská pahorkatina, 6367c, Kladky (distr. Prostìjov): prudká stráò ji ní expozice, 49 37'54"N, 16 49'55"E, 494 m n. m., vegetace svazu Bromion erecti, v dùsledku absence hospodaøení zarùstající druhy Arrhenatherum elatius, Calamagrostis epigejos, Dactylis glomerata a náletem Acer pseudoplatanus (lokalitu ze spodní strany svahu znaènì zastiòuje), desítky rostlin na ploše ca 15 5 m, nìkolik rostlin bylo zaznamenáno také na sousední kosené louce, oddìlené od nekosené èásti porostem osiky; zde pouze v dolní èásti svahu a pøi okraji osikového porostu ( not. H. Kleinová). Lokalita je vzdálena 550 m SV od lokality objevené v roce b. Drahanská plošina, 6366b, Bøezinky (distr. Svitavy): louka v horní èásti svahu pod lesem asi 500 m JV od eleznièní stanice Nectava, 49 39'20"N, 16 47'10"E, 380 m n. m., stovky rostlin na ploše ca m ( leg. J. Komárek, herb. Komárek). V údolí Bìlé (levostranný pøítok Nectavy) byla ostøice ptaèí no ka nalezena v roce 2003 na svahové louce naproti bývalému rekreaènímu zaøízení Upolín (Øepka in Additamenta 4: 98 99, 2005). V letech byla v tomto údolí zjištìna ještì na dalších mikrolokalitách. Tøi jsou na pravé stranì údolí, ètvrtá (c) je stejnì jako pùvodní lokalita na levé stranì údolí vzdálená od ní 320 m. Lokalita u Bøezinek se nachází v horní èásti jihozápadnì exponovaného svahu. Jedná se o vegetaci svazu Bromion erecti, vzácnì s Gentianopsis ciliata. Na nejsva itìjších místech, na kterých není vegetace pøíliš zapojená, roste Potentilla tabernaemontani a Arabis hirsuta. Na povrch místy vystupuje geologický podklad (vápenec). Luèní porost není nijak obhospodaøován a šíøí se do nìj Calamagrostis epigejos a nálet døevin. H. Kleinová & J. Komárek 80a. Vsetínská kotlina, 6574d, Tylovice (distr. Vsetín): jihozápadní svahy vrchu Rysová (1955 leg. S. Stanìk, BRNM). 82. Javorníky, 6674b, Valašská Bystøice (distr. Vsetín): louka na Ptáènici u Vsackého Cábu, asi 800 m n. m. (1940 leg. H. Zavøel, PRC). Ostøice Carex ornithopoda je velmi lokálním druhem kvìteny ÈR, dílem proto, e pøedstavuje na našem území alespoò 2 odlišné migroelementy alpský v Pošumaví a karpatský na Moravì a zøejmì i ve východních a mo ná i severních Èechách. Druhým dùvodem vzácnosti je nenápadnost a velmi èasná fenologie, tak e ve vzrostlejší kvìtnové a èervnové vegetaci ji lze snadno pøehlédnout. V posledních letech se však pøece jen objevilo více nových lokalit v územích, kde byla do té doby druhem neznámým a nepøedpokládaným, napø. na Prostìjovsku (poprvé Øepka in Additamenta 4: 98 99, další lokality výše), na Chotìboøsku (Èech 2001, cf. té Èech in Additamenta 4: 98) nebo u Hradèan nedaleko Mimonì (Sádlo et al. 2011). Podobný charakter má i lokalita v Úštìcké kotlinì (viz výše), víceménì navazující na lokality u Libìchova (Hrouda et al. 1996) i na zmínìný výskyt na Mimoòsku. Nový výskyt u Strabenic se nachází poblí lokality u Lísek, rovnì zjištìné teprve pøed 25 lety. Druh zde poprvé zaznamenal B. Trávníèek v roce 1986 (doklad v OL), posléze

21 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , V. Grulich a V. Pluhaø v roce 1988 (doklad v MMI), Z. Kaplan v roce 2004 (herb. Kaplan) a výskyt byl ovìøen i v roce 2006 pøi exkurzi v rámci floristického kursu ÈBS ve Slavkovì (cf. Grulich 2007). V herbáøích BRNM a PRC byly nalezeny starší doklady ze Vsetínska, k nim se zøejmì vztahují pomìrnì široce lokalizované údaje Soláò a Vsatský Cáb v Nové kvìtenì ÈSSR (Dostál 1989) lokalita Soláò se zøejmì vztahuje k polo ce od Tylovic. Tyto údaje bez jakéhokoli zpøesnìní pozdìji zmiòuje ve svém komentáøi Øepka (in Additamenta 4: 99). Aèkoli v prùbìhu floristického kursu ÈBS ve Vsetínì druh nalezen nebyl (cf. Koutecký et al. 2009), nelze vylouèit, e zdejší populace stále existují. V. Grulich Èech L. (2001): Nová lokalita ostøice ptaèí no ky Carex ornithopoda Willd. na Chotìboøsku. Vlastiv. Sborn. Vysoèiny, Jihlava, sect. natur., 15: Dostál J. (1989): Nová kvìtena ÈSSR. Vol. 1 & 2. Academia, Praha, 1548 p. Grulich V. [ed.] (2007): Výsledky kursu Èeské botanické spoleènosti ve Slavkovì u Brna ( èervence 2006). Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 42, pøíl. 2007/2: Hrouda L., Mandák B. & Hadinec J. [eds] (1996): Materiály k flóøe Kokoøínska a Mìlnicka. Výsledky 33. floristického kurzu Èeské botanické spoleènosti v Mìlníku. Pøíroda 7: Koutecký P., Popeláøová M., Lustyk P., Danèák M., Tkaèíková J. & Hlisnikovský D. [eds] (2009): Výsledky floristického kursu Èeské botanické spoleènosti ve Vsetínì (29. èervna 5. èervence 2008). Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 44, pøíl. 2009/1: Sádlo J., Petøík P., Boublík K., Rychtaøík P. & Šímová I. (2011): Diverzita rostlinstva Hradèanských stìn (Dokesko) a její pøíèiny. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 46: Carex riparia Curtis C4a 37e. Volyòské Pøedšumaví, 6749a, Pracejovice (distr. Strakonice): PR Ba antnice u Pracejovic, bøehy lesních tùní ve východní èásti rezervace, 49 15'30"N, 13 52'18"E, 394 m n. m. ( leg. R. Pauliè, CB, rev. M. Lepší). Pracejovice: louky na pravém bøehu øeky Otavy V od lesa Ba antnice 2 km VSV od obce, 49 15'27"N, 13 52'41"E, 393 m n. m. ( not. R. Pauliè). 37i. Chvalšinské Pøedšumaví, 7050b, Záhoøí u Chrobol (Prachatice): PP Pod Ostrou horou, øídká olšina na levém bøehu Záhoøského potoka 0,7 km JZ od návsi v osadì, 48 56'32"N, 14 05'54"E, 685 m n. m. ( leg. V. Grulich & A. Vydrová, BRNU). [4 4 m, expozice SZ, sklon 1, V. Grulich & A. Vydrová. E 1 (75 %): Caltha palustris 3, Cardamine amara 2, Carex riparia 2, Filipendula ulmaria 2, Anemone nemorosa +, Salix cinerea +, Urtica dioica +] Ostøice pobøe ní patøí v Pošumaví k velmi vzácným druhùm. Ve fytochorionu Šumavsko-novohradské podhùøí je nejèastìjší v podokrese Strakonické vápence, kde byl výskyt dolo en asi na 10 lokalitách u Krt, Støely, Dra ejova, Drou etic a Rovné (cf. Moravec 1972); v poslední dobì byla potvrzena u Drou etic (Chán 1999; 2005 foto V. Grulich & A. Vydrová; 2005 leg. R. Pauliè, CB) a Støely (2010 leg. R. Pauliè, CB). V ostatních podokresech je mnohem vzácnìjší. V herbáøi v muzeu v Kašperských Horách je ulo en doklad od Bojanovic z podokresu Sušicko-hora ïovické vápence (1974 leg. J. Vanìèek, KHMS). Ve Volyòském Pøedšumaví tento druh poprvé zaznamenal v roce 1956 J. Moravec u Bohumilic v údolí smìrem k Boøanovicím (Moravec l. c.);

22 64 Hadinec & Lustyk: Additamenta X novì byly nalezeny lokality u Pracejovic (viz výše). Z Chvalšinského Pøedšumaví existuje jediný údaj z rezervace Pod Ostrou horou (Albrecht in Chán l. c.; cf. té Albrecht et al. 2003), k nìmu ale nebyla k dispozici herbáøová polo ka: tamìjší výskyt C. riparia se v roce 2011 podaøilo potvrdit a dolo it. V podokrese Køem ské hadce se nachází jediná lokalita u rybníka v obci Holubov (Chán l. c.; 2002 leg. V. Grulich, BRNU), která má zøejmì druhotný charakter. Sekundární výskyt byl zaznamenán ještì v podokrese Kaplické mezihoøí na eleznièním náspu u obce Bujanov (1965 leg. S. Kuèera, CB). Údaj z Novohradského podhùøí od Nových Hradù, který uvádí Chán (l. c.), se zøejmì vztahuje k lokalitì, která ji le í v sousední Tøeboòské pánvi (snad Nové Hrady, rybník u nádra í, Marek 1910); tam je ostøice pobøe ní podstatnì hojnìjší. R. Pauliè & V. Grulich Albrecht J. et al. (2003): Èeskobudìjovicko. In: Mackovèin P. & Sedláèek M. [eds], Chránìná území ÈR, Vol. 8, Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR a EkoCentrum Brno, Praha, 808 p. Marek T. (1910): Kvìtena Èeskobudìjovicka. Ms. [Depon. in: Soukr. knih. A. Vydrová, Vèelná] Moravec J. (1972): Floristické údaje z terénního prùzkumu ji ních a jihozápadních Èech. (Kartotéka z let ). Ms. [Opis; depon. in: Soukr. knih. R. Pauliè, Strakonice] Caucalis platycarpos L. subsp. platycarpos C2 21a. Hanácká pahorkatina, 6668a, Ondratice (distr. Prostìjov): okraj pole podél travnatého úvozu, polní tra Soudná, ca 0,8 km JJZ od støedu obce, 49 21'21,5"N, 17 03'38,8"E, 326 m n. m. ( , not. H. Kleinová & J. Podhorný). Ondratice: okraj pole u Ondratické pískovny ca 0,7 km JJV od støedu obce, 49 21'25"N, 17 03'50,7"E, 290 m n. m. ( , not. H. Kleinová & J. Podhorný). Centaurea oxylepis (Wimm. & Grab.) Hayek C4a 37f. Strakonické vápence, 6649c, Radomyšl (distr. Strakonice): výslunné stránì nad potùèkem, tekoucím z rybníka Malduchy, S od malého rybníèku SV od osady Podolí, 49 18'59,5"N, 13 54'14,1"E, 460 m n. m., ojedinìle ( leg. R. Pauliè, CB, rev. P. Koutecký). Ze Strakonických vápencù existují jen velmi staré doklady od Drou etic (1879 leg. J. Velenovský, PRC) a Malé Turné (1882 leg. J. Velenovský, PRC). Vzácnì bývá v území nalézán køí enec Centaurea jacea oxylepis (C. fleischeri Hayek): severní okraj lesa Tisovníku ji nì od Hubenova (2010 leg. R. Pauliè, CB) nebo na mezích u eleznièní trati JV od dvora Kaletice u Radomyšle (2007 leg. R. Pauliè, CB). R. Pauliè Centaurium pulchellum (Sw.) Druce C2 37e. Volyòské Pøedšumaví, 6848d, Chvalšovice (distr. Strakonice): mokøiny a kalu e na dnì opuštìného kamenolomu 0,3 km SV od osady, 49 08'45,5"N, 13 45'42,7"E, 620 m n. m., nìkolik desítek rostlin ( leg. R. Pauliè, CB). Nový druh pro fytogeografický podokres Volyòské Pøedšumaví. R. Pauliè

23 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , f. Strakonické vápence, 6749a, Dra ejov (distr. Strakonice): na okraji asfaltové cesty ji nì od rybníèku Na Lepci SZ od Starého Dra ejova, 49 16'39,3"N, 13 51'29,2"E, 422 m n. m., nìkolik rostlin ( leg. R. Pauliè, CB). 37f. Strakonické vápence, 6749a, Krty (distr. Strakonice): lou e na dnì vápencového velkolomu 1 km SV od obce, 49 17'50"N, 13 51'38"E, 450 m n. m., nìkolik desítek rostlin ( leg. R. Pauliè, CB). Cephalanthera longifolia (L.) Fritsch C3 37e. Volyòské Pøedšumaví, 6749c, Smiradice (distr. Strakonice): malý osiko-bøezový hájek pøi severovýchodním úpatí lesa na návrší zvaném Vápenice (kóta 551,4) 0,6 km JV od obce, 49 13'28,7"N, 13 51'12,4"E, 525 m n. m., 7 rostlin ( leg. R. Pauliè, CB). Okrotice dlouholistá nebyla dosud z Volyòského Pøedšumaví udávána. R. Pauliè Chenopodium botrys L. C2 21a. Hanácká pahorkatina, 6568b, Prostìjov: rozvolnìné porosty ruderálù mezi eleznièní tratí a novì vybudovanou cyklostezkou ca 600 m SSZ od budovy hlavního vlakového nádra í, 49 28'38,9"N, 17 7'38,8"E, 220 m n. m., roztroušenì asi 30 rostlin spoleènì s Anchusa officinalis, Amaranthus albus, Kochia scoparia, Mercurialis annua a Reseda lutea ( leg. J. Komárek, herb. Komárek, rev. K. Fajmon). 67. Èeskomoravská vrchovina, 6865b, Telè (distr. Jihlava): areál bývalých uhelných skladù ve ètvrti Telè-Štìpnice ca 420 m SSV od zámku v obci, 525 m n. m., ca 10 rostlin ( leg. L. Ekrt, MJ). Chenopodium pumilio R. Br. 15b. Hradecké Polabí, 5760d, Hradec Králové: zplanìlý ve spáøe chodníku na Dukelské tøídì, pøed domem è. p. 12, 50 12'50"N, 15 49'10"E, 230 m n. m., asi 15 fertilních rostlin ( leg. M. Hanzl, herb. Hanzl). 63e. Polièsko, 6264d, Vendolí (distr. Svitavy): v centru obce u obecního úøadu, 49 44'27"N, 16 25'15"E, 470 m n. m., v mezerách møí ové dla by parkovací plochy ( leg. J. Roleèek, BRNU, det. K. Fajmon). Jedná se po delší dobì o potvrzení merlíku trpaslièího pro území východních Èech. Poprvé byl druh pozorován v roce 1969 v Chocni (Procházka 1981), následnì je uvádìn ještì v roce 1981 na dvou lokalitách v Pardubicích (Procházka et al. 1983). M. Hanzl 19. Bílé Karpaty stepní, 7170b, Hrubá Vrbka (distr. Hodonín): v centru obce u obecního úøadu, 48 52'18"N, 17 28'38"E, 260 m n. m., 4 drobné rostliny ve spárách mezi ulovými kostkami novì vydlá dìné parkovací plochy ( not. K. Fajmon). 19. Bílé Karpaty stepní, 7171a, Velká nad Velièkou (distr. Hodonín): v obci, asi 75 m Z od evangelické zvonice, 48 52'59"N, 17 31'12"E, 280 m n. m., jemným štìrkem a stavební drtí vysypané místo po zboøeném domì, asi 10 drobných poléhavých rostlin ( not. K. Fajmon). V Bílých Karpatech byl merlík trpaslièí objeven teprve nedávno (Jongepier et al. 2007). Nové nálezy naznaèují, e je alespoò do jejich teplejších poloh zøejmì zavlékán se stavebním materiálem (zejména pískem) èastìji. K. Fajmon

24 66 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Jongepier J. W., Fajmon K. & Otýpková Z. (2007): Významné nálezy cévnatých rostlin v Chránìné krajinné oblasti Bílé Karpaty a v pøilehlém okolí: nové druhy pro území. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 42: Procházka F. (1981): Pøíspìvek ke kvìtenì severovýchodních Èech II. Acta Mus. Reginaehradec., ser. A. sci. natur., 16: Procházka F., Faltys V. & Marek M. (1983): Nové lokality nìkterých zplanìlých a zavleèených rostlin ve východních Èechách. Zprávy Ès. Bot. Spoleè. 18: Chenopodium vulvaria L. C2 36a. Blatensko, 6648b, Záboøí (distr. Strakonice): pata zdi domu u silnice do Hora ïovic asi 100 m V od kostela, 49 22'42,3"N, 13 49'32,4"E, 550 m n. m., 1 trs ( not. P. Koutecký). 37f. Strakonické vápence, 6649d, Radomyšl (distr. Strakonice): u zdi domu na Maltézském námìstí v centru obce, 49 18'57,2"N, 13 55'54,4"E, 460 m n. m., nìkolik rostlin ( leg. R. Pauliè, CB). 38. Budìjovická pánev, 6750c, Mladìjovice (distr. Strakonice): pata zdi hospody U Balounù (t. è. mimo provoz) v centru obce, 49 13'46,9"N, 14 02'56,9"E, 400 m n. m., dva rozlo ité trsy ( leg. P. Koutecký, CBFS). 38. Budìjovická pánev, 6850b, Albrechtice (distr. Strakonice): ve vsi, 49 11'52,5"N, 14 5'50,3"E, 445 m n. m., nìkolik desítek rostlin ( leg. R. Pauliè, CB). Circaea lutetiana L. 37f. Strakonické vápence, 6649c, Radomyšl (distr. Strakonice): na dnì opuštìného lomu pøi okraji lesa na západním svahu návrší V Borkách (kóta 471,9) V od osady Podolí, 49 18'43,6"N, 13 54'12,5"E, 450 m n. m., ojedinìle, spolu s Pyrola minor ( leg. R. Pauliè, CB). 37f. Strakonické vápence, 6649d, Malá Turná (distr. Strakonice): mýtina 400 m V od hájovny v lese Kukly V od osady, 49 19'50,2"N, 13 59'07,4"E, 455 m n. m., hojnì, spolu s Brachypodium sylvaticum, Cardamine flexuosa, Hordelymus europaeus aj. ( leg. R. Pauliè, CB). Ze Strakonických vápencù nebyl tento druh dosud udáván. R. Pauliè Coleanthus subtilis (Tratt.) Seidl C2 64b. Jevanská plošina, 6054b, Jevany (distr. Kolín): vypuštìný Pilský rybník na Jevanském potoce pøi okraji NPR Vodìradské buèiny, 350 m n. m., jen asi 30 kvetoucích rostlin ( leg. J. Pokorný, herb. Pokorný). 86. Slavkovský les, 5842d, Prameny (distr. Cheb): vypuštìný Mýtský (Nový) rybník 2,6 km Z od obce Prameny a 3,4 km SV od osady Kladská, 50 03'06,5"N, 12 41'46,4"E, 814 m n. m., hojnì na vìtšinì plochy bahnitého dna ( leg. & det. P. Tájek, herb. Mìstské muzeum Mariánské Láznì). Nález puchýøky na dnì Mýtského rybníka je prvním záznamem o výskytu tohoto druhu v CHKO Slavkovský les i v celém Karlovarském kraji. Nejbli ší známá lokalita se nachází v Krušných horách na Starém rybníce u Novodomského rašeliništì na Chomutovsku v nadmoøské výšce 807 m, kde puchýøku nalezl È. Ondráèek v roce 2003 (in Additamenta 6: 271, 2007). Mýtský rybník je tedy i novým výškovým maximem druhu v ÈR. Aèkoliv byl Mýtský rybník vypuštìn po více ne 20 letech, puchýøka se zde v roce 2011 vyskytovala velmi hojnì na ploše asi 2,5 ha. Rybník byl po dohodì s vlastníkem napuštìn a po odplození rostlin, tj. koncem srpna.

25 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , Fytocenologický snímek byl zapsán v hustìjším porostu puchýøky nejvìtší pokryvnosti dosahovala na bahnitém substrátu tìsnì pod výše polo enými písèitými sedimenty, ménì hojnì a roztroušenì se vyskytovala ve støední èásti rybníka a podél doèasné vodoteèe. Prùmìrná hustota rostlin v celém rybníce je odhadem pìtinová ne ve snímkované ploše. [2 2 m, expozice VJV, sklon 1, P. Tájek. E 1 (45 %): Coleanthus subtilis 3, Alopecurus aequalis 1, Juncus articulatus 1, J. bulbosus 1, Elatine triandra +, Eleocharis acicularis +, Limosella aquatica +, Rorippa palustris +, Callitriche sp. r, Epilobium sp. r, Persicaria maculosa r, Scirpus sylvaticus r, Sparganium sp. r, Tussilago farfara r] P. Tájek Conioselinum tataricum Hoffm. 97. Hrubý Jeseník, 5869c, Vrbno pod Pradìdem (distr. Bruntál): Vidly, velký skalní srub v horní èásti ji ního svahu Kamzièího vrchu (1173 m), 50 06'11,5"N, 17 14'20,6"E, 1145 m n. m., nìkolik vitálních rostlin pøímo na skále, asi 10 rostlin na jihovýchodním úpatí skály ( not. L. Bureš). Z Hrubého Jeseníku byly známy jen dvì souèasné lokality šabøiny: z Velké kotliny, kde se dosud velmi sporadicky vyskytuje, ji uvádìl ji Grabowski (1843), na erlanových skalách Šumárníku, kde ji sbíral ji J. Vicherek, roste jen nìkolik exempláøù. Z 19. století existují údaje i z více jesenických lokalit, vèetnì poznámek o jejím pìstování v podhorských obcích. L. Bureš Grabowski H. (1843): Flora von Oberschlesien und dem Gesenke, mit Berücksichtigung geognostischen, Boden- und Höhenverhältnisse. Breslau, 452 p. der Conringia orientalis (L.) Dumort. 4a. Lounské støedohoøí, 5549b, Tøebenice (distr. Litomìøice): Teplá, druhovì bohaté plevelové spoleèenstvo na okrajích pole pøi severozápadním okraji osady Døínek, 50 29'36,7"N, 13 58'04,5"E, ojedinìle ( not. T. Burian; Burian 2010). 6. D bán: Líský, Malíkovice (Štefánek in Ondráèek 2009: 73; Štefánek: Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 45: 53 86, 2010). 6. D bán: Srbeè (Štefánek: Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 45: 53 86, 2010). 6. D bán, 5749c, Milý (distr. Rakovník): okraj pole pod PP Milská stráò, na východním okraji obce, 50 14'05,2"N, 13 52'22,1"E ( leg. M. Štefánek & J. Rydlo, PRC; Ondráèek 2009). 7a. Libochovická tabule, 5549d, Køesín (distr. Litomìøice): vrch Viselec, pole na ji ním úpatí, 50 24'10,8"N, 13 59'22"E, desítky rostlin ( (not. L. Hrouda & M. Štefánek; Ondráèek 2009). 7a. Libochovická tabule, 5649b, Dubany (distr. Litomìøice): úhor v sedle mezi severním a ji ním vrcholem Rohatce, asi 1 km ± ZSZ od eleznièní stanice Dubany ( not. L. Hrouda & M. Štefánek; Ondráèek 2009). 7a. Libochovická tabule, 5650a, Dubany (distr. Litomìøice): okraje polí na jihovýchodním úpatí vrchu Rohatec, asi 0,6 km ZSZ Z od eleznièní stanice Dubany ( leg. L. Hrouda & M. Štefánek, PRC; Ondráèek 2009). 7a. Libochovická tabule, 5650a, Evaò (distr. Litomìøice): políèko s vojtìškou 450 m SV od kaple v obci, 50 23'13''N 14 02'00''E, 250 m n. m., asi 100 statných rostlin spolu s Adonis aestivalis, Anagallis

26 68 Hadinec & Lustyk: Additamenta X foemina, Caucalis platycarpos a Euphorbia falcata ( leg. P. Døevojan, L. Hradilová & P. Novák, BRNU). Na mezi nad políèkem byl pozorován rovnì Stachys germanica. 7b. Podøipská tabule: Straèí (Štefánek: Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 45: 53 86, 2010). 7c. Slánská tabule: Bakov, Lešany, Nelahozeves, Uhy, Zemìchy (Štefánek: Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 45: 53 86, 2010). Cotoneaster lucidus Schltdl. 68. Moravské podhùøí Vysoèiny, 6563b, Nedvìdice (distr. Brno): v lesní stráni nad silnicí Nedvìdice Pernštejn asi 100 m ZJZ od obce ( leg. K. Štrymplová, BRNU , ut Aronia melanocarpa). 68. Moravské podhùøí Vysoèiny, 7060c, Bítov (distr. Znojmo): keønaté svahy pod hradem Bítov ( leg. A. Hrabìtová, BRNU , ut C. acutifolia ). V lednu 2010 pøi studiu herbáøových dokladù rodu Cotoneaster v herbáøi BRNU revidoval A. Sennikov (Finské pøírodovìdné muzeum, Helsinská univerzita, Helsinky) dva výše uvedené sbìry z volné krajiny na jihozápadní Moravì jako C. lucidus, skalník lesklý. Tento druh pochází z východní Sibiøe (Kurbatskij 1988, Koblí ek 2006) a ve støední Evropì se pìstuje jako okrasná døevina. Z Èeské republiky jej jako zplanìlý uvádí Pyšek et al. (2002), a to z jediné lokality, pøièem pùvod tohoto údaje se mnì nepodaøilo zjistit. Výskyt na uvedených místech jsem se nepokoušel ovìøit a samotné schedy neobsahují údaje o stupni zplanìní. Z lokalizace lze však usuzovat, e jde pøinejmenším o zbytky starých výsadeb do volné krajiny. Dickoré & Kasperek (2010: 20) udávají skalník lesklý pod jménem C. acutifolius (viz ní e) jako zplanìlý z Rakouska, Nìmecka a Polska. V univerzitním herbáøi BRNU je dále sbìr z Bøeclavi (1961 leg. A. Fröhlich, BRNU ut C. melanocarpa ), ale ten pochází z okrasné výsadby ( Zierstrauch ). Skalník lesklý se øadí do podrodu C. subg. Cotoneaster, který se vyznaèuje drobnými rù ovými, èervenì nabìhlými nebo èervenými kvìty s pøímými nebo smìrem dovnitø zahnutými korunními lístky. V tomto podrodu patøí do skupiny druhù s èernými malvièkami, kam nále í i náš domácí C. melanocarpus (Koblí ek 2006; Dickoré & Kasperek 2010 jako C. laxiflorus). Koblí ek (2006) uvádí, e z této pøíbuzenské nebo morfologické skupiny se u nás pìstují ještì C. moupinensis, C. villosulus a C. acutifolius. Od prvního z citovaných taxonù se výše uvedené rostliny liší chudokvìtými kvìtenstvími a nesí natou ilnatinou listù, od rostlin oznaèovaných jako C. villosulus pak výraznì menšími listy (srovnávací materiál tìchto druhù bohu el není v BRNU k dispozici). Obì rostliny z herbáøe BRNU mají øídce chlupatou stranu listù, co Koblí ek (o. c.) u skalníku lesklého nepøipouští, a zároveò øídce chlupaté malvièky (u rostliny z Bítova jsou malvièky nezralé, a tudí èervené), co naopak neodpovídá znakùm, které stejný autor pou il k vymezení druhu C. acutifolius. Dickoré & Kasperek (2010) pova ují C. lucidus za konspecifický se skalníkem špièatolistým, C. acutifolius který se pøirozenì vyskytuje v Mongolsku, severní a západní Èínì, pøièem prioritní je druhé z citovaných jmen. Z popsaných determinaèních obtí í i dalších okolností vyplývá, e taxonomická klasifikace skalníkù není zdaleka ještì vyøešena a e poèet druhù, jejich rozeznávání má biologický smysl, je øádovì menší ne poèet uveøejnìných binomù (Dickoré & Kasperek 2010). Taxonomické studium komplikuje fakt, e

27 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , mnoho jmen je zalo eno na rostlinách pìstovaných klonù, a také tím, e nejsou uspokojivì prostudovány zpùsoby reprodukce (existence sexuálního a pøedpoklad zatím neprokázaný apomiktického rozmno ování), a koneènì snad i hybridizace (Dickoré & Kasperek 2010). Koblí ek (2006) odhaduje celkový poèet druhù v rámci rodu na 100, citovaní nìmeètí kolegové zùstávají u skromnìjšího poètu I z tìchto dùvodù je zøejmé, e urèení zde pojednávaných sbìrù je pøedbì né. J. Danihelka Dickoré W. B. & Kasperek G. (2010): Species of Cotoneaster (Rosaceae, Maloideae) indigenous to, naturalising or commonly cultivated in Central Europe. Willdenowia 40: Koblí ek J. (2006): Jehliènaté a listnaté døeviny našich zahrad a parkù. Ed. 2. Sursum, Tišnov, 551 p. Kurbatskij V. I. (1988): Cotoneaster Medikus Kizil'nik. In: Polo ij A. V. & Malyšev L. I. [eds], Flora Sibiri. [Vol. 8]. Rosaceae, p , Nauka, Novosibirsk. Pyšek P., Sádlo J. & Mandák B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia 74: Crepis foetida subsp. rhoeadifolia (M. Bieb.) Èelak. C3 15c. Pardubické Polabí, 5961d, Kostìnice (distr. Pardubice): pøi eleznièní trati k Moravanùm, asi 1,75 km VJV od eleznièní stanice Kostìnice, 50 00'27"N, 15 55'17"E (2005 not. V. Faltys). 19. Bílé Karpaty stepní, 7169b, Sudomìøice (distr. Hodonín): ruderální severovýchodní okraj hliníku 1,6 km VJV od kostela, 200 m n. m., pìt kvetoucích rostlin ( leg. J. W. Jongepier & I. Jongepierová, herb. Jongepier). Jedná se o druhý nález tohoto druhu v Bílých Karpatech po roce V roce 2004 byl nalezen u Lipova. Historické údaje pocházejí ze Strá nice, Velké nad Velièkou v okrese Hodonín a Bánova v okrese Uherské Hradištì (Jongepier & Jongepierová 2006). J. W. Jongepier 62. Litomyšlská pánev, 6063a, Choceò (distr. Ústí nad Orlicí): okraj kolejištì Z od budovy eleznièní stanice, 49 59'35"N, 16 13'19"E (2003 not. V. Faltys). Jongepier J. W. & Jongepierová I. (2006): Komentovaný seznam cévnatých rostlin Bílých Karpat. ZO ÈSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 107 p. Cyclamen coum Mill. 8. Èeský kras, 5951d, Praha-Radotín: PR Radotínské údolí, v pravém svahu nad silnicí (smìrem seshora dolù) pøed zatáèkou silnice u mostku Mlýnského potoka (Zmrzlík), ca 3 m vysoko nad pøíkopem silnice, ca 350 m SZ od Maškova mlýna, 50 00'03,7"N, 14 18'51,6"E, ca 270 m n. m., 1 rozrostlý trs ( foto Z. Podešva, L. Hoskovec et al., nález byl uèinìn pøi exkurzi èlenù webu Botany.cz; leg. J. Pranèl, PRC; Hoskovec 2008). Rostlina sem byla velmi pravdìpodobnì úmyslnì vysazena, pøezimuje zde ji minimálnì tøi sezony; ca 150 m odtud roste zøejmì rovnì nepùvodní Arum maculatum. Cyclamen coum je velmi èasnì kvetoucí bramboøík, pro tuto vlastnost èasto pìstovaný. Pùvodní je v oblastech podél Èerného moøe (Bulharsko, Krym, severní Turecko, Kavkaz)

28 70 Hadinec & Lustyk: Additamenta X a podél východního pobøe í Støedozemního moøe (ji ní Turecko, Libanon, severní Izrael). Díky své znaèné mrazuvzdornosti mohou u nás rostliny úspìšnì pøezimovat i pøi vysazení do volné pøírody, jak bylo pozorováno v Radotínském údolí. J. Pranèl Hoskovec L. (2008): Cystopteris sudetica A. Br. & Milde A1 97. Hrubý Jeseník, 5869b, Bìlá pod Pradìdem (distr. Jeseník): východní svahy Malého Bradla (1044 m) asi 350 m ZJZ od soutoku Hranièního a Šumného potoka, 50 10'13,6"N, 17 15'13,6"E, 859 m n. m. ( leg. M. Koèí, BRNU); celkem 7 mikrolokalit v okruhu 150 m, souøadnice støedu: 50 10'10,2"N, 17 15'09,7"E ( a not. R. Štencl). Puchýøník sudetský byl v Hrubém Jeseníku znovu nalezen po více ne sedmdesáti letech. Na novì objevené lokalitì v závìru údolí Šumného potoka na východních svazích vrchu Malé Bradlo (1044 m) roste na pøíkrém balvanitém svahu východní orientace v nadmoøské výšce asi m. V podrostu klenové buèiny asociace Aceri-Fagetum s èetnými prameništi vytváøí v zástinu lesní vegetace rozvolnìné porosty, jejich celková plocha èiní pøibli nì m 2. Po podrobném prùzkumu lokality v roce 2011 zde byl nalezen celkem na sedmi mikrolokalitách (R. Štencl). Roste zde na rùzných typech substrátu od mechatých balvanù a koøenových nábìhù starých klenù, bukù a jilmù, pøes hluboké humózní pùdy a po vlhké, štìrkovité pùdy na okrajích prameniš. Pralesovitý charakter asi 170 let starého lesního porostu s èetnými zmlazujícími døevinami i hojným le ícím mrtvým døevem v rùzném stupni rozkladu svìdèí, spolu s výskytem nìkolika dalších významných druhù rostlin, o reliktnosti tohoto stanovištì a jeho malém ovlivnìní lesnickým hospodaøením. Ve stejném lesním porostu jsem mj. zaznamenal druhy Aconitum variegatum, Cicerbita alpina, Doronicum austriacum, Polystichum braunii, Ranunculus platanifolius, Rosa pendulina, Salix silesiaca a Stachys alpina. Druhové slo ení porostu dokumentuje následující fytocenologický snímek. [ÈNFD è , Bìlá pod Pradìdem, závìr údolí Šumného potoka, východní svahy vrchu Malé Bradlo, 883 m n. m., 400 m 2, expozice VSV, sklon 25, asociace Aceri-Fagetum sylvaticae, báze skalních výchozù a balvanitý svah s èetnými prameništi, pùda humózní, èerstvì vlhká, M. Koèí. E (90 %), E 3 (60 %): Acer pseudoplatanus 4, Fagus sylvatica 1, Picea abies 1. E 2 (10 %): Fagus sylvatica 2a, Acer pseudoplatanus +, Daphne mezereum +. E 1 (70 %): Calamagrostis arundinacea 2a, Galeobdolon montanum 2a, Mercurialis perennis 2a, Rubus idaeus 2a, Senecio ovatus 2a, Stellaria nemorum 2a, Urtica dioica 2a, Petasites albus 2b, Actaea spicata 1, Athyrium filix-femina 1, Calamagrostis villosa 1, Carex sylvatica 1, Circaea alpina 1, Cystopteris sudetica 1, Dentaria bulbifera 1, Dryopteris dilatata 1, D. filix-mas 1, Geranium robertianum 1, Gymnocarpium dryopteris 1, Chaerophyllum hirsutum 1, Impatiens noli-tangere 1, Oxalis acetosella 1, Ranunculus lanuginosus 1, Sanicula europaea 1, Senecio hercynicus 1, Stachys alpina 1, Thalictrum aquilegiifolium 1, Veronica montana 1, Viola reichenbachiana 1, Acer pseudoplatanus +, Cardamine amara subsp. amara +, C. flexuosa +, Cystopteris fragilis +, Dentaria enneaphyllos +, Epilobium montanum +, Fagus sylvatica +, Fragaria vesca +, Galeopsis bifida +, Chrysosplenium alternifolium +, Lysimachia nemorum +,

29 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , Maianthemum bifolium +, Milium effusum +, Mycelis muralis +, Myosotis nemorosa +, M. sylvatica +, Paris quadrifolia +, Phegopteris connectilis +, Polygonatum verticillatum +, Polystichum aculeatum +, P. braunii +, Prenanthes purpurea +, Ranunculus repens +, Sorbus aucuparia +, Stachys sylvatica +, Ulmus glabra +, Veratrum album subsp. lobelianum +. E 0 (5 %): neanalyzováno.] Puchýøník sudetský byl popsán z Hrubého Jeseníku. První zmínky o nìm se v souvislosti s Jeseníky objevují u v první polovinì 19. století (Scholtz 1836 sec. Podpìra 1926; Wimmer 1841: 28). Pøesnìjší údaje z Hrubého Jeseníku uvádí ve flóøe Horního Slezska Grabowski (1843), který jeho výskyt umís uje mezi Jelení louèky a Domášov. Jako nový druh C. sudetica jej spolu s A. Braunem popsal Milde (1855), který jako typovou lokalitu udává svahy pøi sestupu z Pradìdu k Waldenburgu, dnešní Bìlá pod Pradìdem: im Herabsteigen vom Altvater nach Waldenburg (Milde 1855: 92). Podrobnìjší údaje publikoval o nìkolik let pozdìji ve své práci o kapradinách Slezska (Milde 1858). Jako Cystopteris sudetica je druh uveden i v dalších významných flórách konce 19. a zaèátku 20. století (Kolenati 1860, Fiek & Uechtritz 1881, Oborny , Formánek , Schube 1904, Otruba , Podpìra 1926). Poslední primární literární údaj o výskytu puchýøníku v Hrubém Jeseníku je z roku 1949 z údolí Skalního potoka (Duda 1949) z lokality Zwillingsfelsen, co jsou skály asi 1 km ZSZ od jeho ústí do Støední Opavy. Nejmladší herbáøový doklad (od Frývaldova, dnes Jeseník) je však ještì o deset let starší (1939 leg. H. Laus, PRC). Od té doby ji puchýøník nebyl sbírán, a proto byl na našem území pova ován za vyhynulý (Procházka 2001). Z Jeseníkù byl puchýøník sudetský v minulosti opakovanì dolo en pøedevším z území mezi Pradìdem (1491 m) a osadou Rejvíz, zahrnujícího tedy skoro celý masív Orlíku (1204 m). Poèet historických naleziš je však pomìrnì malý a stejné lokality se ve vìtšinì flór opakují. Z porovnání dostupných literárních údajù a herbáøových dokladù je mo né odvodit, e puchýøník sudetský u nás v minulosti rostl zhruba na patnácti lokalitách. Mezi nejèastìji zmiòovaná nalezištì patøí Bìlá (døíve Waldenburg) a její okolí, Jelení louèky (1076 m) u Domášova, svahy Malého Dìdu (1368 m) nad Bìlou, údolí Bílého potoka, údolí Bílé Opavy pod Ovèárnou a svahy Šeráku (1351 m) smìrem k Horní Lipové, le ící v sousedním masivu Keprníku (1423 m). Pøesto e nový nález spadá pøibli nì do území, které uvádí u Grabowski (op. cit.), nekryje se patrnì s ádnou z historických lokalit. Od nejbli ší z nich, lokality Jelení louèky, le í asi 2,5 km severnìji. Kromì Hrubého Jeseníku se puchýøník sudetský vzácnì vyskytoval ještì v Hostýnských vrších na východních svazích Kelèského Javorníku u Rajnochovic, odkud existují sbìry F. Gogely a F. Nábìlka (BRNU) z poèátku 20. století. Kromì toho jej z blízkosti Radhoštì v Moravskoslezských Beskydách uvádí Gogela (1903) a pozdìji ještì Otruba (1926); Chrtek (in Hejný & Slavík 1988: 259) však tento údaj pova uje za mylný. Pøesto e se tento druh u nás nejspíš vyskytoval jen ve dvou malých územích, je jeho celkový areál rozsáhlý (Chrtek in Hejný & Slavík 1988: 259). Sahá od skandinávských hor a Východních Alp na západì pøes Karpaty, Kavkaz, Sibiø a do východní Asie na Kamèatku a do Japonska. Nejbli ší místa soudobého výskytu jsou na Slovensku, kde je puchýøník èastìjší hlavnì ve východní èásti Západních Karpat.

30 72 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Pøíèina úbytku puchýøníku není zcela jasná, ale pravdìpodobnì souvisí s døívìjším holoseèným hospodaøením v lesích. Velkoplošné odlesnìní toti zpùsobuje dlouhodobé osvìtlení a vysoušení stanoviš, které tento stínomilný druh obtí nì snáší. Dalším dùvodem je jistì i soustavný pøevod listnatých lesù na jehliènaté monokultury, který zpùsobil úbytek jeho pøirozeného biotopu, kterým jsou i v minulosti byly vzácné klenové buèiny. M. Koèí Duda J. (1949): Botanický výzkum okolí Vrbna a Malé Morávky, pøedbì ná zpráva. Pøírod. Sborn. Ostrav. Kraje, Opava, 10: Fiek E. & Uechtritz R. (1881): Flora von Schlesien preussischen und österreichischen Antheils. Breslau. Gogela F. (1903): Kvìtena Beskyd moravských. Èas. Vlasten. Mus. Spolku, Olomouc, 20: Grabowski H. (1843): Flora von Oberschlesien und dem Gesenke, mit Berücksichtigung der geognostischen, Boden- und Höhenverhältnisse. Breslau, 452 p. Kolenati F. (1860): Die Höhenflora des Altvaters. Verh. Mähr. Schles. Forstsektion, Heft 41. [pag. sep. 1 82] Milde J. (1855): Ueber einige neue, in Schlesien beobachtete Farne. Jahresber. Schles. Ges. Vaterl. Cult. 33: Milde J. (1858): Gefäss-Cryptogamen in Schlesien preussischen und österreichischen Antheils. Nova Acta Leopold. Carol. 26/2: Otruba J. ( ): Úvod ke kvìtenì èeskoslovenského Slezska. Vlastiv. Sborn. Slez., Opava, 1 (1925): 35 50, 2 (1926): Podpìra J. (1926): Kvìtena Moravy ve vztazích systematických a geobotanických. Fasc. 1. Pr. Morav. Pøírod. Spoleè. 1 (1924): Scholtz H. (1836): Enumeratio filicum in Silesia sponte crescentium. Breslau. Schube T. (1904): Die Verbreitung der Gefässpflanzen in Schlesien preussischen und österreichischen Anteils. Breslau. Wimmer F. (1841): Flora von Schlesien preussischen und österreichischen Antheils. Ed. 2. Breslau. Dactylorhiza maculata (L.) Soó subsp. maculata 92a. Jizerské hory lesní, 5259c, Horní Maxov (distr. Jablonec nad Nisou): [bez konkrétní lokality] (èerven 2009 not. R. Dundr; Šmiták & Juroch 2011). Podobnì jako u nedávno uvádìných výskytù tohoto kritického taxonu na Šumavì, v Krkonoších (Additamenta 6: , 2007) a v Hrubém Jeseníku (Additamenta 9: 83, 2011) lze i v tomto pøípadì pøedpokládat témìø jistì odlišné taxonomické pojetí, ne jaké je tradiènì u nás pøijímáno (viz rovnì Kubát in Štìpánková et al. 2010: 516). [eds] Dentaria glandulosa Willd. C3 76a. Moravská brána vlastní, 6571d, Døevohostice (distr. Pøerov): Døevohostický les, ve strmém severním svahu asi 2,3 km SSV od zámku v Døevohosticích, 49 26'54''N, 17 36'08''E, 265 m n. m. (bøezen 2009 foto P. Filippov). Kyèelnice láznatá je karpatský subendemit. Moravská brána le í na západní hranici areálu druhu. Popisovaná populace o èetnosti stovek jedincù se nachází ve strmém severním

31 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , svahu, stanovištìm je vlhký ivný typ lesa svazu Carpinion s èastým jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Jedná se o zajímavou izolovanou lokalitu v Kelèské pahorkatinì. Nejbli ší lokality se nacházejí napø. v NPR ebraèka u Pøerova nebo v Pobeèví na úpatí svahù Maleníku mezi Týnem nad Beèvou a Hranicemi, souvislejší výskyt je pak znám z Hostýnských vrchù. P. Filippov Dianthus superbus L. 37i. Chvalšinské Pøedšumaví, 7150b, Tøebovice (distr. Èeský Krumlov): vojenský újezd Boletice, severní svah pahorku (kóta 692) s bøezovými nálety 0,8 km JJZ od návsi v obci Bøezovík, dvì oddìlené populace: 48 53'38"N, 14 09'03"E, 685 m n. m., 210 kvetoucích rostlin; 48 53'39"N, 14 09'09"E, 675 m n. m., 170 kvetoucích rostlin ( leg. V. Grulich & A. Vydrová, BRNU). [2 2 m, expozice Z, sklon 5, V. Grulich A. Vydrová. E (90 %), E 1 (90 %): Agrostis capillaris 2, Brachypodium pinnatum 2, Cytisus nigricans 2, Trifolium medium 2, Achillea millefolium 1, Arrhenatherum elatius 1, Avenella flexuosa 1, Clinopodium vulgare 1, Dactylis glomerata 1, Dianthus superbus subsp. superbus 1, Festuca rubra 1, Genista germanica 1, Heracleum sphondylium 1, Hieracium sabaudum 1, Knautia arvensis 1, Leontodon hispidus 1, Luzula luzuloides 1, Quercus robur 1, Stellaria graminea 1, Alchemilla micans +, Angelica sylvestris +, Campanula persicifolia +, C. rotundifolia +, Carlina acaulis +, Chaerophyllum aureum +, Epilobium montanum +, Galium pumilum +, Hieracium lachenalii +, Holcus lanatus +, Hypericum perforatum +, Origanum vulgare +, Pimpinella saxifraga +, Prunus avium +, Ranunculus nemorosus +, Silene nutans +, Vicia cracca +. E 0 (7 %): neanalyzováno] [4 4 m, expozice S, sklon 2, V. Grulich A. Vydrová. E 1 (80 %): Agrostis capillaris 2, Arrhenatherum elatius 2, Centaurea jacea 2, Dactylis glomerata 2, Dianthus superbus subsp. superbus 2, Galium album 2, Phleum pratense 2, Artemisia vulgaris 1, Betula pendula 1, Deschampsia cespitosa 1, Erigeron macrophyllus 1, Heracleum sphondylium 1, Holcus lanatus 1, Lathyrus sylvestris 1, Leontodon hispidus 1, Origanum vulgare 1, Pimpinella saxifraga 1, Plantago lanceolata 1, Prunella vulgaris 1, Rhinanthus major 1, Tanacetum vulgare 1, Achillea millefolium +, Avenula pubescens +, Cynosurus cristatus +, Daucus carota +, Hieracium sabaudum +, Lychnis viscaria +, Medicago lupulina +, Pinus sylvestris +, Ranunculus repens +, Sanguisorba officinalis +, Stellaria graminea +, Taraxacum sect. Ruderalia +, Trifolium aureum +, Vicia cracca +] 37l. Èeskokrumlovské Pøedšumaví, 7151c, Podvoøí (distr. Èeský Krumlov): vojenský újezd Boletice, nepou ívaná lesní cesta na severovýchodním svahu Volského vrchu 2 km J JJZ od kostela v Chvalšinách, 48 50'09"N, 14 12'33"E, 620 m n. m., 5 kvetoucích rostlin ( not. V. Grulich & A. Vydrová). 37l. Èeskokrumlovské Pøedšumaví, 7151d, Kájov (distr. Èeský Krumlov): záøez silnice s náletem borovic a bøíz 0,7 km SV od nádra í, 48 49'04"N, 14 16'16"E, 545 m n. m., 1000 kvetoucích rostlin ( leg. V. Grulich & A. Vydrová, BRNU). [3 3 m, expozice SZ, sklon 7, V. Grulich A. Vydrová. E (70 %), E 1 (70 %): Arrhenatherum elatius 2, Dianthus superbus subsp. superbus 2, Festuca rubra 2, Filipendula ulmaria 2, Poa nemoralis 2, Sanguisorba officinalis 2, Alchemilla monticola 1, Dactylis glomerata 1, Deschampsia cespitosa 1, Epilobium montanum 1, Holcus lanatus 1, Knautia dipsacifolia 1, Lathyrus pratensis 1, Poa palustris 1, Senecio jacobaea 1, Vicia tetrasperma 1, Acer platanoides +, Achillea millefolium +, Artemisia vulgaris +, Betula pendula +, Cirsium arvense +, Clinopodium vulgare +, Corylus avellana +, Epilobium angustifolium +, Galium album +, Glechoma hederacea +, Hypericum perforatum +, Leontodon hispidus +, Phleum pratense +, Poa pratensis +, Potentilla anserina +, Quercus robur +, Ranunculus bulbosus +, Securigera varia +, Trifolium aureum +. E 0 (10 %): neanalyzováno]

32 74 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Podrobnìjší prùzkum na lokalitì u Tøebovic ukázal, e kolonie hvozdíku je velmi vitální, aèkoliv ani podle prvního pozorování v roce 2004, ani podle pokusu o revizi jejího stavu v roce 2009 to tak nevypadalo (cf. Grulich & Vydrová in Additamenta 8: ). Poèetná populace je lokalizována do 2 samostatných skupin na svìtlinách a podél málo pou ívaných cest na severním a západním svahu pahorku. Bude zde tøeba sledovat postupující sukcesi a v pøípadì nutnosti proti šíøícím se døevinám zasáhnout. Novì nalezená lokalita u Kájova má velmi pozoruhodný charakter. Nachází se na tìlese silnièního záøezu, který byl budován pøíbli nì pøed 20 lety, v souèasné dobì jsou jeho svahy porostlé hustým náletem borovic (Pinus syvestris) a bøízy (Betula pendula). Hvozdík zde osídluje pøedevším neúplnì zastínìná místa s nezapojeným bylinným podrostem. I zde bude tøeba sukcesi sledovat a v pøípadì potøeby navrhnout vhodný zásah. Tato populace je zajímavá pøedevším proto, e dokazuje potenciál hvozdíku pyšného za urèitých okolností obsazovat i antropogenní stanovištì. Nejbli ší lokalita se nachází ve vojenském újezdu Boletice asi 3 km odtud (Grulich & Vydrová l. c.). V. Grulich a A. Vydrová 44. Milešovské støedohoøí, 5449c, Lhota u Mrskles (distr. Litomìøice): úpatí vrchu Líšeò, 0,25 km SZ od vrcholu, 2 mikrolokality, fragment støídavì vlhké louky pod vedením vysokého napìtí (50 30'12''N, 13 53'57,3''E) a svìtlina mezi vysokým lesem a zalesòovanou loukou (50 30'13,8''N, 13 54'03,9''E), celkem 40 rostlin ( leg. K. Nepraš, LIT; Nepraš & Kroufek 2010). 45a. Loveèkovické støedohoøí, 5352a, Rané (distr. Èeská Lípa): 0,65 km VJV od vrchu Hamry, horní okraj louky mezi remízky, 50 39'27,8''N, 14 24'32,9''E, 1 kvetoucí trs ( not. P. Moravec & P. Urban). Lokalita hvozdíku pyšného na úpatí vrchu Líšeò je jediná recentnì dolo ená z fytochorionu Milešovského støedohoøí. Také v celém Èeském støedohoøí je dnes druh velmi vzácný, aèkoliv v minulosti zde rostl pomìrnì hojnì. Hvozdíkem preferované biotopy, støídavì vlhké louky, však byly v minulém století témìø kompletnì znièeny a také další vhodná stanovištì, kterými byly svìtlé lesy, z krajiny postupem èasu v souvislosti se zmìnami hospodaøení témìø vymizely. Se stabilnìjšími populacemi se tak v souèasnosti mù eme setkat ji pouze na Borèi a Bohyòských ladech, velmi vzácnì roste ještì u Tøebušína a Raného na Kravaøsku. Výskyt pod vrchem Líšeò je pravdìpodobnì pozùstatkem døívìjšího bohatšího rozšíøení na zdejších loukách, které však postupnì bere za své v souvislosti s jejich postupným zalesòováním. Historické rozšíøení hvozdíku pyšného v území zachytil Kubát (1970: ). K. Nepraš Kubát K. (1970): Rozšíøení nìkterých druhù rostlin v Èeském støedohoøí. Fytogeografická studie. Okresní vlastivìdné muzeum, Litomìøice, 171 p. Diphasiastrum alpinum (L.) Holub C3 87. Brdy, 6448b, Ro elov (distr. Pøíbram): odlesnìný pás mezi smrkovým lesem a novì rozšíøenou zpevnìnou lesní cestou vedoucí od asfaltky Zadní Hutì pod Tøemšínem Tøemšínská bouda do sedla mezi

33 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , vrchy Høebence (787,9 m) a Tøemšín (826,7 m), ca 0,95 km S SSV od vrcholu Tøemšína, ca 3 km S SSZ od obce, 49 34'31''N, 13 46'43''E, ca 750 m n. m. ( foto K. Hutr); dvì sterilní rostliny na ploše ca 4 dm 2 ( foto et leg. R. Hlaváèek, HOMP); ètyøi rostliny (èervenec 2008 not. K. Hutr); jedna rostlina ( not. R. Hlaváèek); dvì malé rostlinky ( not. K. Dvoøáková); tøi rostliny (kvìten/èerven 2011 not. K. Hutr). Pøedbì né urèení nalezených rostlin bylo spolehlivì potvrzeno metodou prùtokové cytometrie (K. Dvoøáková in verb. 2011). [5 m 2, expozice S, sklon ca 30, R. Hlaváèek. E (65 %), E 1 (60 %): Lycopodium clavatum 3, Agrostis capillaris 1, Avenella flexuosa 1, Picea abies 1, Betula pendula +, Calamagrostis epigejos +, Carex pilulifera +, Cerastium holosteoides +, Epilobium angustifolium +, Gnaphalium sylvaticum +, Huperzia selago +, Hypochaeris radicata +, Leontodon autumnalis +, Populus tremula +, Salix sp. +, Vaccinium myrtillus +, Veronica officinalis +, Deschampsia cespitosa r, Diphasiastrum alpinum r, Epilobium cf. ciliatum r, Luzula multiflora r, Mycelis muralis r, Prunella vulgaris r, Salix aurita r, Salix caprea r, Taraxacum sect. Ruderalia r, Tussilago farfara r. E 0 (10 %): Atrichum undulatum 2a, Brachythecium rutabulum 1, Ditrichum heteromallum r] Plavuník alpínský nebyl a dosud z fytogeografického okresu Brdy ani ze sousedních fytochorionù uvádìn. V èeské kvìtenì byl doposud pokládán za výraznì horský druh, v Kvìtenì ÈR (Kubát in Hejný & Slavík 1988) je uvedeno jeho výškové minimum ca 800 m. Tento nový nález, spolu s nedávnými nálezy v Jihlavských a Tepelských vrších (Procházka et al. 1998, Procházka & Harèarik 1999, Boublík 2000), podporuje domnìnku o recentním šíøení plavuníku alpínského do ni ších (sub)montánních poloh èeského vnitrozemí. V Brdech le í jeho lokalita ve výšce 750 m, v Jihlavských vrších v 680 a 670 m a v Tepelských vrších v 620 m (souèasné výškové minimum v ÈR). F. Procházka s J. Harèarikem (Procházka & Harèarik 1999) uva ují o mo né souvislosti mezi nárùstem lokalit obligátnì acidofilních plavuníkù a vzrùstající kyselostí pùd vystavených dlouhodobému pùsobení velkoplošných imisí. Tento pøedpoklad se zdá být oprávnìný v územích s minerálnì silnìjšími horninami, nikoliv v Brdech, kde pøevládají neú ivné, silnì kyselé horniny nabízející dlouhodobì mno ství vhodných stanoviš pro úspìšnou ecesi plavuníkù. Navíc v brdském vojenském újezdu ji 80 let existují rozlehlé odlesnìné a vybuchující municí pravidelnì narušované cílové plochy. S touto situací ovšem nekorespondoval zdejší vývoj: zatímco na vìtšinì území v ÈR byl pozorován pozvolný ústup a úplné vymizení plavuníkù bìhem druhé poloviny 20. století, v Brdech byl poslední nález zaznamenán (konkrétnì D. complanatum) ji ve 30. letech 20. století (Veselý ). Absence nálezù v pozdìjším období mù e ovšem souviset s uzavøením vojenského prostoru, které a do konce 90. let 20. století prakticky znemo nilo soustavnìjší floristický výzkum území. Na lokalitì obsazují rostliny plavuníku alpínského èerstvì obna enou plochu na svá ku mezi smrèinou a strouhou podél novì rozšíøené štìrkové lesní silnièky. Plocha je pokryta výraznì mezernatou pionýrskou vegetací s dominantní plavuní vidlaèkou (Lycopodium clavatum) a ostrùvky témìø holé hlinito-písèité zeminy s vyšším podílem ostrohranného štìrku a menších slepencových kamenù, prakticky bez pøímìsi humusu. Kromì doèasného pøistínìní bìhem poledních hodin, kdy na porost s plavuníkem dopadá stín z kontaktního lesního porostu, je vegetace plnì oslunìna. Ani pøi jedné z návštìv v letech

34 76 Hadinec & Lustyk: Additamenta X 2008 a 2011 nebyly nalezeny plodné rostliny. I kdy byl v roce 2008 pøi lesním okraji v horní èásti svá ku pozorován hustý nálet nízkých, ca cm vysokých smrèkù, nebyly zde v roce 2011 zaznamenány výraznìjší sukcesní zmìny (K. Hutr in verb. 2011) Poèetnì velmi slabá populace plavuníku se v prùbìhu ètyø let víceménì nezmìnila. Celkový charakter stanovištì oslunìný nezapojený porost na mechanicky narušené ploše, pospolitý rùst s ostatními druhy èeledi Lycopodiaceae (kromì L. clavatum se zde roztroušenì vyskytuje i Huperzia selago) plnì odpovídá situaci popisované v literatuøe (napø. Procházka & Harèarik 1999, Boublík 2000). R. Hlaváèek 97. Hrubý Jeseník, 5868b, Horní Lipová (distr. Jeseník): NPR Šerák-Keprník Obøí skály, nìkolik trsù v bøehu nad lesní cestou vedoucí kolem Obøích skal, ca m za Obøími skalami (J od rozcestí nad Obøími skalami), 50 11'41,5"N, 17 06'10,1"E, ca 1100 m n. m. ( not. V. Slezák; not. R. Štencl). Horní Lipová: NPR Šerák-Keprník Obøí skály, ují dìjící svah nad toènou na konci lesní cesty Obøí skály, ca 850 m J od rozcestí nad Obøími skalami, 50 11'21,7"N, 17 06'02,3"E, ca 1150 m n. m., 2 drobné trsy ( not. R. Štencl). 97. Hrubý Jeseník, 5968b, Rejhotice (distr. Šumperk): severní strana hráze horní nádr e pøeèerpávací vodní elektrárny Dlouhé stránì, 50 04'39,9"N, 17 09'45,5"E, ca 1330 m n. m. ( foto J. Chlapek & V. Slezák). 97. Hrubý Jeseník, 5969a, Malá Morávka (distr. Bruntál): NPR Pradìd, okraj výkopu pro vedení elektrického kabelu na Vysokou holi, ca 10 m nad èervenou turistickou znaèkou mezi vleky trasy C a B, 50 03'58,4"N, 17 14'08,6"E, ca 1430 m n. m. (srpen 2011 not. M. Štìpánek; not. R. Štencl). 97. Hrubý Jeseník, 5969a, Rejhotice (distr. Šumperk): NPR Pradìd: a) alpínské vøesovištì ca 100 m JZ od vrcholové skály Petrových kamenù, 50 04'04,4"N, 17 13'55,9"E, ca 1430 m n. m. ( not. R. Štencl), b) Vysoká hole, alpínské vøesovištì ca 150 m Z od terénní stanice na vrcholu Vysoké hole, 50 03'34,7"N, 17 13'45,3"E, ca 1455 m n. m. ( not. R. Štencl), c) okraj bývalé (zrušené) turistické cesty od Petrových kamenù na Vysokou holi, ca 350 m J od Petrových kamenù, 50 03'54,3"N, 17 13'58,3"E, ca 1440 m n. m. ( not. R. Štencl). 97. Hrubý Jeseník, 5969a, Rejhotice (distr. Šumperk): Zámèisko, na obna eném štìrku ve vytì eném prostoru bývalého kamenolomu, 50 03'38,6"N, 17 12'02,9"E, 995 m n. m., spolu s Lycopodium clavatum a Huperzia selago ( not. L. Bureš). 97. Hrubý Jeseník, 5969b, Vrbno pod Pradìdem (distr. Bruntál): Vidly, východní svah Sokolu (1187 m) nad údolím Sokolího potoka, v bøehu lesní cesty Døevaøská, ca 1 km JJV od osady Vidly, 50 05'51,6"N, 17 15'36,7"E, ca 950 m n. m. (èervenec 2007 a not. R. Štencl). Z území Hrubého Jeseníku existuje celá øada literárních údajù o výskytu tohoto druhu i starších herbáøových dokladù, napø.: Šerák (Grabowski 1843, Oborny , Kulich 1982), Keprník (Skybová & Šmarda 1962, Kulich 1982), Vozka (Oborny l. c., 1955 leg. M. Skybová BRNM, Skybová & Šmarda 1962), Vøesová Studánka (Oborny l. c.), Vidly (1947 leg. M. Medlinová, PR), Pradìd (1948 leg. V. Fuhrmann, SUM), Verníøovice (1930 leg. J. Otruba, PR). Druh byl rovnì tradiènì udáván øadou autorù z Velké kotliny, naposledy zde byl ale pravdìpodobnì zaznamenán L. Burešem v roce 1975, od té doby ve Velké kotlinì pozorován nebyl.

35 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , Od Petrových kamenù existuje herbáøový doklad ( leg. H. Janáèková, SUM), v roce 2006 zde výskyt plavuníku alpínského ovìøil L. Bureš a O. Vítek (L. Bureš in verb. 2010), v následujících letech se druh na lokalitì nepodaøilo dohledat. Rovnì k výskytu plavuníku na Vysoké holi existují starší sbìry (napø.: Beim Triangulierungspunkt der Hohen Heide, 1879 leg. J. Lukas, SUM; západní svah Vysoké hole, v porostu Festuca supina, leg. H. Janáèková, SUM). V obou tìchto výše uvedených pøípadech jde tedy o potvrzení výskytu po zhruba 40 letech. V posledních desetiletích byl výskyt plavuníku alpínského v Hrubém Jeseníku znám pouze ze dvou míst z Tabulových kamenù a ze Snì né kotliny. Teprve v roce 2000 byla nalezena lokalita se všemi druhy plavuníkù na sjezdovce mezi Ramzovou a Èernavou (Štorchová et al. 2001). Po roce 2007 byl pak jeho výskyt ovìøen (Petrovy kameny a západní svahy Vysoké hole) nebo novì zjištìn (ostatní výše uvedené údaje) na celkem 9 místech. V souèasné dobì je tedy z Hrubého Jeseníku znám ji z celkem 12 lokalit. R. Štencl Boublík K. (2000) Nová lokalita ètyø druhù plavuníkù v Jihlavských vrších. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 35: Grabowski H. (1843): Flora von Oberschlesien und dem Gesenke, mit Berücksichtigung der geognostischen, Boden-und Höhenverhältnisse. Breslau, 452 p. Kulich J. (1982): SPR Šerák Keprník, botanická inventarizace. Ms. [Depon. in: Správa CHKO Jeseníky, Jeseník] Procházka F. & Harèarik J. (1999): New localities of Diphasiastrum species in the Krkonoše Mts and elsewhere in the Czech Republic where three or more species of this genus are recorded. Preslia 71: Procházka F., Švarc J. & Vanìèková L. (1998): Nová lokalita plavuníkù (Diphasiastrum) v jihovýchodních Èechách. Vlastiv. Sborn. Vysoèiny, sect. natur., 13 (1997): Skybová M. & Šmarda J. (1962): Pøíspìvek k poznání flóry horní èásti povodí Branné v Hrubém Jeseníku. Pøírod. Èas. Slez., Opava, ser. A, 23: Štorchová H., Procházka F., Horn K. & Pavlíèko A. (2001): Diphasiastrum oellgaardii nový druh moravské kvìteny. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 36: Veselý J. ( ): Pøíspìvek ku kvìtenì Brd. Vìda Pøír. 1940/20: 21 22; 1941/20: Diphasiastrum complanatum (L.) Holub C3 97. Hrubý Jeseník, 5969a, Rejhotice (distr. Šumperk): Zámèisko, bøeh lesní cesty ve smrkové mlazinì (zelená turistická znaèka z údolí Divoké Desné k Františkovì myslivnì, ca 1,5 km od rozcestí Pod Zámèiskem ), 50 03'33,7"N, 17 12'01,6"E (2007 not. J. Kulich; foto R. Štencl; foto L. Bureš). Druhá recentnì známá lokalita druhu na území CHKO Jeseníky; podél lanovky z Ramzovského sedla na Èernavu druh uvádí Štorchová et al. (2001). R. Štencl Štorchová H., Procházka F., Horn K. & Pavlíèko A. (2001): Diphasiastrum oellgaardii nový druh moravské kvìteny. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 36:

36 78 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Diphasiastrum tristachyum (Pursh) Holub 87. Brdy, 6348d, Vìšín (distr. Pøíbram): lesní svìtlinka v mladých smrkových výsadbách asi 0,5 km SZ ZSZ od kóty 744,2 (Na skalách), ca 4,6 km Z ZJZ od kaple v obci, 49 36'28''N, 13 45'42''E, m n. m., slabì zapojený nízký ostøicový trávník s dominantními druhy Avenella flexuosa a Carex pilulifera, jedna sterilní rostlina (èerven 2009 foto K. Hutr; foto & leg. R. Hlaváèek, K. Hutr & V. Foøt, herb. Horn, rev. K. Horn 2009); jedna rostlina ( not. K. Dvoøáková). [6 m 2, sklon 0, R. Hlaváèek. E (75 %), E 2 (5 %): Picea abies 1. E 1 (70 %): Carex pilulifera 3, Avenella flexuosa 2b, Calamagrostis epigejos 1, Galium saxatile 1, Lycopodium clavatum 1, Veronica officinalis 1, Agrostis capillaris +, Calamagrostis villosa +, Populus tremula +, Sorbus aucuparia +, Vaccinium myrtillus +, Diphasiastrum tristachyum r, Fagus sylvatica r, Luzula campestris agg. r. E 0 (10 %): Cladonia chlorophaea s. l. 1, Cladonia fimbriata 1, Pleurozium schreberi 1, Cephaloziella divaricata +, Placynthiella icmalea +, Polytrichum formosum +, Cladonia coniocraea r] Plavuník cypøiškovitý nebyl dosud pro fytogeografický okres Brdy uvádìn. V rámci Èeské republiky je rozšíøen pøedevším v pøíhranièních územích (cf. Procházka & Harèarik 1999). Uvádìný výskyt v Brdech bude však pravdìpodobnì jen velmi pøechodné povahy, nebo se jedná pouze o jedinou sterilní rostlinu, která vzhledem k podmínkám na stanovišti (svìtlinka èasem zaroste smrèinou) nemá valné vyhlídky na pøe ití. Nejbli ší, dnes u jen historická, lokalita je známa z fytochorionu Plzeòská pahorkatina vlastní, odkud plavuník cypøiškovitý uvádí Kubát (1974): U obce Svìtlice u Plzence, 1931 leg. Cejp, PRC. Jedná se o stejný nález, který z Plzeòska cituje F. Procházka: Plzenec: osada Sutice (Procházka in Èeøovský et al. 1999). Originální podoba lokalizace na Cejpovì herbáøové etiketì zní: Sutice u Plzence. Kubátùv publikovaný pozmìnìný text vznikl pøevzetím chybnì pøepsaného pùvodního textu Cejpova rukopisného údaje (J. Hadinec in verb.). R. Hlaváèek 91. ïárské vrchy, 6362c, Fryšava (distr. ïár nad Sázavou): lesní masív na svazích Køivého javoru, po obou stranách štìrkové lesní silnice v délce asi 200 metrù (na krajnicích komunikace o šíøce asi 2 m) asi 0,5 km S od vrcholu Køivého javoru (823,5 m), m n. m., spolu s Diphasiastrum complanatum, D. issleri, D. zeilleri, Huperzia selago, Lycopodium annotinum a L. clavatum (velmi hojnì) ( leg. V. Zabloudil & V. Rù ièka, det. V. Rù ièka, herb. Rù ièka; leg. et det. J. Koblí ek & V. Rù ièka, BRNL, herb. Rù ièka; Zabloudil et al. 2010). Kubát K. (1974): Diphasium issleri (Rouy) Holub a D. tristachyum (Pursh) Rothm. v Èechách a na Moravì. Preslia 46: Procházka F. & Harèarik J. (1999): New localities of Diphasiastrum species in the Krkonoše Mts and elsewhere in the Czech Republic where three or more species of this genus are recorded. Preslia 71: Zabloudil V., Koblí ek J., Rù ièka V. & Lacina J. (2010): Významná lokalita plavuníkù ve ïárských vrších. Acta Rer. Natur., Pøír. Èas. Vysoèiny, Jihlava & Tøebíè, 9: Draba muralis L. C2 10b. Pra ská kotlina, 5952d, Praha-Krè: v kolejišti eleznièního nádra í Praha-Krè; pøevá nì v zatravnìných pruzích mezi kolejemi a èasto také mezi pra ci slepých a manipulaèních kolejí, v západní èásti nádra ního areálu masovì, mimo nìho ji jen velmi sporadicky a pouze do nevelké

37 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , vzdálenosti; chudina rostla napø. ještì na eleznièním nadjezdu nad Vídeòskou ulicí ( not. et leg. M. Marek, herb. Marek). Poznámka: Nádra ní kolejištì bylo ošetøeno herbicidem ji po vysemenìní rostlin (25. 5.), lze tedy pøedpokládat, e tento zásah nebude mít v pøíštím roce za následek vymizení druhu na lokalitì. 16. Znojemsko-brnìnská pahorkatina, 7162d, Tasovice (distr. Znojmo): asi 1 km ZJZ od kostela v obci, horní èást skalního výchozu nad splavem na øece Dyji, u vinohradu, 48 49'50,7"N, 16 8'27,3"E, ca 220 m n. m., tisíce jedincù na okrajích narušovaných míst pøi pìšinách a v nezapojených suchých trávnících ( not. Z. Musil & R. Nìmec; leg. et foto Z. Musil & R. Nìmec, MZ). 34. Plánický høeben, 6547b, Nepomuk (distr. Plzeò): v kolejišti eleznièní trati Nepomuk Blatná asi 250 m V [recte J] od nádra ní budovy v eleznièní stanici Nepomuk ( leg. J. Škrábek & J. Kalibán, PL, det. J. Nesvadbová; Pecháèková 2010). 41. Støední Povltaví, 6052a, Praha-Zbraslav: hradištì Závist; na kamenitém, keøi zarùstajícím svahu pod altánem, dvì bohaté mikrolokality ( , not. V. Šuk); hojnì, místy a dosti hojnì, stanovištì je zèásti zastínìno keøi Cotoneaster integerrimus ( leg. V. Šuk, herb. Šuk). 41. Støední Povltaví, 6052a, Praha-Zbraslav: na jihozápadních výslunných strmých kamenitých svazích nad chatami pøi ústí Károvského údolí, v travnatých i køovinatých lesních lemech ( , not. V. Šuk); hojnì, místy ve spoustách ( leg. V. Šuk, herb. Šuk). 41. Støední Povltaví, 6052c, Zvole (distr. Praha): PR Zvolská Homole, skalní køovinatá lesostep ve svahovém prohybu asi 40 m vzdušnou èarou od místa na ostrohu, kde v minulosti stával sto ár elektrického vedení (který tu uvádí J. Sádlo v lokalizaci svého nálezu v roce 1991), ZJZ expozice, 49 56'37"N, 14 23'55"E, 320 m n. m. ( not. J. Sádlo, Hadinec & Sádlo in Additamenta 6; not. T. Èerný, J. Hadinec, M. Štefánek & T. Tichý). [ÈNFD è , 15 m 2, sklon 35, orientace ZJZ, T. Èerný, J. Hadinec, M. Štefánek & T. Tichý. E 2 (5 %): Cotoneaster integerrimus +, Rosa sp. +, Crataegus praemonticola r, Ligustrum vulgare r. E 1 (68 %): Festuca rupicola 2b, Lychnis viscaria 2a, Carex praecox 1, Draba muralis 1, Euphorbia cyparissias 1, Festuca rubra 1, Koeleria macrantha 1, Sedum sexangulare 1, Veronica sublobata 1, Achillea millefolium agg. +, Ajuga genevensis +, Alliaria petiolata +, Arabidopsis thaliana +, Aurinia saxatilis +, Cardaminopsis arenosa +, Centaurea stoebe +, Elytrigia repens +, Galium aparine +, Hieracium pilosella +, Holosteum umbellatum +, Myosotis ramosissima +, Poa pratensis +, Polygonatum odoratum +, Potentilla arenaria +, Rumex acetosella s. lat. +, Sedum reflexum +, Stellaria media +, Thymus pulegioides +, Trifolium arvense +, Valerianella locusta +, Veronica arvensis +, V. dillenii +, V. chamaedrys +, V. officinalis +, Vicia hirsuta +, Arenaria serpyllifolia r, Festuca pallens s. l. r, Fragaria viridis r, Hylotelephium maximum r, Hypericum perforatum r, Phleum phleoides r, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica r, Pyrethrum corymbosum r, Taraxacum sp. r, Vicia tetrasperma r, Vincetoxicum hirundinaria r. E 0 (20 %) : neanalyzováno.] V tìsném okolí plochy snímku roste Quercus petraea, Sorbus aucuparia a Prunus spinosa (expanduje na stanovištì), Salvia pratensis, Inula conyzae. 45a. Loveèkovické støedohoøí, 5351a, Zubrnice (distr. Ústí nad Labem): ovsíková mírnì teplá k JV orientovaná louka pastvina pøi èervené turistické znaèce asi 700 m SZ od kostela v obci, desítky rostlin ( not. K. Kubát & I. Machová; Kubát 2008). V roce 2007 byl publikován obšírný pøíspìvek shrnující historické i aktuální rozšíøení chudiny zední v ÈR (Hadinec & Sádlo in Additamenta 6: ). V následujících letech byl druh nalezen na øadì dalších lokalit, ve vìtšinì pøípadù antropogenních (Praha, Plzeòsko, Èeské støedohoøí). Zdá se tedy, e se u nás skuteènì pomalu šíøí a osídluje nová sekundární stanovištì. Potvrzuje se tak v èlánku vyslovený pøedpoklad o poèátku synantropního šíøení chudiny zední u nás, podobnì jako je to známo v Nìmecku (Kasielke & Jagel 2009).

38 80 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Souèasnì nám ale poskytl své, dosud nepublikované, cenné informace o výskytu druhu v pra ském okolí Vratislav Šuk, který se floristice Prahy a okolí soustavnì vìnuje ji více ne 60 let. Z jeho údajù vyplývá, e kromì výskytu na Zvolské Homoli, kde druh sledoval øadu let a do roku 1997, zná dlouhodobì výskyt chudiny zední i na klasickém nalezišti na Závisti a na další lokalitì v sousedním Károvském údolí. Pomìrnì dlouho nikým nepotvrzený údaj J. Sádla o výskytu na Zvolské Homoli z roku 1991 byl dùvodem k exkurzi na jaøe 2008, která mìla zjistit aktuální stav druhu na lokalitì. Výskyt byl na popsaném místì skuteènì ovìøen a byl zapsán i fytocenologický snímek. Kromì nových nálezù v Èechách byla však chudina zední pøekvapivì nalezena i v údolí Dyje na ji ní Moravì ve spoleèenstvu, které svým charakterem dosti odpovídá pomìrùm v èeské arele. Pøípadné úvahy o mo ném pøirozeném výskytu na ji ní Moravì však budou nará et na fakt, e v této oblasti, ani v pøilehlém Dolním Rakousku Draba muralis nikde neroste, resp. nebyla tu nikdy zjištìna. Uvedenou lokalitu zcela jistì dobøe znal A. Oborny. Ani V. Grulich, který v Podyjí v nedávné dobì intenzívnì botanizoval, nikde v území tento druh nevidìl, v otázce pùvodnosti zdejšího výskytu je tudí znaènì skeptický (in litt.). J. Hadinec Kasielke T. & Jagel A. (2009): Das Mauer-Felsenblümchen (Draba muralis) auf Bahngeländen im Ruhrgebiet. Natur u. Heimat 69: Kubát K. (2008): Draba muralis L. další liniový apofyt? Severoèes. Pøír. 39: 90. Pecháèková S. [ed.] (2010): Zajímavé floristické nálezy èlenù západoèeské poboèky ÈBS. Calluna 15: 8 9. Draba nemorosa L. 16. Znojemsko-brnìnská pahorkatina, 6664b, Tišnov (distr. Brno): eleznièní stanice Tišnov; ve štìrku v okraji kolejištì v severozápadní èásti stanice, 49 20'59,3''N, 16 24'56''E, ca 250 m n. m., kvetoucích a plodících rostlin ( & foto P. Hrbáè). 18b. Dolnomoravský úval, 7069d, Bzenec-Pøívoz (distr. Hodonín): písèitý svah vybíhající do nivy Moravy 1,4 km SV od eleznièního nádra í, 48 56'40''N, 17 18'17''E, 170 m n. m., asi 15 rostlin spolu s Cynoglossum montanum a Hierochloë repens ( leg. P. Døevojan, BRNU). Drosera rotundifolia L. C3 28g. Sedmihoøí, 6343a, Brod u Støíbra (distr. Tachov): zrašelinìlý okraj menšího zazemòujícího se lesního rybníka, 1,06 km JJZ od kóty Kleštiny (493,5) a 1,89 km SZ od kaple v Tunìchodech, 49 40'50,5"N, 12 53'42,5"E, 475 m n. m., nìkolik málo desítek rostlin na ploše nìkolika m 2 podél stezky zvìøe, spolu s Lysimachia thyrsiflora ( not. P. Tájek). 73b. Hanušovická vrchovina, 5967c, Janoušov (distr. Šumperk): ca 1,2 km S od obce Janoušov, tìsnì vedle o samotì stojícího domu, 50 01'34,3"N, 16 50'49,9"E, spolu s Dactylorhiza majalis, Epipactis palustris a Parnassia palustris ( not. J. Èerná). Lokalita byla s velkou pravdìpodobností navštívena pøi exkurzi vedené L. Hroudou bìhem floristického kurzu v Šumperku v roce 1982 (Grulich 2009) lokalita è I tehdy

39 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , zde byl zaznamenán mj. druh Epipactis palustris; ten spolu s Dactylorhiza majalis zmiòují z Janoušova, coby údaje z tohoto floristického kurzu, i Jatiová & Šmiták (1996). J. Èerná 93a. Krkonoše lesní, 5359a, Benecko (distr. Semily): èást Štìpanická Lhota, podmáèené místo ve vlhké seèené louce mezi domy nad koupalištìm a lesem (u Adolfky), lokalita mírnì narušená pojí dìním mechanizace, spolu s Dactylorhiza majalis a Parnassia palustris, 50 39'27,3"N, 15 32'58,1"E, 685 m n. m., minimálnì 30 rostlin, z toho 25 kvetoucích ( not. L. Rivolová; Rivolová 2009; not. I. Špatenková). Tì ištìm výskytu Drosera rotundifolia v Krkonoších je montánní a subalpínský stupeò, pøedevším oblast Labského dolu a Panèavského rašeliništì na západì a Obøího dolu, Dolu Bílého Labe, Úpského rašeliništì a Rýchor na východì. Za zmínku stojí i vitální populace na Èernohorském rašeliništi. V submontánním stupni byl dosud zaznamenán jediný recentní výskyt v nadmoøské výšce 720 m na Roudnici (Dvoøák 1992). Historické údaje Cyperse a Èelakovského (in Šourek 1969) z lokalit Vrchlabí, acléø a Babí nebyly dlouhodobì ovìøeny. Potenciální stanovištì submontánního stupnì byla zlikvidována pøedevším intenzifikací zemìdìlství, spojenou s odvodòováním a obnovou drnu. Druh nebyl v ni ších polohách Krkonoš zaznamenán ani pøi mapování biotopù soustavy Natura 2000 (tzv. aktualizace), lze tedy konstatovat, e tyto dvì lokality na Benecku a Roudnici jsou (zatím) jediné. I. Špatenková Dvoøák J. (1992): Doplòky a poznámky ke kvìtenì Krkonoš. Opera Corcont. 29: Grulich V. [ed.] (2009): Výsledky floristického kursu Èeskoslovenské botanické spoleènosti v Šumperku ( ). Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 44, pøíl. 2009/1: Rivolová L. (2009): Inventarizaèní prùzkum Správy KRNAP (ètverec V 2 5 B), doplnìná èást v roce Ms. [Závìr. zpráva; depon. in: Správa KRNAP, Vrchlabí] Šourek J. (1969): Kvìtena Krkonoš. Academia, Praha, 451 p. Dryopteris borreri (Newman) Oberh. & Tavel C3 73a. Rychlebská vrchovina, 5769c, Èeská Ves (distr. Jeseník): v prameništní olšinì na západním okraji Mlynáøské louky (louka pod lutou turistickou znaèkou Èertovy kameny Prameny Javorné, ca 700 m JV od restaurace Èertovy kameny), 50 14'30,3"N, 17 14'42,3"E, ca 670 m n. m., 1 rostlina ( not. R. Štencl). 73a. Rychlebská vrchovina, 5769d, Ondøejovice (distr. Jeseník): údolí Javorné, prudká zatáèka lesní cesty Èapí, ca 800 m od místa, kde odboèuje modrá turistická znaèka z údolí Javorné k rozc. Prameny Javorné, 50 14'32,9"N, 17 17'30,1"E, 575 m n. m., 1 rostlina ( not. R. Štencl). 97. Hrubý Jeseník, 5769d, Ondøejovice (distr. Jeseník): závìr údolí Javorné, bøeh potoka (bezejmenný pravostranný pøítok Javorné) ve smrèinì ca 100 m J od štoly Brutus, 50 14'01,4"N, 17 17'34,6"E, ca 760 m n. m., 1 rostlina ( not. R. Štencl). 97. Hrubý Jeseník, 5868d, Kouty nad Desnou (distr. Šumperk): u potoka v první velké zatáèce na Èervenohorské sedlo ca 1,4 km JJZ od vrcholu Velký Klínovec (kóta 1168,8) a ca 3,7 km VSV od kaple v obci, 50 06'27,2"N, 17 09'16,8"E, 730 m n. m. ( leg. L. Ekrt, herb. Ekrt). 97. Hrubý Jeseník, 5869b, Bìlá pod Pradìdem (distr. Jeseník): údolí Hranièního potoka, severovýchodní svah Malého Bradla (1044 m), do 10 m nad lesní cestou Šumná, ca 250 m JZ od soutoku Hranièního

40 82 Hadinec & Lustyk: Additamenta X a Šumného potoka, 50 10'14,4"N, 17 15'17"E, ca 810 m n. m. ( leg. L. Ekrt & R. Štencl, herb. Ekrt); asi 20 m SV od pøedchozí lokality, 5 rostlin ( a not. R. Štencl). 97. Hrubý Jeseník, 5968b, Kouty nad Desnou (distr. Šumperk): buèina v údolí malého potoka vtékajícího do Divoké Desné ca 1,3 km SSZ od vrcholu Medvìdí hory (kóta 1159,7) a ca 2,8 km V od kaple v obci, 50 05'56,9"N, 17 08'35,3"E, 680 m n. m. ( leg. L. Ekrt, herb. Ekrt). Kapraï Borrerova je u nás nejbì nìji se vyskytujícím apomiktickým druhem v rámci skupiny Dryopteris affinis agg. Z Jeseníkù nebyla dosud spolehlivì dolo ena (Ekrt et al. 2010). Podle výše zaznamenaných recentních nálezù se zdá, e se zde druh zøejmì vyskytuje roztroušenì a vyznívá tak z oblastí s hojným výskytem, tedy z Moravskoslezských Beskyd, Javorníkù a jejich podhùøí. Je vysoce pravdìpodobné, e zde bude v budoucnu nalezena øada dalších lokalit a doplní se tak obraz rozšíøení tohoto druhu, dosud mnohdy nerozlišovaného od Dryopteris filix-mas. L. Ekrt Ekrt L., Štech M., Lepší M. & Boublík K. (2010): Rozšíøení a taxonomická problematika skupiny Dryopteris affinis v Èeské republice. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 45: Dryopteris cambrensis (Fraser-Jenk.) Beitel & W. R. Buck 33. Bran ovský hvozd: Lišèí; 37p. Novohradské podhùøí: Kamenný Újezd; 50. Lu ické hory: Horní Sedlo, Líska; 58. Polická kotlina: Hronov; 67. Èeskomoravská vrchovina: Støí ovice; 68. Moravské podhùøí Vysoèiny: Adamov; 70. Moravský kras: Olomuèany, La ánky, výskyty nebyly novì ovìøeny; 71b. Drahanská plošina: Boskovice, Køtiny; 74b. Opavská pahorkatina: Brantice; 75. Jesenické podhùøí: Albrechtice; 88a. Královský hvozd: elezná Ruda; 88b. Šumavské plánì: Prášily; 88d. Boubínsko-sto ecká hornatina: Kubova hu ; 89. Novohradské hory: ofín, Èerné Údolí; 90. Jihlavské vrchy: Kaproun, Svìtlá pod Javoøicí. Nový druh pro kvìtenu ÈR. Kapraï plevinatá je apomiktickým druhem z komplexu Dryopteris affinis a v ÈR nebyla dosud rozeznávána (Ekrt et al.: Preslia 81: , 2009; Ekrt et al.: Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 45: 25 52, 2010). Naším územím patrnì prochází severovýchodní hranice areálu druhu. [eds] Eleocharis quinqueflora (Hartmann) O. Schwarz 15c. Pardubické Polabí, 5961b, Horní Øedice (distr. Pardubice): rybník Mordýø, rašeliništì na východním bøehu ( not. H. Faltysová, rev. V. Faltys; Faltysová 1994; Prausová 2010). U rybníka Mordýø byl druh poprvé nalezen v roce 1933 (Hadaè & Hadaè 1935). Po zhruba 60 letech se podaøilo výskyt ovìøit, ale brzy potom rašeliništì zaniklo pøi vyhrnutí rybníka v devadesátých letech minulého století. H. Faltysová 28b. Kaòon Teplé, 5942b, Beèov nad Teplou (distr. Karlovy Vary): slatiništì a prameništì na jihozápadnì orientované svahové lesní enklávì s odumírající øídkou výsadbou smrku, spásané lesní zvìøí (kalištì), 610

41 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , m S od soutoku Teplé s Otroèínským potokem a 520 m Z od kóty Nad tratí (694,1), 50 03'40,1"N, 12 49'58,1"E, 605 m n. m., na nìkolika m 2, spolu s Carex demissa, C. pulicaris, Colchicum autumnale, Isolepis setacea, Pinguicula vulgaris a Triglochin palustris ( not. A. Masopustová & A. Vydrová, Masopustová 2006; leg. et det. P. Tájek, herb. Mìstské muzeum Mariánské Láznì). 28d. Tou imská vrchovina, 5943a, Mìchov (distr. Karlovy Vary): slatiništì a prameništì na 12 m široké a 70 m dlouhé svìtlinì na rozhraní starého a mladého lesního porostu, 800 m V od soutoku Teplé s Otroèínským potokem a 1680 m JZ od kaple v Chodovì u Beèova nad Teplou, 50 03'27,5"N, 12 50'44,3"E, 655 m n. m., na nìkolika m 2, spolu s Carex flava, C. panicea, C. pulicaris, Lychnis flos-cuculi a Triglochin palustris (2006 not. A. Masopustová, Masopustová 2006; leg. et det. P. Tájek, herb. Mìstské muzeum Mariánské Láznì). 28d. Tou imská vrchovina, 5943a, Mìchov (distr. Karlovy Vary): nelesní svahové slatiništì a mokøadní louka v ú labinì drobné vodoteèe 1,92 km SZ od eleznièní zastávky v Otroèínì a 920 m ZJZ od obce Mìchov, 50 02'56,7"N, 12 51'53,8"E, 655 m n. m., na nìkolika m 2, spolu s Carex panicea, C. pulicaris, Parnassia palustris a Triglochin palustris ( not. A. Masopustová & A. Vydrová, Masopustová 2006). Všechny tøi lokality byly objeveny bìhem mapování biotopù soustavy Natura Na poslednì jmenované lokalitì se v posledních letech nepodaøilo ani pøes opakované návštìvy výskyt bahnièky chudokvìté potvrdit. Všechny dosud známé lokality Eleocharis quinqueflora ve Slavkovském lese jsou vázány na minerálnì bohatší podlo í a vývìry vod (na hadcích, amfibolitech). Díky intenzivnímu floristickému prùzkumu v posledních nìkolika letech se v CHKO Slavkovský les podaøilo najít bahnièku ji na celkem sedmi nových lokalitách (+ Tisová-Poutnov, Sítiny, Rájov viz Additamenta 7: , 2008; Babice viz Additamenta 8: 241, 2009). Donedávna byla známa jen ze dvou lokalit PR Mokøady pod Vlèkem (stále poèetná populace) a PR Prameništì Teplé (zde novìji nepotvrzena). P. Tájek 61c. Chvojenská plošina, 5861a, Hradec Králové: Roudnièka, mokøad na ji ním bøehu rybníka Roudnièka v PP Roudnièka a Datlík, 50 10'17,5"N, 15 49'50"E, 239 m n. m., na ploše asi 7 m 2 na 5 dílèích ploškách o velikosti 0,5 3 m 2 spoleènì s Carex flava, Galium palustre, Juncus articulatus, Mentha aquatica, Ranunculus flammula, Trifolium fragiferum, Veronica beccabunga ( leg. et det. R. Prausová, herb. Prausová). V roce 2006 probìhlo šetrné odbahnìní rybníka s vytvoøením rozsáhlého litorálu. Ji ní bøeh byl zcela obna ený a narušený tì kou mechanizací. V následujících letech byl osídlen druhy obna ených den (Centaurium pulchellum, Lythrum hyssopifolia, Myosurus minimus atd.), porostù bahnièek (Eleocharis acicularis, E. palustris subsp. vulgaris), Isolepis setacea, sítin a ostøic (Prausová 2006). V souèasné dobì na ploše dominuje Juncus articulatus, šíøí se Phragmites australis a Schoenoplectus lacustris. Plocha je vyu ívána ke sportovnímu rybolovu. V historických prùzkumech (Hansgirg 1881, Krátká 1982, Faltys 1992) není druh z lokality uvádìn. Existuje sice herbáøový sbìr K. Prokeše (u Hradce Králové, pøi silnici, leg. Prokeš 1943, rev. P. Bureš 2002, HR; E. uniglumis admixta), který byl zøejmì následnì publikován ve znìní: u Nového Hradce Králové (Prokeš 1946). Pøímou spojitost s rybníkem

42 84 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Roudnièka z toho však urèit nelze, a to i pøesto, e botanické exkurze k Novému Hradci Králové vìtšinou vedly právì na soustavu ètyø rybníkù Roudnièka, Datlík, Cikán a Biøièka. R. Prausová Faltys V. (1992): Botanický inventarizaèní prùzkum pøírodní rezervace Roudnièka a Datlík. Ms., 10 p. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Hradec Králové] Faltysová H. (1994): Pøehled zjištìných rostlinných druhù. Ms. [Depon. in: rezervaèní kniha PR ernov, Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Pardubice] Hadaè J. & Hadaè E. (1935): Pøíspìvek ke kvìtenì okolí Pardubic. Vìda Pøír. 16: 23. Hansgirg A. (1881): Kvìtena okolí Hradce Králové. Hradec Králové, 112 p. Krátká J. (1982): Lokalita slatinné kvìteny u rybníka Roudnièka (okres Hradec Králové) po 100 letech. Východoèes. Bot. Zprav., Pardubice, 1: 3 6. Masopustová A. (2006): Aktualizace mapovacího okrsku cz0077, Aktualizace vrstvy mapování biotopù ÈR. Nálezová databáze [on-line databáze; portal.nature.cz, Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha] Prausová R. (2006): Zhodnocení zmìn flóry v pøírodní památce Roudnièka a Datlík v prùbìhu posledních 125 let a v souvislosti s realizovanými øízenými zásahy po roce Pr. a Stud., Pardubice, 14 (2007): Prausová R. (2010): Floristický prùzkum pøírodní rezervace ernov a rybníka Smilek (okres Pardubice). Pr. a Stud., Pardubice, 17: Prokeš K. (1946): Nové floristické nálezy ze severovýchodních Èech II. Vìstn. Král. Èes. Spoleè. Nauk., sect. math.-natur., 1944/17: Epipactis microphylla (Ehrh.) Sw. 78. Bílé Karpaty lesní, 6974b, Sidonie (distr. Zlín): buèina na levém bøehu pravobøe ního pøítoku potoka Vlárka, ca 100 m od okraje lesa, 3,4 km SSV od eleznièní stanice Vlárský prùsmyk, 49 03'25,4"N, 18 04'59,5"E, ca 460 m n. m., 10 rostlin ( not. M. Danèák, not. P. Batoušek). Tento druh je ze severovýchodní èásti Bílých Karpat znám z nìkolika lokalit z minulosti i ze souèasnosti (cf. Jongepier & Pechanec 2006). J. W. Jongepier 76a. Moravská brána vlastní, 6574b, Štramberk (distr. Nový Jièín): vrch Kotouè, NPP Šipka, dubohabøina na východním svahu SZ od høbitova, soubì nì s východní hranou lomu, 420 m n. m., 3 rostliny ( not. P. Batoušek & M. Sedláèková). Štramberk: Kotouè, kóta 532, severozápadní svah, su ový les s pøechodem ke kvìtnaté buèinì, pøi chodníku u padlého kmene, m n. m., 15 rostlin ( not. P. Pavlík & M. Sedláèková). Štramberk: Kotouè, NPP Šipka, su ový les na severozápadním svahu pøi chodníku, 49 35'02,2"N, 18 06'43,4"E, 475 m n. m., 11 kvetoucích rostlin ( not. M. Sedláèková & foto P. Mièková). Štramberk: Kotouè, kvìtnatá buèina na západním svahu Kotouèe pøi odboèce lesní cesty k lomu, ca 450 m n. m., 11 kvetoucích rostlin ( not. M. Sedláèková & P. Mièková). 84a. Beskydské podhùøí, 6475a, Tichá (distr. Nový Jièín): plochý høeben zalesnìného pahorku Kamenice (441 m), ca 300 m Z od hranice okresù Nový Jièín a Frýdek-Místek, karpatská dubohabøina, 49 35'22,7"N, 18 13'26,5"E, 430 m n. m., 12 kvetoucích rostlin ( leg. M. Sedláèková, NJM). 84a. Beskydské podhùøí, 6475a, Kozlovice (distr. Frýdek-Místek): Mìrkovice, osada Telecí, východní høeben vrcholové kóty 437,5 Z od osady, karpatská dubohabøina, 49 35'37,2"N, 18 13'48,9"E, 4 kvetoucí rostliny ( leg. M. Sedláèková, NJM).

43 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , Nové nálezy kruštíku drobnolistého z vrchu Kotouè u Štramberka potvrzují starší údaj o jeho výskytu na této lokalitì (1953 leg. H. Zavøel, BRNM; Jatiová & Šmiták 1996: 236; Additamenta 9: 91, 2011). Lokalizace horní okraj borového lesíku na západním úboèí Kotouèe Zavøel byla publikována v pøíspìvku autorù Krkavec & Baudyš (1955: 80). V roce 1999 na pøibli nì stejném stanovišti v buèinì na západním svahu Kotouèe v rozmezí m n. m. byl kruštík drobnolistý znovu nalezen J. Sádlem na lokalitì è. 315 (Sádlo in Grulich 2003: 117, 145). Další nálezy z jihozápadní èásti Beskydského podhùøí doplòují první zjištìný výskyt tohoto kriticky ohro eného druhu v buèinì na východním svahu vrchu Hukvaldy u Horního Sklenova (Hájková 2001, Additamenta 9: 92, 2011). Obì nedaleko od sebe vzdálené lokality se nacházejí na geologickém podlo í tìšínských vápencù pøekrytých deluviálními sedimenty flyšových pískovcù (Roth et al. 1989). Obdobná stanovištì vrcholových remízkù pokrývají karpatské dubohabøiny s mo nou inklinací k asociaci Carici pilosae-carpinetum, zatímco na pøíkrých západních svazích s výchozy vápencových skal a kamenitou sutí jsou vyvinuty su ové lesy (svaz Tilio-Acerion). Na skladbì døevin stromového patra plochých høebenù obou stanoviš se podílejí pøedevším Tilia cordata a Carpinus betulus s pøímìsí Acer pseudoplatanus, A. platanoides, A. campestre, Prunus avium a vzácnì i Fagus sylvatica. Keøové patro témìø chybí, kromì Cornus sanguinea, jen ojedinìle zmlazuje lípa a habr. Bylinné patro má v nejbli ším okolí výskytu roztroušených populací kruštíku drobnolistého sní enou pokryvnost asi %. Floristické slo ení bylinného podrostu z širšího okolí obou stanoviš provází skupina spoleèných druhù, uvádìných zde s odhadovanou klesající pokryvností: Mercurialis perennis, Galium odoratum, Brachypodium sylvaticum, Lathyrus vernus, Poa nemoralis, Hedera helix, Aegopodium podagraria, Asarum europaeum, Galeobdolon luteum s. l., Pulmonaria obscura, Viola reichenbachiana, Euphorbia amygdaloides, Campanula persicifolia, C. trachelium, Mycelis muralis, Fragaria vesca, Daphne mezereum, Dryopteris filix-mas, Hieracium murorum, Cephalanthera damasonium a Vicia dumetorum. Na první lokalitì (Tichá) byly zjištìny Anthriscus nitida, Carex digitata, Dentaria bulbifera, Glechoma hederacea, Orchis mascula subsp. signifera a Sanicula europaea. Na druhé lokalitì (Telecí) byly navíc zaznamenány Actaea spicata, Bromus benekenii, Galium schultesii, Geranium robertianum a Senecio ovatus. M. Sedláèková Grulich V. [ed.] (2003): Výsledky floristického kursu Èeské botanické spoleènosti v Novém Jièínì ( èervence 1999). Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 38, pøíl. 2003/2: Hájková A. (2001): Výsledky botanického prùzkumu Pøírodní památky Hradní vrch Hukvaldy. Pr. Stud. Muz. Beskyd, Frýdek-Místek, pøír. vìdy, 11: Jongepier J. W. & Pechanec V. (2006): Atlas rozšíøení cévnatých rostlin CHKO Bílé Karpaty. ZO ÈSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 202 p. Krkavec F. & Baudyš E. (1955): Pøíspìvek k poznání kvìteny Štramberska. Pøírod. Sborn. Ostrav. Kraje, Opava, 16: Roth Z. et al. (1989): Geologická mapa ÈSR, 1: , list Nový Jièín. Ed. ÚÚG Praha.

44 86 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Epipactis neglecta (Kümpel) Kümpel 78. Bílé Karpaty lesní, 6974b, Sidonie (distr. Zlín): buèina na levém bøehu pravobøe ního pøítoku potoka Vlárka, ca 100 m od kraje lesa, 3,4 km SSV od eleznièní stanice Vlárský prùsmyk, 49 3'25,4"N, 18 04'59,5"E, ca 460 m n. m., 5 rostlin ( foto M. Danèák, not. P. Batoušek). Sidonie: buèina na pravém bøehu pravobøe ního pøítoku potoka Vlárka, ca 50 m od okraje lesa, 49 03'22,5"N, 18 05'00,2"E, ca 450 m n. m., 11 rostlin ( not. P. Batoušek, foto P. Batoušek). Epipactis purpurata Sm. C3 15c. Pardubické Polabí, 5962a, Koudelka (distr. Pardubice): v dubohabøinì na JV svahu kóty 327, ca 400 m JV od kostela v obci, 50 05'04"N, 16 01'45,5"E, 320 m n. m., více ne 18 kvetoucích lodyh ( foto M. Hanzl). 39. Tøeboòská pánev, 6855a, Kardašova Øeèice (distr. Jindøichùv Hradec): komplex tzv. Jemèinských lesù, okraj cesty v kulturním smrkovém lese s jednotlivými vtroušenými duby asi 500 m JJV od dvoru Cikar, jediná nerozkvetlá rostlina ponièená autem ( leg. S. Komárek, PRC; ka doroènì sledován, naposledy 2011 foto S. Komárek). Roste zde stále pouze jedna rostlina, nikde jinde v širokém okolí nebyl druh pozorován. V ji ních Èechách nesmírnì vzácný druh zjištìný doposud na jediné lokalitì u Purkarce v údolí Vltavy (Procházka & Koláø in Additamenta 2: 250, 2003). Pøi revizi stavu v roce 2008 (cf. Koláø et al. 2009) bylo na lokalitì nalezeno celkem 25 rostlin na tøech oddìlených mikrolokalitách. Jejich další existence však byla na dvou z nich ohro ena výstavbou pøipravované cyklostezky. [eds] 61c. Chvojenská plošina, 5862c, Nová Ves (distr. Rychnov nad Knì nou): v dubohabøinì na okraji lesní cesty vedoucí od pobì ovické hájovny Studená voda k Nové Vsi, v místì její serpentiny J pod kótou 304, 50 06'47,8"N, 16 02'09"E, 295 m n. m., 9 kvetoucích lodyh spoleènì s Cephalanthera damasonium ( foto M. Hanzl). Koláø F., Boublík K. & Lepší P. (2009): Epipactis purpurata Sm. In: Lepší M. & Lepší P. [eds], Nálezy zajímavých a nových druhù v kvìtenì ji ní èásti Èech XV., Sborn. Jihoèes. Muz. v Èes. Budìjovicích, pøír. vìdy, 49: Eriophorum gracile W. D. J. Koch 42b. Táborsko-vlašimská pahorkatina, 6554a, Podolí u Ratiboøických [recte Ratiboøských] hor (distr. Tábor): severozápadní èást PP Jesení, asi ca 1,6 km SV od støedu osady, 49 28'36,4"N, 14 44'54,1"E, 475 m n. m., v pøechodovém rašeliništi z okruhu svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis, 8 fertilních lodyh ( leg. J. Koptík, CB; Lepší & Lepší 2010). Erysimum repandum L. 4a. Lounské støedohoøí, 5548c, Milá (distr. Most): Píseèný vrch a drobné kopeèky v okolí JZ od obce, nìkolik vitálních rostlin (1977 not. J. Kolbek & J. Husáková; Kolbek & Husáková 2010). 4a. Lounské støedohoøí, 5548d, Raná (distr. Louny): nad parkovištìm na východním úpatí vrchu Raná (457,2 m), asi 0,5 km V od vrcholu '24,8"N, 13 46'42,3"E, rostlin ( leg. P. Lustyk, herb. Lustyk; 2005 not. R. Hamerský).

45 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , c. Slánská tabule: Uhy (Štefánek: Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 45: 53 86, 2010). Kolbek J. & Husáková J. (2010): Pøíspìvek ke kvìtenì širší oblasti Milešovského a Lounského støedohoøí. Muz. Souèasn., ser. natur., 25: Eupatorium cannabinum L. 38. Budìjovická pánev, 6952d, Hluboká nad Vltavou (distr. Èeské Budìjovice): pøíkop u eleznièní stanice Hluboká nad Vltavou a okraj doubravy podél trati naproti eleznièní stanici, 380 m n. m. ( , not. R. Pauliè). Z Budìjovické pánve není druh v Kvìtenì ÈR udáván. R. Pauliè Euphorbia falcata L. C3 21a. Hanácká pahorkatina, 6668a, Ondratice (distr. Prostìjov): okraj pole u Ondratické pískovny ca 0,7 km JJV od støedu obce, 49 21'25"N, 17 03'50,7"E, 290 m n. m., roztroušenì spoleènì s Euphorbia exigua ( foto J. Komárek). 68. Moravské podhùøí Vysoèiny, 6962b, Rouchovany (distr. Tøebíè): okraj pole pod výslunnou stráòkou pøi východním okraji akátového lesíka, ca 1,3 km VJV od kostela v obci, 49 03'52,5"N, 16 07'30,3"E, 335 m n. m. ( leg. L. Èech, herb. Èech). Pryšec srpovitý nebyl dosud z tohoto fytogeografického okresu uvádìn (Grulich in Hejný & Slavík 1992: 342). L. Èech Festuca amethystina L. 8. Èeský kras, 6050b, Karlštejn (distr. Beroun): teplomilná doubrava v okolí skalního ebra na západním svahu Velké hory nad údolím Bubovického potoka, 2,7 km SZ od kostela v obci, 49 57'1"N, 14 9'17"E, 340 m n. m., nìkolik desítek trsù ( leg. J. Roleèek, det. P. Šmarda). [150 m 2, expozice ZSZ, sklon 20, J. Roleèek. E 3 (70 %): Quercus petraea agg. 4. E 2 (3 %): Cornus mas 1, Carpinus betulus +, Ligustrum vulgare +, Lonicera xylosteum +. E 1 (30 %): Carex montana 2a, Festuca amethystina 2a, Peucedanum cervaria 2a, Anthericum ramosum 2m, Brachypodium pinnatum 1, Lathyrus vernus 1, Sesleria caerulea 1, Thesium bavarum 1, Betonica officinalis +, Bupleurum falcatum +, Calamagrostis arundinacea +, Carex digitata +, C. humilis +, Campanula persicifolia +, Cytisus nigricans +, Dactylis polygama +, Dictamnus albus +, Festuca heterophylla +, Fragaria vesca +, Galium glaucum +, G. sylvaticum +, Genista tinctoria +, Hepatica nobilis +, Hierochloë australis +, Melampyrum pratense +, Potentilla alba +, Primula veris +, Pyrethrum corymbosum +, Securigera varia +, Serratula tinctoria +, Stellaria holostea +, Trifolium alpestre +, Asperula tinctoria r, Bupleurum longifolium r, Hieracium murorum r, Hylotelephium maximum r, Lathyrus niger r, L. pannonicus subsp. collinus r, Polygonatum odoratum r, Viola mirabilis r; Carpinus betulus 1, Quercus petraea agg. 1, Acer platanoides +, Berberis vulgaris +, Cornus mas +, Cotoneaster integerrimus +, Fraxinus excelsior +, Malus sylvestris +, Rhamnus cathartica +, Sorbus aria agg. +, Crataegus sp. r, Fagus sylvatica r, Rosa sp. r, Tilia cordata +] 44. Milešovské støedohoøí, 5549a, Skalice u Tøebívlic (distr. Litomìøice): vrch Hou etín, 0,6 km JV od vrcholu, svìtliny v boru Pinus nigra, 500 m n. m., ca 140 trsù, pouze 3 rostliny kvetoucí (

46 88 Hadinec & Lustyk: Additamenta X not. K. Kubát, K. Nepraš, R. Hamerský, J. Rottenborn & V. Vlaèiha; leg. K. Nepraš, LIT, rev. P. Šmarda; Nepraš 2011). Nález kostøavy ametystové v Èeském krasu je potvrzením døíve známého výskytu v oblasti Velké hory, kde však druh nebyl nìkolik posledních desetiletí pozorován (Hoffmann 2007, T. Tichý in verb.). Za pozornost stojí vegetace, ve které se zde kostøava vyskytuje: je to druhovì velmi bohatý dubový les s floristickým slo ením stojícím mezi xerotermní doubravou svazu Quercion pubescentis (napø. Carex humilis, Cornus mas, Cotoneaster integerrimus, Galium glaucum a Lathyrus pannonicus subsp. collinus) a svìtlou mezickou doubravou z okruhu asociace Potentillo albae-quercetum (napø. Calamagrostis arundinacea, Carex montana, Hierochloë australis, Potentilla alba a Serratula tinctoria). Nález bohaté populace kostøavy na vrchu Hou etín v Èeském støedohoøí je z více hledisek pozoruhodný a potvrzuje mimoøádný význam této dlouho pøehlí ené lokality (Nepraš 2011). By je kostøava známa z nedalekých Hradiš an, její výskyt na Hou etínì je svébytný a zøejmì velmi starobylý. Svìdèí o tom zastoupení dalších vzácných svìtlomilných druhù mnohdy rostoucích na refugiálních stanovištích (napø. Bupleurum longifolium a Pleurospermum austriacum). Navíc výskyt na dalších døíve známých lokalitách v Èeském støedohoøí a okolí buï dlouho nebyl potvrzen (Milešovka, Pøestavlky; Krajina in Domin 1930: ), nebo v souèasnosti zaniká (Hradiš any). Zásadní pro další pøe ití tìchto druhù na lokalitì je udr ení prosvìtleného charakteru lesních porostù. Zatímco v èásti lokality s aktivními sesuvy se o to starají pøírodní procesy, jinde jsou ádoucí cílené zásahy do stromového patra. Samotná kostøava roste ve výsadbách Pinus nigra na døíve odlesnìných místech s druhovým slo ením blízkým vegetaci bílých strání (Nepraš l. c.). Pokud mají být tyto výsadby zachovány (z hlediska výskytu kostøavy je to mo né, nebo napø. na východním okraji Alp roste èasto právì ve vápnomilných borech s Pinus nigra), musí být jejich stromové patro dostateènì rozvolnìné, aby zde mohly pøe ít i další cenné svìtlomilné druhy (napø. Coronilla vaginalis, Gymnadenia densiflora a Ophrys insectifera). V kvìtnu 2011 jsem navštívil další historickou lokalitu této kostøavy návrší Zlín u Dolních Lukavic na Plzeòsku. Zdejší výskyt druhu jako poslední zmiòuje zøejmì Mikyška (1944), tak e neúspìch našeho hledání není pøíliš pøekvapivý. Druhové slo ení velké èásti zdejších lesních porostù dosud odpovídá teplomilné doubravì; na sušších místech asociaci Sorbo torminalis-quercetum, na vlhèích místech vegetaci z okruhu asociace Potentillo albae-quercetum. Dochází zde však k eutrofizaci, je se projevuje jednak šíøením nitrofilních druhù, jednak neobvykle velkou pokryvností bylinného patra, vèetnì míst s dominancí teplomilných druhù jako Polygonatum odoratum a Anthericum liliago. Porost byl v minulosti obhospodaøován jako paøezina a nachází se zde mno ství stromù, zejména borovic, s kmeny kuriózních tvarù. Øada z nich však bohu el v souèasnosti hyne v dùsledku postupného zapojování stromového patra, v nìm pøeva uje dub letní. Konkurenènì slabé druhy zde tak mají jen malou mo nost uplatnìní. Pomoci by mohlo cílené prosvìtlování stromového patra a snad i nìjaká forma odstraòování biomasy podrostu (seèení nebo

47 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , pastva). Na lokalitì nebyl dlouho ovìøen ani výskyt druhého historicky známého vzácného svìtlomilného druhu, Thesium rostratum (T. Dostálek in litt.). Na Drahanské vrchovinì nebyly od prvonálezù v roce 2001 (Øepka & Roleèek in Additamenta 1: 78 79, 2002) objeveny ádné další lokality této kostøavy. Na obou dosud známých místech (Buchtelka a Hanácká louka) však byl zjištìn rozsáhlejší výskyt, pøesahující z bezkolencových luk popsaných ve výše citovaném pøíspìvku do svìtlých dubových a bøezových porostù v okolí. Na obou lokalitách byl také obnoven management (prosvìtlování, seèení), který by však podle našich zkušeností nemìl být pøíliš intenzivní, nebo kostøava a další zdejší cenné druhy (napø. Daphne cneorum, Euphorbia angulata, Laserpitium pruthenicum a Pulmonaria angustifolia) dobøe snášejí polostín a narušování spíše menší intenzity. J. Roleèek V souvislosti s nálezem této vzácné kostøavy v Èeském støedohoøí se nabízí prostor pro poznámky k ji déle známé hodonínské makrolokalitì, jako zpøesnìní èi pokraèování døíve publikovaných poznatkù (Grulich & Grulichová 1986). Lokalita Hodonínská Doubrava, kde tato kostøava roste, je z nìkolika hledisek výjimeèná. (1) Kostøava zde roste pøevá nì v podrostu starších doubrav na vátém písku, v podlo í s jílovitými terciérními sedimenty; tento typ ekotopu se neopakuje v celém jejím areálu. Výsledky získané podrobným floristickým prùzkumem lokality ukazují, e druh roste jen v doubravách, které prošly procesem výmladkového hospodaøení, v souèasnosti jsou ve tvaru nepravé kmenoviny a jsou oznaèovány jako pøedr ené paøeziny. Kostøava roste témìø výhradnì v porostech stáøí let v menších i vìtších skupinách: pøi detailním prùzkumu bylo nalezeno 16 mikrolokalit, z nich nejmenší pøedstavuje pouze jediný trs, další jich mají nìkolik desítek a nejbohatší tìsnì pod 100 trsy (ji ní èást PR Stupava u Holanovy aleje), ale také 80 a 50 trsù v porostech JV od hájovny Zbrod. Výjimku tvoøí dvì mikrolokality: asi 20 trsù v mladé kultuøe po smýcení okrajového porostu PR Stupava, kde zùstala zachována skupina rostlin v tìsné návaznosti PR a unikla brázdové orbì. Dále pak pøibli nì 45-letá porostní skupina, kde v èásti pod dominantní Betula pendula roste 23 trsù. Témìø všechny mikrolokality le í ji nì od silnice Mutìnice Hodonín; severnì od této silnice, ve Zbrodském lese, se kostøava objevuje zcela výjimeènì (lokalita u Hovoranské cesty). (2) Druh preferuje místa, kde dochází k mírnému støídání vlhkosti, roste spolu s Carex fritschii a Molinia arundinacea (tento druh pouze v menší pokryvnosti) a dalšími druhy stejného ekologického zájmu, tj. indikátory spoleèenstva Carici fritschii-quercetum roboris (napø. Asperula tinctoria, Betonica officinalis, Convallaria majalis, Festuca guestfalica, Serratula tinctoria). (3) Otázka budoucího managementu této lokality vèetnì mo nosti pasení zahrnuje i pochybnost o tom, zda tento druh snáší sešlap a okus zvíøaty a jaké vlastnosti mají místa jejího výskytu dnes, kdy je známo, e lokalita byla døíve pastevním lesem. Je pravdìpodobné, e právì bývalé paøeziny vzhledem k délce svého obmýtí se staly nejen místem zvýšené biodiverzity, ale také neprostupnými èi málo prostupnými porosty pro vìtší zvíøata a kostøava zde mohla pøe ít do

48 90 Hadinec & Lustyk: Additamenta X dnešních dnù, zvláštì po znaèném prosvìtlení porostù v prùbìhu dalších desetiletí, kdy výmladkové hospodaøení i pastva ustaly. Dalším vysvìtlením zalo eným na nìkolika pùdních sondách mù e být fakt, e pùdní profil pod tìmito porosty nebyl vùbec nebo jen pøed velmi dávnou dobou narušen a druh tedy preferuje bývalé výmladkové porosty nejen pro jejich døívìjší omezené spásání, ale také pro nízkou míru historické disturbance pùdního profilu. (4) Dosud nemáme ucelenou informaci o biologii druhu, nicménì na lokalitì nebyly nalezeny ádné mladší rostliny nebo semenáèky, které by naznaèovaly reprodukci druhu, tedy obnovu èi posilování celé populace. Jedná se o pomìrnì robustní druh kostøavy, který v dobì dozrávání obilek v kláscích dosahuje bì nì výšky cm. Na experimentálních plochách, kde byl zápoj stromového patra sní en, však výraznì posiluje velikost trsu a výšku stébel (a 140 cm) a mohli bychom se tak domnívat, e mladé rostliny kostøavy by mohly vyrùstat právì na obna ených, svìtlých místech, napø. na smýcených, støídavì vlhkých plochách nebo v mladých kulturách zalo ených do oraných brázd s ponecháním paøezù; zatím však nic takového nebylo v terénu potvrzeno. R. Øepka Domin K. (1930): Schedae ad floram èechoslovenicam exsiccatam. Centuria II. Acta Bot. Bohem. 9: Grulich V. & Grulichová J. (1986): Kostøava ametystová (Festuca amethystina L.) na ji ní Moravì. Zprávy Ès. Bot. Spoleè. 21: Hofmann A. (2007): Vegetace a flóra Velké hory v NPR Karlštejn souèasný stav a vyhodnocení zmìn. Bohem. Centr. 28: Mikyška R. (1944): Lesy na Plzeòsku. Studie rostlinosociologická a ekologická. Vìstn. Král. Èes. Spoleè. Nauk, cl. math.-natur., 13: Nepraš K. (2011): Kvìtena vrchu Hou etín v Èeském støedohoøí a jeho okolí. Severoèes. Pøír. 41: Vlaèiha V. (2010): Nové nálezy orchidejí v Èeském støedohoøí. Roezliana, Brno, 40: 66. Filago vulgaris Lam. 17c. Milovicko-valtická pahorkatina, 7165d, Milovice (distr. Bøeclav): EVL Milovický les, Klentnická obora, na pøechodu mezi pastevní plochou a svahem 1,94 km Z od obce, 48 50'57,3"N, 16 39'50,7"E, 282 m n. m., ca 20 fertilních rostlin ( not. J. Juøica). 17c. Milovicko-valtická pahorkatina, 7166a, Milovice (distr. Bøeclav): EVL Milovický les, Klentnická obora, podél polní cesty na pastevní ploše 1,38 km Z od obce, 48 51'03,8"N, 16 40'18,2"E, 246 m n. m., ca 40 fertilních rostlin; pastevní plocha 1,26 km Z od obce, 48 51'07,4"N, 16 40'24,4"E, 270 m n. m., ca 30 fertilních rostlin; pastevní plocha 1,61 km Z od obce, 48 51'01,1"N, 16 40'06,6"E, 278 m n. m., ca 35 fertilních rostlin (vše not. J. Juøica). 17c. Milovicko-valtická pahorkatina, 7166c, Bulhary (distr. Bøeclav): EVL Milovický les, Bulharská obora, pastevní plocha ca 3,5 km JZ od obce, 48 48'41,4"N, 16 42'04,1"E, 284 m n. m., ca 30 fertilních rostlin ( leg. J. Juøica, BRNU; not. J. Juøica, P. Lustyk, J. Pekárová & P. Slavík; not. J. Juøica); pastevní plocha 2,63 km JZ od obce, 48 48'36,9"N, 16 43'05,8"E, 206 m n. m., ca 100 fertilních rostlin ( not. J. Juøica); pastevní plocha 2,66 m JJZ od obce, 48 48'21,1"N, 16 43'21,3"E, 234 m n. m., ca 15 fertilních rostlin ( leg. J. Juøica, BRNU); jabloòový sad 1,95 km JZ od obce, 48 48'47,4"N, 16 43'35,8"E, 224 m n. m., 4 fertilní rostliny ( not. J. Juøica); polní cesta v jírovcovém a jabloòovém sadu 2,17 km JZ od obce, 48 48'43,6"N, 16 43'25,5"E, 220 m n. m., ca 150 fertilních rostlin ( not. J. Juøica).

49 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , c. Milovicko-valtická pahorkatina, 7166c, Milovice (distr. Bøeclav): EVL Milovický les, Klentnická obora, pastevní plocha 0,94 m JZ od obce Milovice, 48 50'34,5"N, 16 41'01,3"E, 284 m n. m., ca 40 fertilních rostlin; okraj polní cesty v blízkosti lesa ca 1,5 km ZJZ od obce, 48 50'36,7"N, 16 40'20,9"E, 228 m n. m., ca 25 fertilních rostlin; pastevní plocha 1,05 km ZJZ od obce, 48 50'53"N, 16 40'35,7"E, 210 m n. m., ca 150 fertilních rostlin; podél polní cesty ca 1,4 km ZJZ od obce, 48 50'50,6"N, 16 40'18,7"E, 224 m n. m., ca 20 fertilních rostlin; ruderální plocha 1,54 m ZJZ od obce, 48 50'55"N, 16 40'10,7"E, 246 m n. m., ca 30 fertilních rostlin (vše not. J. Juøica). Po nedávném nálezu bìlolistu obecného v PR Milovická stráò (Štech et al. in Additamenta 9: 111, 2011), který byl vùbec prvním v Milovicko-valtické pahorkatinì, se podaøilo druh nalézt i na øadì míst v Klentnické a Bulharské oboøe. J. Juøica 18a. Dyjsko-svratecký úval, 7266b, Hlohovec (distr. Bøeclav): malá plocha s øídkým krátkostébelným trávníkem na louce mezi rybníky Aloch II (zaniklý) a Aloch III 1,5 km JV od východního okraje obce, 48 46'00,6"N, 16 47'33,9"E, 180 m n. m. ( leg. Z. Kaplan & J. Pranèl no. 11/303, herb. Kaplan, rev. M. Štech, herb. Pranèl). V Dyjsko-svrateckém úvalu byly dosud známy jen asi ètyøi lokality z Bøeclavi a Boøího lesa (Štech et al. in Additamenta 1: 79 80, 2002), novì nalezená lokalita tak doplòuje informace o souèasném rozšíøení druhu v tomto území. Z. Kaplan & J. Pranèl 61b. Týniš ský úval, 5862b, Køivice (distr. Rychnov nad Knì nou) [tištìná scheda bez konkrétní lokality] (s. d., s. coll., HR, ut F. germanica). 61c. Chvojenská plošina, 5862c, ïár nad Orlicí (distr. Rychnov nad Knì nou): drobná štìrkovitá plocha témìø bez bylinného pokryvu na levém bøehu potoka na okraji pastviny 770 m JJZ od vlakové zastávky, 30 m pod hrází ïárského rybníka, 50 06'48,1"N, 16 03'41,1"E, 261 m n. m. ( leg. et foto J. Dole al, herb. Dole al; leg. Z. Kaplan no. 11/417, herb. Kaplan, rev. M. Štech). V celých východních Èechách byl v minulosti druh dolo en jen ze dvou lokalit v Hradeckém Polabí, a to u Jílovic a Pøepych (Štech in Slavík & Štìpánková 2004: 92). V Pøehledu vyhynulých, nezvìstných a ohro ených taxonù cévnatých rostlin na území východních Èech (Faltys 1995) byl hodnocen jako nezvìstný druh (A2). Doklad od Køivic byl nalezen a revidován M. Štechem teprve v roce 2006, proto se do zpracování pro Kvìtenu ÈR nedostal. Spolu s novì nalezenou lokalitou u ïáru nad Orlicí se tak jedná o první údaje pro fytochorion 61. Dolní Poorlièí i pro celé mezofytikum východních Èech. V literatuøe se nacházejí také starší údaje o výskytu druhù z okruhu F. vulgaris (tedy F. vulgaris s. str. a F. lutescens) na území Rychnovska. Hrobaø (1931) ve své Kvìtenì Kostelecka a Rychnovska uvádí pod jménem F. germanica: Místy na polích: Rychnov (Bezdìkov, Dlouhá Ves, Jahodov, Skuhrov, Jedlina, Ko). Zkratkou Ko odkazuje na údaje Karla Kopeckého, autora Analytické kvìteny okolí mìsta Rychnova nad Knì nou (vyšla v roce 1888) [nikoliv na jeho pozdìjšího jmenovce, shodou okolností zde vzápìtí

50 92 Hadinec & Lustyk: Additamenta X rovnì jmenovaného Karla Kopeckého, ijícího v letech ]. Pod jménem F. germanica byl publikován i v roce 1954 uèinìný nález na obna ené písèité pùdì na okraji borového lesa u Bolehoštì (Krèan & Kopecký 1961). K uvedeným údajùm se bohu el nepodaøilo nalézt herbáøové doklady, tak e není mo né stanovit jejich pøíslušnost k jednomu z obou velmi podobných druhù. Z uvedených lokalit bohu el není znám herbáøový sbìr ádný. Novì nalezená lokalita u ïáru nad Orlicí pravdìpodobnì vznikla sešlapem skotu, který mìl na tomto místì pøístup k napájení. Obna ený písèitý bøeh ale postupnì zarùstá, a pokud nebude docházet k pravidelné disturbanci plochy, hrozí konkurenènì málo zdatnému bìlolistu zánik. Nové místo pro napájení skotu je nyní pøibli nì 3 metry od výskytu druhu a hojnì se zde vyskytuje Myosurus minimus. I pøes výskyt vhodných biotopù v okolí ïáru nad Orlicí nebyla zatím další populace F. vulgaris nalezena. Roztroušenì se na blízkých rozvolnìných pastvinách a okrajích písèitých cest vyskytují bì nìjší druhy bìlolistù (F. arvensis a F. minima). J. Dole al, Z. Kaplan & M. Štech Faltys V. (1995): Pøehled vyhynulých, nezvìstných a ohro ených taxonù cévnatých rostlin na území Východních Èech. Ms., 24 p. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, støedisko Pardubice] Hrobaø F. (1931): Kvìtena Kostelecka a Rychnovska. Vamberk, 128 p. Krèan K. & Kopecký K. (1961): Pøíspìvìk ke kvìtenì Opoèenska a bli šího okolí Týništì nad Orlicí. Acta Mus. Reginaehradec., ser. A: sci. natur., 2( ): Galium murale (L.) All. 10b. Pra ská kotlina, 5952b, Praha-Vyšehrad: ulice Albertov, pøi vchodu do dvora albertovské menzy, spára chodníku u zdi budovy na pravé stranì za závorou, 50 04'07,9"N 14 25'22,4"E, 196 m n. m., 5 rostlin ( a leg. J. Pranèl, PRC; rev. F. Ehrendorfer); 13 rostlin ( leg. J. Pranèl, PRC; rev. F. Ehrendorfer); 2 rostliny (duben èerven 2011 not. J. Pranèl). Nový zavleèený druh v kvìtenì ÈR. Galium murale je velmi nenápadný jednoletý krátkovìký svízel ze sekce Kolgyda; o jeho nenápadnosti svìdèí u to, e byl v areálu menzy na Albertovì objeven a v odkvetlém a suchém stavu, pøesto e tìsnì kolem nìj procházela ka dý den na obìd øada pedagogù a studentù katedry botaniky PøF UK. Druh roste pøirozenì v mediteránní oblasti Evropy a Afriky a na Blízkém Východì, od Makaronésie po Írán. Na sever zasahuje po ji ní Francii, severní Itálii, státy bývalé Jugoslávie a Øecko. Zavleèený je znám z Austrálie a Kalifornie, z Evropy zøejmì pouze z Velké Británie (Clement & Forster 1994, Nicolle 2008, Crouch 2010) a Belgie (Hoste & Verloove 2010). Ve svém pøirozeném areálu roste na okrajích cest, na zdech, skalách, kamenitých pastvinách a rùzných dalších otevøených suchých stanovištích. V Belgii byl druh zaznamenán zplanìlý v zahradních kulturách dovezených mediteránních rostlin. Ve Velké Británii byl nalezen celkem pìtkrát, poprvé ji v roce V pøípadì dvou starších údajù se jednalo o zavleèení s vlnou; u tøí recentních údajù není zpùsob zavleèení zcela zøejmý, minimálnì v jednom pøípadì se však nejspíše jednalo o zavleèení spolu s pìstovanými okrasnými rostlinami. Zpùsob zavleèení do dvora albertovské

51 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 47: , Obr. 1. Galium murale z lokality v Praze-Albertovì (leg. J. Pranèl, , PRC). Mìøítko 10 cm. Fig. 1. Galium murale from the locality at Prague-Albertov (leg. J. Pranèl, 30 June 2009, PRC). Scale bar 10 cm

52 94 Hadinec & Lustyk: Additamenta X Obr. 2. Galium murale, dvouna ka s charakteristickými válcovitými, háèkovitì štìtinovitými merikarpii. Fig. 2. Galium murale, schizocarp with distinctive cylindrical mericarps covered with hooked bristles. menzy rovnì není zøejmý, pravdìpodobnì však mohl být náhodnì zavleèen nìkterým z èetných zahranièních studentù, kteøí se zde stravují. Na pra ské lokalitì roste svízel zední ve spáøe podél stìny budovy pøi vstupu do areálu menzy; na podobných stanovištích (zdi, chodníky, cesty) je èastý i ve svém pùvodním areálu. Plevelné rostliny, které tu rostou ve spáøe spolu s ním (Galinsoga quadriradiata, Mercurialis annua, Veronica hederifolia agg. etc.) bývají v prùbìhu léta obèas mechanicky odstraòovány. I pøesto se zde G. murale díky relativnì brzké tvorbì plodù udr uje po nìkolik sezon, klíèí toti bìhem dubna, ji v kvìtnu plodí a v prùbìhu èervna zasychá. Jeho výskyt na zdejším stanovišti je ovšem jen náhodnou zále itostí a pravdìpodobnì nebude mít dlouhého trvání. Popis druhu na základì literatury: Jednoleté, 1,5 20( 30) cm vysoké, rozprostøené, lysé a hustì chlupaté byliny. Lodyhy v poètu nìkolik a mnoho vyrùstají ze spoleèné báze, jednotlivé lodyhy nevìtvené nebo øídce vìtvené, poléhavé a vystoupavé, tenké (0,2 0,5 mm v prùmìru), ètyøhranné. Listy