Nálezy zajímavých a nových druhù v kvìtenì jižní èásti Èech XII The finds of interesting and new plants in the South Bohemian flora XII

Transkript

1 Sborník Jihoèeského muzea v Èeských Budìjovicích Pøírodní vìdy Acta Musei Bohemiae Meridionalis in Èeské Budìjovice - Scientiae naturales Sbor. Jihoèes. Muz. v Èes. Budìjovicích, Pøír. vìdy Nálezy zajímavých a nových druhù v kvìtenì jižní èásti Èech XII The finds of interesting and new plants in the South Bohemian flora XII Václav CHÁN 1, Martin LEPŠÍ 2 & Petr LEPŠÍ 3 (red.) 1 Jihoèeská poboèka ÈBS, 2 Jihoèeské muzeum Èeské Budìjovice, 3 Správa CHKO Blanský les Abstract. Hieracium bifidum, Rubus orthostachys have been found as new species for South Bohemia. New localities of rare species of the South Bohemian flora (Berula erecta, Coronopus didymus, Crepis tectorum, Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis, Draba nemorosa, Equisetum hyemale, Geranium sibiricum, Hieracium maculatum, Sanguisorba minor subsp. polygama, Veronica praecox, Vicia lutea) are reported. The world distribution and the distribution in the Czech Republic are explained for each species. The detailed distribution in the South Bohemia and ecology remarks are presented too. Key words. Czech Republic, floristic records. Abstrakt. Druhy Hieracium bifidum, Rubus orthostachys jsou z území jižní èásti Èech publikovány poprvé. Dále jsou publikovány nové lokality taxonù Berula erecta, Coronopus didymus, Crepis tectorum, Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis, Draba nemorosa, Equisetum hyemale, Geranium sibiricum, Hieracium maculatum, Sanguisorba minor subsp. polygama, Veronica praecox a Vicia lutea, které jsou v jižních Èechách vzácné. Pro každý taxon je komentováno rozšíøení v Èeské republice a ve svìtì a zmínìna je i ekologie druhu. Podrobnì je zpracováno rozšíøení v jižních Èechách. Klíèová slova. Èeská republika, floristické záznamy. Úvod Další díl tohoto cyklu pøináší první záznamy o výskytu druhù Hieracium bifidum a Rubus orthostachys na území jižní èásti Èech. Druh Veronica praecox byl považován za nezvìstný druh jihoèeské kvìteny (CHÁN 1999), vzhledem k jeho znovuobjevení je ho nutné pøeøadit mezi kriticky ohrožené rostliny. Zároveò je do kategorie kriticky ohrožených taxonù navrženo zaøadit pro jižní Èechy novì nalezené druhy Hieracium bifidum, Hieracium maculatum a Rubus orthostachys. Pro tøi v jižních Èechách kriticky ohrožené taxony Berula erecta, Crepis tectorum a Equisetum hyemale jsou publikovány nové resp. po dlouhé dobì ovìøené lokality. Dalších šest pøíspìvkù referuje o výskytu vzácných adventivù Coronopus didymus, Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis, Draba nemorosa, Geranium sibiricum, Sanguisorba minor subsp. polygama a Vicia lutea. Metodika Vymezení zájmové oblasti jižní èásti Èech jsme pøevzali z práce CHÁN (1999). Nomenklatura taxonù je sjednocena podle práce KUBÁT et al. (2002), nomenklatura syntaxonù, není-li uvedeno 125

2 jinak, podle MORAVEC et al. (1995). Lokality jsou zaøazeny do fytochorionù (SKALICKÝ in HEJNÝ & SLAVÍK 1988) a do mapovacích polí o velikosti 1/4 základního pole støedoevropského sí ového mapování (EHRENDORFER & HAMANN 1965). Souøadnice lokalit jsou uvedeny v souøadnicovém systému WGS 84 a byly odeèteny z pøístroje GPS nebo z mapových podkladù 1:50000 a 1: elektronické verze Geobáze (ANONYMUS 2000). Za zkratkou CB následuje evidenèní èíslo položky (pokud existuje), pod kterým je uložena v herbáøi Jihoèeského muzea v Èeských Budìjovicích. Zkratky CB, PR, PRC jsou podle práce VOZÁROVÁ & SUTORÝ (2001) a zkratka CBFS znaèí herbáø katedry botaniky Biologické fakulty Jihoèeské univerzity v Èeských Budìjovicích. Pro zapsání fytocenologických snímkù byla použita rozšíøená Braun-Blanquetova stupnice abundance a dominance podle WESTHOFF & van der MAAREL (1973): 2m 5 %, 2a 5-12,5 %, 2b 12,5-25 %. Seznam taxonù, o jejichž výskytu bylo již v tomto seriálu referováno byl uveøejnìn v pøedchozím èísle sborníku (CHÁN et al. 2005). Berula erecta (Huds.) Coville potoèník vzpøímený Druh se vyskytuje v Evropì, na sever až po jižní Švédsko, dále v západní a støední Asii a v severní Americe. Roste na bøezích potokù, kanálù, ve stojatých mezotrofních až eutrofních vodách. Na území Èeské republiky se vyskytuje roztroušenì v severní polovinì Èech a na jižní a støední Moravì (HROUDA in SLAVÍK 1997a). V jižní èásti Èech byl druh nalezen jen na Horažïovicku (HROUDA l. c.) a v Moravském podhùøí Vysoèiny u Rancíøova (CHÁN 1999). Na Horažïovicku potoèník vzpøímený zde poprvé nalezl F. X. Celerin u Rabí a Hejné (ÈELAKOVSKÝ 1888), u Rabí pozdìji také F. Maloch (MALOCH 1936). Tøi lokality u Dobršína a Rabí zaznamenal na pøelomu 40. a 50. let minulého století J. Moravec (ústní sdìl.). Další lokality u Hejné a Žichovic uvádí J. Vanìèek (VANÌÈEK & CHÁN 1963), poslední údaje z tohoto území pocházejí z roku 1965, kdy byl pojednávaný druh pozorován F. Procházkou v tùòce pod hradem Rabí (CHÁN 1999). V roce 2005 byla v území Sušickohoražïovických vápencù po ètyøiceti letech nalezena lokalita nová. Popis nové lokality: Sušicko-horažïovické vápence, Žichovice (6747b): tùò pod silnicí mezi dvìma koryty øeky Otavy blíže silnièního mùstku s. od obce, " N, " E (Geobáze 1:100000), ca 445 m n. m., nìkolik desítek exempláøù, 1 kvetoucí (leg. R. Pauliè & P. Leischner 2005, PRC). Spoleènì rostly Aconitum variegatum, Elymus caninus, Alliaria petiolata, Caltha palustris, Cardamine amara, Carex brizoides, Chelidonium majus, Cirsium oleraceum, Galeobdolon montanum, Glechoma hederacea, Filipendula ulmaria, Silene dioica, Stellaria holostea, Stachys sylvatica, Symphytum officinale, Thalictrum aquilegiifolium a Veronica beccabunga. Tato lokalita je v souèasné dobì jediné známé nalezištì v oblasti Sušicko-horažïovických vápencù. Potoèník vzpøímený je v kvìtenì jižní èásti Èech zaøazen mezi kriticky ohrožené taxony (CHÁN 1999). Radim PAULIÈ Coronopus didymus (L.) Sm. vranožka podvojná Vranožka podvojná je jihoamerická, druhotnì po celém svìtì rozšíøená rostlina, která je na území Èeské republiky vzácnì zavlékána pøedevším s dovážením vlny a bavlny. Její výskyt má vìtšinou pouze pøechodný a krátkodobý charakter. Od roku 1903, kdy byla poprvé u nás ve Štìtínovì u Velkých Losin objevena, do 90. let 20. století bylo zaznamenáno pouze ca 20 výskytù. Jejími nejèastìjšími biotopy v Èeské republice jsou rumištì, skládky, navážky, nádraží a ruderalizované trávníky. Vìtšinou roste ve spoleèenstvech tøídy Plantaginetea majoris, ménì èasto v nìkterých spoleèenstvech tøídy Chenopodietea (SMEJKAL in HEJNÝ & SLAVÍK 1992, OBERDORFER 2001). Vyhledává dusíkem bohaté, nevápnité, víceménì humózní, písèité až jílovité substráty. V Evropì je vázána na území se subatlansky ladìným klimatem (OBERDORFER 2001). V jižních Èechách byla nalezena doposud pouze v Pelhøimovì (SMEJKAL in HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Popis nových lokalit: Tøeboòská pánev, Sobìslav (6754a): skládka na levém bøehu Lužnice nedaleko mostu na Vesce, ca 400 m n. m., roztroušenì (leg. J. Kaisler 1986, CB 29690). 126

3 Køemžské hadce, Køemže (7051d): navážka zeminy na z. bøehu Køemžského rybníka na j. okraji obce, ca 0,66 km jv. od katolického kostela, " N, " E (Geobáze 1:50000), 515 m n. m., ca 50 exempláøù (leg. M. Lepší 2005, CB 50768). Zpùsob zavleèení na obì lokality není znám. Lokalita u Sobìslavi již zanikla, nebo skládka byla pøed nìkolika lety zrušena a zrekultivována (Abazid in litt. 2005). Martin LEPŠÍ Crepis tectorum L. škarda støešní Centrum rozšíøení škardy støešní je ve støední, severní a východní Evropì a støední a východní Asii. Kromì toho se v Evropì ještì vyskytuje na Iberském poloostrovì, Francii, Belgii, Nizozemsku, v severní Itálii a Srbsku. V Èeské republice se vyskytuje nejèastìji v Panonském termofytiku, ménì èasto v Èeském termofytiku a teplejších oblastech mezofytika. Do vyšších poloh je zøídka zavlékána. Roste pøedevším v oblastech s vìtším výskytem písèitých stanoviš (KAPLAN & KIRSCHNER in SLAVÍK & ŠTÌPÁNKOVÁ 2004). V jižní èásti Èech byl druh zaznamenán v Horažïovické pahorkatinì, na Èkyòských vápencích, ve Volyòském Pøedšumaví, Strakonických vápencích, Prachatickém Pøedšumaví, Èeskokrumlovském Pøedšumaví, v Novohradském podhùøí, Budìjovické a Tøeboòské pánvi, Støedním Povltaví a Èeskomoravské vrchovinì. Nejèastìjším stanovištìm druhu v jižní èásti Èech jsou koruny starých zdí, pole a pastviny, ménì èasto roste u cest, na náspech železnièních tratí a bøezích rybníkù (CHÁN 1999). Popis lokalit: Budìjovická pánev, Štìkeò (6750a): koruna zdi pøi silnici smìr Kestøany ve v. èásti obce, " N, " E (Geobáze 1:50000), 390 m n. m. (leg. V. Chán 1965, CB; not. R. Pauliè 2005). Budìjovická pánev, Štìkeò (6750a): koruna zdi pøi silnici smìr Vítkov v sv. èásti obce, " N, " E (Geobáze 1:50000), 390 m n. m. (leg. V. Chán 1966, CB; leg. V. Chán & R. Pauliè 2004, CB 40629). Budìjovická pánev, Zátaví (6750b): koruna zdi v osadì, 370 m n. m. (leg. V. Chán 1992, CB). První dvì lokality se vztahují k údaji Štìkeò publikovaném v Komentovaném èerveném seznamu kvìteny jižní èásti Èech, kde je škarda støešní zaøazena mezi kriticky ohrožené taxony (CHÁN 1999). Lokalita v Zátaví nebyla dosud publikovaná. Václav CHÁN & Radim PAULIÈ Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis Henrard rosièka krvavá brvitá Digitaria sanguinalis s. l. je cirkumpolárnì rozšíøený druh, v Evropì se vyskytuje v mediteránní, submediteránní a èásteènì v euroasijské oblasti. D. sanguinalis subsp. pectiniformis se vzácnì vyskytuje v jižnìjší èásti areálu druhu (OBERDORFER 2001). V Èeské republice roste vzácnì od planárního do kolinního stupnì v nejteplejších oblastech støedních Èech, na Moravì je známa z Kuøimi a Èeské u Brna. Roste na písèitých úhorech, polích a cestách, na písèinách a vinicích, vyhledává výhøevné, vysýchavé, zásadité, vápenaté, písèité nebo sprašové pùdy (DOSTÁL 1989). V Èeské republice je považována za archeofyt, udávána je z polních spoleèenstev svazù Eragrostion, Matricario matricarioidis-polygonion arenastri Rivas-Martínez 1975 corr. Rivas-Martínez et al a Panico- Setarion (PYŠEK et al. 2002). JEHLÍK (1998) uvádí rosièku krvavou brvitou mezi rostlinami zavlékanými do Èeské a Slovenské republiky v souvislosti s prùmyslovým zpracováním olejnin. V jižních Èechách je poprvé zmínìna jako zavleèená ze Sobìslavi (DOSTÁL l. c.), další údaje již scházejí. V prùbìhu let byla zaznamenána celkem na sedmi lokalitách. Popis nových lokalit: Budìjovická pánev, Boršov nad Vltavou (7052d): v kolejišti ca 0,05 km sv. od železnièní stanice, " N, " E (Geobáze 1:50000), 410 m n. m. (leg. P. Lepší 2002, CB 39647). Budìjovická pánev, Èeské Budìjovice (7052d): kolejištì mezi hlavním nádražím a pøekladovým nádražím, " N, " E (Geobáze 1:50000), 390 m n. m. (leg. M. Lepší & P. Lepší 2002, CB 33915). 127

4 Budìjovická pánev, Dívèice (6851d): v kolejišti pøed železnièní stanicí, " N, " E (Geobáze 1:50000), 395 m n. m. (leg. M. Lepší 2002, CB 33914). Èeskokrumlovské Pøedšumaví, Èeský Krumlov (7151d): v kolejišti pøed železnièní stanicí, " N, " E (Geobáze 1:50000), 550 m n. m. (not. P. Lepší & M. Lepší 2004). Èeskokrumlovské Pøedšumaví, Zlatá Koruna (7152a): v kolejišti ca 0,05 km jz. od železnièní stanice, " N, " E (Geobáze 1:50000), 540 m n. m. (not. P. Lepší & M. Lepší 2004). Køemžské hadce, Køemže (7051d): Møíè, v kolejišti u železnièní stanice a u nedalekého železnièního pøejezdu, " N, " E (Geobáze 1:50000), 515 m n. m. (leg. M. Lepší 2003, CB 38641). Prachatické Pøedšumaví, Kratochvíle (6950b): ca 2,5 km zjz. od zámku Kratochvíle, zasolený okraj silnice do osady Obora, " N, " E (GPS), 480 m n. m. (leg. P. Lepší & M. Lepší 2004, CB 38638). Nejèastìji byla nalezena v kolejištích v blízkosti železnièních stanic, pouze jednou v zasoleném pruhu na okraji silnice poblíž zámku Kratochvíle. Na vìtšinì lokalit se vyskytovala ve spoleènosti nominátního poddruhu popø. s druhem D. ischaemum. Z charakteru lokalit (kontinuální obsazení železnièní tratì Èeské Budìjovice-Èeský Krumlov bìhem tøí let) je zøejmé že se D. sanguinalis subsp. pectiniformis zaèíná šíøit a v dohledné dobì bude pravdìpodobnì bìžnou souèástí synantropní flóry jihoèeských železnic a pravdìpodobnì i okrajù silnic. Rozpìtí nadmoøských výšek u nalezených lokalit je m. Martin LEPŠÍ & Petr LEPŠÍ Draba nemorosa L. chudina hajní Patøí mezi kontinentální druhy s rozsáhlým areálem v Euroasii je rozšíøena od východní èásti støední Evropy až po Dálný Východ, v Severní Americe roste pøedevším ve støední a západní èásti kontinentu. Kromì východních oblastí Evropy roste ještì ve Skandinávii a Finsku a exklávnì i v jižní Francii a severní Itálii (CHRTEK in HEJNÝ & SLAVÍK 1992). V Èeské republice je pùvodní pouze v Jihomoravských úvalech a v Jihomoravské pahorkatinì, kde se nalézá pouze izolovaná lokalita v okolí Èejèe. Územím našeho státu prochází èást západní hranice celkového rozšíøení druhu. Adventivnì byla zaznamenána v okolí Pardubic (nìkolik lokalit) (CHRTEK l. c.), v Plzni (HORKOVÁ 2001) a v jižní èásti Èech (ale již za hranicemi Jihoèeského kraje) na svahu u železnièní trati u Hrochova hrádku v Podbrdsku (KOTLABA & POUZAR 1965). V herbáøi Jihoèeského muzea v Èeských Budìjovicích je uložen herbáøový doklad (CB 9489) poslednì zmínìné lokality poøízený R. Slabou v roce Pro svùj omezený výskyt a postupný ústup je považována za kriticky ohrožený druh Èeské republiky (PROCHÁZKA 2001). Vyhledává suché travnaté stránì, svìtlé lesy, okraje køovin, vzácnìji pole, vinice a náspy komunikací. Obsazuje hlavnì lehké hlinito-písèité až písèité pùdy. Je prùvodcem xerotermních až semixerotermních travinobylinných spoleèenstev tøídy Festuco-Brometea a psamofilních trávníkù tøídy Festucetea vaginatae. V tìchto spoleèenstvech obsazuje narušená, vytrvalými druhy nezapojená místa. Jako terofyt je rovnìž souèástí pionýrské vegetace primitivních pùd tøídy Sedo-Scleranthetea (CHRTEK l. c., OBERDORFER 2001). Popis nové lokality: Èeskokrumlovské Pøedšumaví, Køenov (7151d): mezofilní kulturní louka ca 0,6 km jv. od støedu osady, 48 49'38" N, 14 15'21" E (GPS), 540 m n. m., desetitisíce rostlin (leg. M. Lepší & P. Lepší 2005, CB 50769). Chudina hajní rostla v nìkolika hektarech kulturní louky, na které nad travami pøevažovaly zástupci rodu Taraxacum ze sekce Ruderalia. V nezapojených mezerách trávníku dominoval Arabidopsis thaliana, subdominantou byla Draba nemorosa a pøimíšeny byly ostatní jednoletky a jarní efeméry Capsella bursa-pastoris, Cerastium glomeratum, C. glutinosum, C. semidecandrum, Erophila verna, Geranium pusillum, Holosteum umbellatum, Lamium purpureum, Myosotis stricta, Poa annua, Stellaria media, Veronica arvensis, V. persica, V. sublobata, V. triphyllos, Valerianella locusta, Viola arvensis. Výskyt chudiny byl koncentrován na více svažité a jižnì exponované partie louky, ve více zapojených místech byla vzácná popø. chybìla. Nejpravdìpodobnìjší 128

5 zpùsob zavleèení se zdá být vysetí chudiny spolu se zemìdìlskými plodinami, nebo louka nebo alespoò její èást nedávno sloužila jako pole. Další možností je výsev s osivem použitým na zatravnìní pole. Nelze však vylouèit zcela jiný mechanismus zavleèení. Martin LEPŠÍ & Petr LEPŠÍ Equisetum hyemale L. pøeslièka zimní Areál pøeslièky zimní zahrnuje celou Evropu kromì jižní èásti Itálie a Øecka. Mimo Evropu zasahuje do støedního Uralu a na Sibiø až po Altaj. Izolované arely (ovšem jiných poddruhù) jsou ve východní Asii a v Severní Americe. V Èeské republice se druh vyskytuje roztroušenì v termofytiku a mezofytiku (chybí pouze v západních Èechách a na støední a severní Moravì), do oreofytika zasahuje jen vzácnì. Vyhledává bøehy vodních tokù, vlhèí partie listnatých i jehliènatých lesù a vlhké pøíkopy. Roste na mírnì vlhkých až vlhkých, písèitých nebo hlinitých pùdách, èasto na bazickém nebo neutrálním podkladu (HROUDA in HEJNÝ & SLAVÍK 1988, HROUDA in KUBÁT et al. 2002). V jižních Èechách byla pøeslièka zimní zaznamenána v Purkareckém kaòonu, Kaplickém mezihoøí a na Vyšebrodsku (CHÁN 1999), dále v Prachatickém Pøedšumaví (MORAVEC 1963), Tøeboòské pánvi (SITENSKÝ in ÈELAKOVSKÝ 1885), ve Støedním Povltaví (napø. MORAVEC 1963, AMBROŽ 1961) a na Èeskomoravské vrchovinì (ÈECH 1995, HROUDA l. c.). Vesmìs se jedná o izolované lokality, pouze ze Støedního Povltaví z údolí Vltavy a Otavy existuje více údajù, lokality však byly zøejmì z velké èásti zatopeny pøi výstavbì Orlické pøehrady. Obdobný osud pravdìpodobnì potkal i lokality v Purkareckém kaòonu. V Komentovaném èerveném seznamu kvìteny jižní èásti Èech je druh Equisetum hyemale zaøazen mezi kriticky ohrožené rostliny (CHÁN 1999). Popis lokalit: Èeskokrumlovské Pøedšumaví, Èeský Krumlov (7151d): levý bøeh Vyšenského potoka ca 0,12 km nad soutokem s potokem Huènice, ca 0,65 km sv. od støedu osady Staré Dobrkovice, " N, " E (GPS), 520 m n. m. (not. P. Lepší 2005). Fytocenologický snímek: zapsal P. Lepší, plocha 75 m 2, datum , z. orient., sklon 35, E 3 85%, E 2 25%, E 1 60%, E 0 5%. E 3 : Corylus avellana 4, Acer pseudoplatanus 2b, Prunus avium 2a, Salix fragilis 2a. E 2 : Corylus avellana 2b, Lonicera nigra 2m, Rosa pendulina 1. E 1 : Asarum europaeum 2b, Aruncus vulgaris 2a, Aegopodium podagraria 2m, Galeobdolon montanum 2m, Hepatica nobilis 2m, Polygonatum multiflorum 2m, Acer pseudoplatanus juv. 1, Aconitum variegatum 1, Astrantia major 1, Crataegus sp. juv. 1, Fragaria vesca 1, Galium sylvaticum 1, Hedera helix 1, Knautia dipsacifolia 1, Lathyrus vernus 1, Lonicera xylosteum juv. 1, Maianthemum bifolium 1, Oxalis acetosella 1, Paris quadrifolia 1, Polygonatum verticillatum 1, Primula elatior 1, Prunus avium juv. 1, Pulmonaria obscura 1, Stellaria holostea 1, Actaea spicata +, Ajuga reptans +, Bromus benekenii +, Corylus avellana juv. +, Festuca gigantea +, Fraxinus excelsior juv. +, Lilium martagon +, Melica nutans +, Prunus padus juv. +, Rosa pendulina juv. +, Viburnum opulus juv. +, Berberis vulgaris juv. r, Campanula trachelium r, Carex digitata r, Equisetum hyemale r, Euonymus europaeus juv. r, Euphorbia dulcis r, Poa nemoralis r, Sorbus aucuparia juv. r, Viola sp. r. E 0 : nezaznamenáno. Pøeslièka zimní na lokalitì u Èeského Krumlova vytváøí nevelký pøibližnì 0,5 m 2 velký porost a dva metry od nìj se vyskytují další asi ètyøi lodyhy. Porost se nachází na pøechodu su ového lesa (asociace Arunco-Aceretum) a potoèní nivy. Lokalita leží na území národní pøírodní rezervace Vyšenské kopce. Støední Povltaví, Tábor (6553d): Harrachovka, okraj cesty na levém bøehu Lužnice ca 0,5 km v. od lávky Harrachovka, " N, " E (Geobáze 1:50000), ca 390 m n. m. (leg. T. Jakšièová 2002, CBFS). Tato lokalita je s nejvìtší pravdìpodobností shodná s historickou lokalitou F. L. Sitenského (in ÈELAKOVSKÝ 1885), který uvádí výskyt pøeslièky zimní v údolí Lužnice v lese Pintovka u Tábora. Jednotlivé exempláøe jsou øídce roztroušené na ploše ca 5 m 2, údaj však není pøíliš pøesný, protože druh byl na lokalitì nalezen v pøedjaøí, kdy ještì nebyla úplnì roztátá snìhová pokrývka. Porost se nachází na okraji øíèní nivy. 129

6 Purkarecký kaòon, Hluboká nad Vlt. (6852b): pøi levém bøehu Vltavy mezi PR Karvanice a Hlubokou nad Vlt., ca 380 m n. m., (leg. S. Kuèera & Š. Husák , CB 22149, CB 22150). Pøeslièka se zde vyskytovala na dvou ca 0,5 km od sebe vzdálených lokalitách (KUÈERA 1992). Údaj v komentovaném èerveném seznamu z Purkareckého kaòonu (CHÁN 1999) je pravdìpodobnì založen na tomuto herbáøovém dokladu, který však nebyl publikován. Petr LEPŠÍ & Táòa ŠTECHOVÁ Geranium sibiricum L. kakost sibiøský Geranium sibiricum pøedstavuje v kvìtenì Èeské republiky neofyt s vazbou na synantropní stanovištì (PYŠEK et al. 2002). Synantropní charakter výskytu má v rámci celého areálu a lze tedy jen obtížnì urèit jeho pùvodní rozšíøení. Za primární areál je považováno území pøevážnì temperátního pásu Eurasie od Východoevropské nížiny (vèetnì Rumunska) až po Sachalin, severní Japonsko, Koreu a východní Èínu. Jako zavleèený a místy i zdomácnìlý je udáván z Polska, Slovenska, Maïarska, Èeské republiky, Rakouska, Nìmecka, Švýcarska, Francie a Norska. Mimo Evropu je známý jako nepùvodní z východní èásti Severní Ameriky a snad i z jihozápadní Èíny (SLAVÍK 1997a). Na území ÈR se kakost sibiøský vyskytuje mimo kulturu pouze sporadicky a jeho spontánní výskyt je z velké èásti vázán na pøítomnost botanických zahrad (SLAVÍK 1997a, b). Stejný pùvod mají zøejmì i uvedené mikrolokality v Táboøe ( ), kde jej v botanické zahradì pøi Støední zemìdìlské škole zaznamenal v roce 1997 R. Kurka. Jediný dosud uvádìný výskyt druhu z jižních Èech (Bubák, herbáø PR) je lokalizován jako Táborsko (nikoli jako okolí Tábora viz SLAVÍK 1997b). Bohužel u herbáøové položky schází údaj o roce sbìru. Je ale velmi pravdìpodobné, že doklad pochází z 90. let 19. století, pøíp. z prvního desetiletí 20. století a to pøímo z táborské botanické zahrady (založena v roce 1866), kde v té dobì František Bubák pùsobil ( Je zajímavé, že tento synantropní druh vázaný na dnes bìžná disturbovaná stanovištì ( okraje cest, zahrady, železnièní náspy a rumištì a jiné ruderalizované plochy v sídlištích SLAVÍK 1997a) nebyl dosud zaznamenán na jiných místech v jižních Èechách. Pøitom výskyt v Táboøe trvá již minimálnì 100 let. Popis dosud nepublikovaných a nových lokalit: Táborsko-vlašimská pahorkatina, Tábor (6554c): bøeh rybníka Jordán pod nádražím, 430 m n. m. (leg. J. Kaisler 1978, CB 9292/14). Táborsko-vlašimská pahorkatina, Tábor (6554c): na okraji cesty na mezi v botanické zahradì, 430 m n. m. (leg. R. Kurka , CB). Táborsko-vlašimská pahorkatina, Tábor (6554c): plevel v botanické zahradì, 430 m n. m. (leg. R. Kurka , CB). Táborsko-vlašimská pahorkatina, Tábor (6554c): plevel v zahrádce v Blanické ulici, " N, " E, 430 m n. m. (leg. J. Douda 2004, CB 50770; det. M. Lepší). Jan DOUDA Hieracium bifidum Hornem. jestøábník dvouklaný Evropský druh s disjunktivním areálem. Souvisleji je rozšíøen pouze ve velkých evropských pohoøích. Roste od Islandu a Velké Británie až po Rodopy, dále se na východ vyskytuje izolovanì ještì na Uralu a Valdajské vysoèinì v Rusku. V Èeské republice se s ním setkáváme hojnìji pouze v Èeském krasu a roztroušenì v Èeském støedohoøí, v ostatních èástech republiky je spíše vzácný. Roste od kolinního do subalpínského stupnì pøedevším na výchozech baziètìjších hornin, ale není obligátním kalcifytem. Je souèástí nelesní vegetace (Diantho lumnitzeri-seslerion (Soó 1971) Chytrý & Mucina in Mucina & Kolbek 1993, Alysso-Festucion pallentis, Helianthemo cani-festucion pallentis, Agrostion alpinae), ménì èasto roste ve svìtlých lesích (Quercetalia pubescenti-petraeae, Carpinion, Dicrano-Pinion) (CHRTEK in SLAVÍK & ŠTÌPÁNKOVÁ 2004). V jižních Èechách nebyl dosud zaznamenán. 130

7 Popis nových lokalit: Èeskokrumlovské Pøedšumaví, Holubov, Dívèí Kámen (7152a): na rulové jehle a v pøilehlých borech, vzácnì až roztroušenì, " N, " E (GPS), 460 m n. m. (leg. M. Lepší & D. Zelený 2005, CB 50765; rev. J. Chrtek jun.). Strakonické vápence, Brloh (6650c): na nezastínìných skalkách na okraji zarùstající pastviny na vápenci, ca 1,2 km sv. od kaple v osadì, " N, " E (GPS), 460 m n. m., nìkolik jedincù (leg. M. Lepší 2005, CB 50771). Nejbližší známe lokality v Èeské republice leží až ve Støedním Povltaví, je však udáván i ze sousedního Dolního a Horního Rakouska (FISCHER 1994). Je velmi pravdìpodobné, že druh bude nalezen i v ostatních jihoèeských fytochorionech, pøedevším v tìch s vápencovým podkladem. Druh je považován za ohrožený taxon èeské flóry C3 (cf. PROCHÁZKA 2001). Pro území jižní èásti Èech navrhujeme jestøábník dvouklaný prozatímnì zaøadit do kategorie kriticky ohrožený druh (cf. CHÁN 1999). Územnì je chránìn v pøírodní rezervaci Dívèí Kámen, kde se nezdá být bezprostøednì ohrožen. Lokalita u osady Brloh je ohrožena postupující sukcesí. Martin LEPŠÍ & David ZELENÝ Hieracium maculatum Shrank jestøábník skvrnitý Jestøábník skvrnitý je v Evropì rozšíøen od Britských ostrovù po západní Ukrajinu, Rumunsko a Bulharsko, na jih zasahuje do severní Itálie a jižní Francie, na sever do støedního vzácnì severního Nìmecka a Slezska. Mimo Evropu je udáván rovnìž z Malé Asie a z Kavkazu. V Èeské republice je vázán na termofytikum a na teplejší èásti mezofytika. Roste ve svìtlých doubravách, borech, lemech lesù a na skalnatých a kamenitých svazích, ve spoleèenstvech øádù Quercetalia pubescenti-petraeae, Quercetalia roborii-petraeae a svazù Dicrano-Pinion, vzácnìji Euphorbio-Callunion a Genistion. Vyskytuje se na kyselých až zásaditých pùdách (CHRTEK in SLAVÍK & ŠTÌ- PÁNKOVÁ 2004). Druh byl z jižních Èech (Èeskokrumlovské Pøedšumaví) poprvé publikován v práci LEPŠÍ et al. (2005). Lokalitu objevil J. Chrtek jun v opuštìném lomu ca 1 km jz. od obce Vyšný v nadmoøské výšce 520 m. Lokalita je pravdìpodobnì totožná nebo leží v bezprostøední blízkosti níže uvedené lokality, která byla objevena nezávisle v kvìtnu téhož roku. Popis upøesnìné lokality: Èeskokrumlovské Pøedšumaví, Èeský Krumlov (7151d): odlesnìné vápencové stránì u železnièní tratì poblíž viaduktu nad Huènicí u Nových Dobrkovic, ca 0,9 km jz. od vrcholu Mìstského vrchu, " N, " E (GPS), 520 m n. m., ca 30 exempláøù (leg. M. Lepší 2001, CB 33659; rev. J. Chrtek jun.). Nejbližší známé lokality se nacházejí až v Èeském krasu a v Moravském podhùøí Vysoèiny. Lokalita je výškovým maximem druhu v Èeské republice (cf. CHRTEK l. c.). Aèkoliv se jedná pouze o fakultativní kalcifyt, je pravdìpodobné, že v jižních Èechách bude podobnì jako celá øada ostatních relativnì teplomilných rostlin vázán na vápencové podloží. I pøesto, že lze pøedpokládat další nálezy jestøábníku skvrnitého i v ostatní vápencových fytochorionech jižní èásti Èech, navrhuji ho prozatím zaøadit mezi kriticky ohrožené taxony èerveného seznamu kvìteny jižní èásti Èech (CHÁN 1999). Na území Èeské republiky je považován za vzácnìjší druh vyžadující pozornost C4a (cf. PROCHÁZKA 2001). Druh se nezdá být v souèasnosti bezprostøednì ohrožen, potencionálním nebezpeèím jsou sukcesní zmìny lokality od širokolistého trávníku k lesu. Územní ochrana druhu je zajištìna, nebo se lokalita nachází na území národní pøírodní rezervace Vyšenské kopce. Martin LEPŠÍ Rubus orthostachys G. Braun ostružiník pøímolatý Areál druhu se rozkládá na sever do støedního Nìmecka a jižního Polska, na západ do Nizozemí, Belgie a severní Francie, na východ do Polska a Èeské republiky, na jih do Rakouska a Švýcarska (HOLUB in SLAVÍK 1995, ZIELIÑSKI 2004). Rubus orthostachys je øazen do sekce Corylifolii a patøí mezi druhy se širokým areálem (HOLUB l. c.). 131

8 V Èeské republice se vyskytuje roztroušenì v severních, východních a støedních Èechách, èastìji pak na Moravì (TRÁVNÍÈEK & HAVLÍÈEK in KUBÁT et al. 2002). Osidluje lesní svìtliny, okraje lesù a køoviny. Roste na minerálnì støednì silných, hlinitých, slabì humózních, neutrálních až slabì alkalických èasto vápnitých pùdách. Uvádìn je ze spoleèenstev øádu Prunetalia (napø. Pruno-Rubenion radulae Weber 1974) a lesních spoleèenstev tøídy Querco-Fagetea, popø. z jejich náhradních spoleèenstev (HOLUB l. c., WEBER 1995). Na území jižních Èech nebyl ostružiník pøímolatý dosud nalezen. Popis nových lokalit: Kaòon Malše, Øímov (7152b): v západní èásti obce, 48 51'21" N, 14 29'08" E (Geobáze 1:50000), 490 m n. m. (leg. P. Lepší & M. Lepší 2001 herb. P. Lepší; rev. B. Trávníèek). Blatensko, Kadov (6648b): na jižním okraji obce, 49 23'58" N, 13 46'29" E (GPS), 510 m n. m. (leg. & herb. V. Žíla 2000; rev. B. Trávníèek). Vzhledem k malému poètu dosud známých lokalit navrhujeme druh provizornì zaøadit do èerveného seznamu kvìteny jižní èásti Èech mezi taxony kategorie C1 (CHÁN 1999). Je však pravdìpodobné, že druh bude v budoucnosti nalezen v jižních Èechách i jinde a bude pøeøazen do kategorií s nižším stupnìm ohrožení. Petr LEPŠÍ, Martin LEPŠÍ & Vojtìch ŽÍLA Sanguisorba minor subsp. polygama (W. et. K.) Holub krvavec menší mìkkoostenný Oproti nominátnímu poddruhu je celkové rozšíøení krvavce menšího mìkkoostenného soustøedìno více na jih. Roste v submeridionálním a temperátním pásu Evropy, na východ zasahuje až do Afghánistánu. Kromì toho se vyskytuje na Kanárských ostrovech a v Africe v pohoøí Atlas. Na území našeho státu je s nejvìtší pravdìpodobností nepùvodním taxonem (v nìkterých územích jižní Moravy nelze zcela vylouèit pùvodní výskyt). První záznam o jeho zavleèení pochází z 30. let 19. století. Intenzivní šíøení probìhlo na konci 19. století. V souèasnosti se vyskytuje vzácnì od nížin do nižších poloh podhùøí a je považován za zdomácnìlý druh naší kvìteny (PYŠEK et al. 2002). Je zavlékán podél silnic a železnic a v minulosti také s osivem (SKALICKÝ in SLAVÍK 1995). V sousedním Nìmecku i Rakousku se vyskytuje rovnìž vzácnì (OBERDORFER 2001, FISCHER 1994). V jižní èásti Èech byl dosud zaznamenán pouze u železnice mezi zastávkami Øepice a Domanice (Strakonické vápence) a v Horažïovicích (Sušicko-horažïovické vápence) (SKALICKÝ l. c.). Druhotnì osidluje xerofilní travinnou vegetaci tøídy Festuco-Brometea, kde se setkává u nás s indigenním nominátním poddruhem a vytváøí s ním hybridní roje. Dále roste ve spoleèenstvech svazu Convolvulo-Agropyrion a spoleèenstvech øádù Sisymbrietalia, Onopordetalia acanthii a Arrhenatheretalia. Vyhledává bázemi bohaté, spíše živinami chudé, propustné, hlinité, písèité nebo štìrkovité pùdy (OBERDORFER l. c.). Popis nové lokality: Èeskokrumlovské Pøedšumaví, Èeský Krumlov (7151d): na narušeném povrchu záøezu silnice (Èeský Krumlov Èeské Budìjovice) u sídlištì Mír, ca 0,7 km vjv. od železnièní stanice, " N, " (GPS), 500 m n. m., ca 100 jedincù (leg. M. Lepší & P. Lepší 2002, 2004 CB 38482, 33349). Na lokalitì se vyskytují kromì typických rostlin plynulé pøechody k poddruhu krvavci menšímu pravému, který se na Èeskokrumlovsku vyskytuje na pøirozených biotopech. Martin LEPŠÍ & Petr LEPŠÍ Veronica praecox All. rozrazil èasný Druh, vyskytující se dosti ostrùvkovitì s tìžištìm výskytu ve støední a jižní Evropì od severu Španìlska a Francie po jižní Ukrajinu, Krym a Kavkaz, na sever po jižní Švédsko (chybí však v nejjižnìjší Evropì), dále se vyskytuje v horách v severozápadní èásti Afriky. Roste na suchých stráních, skalních stepích, v lomech, na úhorech, nejèastìji ve svazu Alysso alyssoidis-sedion albi. Preferuje vápnité podklady èi bazické vyvøeliny. Na území Èeské republiky se vyskytuje dosti hojnì v teplých oblastech severozápadních a støedních Èech a na jižní Moravì (HROUDA in SLAVÍK 2000). 132

9 V jižní polovinì Èech byl výskyt druhu zaznamenán u Orlíka nad Vltavou ve Støedním Povltaví (cf. HROUDA in SLAVÍK 2000) a J. Moravcem na lokalitì na Strakonických vápencích u Domanic (cf. MORAVEC 1964, leg. Moravec 1953, PR), která byla v Kvìtenì ÈR zcela opomenuta (cf. HROUDA l. c.). Tøetí lokalita byla zaznamenána opìt J. Moravcem v oblasti Sušickohoražïovických vápencù na kamenité pastvinì na Šibenici sv. od Boubína u Horažïovic (cf. MORAVEC 1964, leg. Moravec 1960, PR). Popis lokality: Sušicko-horažïovické vápence, Boubín (6648c): vápencové skalky ve vrcholové partii návrší Hùrka (kóta 506,5 m) sv. od osady, " N, " E (Geobáze, 1:100000), 506 m n. m., desítky exempláøù (not. P. Leischner 2004; leg. R. Pauliè & P. Leischner 2005, CB). Rozrazil èasný zde roste v typickém spoleèenstvu asociace Alysso alyssoidis-sedetum albi (cf. MORAVEC et al. 1995), spoleènì s druhy Alyssum alyssoides, Cerastium glutinosum, Erophila verna, Holosteum umbellatum subsp. viscosissimum, Medicago minima, Polygala comosa, Saxifraga tridactylites, Sedum album, Teucrium botrys, Veronica triphyllos aj. Nalezená lokalita je s velkou pravdìpodobností totožná s Moravcovou lokalitou (MORAVEC 1964). Jedná se tedy o ovìøení po více než ètyøech desetiletích. Rozrazil èasný je nutno pøeøadit z kategorie nezvìstných taxonù èerveného seznamu kvìteny jižní èásti Èech (A2) do kategorie kriticky ohrožených (C1) (cf. CHÁN 1999). Radim PAULIÈ & Pavel LEISCHNER Vicia lutea L. vikev žlutá Druh se vyskytuje v západní a jižní Evropì a v jižní èásti støední Evropy. Mimo Evropu roste ještì v severní Africe a v západní èásti Asie. Do Støední Evropy bývá vìtšinou pøechodnì zavlékán. Roste na polích, úhorech, loukách, na okrajích lesù a køovin. V Èeské republice není pùvodním druhem a je považován za pøíležitostnì se vyskytující neofyt (PYŠEK et al. 2002). Vyskytuje se pouze pøechodnì, hojnìji v termofytiku, z mezofytika jsou známé jen ojedinìlé nálezy. Druh v Èeské republice roste v plevelových spoleèenstvech tøídy Secalietea, ale také v xerotermních travino-bylinných spoleèenstvech svazu Bromion erecti popø. v køovinných spoleèenstvech svazu Prunion fruticosae (CHRTKOVÁ in SLAVÍK 1995). V jižní èásti Èech byla vikev žlutá poprvé nalezena v roce 2001 (LEPŠÍ et al. 2005). Popis nové a upøesnìné lokality: Sušicko-horažïovické vápence, Žichovice (6747b): výslunné jižní okraje lesnatého návrší zvaného Koèí bøeh (kóta 566 m) zjz. od obce, " N, " E (Geobáze 1:100000), ca 520 m n. m., desítky rostlin (not. R. Pauliè 2004; leg. V. Chán, P. Leischner & R. Pauliè 2005, CB, PRC). Na lokalitì se vyskytují pravdìpodobnì rovnìž zavleèené druhy Lathyrus hirsutus, L. tuberosus a Vicia grandiflora. Je zajímavé, že hrachor chlupatý na lokalitì v dobì objevení rostl pouze v nìkolika exempláøích (cf. CHÁN et al. 1996), avšak v roce 2004 a 2005 se vyskytoval hojnì až velmi hojnì. V okolí vikve žluté rostly Bromus erectus, Cerastium semidecandrum, Erysimum odoratum, Medicago minima, Ononis repens, Oxytropis pilosa, Saxifraga tridactylites aj. Kaplické mezihoøí, Zlatá Koruna (7152c): jižnì orientované suché zarùstající stránì nad Jileckým potokem u Jílkova Mlýna, ca 1,2 km jv. od kostela v osadì Èernice, " N, " E (Geobáze 1:50000), 500 m n. m. (leg. M. Lepší & D. Zelený 2001, CB 33375). Na lokalitì se vyskytovalo nìkolik desítek rostlin. Zpùsob zavleèení není znám druh mohl být zavleèen s osivem na nedaleké pole, odkud se mohl na lokalitu rozšíøit. V okolí nalezištì rostly druhy Artemisia absinthium, Centaurea scabiosa, Echium vulgare, Festuca ovina, Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum, Jasione montana, Koeleria pyramidata, Potentilla argentea, P. filiformis, Scleranthus perennis aj. Tato lokalita je struènì zmínìna v práci LEPŠÍ et al. (2005). Radim PAULIÈ & Martin LEPŠÍ 133

10 Podìkování Za revizi herbáøových položek dìkujeme B. Trávníèkovi a J. Chrtkovi. Literatura AMBROŽ V., 1961: Pøíspìvek k rozšíøení kapraïorostù (Pteridophyta) na Písecku. Preslia, 33: ANONYMUS, 2000: Geobáze Prohlížeè Professional Verze 2.8, 1:50000, 1: Geodézie ÈS a. s., Èeská Lípa. ÈECH L., 1995: Nálezy cídivky (pøeslièky) zimní Hippochaete hyemalis (L.) Bruhin a pøeslièky luèní Equisetum pratense Ehrh. u Ledèe nad Sázavou. Vlastivìdný Sborník Vysoèiny, Oddíl vìd pøírodních 12: ÈELAKOVSKÝ L., 1885: Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens im Jahre S.-B. Königl. Böhm. Ges. Wiss., Prag, cl. math.-natur 1884: ÈELAKOVSKÝ L., 1888: Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens im Jahre S.-B. Königl. Böhm. Ges. Wiss., Prag, cl. math.-natur 1887: DOSTÁL J., 1989: Nová kvìtena ÈSSR. 1, 2. Academia, Praha, 1548 pp. EHRENDORFER F. & HAMANN U., 1965: Vorschlage zu einer floristischen Kartierung von Mitteleuropa. Ber. D. Bot. Ges. 78: FISCHER A. (ed.), 1994: Exkursionsflora von Österreich. Eugen Ulmer GmbH & Co., Stuttgart, Wien, 1180 pp. HEJNÝ S. & SLAVÍK B. (eds.), 1988: Kvìtena Èeské socialistické republiky. 1. Academia, Praha, 557 pp. HEJNÝ S. & SLAVÍK B. (eds.), 1992: Kvìtena Èeské republiky. 3. Academia, Praha, 542 pp. HORKOVÁ J., 2001: Nález Draba nemorosa L. v Plzni. Calluna 6: 25. CHÁN V. (ed.), 1999: Komentovaný èervený seznam kvìteny jižní èásti Èech. Pøíroda 16: CHÁN V., LEPŠÍ M. & LEPŠÍ P. (red.), 2005: Nálezy zajímavých a nových druhù v kvìtenì jižní èásti Èech XI. Sbor. Jihoèes. Muz. v Èes. Budìjovicích, Pøír. Vìdy 45: CHÁN V., ŠTECH M. & VYDROVÁ A. (red.), 1996: Nálezy zajímavých a nových druhù v kvìtenì jižní èásti Èech. Sbor. Jihoèes. Muz. v Èes. Budìjovicích, Pøír. Vìdy 36/1: JEHLÍK V. (ed.), 1998: Cizí expanzivní plevele Èeské republiky a Slovenské republiky. Academia, Praha, 506 pp. KOTLABA F. & POUZAR Z., 1965: Adventivní výskyt Draba nemorosa L. na Bøeznicku. Preslia 37: KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTÌPÁNEK J. (eds.), 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha, 928 pp. KUÈERA S., 1992: Floristické údaje z terénního prùzkumu jižních Èech. ms. [sestavili M. Štech & P. Lepší, depon. in: Katedra botaniky Biologické fakulty Jihoèeské University a Jihoèeské muzeum v Èeských Budìjovicích]. LEPŠÍ M., LEPŠÍ P. & ŠTECH M., 2005: Výsledky floristického kurzu v Èeských Budìjovicích 2001 ( ). Zpr. Èes. Bot. Spoleè. (pøíloha 2005/2) 40: MALOCH F., 1936: Rostlinné útvary a spoleènosti sušického okresu. Plzeò, 89 pp. MORAVEC J., 1963: Pøíspìvek k rozšíøení Pteridophyt v jihozápadních a jižních Èechách. Preslia 35: MORAVEC J., 1964: Nové druhy flóry jihozápadních Èech. Preslia 36: 99. MORAVEC J., BALÁTOVÁ-TULÁÈKOVÁ E., BLAŽKOVÁ D., HADAÈ E., HEJNÝ S., HUSÁK Š., JENÍK J., KOLBEK J., KRAHULEC F., KROPÁÈ Z., NEUHÄUSL R., RYBNÍÈEK K., ØEHOØEK V. & VICHEREK J., 1995: Rostlinná spoleèenstva a jejich ohrožení. Ed. 2. Severoèes. Pøír. (Suppl. 1995): OBERDORFER E., 2001: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. Eugen Ulmer GmbH & Co., Stuttgart, 1051 pp. PROCHÁZKA F. (ed.), 2001: Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda 18: PYŠEK P., SÁDLO J. & MANDÁK B., 2002: Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia 74: SLAVÍK B. (ed.), 1995: Kvìtena Èeské republiky. 4. Academia, Praha, 529 pp. SLAVÍK B. (ed.), 1997a: Kvìtena Èeské republiky. 5. Academia, Praha, 568 pp. SLAVÍK B., 1997b: Verbreitung von Geranium-Arten (subgen. Geranium) in Tschechien. Preslia 68: SLAVÍK B. (ed.), 2000: Kvìtena Èeské republiky. 6. Academia, Praha, 770 pp. SLAVÍK B. & ŠTÌPÁNKOVÁ J. (eds.), 2004: Kvìtena Èeské republiky. 7. Academia, Praha, 767 pp. VANÌÈEK J. & CHÁN V., 1963: Význaèné rostlinné druhy sušicko-horažïovických vápencù. Preslia 35:

11 VOZÁROVÁ M. & SUTORÝ K., 2001: Index herbariorum Reipublicae bohemicae et Reipublicae slovacae. Zpr. Èes. Bot. Spoleè. (pøíloha 2001/1) 36: 1-95, Bull. Slov. Bot. Spoloè. (suplement 7) 23: WEBER H. E., 1995: 4. Rubus L. In: WEBER H. E. (ed.), Gustav Hegi, Illustrierte Flora von Mitteleuropa, Ed. 3, Vol. 4/2A, pp , Blackwell Wissenschafts-Verlag, Berlin, Oxford etc. WESTHOFF V. & van der MAAREL E., 1973: The Braun-Blanquet approach. In: WHITTAKER R. H. (ed.), Ordination and classification of communities, Handbook of vegetation science, 5: , Dr. W. Junk b.v.-publishers, The Hague. ZIELIÑSKI J., 2004: The Genus Rubus (Rosaceae) in Poland. Polish Botanical Studies 16: Adresy autorù: CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ Ing. Jan DOUDA Fakulta lesnická a environmentální ÈZU Kamýcká 1176 Praha 6 Suchdol jandouda@ .cz Václav CHÁN Dr. J. Fifky 867 Strakonice Pavel LEISCHNER Pod hájovnou 303 Strakonice Ing. Martin LEPŠÍ Jihoèeské muzeum Èeské Budìjovice Dukelská 1 Èeské Budìjovice lepsi@seznam.cz Petr LEPŠÍ Správa CHKO Blanský les Vyšný 59 Èeský Krumlov plepsi@seznam.cz Radim PAULIÈ Nábøežní ulice 83 Strakonice paulic.radim@tiscali.cz Mgr. Táòa ŠTECHOVÁ Biologická fakulta Jihoèeská univerzita v Èeských Budìjovicích Branišovská 31 Èeské Budìjovice tana.stechova@bf.jcu.cz RNDr. Vojtìch ŽÍLA Mládežnická 1227 Strakonice zila@gymnazium-strakonice.cz 135

12 CZ Mgr. David ZELENÝ Ústav botaniky a zoologie Masarykova univerzita Kotláøská 2 Brno zeleny@sci.muni.cz 136