Horní Bečva přehrada. Z minulosti před stavbou přehrady

Transkript

1 Horní Bečva přehrada Z minulosti před stavbou přehrady V místě nynější přehrady Pod Opáleným se nacházelo jedno ze spádových míst při toku Bečvy. Jeho význam a vývoj byl velice úzce spjat s vodním mlýnem čp. 106, postaveným při soutoku Bečvy a jejího pravostranného přítoku potoka Sergače. Vodní náhon v délce 300 metrů byl veden od pravého břehu Bečvy a před mlýnem do jeho rozšířené příkopy přitékala zprava voda ze struhy vybudované od levého břehu potoka. Následovala jalová výpust k odvádění přebytečné vody zpět do koryta potoka. Voda spouštěná na mlýnské kolo o průměru 4 metry a mezi věnci široké 60 centimetrů odtékala do Sergače těsně před jeho vyústěním do Bečvy. Ve stavení při mlýně čp. 106 (na snímku v popředí vlevo) byl od r obchod se smíšeným zbožím a pak v letech pekařství Karla Krečmana. V blízké chalupě čp. 176 (viditelná částečně ve spodním okraji snímku dnes na jejím místě Penzion pod přehradou) od r obchod se smíšeným zbožím. Naproti němu stojící zděnou budovu čp. 516 (dnes pod hrází přehrady ve vlastnictví Povodí Moravy s. p.) postavil v r syn obchodníka Arnošta Macečka obuvnický mistr Pavel Maceček ( ). Až do r v ní provozoval vlastní obuvnický závod, ve kterém bylo v r zaměstnáno trvale přítomných 11 zaměstnanců. Filiálky závodu otevřel také v Rožnově a v Místku.

2 Snímek z r zachycuje pohled od jihu na výrobnu obuvi Pavla Macečka čp. 516 (vlevo) a v místě nynější hráze přehrady ústí potoka Sergač do Bečvy. Pavel Maceček ( ) sedící pátý zleva se svými zaměstnanci v r

3 Historická okénková pohlednice pochází z let , kdy obchod se smíšeným zbožím na čp. 176 provozoval Arnošt Maceček ( ). Před stavením s mlýnem čp. 106 (vlevo dole) stál při cestě kamenný kříž, postavený v r majitelkou mlýna a vdovou po nadlesním Marií Borovičkovou ( ). Před zahájením stavby přehrady byl kříž v r přemístěn k lesovně rožnovského velkostatku (vpravo dole) a následně na náklady obce k rozcestí do údolí Mečůvky, kde stojí dodnes. Lesovna čp. 334 (dnes areál jízdárny při Penzionu pod přehradou) byla postavena v 50. letech 19. století jako správní budova hornobečvanského revíru a v letech disponovala k osvětlení vlastním zdrojem elektrické energie v podobě malé vodní elektrárny, postavené na 60 metrů dlouhém vodním náhonu od pravého břehu Bečvy. V letech proběhly práce na regulaci toku Rožnovské Bečvy. Od r na Horní Bečvě rožnovskému velkostatku už nebylo více povoleno splavovat po Bečvě dřevo kvůli poškozování provedených regulací. Stavba přehrady Podnětem pro plán výstavby vodního díla na Horní Bečvě byly ničivé povodně na začátku 20. století. Původní projekt regulace Bečvy počítal s výstavbou několika meších vodních nádrží, které měly zachytit přívalové srážky. Dokonce se současně počítalo s tím, že většina těchto uvažovaných nádrží bude vypomáhat při zásobování zamýšleného Dunajsko-Oderského průplavu vodou. Nakonec se do poloviny 20. století realizovala výstavba pouze dvou přehrad: v r na Bystřičce a v r na Horní Bečvě. Lokalita pod Opáleným místně nazývaná U Macečků byla vybrána ve složitých geologických poměrech karpatského flyše pro velmi vhodné podloží bez větších poruch. Projekt přehrady byl schválen v r a na rozpočtový náklad 5 miliónu Kč kromě státu a země moravskoslezské měla přispět i obec Horní Bečva 150 tisíci Kč při svém zadlužení dosahujícím 1,5 miliónu Kč. Jejího podílu bylo dosaženo snížením výkupní ceny pozemků o 3% a také snížením mzdy pracovníků o 3% ve prospěch obce. Za katastrofální nezaměstnanosti, která následkem hospodářské krize v r postihla v obci 142 lidí a v r až 763 (k r měla Horní Bečva obyvatel), se předpokládalo, že při stavbě přehrady získá práci 260 místních dělníků.

4 Výstavba přehrady začala v r Kámen ke stavbě přehrady se těžil v místních kamenolomech, kvalitnější se dovážel až z lomu v údolí Kněhyně. Hlinitý materiál se získával na řadě míst v prostoru budoucí nádrže. Pod tělesem budoucí hráze byla vybudována 73 metrů dlouhá odtoková chodba podkovitého tvaru o šířce 3 m, výšce 2,5 m s vyústěním do uklidňovací nádrže pod hrází.

5 Dělníci na přední části skluzu v r Práce na vývozu svodnice pod skluzem v r

6

7 Zbývalo hodně dokončovacích prací na zemní sypané hrázi, která je nyní nade dnem vysoká 13,70 m a v koruně dosahuje délky 250 m a šířky 5 m.

8 Pohled od severu z úbočí Opáleného. Stavba přehrady trvala dlouhou řadu let, než byla dokončena v r Pod dostavěným skluzem kolem uklidňovací nádrže na toku Bečvy však už dávno předtím bývalo během letních sezón neobyčejně živo. Četní letní hosté ji využívali ke koupání. Podnikavý obchodník Pavel Maceček, který tu kromě vlastního obuvnického závodu ( ) provozoval v letech obchod (čp. 176 nynější Penzion pod přehradou), jim vyšel vstříc a na pravém břehu nádrže v r otevřel kiosek s občerstvením, zrušený v r Pohled z opačné strany od jihu z levého břehu Bečvy na skromnou říční plovárnu při obchodu Pavla Macečka pod hrází budoucí přehrady. Vlevo kiosek čp. 619, vpravo budova bývalé výrobny obuvi čp. 516, kterou Pavel Maceček v r odprodal do stavebního fondu přehrady ve správě země Moravskoslezské. Vzadu ve vlastním objektu čp. 176 s obchodem hodlal Pavel Maceček v poválečných letech zřídit penzion, ale nemohl získat povolení. Až v letech byl objekt přebudován na restauraci (nyní Penzion pod přehradou).

9 Nález kamenné stavební obětiny V místě nynější hráze přehrady stál rozsáhlejší objekt s někdejším mlýnem čp. 106 a nad ním menší chalupa čp Obě stavení vznikla v 18. století. Při jejich demolici pod prahem jedné z nich dělníci nalezli zakopanou zvláštní kamennou sošku, připomínající pohanského božka. Přibližné stáří sošky je obtížné určit. Byla zřejmě vytesána z kvádru oranžovohnědého hrubozrnného pískovce, jehož spodní část zůstala zachována a tvoří jakýsi piedestal. Hlava a krk jsou v nepoměru vůči tělu a v současnosti jsou od něho odlomeny. Rysy tváře jsou neuměle ztvárněny a především v týlu sošky jsou zvýrazněny uši a linie vlasů. Tělo je nepoměrné a zobrazeny jsou jen jeho hlavní partie: trup, končetiny bez prstů, prsa. Oděv postavy není zřetelný, pokud ale směrem dolů rozšiřující se obrys sošky, vzadu naznačený límec a modelace zad nepředstavuje dlouhý plášť. Celková výška plastiky je 38,3 cm, výška postavy 34 cm a její půdorys 17,5 cm x 11,5 cm. Jak se soška dostala pod práh? Původní stavitelé nebo majitelé chalupy si ji zcela určitě nenechali zhotovit, ale pravděpodobně ji nalezli někde na Radhošti nebo na Pustevnách. Plastiku lze interpretovat jako stavební nebo domovní obětinu a protože nesouvisí s křesťanskou ikonologií, představuje naprostý unikát. Foto Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

10 Komunikace okolo přehrady V povolení stavby přehrady byla podmínka, že stavbou nesmí být přerušen provoz po okresní silnici II. třídy vedoucí údolím. Proto se současně v letech prováděly práce s přeložením silnice v délce metrů podél severovýchodních břehů budoucí přehrady v úbočí Opáleného, pod Šorštýnem až ke Kruté (kolem přehrady dnes k obecnímu lomu, autobusové zastávce U Vaníčků) Pohled na část přeložené silnice v prudkém úbočí Opáleného. Byla kolaudována až v r Její původní historická trasa sledující koryto Bečvy na samém dně údolí slouží dodnes jako příjezdová komunikace pod hráz přehrady. Pohled na staveniště přehrady z Prosté. Vpravo je zřetelná původní trasa okresní silnice II. třídy postavené v tomto úseku v r a na ni u obecního lomu v Kruté navazující její nově vystavený úsek okolo budoucí přehrady. K poslední výrazné změně stavu komunikací v blízkosti přehrady došlo při rekonstrukci státní silnice I. třídy č. 18 (nyní č. 35) na území Horní Bečvy v závěru její 2. etapy v letech Tehdy byla dokončena současná silnice v úbočí Opáleného po most nad potokem Sergač. V následující 3. etapě rekonstrukce v letech byla trasa silnice odkloněna od přehrady a napřímena přes jižní úbočí Šorštýna.

11 Z minulosti přehrady Přehrada zaujímá plochu 10 ha a dosud především slouží ke snižování povodňových průtoků a akumulaci vody. Jestliže od 30. let minulého století vzrůstala náročnost turistů a letních hostů a velkou předností ubytovacích zařízení se stávalo mít pro ně v dosahu letní, alespoň např. říční koupaliště nebo bazén, pak dostavba vodní nádrže vytvořila na Horní Bečvě významné podmínky pro rekreaci. Přehrada jako vyhledávané místo ke koupání s přístupem z travnatých ploch podél břehu poskytuje od svého prvopočátku i možnost vodních sportů a rybolovu. V jejím bezprostředním okolí vznikala tábořiště, půjčovna loděk, kemp a na jejích přilehlých stráních v Jakubových sihlách, na Rališce a na Prosté, pod Šorštýnem a na Opáleném se začaly objevovat soukromé letní a víkendové chaty. Především rychle narůstal nemalý počet rekreačních středisek národních podniků jen do r jich tu bylo postaveno jedenáct. Soukromé obchody se smíšeným zbožím, provozované od 30. let na čp. 165 a 577, byly zrušeny a nahrazeny obchodem Spotřebního lidového družstva Jednota. Objekt Pavla Macečka čp. 176 pod hrází přehrady byl přebudován na restauraci. Zatímco ve 30. letech obec Horní Bečva evidovala jen několik stovek letních hostů, následkem Mnichovské dohody a okupace jejich počet ve 40. letech vzrostl až do tří tisíc. V polovině 50. let se počet letních rekreantů zdvojnásobil na 5-6 tisíc. Se vzrůstajícím počtem návštěvníků a rekreantů využívajících koupání v přehradě je spojena i statistika nešťastných událostí: jen za léta utonulo v přehradě 12 lidí.

12

13

14

15

16

17

18 Krutá Od nepaměti vedla cesta podél levého břehu hluboce zařezaného a klikatícího se koryta Bečvy mezi prudkým úbočím Šorštýna a kamenitého lesnatého vrchu Krutá. Název nejspíše vychází od slova krutý s významy namáhavý, nesnadný, prudký, příkrý, srázný. Se soutěskou v Kruté bývala odedávna spojována celá řada místních pověstí.

19 Krutá Okolo cesty, co vede z Horní Bečvy do Uhér, táhne sa tmavý les Krutá, kterým málohdo sa odváží v noci přéjíť, lebo tam ukrutně straší, jak už to méno ukazuje. Kdo by ním v noci měl jíť, skoro dycky si rači zájde třebas o půl hodiny daléj v inú stranu, edem aby nemusél jíť přes Krutú. Ráz tam šla v noci jedna ženská, a dyž přišla k mostu v tem lesi, najednúc ju cosik popadne ze zadku a hybaj s ňú pod most, hde ju to vtlačilo mezi veliké kameně, co sú pod tým mostem; až na druhý deň ráno vytáhli ju z nich ľudé. Jindá zaséj ubírál sa tým lesem opitý chlap z hospody dóm. Protože býl rozgurášený, vesele si cestú prozpěvovál. Ale hore Krutú dlúho ne. Akorát, dyž sa dokolébál doprostředka teho lesa, jak by s neba spadnúl, přistúpíl k němu jakýsik zababušený chlap, drapnúl ho ze zadku za rameno, dovlék ho k jedli, co stála blízko cesty, a začal milým ožralcem o ňu derchovať. Chlap křičél a prosíl, ale nadarmo. Až byla jedla u spodku z kúry odřená, teprvéj strašák chlapa pustíl. Tak sa ztratíl, jak sa ukázál. Chlap s těžkem doškrábál sa dóm a hodnú chvíľu si poležél. Ale to ho též pořádně vykáralo z chlastaňá, lebo potem už nepíl, a dyž néhdy zodnekdy večér vracál sa dóm, dycky račí Krutú obešél. Ešče do nedážna stála v Krutéj ta odřená jedla, včil je už sťatá. Jan Kubáň: Pověsti z Horní Bečvy, Basrmant zkoušel svou sílu s koňskou sílou Jura Holčák z horního konce byl statný, morový chlap. Míval páru těžkých koní, se kterými téměř celoročně vozíval panské dříví do Rožnova na nádraží. Při zpátečních cestách tak po prázdnu rád se občas v hospodě občerstvil, ale říci se musí, že byl neobyčejně opatrný. Jednou už za tmy se vracel domů. Seděl na voze a všude bylo ticho a klidno. Když přijel do Krutéj k mostu, náhodně postřehl, že mu sedl na rozvoru vozu (vyčnívá na zádi vozu jako malé oje) malý chlapec. Toho si Jura nevšímal, neboť takových bývalo za dne víc. Ale naráz pocítil, že koně začali být nepokojné, smýkali sebou, zastavovali se, nu, prostě viděl, že jim něco nepasuje. To už Juru rovněž nějak znepokojilo a když se přiblížil k pasecké škole, nedalo mu, aby si chlapsky neulevil: Ký to sakrament sakramiliónský je tam na tem vozi, dyž koně sú tak spěněné a nemóžú utáhnúť ani prázné vozisko! A jenom co si tak Jura zasakramentil, tu se chlapeček z rozvory vymrštil a žbluňk do plesa protějšího potoka a už po něm nebylo ani stopy. Tu to koňmi smýklo a ti se dali přímo do trapu, že ledva byli k udržení. Jurovi teprve svitlo. Všivák, dyť to byl basrmant. Ale, že byl Jura takový, jaký byl, nepocítil strachu a v tu chvíli, kdyby ho měl před sebou, jistě by mu napráskal bičem, už proto, že mu tak zdivočil koně. Všivák!, zakončil Jura příhodu s basrmantem. Z pověstí zaznamenaných obecní kronikářkou Annou Stodůlkovou, Pamětní kniha obce Horní Bečvy IV, 1973.