VIDEOŽURNALISMUS PRŮŘEZOVÁ TÉMATA: GV: MV, VMEGS OV: OVDS

Transkript

1 aktivita VIDEOŽURNALISMUS ANOTACE: Díky kombinaci vybraných ukázek z filmu a řízené diskuse žáci pochopí rozdíl mezi fungováním médií v demokratické a totalitní společnosti. Uvědomí si úlohu nezávislých reportérů působících v zemích s nedemokratickým režimem i rizika, která kvůli své práci dennodenně podstupují. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI A OBSAHOVÉ VZDĚLÁVACÍ OKRUHY: GV: člověk a společnost, jazyk a jazyková komunikace OV: společenskovědní vzdělávání (občanský vzdělávací základ), jazykové vzdělávání a komunikace PRŮŘEZOVÁ TÉMATA: GV: MV, VMEGS OV: OVDS KLÍČOVÉ KOMPETENCE: GV: k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské OV: k řešení problémů, komunikativní, personální a sociální, občanské kompetence a kulturní povědomí DOPORUČENÝ VĚK: 16+ CÍLE: Žáci: uvádějí příklady amatérského využití médií a hodnotí jeho přínos (jak v podmínkách demokratických, tak i totalitních); mají základní poznatky o Barmě. DÉLKA: 30 min. POMŮCKY: s informacemi o Barmě pro každého žáka POSTUP: 1. Položíme žákům následující otázky: Co si obvykle lidé fotí nebo natáčejí na video? Pro jaké účely fotí nebo pořizují videozáznam? Co by měla fotografie nebo nahrávka zachycovat, aby se dostala do médií? Jaká fotografie/nahrávka by se mohla objevit i v zahraničních médiích? Poté jim promítneme krátkou ukázku z filmu s natáčením zásahu proti demonstrantům reportérem z horního patra pagody a jeho telefonickým rozhovorem (cca 30:00 31:50 min). Ptáme se na následující: Odkud záběry pocházejí? Kdo je mohl natočit a proč? Jedná se o profesionálního kameramana/reportéra? Za jakých okolností by tyto záběry vysílaly televizní stanice? (Případně ve kterých zemích?) [ 1 ]

2 aktivita 4. Následuje další ukázka se záběry z demonstrací z roku 2007, ve které sledujeme obyvatele Barmy a mnichy v ulicích (cca 36:50 39:50 min). 5. Zjistíme, co žáci vědí o Barmě. Následně rozdáme žákům s informacemi o Barmě a necháme je, aby si je ve skupinkách nebo jednotlivě pročetli. Diskutujeme s nimi o životě v Barmě, tamním režimu apod. 6. K předešlé ukázce doplníme, že reportéři, kteří zaznamenávali průběh tzv. šafránové revoluce, byli odhaleni a s největší pravděpodobností budou odsouzeni k doživotnímu žaláři. Položíme žákům následující otázky: Má smysl riskovat? K čemu to bylo? Nebylo to zbytečné? Co asi vysílala tamní televize? 7. V závěru se můžeme dotknout české minulosti: Může nám příklad z Barmy připomínat něco z našeho prostředí, z naší historie? REFLEXE: Reflexe probíhá formou diskuse. Žáci by si v rámci ní měli uvědomit rozdíl mezi využitím médií v demokratické a totalitní společnosti: V demokratické zemi informují o důležitých událostech profesionální žurnalisté, amatérské snímky jsou médii přebírány pouze v případě, že se jedná o nenadálou příhodu, kterou profesionální kamery nestihnou zaznamenat, nebo nějaké skandální odhalení. V totalitním státě se v oblasti získávání informací nelze spolehnout na oficiální mediální zdroje. Někteří občané si rozšiřují obzory sledováním zahraničních zpráv, ovšem o dění ve své zemi by se dozvěděli mnohem méně, kdyby neexistovali amatérští zpravodajové, kteří pořízené materiály pouštějí do světa. ZKUŠENOSTI Z PRAXE: Úvodní diskuse studenty velmi zaujala a vztáhla je do problému velmi intenzivně, možná i proto, že na začátku nebylo uvedeno téma hodiny. Až dodatečně mě napadlo, že bych mohl na začátku hodiny něco krátkého natočit, např. příchod učitele. Po promítnutí první ukázky se ukázalo, že studenti o Barmě nemají moc informací a že bude vhodné zařadit i konkrétní příklady (skutečné i smyšlené), za jakých okolností použijí české televizní stanice amatérské záběry. Na otázku, zda by i oni riskovali a natáčeli podobně jako barmští amatérští reportéři, se rozvinula široká diskuse. K vyjádření postoje všech žáků pomůže například to, že každý se ve třídě postaví na pomyslné čáře mezi nikdy bych do toho nešel po rozhodně ano. Pro studenty bylo podle jejich komentářů velmi zajímavé uvědomit si spojitost s totalitním Československem. Josef Porsch, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie, Praha 9 [ 2 ]

3 1. Jaká je historie Barmy? Barma byla dříve britskou kolonií a v roce 1948 se stala nezávislým státem. Byla tehdy jednou z nejrychleji se vyvíjejících a nejbohatších zemí jihovýchodní Asie. V Barmě byla zavedena parlamentní demokracie, země se však od počátku potýkala s řadou politických problémů spojených s požadavky početných etnických menšin o větší autonomii a neochotou centrální barmské vlády tuto autonomii poskytnout. Téměř ihned po získání nezávislosti v zemi vypukla občanská válka, během které postupně sílila moc a význam armády. V březnu 1962 generál Nei Win provedl vojenský převrat, a nastolil tak dlouhé období vojenské diktatury. Nerozvážná ekonomická politika vojenské vlády přivedla dříve bohatou zemi k ekonomickému kolapsu a v roce 1987 zařadila OSN Barmu mezi nejméně rozvinuté státy. V roce 1988 vyvrcholila frustrace obyvatel z ekonomických problémů a nesvobody, statisíce lidí se vzbouřily proti vojenské vládě a žádaly demokracii. Přestože generál Nei Win pod tíhou masových protestů rezignoval, vlády se zmocnila nová vojenská junta. Při potlačování protestů bylo zabito přes 3000 demonstrantů a řada opozičních aktivistů byla uvězněna, vytlačena do pohraničních oblastí pod kontrolou povstaleckých ozbrojených skupin či vyhnána do exilu. V roce 1990 vojenská junta povolila demokratické volby, v nichž se ziskem více než 80 % hlasů zvítězila opoziční Národní liga pro demokracii (NLD), vedená přední disidentkou Aun Schan Su Ťij. Junta výsledky voleb neuznala a řadu zvolených členů parlamentu uvěznila. Odpor proti vojenské vládě však neustal a v zemi v následujících dvou desetiletích každoročně probíhaly větší či menší protesty. V roce 2010 režim zorganizoval zmanipulované parlamentní volby, v nichž zvítězila pro-režimní Strana svazové solidarity a rozvoje. Národní liga pro demokracii volby kvůli diskriminačnímu znění zákonů o politických stranách bojkotovala. V únoru 2011 byl novým parlamentem zvolen prezident Thein Sein a o měsíc později byl po téměř padesáti letech vlády vojenské junty jmenován civilní kabinet (složený nicméně převážně z představitelů předchozí vojenské junty). Vláda začala zavádět postupné reformy (zmírnění cenzury, ekonomické reformy nebo propuštění několika stovek politických vězňů). V dubnu 2012 proběhly doplňovací volby do parlamentu na 45 křesel uvolněných odchodem některých poslanců do vlády nebo jejich rezignací. Těch se Národní liga pro demokracii již účastnila a v čele s Aun Schan Su Ťij v nich s převahou vyhrála. Přestože strana získala 43 z 45 mandátů (z celkových více než 660 mandátů), celkově má v parlamentu jen necelých 7 % křesel. 2. Proč žije většina obyvatel v absolutní chudobě, přestože má Barma velké nerostné bohatství? Barma je země bohatá na nerostné suroviny má zásoby ropy a zemního plynu, dřeva, drahých kamenů a rudy. Těžbu a vývoz těchto komodit a de facto celou barmskou ekonomiku ovládají velké barmské společnosti, které vlastní armádní důstojníci nebo osoby s armádou spojené. Následkem toho jdou výnosy z exportu a ze zahraničního obchodu především do kapes barmských generálů či do oblastí, které režim potřebuje udržovat, tedy především do armády či do budování nového hlavního města Neipyijto. Nerostné bohatství je jedním z důvodů, proč vlády okolních i vzdálenějších zemí nechtějí vyvíjet na barmskou vládu tvrdší nátlak. Jejich zahraniční investice však přispívají k udržování režimu u moci. Mezi největší investory v Barmě patří Singapur, Čína, Thajsko, ale i Velká Británie a Francie. Například v projektu Yadana, který zahrnuje těžbu zemního plynu u pobřeží Andamanského moře, je hlavním investorem francouzská společnost Total a dále se ho účastní americký UNOCAL (nyní Chevron) a thajská státem kontrolovaná společnost PTT EP. Podle organizace Earth Rights International, která dlouhodobě sleduje projekt Yadana, jen v roce 2007 tento projekt generoval zisk 1,3 miliardy dolarů, z něhož 75 % šlo do rukou barmského režimu. Mezi velké investory do ropných a plynových projektů patří i malajská státem vlastněná společnost Petronas, japonský Nippon Oil a jihokorejský Daewoo International. 3. Co dělá mezinárodní společenství na pomoc obyvatelům Barmy? Kvůli porušování lidských práv, vysokému počtu uprchlíků (dle odhadů přibližně ), vnitřně [ 3 ]

4 přesídlených osob ( ) a ekonomických migrantů (2 miliony), produkci drog i nekontrolovatelnému šíření HIV/AIDS a dalších infekčních chorob se Barma v roce 2006 dostala na program Rady bezpečnosti OSN. V lednu 2007 Spojené státy předložily návrh závazné rezoluce k Barmě v Radě bezpečnosti, rezoluce však byla vetována Čínou a Ruskem. Čína dosavadní barmský režim podporuje, a tak blokuje většinu snah vyvíjet na vedení režimu nátlak. Evropská unie od roku 1996 zavedla Společný postoj vůči Barmě (EU Common Position), ve kterém se členské státy zavázaly ke zbrojnímu embargu vůči Barmě, zákazu dovozu barmského dřeva a drahokamů, zákazu obchodování s vybranými barmskými státními společnostmi, zákazu vydávání víz představitelům režimu do EU apod. Zákaz obchodování se však nevztahoval na ropu a zemní plyn, ze kterých plynou režimu velké zisky. Společný postoj EU je každoročně obnovován, na jaře 2012 byla tato opatření EU s výjimkou zbrojního embarga na šest měsíců pozastavena. Evropská unie tak zareagovala na reformy, které barmský režim začal během roku 2011 zavádět. Také Spojené státy, které v roce 1988 zavedly proti barmskému režimu cílené sankce (zmrazování finančních účtů v zahraničí, zákaz finančních toků, zákaz obchodování apod.), na jaře 2012 sankce zmírnily. Velmi významná je role asijských sousedů Barmy. Čína podporuje současný režim i předchozí juntu, neboť Barma je pro ni obchodním partnerem, dodavatelem ropy a zemního plynu a především strategickým územím, které Číně umožňuje pronikat do dalších zemí regionu. Indie se snaží význam Číny v regionu vyvažovat, a proto se k otázkám lidských práv v Barmě záměrně nevyjadřuje. Barma je od roku 1997 také členem Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN). ASEAN vyznává politiku nevměšovat se do vnitřních záležitostí svých členů a v případě Barmy obhajuje strategii, že je prospěšnější Barmu zapojovat do mezinárodních aktivit než na ni uvalovat sankce. Především díky reformám, které barmský režim začal v roce 2011 zavádět, získala Barma funkci předsednické země ASEAN na rok 2014 (předsednické role se přitom Barma musela v roce 2006 vzdát kvůli kritice ostatních členských států za porušování lidských práv). 4. Jak začala tzv. šafránová revoluce a co se stalo s mnichy po jejím potlačení? V září 2007 proběhly v Barmě pod vedením buddhistických mnichů pokojné demonstrace, tzv. šafránová revoluce. Vojenská junta tehdy extrémně zdražila pohonné hmoty, v některých případech až o 500 %, což zásadně prohloubilo životní problémy Barmánců. K buddhistickým mnichům se přidala široká veřejnost. Protesty však byly brutálně potlačeny. Během podzimu 2007 byly v Barmě zatčeny tisíce lidí. V listopadu a prosinci 2008 vojenská junta zorganizovala rychlé procesy s aktivisty a odsoudila je k dlouhým trestům vězení. Například vůdčí organizátor šafránové revoluce, buddhistický mnich U Gambira, byl odsouzen k 68 letům vězení. Celkem 23 členů Skupiny studentů generace 88 (tedy bývalých studentských vůdců demonstrací v roce 1988, kteří již strávili desítky let ve vězení) bylo odsouzeno k 65 letům vězení. Byl mezi nimi i známý barmský disident a nositel ceny Homo Homini, udělované společností Člověk v tísni za příspěvek v boji za lidská práva, Min Ko Naing. Během procesů byli odsouzeni i opoziční aktivisté, kteří v dubnu a květnu 2008 organizovali kampaň Volte Ne, která vyzývala barmské občany, aby v referendu hlasovali proti vládou sepsané ústavě. Odsouzeni byli i někteří dobrovolníci, kteří organizovali humanitární pomoc po cyklonu Nargis v Barmě. Známý komik Zarganar, který pomáhal organizovat pomoc pro oběti cyklonu a informoval o jejich situaci zahraniční média, byl odsouzen k 59 letům vězení. Řada aktivistů zatčených po šafránové revoluci je dnes už na svobodě. Byli propuštěni v rámci několika amnestií, jež proběhly během let 2011 a Mezi propuštěnými byli i tři výše jmenovaní aktivista Min Ko Naing, komik Zarganar i buddhistický mnich U Gambira. Za mřížemi nicméně zůstávají nejméně čtyři stovky politických vězňů. 5. Kdo je Aun Schan Su Ťij a jak silný má vliv na dění v Barmě? Přední barmská disidentka Aun Schan Su Ťij (narozena 19. června 1945) se stala symbolem nenásilného a neochvějného vzdoru proti vojenské juntě. b Aun Schana studovala na univerzitě v Oxfordu ve Velké [ 4 ]

5 Británii a později pracovala pro sekretariát OSN v New Yorku. V roce 1988 se vrátila do Barmy, aby se postarala o svou nemocnou matku. Brzy se zapojila do protivládních demonstrací, stala se generální tajemnicí tehdy vzniklé Národní ligy pro demokracii a díky svým řečnickým a politickým schopnostem získala velkou popularitu. Již v roce 1989 byla proto poprvé uvržena do domácího vězení, přesto však Národní liga pro demokracii zvítězila ve volbách, které se konaly v následujícím roce. V roce 1991 byla Su Ťij udělena Nobelova cena míru, na kterou ji navrhl tehdejší československý prezident Václav Havel. Su Ťij strávila v domácím vězení dohromady více než 15 let (v domácím vězení byla držena v letech , , ). Naposledy byla propuštěna v listopadu 2010, jen několik dní po konání zmanipulovaných voleb. Su Ťij se hned po svém propuštění začala veřejně angažovat a během následujících měsíců začala také jednat s představiteli nové vlády a prezidentem Thein Seinem. Díky změně diskriminačních zákonů o politických stranách se Národní liga pro demokracii na podzim 2011 znovu zaregistrovala (režimem byla rozpuštěna o rok dříve) a v roce 2012 se zúčastnila doplňovacích voleb do parlamentu, v nichž se jednalo o křesla uvolněná odchodem poslanců do vlády či rezignací. Strana v čele se Su Ťij, jež ve svém volebním obvodu získala 99 % hlasů, doplňovací volby přesvědčivě vyhrála. Nicméně, jak už bylo zmíněno výše, v parlamentu má jen necelých 7 % mandátů. 6. Jaký vliv má v Barmě náboženství? Jaký status zde mají buddhističtí mniši? V Barmě žije přibližně buddhistických mnichů a buddhismus vyznává zhruba 89 % obyvatel. Další se hlásí k islámu, křesťanství, hinduismu a jiným náboženstvím. Buddhističtí mniši jsou v barmské společnosti respektováni a laická veřejnost je velmi ctí. Brutální zásah armády během šafránové revoluce, při kterém byli mniši biti, vyháněni z klášterů a svlékáni z rouch, proto vyvolal v celé společnosti obrovské rozhořčení a odsouzení. Laická veřejnost na mnohých demonstracích mnichy obklopila, aby je chránila před armádou. Barmští buddhističtí mniši se přidali k protestům především proto, že denně vidí utrpení lidí žijících v ekonomicky vyčerpané zemi. Nebylo to zdaleka poprvé, co barmská mnišská obec (sangha) v Barmě tímto způsobem zasáhla do politiky. Buddhističtí mniši byli aktivní již v dobách britské koloniální správy, v novější historii se mnozí z nich zapojili například do protivládních demonstrací v roce I nadále někteří představitelé režimu využívají buddhismus ke své propagaci, když se před televizními kamerami scházejí s představenými známých klášterů či poskytují finanční dary na stavbu a údržbu buddhistických pagod. Zbraní mnichů proti armádě tak bylo symbolické převracení misek dnem vzhůru, čímž naznačovali, že nebudou od vojenských činitelů přijímat dary ani pro ně vykonávat náboženské obřady. To je v Barmě považováno za velice špatné znamení. 7. Dostanou se pravdivé informace o dění v Barmě za její hranice? Vojenská junta v Barmě zavedla přísnou cenzuru v minulých letech musely být veškeré noviny, časopisy, knihy, ale i třeba hudební CD předkládány cenzurní komisi, která měla právo vyškrtnout jakékoli slovo, větu i celý text. V roce 2011 se cenzura začala uvolňovat předběžnou cenzurou už nemusejí procházet časopisy o sportu, zábavě nebo ekonomice. Zpravodajské a politické týdeníky, které cenzurou stále procházet musejí, mohou více než dříve informovat o aktivitách Aun Schan Su Ťij nebo Národní ligy pro demokracii. Citlivější témata (ozbrojené konflikty v etnických oblastech nebo případy porušování lidských práv) jsou ale stále tabu. Během roku 2012 by měl být nicméně přijat nový mediální zákon, který by měl podle vyjádření představitelů režimu cenzuru zrušit podle řady barmských novinářů bude ale skutečné uvolnění barmských médií výsledkem mnohem dlouhodobějšího procesu. Volnější jsou dnes také podmínky působení zahraničních novinářů do země už se na rozdíl od minulých let mohou dostat na novinářská víza a mohli informovat například o doplňovacích volbách v dubnu 2012, jejich pobyt během voleb byl ale režimem omezován. Exilová média jako Democratic Voice of Burma na uvolňování médií reagují a postupně se více přesouvají do Barmy v zemi operují jako v minulých letech týmy jejich reportérů, dnes ale mohou fungovat svobodněji než v minulosti. [ 5 ]

6 Nicméně až donedávna režim činnost barmských novinářů výrazně omezoval za spolupráci s exilovými médi jim hrozily vysoké tresty a řada novinářů byla kvůli své práci uvězněna. Mezi nimi byl i osmadvacetiletý Ngwe Soe Lin, který společně s kolegou natočil většinu záběrů pro dokumentární film Sirotci z Rangúnu, zachycující situaci v regionech zasažených cyklonem Nargis. Zatímco jeho kolegovi se podařilo utéci do Thajska, Ngwe Soe Lin byl zatčen a v lednu 2010 odsouzen k 13 letům vězení. V lednu 2012 byl v rámci amnestie propuštěn. 8. Jaký je v současnosti v Barmě politický systém (2012)? V Barmě vládla téměř padesát let od armádního převratu v roce 1962 vojenská junta, od roku 2011 je u moci civilní kabinet, nicméně vliv armády v zemi nadále přetrvává. Oficiální hlavou státu je prezident Thein Sein, zvolený parlamentem v únoru 2011, civilní kabinet byl jmenován v dubnu 2011 po parlamentních volbách, které se konaly v listopadu Ve volbách, které byly neregulérní a zmanipulované, zvítězila prorežimní Strana svazové solidarity a rozvoje, úzce spjatá s předchozí vojenskou juntou. Armádě zaručuje ústava čtvrtinu křesel v parlamentu, na něž jsou její představitelé jmenováni bez voleb. Ve vládě je řada představitelů předchozí vojenské junty, jistý vliv na současnou politiku si ponechal i hlavní předchozí diktátor Than Šwei, který stojí v čele Státní nejvyšší rady, jež sice nemá žádnou oporu v ústavě, ale podle pozorovatelů má důležitý vliv na rozhodování vlády. V dubnu 2012 režim uspořádal doplňovací volby, v nichž se jednalo o část křesel. Národní liga pro demokracii v nich získala 43 z 45 mandátů, ale celkově má v parlamentu méně než 7 % křesel (viz výše). 9. K jakým reformám v Barmě v poslední době došlo a kdo má na jejich prosazení největší vliv? Od roku 2011 probíhají v Barmě postupné změny a reformy. Došlo ke zmírnění cenzury, propuštění několika stovek politických vězňů, přijetí některých nových zákonů (zákony umožňující vznik odborů nebo možnost stávky), zavedení drobných ekonomických reforem, pozastavení stavby sporné přehrady Myitsone nebo změně zákona o politických stranách, jež umožnila Národní lize pro demokracii se znovu zaregistrovat jako politická strana a zúčastnit se voleb v dubnu V některých etnických oblastech nicméně stále probíhá ozbrojený konflikt mezi barmskou armádou a etnickými armádami a dochází zde k případům porušování lidských práv. Ve vězeních zůstává nejméně čtyři sta politických vězňů a těm, kteří byli v nedávných amnestiích propuštěni, hrozí v případě zatčení, že by si museli zbytek předchozího trestu odpykat. Iniciátorem reforem je především prezident Thein Sein, vliv na politiku ale mají také další představitelé předchozí vojenské junty nebo armády. O reformách mluvil prezident a představitelé vlády také s Aun Schan Su Ťij od poloviny roku 2011 mezi nimi proběhlo několik kol jednání. Národní liga pro demokracii má možnost působit jako legitimní opoziční strana, celkově má ale opozice v parlamentu méně než 20 % mandátů. Je tedy otázka, nakolik se jí podaří prosadit například změnu nedemokratické ústavy, zrušení některých stále platných represivních zákonů nebo dosáhnout národního usmíření s etnickými menšinami, což patří mezi hlavní priority NLD. [ 6 ]