UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Petra Svobodová Mediální prostředí Čínské lidové republiky Diplomová práce Praha 2016

2 Autor práce: Mgr. Petra Svobodová Vedoucí práce: PhDr. Jan Cebe, Ph.D. Rok obhajoby: 2016

3 Bibliografický záznam Svobodová, Petra. Mediální prostředí Čínské lidové republiky. Praha, s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jan Cebe, Ph.D. Abstrakt Diplomová práce Mediální prostředí Čínské lidové republiky se zabývá fungováním mediálního systému v ČLR. V úvodní části byl nastíněn vývoj mediálního systému od svého počátku až do dnešních dní, přičemž důraz byl kladen na období po vzniku ČLR, ke kterému došlo v roce V této části došlo k vypíchnutí důležitých událostí, které měly důležitý vliv na současnou podobu mediálního systému. Vývoj mediálního systému byl obohacen jak o historický, tak i politický a kulturní kontext. Byla charakterizována vláda Mao Zedonga i reformátora Denga Xiaopinga, který je známý především díky ekonomickým reformám, které byly v zemi započaty během jeho vlády. Významná část práce je věnována základním charakteristickým rysům čínského mediálního systému. Jedná se zejména o regulaci médií, autocenzuru, cenzuru a propagandu. Jednotlivé charakteristické rysy byly doplněny o události, které jsou pro ně typické. V případě cenzury (autocenzury) se tak jedná například o jakési mediální spojenectví ČLR s Hongkongem či o utužení cenzury v souvislosti s protesty, ke kterým došlo v roce 2009 v muslimské oblasti Xinjiang. V případě propagandy došlo ke zmínce o letních olympijských hrách, které se konaly v roce 2008 v Pekingu. Nedílnou součástí práce je i charakteristika současného mediálního systému s důrazem na vypíchnutí nejdůležitějších médií v oblasti tisku, rozhlasu a televize. Rozebrána byla i internetová média a posléze i vliv sociálních sítí.

4 Abstract Diploma thesis An analysis of the media environment of the People s Republic of China deals with the functioning of the media system of the PRC. The introductory chapter focuses on the evolution of the media system from the early beginning up to present, emphasis was placed on the period starting with the establishment of the republic in The main events which greatly influenced the current form of the media system were underlined. The evolution of the system is enriched by historical, political and cultural context. The periods of governance of both Mao Zedong and subsequent reformist Deng Xiaoping, who is known especially for his commencement of economic reforms in PRC, were analysed. A significant part of the diploma thesis is devoted to the basic characteristics features of the media environment of PRC, namely to the system of media regulation, self-censorship, censorship and propaganda. To demonstrate the significance and specificity of particular features of the media system, some main events were selected as examples and further analysed. In case of censorship, the relationship between PRC and Hong Kong and the 2009 Xinjiang protests were selected. Regarding propaganda, the Beijing Olympics games of 2008 were mentioned. Analysis of current media system with an emphasis on the main media products in the sphere of the press, broadcasting, and television was an integral part to the content of the diploma thesis. The internet and the role of social media were also elaborated. Klíčová slova Cenzura, autocenzura, propaganda, regulace, tisk, rozhlas, televize, internet, sociální média Keywords Censorship, self-censorship, propaganda, regulation, press, broadcasting, television, internet, social media Rozsah práce: znaků včetně mezer

5 Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne Petra Svobodová

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce, PhDr. Janu Cebemu, Ph.D., za jeho konstruktivní připomínky a vstřícný přístup v průběhu zpracování této diplomové práce.

7 Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Teze MAGISTERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Petra Svobodová Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2009/2010 diplomantky/diplomanta: svobodovape@centrum.cz Studijní obor/forma studia: Žurnalistika/prezenční forma Předpokládaný název práce v češtině: Mediální prostředí Čínské lidové republiky Předpokládaný název práce v angličtině: Razítko podatelny: An analysis of the media environment of the People s Republic of China Předpokládaný termín dokončení (semestr, akademický rok vzor: ZS 2012/2013) (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí) LS 2014/2015 Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (max znaků): Díky reformám a následnému enormnímu ekonomickému růstu se z Čínské lidové republiky stává významná ekonomická velmoc světa. ČLR představuje velmi specifickou zemi a to nejen v rámci sociálně-politické oblasti, avšak i ve sféře mediální. Jedná se o nejlidnatější zemi světa, ve které tudíž žije největší množství potenciálních mediálních příjemců. Média jsou však dodnes v zemi pod kontrolou komunistické strany, která média značně reguluje a kontroluje a dodnes praktikuje cenzuru. Média tak sehrávají především roli pro vládní stranu, která je využívá jako politický nástroj pro udržení svého vlivu. Mediální prostředí ČLR představuje velmi komplikovaný systém a to nejen díky lidnatosti země, ale i díky členění země a médií do dílčích regionů, provincií a dalších geografických a národnostních entit. Výzkum mediálního prostředí patří mezi jednu z významných složek oboru mediální studia. V České republice se však můžeme setkat s velmi omezeným množstvím odborných publikací, které by právě region Asie monitorovaly. Co se týče naší případové studie, tedy Čínské lidové republiky, dodnes nebyla v naší zemi vydána odborná práce či studie, která by se zabývala mediálním prostředím této nejlidnatější země světa. I to je jeden z důvodů, proč jsem se diplomovou práci rozhodla napsat právě na dané téma. Mediálním systémem Čínské lidové republiky se naštěstí zabývá řada cizojazyčných publikací, především těch napsaných v anglickém jazyce. Tyto publikace nám poskytují možnost, jak se dostat do problematiky tohoto velmi specifického mediálního systému světa. Tyto publikace jsou však z velké části

8 pouze dílčí. Předpokládaný cíl práce, případně formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (max znaků): Hlavním cílem práce je poskytnout ucelený přehled o mediálním prostředí Čínské lidové republiky. V práci bude zkoumán vývoj mediálního systému od vzniku ČLR, tedy od roku 1949, až do současnosti. Důraz však bude kladen na současný stav čínského mediálního systému, především na stav médií po vstupu ČLR do Světové obchodní organizace, ke kterému došlo v roce V diplomové práci budou analyzována nejdůležitější čínská média v následujících oblastech v tisku, televizním vysílání a rozhlase. Vzhledem k rostoucí oblibě internetu v ČLR po roce 2000 budou v práci analyzována též i internetová média. Důraz bude kladen především na celostátní média. Část práce bude věnována současnému stavu čínské žurnalistiky. Pozornost bude věnována též regulačním orgánům ČLR a legislativnímu rámci. Výzkumné otázky jsou následující: Jak se vyvinul mediální systém Čínské lidové republiky od vzniku republiky, tedy od roku 1949, až po současnost? Jaký existuje vztah mezi médii a vládní komunistickou stranou? Jak jsou média regulována? Jak se projevuje v čínském mediálním systému cenzura? Jakým způsobem jsou čínští novináři organizováni a do jaké míry lze hovořit v ČLR o svobodě, případně o nesvobodě slova? Jak významnou roli sehrávají čínská internetová média a především čínské sociální sítě? Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): Úvod - Základní charakteristika tématu a odůvodnění jeho výběru. - Zhodnocení analyzované literatury a zdrojů. - Předpokládaná struktura práce. - Cíle práce. - Metodologie. Stať - Stručný úvod o ČLR. Historický, politický a kulturní kontext. - Vývoj mediálního systému Čínské lidové republiky od vzniku ČLR, tedy od roku Současný stav čínského mediálního systému. - Tisk, televizní vysílání, rozhlas, internetová média. - Současný stav čínské žurnalistiky. - Regulace médií. - Cenzura. - Mediální vzdělání. - Organizace. Závěr - Shrnutí zjištěných poznatků a závěr.

9 Vymezení podkladového materiálu (např. titul periodika a analyzované období): V diplomové práci budou analyzovány jak primární, tak i sekundární zdroje. V rámci primárních zdrojů budou analyzovány oficiální dokumenty, které byly přeloženy do anglického jazyka. Za největší úskalí práce je považován ten fakt, že v Čínské lidové republice se hovoří velmi složitým čínským jazykem, a většina primárních zdrojů, tedy oficiálních dokumentů, zpráv či legislativních opatření, je napsána v čínském jazyce. Mnohdy nelze jejich znění nalézt v anglickém překladu. Proto diplomová práce bude z velké části založena právě na analýze zdrojů sekundárních. I když v práci bude zahrnuta kapitola věnující se historickému vývoji čínského mediálního systému, největší část práce bude založena na analýze zdrojů aktuálních, tedy především těch, které monitorují média Číny po vstupu země do Světové obchodní organizace. Metody (techniky) zpracování materiálu: V práci bude použit a následně aplikován empiricko-analytický teoretický přístup. Práce bude napsána ve formě kvalitativní případové studie, přičemž předmětem našeho případu bude mediální systém Čínské lidové republiky, který bude detailně analyzován. Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a metodě jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): HALLIN, Daniel MANCINI, Paolo: Systémy médií v postmoderním světě: tři modely médií a politiky. Portál: Kniha představuje stěžejní publikaci v oblasti mediálních studií. Publikace vychází z analýzy 18 demokratických zemí a poskytuje zásadní typologii a analýzu mediálních systémů. HALLIN, Daniel MANCINI, Paolo: Comparing media systems beyond the western world. Cambridge University Press: Cambridge, New York. - Publikace vychází z již dříve vydané knihy s názvem Systémy médií v postmoderním světě: tři modely médií a politiky od stejných autorů a poskytuje čtenáři detailní analýzu mediálních systému v tzv. nezápadním světě. Kniha přichází s návodem, jak přistupovat ke zkoumání těchto mediálních systémů, v našem případě ČLR. KEANE, Michael CHINA MEDIA RESEARCH: THE TRANS-DISCIPLINARY CHALLENGE. Media International Australia, 138/2011, Autor se ve svém příspěvku zabývá odvětvím mediálního výzkumu v Číně a jeho otevřeností novým myšlenkám. LI, Ren: Media Corruption: A Chinese Characteristic. Journal of Business Ethics, 2/2013, Odborná studie analyzuje špatné chování a zneužívání moci ze strany novinářů působících v Číně konkrétně se článek zabývá korupcí. LIEBMAN, Benjamin: Watchdog or demagogue? The media in the chinese legal system. Columbia Law Review, 1/2005, Odborný článek se věnuje roli médií v čínském právním systému. Autor analyzuje to, jak komercializace médií ovlivnila možnost rozkvětu kritického zpravodajství a jak zpochybnila regulaci obsahu oficiální propagandy.

10 SIEBERT, Fred: Four theories of the press: the authoritarian, libertarian, social responsibility, and Soviet communist concepts of what the press should be and do. University of Illinois Press: Urbana. - Publikace čtenáři nabízí normativní teorii obsahující čtyři hlavní teorie, které stojí za fungováním tisku ve světě autoritářská, sovětská, libertariánská teorie a teorie společenské zodpovědnosti. SPARKS, Colin: China s Media in Comparative Perspective. International Journal of Communication , Autor ve svém odborném článku komparuje oblast médií v Čínské lidové republice a bývalých komunistických zemích v oblasti střední Evropy a následnických států bývalého Sovětského svazu. SPARKS, Colin: Media systems in transition: Poland, Russia, China. Chinese Journal of Communication, 1/2008, Odborná práce se věnuje transformaci mediálních systémů ve třech zemích Polsku, Rusku a v Číně. TANG, Wenfang IYENGAR, Shanto: The emerging media system in China: Implications for regime change. Political Communication, 3/2011, Odborný článek se zabývá tím, jak komunistická strana Číny využívá média jako politický nástroj k udržení se u moci, k propagaci vrchních představitelů, sledování veřejného mínění a ke shromažďování podpory pro současný režim. V článku se autor zamýšlí nad tím, jakými změnami média v ČLR prošly a jaký to může mít dopad pro případnou změnu režimu. YIN, Jiafei: Beyond the Four Theories of the Press: A New Model for the Asian & the World Press. Journalism & Communication Monographs, 3/ Tento odborný článek pojednává o čtyřech teoriích tisku a řeší případné komplikace, které mohou nastat, jsou-li aplikované na výzkum mediálních systémů v Asii. ZHAO, Yu: The content management of media in China. International Journal of Digital Television. 3/2013, Článek se zabývá obsahovým managementem Číny a efektivitou kontroly médií, která se značně v poslední době zhoršila. Stát již není schopen udržet takovou moc nad médii jako v minulosti. Diplomové a disertační práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) Dodnes nebyla v České republice sepsána bakalářská, diplomová, ani doktorská práce, která by analyzovala mediální prostředí v současné Čínské lidové republice. Nejblíže k tématu mají níže uvedené akademické práce. BENEŠ, Kamil. Internetová propaganda a cenzura v Čínské lidové republice. Plzeň, bakalářská práce (Bc.). ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI. Fakulta filozofická BÍLKOVÁ, Barbora. Čína a její reprezentace v médiích: vznik hrozivé nebo zodpovědné velmoci?.

11 Ostrava, diplomová práce (Mgr.). OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ. Přírodovědecká fakulta JANECKÁ, Petra. Mediální obraz Číny v českých denících v roce pořádání letních olympijských her Praha, Diplomová práce (Mgr.). KARLOVA UNIVERZITA V PRAZE. Fakulta sociálních věd KALIBA, Jan. Čína v českém tisku: srovnání reprezentací autoritářského politického systému v demokratickém mediálním systému. Praha, Diplomová práce (Mgr.). KARLOVA UNIVERZITA V PRAZE. Fakulta sociálních věd KOKLAROVÁ, Markéta. Odraz čínsko-japonského konfliktu v československém tisku v roce Olomouc, bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Filozofická fakulta PLEVNÝ, Marek. Cenzura sociálních sítí v Čínské lidové republice. Praha, Bakalářská práce (Bc.). VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE. Fakulta informatiky a statistiky ŠVARCOVÁ, Tereza. Ostrovy Diaoyu/Senkaku - Analýza čínského mediálního diskurzu. Olomouc, bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Filozofická fakulta Datum / Podpis studenta/ky 2/6/2014 TUTO ČÁST VYPLŇUJE PEDAGOG/PEDAGOŽKA: Doporučení k tématu, struktuře a technice zpracování materiálu: Případné doporučení dalších titulů literatury předepsané ke zpracování tématu: Potvrzuji, že výše uvedené teze jsem s jejich autorem/kou konzultoval(a) a že téma odpovídá mému oborovému zaměření a oblasti odborné práce, kterou na FSV UK vykonávám. Souhlasím s tím, že budu vedoucí(m) této práce. Příjmení a jméno pedagožky/pedagoga Datum / Podpis pedagožky/pedagoga TEZE JE NUTNO ODEVZDAT VYTIŠTĚNÉ, PODEPSANÉ A VE DVOU VYHOTOVENÍCH DO TERMÍNU UVEDENÉHO V HARMONOGRAMU PŘÍSLUŠNÉHO AKADEMICKÉHO ROKU, A TO PROSTŘEDNICTVÍM PODATELNY FSV UK. PŘIJATÉ TEZE JE NUTNÉ SI VYZVEDNOUT V SEKRETARIÁTU PŘÍSLUŠNÉ KATEDRY A NECHAT VEVÁZAT DO OBOU VÝTISKŮ DIPLOMOVÉ PRÁCE. TEZE NA IKSŽ SCHVALUJE VEDOUCÍ PŘÍSLUŠNÉ KATEDRY.

12 Obsah Úvod Historický, politický a kulturní kontext vývoje čínského mediálního systému Základní charakteristika čínských médií Od počátků čínské žurnalistiky po konec 20. století Od počátků žurnalistiky až po vznik ČLR Období po vzniku ČLR v roce Vláda Mao Zedonga ( ): masová média jako nástroj propagandy Období po roce 1978: Deng Xiaoping a počátek mediální reformy v ČLR Období po roce 1989: od masakrů na náměstí Nebeského klidu po sílící globalizaci Mediální prostředí ČLR ve 21. století Rok 2001: vstup ČLR do Světové obchodní organizace Regulace médií Cenzura v ČLR a její vývoj Orgány zodpovědné za cenzuru Svoboda projevu: právní ukotvení Autocenzura Cenzura tištěných médií Cenzura internetu Hongkong a Taiwan: případ mediálního spojenectví s ČLR Hongkong Taiwan Etnické nepokoje v ČLR: rok 2009 a protesty v oblasti Xinjiangu Etnické nepokoje v Xinjiangu Následek protestů: utužení cenzury... 40

13 2.4 Sociální nepokoje v ČLR Zahraniční novináři v Číně Rozvoj investigativní žurnalistiky Role propagandy v ČLR Stručný úvod do základních propagandistických hodnot ČLR Stručný vývoj propagandy od počátku 20. století po současnost Historické mezníky (mezinárodní) propagandy Od mistra propagandy Mao Zedonga po současnost Etnická propaganda Role propagandy v různých druzích médií Propaganda v televizním vysílání Propaganda v rozhlasovém vysílání Propaganda jako důležitá součást čínské soft power Čínské olympijské hry v Pekingu v roce ČLR jako světová velmoc Příklady protestů a skandálů doprovázejících olympijské hry Propaganda během olympijských her Hlavní média v ČLR Expanze čínských médií do zahraničí a rozmach anglicky psaných médii Státní zpravodajská agentura Nová Čína Tištěná média Televizní média Vývoj televizního vysílání Základní charakteristiky televizního vysílání CCTV jako hlavní zdroj informací pro obyvatele ČLR Rozhlasové vysílání Internet a nová média jako naděje pro Číňany... 74

14 4.6.1 Rozvoj a základní charakteristiky internetu v ČLR Čínská sociální média Blogy jako platformy pro sebevyjádření Internet jako nástroj politické změny? Závěr Summary Seznam literatury a zdrojů... 87

15 Seznam zkratek AP Associated Press CCTV Čínská centrální televize (China Central Television) CNN Cable News Network CNNIC China Internet Network Information Center CPBS Ústřední lidová rozhlasová stanice (Central People s Broadcasting Station) CPD Odbor centrální propagandy (Central Propaganda Department) CRI Čínský rozhlas pro zahraničí (China Radio International) ČLR Čínská lidová republika GATS Všeobecná dohoda o obchodu službami (General Agreement on Trade in Services) HDP Hrubý domácí produkt HKJA Asociace novinářů Hongkongu (Hong Kong Journalists Association) KS Číny Komunistická strana Číny MSN Microsoft Network RMB Čínský jüan (Renminbi) SARFT Státní správa rozhlasu, filmu a televize (State Administration of Radio, Film and Television) SARS Těžký akutní respirační syndrom (Severe Acute Respiratory Syndrome) SCIO Státní rada informačního úřadu (State Council Information Office) USD Americký dolar (United States Dollar) WTO Světová obchodní organizace (World Trade Organization)

16 Úvod Čínská lidová republika (ČLR) se díky pokračujícím reformám a na základě významného ekonomického růstu stává ekonomickou velmocí celosvětového významu. I přes současný mírný pokles docházelo v posledních několika desetiletích k ročnímu růstu HDP až o 10 %. ČLR lze ve všech ohledech považovat za unikátní zemi, a to jak z pohledu sociálně-politické oblasti, tak i díky svému velmi specifickému mediálnímu prostředí. ČLR představuje nejlidnatější zemi světa, kde žije 1,3 miliardy obyvatel. Nachází se zde největší množství potencionálních mediálních příjemců. Jedná se však o zemi autoritářskou, kde již po několik desetiletí vládne jedna strana, kterou je Komunistická strana Číny (KS Číny). Právě ta stojí nad všemi zákony v zemi a je jí vše podřízené. Pod kontrolu KS Číny spadá i mediální prostředí ČLR. Pro čínská média je charakteristické zejména to, že jsou zcela pod kontrolou vládní strany. KS Číny média reguluje a též dohlíží na jejich chod. KS Číny kontroluje a cenzuruje veškerá média v zemi tisk, rozhlas, televizi a od nedávné doby i internetová média. Média tak sehrávají roli hlásné trouby KS Číny, která je využívá jako politický nástroj pro udržení svého vlivu a též pro obhájení legitimity svého vládnutí. Jakékoliv tendence, které by mohly tuto legitimitu narušit, jsou ze strany vlády eliminovány. Současná podoba mediálního prostředí se začala formovat od 80. let 20. století, kdy v zemi došlo k významným změnám ve fungování celého mediálního odvětví. Změny byly podníceny ekonomickými reformami, které v zemi započaly za vlády Denga Xiaopinga ke konci 70. let 20. století. Od té doby v zemi dochází k významným změnám, které jsou charakterizovány komercionalizací médií, jejich deregulací a i částečnou privatizací. Média přestala plnit výhradně roli hlásné trouby KS Číny musela začít brát v potaz i potřeby koncových mediálních příjemců. Jak diplomová práce ukáže, i když je stále ČLR nedemokratickou zemí, kde se po desetiletí jediná vládní strana drží u moci, i mediální prostředí prošlo signifikantním vývojem, který byl podnícen jak vnitřními, tak i vnějšími vlivy. Právě výzkum a analýza mediálních systému představují významnou součást oboru mediálních studií. V českém prostředí se však jen velmi omezený počet odborných titulů věnuje oblasti Asie, konkrétně v našem případě ČLR. Do dnešních dní nebyla v českém prostředí zpracována případová studie, která by analyzovala mediální prostředí této velmoci. I to je jedním z důvodu, proč se autorka rozhodla svou 1

17 diplomovou práci zaměřit právě na danou zemi. Neméně důležitým faktorem stojícím za výběrem tématu předkládané diplomové práce je i specifičnost mediálního prostředí země. Čínský mediální systém je velmi unikátním modelem v rámci celého světa. Cílem předkládané diplomové práce je nalézt odpovědi na následující otázky: Jak se vyvinul mediální systém Čínské lidové republiky od vzniku republiky, tedy od roku 1949, až po současnost? Jaký existuje vztah mezi médii a vládní Komunistickou stranou Číny? Jak jsou média regulována? Jak se projevuje v čínském mediálním systému cenzura? Do jaké míry lze hovořit v ČLR o svobodě, případně o nesvobodě slova? Jak významnou roli sehrávají čínská internetová média a především čínské sociální sítě? Jedním z hlavních cílů je poskytnout čtenáři ucelený přehled o mediálním prostředí ČLR. V práci bude analyzován mediální systém od vzniku ČLR v roce 1949 po současnost. Bude nastíněn jeho vývoj a jeho hlavní charakteristiky. V práci bude analyzován vstup ČLR do Světové obchodní organizace a jaký vliv tato událost měla na podobu mediálního prostředí země. Důležitou součástí práce bude i analýza nejdůležitějších čínských médií v oblasti tisku, televize a rozhlasu. Významná část bude zaměřená i na internetová média a na roli internetu v zemi. V případě analýzy jednotlivých mediatypů bude kladen důraz převážně na celostátní média. Vzhledem k velikosti země a enormnímu počtu mediálních produktů není v silách autorky se zabývat i médii na úrovni nižších administrativních celků. Pozornost bude v práci věnována i regulačním orgánům ČLR a propagandě. Mediálním prostředím ČLR a jeho dílčími komponenty se zabývá řada cizojazyčných publikací a jiných odborných titulů, které jsou převážně psané anglickým jazykem. Tyto zdroje mohou čtenáři poskytnout obraz toho, jak tento velmi specifický mediální systém funguje. V diplomové práci budou analyzovány jak primární, tak i odborné sekundární zdroje a další prameny, které se touto problematikou zabývají. Primární data budou získávána hlavně z veřejných dokumentů vydaných různými organizacemi, jako je například Freedom House (zabývající se, kromě jiného, svobodou médií) či Evropská unie. Práce bude také vycházet z řady akademických zdrojů. Sekundární zdroje použité při práci budou získávány z řady různých databází. Lze konstatovat, že mediálnímu prostředí ČLR se věnuje nemalá část odborných i akademických prací. I přesto analýza zdrojů přináší řadu komplikací. Za jednu 2

18 z největších komplikací můžeme považovat nejednotnost dostupných informací. Jedná se převážně o rozdíly v poskytnutých kvantitativních údajích, kdy se mnohdy zdroje rozcházejí v uváděných statistikách. Nejednotnost nejspíše pramení z toho, že ani samotná ČLR mnohdy data a jiné údaje nezveřejňuje, nebo uvádí fakta zavádějící. Máme na mysli například oblast financování, množství vydaných výtisků jednotlivých periodik a mnoho dalšího. Mediální sféra představuje velmi citlivou oblast spadající pod řídící aparát KS Číny, není proto s podivem, že mnoho informací a skutečností zůstane skryto pod povrchem. Mnohdy v samotných zdrojích lze zaznamenat i rozdílnost v poskytnutých kvalitativních informacích. Za neméně podstatné úskalí práce lze považovat nemožnost analyzovat původní zdroje, jakými jsou různá vládní nařízení, zákony a další, a to z důvodu jejich dostupnosti pouze v čínském jazyce. Diplomová práce bude zpracována v rámci případové studie. Předkládaná práce bude představovat diachronní analýzu vývoje mediálního prostředí ČLR. Důraz bude při psaní kladen na porozumění vývoje a na hlavní charakteristiky čínského mediálního prostředí. Čínské mediální prostředí bude zkoumáno pro jeho jedinečnost. S cílem nalézt odpovědi na výzkumné otázky bude mít diplomová práce vysvětlující charakter. Téma je omezeno jak z hlediska času, tak i tematicky. Mediální prostředí ČLR je analyzováno v rámci historického, politického a kulturního kontextu, jehož zakomponování je nezbytné pro pochopení vývoje čínského mediálního prostředí. Práce tak bude obohacena jak o historické, tak i mezinárodní souvislosti. Vzhledem k faktu, že mediální prostředí představuje velmi široké a komplikované téma, zaměří se autorka pouze na základní charakteristiky mediálního prostředí a jeho vývoj. Není reálné zabíhat do přílišných detailů. Při zpracovávání práce budou analyzovány jak kvantitativní, tak i kvalitativní zdroje. Co se týče kvantitativních zdrojů, budou analyzována například data týkající se financování médií, počtů vydávaných výtisků daných titulů či rostoucí počet uživatelů internetu. Nedílnou součástí bude i kvalitativní analýza fungování čínských médií či povaha čínského mediálního prostředí. Předkládaná práce se skládá ze čtyř kapitol. Pro uvedení do problematiky budou na začátku první kapitoly zmíněny základní charakteristiky čínského mediálního prostředí. Kapitola se bude dále zabývat vývojem čínského mediálního prostředí, který bude obohacen o historický, politický a kulturní kontext. Časově bude první kapitola 3

19 členěna na období od počátků čínské žurnalistiky po konec 20. století a na období 21. století. V prvním časovém úseku bude zkoumán vývoj od počátků žurnalistiky po vznik ČLR v roce 1949, dále bude zkoumáno období po vzniku ČLR, média za vlády Mao Zedonga, období reforem za Denga Xiaopinga a též období po roce 1989, kdy došlo v ČLR k potlačení mírových demonstrací na náměstí Nebeského klidu. V druhém časovém úseku bude zkoumáno mediální prostředí ČLR ve 21. století a jaké změny na jeho podobu přineslo členství země ve Světové obchodní organizaci. Druhá kapitola se bude věnovat regulaci médií v ČLR. Podstatná část kapitoly se bude věnovat cenzuře, kterou KS Číny praktikuje. V kapitole bude například analyzován vývoj cenzury, jednotlivé orgány odpovídající za cenzuru, role autocenzury, příklady cenzury tištěných médií a internetu, či speciální případ mediálního spojenectví ČLR s Hongkongem a Taiwanem. Významná část se bude věnovat i etnickým nepokojům v oblasti Xinjiang, které eskalovaly v roce Případ těchto nepokojů byl vybrán záměrně a to z toho důvodu, že způsobily utužení cenzury v zemi. Roli propagandy se bude věnovat třetí kapitola. V této kapitole budou nastíněny základní propagandistické hodnoty KS Číny a dále bude analyzován vývoj propagandy v ČLR. Součástí kapitoly bude i vysvětlení pojmu soft power a analýza role propagandy během olympijských her v Pekingu v roce V poslední kapitole budou analyzována hlavní média ČLR, tedy nejvýznamnější mediální produkty v oblasti tisku, televize, rozhlasu a internetu. 4

20 1 Historický, politický a kulturní kontext vývoje čínského mediálního systému 1.1 Základní charakteristika čínských médií Čínský mediální systém představuje unikátní model, který nelze zařadit ani do jednoho z teoretických konceptů, které byly vypracovány Danielem C. Hallinem a Paolo Mancinim, kteří se zabývali mediálními systémy v západním světě (Hallin Mancini, 2012; Oates, 2007). V knize Comparing media systems beyond the western world se pokusili o zakomponování i nezápadních modelů médií. Yuezhi Zhao se v dané knize pokusil o komparaci čínského mediálního systému se systémy zmapovanými výše uvedenými autory. Došel k závěru, že porovnání čínských médií se světovými médi nejen těmi západními představuje porovnání toho nejvíce odlišného systému vůbec. Nelze tedy pro vysvětlení využít Hallinovy a Manciniho modely, neboť Čínská lidová republika ČLR ( 中华人民共和国, Zhōnghuá rénmín gònghéguó) představuje zemi obrovských geografických rozměrů a taktéž, co se do počtu obyvatel týče, nejlidnatější zemi světa 1 (Zhao, 2012: 143). Na území km² žije více než 1,3 miliardy obyvatel. V celosvětovém měřítku se stala ČLR největším globálním trhem pro periodika a knihy (Zhao, 2012: 155). Jednou ze základních charakteristik, která má zásadní vliv na podobu mediálního systému, je skutečnost, že se jedná o nedemokratickou zemi. ČLR představuje autoritářskou zemi s jednou vládní stranou, která se drží u moci již od vzniku ČLR v roce To má zásadní vliv na celé mediální prostředí, které je formováno Komunistickou stranou Číny 3 ( 中国共产党, Zhōngguó Gòngchǎndǎng) 4. K pochopení 1 V ČLR žije mnohem více obyvatel, než v součtu ve všech zemích (18), které Hallin a Mancini použili při své komparaci (Zhao, 2012: 143). 2 Co se týče rozlohy, je ČLR čtvrtou největší zemí světa. 3 KS Číny si drží monopol moci v zemi. Její přední pozice je dána ústavou (Chung, 2008). Mezi hlavní orgány KS Číny patří sedmičlenný stálý výbor politbyra a politbyro, které má 25 členů (Chung, 2008; Lawrence Martin, 2013). Tyto orgány mimo jiné dohlíží na mediální průmysl země (Chung, 2008). Za zákonodárnou moc je v zemi odpovědný Národní lidový kongres, jeho moc je však velmi omezená. Národní lidový kongres je kontrolován KS Číny, která má poslední slovo. Právě KS Číny stojí nad všemi zákony v zemi. KS Číny dominuje jak státu, tak i společnosti (Lawrence Martin, 2013). 5

21 fungování čínských médií je nezbytné porozumět alespoň částečně fungování ČLR. Pochopit praktiky vládnoucí KS Číny je však velmi těžké, a to nejen z důvodu velmi složitého vládního aparátu, ale i kvůli velikosti a lidnatosti země. Organizacemi Freedom House a Reporters Sans Frontiers je ČLR pravidelně vyhlašována jako země s nejnižší mírou svobody tisku (Lewis, 2008). V roce 2014 byla ČLR na 175. pomyslné příčce (ze 180) jako země s jednou z nejhorších úrovní svobody tisku. S tím souvisí i obrovský počet zatčených novinářů (Hassid, 2015: 40; Cichosz Zhang, 2014: 33). Média nejsou svobodná, neboť slouží jako politický nástroj strany, a vše, co se v nich zmiňuje, by mělo být v souladu s vládní politickou ideologií. Lze konstatovat, že KS Číny je poměrně adaptivní a odolná vůči jakékoliv změně. KS Číny využívá média ve svůj prospěch s cílem, aby se udržela u moci média sehrávají roli tzv. hlásné trouby strany. Média jsou rovněž nedílnou součástí státní propagandy (Zhao, 2012: 156; Dan, 2011: 106). Jak se však ukáže v následujících kapitolách, i média v ČLR prošla signifikantním vývojem jak díky vnitřním, tak i na základě vnějších vlivů (Zhao, 2012: 143). 1.2 Od počátků čínské žurnalistiky po konec 20. století Od počátků žurnalistiky až po vznik ČLR Existuje spor o tom, do které doby lze datovat počátky čínské žurnalistiky. Nejčastěji se můžeme setkat s obdobím dynastie Han 漢朝, Hàn Cháo (206 př. n. l. 220 n. l.). Dle jiných počátky spadají až do dynastie Tang 唐朝, Táng Cháo 5 ( ) (Zhou, 2014: 126). 4 KS Číny vznikla v roce 1921 (Zhao, 2012: 148; Bakešeová, 2001: 36). Mezi další dominantní vlivy, které značně ovlivňují podobu médií, patří nacionalismus (Harrison, 2000) a rozvoj země (Zhao, 2012: 151). Právě média hrají v ČLR důležitou roli v jejím rozvoji. V této souvislosti můžeme zmínit tzv. rozvojovou žurnalistiku (development journalism nebo development media theory). McQuail v souvislosti s touto teorií pronesl, že odpovědnost médií stojí nad jejich právy a svobodami (Zhao, 2012: 151). 5 Dynastie Tang je považována za zlatou éru čínské historie (Wang, 2011: 4; Zhao, 2006). 6

22 V době dynastie Qing 6 ( 清朝, Qīng Cháo) řada Číňanů opustila zemi, aby získala cenné zkušenosti v zahraničí. Do Číny se posléze navrátili nejen movití, ale i s řadou nových znalostí a zkušeností. Dějiny Číny byly významně ovlivněny i misionáři, kteří měli za úkol pomoci Číňanům zemi reformovat. Právě v tu dobu se mnoho vzdělaných Číňanů začalo učit západní jazyky. Další narušení čínské izolace způsobila prohra s Japonskem v roce Jednoho z významných novinářů té doby představoval Liang Qichao 8 ( 梁啟超, Liang Ch'i-ch'ao) (Weston, 2010: ; MacKinnon, 1997), který začal vydávat známé noviny pod názvem Aktuální záležitosti 9. V roce 1904 začal publikovat noviny pod názvem Současnost 10 ty měly být alespoň podle názoru zmíněného žurnalisty nestranné (Burgh, 2003). Můžeme se dočíst o tom, že v rané fázi své činnosti považoval Liang Qichao svobodu projevu společně s nezávislým soudnictvím za nezbytné předpoklady pro vznik parlamentní demokracie v zemi (MacKinnon, 1997: 4). Existují však názory, že si byl velmi dobře vědom propagandistické funkce tisku, a jeho činnost tedy nelze považovat za nestrannou (Weston, 2010: 330). Můžeme zmínit i dalšího čínského velikána té doby, kterým byl Shao Piaoping ( 邵飄萍, Shào Piāopíng). Jak Shao Piaoping, tak i Liang Qichao významným způsobem přispěli ke vzniku moderní čínské žurnalistiky. Nejen tito žurnalisté, ale i skupina známá jako tzv. náruživí kuřáci (závislí především na opiu) se podílela na žurnalistice té doby. 6 Tato dynastie vládla v Číně mezi lety Ke svržení dynastie přispěly i vysoké daně a vládní korupce (Wilson Zhao, 1993: 25). 7 Během let proběhla čínsko-japonská válka týkající se sporu o vliv v Koreji. 8 Liang Qichao ( ) je považován za jednoho z nejpřednějších vydavatelů té doby. Byl aktivní v revolučním hnutí a taktéž se proslavil jako spisovatel věnující se mezinárodní historii a politice. Své revoluční myšlenky posílil i během let při návštěvě Evropy, kde se nechal inspirovat především hnutím za svobodu a národní jednotu Itálie Risorgimento. Byl to první čínský vydavatel, který určil to, k čemu by žurnalistika měla sloužit. Dle něj by tisk měl především zastávat hodnoty, jakými je například odborné poučení, povzbuzení, opakování, či propagace znalostí. Mimo to by žurnalistika měla plnit kontrolní funkci a měla by na základě mobilizace veřejného mínění přispět k ovlivnění politiky (Burgh, 2003: 199). 9 Z angličtiny přeloženo pod názvem Current Affairs. 10 V anglickém znění známé jako The Times. 7

23 Právě oni se živili sběrem informací a jejich následným prodejem do novin (Zhou, 2014: 126). Do revolučního roku 1911 vycházelo v Číně více než 500 novinových titulů 11. Čínská média se začala radikalizovat po roce 1919, kdy Čína odmítla podepsat Versaillskou mírovou dohodu 12. V tu dobu se řada novinářů přidala na stranu Kuomintangu ( 中国国民党, Zhōngguó Guómíndǎng ) a začali zastávat patriotické postoje. Posléze se začali scházet v různých spolcích, ve kterých si společně četli noviny (Burgh, 2003: 198). Na podobu současné žurnalistiky však měla největší vliv éra období Republiky Číny ( 中华民国, Zhōnghuá Mínguó) v letech Jednalo se o období, kdy měl na zemi značný vliv západní svět a taktéž revoluční boj. V tu dobu došlo ke vzniku řady moderních novin, které významně ovlivnily následnou podobu médií (Zhou, 2014: 126; Weston, 2010: 330). Se vznikem Republiky Číny do země poprvé proniknul koncept svobodného tisku (Weston, 2010: 330). V éře Republiky Číny došlo k zavedení politické ideologie známé jako tzv. tři principy. Jmenovitě se jednalo o nacionalismus, demokracii a lidové živobytí. Šíření těchto myšlenek významně ovlivnilo hodnotu nezávislosti v žurnalistice. Dle některých názorů lze toto období žurnalistiky považovat za jediné svobodné období (Zhou, 2014: 126) Období po vzniku ČLR v roce 1949 Od té doby, kdy byla v Číně založena KS Číny, docházelo v zemi k ozbrojeným konfliktům mezi Kuomintangem pod vedením Čankajška ( 蔣中正, Jiǎng Zhōngzhèng) a KS Číny (Zhang, 2000). Klíčové ve směřování země bylo vypuknutí občanské války 11 V roce 1911 byla svržena monarchie a ze země se stala republika (Burgh, 2003: 202). 12 Čína se mírové konference zúčastnila ve skupině společně s tehdejším Československem ve skupině tzv. válčících mocností s omezenými zájmy. Jednalo se především o oblasti Shandong ( 山东, Shāndōng), která byla v roce 1914 zabrána Japonci. Při jednání se nejednalo o obnovení čínských suverénních práv, avšak o kompenzaci Japonsku. Výsledkem jednání se stalo potvrzení práva Japonska na tuto oblast. Čína nebyla na zasedání vůbec přizvána. Velmoci nevzaly v potaz, že tato oblast byla až do konce 19. století součástí Číny. Čína se k podpisu mírové smlouvy nepřipojila (Bakešová, 2001). 8

24 v roce Jejím výsledkem bylo vyhlášení ČLR pod komunistickým vedením 1. října (Bakešová, 2001: ). Podobu médií a jejich následný vývoj značně ovlivnila právě tato občanská válka a následný vznik ČLR. Již během občanské války byly v listopadu 1948 vydány dvě směrnice upravující podobu tisku a rozhlasu v okupovaných částech země. Všechna média, která byla pod vlastnictvím Kuomintangu 15, byla zavřena. Naopak všechna soukromá média, která nebyla vedená touto stranou, byla podrobena důkladné kontrole. Vznik ČLR měl vliv i na původně soukromá média všechna se musela podřídit státní propagandě. V případě poskytování domácích i zahraničních informací musely jak noviny, tak i rozhlas čerpat informace z oficiálních zdrojů tedy ze zpráv zpravodajské agentury Nová Čína ( 新华, Xīnhuá). Soukromá média byla zbavena možnosti informovat o mimořádných událostech dříve, než o nich informovala média oficiální. To, že tato média podléhala kontrole, bylo již samozřejmostí a nezbytností. Soukromá média se dostala do svízelné situace, neboť neměla možnost tvořit atraktivní obsah zpráv pro čtenáře, což začalo značně finančně ohrožovat jejich samotnou existenci. Do složité situace se dostala nejen soukromá tištěná média, ale i rozhlas, který nebyl státem vlastněný (Sukosd Wang, 2013). Například v březnu roku 1951 musely rozhlasové stanice v Šanghaji věnovat 20 % vysílacího času státní propagandě, což značně zredukovalo množství inzerce, a tedy i příjmů (Sukosd Wang, 2013: 88). Tisk té doby lze rozčlenit na tisk stranický a nestranický. Stranický byl sponzorovaný stranickými výbory, nestranický vládními ministerstvy. I přesto, že nestranická média byla stále početná, jejich vliv se nemohl rovnat s klíčovým stranickým orgánem 13 Tento konflikt představoval již třetí válku mezi těmito dvěma entitami. Ještě v roce 1946 měl Kuomintang nad komunisty převahu. Poměr sil se vyrovnal až v roce Komunisté nakonec vzešli z této války jako vítězové. Poražený Čankajšek se posléze odebral na Taiwan (Bakešová, 2001: ). 14 Důvod, proč KS Číny byla schopná porazit Kuomintang, lze spatřit v tom, že Kuomintang nedokázal během své vlády zabránit monopolizaci moci v rukou těch, kterým šlo pouze o svůj vlastní zisk, nikoliv však o dobro státu. KS Číny představovala vhodnou alternativu (Bakešová, 2001: ). 15 Jako hlavní cíl si Kuomintang stanovil vybudování silné a prosperující společnosti, kterou by zbytek světa respektoval jako sobě rovnocennou. Mnohými je toto období považováno za nadějné pro čínský rozvoj (Bakešová, 2001: 50). 9

25 Lidovým deníkem 人民日报, Rénmín Rìbào 16 (Sukosd Wang, 2013: 88). Koexistence státem vlastněných médií a těch soukromých netrvala dlouho. Již v polovině 50. let všechna soukromá média zanikla (Sukosd Wang, 2013: 98). Existence stranických médií vyžadovala značnou finanční podporu. Například v roce 1949 si podpora 16 novin včetně Lidového deníku vyžádala investici v hodnotě 50 milionů tun rýže tedy množství, které by v tu dobu bylo schopno sytit Číňanů po dobu jednoho měsíce. Postupně začaly noviny zvyšovat svou prodejní cenu a jedním ze zdrojů výnosů se musela stát i inzerce (Sukosd Wang, 2013: 89). Média se v danou dobu postupně přetvořila na jeden z hlavních aparátů KS Číny. Právě stát nad nimi vykonával úplnou kontrolu. V rámci státního plánování se chování mediálních organizací logicky stalo značně předvídatelné (Sukosd Wang, 2013: 90; Dan, 2011: 108) Vláda Mao Zedonga ( ): masová média jako nástroj propagandy ČLR po svém vzniku nastoupila na cestu budování socialismu. Předsedou Ústředního výboru KS Číny se v roce 1953 stal Mao Zedong ( 毛泽东, Máo Zédōng) a generálním tajemníkem strany Deng Xiaoping ( 邓小平, Dèng Xiǎopíng) (Bakešová, 2003: 57). Během vlády Mao Zedonga si ČLR prošla událostmi, které značně ovlivnily budoucí směřování země. Za zmínku stojí především proti-pravicové hnutí ( ), politika Velkého skoku 大跃进, dàyuèjìn ( ) 17 a především Velká proletářská 16 V anglickém jazyce známý pod názvem People s Daily. 17 V roce 1958 započal v ČLR druhý pětiletý program. Jeho cílem byl především rozvoj těžkého průmyslu a docílení toho, aby se úroveň venkovského obyvatelstva vyrovnala úrovni městského obyvatelstva. Mao Zedong chtěl především za použití radikálních prostředků zvýšit produkci. Během politiky Velkého skoku došlo k vytvoření lidových komun měly plnit funkci základních společenských jednotek. Zapojila se do nich řada institucí, od škol až po kulturní instituce. Politika Velkého skoku trvala nakonec jen tři roky a skončila velkým neúspěchem. Země se dostala do kritické situace, kdy v ČLR chyběly i základní potraviny. Dle odhadů během této politiky zemřelo na následky podvýživy až 20 milionů občanů. Špatná situace byla ještě více umocněna živelnými pohromami. Největší vinu však nese nezodpovědné vedení strany (Bakešová, 2003). 10

26 kulturní revoluce ( ) (Johnson, 1968) 18. Během let docházelo k homogenizaci a socializaci čínských médií. Již v polovině 50. let došlo k zestátnění všech mediálních platforem (Sukosd Wang, 2013: 86). Důležitou roli ve vývoji ČLR a médií představovalo hnutí Sto květů ( 百花运动, Bǎihuā yùndòng). Tato kampaň započala v roce 1956 a začala se při ní uvolňovat kontrola médií. V tu dobu Mao Zedong zastával ideu svobodné diskuze týkající se rozdílností. Existují názory, že se Mao Zedong k tomuto kroku uchýlil, neboť se domníval, že z této diskuze vzejde jako vítěz marxismus-leninismus. Pokud by to tak skutečně bylo, mohl by se tento krok považovat za první hnutí za svobodu tisku a svobodu názoru v ČLR. Někteří se však domnívají, že tímto krokem Mao Zedong pouze zamýšlel odhalit ty, kteří stáli proti režimu (Wilson Zhao, 1993: 27). Heslo ať rozkvétá sto květů, ať spolu soupeří sto škol, se pro tu dobu stalo charakteristickým znakem. Tuto frázi použil Mao Zedong již v roce Hnutí mělo za cíl převychovat inteligenci v souladu se socialistickými principy mělo dojít k urychlené ideologické přeměně v myšlení národa (Bakešová, 2003: 55). Hnutí trvalo pouze do června roku 1957, kdy byla kritika směřující na Mao Zedonga a socialistický systém potlačena (Wilson Zhao, 1993: 27 28). Jakékoliv aktivity proti státu a vládní ideologii byly eliminovány (Zhao, 2012: 148). Během let se ČLR částečně z negativních následků politiky Velkého skoku zotavila. I přesto, že tato politika měla fatální následky pro ČLR, nevzdal se Mao Zedong své myšlenky na organizaci čínské společnosti, a to jiným způsobem než byla organizována západní společnost (Bakešová, 2003: 83). 18 Velká proletářská kulturní revoluce ( 无产阶级文化大革命, Wúchǎnjiējí wénhuà dàgémìng), která se odehrála v letech , představuje jedno z nejdramatičtějších období moderních dějin ČLR. Během této revoluce mělo v ČLR dojít k modernizaci a celkově k radikálním změnám. Žáci a studenti měli jako hlavní úkol odkrývat a trestat buržoazní myšlení. V první fázi se jednalo o rozkrývání protirežimního myšlení ve stranických institucích, školách či kulturních zařízeních. Později se hledání obětí přelilo do průmyslu. Situace se vyostřila v roce 1967, kdy došlo k rozpadu stranického a státního aparátu. Kulturní revoluce si vyžádala několik stovek tisíc lidských obětí, které zemřely během čistek rudých gard. Následky byly taktéž, jako při politice Velkého skoku, fatální. Ekonomika země byla rozvrácená a došlo ke katastrofickým škodám na kulturním dědictví země (Overmyer, 2003). Země se dostala téměř do úplné izolace (Bakešová, 2003; Fairbank, 2004: ). Jedním z klíčových cílů kulturní revoluce bylo změnit myšlení lidí (Decker Brennan, 2014). K tomuto cíli byla vytvořena řada revolucionářských institucí (Salmenkari, 2006: 67). 11

27 V letech homogenizace médií ještě posílila a zároveň proběhla jejich centralizace. Jednalo se nejen o centralizaci politickou, ale i geografickou (Sukosd Wang, 2013: 98). Řada nestranických novin zanikla. Strana ještě více posílila svoji dominantní roli v mediální sféře. Co se týče rozhlasového vysílání, existoval v ČLR pouze rozhlas na národní a provinční úrovni. První televizní stanice, která v ČLR vznikla v roce 1958, se jmenovala Pekingská televizní stanice. V roce 1978 byla přejmenována na Čínskou centrální televizi CCTV 19 ( 中国中央电视台, Zhōngguó Zhōngyāng Diànshìtái), která je pod tímto názvem známá dodnes (Sukosd Wang, 2013: 90). Mao Zedong ustanovil platné principy čínského zpravodajství, které platily ještě v 90. letech 20. století a týkaly se objektivity. Jednalo se konkrétně o zásadu hledat pravdu ve faktech. Touto pravdou se rozumí skutečný stav společnosti a faktického světa, k jehož formulaci došlo myšlenkami marxisticky-leninistickými a též myšlenkami Mao Zedonga (Latham, 2000: 640; Wilson Zhao, 1993: 26). Následkem kulturní revoluce se oslabila moc státních institucí a naopak se zlepšila pozice médií. Tisk se v tu dobu stal nejdůležitějším pojítkem mezi státem a občany ČLR (Liebman, 2005: 17). V souvislosti s počátkem kulturní revoluce v roce 1966 se všechna média stala extrémně propagandistická (Wilson Zhao, 1993: 27). Je možné říci, že propaganda představovala typický znak vlády Mao Zedonga. Sám byl považován za odborníka na propagandu. Byl známý pro využívání řady technik zahrnujících přísnou kontrolu médií. Jednalo se například o masovou mobilizaci, vytváření čtecích spolků či dokonce ideologické vymývání mozků (Shambaugh, 2007: 26; Liebman, 2005: 16). V době vlády Mao Zedonga stát intenzivně kontroloval všechna média. Docházelo k omezení nejen počtu výtisků, ale i obsahu a samotného formátu. Od začátku vzniku ČLR až do poloviny 90. let 20. století byla veškerá média sponzorována ať přímo, tak i nepřímo samotným státem. Dá se říci, že informace, které se dostaly ke čtenářům, byly plně pod kontrolou KS Číny. Obyvatelé ČLR tak neměli žádné zprávy o tom, co se děje za hranicemi státu. Jejich informovanost byla velmi limitovaná (Hassid, 2008). Od vzniku ČLR v roce 1949 je patrné, že média slouží zájmům KS Číny. Vůdci KS Číny si byli již od počátku vědomi síly, kterou média mají v informování a taktéž instruování čínské populace (Liebman, 2005: 14). 19 CCTV China Central Television. 12

28 Pro socialistická média je charakteristické to, že sociální účinky informací nebo zpráv stojí nad pravdivostí jejich obsahu (Wilson Zhao, 1993: 26). Média během vlády Mao Zedonga měla sjednocovat obyvatelstvo a vytvořit v něm silné socialistické cítění (Wilson Zhao, 1993: 26). Lze říci, že před reformami a otevřením se světu v roce 1978 neměla ČLR de facto žádnou žurnalistiku, pouze propagandu (Tai, 2014: 188; Chartier, 1998). Jedinou roli, kterou média zastávala, byla mobilizace veřejné podpory (Tai, 2014: 188) Období po roce 1978: Deng Xiaoping a počátek mediální reformy v ČLR Na konci 70. let díky reformám vůdce Denga Xiaopinga 20 se začala proměňovat nejen společnost, ale i oblast mediální. Následující 80. léta přinesla do země řadu změn (Mulligan, 1988; Sun Chang Yu, 2001). Rok 1978 můžeme považovat za počátek mediální reformy v zemi 21. Jak se Qing Liu a Barrett McCormick domnívají, reforma médií nikdy nepředstavovala komplexní oficiální projekt. Mediální reforma se odehrávala spíše v rámci několika menších změn v politice státu (Liu McCormick, 2011: 102; Lin, 2004: 178; Houchin, 2005; Lee He Lee Lin Yao, 2009; Wang, 2010: 57). 20 Deng Xiaoping je považován za iniciátora velkých změn. V duchu jeho reforem byl nastaven socialismus se specifickými čínskými rysy (Kang, 2012: 919). Během jeho vlády došlo k otevření Číny světu (Pei, 1994: 166). Právě díky němu se ČLR zvedla z bídy, do které byla země vržena předchozími nevhodně nastavenými politickými plány. I díky jeho reformám je dnes z ČLR jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik světa. Deng Xiaoping se však negativně zapsal např. politikou jednoho dítěte (Bakešová, 2003: 152). Za vlády Denga prošla ČLR významnou modernizací a začala se začleňovat do globalizovaného světa. Z ČLR se stal významný celosvětový hráč a ekonomický obr (Kang, 2012: 919; Sparks, 2012). Od roku 1978 je patrná transformace centrálně plánované ekonomiky na tržně orientovanou (Coldwell, 2004: 363; Xu, 2013: 379). 21 Začátek reformy médií můžeme datovat do stejného roku, kdy došlo i k politice otevření se světu a k počátku ekonomických reforem (Hu, 2003). V tu dobu bylo v zemi méně než 180 různých novinových titulů a méně než 400 rozhlasových a televizních stanic. Od této doby byl však zaznamenán masivní růst mediální sféry (Shao Lu Hao, 2016: 27). 13