Předmluva. Vážení studenti, posluchači, kolegové,

Transkript

1 7 Předmluva Vážení studenti, osluchači, kolegové, nedlouho o revizi 1. dílu Orchestrálních studií ro klarinet rof. Milana Etlíka se mi odařilo rovést i revizi 2. dílu. Rád bych hned v úvodu oděkoval Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze a Nakladatelství AMU za umožnění vzniku této ráce. Stejně jako v 1. díle jsem citované části artů odrobil ečlivé kontrole, dolnil o dals í místa, která jsem ovažoval z technických nebo komozičních důvodů za důležitá, oravil názvy skladeb a jmen autorů, dolnil ousová čísla a orientační značky. U temového označení je v mnoha říadech uveden též metronomický údaj. Metronomické údaje, které nejsou v závorce, byly ředesány autorem; metronomické údaje v závorkách jsou dooručené. Některé skladby se nyní již běžně hrají z artů in B, ale v ůvodní verzi Orchestrálních studií se objevovaly in C, nebo in A (Schubert, Liszt ad.) Převedl jsem tedy tyto arty do současné oužívané odoby. U skladeb německých autorů jsem zachoval technické oznámky v řekladech z ůvodního vydání. Naoak u autorů francouzských jsem onechal originální označení. Jak jsem již uvedl v ředmluvě 1. dílu Orchestrálních studií ro klarinet, skladatelé, kteří byli současně hráči na smyčcové nástroje, oužívají legatové obloučky nejen jako artikulační znaménka, ale vyznačují jimi ředevs ím smyky. Legatové obloučky, jež jsou uvedeny blíže u not, vyznačují frázování, a ty, které jsou od nich dále, označují smyky. Byl to skladatelský zvyk a je nas í ovinností srávně jej rozklíčovat. Pro ilustraci tohoto jevu jsem vybral 4. větu Finale (quasi una Fantasia) ze Symfonie č. 1 e moll, o. 39 Jeana Sibelia v ublikaci ji uvádím ve fragmentu odruhé, aby byl znatelný rozdíl mezi oběma zůsoby záisu (viz s. 156). Rovněž jsem se setkal s názorem, že noty od legatovým obloučkem, nad nimiž jsou uvedeny tečky, se hrají detaché. Není to ravda. Legatové obloučky označovaly smyky a ro nás je to v interretaci staccato. Pokud chtěl autor zahrát detaché, je v artituře uvedeno tenuto, oř. je nad notou tečka a ortamentová čárka. Šestnáctinové noty, nad kterými nejsou ředesané tečky ani legatové obloučky, se hrají legato. Vs imněte si také, jak se ostuem doby (Prokofjev, Kodály, Gershwin, Dukas, Britten) tento styl záisu mění směrem k záisu současnému. Velký osun v řesnosti notového záisu řinesla taneční a jazzová hudba, kde se velmi ečlivě rozlis uje jak rytmická hodnota not, tak u dechových nástrojů naslovení na T a D. Rytmické hodnoty jsou dány matematicky, abychom nař. dodrželi trvání noty ůlové, ukončujeme ji s úderem třetí doby. Nota čtvrťová končí s úderem následující doby a nota čtvrťová s tečkou končí se čtvrtou osminou. Nejčastějs ím roblémem věts iny symfonických orchestrů je, že hudebníci končí různě. Markantní je to v říadech, kdy je nota navíc ředesána decresc. Délku not si roto ečlivě hlídejte dosáhnete tím toho, že daný akord oravdu skončí, nikoliv řestane. Zcela zvlás tní kaitolou jsou technické oznámky. Zde je malý výběr, ředevs ím z německých řekladů: naléhavě, rozzlobeně, lehkomyslně, vzletně, rozustileji, zdrženlivě, nevýrazně, divoce, ohodlně, ladně, měkce, tajemně atd. Jaké tedy máme výrazové rostředky? Předevs ím dynamické,, mf, f a ff a mezi nimi cresc. nebo decresc. Dále frázování, tedy akcenty či subito dané dynamiky, staccato, legato, detaché a vibrato. K tomu jen oznámka jaká je asi hranice mezi staccatem a staccatissimem? Zkuste zařemýs let, jak využít těchto možností ři interretaci fráze nař. úěnlivě, nebo s odstuem. Není to jednoduché a vas e ředstava se může významně lis it od ředstavy dirigenta. Hudbu k oeře, muzikálu nebo filmu dolňuje vizuální složka, takže osluchač ji vnímá oněkud odlis něji než hudbu symfonickou, v jejímž rámci můžeme využít ro ztvárnění skladatelovy ředstavy ouze hudební rostředky. K nalezení srávného interretačního řístuu nám slouží výs e uvedené technické oznámky, ale i názvy jednotlivých částí děl, nař. Hry vln (ze skladby Clauda Debussyho Moře). Osobně si vs ak myslím, že tyto oznámky jsou určeny ředevs ím ro dirigenty. Nas ím úkolem je art zvládnout dokonale technicky a dynamicky a k tomu následně v orchestru řiojit svou invenci ři souhře s ostatními nástroji. S tím souvisí též otázka zvuku nástroje. V Čechách je tradice lné barvy tónu. Tato alikvotní lnost má v orchestru výhodu ředevs ím ve snadné intonační ojivosti. Ale nezaomeňme, že ve skladbách autorů z německy mluvících zemí se očítá s užs ím zvukem, který je vlastní nástrojům s německou mechanikou. K dynamickým ředisům cresc. a decresc dodávám, že v drtivé věts ině říadů latí: okud je melodie stouající, dynamika se zvys uje a naoak, jestliže melodie klesá, dynamika se snižuje. Uvedený fakt vychází vlastně i ze zvuku nástroje, rotože vys s í tóny jsou samy o sobě

2 8 ronikavějs í. Není tedy otřeba, zvlás ť ři ohybu v tříčárkované oktávě, dynamiku řehánět. Protikladem jsou skladby, kde je římo ředesáno (v řekladu z němčiny): ozvučník nahoru. V tomto říadě zahoďte ostych a skutečně zvedněte nástroje korusem nad úroveň ultu. V ředmluvě k 1. dílu Orchestrálních studií ro klarinet jsem říadné zájemce uozorňoval na webové stránky International Music Score Library Project (htt://imsl.org/), kde lze nalézt mnoho skladeb světového reertoáru a to jak v odobě artitur, tak vlastních nástrojových artů. K náhledu také dooručuji stránky Newyorské filharmonie (htt://archives.nyhil.org/). Nachází se zde zdigitalizované artitury a arty dolněné o oznámky, které jsou vedeny oravdu mimořádně ečlivě. Právě odle tohoto zdroje jsem dolnil Kadenci v čísle 45 ze skladby Zoltána Kodályho Tance z Galanty. Na závěr ředmluvy k 1. dílu Orchestrálních studií ro klarinet jsem nasal raktickou radu ro studenty, v této ředmluvě si naoak dovolím oznámku ro rofesory. Mějte na aměti, že v tu vteřinu, kdy se stane z vas eho žáka absolvent, stává se vas ím kolegou. Přeji vám mnoho úsěchů. Jan Smolík Praha, červen 2017

3 9 c 3 4 Allegro Symfonie č. 39 Es dur, K. 543 I. Adagio. Allegro Wolfgang Amadeus Mozart f.. n J n. n n n ff # b b # # # #. n b n # J J. n J

4 10 b Andante con moto 2 4 II. Andante con moto 4 n n b n n J n b b.. b 3 J.. J n j b..... b. j... j. b j.... b n J J J n b j # n # n n b J

5 11 III. Menuetto. Allegretto in B 3 4 TRIO Allegretto 8 Allegro 2 4 IV. Finale. Allegro. 3. J n J J n J Solo # J n n n J b J J j Solo # # # J # J n..