<>IJ 1-'()( A'l'l ů I)() 13. STOLETÍ N. L. PRODUCTIONS

Transkript

1

2 <>IJ 1-'()( A'l'l ů I)() 13. STOLETÍ N. L. - PRODUCTIONS

3 OBSAH PŘEDMLUVA STRANA 9 DĚJINY INDIE OD POCATKÚ DO 13. STOLETÍ N. L. STRANA 15 CHRONOLOGICKÉ TABULKY STRANA 50 INDIE V PRŮBĚHU STALET[ STRANA 50 BOHOVÉ, BĚŽNÝ ŽIVOT AUMĚNÍ STRANA 56 ARCHEOLOGICKÝ PRŮVODCE STRANA 126 ÚVOD STRANA 128 SEVERNÍ INDIE STRANA 130 STŘEDN! INDIE STRANA 186 JižNiiNDIE STRANA 238 SLOVNiCEK STRANA 286 LITERATURA STRANA 289 REJSTŘÍK STRANA 290 FOTOGRAFICKÁ DOKUMENTACE STRANA 295 Světový copyright White Srar S.r.l. Via C. Sassone, 22/ Vercc:!_li, Itálie České vydání 200 I Rebo Productions CZ, s. r. o., Obchodní I 06, Čestlice, Dobřejovice I. vydání 200 I Z anglického originálu Ancient India přeložila Markéta Schubertová. Redakce českého vydání: Nina Holubovská, Kateřina Hůlková Sazba: Artedit, s. r. o., Sokolovská 114, Praha 8 1 Milenci ze století ze severní Indie představují maithunu - "pár", symbolizující úplnost a štěstí (Renzo Freschi Oriental Art). 2-3 Chrámy v Khadžuráhu v Madhjapradéši patří k nejznámějším indickým stavbám. Smyslnost a krása nespočetných soch přitahuje pozornost celého světa. Tyto chrámy jsou vrcholem architektonického vývoje v severní Indii. Byly postaveny za vlády dynastie Candélů mezi stoletím. 4-5 Navzdory zuboženému stavu sóméšvarskeno chrámu v Kiradu v Rádžasthánu z 11. století se zachovala jeho nádherná střecha, tzv. šikhara. Pulzující gavákša (sluneční oblouky), zakonče11é korunou z angašikhara (miniaturní kopie vlastní šikhary), tvoří složité římsy. 6 Svědectvím minulosti jsou fresky z Adžanty. Ukazují příjemný život vyšších vrstev. Svět šlechticů a bohatých obchodnz1ců (štědrých patronů klášterních komunit) je zobrazen na stěnách jeskyní (na snímku je jeskyně č.17). O životě zemědělců a nižších členů společnosti, o umění a literatuře se zmínky nenašly. 7 Medailon pocházející z kušánskeno období (1.-2. století) je umístěn v Londýně ve Victoria and Albert Museum a zobrazuje buddhistickou bohyni Háríti ve zjevně cizokrajném oblečení. Má na sobě přepásanou košili helénskeno typu a na hlavě řeckou čelenku. Roh hojnosti, který drží v levé ruce, je také inspirován západní ikonografií, ale lotosový květ v její pravici je indickým prvkem. Všechna práva vyhrazena. Taro kniha ani žádná její část nesmí být reprodukována, rozšiřována v písemné či elekuonické podobě bez předchozího písemného svolení vydavatele. ISBN Vytištěno v Irálii 6

4 ŘEDMLUVA 8 Přestože ct1em indického umění je duchovní uvědomění, je silně prostoupeno smyslností. Ačkoli je možné překonat duchovností pozemské požitky, prostupuje senzualita hinduistické sochy, především sochy žen. Ženský stromový duch jakší z Guimet museum v Paříži, symbol životodárné mízy, se záhadně a dvojznačně usmívá feskynnífresky v Adžantě v Maháráštře jsou nejdramatičtější ukázkou indickelw obrazovelw umění z období mezi 2. stoletím př. n. I. a 7. stoletím n. I. Jejich stav se zhoršuje vlivem nekonečnelw zástupu návštěvníků, a tak byly začátkem 19. století vytvořeny jejich kopie- jako tyto dvě božské krásky z jeskyně č. 1 (Sarkis Klltchadourům), které jsou nyní cenným historickým dolalmentem. J ndická civilizace je jednou ze základních kapitol historie lidstva, komplexní, fascinující, rozporuplná. Indie, kolébka buddhismu i hinduismu, byla vždy nejen zemí duchovních hodnot, ale i centrem vědeckých studií a obohatila svět matematickým pojmem nuly a číslicemi, které dnes nazýváme "arabské". V této zemi se zrodilo učení o nenásilí. Zde byly podepsány některé z nejdůležitějších světových politických dohod. Duchovní cesta vedoucí k osvobození duše z chmurného pozemského bytí je vyvážena stejně užívanými cestami erotismu a rozkoše. Účelem této knihy je otevřít bránu poznání nejdůležitějších rysů této bohaté a mnohostranné kultury, která přemosťuje období od 3. tisíciletí př. n. l.- kdy už na indickém kontinentu existovala civilizace zároveň velkolepá i tajemná- až po 13. století n. l., poté co muslimové zvítězili v roce 1192 v bitvě u Taraínu a obsadili velké oblasti Indie. Zdroji informací nám byla literatura a hlavně obrovské umělecké dědictví Indie, které v rozpětí mnoha staletí pestře a podrobně vyjadřuje různými estetickými prostředky, co to znamená být Ind. První část knihy popisuje hlavní směry, kterými se ubírala dlouhá a geograficky rozsáhlá historie Indie. Druhá část pojednává o historické roli sociálních a politických struktur, významu bohů, životě ve městech a na venkově, hlavních druzích umělecké tvorby a běžném životě. Třetí část představuje velkou část architektury a sochařství jako dvě z mnoha tváří indického umění. V nich jsou zahrnuta světově proslulá místa, ale i stejně významné, i když méně známé lokality, ke kterým sice není jednoduché se dostat, ale které kromě objevitelskeno uspokojení nabídnou i mo::nost vychutnat si je v klidu a o samotě. Po lední částí knihy je slovníček, kde jsou vy větlena užívaná slova sanskrtu. Ta byla pro srozumitelnost přepsána zjednodušeně, palatální a retroflexní sykavky jsou vyjádřeny hláskou 3", různé nosovky jsou vyjádřeny hláskou "n" a sanskrtské "č" =de přepisujeme jako "č" na rozdz1 od obvykle1w vědeckého přepisu "c". O seznamu literatury v žádném případě nelze říct, že je úplný, ale váže se k obsahu této knihy a poslouží k dalšímu rozšíření vědomostí o indické kultuře. Minulost této kultury stále ovlivňuje a zároveň fascinuje západní svět. Přestože jsou rysy indické civilizace tak odlišné, budou některé z nic/z čtenářům povědomé. Tato dichotomie probouzí myšlenku, že jestliže rozdz1y mezi národy jsou měřítkem kulturnzno bohatství světa a jestliže odolaly nebezpečí monokulturalismu, posilují naopak podobnosti mezi národy mezilidská pouta be:: ohledu na geografické nebo politické bariéry. Poznání dějin jakékoli země tvoří jeden z nepostradatelných kořenů stromu života.

5 ÁRJOVÉ A PRVNÍ KRÁLOVSTVÍ MAURJSKÁ ŘÍŠE GUPTOVSKÁ ŘÍŠE INDICKÝ "STŘEDOVĚK" Přestože se o jejich p ivodu stále debatuje, zdá se, že Árjové přešli Hindúkuš Khyberským pn/smykem. Na svých vozech tažených koňmi sjeli do údolí Ind u, kde zničili velká města a rozjeli se dál do Gangské nížiny. Informace o nich nemáme z archeologických vykopávek, ale z nejstarší indické posvátné literaturyvédských textú. Nomádské kmeny Árj i vedli náčelníci. Árjové žili na vozech, chovali zvířata a phlepšovali si nájezdy a drancováním. Začali se usazovat po roce 1000 př. n. 1., s počátkem těžby železa. Toto obdob[ přineslo kromě střetli s púvodními obyvateli i bratrovražedné boje s nově přicházejícími Árji. Postupně se vytvom nový systém vlády, s centrální postavou krále, kterého v jeho činnosti podporovali kněží. V prúběhu 7. a 6. století p1 n. I. vznikla z malých polokočovných kmemi kmenová knfžectví, která mezi sebou ustavičně bojovala o nadvládu nad řekou Gangou. Nejd lležitější království v této době bylo Mahagdské království, které se v pozdějších stoletích změnilo na opravdovou velmoc. 6. století př. n. I. bylo také obdobím, kdy se narodili Buddha a Džina, zakladatelé buddhismu a džiuismu. Výpmva vedená Alexandrem Velikým phšla do oblasti severozápadu v roce 326 p1 n. I. a zmocuiln se území pntncf dvacáté perské satrapii. Tato událost neměla velký politicloj dopad, nle ph nesla vzá je11111ě prospěšné k on takty 111ezi řeckou a indickou kulturou. Candragupta byl prvním vládcem silně centralizované maurjské dynastie kolem roku 320 př. n. l. Nejd11ležitějšfm panovníkem říše byl Ašóka, korunován mezi lety př. n. 1., který ovládal území, jež se rozprostíralo od Indu do Bengálska a od Himálaje k pohoří Vindhja. Ašóka přistoupil k buddhismu a použil ho jako morální legalizaci moci. Centrální oblast Nše byla pod přímou správou vládce, ale na jih od pohon Vindhja moc maurjské říše zasahovala pouze podél pobřeží a podél stezek karavan. Po smrti Ašóky v roce 233 př. n. I. se říše podstatně zmenšila n v roce 185 př. n. I. namísto Mau1j i nastoupili Šungové, kteh na trúnu setrvali 112 let. Poté je nahradila dynastie Kanvů.. Poslední kanvský král zemřel roku 28 př. n. I. pfi boji s královstvím Ándhra, jehož hlavní město Amarávatí bylo jedním z nejdúležitějšfch center kultury ve střední části jižní Indie, ve 2. století, za vlády Sátaváhanské dynastie. Mezitím se během 2. století objevili v severovýchodní Indii noví nájezdnfci: fndořekové a lidé z asijských stepí, jako například Šnkové (Skythové), Palliavové (Parthové) a Kušánové (časové údaje jejich pnchodu uejsou zná111y). Kaniška, uejvětší z kušánských krá hi, byl meceuášem jak gandhárské urnělecké školy ovlivněné l eckem, tak indické školy v Matl111ře, z uíž pochází jeho uyuí bezhlavá socha. Během vlády, Kaniškových nástupc1l sf/a Kušrínri opadávala, začaly vzuikat malé stríty a nepnto111nost ceutrrílní sfly u111ožnila guptovské dynastii získat vlrídu v severozápadní Indii. Candragupta 1. započal guptovskou éru roku 320 n. I. v centru svého království v povodí Gangy. Toto úzerní postupně rozšířili další vládci tak, že zahrnovalo území mezi Bengálskem a Indem a na severu sahalo od nepálských hor po řeku Narmadu. Po sm.rti posledního guptovského panovníka v roce 497 n. I. se říše rozpadla na rnnoho malých království. Guptovská Nše je považována za zlatou éru indické civilizace. Její centrální oblast byla ovládána přímo z královského paláce a dále ji obklopovala království platící daně panovníkovi a ještě dále od centra ležela neporobená kmenová území. HospodMství prosperovalo a obchod vzkvétal. Palácoví hodnostáh dostávali pevný plat a nebyli placeni pozemky, jak tomu bylo později. Na území celé říše se používaly oficiální střfbrné mince, na místních trzích se platilo škeblemi a měděnými mincemi. Kastovní systém byl už plně ustanoven- "nedotknutelní" byli diskrimiuovrí11i a panovuík podporoval prost1 eduictvím dani všechny nríbožcnské kongregace. /-Junové phšli do Indie roku I. a svoji krutou vládu v11utili Paiídžábu, Kašmíru, Rádžasthánu a zrípaduí črísti Uttarpradéše. Koaličnf annrída vede11rí mrílvsk_ým králem jašódhanna11c111 porazila, a vyhnala /-luny roku 528 n. I. Posleduí královskou výpmvu na severu vedl Harša z dynastie Vardl1ana, z Thrínésaru (na sever od Dillí). Nesunul hlavní města do Od 7. století se zabl šířit "feudální" systém a darování země se stalo obvyklým zp1lsobem královské odměny. Aby vyvážil moc princlt, zvýšil král prebendy a dary púdy kastě kněží a financoval stavbu chránnl těm kněžím, kteří ho otevřeně podpcrovali. Toto vedlo k vytvoření mnoha menších království, což na jedné straně znamenalo politickou nestabilitu, ale v dúsledku existence mnoha nezávislých dynastií vzniklo mnoho uměleckých děl. Jednou z nejdúležitějších dynastií na severu Indie byli Gurdžarové-Pratthárové, ale jejich úpadek otevřel bránu muslimské invazi v Taráí v roce ]j92. Protože byla jižní Indie od severních území oddělena phrozenou bariérou hor a lesú, vyvíjela se nezávisle a teprve v posledních letech se začala politicky spojovat se severem. Jižní úzerní ale již dlo ho obchodovala s Řeky a Římany. Jedm z jejich nejmocnějších dynastir byli Cólové, jejich vliv se dotkl i jilnvýchodni Asie a Indočíny. 1 jižní Indie byla uchvácena muslimy v roce Pallavové, století (chrámové komplexy Mahábalipuram a Kailásanátha v Káiíčípuramu). Čálukjové, století (jeskyně v Bádámi, chrámy v Aihólí a Pa.ttadakalu). Východní Gangové, století (chrámy v Bhuvanéšvaru a Kónáraku). Dynastie Ráštrakúhl, století (Kailásanáthský chrám v Elóře). Gurdžarové-Pratiharové, století (chrámy v Osii, Kiradu, Džagatu, Nagdě, Ba.rólí). Skalní malby v Bhímbétce. Předpokládaná invaze Árjú začala v kolem 1800 pi: n. 1. Kmenová království a kmenové konfederace od 7. století př. n. 1. Vznik Magadhského království s /Ilavním městem Rádžagrhou a později Pátaliputrou. Mmajská dynastie, přibližně mezi lety př. n. l. (Stúpa v Sáiičí, nápisy na skalách a sloupech). Šungská dynastie, př. n. I. (Stúpa v Sáňčí). Kanvská dynastie, př. n. 1. Kanaudže a do Doríbu mezi Ga11gou a Janwnou, a tnk posunul centrum moci v severní indii. Guptovská dynastie, n. 1. (prvn-í zděné chrámy, napf. chrám XVII v Sáňčí a Dašávátárský chrám v Déóga.rhu). Sóla11kiové, století (chrámy v Modhera a na hoře Ábú). Paramárové, století (udajéšvárský chrám v Udajpuru). Candélové, století (chrámy v Tandžóre, Gangaikondakolapuramu a Darasuramu). Dynastie Bimbisánl (6.-5. století př. n. l.), Šišunágové (5. století př. n. 1.), Nandové (4. století př ) Výprava Alexandra Velikého př. 11. I. Menandrovo království, a inda-řecká království do 200 n. 1. (umění v Gandháře). Ándherská a Sátaváhanská dynastie, 220 pf. n. l n. I. (portály v Sál1čí, jeskyně v Bhádža, Kárlé a další sklaní chrámy v Maháráštře). Vákátakská dynastie, n. I. (jeskyně v Adžantě). Hloubený chrám v Elefantě, 6. století n. 1. Harša z dynastie Va.rdhana, n. l. Kákátjové, století (Varanga.l, chrámy v Hanamko11dě a Palampetu). Hójašálové, století (chrámy v Halebidu, Bélúru, Sómnáthpuru). Muslimský vpád do Indie roku Kušánská dynastie, století n. I. (umění v Gandháře a Matlu.de). 55

6 INDIE Indie od nepaměti přitahovala obyvatele Evropy. Postoje západního světa k Indii se v průběhu času a v závislosti na prostředí měnily. Rozsáhlá a někdy si i odporující indická civilizace se stala předmětem živého zájmu i ostré kritiky. Teprve nedávno začaly vznikat objektivní vědecké studie této země a jejích obyvatel, a proto je dosud vztah cizinců k Indii poznamenán řadou představ, předsudkó a stereotypů. Minulost má v Indii stále velký význam, a tak poznání jejích dávných civilizací přispívá k lepšímu pochopení současnosti této země, která patří k největším na světě. Indie se neustále přeměll.ovala po dobu pěti tisíc let. Pozoruhodná kontinuita, jež je téměř světovým unikátem, silně zapůsobí na každého, kdo se o indickou kulturu zajímá. Tato kniha se ve třech částech pokouší obsáhnout nesmírný časový i fyzický prostor. První část popisuje nejdúležitější historické události na indickém subkontinentu od 3. tisíciletí př. n. I. do doby příchodu muslimó ve 12. století n. I. Druhá část přibližuje běžný život \' dávné Indii, její společenské a politické uspořád ání, život ve městech a na vesnicích, umění a estetiku, svět bohó a indický přístup k náboženst\'í. Ve třetím díle je popsána řada tras, na nichž cestovatel objeví a pozná umělecky a nábožensky nejdůležitější místa Indie. Kniha obsahuje i řadu vynikajících fotografií se stručnými, ale sdělnými popisky, které před staví svět ušlechtilé krásy často obsahující skrytý esoterick\' vvznam. Text dopli'lují bare\'né tabulky, kresby a černobílé mapky. MARILIA ALBA:\ESE absolvovala s vvznamenáním studium sanskrtu a ind ologie na Fakultě klasické literatury Katolické univerzity v Miláně \'červnu V této době získala také diplom v hind uistické a indické kultuře. Učí indickou kulturu na Škole orientálních kultur a jazyků v Miláně a je řed itelkou Lombard ské sekce Italského institutu afrických a orientálních kultur. Od konce sedmdesátých let vyučuje ind ickou kulturu ve školách připravujících učitele jógy. V tomto oboru publikovala i několik knih. Pod nikla řadu studijních cest do Indie, někdy i na pozvání indické vlád y. Zúčastnila se několika projektó, z nichž posledním byl seriál dokumentárních filmů pro švýcarskou televizi o postavení žen v Ind ii. Studium indické kultury a jejího šíření zavedlo M. Albanese i na Srí Lanku a do Indočíny. Jako nezávislá novinářka se často zúčastňuje konferencí a přispívá do několika odborných týdeníků. Je autorkou článků, esejí a knih. Spolupracovala na titulech Kni:;a z.auikl_tích ciuilizacf (1998), česky 1998, Rebo Productions CZ, Velké poklady: zlatnické 111//énf od :;taroz,ťh;/10 Egypta do 20. stoletf (1998), Ncj"uašf kráhmské palricc :;uaa (1999) a Pn/vodce architekturou sevcm( Indie (1999).