- PDF Stažení zdarma

Transkript

1 Stránka č. 1 z 7 Blahopřání Milí čtenáři, v září 2015 naplní Nová Akropolis v České republice třicet let filozofické, kulturní a dobrovolnické práce ve prospěch naší společnosti. Při této významné příležitosti bychom rádi uvedli několik čísel, která představují naše úspěchy: přednášek v kurzech srovnávací filozofie přednášek, krátkých kurzů a seminářů kurzů Filozofie pro život 303 sociálních akcí 278 uměleckých večerů 113 výstav 58 ekologických akcí 37 kurzů první pomoci

2 Stránka č. 2 z 7 22 vydaných knih 50 čísel čtvrtletníku Nová Akropolis Zrcadlo kultury a mnoho dalších... Věříme, že je co slavit, a blahopřejeme Nové Akropolis a její paní ředitelce PhDr. Slavici Kroča k tomuto nádhernému výročí. Do dalších let jim přejeme především mnoho dalších nadšených dobrovolníků, kteří budou toužit poznat lépe sebe sama i svět kolem nás, a především přispět k tomu, aby byl lepší. Podobenství: Schody života Každá struktura skládající se z lidí je jako schodiště a každý jednotlivec se nachází na jiném schodu. Všichni se navzájem vidí..., někdo stojí na schodu, který je postaven o trochu výše, a jiný na schodu, který je postaven o trochu níž. Jedná se pouze o čas, během něhož ten, kdo se nachází na tom nižším, postoupí a dosáhne schodu, který je výš. Není to samozřejmostí a ani to nepůjde automaticky. Znamená to, že jistá osoba musí sama projevit svou vůli a úsilí, aby vystoupila výš. Můžeme si to představit. Kdo má dobrou imaginaci, ať si představí obrovský, vysoký kopec, k jehož vrcholu vedou schody. Na úplném vrcholku tohoto kopce se nachází chrám. Není podstatné, zda schody vedou přímo svahem, nebo kolem něj. Samozřejmě, že během cesty někteří lidé seberou více odvahy, síly, chuti, a proto občas předstihnou ty, kteří byli dříve před nimi. Je to jako maraton: všichni se rozběhnou a Důležité je, že všichni postupně stoupají po těchto schodech k chrámu. Někdo začal stoupat dříve a nikdo neví, kdo vyhraje. Neboť je to velice namáhavé, náročné, a záleží navíc na tom, jak si kdo rozvrhne a využije svoji energii. Vždy platí, že pokud nechybí alespoň trochu rozumu a inteligence, dojdou do cíle všichni, což je u maratonců vlastně to nejdůležitější. Pro většinu není podstatné, kdo přijde první a kdo poslední, přestože náš svět bohužel vytvořil jiný systém, jinou koncepci, systém soutěžení, v němž je důležité, kdo vyhrál. Pro ty, kdo chápou smysl maratonu, to však podstatné není. Pro ně je podstatné, aby se dostali do cíle. V našem příběhu je podstatné dosáhnout vrcholu. Cesta může být více nebo méně namáhavá a záleží na každém jedinci, s jakou odvahou se rozhodne a odhodlá kráčet tímto schodištěm.

3 Stránka č. 3 z 7 někdo má zase více sil, více odvahy, vůle, energie, a tak může běžet, a neunaví se. Jiný zas má síly o trochu méně, slabší vůli, méně snahy, odvahy, a po několika schodech si musí odpočinout. A přesně takto vypadá struktura skládající se z lidí. Slavko Kroča Program aktivit od 15. září Ze života filozofů: Mikuláš Koperník Pojem renesanční osobnost jsme si zvykli používat pro označení člověka, který je nejen mimořádně nadaný v mnoha směrech, oborech či uměních, ale nadto je také skutečně lidský, humánní, v tom nejlepším slova smyslu. Je vzorem-ideálem člověka, jenž dosahuje výšin svých duševních a rozumových schopností, a zároveň je schopen hlubokého citu; člověka, který nejen ví, ale také účinně koná a tvoří tak, že ušlechtilé ideály, jež ho inspirují, dokáže projevovat v praxi prostřednictvím děl nesoucích pečeť této dokonalosti a harmonie. S doktorátem z kanonického práva se vrací zpět do Polska a oddaně pomáhá svému strýci biskupu Watzenrodemu jako tajemník až do jeho skonu roku Tehdy se vrátil do Fromborku, kde zastával funkci kancléře kapituly správce duchovního společenství kněží. Díky svým schopnostem následně dosáhl ještě hodnosti správce kapitulního majetku celé warmijské oblasti s právem přidělovat půdu, vybírat poplatky, rozhodovat, soudit... dokonce i šlechtu. Při péči o svěřené poddané využíval také svých lékařských dovedností, čímž si získal velkou oblibu, zvláště u prostých lidí. Svou odvahu, ušlechtilost a rozhodnost projevil při obléhání hradu Olštýn německými křižáky; odmítl toto město vydat, efektivně zorganizoval jeho obranu a svými diplomatickými schopnostmi zajistil intervenci polských královských vojsk. Křižáci museli odtáhnout. Není divu, že neobyčejná koncentrace takových mimořádných osobností-géniů, která se v Evropě 14. až 16. století objevila, stvořila archetyp vědce-umělcečlověka, jenž se poté otiskl také do našeho jazyka v podobě sousloví renesanční osobnost. Ať už to byl Leonardo da Vinci, Marcilio Ficino nebo Giordano Bruno, nehledě na odlišné obory svých zájmů, všichni Díky těmto úspěchům se konečně stává správcem celého biskupství, a na žádost královských stavů dokonce rozpracovává ekonomickou studii a úvahy týkající se problematiky hospodářství a inflace s

4 Stránka č. 4 z 7 shodně prokázali mimořádnou ušlechtilost, sílu a nezdolnost lidského ducha tváří v tvář každé nepřízni. Svými osudy a díly, která zanechali, nás dodnes uvádějí v úžas. Jako by v jednom životě stihli vykonat práci mnoha životů... názvem Rozprava o ražení mince. Souběžně s těmito událostmi buduje soukromou observatoř v jedné z fromborských věží řadu přístrojů a pomůcek si dokonce sám konstruuje a provádí astronomická pozorování, s jejichž pomocí ověřuje a zpřesňuje svůj alternativní model vesmíru... Koperníkův největší přínos se bezpochyby týká jeho vědeckého bádání: pozorování, měření a dokazování na poli astronomie. Nejdůležitější syntézu své práce vydává tiskem teprve roku 1543, v posledním roce svého života, pod názvem Šest knih o obězích nebeských sfér. V nich podává přesvědčivé důkazy o tom, že nikoliv Země, ale Slunce je středem naší soustavy, a že Země je jen jednou z planet, které kolem něj obíhají. Ve své práci uvedl důležitá fakta o tom, že Země má tvar koule, která se otáčí kolem své osy jednou za 24 hodin a zároveň obíhá kolem Slunce, přičemž jeden tento oběh trvá jeden rok. Koperník dále vypočítal náklon zemské osy vůči rovině ekliptiky, popsal její precesní pohyb a objasnil podstatu střídání ročních období. Věnoval se také popisu vztahů mezi Zemí a Měsícem a odvodil reálné vztahy pro vzdálenosti mezi Zemí, Sluncem a stálicemi. Vesmír se tak díky Koperníkovi vyjevil v mnohem velkolepějším měřítku, jako součást mnohem většího obrazu.* Jak to dokázali? Co je pohánělo? Co je inspirovalo? Odkud čerpali sílu a odvahu? S jistotou můžeme říci, že oním pramenem života byly právě hodnoty a ideje, které pomáhaly znovuzrodit uprostřed civilizačního úpadku středověku: ideály dobra, krásy, pravdy a spravedlnosti, jež nemají výlučně antický původ, ale jsou svou povahou univerzální a nadčasové. A to je důvod, proč se také, dnes či kdykoliv jindy, mohou zrodit podobní hrdinové lidskosti. Mikuláš Koperník má mezi nimi své čestné místo. Byl v plném slova smyslu renesanční osobností i přesto, že renesance, definovaná jako soubor hodnot a forma uměleckého stylu, měla na sever Evropy teprve přijít; byl filozofem, matematikem, astronomem, znalcem staré řečtiny a překladatelem, lékařem, duchovním, správcem, učitelem, malířem, mechanikem, právníkem, ekonomem, diplomatem a stratégem. Na těchto základech poznání skutečnosti, které polský myslitel tak jasně formuloval a obhájil, mohli později stavět vědci a filozofové jako Giordano Bruno, Galileo, Kepler nebo Newton. Nutno však říci, že i Koperník měl své předchůdce a své inspirace v dílech minulosti: konkrétně v dochovaných zlomcích nauky pythagorejců nebo v učení Aristarcha ze Sámu (3. století př. n. l.), se kterými se seznámil během svých studií a jež znovu oživil a podepřel důkazy. Mikuláš Koperník prožil činný a plodný život. Jeho mnohostranná osobnost nás nepřestává udivovat šíří svých schopností. Je příkladem filozofa, hledače moudrosti, který hledá pravdu ve všech oborech lidské činnosti; čerpá z bohatství minulosti, žije v přítomnosti a pomáhá stavět budoucnost; celý život pilně studuje a pracuje, aniž by se uzavíral před výzvami své doby či byl lhostejný k potřebám svých bližních; neutíká před svými světskými povinnostmi, ale staví se k nim zodpovědně a aktivně; jako politicky činný člověk se snaží naplňovat ideál spravedlnosti a práva. Je těžké ba nemožné být druhým Koperníkem. Ale každý z nás může být více filozofem! Mgr. Zbyněk Machetanz

5 Stránka č. 5 z 7 * Poznámky: Rukopis tohoto díla se podařilo zakoupit Janu Ámosi Komenskému v Německu při jeho cestě zpět do Čech. Traduje se, že částka, kterou byl za něj ochoten zaplatit, byla velmi vysoká. Jednoduše dal za něj všechny své peníze, a zbytek cesty musel jít pěšky. Ale stálo mu to za to! Koperníkův spis O obězích nebeských sfér byl dán církví na index zakázaných knih, kde zůstal až do roku Narodil se roku 1473 na severu Polska, v hanzovním městě Toruň na březích řeky Visly. V deseti letech mu zemřel otec a jeho poručníkem se stal strýc Lukáš Watzenrode, pozdější biskup warmijský. Ten v chlapci rozpoznal vnímavou duši a umožnil mu studovat na krakovské univerzitě. Zde se Mikuláš věnoval matematice a astronomii; seznámil se také s filozofií Platona a Aristotela a s geocentrickým systémem Ptolemaiovým, jehož tehdy podporovala církev jako jediný možný a správný model skutečnosti, přestože vykazoval značné nepřesnosti oproti prováděným pozorováním. Poté působil rok ve Fromborku na postu kanovníka, kam ho dosadil jeho strýc. K této nové roli si však potřeboval doplnit vzdělání v oblasti církevního práva, a proto vyráží na studia do Itálie, která už tou dobou pulzuje rytmem nové doby renesance. Kromě povinné látky vztahující se k jeho novému poslání se soukromě dále vzdělává v astronomii, matematice a osvojuje si i klasickou řečtinu. Pobývá v Římě a poté v Padově, kde studuje lékařství. V Itálii stráví celkem sedm let. S úsměvem jde všechno lépe... Thaletovi z Milétu se kdysi vysmívali, že se zabývá filozofií prý je neužitečná a v životě nikomu nic nepřinese. Jelikož byl Thales moudrý muž a rozuměl i zemědělství, předpověděl v onom roce velmi dobrou sklizeň oliv. Pronajal si ve městě všechny lisovny oleje a velmi zbohatl, čímž umlčel všechny zlé jazyky. Věděli jste, že......jednou z nejstarších otázek lidstva je vznik vesmíru. Není divu, že odpovědi na tuto otázku nacházíme nejen například u řeckých filozofů, ale prakticky v Na základě svých pozorování zjistil, že vesmír není statický, ale neustále se rozpíná, čímž položil základy pro teorii Velkého třesku. Tvrdil, že pokud bychom se snažili vrátit se zpátky v čase, logicky musíme narazit na bod, v němž vznikl prostor a čas. Naproti tomu alternativní kosmologie, která věřila, že vesmír je neměnný, se přikláněla k názoru, že hmota vznikala postupně. Tento předpoklad byl však vyvrácen....dnes odhadují kosmologové stáří vesmíru na 13,7 miliardy let. Ale i zde existuje velká řada nedořešených záhad. Jednou z nich je i záhada takzvané inflace, o jejímž důvodu vědci dodnes pouze spekulují. Podle standardního modelu se vesmír krátce po svém vzniku po Velkém třesku velmi rychle nafoukl (inflace). Tato expanze je připisována temné hmotě či temné energii. Ale je zde stále mnoho neznámých na to, aby mohl být tento model jednoznačně přijat.

6 Stránka č. 6 z 7 každém z náboženských systémů, které lidé vytvořili. Hvězdná obloha fascinovala lidstvo odnepaměti a vždy v něm vyvolávala řadu otázek. Jak daleko jsou planety, které ze Země vidíme? Jak velký je vesmír? A kde končí? Jak vůbec vznikla Země?...od doby, kdy bylo ve starověkém Řecku vyvinuto přírodovědecké pozorování oblohy, se vycházelo z předpokladu, že vesmír je jako celek neměnný. Toto pojetí přetrvalo přibližně dvě tisíciletí a zastával je také Albert Einstein ještě v roce 1915, kdy vyvinul teorii relativity. Protože se mu však nepodařilo sladit matematický formalismus svého nového učení se svým kosmologickým obrazem světa, přidal k vlastním rovnicím kosmologickou konstantu coby opravnou veličinu, která mu umožnila přizpůsobit jeho výsledky realitě vesmíru, o němž se domníval, že je statický. Einstein tuto kosmologickou konstantu pojmenoval ji lambda nazval možná největším omylem svého života. Výpočty nizozemského astronoma Willema de Sittera (1917) a Rusa Alexandra Friedmana (1922), založené na Einsteinových rovnicích, ukázaly, že vesmír zde nemusel být vždy, ale mohl mít počátek v čase. Došli k výsledkům, že pozorovatelný vesmír, v němž jsou hustota hmoty a tlak pranepatrné, se musí neustále rozpínat. Tento názor vzbudil prudký odpor téměř všech kolegů v oboru, neboť přírodovědci odnepaměti tvrdošíjně lpěli na tradici a na tom, co je jim důvěrně známé......v roce 1929 přišel Američan Edwin Hubble ( ) s revolučním objevem, který měl později vysvětlit vznik celého vesmíru....astronomie přišla ve 20. století s několika ohromujícími objevy a člověk navíc dokázal přistát na Měsíci, vesmírném tělese, které je Zemi nejblíže. Přesto však jde jen o nepatrné vykročení do hlubin nekonečného vesmíru, pokud porovnáme celkovou velikost vesmíru se vzdáleností mezi Zemí a Měsícem ( km). Většina dalších nebeských těles, která na obloze vidíme jen jako blikající hvězdy, se nachází tak nepředstavitelně daleko, že trvá miliony let, než jejich světlo vůbec dorazí k Zemi. Ačkoli astronomie patří mezi nejstarší přírodní vědy, i po staletích jejího snažení v sobě vesmír skrývá nesčetná tajemství, která stále čekají na své odhalení. MUDr. Jiří Štětina Egypt, země věčných mystérií Mnoho vznešených civilizací minulosti zanechalo současným turistům své památky, aby je mohli obdivovat, ale z Egypta se stal jakýsi fenomén, který všechny předčí. Tisíce, ba milióny návštěvníků cestují křížem krážem touto zemí, ať už o ní něco vědí či nikoli. Navštívit Egypt je snem kdekoho a často je to sen neuskutečnitelný. A právě turisté mi potvrdili starodávnou moudrost, že vidět ještě neznamená vědět. Pobíhají kolem památek v krátkých kalhotách a tílkách, někdy dokonce i v plavkách, navzdory tomu, že dnes je Egypt země převážně muslimská a že jejím obyvatelům se takové chování vůbec nezamlouvá. Nesčetněkrát se vyfotografují, pak vyvolají všechny zdařilé snímky a chlubí se, že byli v Egyptě. Kolik si toho ale z této země skutečně odnesou ve svém srdci, zůstává otázkou. Nechci se zmiňovat o tom, jak dnes vypadají kdysi velkolepé chrámy, protože velikost Egypta nespočívá v jeho zříceninách, nýbrž v jeho duchu. Ze všech starodávných civilizací a jejich teologického učení se do dnešních dnů dochovaly pouhé skořápky zbavené

7 Stránka č. 7 z 7 života. Egyptský duch se však rozšířil po celém světě a každý z nás ho chápe a prožívá na základě svých vědomostí. I ten nejhlučnější turista ztichne, když se ocitne před vitrínou s egyptskou expozicí v kterémkoli muzeu světa, očarován soškou ušabti či vznešeností obrovských soch faraónů. Mystérium Egypta žije a potvrzuje starodávné rčení, že všechno se bojí času, ale čas se bojí pyramid. Záhadný úsměv na rtech sfingy mluví o věcech, o nichž nepíše žádná kniha, neboť je ve shonu 21. století zapomínáme hledat ve svém vlastním nitru. Vydejme se tedy do Egypta, do země věčných mystérií....více zde PhDr. Slavica Kroča Patřím mezi ty šťastné, neboť jsem tuto záhadnou zemi navštívila vícekrát, a to nikoli v rámci běžného zájezdu, nýbrž po pečlivě vybrané trase, kterou neprojede každý turista. Elektronický bulletin naleznete také na Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento a v předmětu uveďte "STOPINFO".