zámku ve Veltrusích Eva LUKÁ OVÁ Pfiíspûvek ke studiu interiéru 18. století

Transkript

1 Historické interiéry a zámku ve Veltrusích historick textil chotkovského Pfiíspûvek ke studiu interiéru 18. století Eva LUKÁ OVÁ Roku 1776 sepsal chotkovsk úfiedník Jan KfiíÏek vlastní rukou Inventáfi k mobíliím a zafiízením nacházejícím se na zámku Ostrov. Tento podrobn soupis, opatfien ozdobnou úvodní stránkou dekorovanou kvûtinov mi motivy, je nejstar ím dosud znám m pramenem o celkové podobû interiérû zámku ve Veltrusích. 1 V uvedeném roce 1776 byl v znamn majitel jevinûveského panství a zakladatel chotkovského fideikomisu hrabû Rudolf Chotek jiï pût let mrtev. Jeho majetek spravovala doïivotní uïivatelka svûfienství Rudolfova manïelka hrabûnka Aloisie Stephanie, rozená Kinská. Podle fideikomisní smlouvy z roku 1770 byl prvním dûdicem Rudolfa Chotka, kter sám nemûl muïské potomky, ustanoven jeho synovec, syn jeho star ího bratra Jana Karla, Jan Nepomuk Rudolf Chotek. Tomu také bylo svûfienství v roce 1786, po smrti hrabûnky Aloisie, v Deskách zemsk ch potvrzeno. RudolfÛv otec Václav Antonín Chotek, pozdûj í císafisk rada a místodrïící âeského království, byl od sv ch 35 let vdovcem. Marie Terezie ze SchleidlerÛ, s níï se jako jedin Ïijící potomek starého ãeského rodu ChotkÛ roku 1698 oïenil, pfiinesla do manïelství znaãn nemovit majetek. Zajistila také pokraãování rodu, neboè do roku 1709, kdy zemfiela po porodu, pfiivedla na svût sedm dûtí, z nichï pût se doãkalo dospûlosti. Václav Antonín dokonãil v stavbu veltruského zámku Ostrov na vyïenûném panství kolem roku Vûnoval se státní sluïbû, podruhé se jiï neoïenil a své dûti svûfiil do péãe internátních v chovn ch institucí. Dcera Marie Anna byla dána na vychování do klá tera vor ilek v Metách, kde pozdûji vstoupila do fiádu, o mlad í Terezii je známo, Ïe vstoupila roku 1728 do klá tera benediktinek u sv. Jifií na PraÏském hradû. Nejstar í syn Václav byl z otcova rozhodnutí poslán na vychování do lechtické akademie v PafiíÏi a spolu s ním se na akademii zanedlouho ocitl i nejmlad í syn Rudolf. Ze zachované korespondence Václava Antonína s jeho dûtmi víme, Ïe oba mladíci mûli své osobní preceptory, ktefií otce prûbûïnû informovali o postupujících pokrocích ve vzdûlání i o finanãních záleïitostech jeho synû na l Academie du Roy. 3 Star í Václav se stal po dokonãení akademie pfiíslu níkem pluku Diesbach. Pfii cestû s plukem na jih Itálie v roce 1725 v Messinû na Sicílii onemocnûl horeãnat m katarem a zemfiel náhle, dfiíve neï si staãil vybrat nevûstu, kterou mu jiï za jeho zimních pobytû ve Vídni zaãaly bûhem spoleãenské sezony dámy z pfiíbuzenstva vyhledávat. Rudolf po absolvování pafiíïské akademie studoval na PraÏské univerzitû, v únoru roku 1724 zde mûl vefiejnou disputaci. Podle dopisû adresovan ch otci se bezprostfiednû po vystoupení na univerzitû odebral na cesty. Pfies Schwezingen a Bamberg odcestoval do Leidenu, kde pob val minimálnû do konce roku 1724 a vzdûlával se zde v oboru svûtového obchodu. Dal í dochované dopisy opût z Leidenu jsou datovány od února roku 1728 a podle nich se Rudolf na koleji v Leidenu úãastnil lekcí ze základû práva a z historie. Po ukonãení lekcí se vydal na cestu do Anglie, kterou jiï bûhem studií plánoval. V ãervnu se pfieplavil se sv mi spoleãníky pfies kanál, dostal se do Lond na a posléze byl díky získan m doporuãením pfiijat královskou rodinou v Hamptoncourtu. KdyÏ se vrátil na kontinent, pob val v Bruselu, Lunéville, v PafiíÏi, dvakrát byl pozván do Versailles, a poté se pfies Lyon vydal na cestu do Itálie, kde nav tívil mimo jiné Turín, Milán, Janov, Neapol, ím, Florencii a Luccu. 4 Po návratu z cest nastoupil Rudolf Chotek úfiednickou dráhu na královském místodrïitelství v Praze a dále pokraãoval v úspû né kariéfie pfii vídeàském dvofie, zejména ve sluïbách Franti ka Lotrinského a posléze císafiovny Marie Terezie, kde uplatnil své diplomatické nadání v dobû válek o dûdictví rakouské a ekonomické znalosti pfii správû nûkter ch dûdiãn ch zemí monarchie. Nûkolik let strávil jako zplnomocnûnec pfii bavorském dvofie, mimo jiné povûfien vyjednáváním míru s Bavorskem a jednáním o volbû budoucího fiímského císafie, jíï se pak jako komisafi roku 1745 ve Frankfurtu úãastnil. Roku 1749 byl povolán císafiovnou zpût do Vídnû, poté pûsobil jako prezident finanãní komory a fieditel obchodu v dûdiãn ch zemích. 1 SOA Praha, fond Velkostatek Veltrusy, kart. 59, inv. ã. 204, Inventarium Über die Beym Inßler Schlosß Befündliche Mobilien und Geräthschafften... Verfast im Jahr 1776 von mir Johann KrÏiÏeck. 2 Pavel ZAHRADNÍK: O vzniku zámku ve Veltrusích, in: PrÛzkumy památek 8, 2001, ã. 2, s SOA Praha, RA Chotek, kart. 24, Korespondence Václava Chotka se syny Václavem, Janem Karlem a Rudolfem a dcerami Marií Annou a Terezií a dal ími. 4 TamtéÏ. Pfii pobytu v Lyonu Rudolf nav tívil i manufaktury na v robu zlat ch a stfiíbrn ch látek. Nous avons presque vue toutes Les fabriques d ici et Les maneuvres des etoffes d ore et d argent..., pí e otci v dopise z Lyonu, z 22. bfiezna Obr. 1. Rozvrh poplatkû za studium a sluïby Monsieura de Lampré, kter byl na pafiíïské Královské akademii preceptorem Rudolfa Chotka. Nedatovan list pochází z období pfiibliïnû mezi lety (SOA Praha, RA Chotek, kart. 24) 126

2 Roku 1760 se stal nejvy ím kancléfiem. Za své sluïby obdrïel jako první z rodu ád zlatého rouna (1759) a dûdiãn úfiad vrchního komofiího nad stfiíbrem (1770). Ve vysok ch státních sluïbách pûsobil i dal í RudolfÛv star í bratr Jan Karel Chotek, kter od sv ch estnácti let vyrûstal na dvofie Karla VI. Doplnil si vzdûlání na PraÏské univerzitû, kde mûl vefiejnou disputaci v roce 1726, a svou kariéru zahájil ve Slezsku, kde byl vrchním radou do roku Poté pûsobil v Horní Falci a jako vojensk komisafi v Itálii, kde se roku 1746 zaslouïil o dobytí Janova. Od roku 1753 stál v ãele ãesko-rakouské dvorní kanceláfie jako její kancléfi. Za zásluhy obdrïel mimo jiné velkokfiíï ádu sv. tûpána (roku 1765) a dûdiãn úfiad vrchního dvefiníka v Horních a Dolních Rakousích (roku 1755 a 1765). 5 Je tû za Ïivota Václava Antonína Chotka se oba bratfii porovnali o rodové dûdictví. Star ímu Janu Karlovi pfiipadl v roce 1739, tedy rok pfied jeho svatbou s hrabûnkou Marií Terezií, rozenou Kotulínskou z Kotulína, ovdovûlou z Hautois, jako otcovsk podíl pûvodní chotkovsk majetek Bûlu ice a pozdûji koupen Skr ín. Jan Karel dále pfiikoupil Kozly a v roce 1764 panství Nové Dvory u Kutné Hory. Rudolfovi bylo urãeno panství jevinûveské s deseti vesnicemi, které nabyl rovnûï je tû za otcova Ïivota, a to jiï v roce Mezi lety se oïenil s hrabûnkou Aloisií Stephanií, rozenou Kinskou, vdovou po hrabûti Norbertu Franti ku Václavovi z Vrbna. Aloisie Stephanie byla poruãnicí svého jediného nezletilého dítûte z prvního manïelství, syna Eugena Václava, pro nûhoï aï do jeho plnoletosti zároveà spravovala vrbenské statky Komárov a Hofiovice. Na rodovém panství, které Rudolf od poãátku 50. let 18. století roz ifioval o dal í pfiikoupené vesnice, byl sídlem rodiny zámek ve Veltrusích. Zámek zvan Ostrov (Inßel), vystavûn na jevinûveském panství poblíï toku fieky Vltavy Rudolfov m otcem Václavem Antonínem Chotkem, obklopovala francouzská zahrada a pravdûpodobnû i potager. Okolí bylo zkrá leno alejemi a charakter ostrova vytváfielo rameno Vltavy, které obtékalo areál z jiïní strany zámku. Interiéry byly vyzdobeny tuky a malbami, dekorovány byly stropy a stûny piana nobile i saly terreny v pfiízemí, byla osazována zrcadla, zmiàována je i mramorová dlaïba pro sál. Tûchto nûkolik údajû o podobû interiérû za Václava Antonína podávají jeho osobní zápisky, které byly nedávno studovány v souvislosti s pfiipsáním autorství návrhu veltruského zámku Giovannimu Alliprandimu. 7 O movitém vybavení se zachovala zpráva, Ïe Václav Antonín roku 1706 zakoupil dva historické obrazy a dva dal í, ov em pro blíïe neurãené sídlo. 8 Na plánu ke stavbû veltruského zámku, uloïeném v jindfiichohradeckém archivu, je schematick náãrtek loïe, kter m chtûl architekt naznaãit umístûní loïnice a na pûdorysu i pfiímo umístûní loïe v interiéru. Náãrtek zachycuje na svou dobu ponûkud archaick typ postele s nebesy, s baldach nem strohého kupolovitého typu ozdoben m jedinou ozdobnou makovicí uprostfied. 9 Do 70. let 18. století byl zámek Ostrov roz ífien, a to prodlouïením v ech ãtyfi os centrální budovy tvaru kfiíïe na více neï dvojnásobek délky. Boãní budovy mûly nové mansardové podlaïí zvané mezipatro a byly spojeny s hlavní budovou zfiejmû ochozy s boãními bránami. Také vnitfiní zafiízení interiérû doznalo mnoha zmûn ve srovnání s pûvodní podobou, kterou jim dal Václav Antonín Chotek. V znamn m impulsem k úpravám byl RudolfÛv sàatek. Na fiadû míst v zámku se setkáváme s alianãními erby ChotkÛ a Kinsk ch. Jsou jimi ozdobeny kovové ãásti nûkolika kamen z modrobílé fajánse klasick ch barokních tvarû, alianãní znak je také umístûn nad hlavním vchodem do sálu zámku z venkovního schodi tû, kartu e pro alianãní znak se zachovaly i nad alkovnou jedné z loïnic. Zámecké místnosti byly postupnû upravovány pod vlivem rokokového dekoraãního stylu. Podnûtem k nûkter m úpravám mohla b t i náv tûva panovnice, která se uskuteãnila v souvislosti s Velk m trhem tovarû Království ãeského, kter Rudolf Chotek uspofiádal na veltruském zámku I poté byly interiéry zámku dále doplàovány, po obdrïení ádu zlatého rouna v roce 1759 vznikl reprezentaãní ChotkÛv portrét v fiádovém rouchu umístûn do hlavního sálu a pravdûpodobnû jako pandán i portrét otce Václava Antonína, kter byl realizován zfiejmû posmrtnû, ãi byl po jeho úmrtí dokonãen. 10 V 60. letech na v zdobû interiéru zámku pracoval také malífi fresek Josef Pichler. S v jimkou monumentálního velkého sálu, jenï po umístûní portrétû nabyl podoby sálu pfiedkû, a sálu s portréty císafiovny Marie Terezie, jejího manïela a dûtí z dílny Martina Meytense, mûly mnohé prostory piana nobile spí e intimní charakter. I po roz ífiení splàoval zámek poïadavek architektonick ch zásad, ífien ch od druhé poloviny 17. století z Francie a platn ch i pro století 18., kdy na obytné reprezentaãní prostory loïnic navazovaly intimní kabinety a pfiípadnû dal í místnosti a spoleãnû utváfiely apartmány. V 18. století se zaãaly do obliby dostávat apartmány s loïnicemi, jejichï charakter byl o nûco více privátní a rozmûry ko- Obr. 2. Plán veltruského zámku z jindfiichohradeckého archivu. Detail fiezu stavbou, na nûmï je zobrazen náãrtek loïe s nebesy v jedné z loïnic s alkovnou. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) 5 Josef LEDR: Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína, Kutná Hora DZV 201, lit. B 8, in: L. LANCINGER: Veltrusy, SZ, Stavebnû-historick prûzkum. K v e uvedenému dûdûní fideikomisu Janem Rudolfem Chotkem viz pfiímo DZV 456, lit. C25-D3 a DZV 486, lit. B Sommerova Topografie uvádí, na rozdíl od Schallera, chybn údaj. 7 P. ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 2. Napfiíklad pokoje mûly b t vybaveny kamny jako v paláci Pfiehofiovsk ch a jako v praïském ãerveném pokoji, Alliprandi byl povûfien navrhnout dvefie a krb jako u Pfiehofiovsk ch a pohovku jako v Hofiínû. 8 TamtéÏ. Lze ov em pfiedpokládat, Ïe barokní obrazárna na Veltrusích zaãala vznikat péãí Václava Antonína Chotka, za jehoï Ïivota byla celá, ãi její podstatná ãást vytvofiena. 9 Plán ke stavbû veltruského zámku z jindfiichohradeckého archivu. Foto ze sbírek fotoarchivu Národního památkového ústavu ústfiedního pracovi tû. K typologii návrhu loïe viz Peter THORTON: Authentic Decor. The Domestic Interior , London 2000, s Na nápisov ch deskách obou portrétû jsou uvedena data narození a úmrtí, u obou jsou na reversu pfiipsání Franz Kaspar Fahrenschon (Franz von Fahreschon, ). Pokraãování rodové galerie ChotkÛ (Jan Rudolf, Karel Chotek s odznaky rytífiû ádu zlatého rouna) lze nalézt na zámku Kaãina, viz Eva LUKÁ OVÁ, Promûny interiérû zámku Kaãina, in: Zprávy památkové péãe 59, 1999, ã. 5, s Rudolf na pfiání otce bûhem svého pobytu v Leidenu zakoupil porcelánov servis v cenû 300 zlat ch, un beau service de Porcelain que nous vous enverons, jak pí e v dopise datovaném v Leidenu , RA Chotek, kart Charles F. IKLÉ: Ikat Technique and Dutch Indian Ikats, in: Bulletin of the Needle and Bobbin Club, 1931, vol. 15, s

3 mornûj í. Podle popisû v inventáfii z roku 1776 lze vyvodit, Ïe takové apartmány byly v pianu nobile zámku Ostrov v dotãené dobû tfii. Dva s loïnicemi opatfien mi alkovnou, situované zrcadlovû po obou stranách centrálního velkého sálu, a jeden v pfiistavûné ãásti. Prostory piana nobile zahrnovaly také obrazárnu, sál s portréty panovnické rodiny, dfievem táflovan pokoj s rodinn mi portréty, pokoj s ãínsk mi tapetami a dal í místnosti. Rudolfova francouzská v chova, zku enosti z cest a spoleãenské pobyty v pfiedních evropsk ch panovnick ch a lechtick ch domech spolu s vynikajícím vkusem a profesionálním zájmem o soudobou produkci luxusního zboïí se odrazily na podobû veltruského zámku. Uspofiádání, funkce a s tím související a do znaãné míry závazná dekorace jednotliv ch místností odpovídají dobovému evropskému kánonu. Pfiední státník monarchie Rudolf Chotek se nezamûfiil na monumentální pfiestavbu, ale vytvofiil zde, spolu se svou manïelkou hrabûnkou Aloisií Stephanií, sídlo ve stylu maison de plaisance a vûnoval tomuto cíli nemalé finanãní prostfiedky. V znamné místo v zafiízení interiérû zámku mûly evropské a mimoevropské importy. Je nepochybné, Ïe bûhem sv ch studií v PafiíÏi a Leidenu mûl Rudolf moïnost seznámit se s jedním z nejv znamnûj ích ekonomick ch podnikû 17. a 18. století, nizozemskou V. O. C. Verenigde Oost-Indische Compagnie, i s její britskou konkurentkou East Indian Company a francouzskou Compagnie des Indes a s jimi dováïen mi pfiedmûty, které zdobily pfiíbytky evropské lechty i mû Èanstva. Z dopisû otci víme, Ïe se na sv ch cestách zajímal o porcelán a také ho nakupoval. 11 Ve 20. letech 18. století se jednalo o importy z Dálného v chodu. Záliba majitelû v orientálním stylu a v chinoiserii je ve vybavení zámku patrná. Podle inventáfie z roku 1776 bylo nûkolik místností dekorováno palíry z hedvábn ch látek. Jedna z loïnic s alkovnou byla vyzdobena hedvábn m taftem s melírovan m dekorem kvûtû, broskví a ptákû, autor inventáfie doslova poznamenal, Ïe s pfiehr lí barev (Flamirten Tafet, worauf aller Handt Farben und Vögel). Tato tapeta se dodnes zachovala in situ. Jde o takzvané flammé nebo chiné, hedvábnou textilii utkanou z pfiedem barvené, batikované pfiíze, kdy rûznobarevné tóny vlákna zabarveného pouze v urãit ch místech a ve stanoven ch vzdálenostech vytváfiejí na hotové tkaninû jedineãné vzory s rozpit mi okraji. Hedvábné látky vytvofiené touto nároãnou technikou okouzlily francouzsk dvûr Ludvíka XIV., kdyï v roce 1684 a 1686 král pfiijal ambasadory Siamského království. Odûvy vyslancû ve velkolepém prûvodu zapûsobily také na francouzské manufakturní v robce hedvábí, a látky pak byly napodobovány pod názvem siamoises. Vût inou byly pro lep í cenovou pfiístupnost polohedvábné. Postupnû bylo v této tradiãní indonéské technice batikování vláken, zvané ikat, dosa- Ïeno velké dokonalosti a jiï v polovinû 18. století byly lyonské dílny proslulé v robou tûchto nádhern ch látek z ãistého hedvábí, pro které se pfies pûvod jejich techniky vïil název chiné. 12 Obr. 3. Rodina hrabûte Rudolfa Chotka, olej na plátnû, pfiípis na reversu: Paumgartner, 1765 a jména zobrazen ch. Skupinov portrét zachycuje ãleny rodiny tfii roky po narození prvního Rudolfova vnuka. 1. Jan Karel Chotek s ádem sv. tûpána ( ), bratr Rudolfa. 2. ManÏelka Jana Karla Marie Terezie, roz. Kotulínská, ovdovûlá Hautois ( ). 3. Rudolf Chotek s ádem zlatého rouna ( ). 4. ManÏelka Rudolfa Aloisie Stephanie, roz. Kinská, ovdovûlá z Vrbna ( ). 5. Hrabû Eugen Václav z Vrbna, syn Aloisie Stephanie z prvního manïelství ( ), nejvy í dvorsk mar álek, rytífi ádu zlatého rouna (1782) a ãestn prezident Spoleãnosti nauk (1784). 6. ManÏelka Eugena z Vrbny Marie Terezie, roz. z Kolonics. 7. Hrabû Jan Filip Taaffe, zeè Rudolfa Chotka ( ), potomek staré irské rodiny, jehoï otec se usadil v Rakousku a âechách, fií sk dvorsk rada, vyslanec v Madridu a Lisabonu. 8. ManÏelka Jana Filipa Taaffe Marie Brigita, roz. Chotková, jediná dcera Rudolfa Chotka (1737/8 1810), po smrti svého manïela se v roce 1769 opût provdala za Josefa Emanuela hrabûte Canal. 9. Jan Rudolf Chotek, jedin syn Jana Karla a synovec Rudolfa Chotka ( ), budoucí kancléfi ãesko-rakouské dvorské kanceláfie a ministr financí, nejvy í purkrabí a prezident ãeského gubernia, konferenãní ministr, rytífi ádu zlatého rouna (1808), stavitel Kaãiny; dûdil ve keré chotkovské statky. 10. Marie Aloisie, dcera Eugena z Vrbna ( ), pozdûji provdaná hrabûnka Mean de Beaurieux (1784). 11. Eleonora, dcera Eugena z Vrbna ( ), pozdûji provdaná Wratislavová z Mitrovic (1780). 12. Rudolf z Vrbna, syn Eugena z Vrbna ( ), budoucí nositel ádu sv. tûpána, 128

4 Hedvábné chiné bylo, moïná vzhledem ke své vysoké cenû a také jemnosti, pouïíváno ãasto na odûvy. Veltruské chiné s kvûty a papou ky zdobilo loïnici zafiízenou en suite. Látka pokr vala stûny, byla z ní zhotovena nebesa a závûsy dvou postelí, které se zde nacházely, látkou byly také potaïeny ãalouny dvou zde umístûn ch kfiesel s podruãkami a dvou Ïidlí bez podruãek. LoÏnice byla je tû vybavena stolkem, gueridonem, toaletním stolkem se zrcadlem, s umyvadlem a poháry a dále dvûma pokojov mi toaletami a kamny v podobû vla ského krbu. Okna loïnice zdobil velk závûs ze zeleného taftu s pûti hedvábn mi stfiapci. Pozoruhodná je skuteãnost, Ïe kromû uvedené loïnice bylo touto látkou, oznaãovanou jako Flamirten Tafet, ãalounûno znaãné mnoïství veltruského sedacího nábytku. Pro Veltrusy byl zhotoven rozsáhl soubor Ïidlí a kfiesel s podruãkami (Lehn Sesseln, Arm Sesseln) z bukového dfieva v pfiírodní barvû, se sedadly a opûradly s rákosov m v pletem, ve tvarovû stfiízlivé podobû stylu à la Reine. Tato kfiesla i Ïidle mûly ãalounûné sedáky, které nebyly napevno spojeny s kostrou. V malém kabinetu s lakovan mi papírov mi tapetami, pfiiléhajícím k uvedené loïnici, bylo umístûno est Ïidlí s pol táfii z této látky. Následující salon s portréty rodiny Marie Terezie byl vybaven dvanácti kfiesly s podruãkami, dvûma velk mi a dvûma mal mi pohovkami ãalounûn mi tímto chiné. Pohovky mûly ãalounûní nesnímatelné. AÏ do 60. let 20. století byly souãástí veltruského inventáfie poslední textilní ãásti tohoto mimofiádného souboru. Na snímku z roku báàsk odborník, zakladatel slávy po otci zdûdûn ch komárovsk ch (hofiovick ch) Ïelezáren a producent litiny formované v písku. 13. Marie hrabûnka Taaffe, dcera Jana Filipa Taafe a vnuãka Rudolfa Chotka, pozdûji provdaná hrabûnka Rindsmaul (1781). 14. Rudolf Taafe, syn Jana Filipa Taaffe a vnuk Rudolfa Chotka ( ), stejnû jako otec narozen v Lond nû, po svém dûdovi Nicolausi hr. Taaffe dûdil titul sedm Viscount Taaffe of Corrent and Baron of Ballymote, budoucí císafisk dûstojník, majitel NalÏov. Vzhledem k vizáïi a vûku portrétovan ch, zvlá tû dûtí, autor zfiejmû pouïil nûkteré star í pfiedlohy. Mezi zobrazen mi chybí téï druh RudolfÛv vnuk Jan Mikulá Taaffe, narozen v roce Genealogické údaje V. Pouzar, P. Ma ek. (Foto Ladislav Bezdûk, Gabriela âapková) Obr. 4. Portrét Rudolfa Chotka. Olej na plátnû, druhá ãtvrtina 18. století, anonym. V pozadí je zachycen veltrusk zámek pfied roz- ífiením a dostavbou mansardového tzv. mezipatra v budovách zámeck ch kfiídel. Na reversech nûkter ch rodinn ch portrétû, vãetnû tohoto, byla v 19. století pfiipsána jména zobrazen ch, ale s fiadou omylû, stejnû jako v inventáfii z roku (Foto archiv NPÚ ÚOP stfiedních âech v Praze) Obr. 5. Hedvábn taft chiné, tkan technikou osnovního ikatu, s motivem prouïkû, kvûtû, broskví a papou kû na tapetovém palíru jedné z veltrusk ch loïnic. Kromû tapet jím byla dekorována lo- Ïe s nebesy a mnoïství sedacího nábytku. Nevíme ov em, zda ve keré chiné na Veltrusích mûlo tent Ï vzor. Taft chiné, hedvábí, Francie, Lyon, ífie 73,5 cm, v ka raportu 112 cm, kolem poloviny 18. století. (Foto Eva Luká ová) Obr. 6. Detail papou ka s broskvemi na tapetovém palíru s hedvábn m chiné; tapety byly v minulosti, zfiejmû za ChotkÛ, amatérsky opravovány, jak zmiàují i star í restaurátorské zprávy. Není vylouãeno, Ïe na opravy byly pouïity ãásti chiné pûvodnû zdobící mobiliáfi. (Foto Eva Luká ová)

5 1964, dokumentujícím tehdej í interiérovou instalaci, je zachycena pohovka a dvû Ïidle s uveden m potahem prezentované mimo loïnici, na jejíchï stûnách byla identická textilie. Je tû za ChotkÛ byly nûkteré kusy uvedeného velkého rokokového souboru Ïidlí a kfiesel amatérsky natfieny bílou barvou, coï postihlo také pfiedmûty na snímku. Zanedlouho po zhotovení zmínûné fotografie byly pohovka a Ïidle pfii nové reinstalaci odstranûny do depozitáfie, a v roce 1975 pak pohovka zapûjãena na vybavení ministerstva kultury, odkud se podle existujících dokladû v roce 1986 vrátila zniãená, bez ãalounûní. Ani pol táfie ze Ïidlí se nedochovaly. 13 Mimo dekorací z chiné byly podle inventáfie z roku 1776 na veltruském zámku vyzdobeny tfii dal í místnosti palíry z hedvábn ch látek zvan ch pékin, které byly podle popisu v uveden ch místnostech spolu s bíl m taftem a zelen mi portami (mit Weiß Tafeten, und mit Grünen Porten eingefasten Péquin Spalieren). Tyto palíry se dochovaly ve dvou místnostech veltruského zámku, i kdyï vzhledem k úplné absenci bílého taftu nevíme, zda v pûvodní adjustáïi. Hedvábné, ruãnû malované látky pékin byly do Evropy dováïeny z âíny a patfiily vûbec k tomu nejnákladnûj ímu, ãím bylo moïno interiér dekorovat. Vzhledem k tomu byly pouïívány do mal ch kabinetû nebo jimi b valy potaïeny alkovny. 14 Dobová francouzská literatura nedoporuãovala uïití tûchto úchvatn ch látek ve venkovsk ch zámcích, mûly patfiit do nejlep ích mûstsk ch domû. Podle ãínsk ch vzorû byly pékiny také vyrábûny a malovány napfiíklad ve Francii, zvlá tû ve Valence, a pak byly zdobeny vûrn mi kopiemi ãínsk ch dekorû, ale i chinoiseriemi nebo evropsk mi motivy. 15 Na Veltrusích pékin pokr val stûny malého kabinetu pfiiléhajícího z opaãné strany k loïnici s chiné. Hedvábná látka, dodnes zde dochovaná, je zdobena malbou s dekorem nekoneãného Stromu Ïivota s rostlinn mi rozvilinami, kvûty, mot ly a ptáky, pûvodnû indick m motivem, kter Evropané pfievzali, modifikovali a pouïívali nejen pfii vytváfiení chinoiserií, ale v 18. století tento dekor importovali i do âíny. Mal kabinet byl dále zafiízen velk m zrcadlem v ãerveném vyfiezávaném rámu se stfiíbfiením, zelenû natfien m stolkem, ãtyfimi vyplétan mi Ïidlemi s pol táfii ze Ïlutého safiánu a byly zde téï dvû pfienosné pokojové toalety. Dal í místností se palíry z pékinu byla druhá, zrcadlovû orientovaná loïnice s alkovnou a kartu emi s alianãním znakem. Hedvábné tapety, zachované in situ, jsou malovány dekorem s kvûty, rostlinn mi úponky a stuhami s ma lemi evokujícími motiv krajky, kter vychází ze vzorû brokátû, tkan ch ve 20. a 30. letech 18. století. V roce 1776 byla v této loïnici dvû loïe s nebesy, se závûsy z hedvábného chiné a pfiehozy z pékinu, u kaïdé z postelí ÀÛra na zvonek z melírovaného hedvábí se stejn m stfiapcem a po tfiech kfieslech a tfiech Ïidlích s pol táfii z chiné. Zafiízení doplàoval stolek, taburet, leno ka s pol táfii potaïen mi ãervenou kûïí a bílá kamna, v inventáfii zvaná holíãská. Podle inventáfie byl pékinem tapetován je tû následující mal kabinet. Zde se tapety nedochovaly. Tento kabinet byl zafiízen lakovan m psacím sekretáfiem, stoleãkem a bíle natfienou leno kou s ãalounûním a pol táfii z ãerveného safiánu, zdobenou zlat mi hfieby. O vzhledu a osudu tapet z tohoto kabinetu nemáme bliï í údaje. Není vylouãeno, Ïe s tapetami mohlo b t pozdûji za ChotkÛ pohybováno, víme, Ïe byl odstranûn bíl taft, a pékin mohl b t soustfiedûn do jedné místnosti. Do jedné z pfiistavûn ch ãástí centrální budovy bylo situováno tfietí apartmá, jehoï stfied tvofiila velká reprezentaãní obytná loïnice, která byla tapetována Ïlut m hedvábn m dama - kem s rozmûrn m dekorem kvûtû, listû a granátov ch jablek. RovnûÏ tato tapeta je témûfi zcela zachována in situ. Celá místnost byla opût zafiízena en suite. V loïnici byla dvû loïe s nebesy, závûsy a pfiehozy ze Ïlutého dama ku, velká pohovka s ãalouny a osm vyplétan ch Ïidlí s pol táfii z téïe látky, bílá holíãská kamna, velké zrcadlo v brou eném rámu, nûkolik stolkû, toaletní stolek se zrcadlem, porcelánov m umyvadlem a poháry, dvû pfienosné pokojové toalety. Kromû tapet se z textilního vybavení do dne ní doby zachovala jedna pûvodní spodní ãást nebes, pût vnûj ích horních lambrek nû a pfiehoz pfies postel. 16 K loïnici pfiiléhal kabinet a pfiedpokoj s modrobíl mi holíãsk mi kamny, oba tapetované Ïlutou papírovou tapetou s obloïením z vlny, rámovanou li tami (mit Gelb Papierenen mit wolle Belegten, und mit Leisten eingefasten Spalieren). Podle popisu se mohlo jednat o takzvané flockpapers, sametové papírové tapety, v 18. století hojnû produkované v Anglii, pozdûji ve Francii i jinde na kontinentû. Byly vyrábûny naklihováním vlny, rozdrcené na prach, na podkladov papír, ãímï bylo dosaïeno sametového povrchu a vytváfieny vzory. 17 V obou místnostech bylo jednoduché zafiízení a postele, které mohly b t uïívány pro pfiespání doprovodu nebo slouïících. 13 Viz zápis o v pûjãce z a revers ã. 360 z roku 1975 Stfiediska SPPOP Stfiedoãeského kraje a zápis o navrácení P 164 z roku 1986 v dokumentaci zámku Veltrusy, kde je uvedeno vráceno úplnû zniãené, bez ãalounûní, jen kostra. Tato pohovka byla jiï v roce 1961 v pûvodním soupisu veltruského mobiliáfie v tzv. ãerné knize Národní kulturní komise vy krtnuta jako uïitkov mobiliáfi a pfiefiazena do DKP, na rozdíl od Ïidlí, které v knize figurovaly na stejném místû, ale byly oznaãeny zelen mi kfiíïky. Podcenûní tohoto mobiliáfie, zvlá tû kdyï existoval identicky dekorovan interiér, je zfiejmé. Je tû pfii restaurování v 80. letech byly, jak lze vyãíst z dokumentace, problémy s datací této látky, jeï byla zafiazována do poãátku 20. ãi poãátku 19. století. Celá záleïitost také dokládá problematiãnost akce tzv. zelen ch kfiíïkû, které mûly urãovat hodnotu mobiliáfiû. 14 Dawn JAKOBSON: Chinoiserie, Lond n 1993, s. 81; Alain GRU- BER, Chinoiserie. Der Einfluss Chinas auf die europäische Kunst Jahrhundert, Ausstellungskatalog, Abegg-Stiftung, Bern Riggisberg, Pro úplnost je nutné poznamenat, Ïe slovem pékin se shodnû oznaãoval je tû jeden typ tkaniny, a to látka s podéln mi, rûznû tkan mi prouïky a kvûty ve vzoru. 15 P. THORTON, cit. v pozn. 9, s. 100, 393. Thorton cituje Bimonta, autora pfiíruãky pro ãalouníky z roku 1770, kter mimo jiné uvádí, Ïe tûmito pékiny mûla vyzdoben Mme Pompadour cel zámeãek Bellevue a Mlle Dechamps, taneãnice komické opery s mnoha ctiteli vãetnû vévody Orleánského, mûla cel salon s dekoracemi z tûchto látek, které zdobily stûny i nábytek. 16 Dama ková nebesa byla, podle evidence v ãerné knize a na kartách základní evidence, povaïována za ubrus a spolu s lambrek ny uloïena v depozitáfii. Pfiehoz pfies postel, kter byl zfiejmû je tû za ChotkÛ upravován (pfie it na icím stroji), byl pouïit od 60. let 20. století v instalaci na vystavené posteli a ãásteãnû degradoval pûsobením svûtla. Podle ãerné knihy existovalo nûkolik potahû a pol- táfiû, samostatn ch i umístûn ch na kfieslech, ale vût inou byly vyfiazeny. Tento hedvábn dama ek s uveden m rozmûrn m dekorem (210 cm), zachovan v interiérech nûkolika evropsk ch panovnick ch a lechtick ch domû napfiíklad v Itálii a Anglii, je popsán Peterem Thortonem ve sbírkách Victoria and Albert Musea. Byl urãen pro ãalounické práce a byl vyrábûn v Janovû. Janovské ãalounické dama - ky byly vzorem i pro jiné evropské dílny. Viz Peter THORTON, Baroque and Rococo Silks, London 1965, s. 194, obr âalounické dama ky téï viz Barbara MARKOWSKY, Europäisches Seidengewebe des Jahrhunderts, Köln Françoise TEYNAC, Pierre NOLOT, Jean Dennis VIVIEN: Die Tapete. Raumdekoration aus fünf Jahrhunderten, Mnichov 1982, s. 66n. Podle Thortona byly flockpapers vyrábûny se stejn m dekorem, jenï byl na dama kov ch tapetách zachovan ch v loïnici tohoto apartmá, viz THORTON, cit. v pozn. 16, s P. THORTON, cit. v pozn. 9, s. 94, zároveà je zde ale také zobrazen interiér loïnice z Danzigu (GdaÀsku) z roku 1773, kde byl autor kreseb Chodowiecky spolu s ostatními hosty pfiijímán v loïnici se dvûma loïi s nebesy a se zataïen mi závûsy, s Párové postele, oddûlené ãi spoleãné, se ve Francii a Anglii roz ífiily aï s postupujícím 19. stoletím. 19 SÚA Praha, fond Fideikomis, inv. ã. 163, sign. VII E 68, karton 1230, Verzeichniß der zur Zeit des Fideicomissantrittes des Herrn Johann Rudolph Grafen von Chotek in dem Weltrusen oder insler Schloßgebäude vorhanden gewesen und beziehungweise der in 130

6 V souvislosti s v e zmínûn mi loïnicemi je pozoruhodná skuteãnost, Ïe ve v ech byla k danému roku 1776 umístûna dvû identická loïe s nebesy a pfiíslu n mi závûsy. Tento zpûsob vybavení loïnice byl napfiíklad v Anglii ãi Francii nûãím znaãnû neobvykl m. V takovéto zámecké loïnici b valo zpravidla jedno loïe, formálnû urãené pro jednu osobu, a jiná situace, pokud existovala, byla povaïována za v jimeãnou. 18 Situaci s existencí párov ch postelí v tûchto veltrusk ch loïnicích potvrzuje i dal í následn inventáfi zafiízení zámku, kter byl sepsán po roce 1820 a kter zachycuje zafiízení zámku v nepfiíli zmûnûném stavu. 19 Inventáfi také opût potvrzuje dal í okolnost uvedenou jiï v roce 1776 totiï údaj, Ïe v echny postele uveden ch tfií loïnic byly ze Ïeleza (Eyßerne Bett Stadte). 20 K nákladné v bavû veltrusk ch interiérû patfiily také malované ãínské papírové tapety (Chineßish Gefirneist- und Gemahlen Papier). Podle inventáfie jimi byly vybaveny dvû prostory. Jednou z nich je místnost za takzvan m táflovan m pokojem. âínské malované tapety z jemného r Ïového papíru byly do Evropy dováïeny ve formátu listû. V nûkter ch pfiípadech mûly tyto listy pfiedti tûné kontury vzorû, na nichï pak ãín tí malífii pracovali. Pozdûji, vzhledem k velké poptávce, kterou nesníïila ani vysoká cena tûchto artefaktû, a vzhledem k omezené nabídce byl podtisk dfievorytem roz ífien na vût í plochu listu. Angliãtí obchodníci dováïeli i nehotové podtisky a nechávali je doma dokonãovat. V sledkem byly spí e nekvalitní napodobeniny a Angliãané se snaïili získat ãínské umûlce, ktefií by byli ochotni na malbách papíru pracovat i v Evropû. 21 Listy ãínsk ch tapet urãené pro Veltrusy, znázoràující rûzná záti í, nechali majitelé zakomponovat do kartu í s rokokov mi rozvilinami a chinoiseriemi, malovan mi temperou na plátnû. Papír byl pfietfien elakem. Tato rozmûrná panneau pokr vají dodnes v echny stûny místnosti. PÛvodní motiv ãínsk ch záti í, napfiíklad literátsk ch, je na tûchto tapetách ovlivnûn evropskou malbou, jak je patrné ze snahy po ztvárnûní efektu trompe-l oeil a perspektivy vûbec. Mezi zobrazen mi exotick mi pfiedmûty nechybûjí nádoby na ãaj s nápisy s ãínsk mi znaky, které uvádûjí rûzné názvy v nich uloïen ch ãajû napfiíklad Zelenav Ïadeit, âaj barbarsk ch vojákû, Drobn ãaj, Jeskynû taoistick ch poustevníkû a dal í. Jedno ze záti í zachycuje ãínsk kalendáfi mírov ch, sud ch, tûdr ch estnácti let. 22 Kromû tûchto dekorací byl salon v 18. století vybaven postfiíbfien m svícnem se stínidlem, ãtyfimi rûzn mi psacími stoly, sedmi vyplétan mi Ïidlemi s pol táfii ze Ïlutého safiánu, hodinami v ãerné skfiíàce, malou postelí se závûsy a pfiehozem ze Ïlutého dama ku, toaletním stolkem s pfiíslu enstvím, pfienosnou toaletou a také bíl mi holíãsk mi kamny. Malovan mi ãínsk mi tapetami ve stejné úpravû byly pokryty téï stûny malého kabinetu pfiiléhajícího k první z v e zmiàovan ch loïnic. V tomto traktu piana nobile byla také pûvodnû situována retiráda s toaletou a papírov mi tapetami s ti tûn mi figurami (Papierenen Spalieren, worauf Gedruckte Figuren). Tato retiráda stejnû jako pfiedpokoj a kabinet Ïlutého apartmá zanikly pfii pozdûj í pfiestavbû, kdy zde byla vytvofiena hala vedoucí na ochoz, vyzdobená koncem 19. století loveck mi trofejemi. Pfii restaurování papírov ch tapet v malém kabinetu bylo zji tûno, Ïe zde dochované tapety s malovan mi tisky figur mají pod sebou je tû jednu vrstvu ãínsk ch tapet. 23 Z uvedeného lze vyvodit, Ïe pfii pfiestavbû byla zfiejmû ãást dekorací z retirády druhotnû pouïita do nûkter ch kartu í malého kabinetu. V této podobû se kabinet zachoval a jeho stûny zdobí tapety z ãínského papíru, na nichï jsou kromû kvûtinov ch kompozic zobrazeny elegantnû prodlouïené postavy ãínsk ch krásek, které dostaly v Evropû pojmenování Long Eliza z holandského lange eleizen a jsou známy napfiíklad z tapet anglického zámku Saltram v Devonu. Kromû Ïidlí byl tento kabinet zafiízen také zástûnou z ãínského papíru ve dfievûném rámu opatfienou dvûma postfiíbfien mi svícny, komodou a stolky. V pianu nobile zámku byl je tû jeden pokoj vyzdoben palíry s papírov mi tapetami s ti tûn m vzorem upin a ãerven ch kvûtû, které se nedochovaly. Byl vybaven psacím sekretáfiem, stolky, Ïidlí s potahem z modfie ti tûného plátna a zdobenou dfievûnou pokojovou toaletou se stfiíbrn m kováním a s bílou holíãskou mísou. Místnost byla také souãástí apartmá loïnice s tapetou z pékinu, jeï, podle alianãního znaku nad alkovnou pro loïe, bylo urãeno majiteli zámku s chotí, souãasnû s pfiilehl m pokojem pro komornou (Frauen Zimmer), v nûmï bylo, kromû star ch Ïidlí s ply em, obyãejného stolu pokrytého voskovan m plátnem a zelen m suknem a postele se stejn mi pfiehozy, nûkolik skfiíní. V nejvût í skfiíni se skladovalo bílé prádlo. SluÏka mûla ve svém pokoji téï ohfiívadlo, mosaznou pánev na fieïavé uhlí s nástavcem a ãajovou konvicí a na stûnû mal zvonek, ke kterému pravdûpodobnû vedlo propojení z loïnice. Obr. 7. Interiérová instalace zámku Veltrusy v roce 1964, tzv. salon s nástûnn m kobercem (Camin Zimmer). Je tû v první polovinû 60. let byly souãástí veltruského mobiliáfie poslední tfii kusy rozsáhlého rokokového souboru sedacího nábytku, ãalounûného chiné s kvûty a papou ky pohovka a dvû kfiesla. Více neï dvû století staré jemné hedvábné potahy byly ve velmi dobrém stavu. PfiestoÏe se na zámku zachovala loïnice s identick mi tapetov mi palíry, byly Ïidle a pohovka nejprve prezentovány v jiném prostoru, poté pfiibliïnû ve druhé polovinû 60. let odstranûny do depozitáfie a nakonec se dochovaly zcela bez ãalounû. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, foto V. Obereigner, 1964) surrogatum der abgängigen dem Fideikommiße zugewiesenen zunächst änlichen Einrichtungsstücke und sonstigen Geräthschaften, po Inventáfi mohl b t pofiízen v souvislosti s pozûstalostním fiízením roku 1824, kdy zemfiel Jan Rudolf Chotek. Dal í veltrusk inventáfi z roku 1864 je uloïen v SOA Praha, Velkostatek Veltrusy, inv. ã. 1975, kart Nejednalo se ani o Ïeleznou konstrukci nad postele pro nebesa, neboè toto zafiízení, tam kde bylo, inventáfi z roku 1820 dûslednû popisoval a jiné kovy také pfiesnû pojmenovával. Vzhledem k nákladnému vybavení loïnic nemohlo jít o ordinari, obyãejné nábytkové kusy. Existence takového Ïelezného nábytku ve tfietí ãtvrtinû 18. století není neznámá (b val i polychromovan ), ale je znaãnû ojedinûlá. Snad v skyt tûchto artefaktû ve veltruském zafiízení souvisí se skuteãností, Ïe prostfiednictvím manïelky Rudolfa Chotka a pozdûji Rudolfova nevlastního syna Eugena hrabûte z Vrbna rodina vlastnila komárovské Ïelezárny. Ty sice v uvedené dobû podobné pfiedmûty bûïnû neprodukovaly, ale v jimeãné kusy, napfiíklad pro majitele, bylo moïno vyrobit. V této dobû v ak Ïelezárny produkovaly spí e pfiedmûty kované neï odlévané. Nelze v ak pfiedpokládat, Ïe by v e zmínûné litinové dekorace veltrusk ch kamen a dal í artefakty z tohoto materiálu i ze Ïeleza v areálu zámku a zahrady mohly b t zhotoveny jinde neï v manufaktufie majitelû. 131

7 8 9 Na reprezentaãním patfie v tomto traktu mûl svûj pokoj i komorník (Anstossende Cammer Dienerzimmer), a to za retirádou obloïenou holandsk mi kachly (Retirade wo die Wände mit Holändischen Ziegln belegt), která byla kromû pfienosné toalety vybavena i bidetem. Pokoj komorníka byl zafiízen podobn m nábytkem jako v pfiípadû komorné, ohfiívadlem, zvonkem na stûnû a obyãejn mi hnûd mi kamny. V tomto traktu byl téï jeden pokoj uvádûn jako uzamãen, kter inventáfi nepopisoval. Centrem spoleãensk ch ãástí zámku byl jiï v e zmínûn kruhov velk sál s portréty Václava Antonína a Rudolfa Chotka. V tomto sále se nacházel tehdy jedin veltrusk závûsn lustr, velk, kfii Èálov, na estnáct svící, 24 osm zrcadlov ch nástûníkû na dvû svíce ve zlat ch rámech, dva mosazné pozlacené nástûníky na tfii svíce, velk stûl skládající se ze tfií ãástí se zelen m soukenn m ubrusem a dvacet jedna vyplétan ch Ïidlí s pol táfii ze Ïlutého safiánu, které, pokud nebyly právû pouïívany, stály i zde nepochybnû podél stûn, jak bylo v této dobû obvyklé. Je zde také uveden vla sk krb s malovanou zástûnou, Ïelezn m krbov m pfiíslu enstvím a biskvitov mi figurkami na fiímse a dvû dodnes dochované prosklené skfiínû se sklenûn m oknem i dvefimi, zamãené, vyloïené Ïlut m taftem, kde bylo uloïeno velké mnoïství nejcennûj ího zámeckého skla a porcelánu, vãetnû, jak je z popisu patrné, souãástí porcelánové nástolní stfiedové ozdoby. Inventáfi zmiàuje i pût záclon z bílého plátna na polovinu z deseti velk ch ováln ch oken v kupoli sálu, které byly ovládány systémem ÀÛr a tyãí. Z velkého sálu se francouzsk mi okny dalo vyjít na balkon ãi venkovním schodi tûm na ãestn dvûr zámku. Vedly odtud také dvefie do ãtyfi stran. Jednûmi se vstupovalo na schodi tû a dále do pfiedpokoje nového schodi tû, z dal ích tfií se vcházelo do místností, které funkãnû navazovaly na spoleãensk charakter velkého sálu. Byla to obrazárna, zdobená lambrisov mi li tami, jejíï stûny, kromû dvou portrétû Jana Karla Chotka a Josefa Kinského, bratra hrabûnky Aloisie Stephanie pokr valo 43 pláten se Ïánrov mi a mytologick mi námûty a se záti ími v ãern ch rámech se zlacen mi vyfiezávan mi rohy. Místnost byla zafiízena komodou s mramorovou deskou, stolky, dvûma deskami s náãiním pro hru v kostky, vyplétan mi Ïidlemi bez ãalounû, sklenûnou girandolou s postfiíbfien m stínítkem a bíl mi holíãsk mi kamny. Díky popisûm obrazû v obou inventáfiích víme, Ïe nejménû polovina obrazû je zachována, vãetnû rozmûrného plátna zobrazujícího pfiíbûh vû tce Fínea ohroïovaného Harpyjemi ãi obrazu s muïem ve zbroji, kter inventáfi uvádí jako portrét ÎiÏky. 25 Obr. 8. Hedvábn malovan pékin na tapetovém palíru loïnice dal- ího veltruského apartmá s motivem orientalizujících kvûtû a úponkû na pozadí dekoru stuh a ma lí vytváfiejících vzor krajky (à la dentelle). Jako pékin byly v uvedené loïnici oznaãeny i pfiehozy pfies dvû loïe s nebesy a závûsy z chiné. Malovan pékin, hedvábí, Francie, ífie cca 70 cm, v ka raportu 35 cm, 30. léta 18. století. (Foto Eva Luká ová) Obr. 9. Hedvábn malovan pékin na tapetovém palíru malého kabinetu veltruského apartmá s motivem nekoneãného Stromu Ïivota s kvûty pivonûk, úponky, ptáãky a mot ly. Malovan pékin, hedvábí, Kanton nebo Francie, ífie tkaniny cca cm, v ka raportu 97 cm, kolem druhé ãtvrtiny 18. století. Vzhledem k ífii tkaniny mûïe b t látka ãínsk m exportem. V Novém paláci zámku Sanssouci je zachována tapeta pékin témûfi identického dekoru, av ak bez ptáãkû, uvádûná jako malovaná v Nûmecku podle ãínsk ch vzorû. Viz Heinrich J. Schmidt, Alte Seidestoffe, Braunschweig Berlin 1958, s. 382, 388n. (Foto Eva Luká ová) Obr. 10. Hedvábn dama kov tapetov palír z velké veltruské loïnice tfietího apartmá s motivem kvûtû, listû a granátov ch jablek. Tímto dama kem s rozmûrn m vzorem byla dekorována také dvû lo- Ïe s nebesy a sedací nábytek v uvedené místnosti. Îlut dama ek, hedvábí, ífie tkaniny 59 cm, v ka raportu 210 cm, zfiejmû Itálie, Janov, nebo rakouská dílna napodobující janovské dama ky, léta 18. století. (Foto Ladislav Bezdûk, Gabriela âapková) 21 F. TEYNAC, P. NOLOT, J. D. VIVIEN, cit. v pozn. 17, s Zobrazen list z kalendáfie pokraãuje tûmito slovy: Císafisk úfiad pro astronomii a kalendáfi, uctivû se fiídû pfiíkazem Jeho Veliãenstva, vypracoval a vytisknul na základû matematick ch principû kalendáfi, kter zvefiejàuje a uvádí v platnost v âínû. Za pfieklad dûkuji dr. Miroslavu Luká ovi. 132

8 Obrazárnou se procházelo do velkého salonu s portréty rodiny Marie Terezie v bíl ch, pozlacen ch rámech, vybaveného pfiístûnn mi stolky s mramorem a velk mi zrcadly s bohatou rokokovou fiezbou a zlacením a také krbem se zrcadlem a s holandsk mi kachly. Takto se salon dochoval neporu en in situ i s pûvodními mosazn mi nástûnn mi svítidly s porcelánov mi kvûty. Kromû zmínûného sedacího nábytku s chiné se zde v roce 1776 nacházely nástolní svícny z porcelánu, mosazné s porcelánov mi kvûty a sklenûné girandoly, nûkolik stolkû a také portrét Rudolfa Chotka. Krb zdobilo porcelánové pot-pourri, figurky a busty. Do táflované, dfievem obloïené místnosti s krbem a zrcadlem (Außgetafleten Zimmer) se rovnûï vcházelo z velkého sálu a byla zde vystavena rodinná portrétní galerie v ãern ch rámech se zlatou fiezbou v rozích, portrét arcibiskupa Antonína Petra Pfiíchovského, se kter m byla rodina v blízkém vztahu, pastel s portrétem Marie Terezie a také sklenûné vitríny s porcelánov mi jezdeck mi so kami císafiovny a Franti ka Lotrinského. Dal í vybavení zahrnovalo mimo jiné hodiny v ãerné, bronzem zdobené skfiíàce na podstavci, vyplétané Ïidle bez pol táfiû, stolek a na krbu mnoïství porcelánov ch figurek a ovoce. 26 Vedlej í mal táflovan kabinet, dochovan stejnû jako pfiede lá místnost, byl vyzdoben esti zrcadly v obloïení, tfiemi vyplétan mi Ïidlemi s chiné, dfievûn mi ãínsk mi figurkami a figurkami z biskvitu. Obû místnosti mûly v táflování skfiínû. V malém kabinetu v nich bylo uloïeno mimo jiné mnoho kusû stolního porcelánu. Lze pfiedpokládat, Ïe táflovaná místnost s krbem slouïila také jako jídelna, jak je patrné z jejího zafiízení i z absence textilií, jejichï omezení v prostoru, kde se stoluje, bylo doporuãováno. Pro stolování pfii vût ích spoleãensk ch pfiíleïitostech byly jistû vyuïívány i jiné prostory, napfiíklad velk sál. âtvrt mi dvefimi se z velkého sálu vcházelo do krbového pokoje (Camin Zimmer), kter byl zdoben lambrisov mi li tami. Tato místnost s vla sk m krbem byla zafiízena obyãejn m stolem a dlouhou pohovkou bez opûradla s potahem z ãervené polohedvábné látky a dvûma Ïidlemi se star m ãerven m ply em. V pozdûj í dobû podstoupila znaãné úpravy, neboè krb byl z místnosti odstranûn. Nákladné zafiízení piana nobile zejména drahé látky bylo, jak je v inventáfii popsáno, dûkladnû chránûno. Ve v ech místnostech byly stûny s hedvábn mi palíry zcela zakryty ochrann mi textiliemi. V loïnici s chiné a ve tfiech místnostech s pékinem byly povlaky zhotoveny ze zeleného grádlu (Grünen Gratl), povlaky z této látky zakr valy také nebesa a závûsy v ech loïí z chiné v obou loïnicích a byly i na ve ker ch pohovkách, kfieslech a Ïidlích, jeï mûly potahy z chiné, a to ve v ech místnostech. V loïnici s ãalouny ze Ïlutého hedvábného dama ku byly stejn m zpûsobem chránûny obû postele s nebesy. Zakr val je povlak z plátna, stejnû jako pohovku a potahy Ïidlí. Závûsem ze zeleného grádlu byly také zastfieny portréty Václava Antonína a Rudolfa Chotka ve velkém sále a do obalu z grádlu byl zahalen i kfii Èálov lustr. Inventáfi také dokládá k danému roku 1776 existenci dfievûn ch Ïaluzií na oknech (Schalou Gattern), a to ve vût inû místností piana nobile i pfiízemí. Pfiízemí hlavní budovy zámku se salou terrenou mûlo po obou stranách tohoto ústfiedního prostoru místnosti s pozoruhodnou v zdobou. Na jedné stranû to byl krbov pokoj (Camin Zimmer) s iluzivní dekorací stûn s mu liãkami. Kromû krbu, kter je zde zachován, byla ve stûnû v kartu ích zazdûna ãtyfii malá oválná zrcadla a nad krbem byl v oválném rámu umístûn portrét svobodného pána ze ScheidlerÛ, otce Marie Terezie, provdané Chotkové. Zafiízení doplàovaly Ïidle se sedadly i opûráky ãalounûn mi ãervenou polohedvábnou látkou, dvû dfievûné postele se závûsy z ãervenozeleného ti tûného plátna a paraván. V klenek ve stûnû slouïil jako retiráda a byla zde umístûna pokojová toaleta. Oddûloval jej závûs ze zelené látky. Takzvané malované pokoje v tomto traktu byly zafiízeny stoly a gueridony, velk mi pohovkami se Ïlutozelen m polohedvábím s kvûty nebo s ply em a Ïidlemi ze stejné polohedvábné látky. Ve dvou z nich byly malé postele se závûsy a pfiehozem ze zeleného taftu. Nechybûly toaletní stolky a pokojové toalety. V jednom z malovan ch pokojû se dodnes zachovaly zbytky pûvodní v malby s chinoiseriemi ve stylu Jeanna Pillementa. V opaãném traktu pfiízemí byl ústfiední místností takzvan prostfiední neboli kabinetní pokoj (Mitleren oder Cabinet Zimmer), umístûn zrcadlovû ke krbovému pokoji. Jeho v zdoba se nezachovala. Inventáfi zaznamenává, Ïe v jeho stûnách bylo zazdûno sedm mal ch ováln ch zrcadel. Z pokoje se vstupovalo do dvou mal ch kabinetû, které mají dodnes patrnou v zdobu s v malbou a tuky s mu liãkami. Ve v ech tûchto místnostech byly obyãejné stoly se zelen m ply em, v kabinetním pokoji zelen závûs na okna a Ïidle potaïené zelenobíl m ply em,

9 v postranních kabinetech Ïidle bez ãalounû a malé postele se závûsy a pfiehozem ze zelenobílého polohedvábí, gueridony, pfienosné toalety, vû áky na aty. V tomto traktu, zfiejmû na místû pozdûj ího chotkovského divadla, byly dal í pokoje, zafiízené v modrém tónu, z nichï jeden s lambrisov mi li tami byl modfie vymalován a dal í dva mûly palíry z modfie ti tûného plátna, lambrisové li ty a hnûdá kamna. âalouny nábytku byly buì z modfie ti tûného plátna, nebo z modrého ply e. V jedné z místností byla postel s modfie poti tûn mi závûsy, v dal í se závûsy se zeleného taftu a je tû jedna malá postel ze závûsy oznaãen mi téï jako pékin. V pfiízemí levého kfiídla se nacházelo hospodáfiské zázemí zámku: velká kuchynû, pekárna a mnoho místností pro sluïebnictvo zafiízen ch prost m nábytkem a nûkde téï obyãejn mi hnûd mi kamny. Látky pouïité na pfiehozy a deky byly vût inou soukenné ãi z voskovaného plátna, lo o rûzné staré kusy, odloïené Ïidle se star m ply em, obyãejné pfienosné toalety a vû áky na aty. Postelí je uvádûno velké mnoïství, jen v pokoji zvaném lokajsk (Laquecii Zimmer) je jich uvedeno sedm, jedna postel byla také umístûna pfiímo v pekárnû. KuchyÀ byla vybavena dvûma velk mi Ïelezn mi trojnoïkami v ohni ti, jeï byly spojeny tyãemi, ãtyfimi obyãejn mi stoly, Ïidlí a policemi. Ukládalo se zde ve keré mûdûné, mosazné, Ïelezné a plechové kuchyàské nádobí a náãiní i obyãejná kamenina. V pekárnû byla hnûdá kamna, velká skfiíà s dvefimi, police, dva stoly, vály a prkna na krájení a postel. Ke kuchyni pfiiléhaly kvelby, v prostoru pod schody bylo skladováno dvanáct koïen ch mûchû na vodu pro pfiípad poïáru a velká mosazná stfiíkaãka s pfiíslu enstvím. V takzvaném mezipatfie levého zámeckého kfiídla soupis uvádí pokoje s v malbou, zafiízené vût inou obyãejn m nábytkem, stoly, star mi Ïidlemi s ply em, suknem nebo bez potahu, Ïidlemi s modfie ti tûn m plátnem, postelemi s nebesy a závûsy z téïe látky, ãi z hnûdû prouïkované bavlny. V pravém kfiídle byla v pfiízemí cukrárna (Zuckerbackerey) se Ïeleznou vyzdûnou pecí, se dvûma stoly, bednami na su ení, policemi a zamãen mi skfiínûmi, jejichï klíãe byly uschovány v rukách Její Excelence. Ve skfiíních se uchovával jídelní a ozdobn porcelán i holíãská kamenina, v e v poãtu nûkolika set kusû, vãetnû velk ch servisû, orientálního porcelánu, so ek s podstavci a zrcadlov ch podnosû na dezerty. Bylo zde také uloïeno kuchafiské a cukráfiské náãiní pro v robu sladkostí a dezertû. Zafiízení doplàovala hnûdá kamna a obyãejná postel. Vedlej í kuchyàka cukrárny byla opatfiena dvûma stoly. Pokoj cukráfiû byl vybaven stolem, star mi Ïidlemi, dvûma postelemi a vû ákem. V pfiízemí bylo umístûno nûkolik lépe zafiízen ch pokojû, z nichï jeden byl potaïen palíry z ãervenû kvûtované látky. Závûsy z této látky mûl na oknech, na posteli s nebesy, stejná tkanina byla i na potazích nábytku. Bylo zde také velké zdobené zrcadlo. Jiné pokoje mûly ãalouny a závûsy postelí z hedvábí, nûkdy uvá- Obr. 11. Velk sál veltruského zámku na historické fotografii z pfielomu 19. a 20. století. Na ováln ch oknech smûrem na jih byl stále je tû zachován systém ochrann ch záclon s tyãemi a ÀÛrami popsan v inventáfii v roce Jak je ze snímku patrné, ÀÛry byly taïeny skrz dodnes existující otvory v fiímse a uchyceny na oãka na stûnách, která jsou rovnûï dochována. Sál byl v dobû zhotovení fotografie zafiízen mimo jiné Ïidlemi s v pletem z pûvodního rokokového veltruského souboru. Otevfiené dvefie umoïàují pohled pfies obrazárnu do salonu s portréty císafiské rodiny, kde lze zahlédnout ãásti bílozlatého souboru ve stylu druhého rokoka. (Foto Eckert ãi Duras, kolem roku 1900, fotoarchiv NPÚ ÚP) 23 Restaurování v umûleckém fiemesle. V stava Stfiediska státní památkové péãe a ochrany pfiírody Stfiedoãeského kraje. Praha 1968, s Dal í dva rozbité byly uloïeny v kvelbu. 25 AÏ na nûkolik v jimek jsou uvedené obrazy po fiadu desetiletí ulo- Ïeny v depozitáfiích, kde byla provedena jejich identifikace. Mnohé z nich zdobily rûzné prostory zámku v dobû, kdy Veltrusy nav tívil F. Velc, autor soupisu památek ve Slánském okresu, kter uvádí nûkolik v born ch prací ze staré koly hollandské a rozmûrn sen pr krále alamouna. Viz F. VELC: Soupis památek historick ch a umûleck ch v politickém okresu Slanském, 1904, s Mimofiádné porcelánové artefakty, které inventáfi uvádí, souvisejí jistû s aktivitou Rudolfa Chotka jako ministra v ãele Hof Banko-Deputation, kdy mûl mimo jiné na starosti vídeàskou porcelánku, kterou jako ztrátov soukrom podnik pfievzal stát. Pod Rudolfov m fiízením se porcelánka vypracovala k úspûchu a ke kvalitní produkci po umûlecké i technické stránce. Uvedená souso í z vídeàského bílého porcelánu budou zfiejmû souãástí modelérské tvorby Johanna Josepha Niedermayera. Ze zafiízení táflovaného pokoje se nezachoval jen porcelán, ale i vût ina portrétû, vãetnû portrétu arcibiskupa Pfiíchovského. 134

10 dûné jako staré. V takzvaném mezipatfie pravého kfiídla bylo nûkolik místností, které soupis oznaãuje jako témûfi nezafiízené. V jimkou je místnost biliáru na konci kfiídla smûrem k hlavní budovû, vyzdobená v malbou a vybavená kuleãníkov m stolem se zelen m suknem a ochrann m pfiehozem z plátna, s tágy a koulemi, s ãervenou pohovkou, kfiesly a Ïidlí, v e se star m ãerven m polohedvábn m potahem. Souãástí inventáfie byl také popis pfiedmûtû zámecké kaple umístûné v pfiízemí tohoto kfiídla. Kaple byla zasvûcena Pov ení sv. KfiíÏe, její oltáfi s pozlacen m tabernáklem a krucifixem zdobily ãtyfii pozlacené svícny a po stranách postavy dvou andûlû, fiezané ze dfieva a postfiíbfiené. Kromû pozlacen ch a postfiíbfien ch relikviáfiû, lamp a monstrance, lavic a dal ího vybavení zde bylo uloïeno liturgické náãiní a textilie a misály. Mezi me ními rouchy jsou nûkterá popisována jako zhotovená z bílé bohatû stfiíbrné látky se stfiíbrn mi portami, ze zlaté látky, na níï je zlat kfiíï a stfiíbrné tkané kvûty, ze stfiíbrného moaré s ãern m sametov m kfiíïem a zlat mi portami. 27 Dal í roucho bylo zhotoveno ze Ïlutobílé vlnûné látky a náleïela k nûmu Ïlutá tola a manipul z taftu stejnû jako velum se stfiíbrnou krajkou a ostatní pfiíslu né souãásti. Poslední popsané roucho bylo z ãerné vlny s bíl mi pruhy z taftu a stfiíbrn mi díly a s ostatními náleïitostmi ze stejné látky. Soubor dále obsahoval jednotlivé, z rûzn ch látek zhotovené souãásti jako toly, manipuly, vely, nûkteré uvádûné jako zlatem tkané, jiné z hedvábí, alby staré i nové, humerál i dva pol táfie z hedvábného moaré a dvû pokr vky na oltáfi. Inventáfi z roku 1776 byl sepisován v dobû, kdy na zámku rodina nepob vala a mnohé pfiedmûty byly zakryté. Pefiiny, pol táfie a matrace, péfiové s barchetem, plátnem a taftem pro majitele a Ïínûné, slamûné ãi s v plní z bavlny (popfiípadû patné, odloïené) pro úfiedníky a sluhy byly uloïeny v hospodáfiství, stolní a loïní prádlo se skladovalo v hlavní budovû ve velké skfiíni pfiedpokoje nového schodi tû. Vedle mnoïství povleãení zde byly uschovány ubrusy a ubrousky, a to mimo jiné dva velké hrabûcí soubory. Jeden z nich, oznaãen jako stolní látky od Kinsk ch (Kynskishes Tiesh Zeug), byl zakoupen roku 1763 a mûl kvûtinov vzor. Pfiedpokládáme, Ïe se jednalo o bíl lnûn dama ek, materiál, kter byl pro tento úãel pouïíván. 28 Soubor obsahoval jeden ubrus dlouh tfiináct a pûl ãesk ch loktû, ãtyfii ubrusy stfiední délky o sedmi a pûl loktech a ãtyfii malé ubrusy o pûti a tfiech ãtvrtinách lokte. K tomu patfiily stejné ubrousky, a to osm takzvan ch ãtvrtinov ch, dvanáct tfietinov ch, estnáct poloviãních a sto dva cel ch. Druh velk soubor, jemné stolní látky od Chamaré (Chamareishes Feines Tiesh Zeug) s kvûtinov m vzorem na hladkém podkladu, obsahoval jeden velk ubrus, jeden mal, edesát tfii jednotliv ch servítkû, ãtyfii pûtinové, osm ãtvrtinov ch a dvanáct tfietinov ch. Kromû tûchto souborû bylo na zámku uloïeno je tû mnoho dal ích, obyãejnûj ích souborû, napfiíklad hor í od Chamaré nebo ubrusy a ubrousky pro úfiedníky Mesß-Gewandt von weisen Sielber reichen Zeug mit Sielbernen Porthen, deto von D(r)ap d or, wo Creytz Goldene, in denen seithen Theillen Sielberne Blumen eingewürcket, Mesß-Gewänder von Sielber Moir mit Schwartz Sammeten Creutz, und Goldenen Porthen. 28 Margueritte PRINET: Le Damas de Lin. Histoire du XVIe au XIXe Siècle, Foundantion Abegg, Bern Fribourg Obr. 12. PÛdorys piana nobile veltruského zámku. Na centrální kruhov velk sál (1) navazují dal í místnosti zcela spoleãenské funkce: obrazárna (2), salon s portréty císafiské rodiny (3), táflovan pokoj s rodinn mi portréty (12), krbov pokoj (11). Na ty pak navazují apartmány s loïnicemi (5, 7, 17), kabinety (4, 6, 8, 16, 18), pfiedpokoji (9, 19, 21), retirádami (10, 14) a pokoji pro komorníka (15) a komornou (20) a jiné místnosti (napfiíklad charakteru pracovny) s dal- ím lûïkem (13). Také tyto prostory byly souãástí reprezentaãních místností a s v jimkou místností pro sluïebnictvo mûly v echny nákladnou v zdobu a zafiízení, a to vãetnû retirád. V pfiípadû v znamn ch náv tûv byly apartmány urãeny hostûm, v nejv znamnûj ích pfiípadech (pfii náv tûvû z panovnického domu) i vãetnû apartmánu majitelû. Toto rozvrïení se s nûkter mi zmûnami udrïelo pfies celé 19. století (dokládá je také inventáfi z roku 1864) aï do zestátnûní zámku. Pfii zpfiístupnûní zámku pak autofii interiérové instalace vytváfieli názvy a funkce prostor podle vlastní pfiedstavy, nerespektovali loïnice ani dal- í místnosti a dali prostorûm zcela smy lené názvy, jako pfiijímací salon pûvodní loïnici, kufiáck salon kabinetu s papírov mi tapetami a podobnû, jak dokládá zachovaná dokumentace z NPÚ ÚP. Obr. 13. Pohled na zámek Veltrusy na historické fotografii z konce 19. století. Budova zámku, zachyceného podle okolní vegetace uprostfied roku, má v echny Ïaluzie na oknech zavfiené. Îaluzie a okenice piana nobile i dal ích ãástí zámku se otevíraly zpravidla pokud pfiijeli majitelé a ani v tomto pfiípadû nemuselo jít o v echna okna. Vzácné interiérové dekorace a mobiliáfi, zejména v ak hedvábné a papírové tapety byly takto od 18. století chránûny. Inventáfi z roku 1776 dokládá existenci Ïaluzií na mnoha oknech hlavní budovy i kfiídel. Po zpfiístupnûní zámku vefiejnosti se situace zcela zmûnila, zejména v ak po odstranûní Ïaluzií v 80. letech 20. století. (Foto Eckert ãi Duras, kolem 1900, fotoarchiv NPÚ ÚP)

11 Obr. 14. âínské papírové tapety s motivem záti í v jedné z místností piana nobile veltruského zámku. Jednotlivé listy byly v 18. století adjustovány do dekorativních panneaux v podobû vitrin s rokokov mi rozvilinami a chinoiseriemi s kvûty a ptáãky, malovan mi temperou na plátnû. Povrch byl pfietfien elakem. âína, malba na papíru s jemn m podtiskem, kolem poloviny 18. století. (Foto NPÚ ÚOP stfiedních âech v Praze) Obr. 15. âínské papírové tapety s kvûtinov mi motivy a motivy figur ãínsk ch dam, zvan mi Long Eliza, v dal ím kabinetu apartmá s loïnicí dekorovanou chiné. RovnûÏ zde byly jednotlivé listy adjustovány do dekorativních panneaux s rokokov mi ornamenty malovan mi temperou na plátnû. Povrch byl pfietfien elakem. Pod figurami je je tû jedna vrstva ãínsk ch tapet. âína, malba na papíru s podtiskem, kolem poloviny 18. století. (Foto NPÚ ÚOP stfiedních âech v Praze) Obr. 16. Dochované pûvodní souãásti nebes z jedné z postelí loïnice dekorované Ïlut m hedvábn m dama kem. Spodní ãást nebes, ruãnû itá, s lambrek nem zdoben m Ïlutou hedvábnou portou a podloïená plátnem, byla mylnû povaïována za ubrus. Zachovaly se v echny ãtyfii vnûj í lambrek ny s portami a je tû jeden z druhého loïe a také jeden pfiehoz pfies postel, pozdûji pfie it. (Foto Ladislav Bezdûk, Gabriela âapková) Obr. 17. Detail spodní (vnitfiní) ãásti nebes z jedné z postelí loïnice dekorované Ïlut m hedvábn m dama kem. V echny ãásti loïe z dama ku vãetnû pfiehozu byly podloïeny lnûn m plátnem. Na detailu jsou patrné ob ité dírky zfiejmû pro krouïky pfii horním okraji, ob it otvor, kter m byla protaïena tyã, a zachované tkanice, kter mi byla nebesa pfiivázána k tyãi. (Foto Ladislav Bezdûk, Gabriela âapková) 136

12 V pfiízemí pravého kfiídla byly také uskladnûny dal í pfiedmûty. V takzvaném majolikovém kvelbu byly uloïeny pfiedmûty z holíãské kameniny, majoliky, obyãejné hrnãiny i skla. Skladovaly se zde cínové, mosazné a plechové pfiedmûty i rûzné lampy, nûkteré zvané noãní. Zde se také nalézal kvelb, ve kterém byly uskladnûny rûzné staré, odloïené nebo právû nepotfiebné pfiedmûty. Jeho obsah je velice zajímav. Ze seznamu se dozvídáme, Ïe zde bylo napfiíklad pût star ch nizozemsk ch tapiserií (Nieder Lander Spallier), oznaãen ch jako rozpadlé a zpuchfielé, které kdysi nepochybnû zdobily interiéry zámku, a také ãtyfii roztrhané na plátnû malované palíry. Byly zde rûzné závûsy staré i novûj í, Ïluté látkové palíry a dal í vybavení ze zru ené kaple, star prûhledn plátûn malovan závûs, staré koberce, nûkteré z hedvábného ply e (alte Felba Tepiche), nábytek, nádoby, polní lûïko. Skladovaly se zde také dvû velké plachty z cvilichu se Ïelezn mi tyãemi, které, jak je uvedeno, patfiily nad zámecké galerie. Snad pfiíleïitostnû kryly místa, kudy se v patfie ze zámku procházelo do boãních kfiídel, nebo terasové a balkonové prostory u hlavního sálu. V tomto skladu bylo také uloïeno vybavení chotkovského ífu lodice, na které se panstvo plavilo po vltavském rameni v parku. Lodice mûla dva pfiehozy pfies boky z cvilichu zdobené zelenou ÀÛrou, horní pfiehoz (pro baldach n) stejnû zdoben, k nûmu obrácen (spodní) stejnû zdoben pfiehoz ze surového plátna s volánem a zelen mi stfiapci, osm závûsû z cvilichu, devût butonû s péfiov mi kyticemi na rohy a star koberec na podlahu. Bylo zde i obleãení lodníkû (Schief Leuthe) sestávající se z cvilichového kabátce zdobeného zelenou ÀÛrou aplá- tûné kazajky, ze zelen ch plátûn ch kalhot, páru bíl ch a páru zelen ch vlnûn ch punãoch, bot s tkanicemi z vodovzdorné usnû, z bílé plátûné a vlnûné vázanky, ze stejné zelené vázanky a vysokého klobouku potaïeného ediv m plátnem s péfiovou kyticí. Peãliv soupis zámku Ostrov ve Veltrusích, pofiízen Janem KfiíÏkem roku 1776, je jedním z nejobsaïnûj ích historick ch pramenû, prostfiednictvím kter ch mûïeme nahlédnout do podoby a ãásteãnû i do Ïivota na ãeském zámeckém sídle druhé poloviny 18. století. Je pozoruhodné, Ïe takov to dokument byl zachován právû pro zámek, jehoï interiéry se vyznaãují mimofiádnou autenticitou, v na em prostfiedí vzácnou. Vût ina v zdoby, kterou KfiíÏek na veltruském zámku zaznamenal zejména v pianu nobile, se dochovala beze zmûn vãetnû krbû, kamen, holandsk ch kachlû na mnoha místech, zrcadel, pfiístûnn ch stolkû, táflování i tapet. Identifikováno a dohledáno bylo i mnoho pfiedmûtû mobiliáfie, které se na zámku tehdy nalézaly, i kdyï nûkteré z nich strávily v depozitáfii více neï padesát let. Zámek byl souãástí fideikomisu a byl sv mi majiteli etrnû uchováván. Touhu po sídle v novém stylu si dûdic panství Jan Rudolf Chotek realizoval v stavbou zámku Kaãina. Úpravy postihly veltrusk zámek jen okrajovû a soustfiedily se zejména do prostoru zámeckého parku a do kfiídel budovy. Ve druhé polovinû 19. století byl zámek obohacen mimo jiné i o rozsáhl, decentnû tvarovan soubor nábytku ve stylu druhého rokoka, kter zachované interiéry harmonicky doplnil, stejnû jako v první polovinû 20. století zfiejmû i akvizice manïelky posledního majitele, Livie Chotkové, která se zajímala o v chodoasijské umûní. Zámek Veltrusy tak dnes bezesporu patfií mezi na e nejcennûj í pfiíklady autentického interiéru 18. století Uvedené soubory zfiejmû pocházejí z hrabûcích manufaktur. Hrabû Chamaré vlastnil textilní manufakturu v Pot tejnû. Josef Kinsk, bratr hrabûnky Aloisie Stephanie Chotkové, vlastnil textilní manufakturu na svém sloupském panství a mimoto i manufakturu na v robu zrcadel, kde na práci pfii zhotovování bohatû fiezan ch dfievûn ch rámû pro zrcadla zamûstnával Antonína Maxe, dûdeãka sochafie Emanuela Maxe. 30 Studie vznikla jako souãást fie ení institucionálního v zkumného úkolu Národního památkového ústavu ústfiedního pracovi tû Mobiliární fondy hradû a zámkû a jejich zhodnocení v rámci celoevropského kontextu. Je souãástí práce na reinstalaci zámku Veltrusy. Za spolupráci dûkuji PhDr. Vûfie Smolové a dal ím kolegûm ze Státního oblastního archivu v Praze, PhDr. Evû Hájkové, vedoucí správy zámku Veltrusy, pracovníkûm fotooddûlení NPÚ ÚP a dal ím. Obr. 18. Salon s portréty Marie Terezie, Franti ka Lotrinského a jejich dûtí ve zlat ch a bíl ch rámech patfiil ke spoleãensk m místnostem piana nobile a mûl charakter místnosti naz vané ãasto Compagnie Zimmer (salon de compagnie). V salonu se, podobnû jako v jin ch místnostech zámku, zachovalo velké mnoïství prvkû pûvodního vybavení in situ: kromû v malby a portrétû téï zrcadla ve vyfiezávan ch rámech s pûvodními zrcadlov mi skly a pfiístûnn mi stolky, krb s holandsk mi kachly, pfiíslu enstvím a s autentick m krbov m zrcadlem, dále mosazná nástûnná raménka s porcelánov mi kvûty na svém pûvodním místû, v depozitáfiích pak dal í mobiliáfi. V 19. století byl interiér doplnûn bílozlat m nábytkov m souborem s kfiesly a pohovkami ve stylu druhého rokoka, potaïen mi ãalounem s kvûty a ptáãky v kartu ích. Tyto ãalouny byly v 80. letech 20. století nahrazeny kopiemi. (Foto NPÚ ÚOP stfiedních âech v Praze) 137