ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Č.j.: 1 T 163/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud v Příbrami rozhodl v hlavním líčení konaném dne 9. ledna 2018 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Renaty Klatovské a přísedících Jany Bendové a Bohumily Honcové, Obžalovaný takto: narozen.. v Příbrami, dělník, trvale bytem, okres Příbram, je vinen, že dne ve 14:58 hodin na silnici č. II/118 na křižovatce s místními komunikacemi ulicemi Husova a Pod Váhou, v obci Jince, okres Příbram, jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, rz., ve směru jízdy od obce Rejkovice na obec Příbram, porušil ustanovení 21 odst. 5 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů tím, že při odbočování vlevo do ulice Pod Váhou nedal přednost v jízdě protijedoucímu osobnímu motorovému vozidlu tov. zn. Dacia Sandero, rz. řidičky, následkem čehož došlo k nárazu přední částí vozidla Dacia do pravé zadní části vozidla Škoda, kdy vozidlo Škoda bylo po střetu s vozidlem Dacia odraženo do ulice Pod Váhou, kde došlo k nárazu přední části vozidla do nezletilé chodkyně, nar. a, které šly ulicí Pod Váhou ve směru od ulice Slavíkova a následně došlo k nárazu vozidla Škoda do zdiva domu čp., následkem čehož chodkyně utrpěla odložení hlavičky III. záprstní kůstky levé nohy, zlomenu základy I. článku V. prstu levé nohy, vymknutí v kloubech mezi hlavičkami záprstních kůstek IV. a V. a základními články IV. a V. prstu na levé noze s délkou léčení přesahující 6 týdnů a chodkyně nezletilá utrpěla mnohočetné poranění dutiny hrudní a břišní následkem čehož došlo k úrazovému šoku a ke smrti nezletilé,,

2 - 2-1 T 163/2017 tedy: jinému z nedbalosti způsobil smrt a čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, čímž spáchal přečin usmrcení z nedbalosti podle 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku a odsuzuje se podle 143 odst. 2 tr. zákoníku a za použití 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle 81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku se mu výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 5 let. Podle 67 a podle 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku se obžalovanému dále ukládá peněžitý trest ve výměře Kč, který je povinen zaplatit ve 150 denních sazbách po 100 Kč. Podle 69 odst. 1 tr. zákoníku se pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, stanoví obžalovanému náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Podle 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit poškozené pojišťovně České republiky, IČ:, se sídlem,, na náhradu částku Kč a dále poškozené pojišťovně ČR, IČ:, se sídlem částku Kč. Odůvodnění: Z důkazů provedených v hlavním líčení byl zjištěn skutkový stav věci tak, jak je uveden ve výroku o vině tohoto rozsudku. Obžalovaný se u hlavního líčení k věci v podstatě doznal, když uvedl, že vinu na tom má, ale myslí si, že vinu má na celé věci i řidička druhého vozidla. Viditelnost toho dne byla dobrá, vozovka byla také v pořádku. Ten den byl s otcem nakoupit a na poště, poté nasedli do auta,

3 - 3-1 T 163/2017 připoutali se, oba se rozhlédli, po hlavní silnici nic nejelo, tak začal odbočovat, až pak letmo řidičku červeného auta zahlédl. To už byl ale částí auta v silnici. První co jej napadlo, bylo přidat plyn, aby to projel rychleji a zabránil nehodě. Bohužel mu řidička nabourala do zadní části vozu a on dostal smyk. V době nehodě měl zařazen první rychlostní stupeň, jel tedy pomalu a světla měl zapnutá. Auto bylo v pořádku po technické a on před jízdou nepožil žádnou návykovou látku. Po střetu vozidel vylezli s otcem ven, otec začal holčičku oživovat a on volal policisty a sanitku. Vzpomněl si, že náraz byl namířen přímo proti nezletilé chodkyni. Jakým způsobem srazil nevěděl. Krátce po nehodě přijela na místo policie a záchranná služba. Svým vozidlem v podstatě narazil do domu. Pokud jde o svědky na místě činu, byla zde řidička vozidla Dacia, dále přišel na místo pán, který mu pomáhal s resuscitací dívky, o dalších svědcích nic nevěděl. Potvrdil, že se dosud pozůstalým neomluvil a to ani formou dopisu, dosud se k tomu neodhodlal. Dále si vzpomněl, že paní byla po nehodě vyděšená a kulhala, zranění ostatních osob si nevšiml. Přál by si, aby se tato věc nikdy nestala, litoval toho. V noci špatně spal, často se mu situace vracela zejména v prvních měsících po nehodě, nyní se to trochu zlepšilo. Pokud jde o odškodnění pozůstalých, o to se zajímal tak, že to řešil se svojí pojišťovnou. Z výpovědi poškozené bylo zjištěno, že ten den šla s nezletilou na procházku, kdy nezletilá šla zhruba dva kroky před ní a tlačila kočárek. Z nehody si pamatuje to, že černé auto přijelo z levé strany a přejelo ji nohu, protože ji měla zlámanou, ale detaily nárazu si nevybavuje, neboť to byl mžik. Nezletilou auto srazilo, po nárazu ji neviděla, jen křičela, kde má dítě a malou našla vedle auta. Poté začalo oživování otcem obžalovaného a obžalovaný volal záchranku. Svědkyně byla v šoku, druhého auta si vůbec nevšimla, ani toho, zda byl zraněn někdo další. Na místě byl obžalovaný, jeho otec, řidička druhého auta a poté na místo přijel i její starší syn. Podle poškozené je to místo přehledné, stav vozovky byl podle ní dobrý, stejně jako viditelnost. Ke svým zraněním uvedla, že byla potlučená od hlavy až k patě, kdy nyní stále dochází na psychiatrii a s nohou se léčila na ortopedii, neboť v ní měla přelámané kůstky a měla ji v sádře. Sádru měla asi 6 týdnů a chodila celou dobu o berlích. Po sundání sádry se o berlích pohybovala asi měsíc. Kotník jí už teď bolí jen, když je změna počasí, jinak se zhojil dobře. Jinak má problémy s koleny. V pracovní neschopnosti nebyla, měla psychické problémy, a proto raději chodila do práce. Pomohla ji hodně rodina, ovšem do teď je na antidepresivech. Nezletilou měla v pěstounské péči od poloviny prosince 2016, kdy předtím za ní dojížděla asi měsíc do kojeneckého ústavu. Na si ona i rodina dobře zvykli a měli ji velmi rádi. Z výpovědi svědka staršího, otce obžalovaného, bylo zjištěno, že do Jinec se synem přijel zhruba v půl třetí, kdy zaparkovali u krajnice, šli nakoupit a na poštu, poté opět nasedli do vozidla a syn řídil, kdy nastartoval auto, rozhlédli se oba dva, syn poté kousek popojel a když už byli přes půl vozidla za vozovkou, tak se ohlédl a uviděl červené auto, kdy následně došlo k nárazu. Svědek uvedl, že si myslí, že se obžalovaný snažil zabrzdit. Rychlost druhého auta neodhadl, ale nebylo to nic velkého. Místo samo je přehledné, viditelnost byla dobrá a vozovka suchá. Svědek uvedl, že si myslí, že kdyby se řidička druhého auta snažila zabrzdit, k nárazu by nedošlo. Vina je podle něj na obou stranách, tedy na straně jeho syna i řidičky druhého vozidla. Po nehodě vylezli z auta a snažili se pomoc chodkyním, kdy paní srazili, ale náraz do holčičky byl větší. Poté začali okamžitě s resuscitací holčičky, a to než přijela záchranná služba. S resuscitací jim pomáhal kolemjdoucí. Paní po nárazu kulhala. Psychický i fyzický stav jeho syna byl před jízdou v pořádku. Obžalovaný se podle něj s věcí vyrovnával dost špatně. Z výpovědi svědka bylo zjištěno, že ten se nacházel v době nárazu kousek od místa nehody, kdy viditelnost toho dne byla podle něj dobrá. Šel zrovna se psem ke křižovatce, když vedle silnice stálo černé auto, nějaký pán do něj nastupoval, nastartoval, popojel, pustil několik aut v protisměru a přejížděl do vedlejší silnice, ovšem z té hlavní silnice jelo auto a trefilo jej na

4 - 4-1 T 163/2017 zadní část jeho auta, které tím bylo odhozeno. Řidič černého auta ještě držel plyn a došlo k nárazu a celé auto se otočilo bokem. Černému autu pískala kola, jak jel bokem, ale brzdit toto auto svědek neslyšel. Černé auto narazilo do chodkyň a předkem do té holčičky. Byla to velká rána a jemu se udělalo špatně a musel jít o kus dál, resuscitaci již neviděl. Situaci viděl dobře. Podle svědka byla rychlost červeného auta přiměřená. Z výpovědi svědkyně, řidičky auta Dacia Sandero, bylo zjištěno, že jela do Hořovic a zahlédla auto v protisměru. Snažila se tedy brzdit, ovšem stejně došlo k nárazu do druhého vozidla. Toho dne byla viditelnost dobrá, bylo sucho, ona byla připoutána, stav vozidla byl v pořádku a její psychicky a fyzický stav před jízdou také. Situace na místě činu je podle ní přehledná. Vozidlo černé barvy měla před sebou, když jela po hlavní silnici, a to bokem. Svědkyně uvedla, že se věnovala plně řízení, celou dobu se dívala před sebe, neví, jakou jela rychlostí. Jakmile druhé vozidlo zahlédla, hned začala brzdit, ale bohužel to nedobrzdila. Chodkyně na místě nezaregistrovala, těch si všimla až po té, co vylezla z auta, kdy poté zjistila, co se stalo. Ona sama nic nezanedbala, světla měla rozsvícená. Když vylezla z auta ven a prohlédla si své auto, ještě chtěla vynadat muži z druhého auta, ale pak viděla, co se na místě stalo. Viděla resuscitaci holčičky a to že paní pajdala. Nikdo jiný podle ní zraněný nebyl. Škodu na autě jí zaplatila pojišťovna. Svědkyně k věci uvedla, že majitelkou domu, do kterého vozidlo narazilo a v inkriminované době byla v práci. Dům byl nehodou poškozen, když byly popraskané omítky. Ve věci byla provedena řada listinných důkazů a dva znalecké posudky, kdy ze znaleckého posudku z oboru dopravy a výslechu znalce Ing., bylo zjištěno, že tento u hlavního líčení ztvrdil závěry svého posudku a k věci uvedl, že technickou příčinu nehody bylo nesprávné provedení odbočovacího manévru vozidla Škody Octavia, který jeho řidič zahájil v okamžiku, kdy dopravní situace jej neumožňovala provést, aniž by vzhledem k vzájemným polohám a rychlostem vozidel ohrozil řidičku vozidla Dacia Sandero. Podle propočtů jela Škoda Octavia rychlostí 25,2 km/hod. a vozidlo Dacia Sandero rychlostí km/hod. Nárazová rychlost vozidla Dacia pak byla zhruba 42,2 km/hod., kdy je tam 5% tolerance. Ovšem tyto rychlosti lze stanovit s velmi dobrou přesností. Řidička vozidla Dacia uváděla, že brzdila, ovšem na silnici nezůstaly brzdné stopy. Toto je ovšem technicky přijatelná záležitost, když vozidla vybavená systémem ABS stopy nezanechávají vůbec nebo jsou obtížně zjistitelné. Dále znalec uvedl, že s velkou pravděpodobností počáteční rychlost vozidla odpovídala tomu, co řidička uvedla. Pokud jde o možnost odvrácení nehody řidičkou vozidla Dacia, znalec by vylučoval nějakou kombinaci vyhýbacího manévru s brzděním, když vyhýbací manévr by znamenal vybočení do protisměru a to je manévr riskantní, takže brzdění vidí jako adekvátní manévr řidičky ve snaze odvrátit nebezpečí střetu. Chodkyně pak neměly žádnou možnost odvrátit či ovlivnit následek nehody, když tyto byly v podstatě otočeny k nehodě zády. Jednalo se o desetiny sekund. Znalec neshledal nic, co by nasvědčovalo technickému problému vozidel. Obžalovaný mohl odvrátit střet vozidel tím, že by svůj odbočovací manévr buďto vůbec nezahájil nebo by tento přerušil v jeho průběhu. Znalec uvedl, že řidič Škody Octavia vypovídal, že se snažil zabránit střetu urychlením manévru a přidáním plynu, jeho auto se tak více rozjelo a tomu v podstatě odpovídá i nárazová rychlost. Podle znalce byla reakce řidičky vozidla Dacia adekvátní. Vzhledem k tomu, že na místě nebyly zjištěny brzdné stopy nelze zcela vyloučit opožděnou reakci druhé řidičky, ovšem vzhledem k nehodovému ději je velmi pravděpodobné, že řidička skutečně svou rychlost snižovala, neboť pokud by se střetovou rychlostí pohybovala po celou dobu nehodového děje, vše by se odehrálo trochu jinak, když pravděpodobně by vozidlo v klidu projelo křižovatkou. Z technického hlediska je výpověď řidičky přijatelná, co se týče rychlosti i reakce. Podle znalce měl obžalovaný možnost přerušit odbočovací manévr nebo tento vůbec neudělat. Poté, co již k samotnému střetu došlo, obžalovaný již neměl možnost střetu jeho vozidla s chodkyněmi zabránit, neboť vozidlo se těsně po nárazu stane neovladatelným. Pokud jde o

5 - 5-1 T 163/2017 brzdné stopy vozidla Škody Octavia, tyto byly na vozovce znatelné až poté, co došlo ke střetu obou vozidel. Předstřetové brzdně stopy na místě nebyly. Vozidlo Dacia bylo v podélné vzdálenosti metrů před střetem a pro řidiče vozidla Octavia byla vozidla Dacia plně viditelné. Ze závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, týkající se zemřelé nezletilé soud zjistil že, bezprostřední příčinou smrti byl úrazový šok při mnohočetném poranění dutiny hrudní a břišní. Smrt byla násilná a nastala v přímé souvislosti s úrazovými změnami. Poranění v oblasti hrudní a břišní dutiny vznikla účinkem tupého násilí, které značně velkou silou a větší plochou účinkovalo na hrudní a břišní stěnu zemřelé. Tato poranění by bylo možno vysvětlit například prudkým zmáčknutím hrudníku a břicha při najetí, resp. přejetí dítěte pneumatikou automobilu, případně i účinkem přední masky automobilu po jeho střetu s tělem zemřelé. Vzhledem k charakteru poranění je najetí pneumatiky, resp. přejetí dítěte pravděpodobnější. Ostatní úrazové změny vznikly účinkem tupého násilí, které různě velkou intenzitou a plochou účinkovalo na místa jejich vzniku, např. odhození dítěte, případně smýknutí dítěte po tvrdé podložce v průběhu složitého nehodového děje. Zranění poškozené pak bylo podrobně popsáno odborným vyjádřením znalce z oboru zdravotnictví, když bylo zjištěno, že se u poškozené jedná o poruchu zdraví jako celku, přičemž poškozená byla podstatným způsobem omezena v obvyklém způsobu života déle než 6 týdnů. Z dalších listinných důkazů pak soud zjistil, že situaci na místě činu bezprostředně po dopravní nehodě, a to zejména z protokolu o nehodě, včetně plánku a fotodokumentace. Z lékařských zpráv poškozené ze dne , a bylo zjištěno její zranění po nehodě, když měla poraněnou levou nohu, bolelo ji rameno a měla bouli za levým uchem. Pacientka měla mnohočetné zlomeniny nohy pod kotníkem, kdy noha byla fixována nejprve sádrou (dlahou) a poté jí byla objednána ortéza. Nohu bylo třeba odlehčovat a byla doporučena chůze o berlích. Z lékařské zprávy z psychiatrie ze dne bylo zjištěno, že tato trpí poruchou přizpůsobení, má reaktivní úzkostně depresivní syndrom po smrti nezletilé Dále byly k důkazu provedeny fotografie rodiny s nezletilou. Ze zprávy v Příbrami pak vyplynula situace týkající se nezletilé, která se od prosince 2016 nacházela v péči, a to na základě usnesení v Mostě č.j., kdy této byla svěřena do předpěstounské péče. Paní si nezletilou brala z kojeneckého ústavu v. Nezletilá se v péči dobře adaptovala. Nezletilá byla do té doby v ústavní výchově, neboť oba rodiče byli vazebně stíhání a nevytvořili si předpoklady pro řádnou péči o dítě. Rozhodnutím Okresního soudu v, č.j. ze dne soud rozhodl, že rodiče nezletilé neprojevovali o tuto zjevný zájem, a proto nebylo třeba jejich souhlasu k jejímu osvojení. Ze zprávy bylo zjištěno, že rodiče nezletilé nebyli zbaveni rodičovské odpovědnosti k a ani v ní nebyli nijak omezeni. Z výše uvedených důkazů je zřejmé, že vina obžalovaného byla jednoznačně prokázána. Příčina dopravní nehody byla podrobně popsána ve znaleckém posudku z oboru dopravy a znalcem samotným, který u hlavního líčení závěry svého znaleckého posudku potvrdil a situaci podrobně vysvětlil. Bylo tedy zjištěno, že obžalovaný nesprávně provedl odbočovací manévr a je tak viníkem předmětné dopravní nehody. Naproti tomu je zřejmé že řidička druhého vozidla svědkyně nemohla brzděním nehodu odvrátit stejně, jako ji nemohly ovlivnit chodkyně. Průběh nehody byl pak popsán samotným obžalovaným, jeho otcem, řidičkou vozidla Dacia svědkyní a svědkem. Okolnosti, které po nehodě následovaly, tito svědci rovněž shodně pospali a popsala jej i sama poškozená, která se také vyjádřila ke svému zranění, které vyplynulo z lékařských zpráv a odborného lékařského vyjádření znalce, když poškozená utrpěla zranění levé nohy, které je podrobně popsáno ve výroku rozsudku, a to právě následkem předmětné dopravní nehody. Poškozená měla mimo jiné svou levou nohu

6 - 6-1 T 163/2017 v sádře, a to od až do a následovala poté další rehabilitace, kdy se po celou dobu pohybovala o francouzských holích bez došlapu a byla tak podstatně omezena v běžném životě po dobu, která přesáhla šest týdnů. Z toho je zřejmé, že poruchu zdraví, kterou utrpěla, je třeba kvalifikovat jako těžkou újmu na zdraví podle 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Ze znaleckého posudku, z oboru zdravotnictví, oboru soudního lékařství bylo zjištěno, že nezletilá zemřela na místě dopravní nehody na následky poranění vzniklých při dopravní nehodě, které byly v podstatě neslučitelné se životem. Další listinné důkazy pak dokreslily situaci na místě činu, kdy jak výpovědi svědků, tak znalecké posudky jsou ve vzájemné shodě a lze z nich bezpečně učinit závěr, že obžalovaný se protiprávního jednání skutečně dopustil a zapříčinil předmětnou dopravní nehodu a svým jednáním tak naplnil znaky skutkových podstat dvou přečinů, a to usmrcení z nedbalosti podle 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, když způsobil smrt a těžkou újmu na zdraví a to proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem o silničním provozu, když jako řidič osobního automobilu při odbočování vlevo nedal přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu (porušení ustanovení 21 odst. 5 zák. č. 261/2000 Sb.). Při úvaze o druhu a výměře trestu vycházel soud ze škodlivosti činu pro společnost, kterou považuje za vyšší, dále k dosavadnímu způsobu života a možnostem nápravy obžalovaného, které soud považuje za vyšší, vzhledem k tomu, že se jedná o osobu, která dosud nebyla soudně trestána, ani projednávána pro přestupek. Z osobních výkazů obžalovaného tedy karty řidiče, zprávy v Příbrami, opisu evidence přestupků, opisu rejstříku trestů a centrální evidence exekucí nebylo zjištěno nic negativného k jeho osobě. K jeho poměrům pak bylo zjištěno, že pracuje jako dělník s průměrným měsíčním příjmem ve výši Kč měsíčně, tento nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty, nemá vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a nemá ani žádné dluhy. Dále je nutno uvést to, že se obžalovaný po celou dobu, která uplynula od předmětné dopravní nehody, nesnažil poškozenou ani ostatní pozůstalé nijak kontaktovat a těmto se neomluvil, kdy omluva z jeho strany zazněla až v jeho závěrečné řeči u hlavního líčení. S ohledem na to, že se jedná o nedbalostní delikty i když s tragickými následky, a dále s ohledem na osobu obžalovaného a charakter trestné činnosti a její okolnosti je soud přesvědčen, že lze obžalovanému uložit ještě výchovný podmíněný trest odnětí svobody uložený na spodní hranici zákonného rozpětí trestní sazby ve výměře 1 roku, odložený na přiměřenou delší zkušební dobu v trvání 5 let, když je třeba sledovat jednání obžalovaného po delší dobu do budoucna, zejména s ohledem na fatální následky dopravní nehody. Dále soud uložil obžalovanému povinnost, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení dle svých sil uhradil škodu způsobenou trestným činem. V této věci pak bylo na místě obžalovanému uložit ještě trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, když se předmětného protiprávního jednání dopustil právě v souvislosti s touto činností, a to v trvání 5 roků, která se soudu jeví jako adekvátní zejména s ohledem na vážnost následků, které obžalovaný způsobil a okolnosti trestné činnosti. Dále soud uložil obžalovanému trest peněžitý, a to v přiměřené výši Kč, když vycházel m.j. z majetkových poměrů obžalovaného a dále toho, že obžalovaný bude muset uhradit nároky na náhradu škody poškozeným pojišťovnám a případnou nemajetkovou újmu poškozeným pozůstalým, když aktuálně je tato věc řešena v civilním řízení. Pokud by obžalovaný tento peněžitý trest nezaplatil ve stanovené lhůtě, soud mu stanovil náhradní trest odnětí svobody ve výměře 1 měsíce. S nárokem na náhradu škody se řádně a včas připojili k trestnímu řízení pojišťovna ČR s částkou 6.629,- Kč, když vynaložila náklady spojené s poskytnutím první pomoci poškozené a dále pojišťovna ČRs částkou Kč za léčebné výlohy poškozené. Obě poškozené pojišťovny své nároky na náhradu škody řádně doložili listinnými důkazy. S ohledem na to soud uložil obžalovanému

7 - 7-1 T 163/2017 povinnost, aby poškozeným škodu v jimi požadované výši uhradil, když tato byla způsobena v souvislosti s jeho trestnou činností. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to do 8 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Poškozená osoba, které se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může podat odvolání pouze pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, jej může napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Lhůta k podání odvolání u rozsudku, který se doručuje jak obžalovanému, tak jeho obhájci, běží od doručení, které bylo provedeno nejpozději. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obžalovaného s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem, jako obžalovanému. Odvolání musí být ve lhůtě k podání odvolání nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odvolání musí splňovat rovněž obecné náležitosti podání podle 59 odst. 3 tr. řádu. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání si nemůže účinně podat ten, kdo se tohoto práva výslovným prohlášením před soudem vzdal. Příbram 9. ledna 2018 JUDr. Renata Klatovská předsedkyně senátu