ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 č. j. 1 T 77/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud v Příbrami rozhodl v hlavním líčení konaném dne 3. července 2018 v senátě složenému z předsedkyně senátu JUDr. Renaty Klatovské a přísedících Marie Boukalové a Karla Šmatláka, takto: Obžalovaný MUDr., narozen ve Slovenské republice, lékař, trvale bytem, v současné době bytem, PSČ , je vinen, že dne ve 20:05 hod. na silnici I. třídy č. 4, v km 59,328, v katastru obce Zalužany, okres Příbram, jako řidič osobního vozidla tov. zn. Land Rover, reg. zn., porušil ustanovení 11 odst. 1 a ustanovení 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a dopravně technickému stavu komunikace, nedodržel předepsaný způsob jízdy při pravém okraji vozovky a v důsledku své jízdy při průjezdu pravotočivé zatáčky přejel do protisměru, kde se levou přední částí svého vozidla střetl s levou přední částí protijedoucího vozidla VW Transpoter, reg. zn., řidiče, přičemž došlo ke smrtelnému zranění řidiče VW Transporteru jenž při nehodě utrpěl mnohočetná poranění včetně roztržení srdce se zakrvácením hrudních dutin a ke zranění spolujedoucí z VW Transporteru, jenž utrpěla mimo jiné zlomeninu levé lopatky s posunem úlomků, omezující ji na obvyklém způsobu života po dobu delší 7 dní, ale kratší než 6 týdnů,

2 2 1 T 77/2018 tedy: - jinému z nedbalosti způsobil smrt a čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, - jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, čímž spáchal -přečin usmrcení z nedbalosti podle 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku, -přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle 148 odst. 1 trestního zákoníku a odsuzuje se podle 143 odst. 2 tr. zákoníku za použití 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců. Podle 81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku se mu výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle 82 odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení, podle svých sil, uhradil způsobenou škodu trestným činem. Podle 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výměře Kč, který je povinen zaplatit ve 250 denních sazbách po Kč. Podle 69 odst. 1 tr. zákoníku se pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 6 roků. Podle 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené pojišťovně ČR, IČ:, se sídlem,, částku Kč. Odůvodnění: 1. Z důkazů provedených v hlavním líčení byl zjištěn skutkový stav věci tak, jak je uveden ve výroku o vině tohoto rozsudku. 2. Obžalovaný hlavního líčení k věci uvedl, že pracuje jako plastický chirurg, jako OSVČ. Řádově mu zbývá měsíčně kolem Kč, ale pohybuje se to různě. Má 4 děti, kdy na výživném platí celkem Kč měsíčně. Dluhy nějaké aktuálně má, protože nyní je v soudním sporu se svou účetní, neboť mu neodváděla peníze na sociálním a zdravotním pojištění. Vlastní vozidlo Land Rover a ještě jedno další a je spolumajitelem pražského bytu, který má na hypotéku. Pokud jde o nehodu, z té má pouze útržkovité vzpomínky. Ví, že večer vyjížděl z Prahy do Strakonic a pamatuje si jen náraz a bílo. Dále se pamatuje, že se dostal z auta a má záblesk z oživování. Pak

3 3 1 T 77/2018 seděl v sanitce a ví, že se pak dostal domů. Před jízdou byl ve standardní kondici, alkohol nepožil, neví, jakou jel rychlostí, ale asi standardně. Naposledy si pamatuje světlo proti němu, ovšem nevím, zda byl v protisměru. Má pocit, že jeho míra zavinění je nepochybná, ale nedokáže to určit. Ten večer byla tma a bylo vlhko po dešti. V autě se připoutal. Po nehodě měl zlomenou záprstní kůstku na levé noze a odřeniny. Vzpomněl si, že po nehodě viděl světla, tak šel tím směrem, viděl, že oživují pána u krajnice, tak někoho vystřídal. Nechápal, co se stalo. Ohledně pana si nevšiml, jak moc byl poraněný. Jeho vozidlo bylo před dopravní nehodou v pořádku. Do dnes se s tím nevyrovnal, byl to šílený šok. Po nehodě kontaktoval rodinu zemřelého i poškozenou a to i prostřednictvím probační a mediační služby. Nabídl jim finanční kompenzaci, kdy zaplatí celkem Kč, přičemž už nějakou částku dostali a zbytek jim bude splácet a paní Kč s tím, že jí bude částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Je připraven poškozeným pomoci i do budoucna. Obžalovaný vyjádřil svou lítost a uvedl, že pokud by nezůstal na svobodě, těžko by mohl dostát svým závazkům vůči poškozeným, když si i musel půjčit nějaké peníze. Uvedl, že bydlí za Prahou. Pracuje v Praze a dojížděl pracovat i do Plané, což je 150 km od Prahy. Dále se stará o syna, kterého má v péči. Pokud nebude moci řídit, bude si muset najmout řidiče. 3. Svědkyně k věci uvedla, že v ten den byla se zemřelým na večeři. Pan byl v pořádku po zdravotní stránce a byl v pohodě. Po večeři odjížděli ze Zalužan do Příbrami, nasedli do auta a nepřipoutali se. Ví, že silnice byla mokrá. Když jeli směrem na Příbram, vyjelo z protisměru u horizontu jedno auto před nimi. Ví, že ale oni jeli pomalu v klidu, když vyjížděli, jeli 50 km/hod, pak možná mohli jet maximálně 70 km/hod. Povídali si, přičemž poškozený se věnoval řízení. Najednou uviděla světla, která osvítila kabinu, i když nebyla tak přímá, bylo to spíše doprostřed kabiny a uslyšela ránu, více si nepamatuje. Pak už jen ví, že se probrala v autě nějakého pána. Poškozený jezdil vždy bezpečně dle předpisů, stejně jako ten večer. Podle svědkyně obžalovaný jel nepřiměřenou rychlostí a neměl svůj vůz pod kontrolou. Neví o tom, že by pan stihl na vozidlo nějak zareagovat. Svědkyně neviděla, že by obžalovaný někoho předjížděl. Ona s jeli po své straně. nijak nevybočoval, nevyhýbal se něčemu, spíše jel u krajnice. Byla tma, ale nepršelo. Po nehodě měla skalpované čelo, tržené rány na čele, kdy do dnes jí občas vyleze nějaký střípek z hlavy. Dále měla zlomenou lopatku, pohmožděné stehno a bolelo jí na hrudi. Dodnes je v pracovní neschopnosti, nemůže dát ruku úplně nahoru, asi to špatně srostlo. Čeká jí teď magnetická rezonance. Dále se léčí na psychiatrii a bere antidepresiva. Kvůli té lopatce měla ortézu, byla hospitalizovaná, kdy ortézu nosila od nehody až do konce ledna Hodně jí to omezovalo, měla problémy i s krční páteří, špatně se jí chodilo a pomáhala jí rodina. Byla u rodičů, kteří se o ni starali. Sestra jí musela pomáhat se koupat. S obžalovaným se setkala asi před třemi nedělemi na PMS, kde se nejdříve schůzce s ním bránila, neboť na něj měla vztek. Ví, že se obžalovaný ptal na její zdravotní stav a chtěl jí pomoci, ale ona nechtěla. Teď už ten vztek necítí, ví, že se to může stát každému. S obžalovaným uzavřela dohodu o finanční pomoci a obžalovaný jí poslal i omluvný dopis. Dále svědkyně ještě uvedla, že rychlost protijedoucího vozidla obžalovaného jí přišla vysoká, kdy světla se přibližovaly hrozně rychle, neboť když je míjela ostatní auta, světla byla pomalejší. 4. Svědek dopravní nehody k věci uvedl, že dne po 20:00 hodině jel s rodinou od Zalužan na Prahu, kdy před Zalužany dojeli bílý transportér. Transportér jel přes obec 50 km/hod a potom do toho kopce trochu přidal cca na 70 km/hod. On sám ho chtěl předjet, ale bylo to do kopce, tak si to rozmyslel. Když dojeli asi do půlky horizontu před tou zatáčkou, viděli, jak se světla ze zatáčky vyřítily vysokou rychlostí a vyjelo tam auto, kterému se naštěstí stačil vyhnout, ale to vozidlo před ním, kde seděl poškozený, nemělo šanci. Vozidlo před nimi se snažilo dostat co nejvíce ke krajnici, i brzdová světla transportéru viděl, ale to protijedoucí vozidlo jelo velice rychle, muselo to být více jak 120 km/hod. Protijedoucí auto se tedy dostalo do jejich pruhu, ve kterém jel i transportér. Příčinu dopravní nehody spatřuje ve vysoké rychlosti

4 4 1 T 77/2018 protijedoucího vozidla. Podle svědka se ta zatáčka dá projet rychlostí, tak 80 maximálně 90 km/hod. Nebylo mokro a viditelnost byla dobrá. Stav vozovky je na místě standardní. Jiné vozidlo se v té době na místě nepohybovalo. Řidič transportéru neměl možnost nárazu zabránit, jeho auto mělo rozbitý předek a u řidiče nebyly dveře. Transportér skončil v příkopu čumákem do středu vozovky. Protijedoucí vozidlo je míjelo levou stranou a skončilo za nimi v příkopě. Šlo o střet ne úplně přímý čelní, ale z levé strany na stranu řidiče. Po té srážce viděli, jak ta paní vyletěla ven z vozidla. Svědek na místě zastavil a jeho manželka, která seděla vedle něj, volala záchranku. Paní co jela v poškozeném vozidle, seděla v příkopě a brečela, byla v šoku. Dívala se, jak resuscitují pana, pak jí někdo odvedl. byl v autě zaklíněný, kdy seděl na místě řidiče, tak nějak zvláštně zkroucený na boku. Podařilo se mu ho s ostatními řidiči, kteří se na místě objevili, vytáhnout. Dávali mu první pomoc, ale byl jak hadrová panenka. Paní byla od krve a potlučená. Pořád opakovala, že jezdil bezpečně. Obžalovaný na místě neustále chodil a telefonoval. Na svém autě nemá svědek vyčíslenou škodu, až když přijel domů, zjistil, že má rozbité čelní sklo a škrábance na autě od toho, jak z poškozených aut odlétaly kusy. Zatím čeká, jak se to s pojišťovnou vyřídí. K předmětné nehodě došlo, ještě než dojeli do té zatáčky na horizontu. Vzpomíná si, že po dopravní nehodě ze směru od Příbrami stála kolona aut a lidé, co stáli u svých aut, říkali, že ten co je předjížděl (obžalovaný), blikal a troubil a jel jako prase. Transportér před nehodou jel ve svém pruhu, nijak nekličkoval, jel normálně. 5. Svědkyně si vybavila, že jeli okolo Zalužan a její manžel chtěl předjíždět auto před nimi, ale pak si to rozmyslel. Ona seděla na místě spolujezdce, kdy před nimi jel právě ten světlý transportér. Z protisměru ze zatáčky vyjelo auto, které jelo podle ní rychleji než je povolená rychlost a narazilo do auta před nimi. Transportér jel v jejich pruhu bezproblémovou jízdou, spíše pomaleji. Transportér na to nestihl nikterak zareagovat. Nehoda se stala pod horizontem. Žádné jiné auto v té chvíli na místě nebylo. Bylo sucho a viditelnost byla standardní. Po srážce je protijedoucí vůz minul, z jejich levého boku a transportér se otočil zadkem do škarpy a byla vidět jeho přední část. Poté spíše než vystoupila, tak vypadla paní z auta, zřejmě tím jak chtěla co nejrychleji ven. Byla při vědomí a zakrvácená. Její manžel se s ostatními řidiči, kteří na místo přijeli, snažil vyndat řidiče z vozu a ona volala záchranku. Ví, že auto bylo zdeformované a její manžel byl u nehody dříve než ona. Obžalovaný měl tržnou ránu na čele a pan byl naprosto bezvládný a nejevil známky života. Svědkyně uvedla, že druhý den viděli na svém autě oděrky a prasklé čelní sklo, jak dostali sprchu od úlomků aut. Příčinu dopravní nehody spatřuje v přílišně vysoké rychlosti vozidla v protisměru. Transportér jel před nimi standardně, uprostřed svého pruhu, nikam neuhýbal. Obžalovaný se po středu snažil poskytnout poškozenému pomoc, ale bylo vidět, že je také v šoku. 6. Svědkyně k věci uvedla, že na místo dopravní nehody přijeli až po nehodě. Vystoupili z auta a chtěli nějak pomoci. Viděli, že na zemi leží pán a oživoval ho kamióňák, který jej prý i vytahoval z auta, takže jej svědkyně vystřídala v oživování, než přijeli hasiči. Pán z kamionu jí říkal, že ten s SUV je předjížděl a vytruboval řidiče a vjel do protisměru. Poškozený nejevil známky života. Vozovka byla suchá a bylo dobře vidět. Transportér měl nabouranou stranu řidiče a volant, Roveru chyběla kola. Všichni okolo sváděli vinu na toho, co řídit Land Rover a říkali, že jel jako blázen a že je předjížděl. 7. Svědek uvedl, že přijel na místo dopravní nehody a viděl rozšmelcované auto v poli a nějaký cizinec volal o pomoc. V autě viděl pána, kdy ostatní se snažili ho vyprostit. Jeho spolujezdkyně seděla o kus dál, proto odvedl paní k němu do vozidla. Ostatní se snažili zachránit poškozeného, o to se snažil i obžalovaný, ale nepovedlo se to. Poškozená byla zakrvácena a brečela. Proto ji vzal k sobě do auta do tepla a přeparkoval, aby nekoukala na to, jak oživují zemřelého. Na místě lidé říkali, že obžalovaný jel před tím rychlou jízdou. Říkalo to tam asi 20 lidí.

5 5 1 T 77/ Svědek, syn zemřelého poškozeného k věci uvedl, že se svým otcem byl v denním kontaktu a naposledy s ním mluvil před dopravní nehodou, kdy spolu mluvili o běžných věcech a provozních věcech jeho imobility. Jeho otec byl velmi dobrý řidič, jezdil denně, jezdil i s českou reprezentací handicapovaných do zahraničí. Byl automechanik a staral se o technický stav všech jejich vozidel. Transportér byl v bezvadném stavu. Dopravní nehoda mu zkomplikovala život, neboť byl závislý na otci, všude jej vozil. Na závodech mu dělal doprovod jako asistent. 9. Svědkyně, manželka zemřelého poškozeného, k věci uvedla, že s manželem se normálně běžně stýkali a navštěvovali se o víkendech i přes týden. Ona však díky práci trávila většinu času v Milovicích. Poškozený byl výborný řidič s dlouholetou praxí a jezdil jako řidič s reprezentací handicapovaných do ciziny. Na jejich dosavadní život bude mít nehoda zásadní vliv a to nejen psychický, ale i organizační kdy manžel zařizoval vše ohledně jejich handicapovaného syna, kterého podporoval i finančně. 10. Znalec MUDr. za přítomnosti MUDr. stvrdil závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, soudního lékařství, který vypracoval právě s kolegyní MUDr.. Jako příčinu smrti poškozeného určil dopravní nehodu. Zranění, která poškozený utrpěl, jsou mnohočetná poranění kostry a vnitřních orgánů, zejména poranění orgánů v dutině břišní a tyto byla neslučitelná se životem. Zranění byla smrtící a smrt nebylo možné nijak odvrátit. Zranění vznikla tupým násilím, které působilo na hrudník a břicho a je zřejmé, že postižený nebyl při nehodě připoután. Vznik zranění lze dost dobře vysvětlit předmětnou dopravní nehodou a čelním střetem, když tělo bylo vrženo dopředu a o volant došlo k poranění. Zlomenina zápěstí svědčí o tom, že poškozený v době nárazu svíral volant. Zádržný systém spočívající pouze v bezpečnostních pásech při čelním nárazu může vést ke snížení následků závažných, případně smrtelných, a to do rychlosti cca 100 km/hod., záleží na konstrukci a typu vozidla. Připoutání pásy by mělo vliv, kdy jedno vozidlo jelo 130 km/hod., ale to je spíš otázka pro znalce z oboru dopravy, protože tam dochází k deformaci obou vozidel. Pokud se jedná o 100 km/hod. je to do tvrdé překážky např. do zdi. Pokud dochází k prudké deceleraci z rychlosti 100 km/hod., tak to může mít význam, ale zde byly dvě vozidla, která jela proti sobě, takže se deformovaly dvě zóny, takže se nedá říct, že když vozidlo jelo 130 km/hod., že tam byla prudká decelerace, neboť obě vozidla mají deformační zónu. Pokud jde o připoutání pásy, zda by to mělo vliv, či nikoliv, toto se pohybuje pouze v teoretické rovině. Nelze to říci jednoznačně, ovšem následky by asi byly mírnější a poranění nebyla tak rozsáhlá. Zda by poranění vedla ke smrti, nelze s určitostí říct, to by bylo podle toho, jaký orgán a v jakém rozsahu by byl orgán poškozen. Znalec uvedl, že nelze tedy s jistotou říci, zda by v případě připoutání došlo či nedošlo ke smrti, ale rozhodně by došlo k velmi vážným poraněním např. pohmoždění plic jako důležitého orgánu, když k tomu běžně dochází při připoutání bezpečnostním pásem. V těle poškozeného nebyl zjištěn alkohol. Dále znalec uzavřel, že zpravidla při rychlosti 100 km/hod. a vyšší dochází ke smrtelným zraněním a musí to být při těch čelních nárazech, a to hovoříme o pevné překážce a zpravidla to tak je. V případě tříbodových pásů se uvádí, že to má význam do rychlosti 100 km/hod., kdy záleží i na věku člověka, neboť u mladších a zdravých lidí je kostra hrudníku pružná a lépe by odolávala přetížení než hrudník osoby ve vyšším věku. Pokud se hrudník zlomí, dochází k deformitám a orgány dutiny hrudní jsou poškozené. 11. Z výslechu znalce z oboru dopravy Ing., bylo zjištěno, že tento stvrdil závěry písemně podaného znaleckého posudku a uvedl, že nárazová rychlost vozidel byla u vozidla transportér 87,8 km/hod., přičemž je zde 10 % tolerance nahoru či dolů a u vozidla Land Rover byla nárazová rychlost 135,6 km/hod., kde je opět 10 % tolerance. Příčina dopravní nehody spočívala v tom, že vozidlo Land Rover nedodrželo způsob jízdy při pravém okraji vozovky, vjelo do protisměru a střetlo se s protijedoucím vozidlem Transportér. Možnosti odvrácení střetu

6 6 1 T 77/2018 řidiče byly minimální až nulové, kdy reálnou možnost střet odvrátit tento řidič neměl. U transportéru nebyly zjištěny brzdné stopy. V případě, že by tam byl systém ABS, umožnilo by to řidiči brzdit plnou intenzitou, ale záleželo by také na stavu vozovky. Za určitých podmínek jsou na vozovce zjistitelné brzdné stopy, ovšem ty nemusí být zjistitelné pohledem, ale mohou se objevit na fotografii, při šikmém osvětlení je to rozpoznatelné, ale z běžného pohledu laika, tam stopy vidět být nemusí. V tomto případě se vozidlo Rover pohybovalo na hranici smyku, lépe řečeno za ním. Tedy za bočním smykem, z důvodu toho, že byla překročena odstředivá síla v zatáčce, která byla vyšší, než je ta adhezní síla, která by vozidlo udržela v trajektorii tak, jak ho řidič řídí, aby projel zatáčku bezpečně. Takže pokud do zatáčky vjede vysokou rychlostí, adhezní síla ji v zatáčce nestačí udržet, vozidlo se pohybuje ve smyku, takže pokud tam byly stopy na vozovce, svědčí to o tom, že to nejsou brzdné stopy od vozidla, ale smykové stopy a tak i byly identifikovány policií. Vozidlo Rover se tedy nepohybovalo přímočaře, ale ve smyku v zatáčce, tzn. vjetí do protisměru, už bylo ve smyku. Obžalovaný mohl zabránit střetu vozidel tak, že by rozpoznal charakter zatáčky a nevjel by do ní takovou rychlostí. Předmětná zatáčka je pro řidiče nepříjemná a možnosti odvrátit střet vozidel spočívaly pouze v tom najíždět do ní nižší rychlostí. Pokud již řidič byl v předmětné zatáčce najetý tak velkou rychlostí, tak už vzhledem k okolnostem neměl reálnou možnost ovlivnit trajektorii vozidla, tu měl pouze při nájezdu do zatáčky. V případě, že by poškození byli připoutáni, tak by to mohlo mít vliv nejvýš u spolujezdkyně. Tak, jak znalec vozidlo prohlížel, tak na její straně nebyly žádné masivní deformace a zádržní systém mohl snížit ohrožení toho, kdo na sedačce seděl. V případě řidiče zádržní systém vliv na snížení následků nárazu na jeho tělo neměl, neboť byla deformována i ta jeho sedačka. Pokud jde o stav vozovky na místě je velký provoz kamionů, kteří zde vozovku deformují a tvoří se prohlubně, ovšem stav vozovky nevybočoval z okolí silnice dalších 20 km od místa nehody. Takže ohledně stavu vozidel nezjistil žádnou závadu, která by měla vliv na průběh či by byla příčinou nehody. Dále se znalec vyjádřil k odbornému vyjádření Ing. předložené obhajobou, které označil za nelogické, neboť Land Rover se před střetem pohyboval v bočním smyku a nejelo přímočaře, což vysvětlil i ukázkou na obrázcích, které jsou obsaženy v jeho znaleckém posudku. Pokud se vozidlo pohybuje v bočním smyku, trajektorie se odvalují někam podle nějakého okamžitého středu otáčení tzn., že ty stopy se tam v klidu mohou křížit přesně tak, jak je to v jeho znaleckém posudku nakresleno, takže nejsou rovnoběžně. Rovnoběžné by byly jen tehdy, pokud by vozidlo řízeně a úmyslně do protisměru přejíždělo, ale takto se vozidlo pohybovalo v bočním smyku, řidič jej nemohl kontrolovat, a proto jsou stopy (trajektorie) překřížené. Z toho důvodu spekulovat o tom, že to nejsou stopy od vozidla Rover, protože nemají shodný rozchod kol, je logický nesmysl. Dále se znalec vyjádřil k digitální dokumentaci policie, ze které jsou stopy vozidla vidět a stopy zde byly zvýraznění sprejem, aby nedošlo k jejich překrytí. Stopy byly vyznačeny řádně a všechno to zapadlo do logiky nehodového děje. Ve fotodokumentaci policie nejsou rozpory, stopy odpovídají jak zákresu, tak nehodovému ději. Dále se znalec podrobně vyjádřil k dotazům obhájce, když mj. uváděl, že je možné, že vozidlo nezanechá brzdné stopy, přesto, že brzdí, když ty vznikají až od určité míry brzdění. Znalec dále obhájci vysvětloval simulaci nehody a nákresy z ní, když uváděl, že byla rekonstruována střetová poloha počítačovým programem tak, aby následný děj a všechny vstupní parametry souhlasily, přičemž vozidlo se po střetu pohybovalo velmi složitým způsobem, když vycházel z koncových poloh obou vozidel. Zásada simulačního programu přitom je taková, že jsou vstupní a výstupní údaje a musí se dostat do korelace tak, aby neodporovaly fyzikálním zákonům, přičemž simulace se provádí tak dlouho, dokud jedna z variant co nejvíce neodpovídá parametrům. Vozidlo Transporter tedy nemohlo a ani nejelo z pole. 12. Znalec z oboru zdravotnictví, soudní lékařství, MUDr. u soudu stvrdil závěry svého znaleckého posudku týkajícího se poškozené, ve kterém uváděl, mj. že poškozená utrpěla při dopravní nehodě mnohočetné tržně-zhmožděné rány na čele, které byly zašity, dále zlomeninu levé lopatky s posunem úlomků, kdy léčba spočívala v přiložení ortézy a

7 7 1 T 77/2018 zhmoždění měkkých tkání v oblasti stehenní, což bylo léčeno pouze podáváním bolest tišících léků, příp. obklady. Otřes mozku pak ze soudně lékařského hlediska nebyl prokázán. byla nejprve odvezena k ošetření do nemocnice v a po třech dnech byla převezena do nemocnice v (od ). Pokud jde o závažnost zranění, tak ze soudně lékařského hlediska jde o poruchu zdraví trvající dobu delší jak sedm dnů a kratší než 6 týdnů, takže podle něj nemá charakter vážné poruchy zdraví. Zlomenina lopatky ji v běžném životě omezovala (ztížení hygieny, nošení ortézy je nepříjemné a dochází k narušení spánku a tím k únavě), a to po dobu 4-5 týdnů, kdy měla ortézu, poté se ortéza sundá a je třeba s rukou cvičit a podrobit se rehabelitaci. Po šesti týdnech potíže ještě nějaké mohla mít, ale nejednalo se dle znalce o potíže podstatné. Pokud měla potíže delší, jde o to, že vše již pak záleží na tom člověku, jak se k léčbě postaví, lékař jej k rehabilitaci a cvičení nenutí a čím déle začne pacient cvičit, tím déle to pak trvá rozcvičit. Pokud by poškozená připoutána byla, tak by zřejmě nedošlo k poškození lopatky, ale mohla by mít jiné poranění, kdy podle toho, jak vypadala kabina vozu, lze očekávat, že by utrpěla poranění stejně závažného charakteru. Při připoutání pásy by mohla utrpět poranění krční páteře, které tedy je ze soudně lékařského hlediska stejně závažné a dále též hrozilo poranění hlavy. 13. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie prokázal, že v krvi obžalovaného nebyl zjištěn etylalkohol ani jiné těkavé látky ani žádné extraktivní toxické látky ani jejich metabolity. 14. Z listinných důkazů, a to zejména protokolu o nehodě a protokolu o ohledání místa činu včetně fotodokumentace a protokolu ohledání osobního vozidla svědka, pak byla zjištěna situace na místě dopravní nehody a zajištěny stopy a dále bylo zjištěno poškození automobilů obžalovaného a poškozeného a. Z lékařských zpráv poškozené pak byla zjištěna zranění, která utrpěla v souvislosti s dopravní nehodou a průběh její léčby v rámci několika dní po nehodě, kdy byla i hospitalizována. Dále bylo zjištěno, že obžalovaný poslal poškozené a pozůstalým omluvné dopisy, kde vyjádřil svou lítost. Obžalovaný pak s poškozenými a uzavřel dohodu o narovnání, ve které se zavázal uhradit jim celkovou částku Kč, kdy částečně jim tuto částku vyplatil v hotovosti a zbytek se jim zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. K věci se pak písemně vyjádřili poškození dne , kteří potvrdili, že obžalovaný nad celou věcí vyjádřil rodině upřímnou lítost a poškozené kontaktoval prostřednictvím PMS a uzavřel s nimi zmíněnou dohodu. Obžalovaný pak uzavřel i dohodu o finanční pomoci s poškozenou, které se zavázal postupně měsíčně splácet celkovou částku Kč. Ze zpráv probační a mediační služby pak vyplynul postoj obžalovaného k celé věci, který soud hodnotí velmi pozitivně, neboť obžalovaný se snažil poškozenou i kontaktovat právě prostřednictvím PMS, kdy jim vyjádřil upřímnou lítost nad dopravní nehodou, omluvu a nabídl jim pomoc (nejen finanční ale i odbornou lékařskou). Dále probační a mediační služba upozornila na zákon o PMS, když úředníka PMS nelze v návaznosti na jeho mediační činnost vyslýchat k okolnostem, které se dozvěděl při zprostředkování řešení sporu. Dále bylo k důkazu provedeno odborné vyjádření k dopravní nehodě vypracované Ing. předložené obhajobou, ve kterém bylo uvedeno, že stopy z místa dopravní nehody neodpovídají vozidlu Range Rover Sport r.z., které se zúčastnilo dopravní nehody u Zalužan dne , když zadokumentované stopy (kdy lze předpokládat, že se jedná střed stop) neodpovídají rozchodu předních a zadních kol předmětného vozidla, přičemž ve vyjádření je uvedeno, že zpracovatel vycházel z plánku policie z místa nehody a fotodokumentace, kdy ve svém vyjádření konkrétně uvedl fotografie dvě. Znalec z oboru dopravy, Ing., se k předmětnému odbornému vyjádření v rámci podání znaleckého posudku před soudem vyjádřil (viz výše) a vysvětlil, proč toto považuje za nelogické, když vozidlo Land Rover se pohybovalo v bočním smyku nikoli přímočaře a tím se všechny trajektorie odvalují někde podle nějakého

8 8 1 T 77/2018 okamžitého středu otáčení a mohou se stopy křížit, přesně tak, jak je to zakresleno v posudku. Stopy vozidla tak nejsou rovnoběžné, ty by byly rovnoběžné jen, pokud by vozidlo úmyslně přejíždělo do protisměru, což nebyl daný případ. S ohledem na závěry znalce, se kterými se soud ztotožnil a považuje je za správné (znalec vše logicky a podrobně vysvětlil), zamítl návrh obhajoby na doplnění dokazování vypracováním nového znaleckého posudku z oboru dopravy, když dle soudu byl skutkový stav věci a průběh dopravní nehody dostatečně zjištěn a doplnění dokazování v tomto směru soud považoval za nadbytečné. 15. Vina obžalovaného MUDr. byla dostatečně prokázána důkazy provedenými u hlavního líčení, a to zejména výpovědí svědků dopravní nehody, zejména manželů, kteří byli přímí nestranní svědci dopravní nehody, kdy jeli přímo za vozidlem poškozeného a oba potvrdili, že tento jel klidnou jízdou kolem 70 km/hod a jel ve svém jízdním pruhu, nikam nepřejížděl ani nekličkoval, naproti tomu obžalovaný jedoucí na protější straně v Land Roveru se ze zatáčky vyřítil velkou rychlostí, kdy podle svědka musel jet rychlostí přes 120 km/hod a vyjel ze zatáčky do protisměru, když nezvládl řízení a narazil na levou stranu do míst, kde seděl řidič Transporteru. Klidnou jízdu poškozeného pak potvrdila i jeho spolujezdkyně, která rovněž uváděla jeho rychlost okolo 70 km/hod a potvrdila, že se držel ve svém jízdním pruhu a věnoval se řízení, kdy řídil vždy bezpečně dle předpisů stejně jako v osudný okamžik. Výpovědi těchto svědků, kteří u střetu jako jediný byli, jsou v souladu s výpovědí znalce z oboru dopravy, který se mimo jiné vyjádřil k rychlostem obou vozidel, která zhruba odpovídala odhadu svědků, kdy jako příčinu dopravní nehody označil stejně jako svědci nepřiměřeně rychlou jízdu řidiče Land Roveru, který nedodržel předepsaný způsob jízdy při pravém okraji vozovky a vjel do protisměru, kde se střetl s vozidlem poškozeného. Odvrátit střet mohl dle znalce pouze obžalovaný, a to tak, že by do zatáčky vjížděl pomaleji a nepřekročil by kritickou rychlost 81,5 km/hod. Ke způsobu jízdy obžalovaného se pak okrajově vyjádřili i další svědci slyšení u hlavního líčení, a to a, kteří potvrdili, že ostatní řidiči, kteří přijeli na místo dopravní nehody, uváděli, že obžalovaný jel velmi rychle, když jej potkávali a troubil a předjížděl. O tom, že se v případě obžalovaného jedná o neukázněného řidiče, svědčí i výpis karty řidiče, ve kterém má uvedeno několik přestupků v dopravě, a to i za překročení povolené rychlosti. Naopak o poškozeném se svědci a a mladší vyjádřili tak, že to byl dobrý řidič s letitou praxí, který jezdil bezpečně. Příčina i průběh dopravní nehody tak byl bezpečně prokázán znaleckým posudkem z oboru dopravy, který zpochybnil závěry uvedené v odborném vyjádření Ing. tak, jak je to již výše uvedeno, když soud neměl o závěrech znaleckého posudku v kontextu s ostatními důkazy důvod pochybovat, když znalec uvedl, že i ohledání místa činu policií a fotodokumentace a označení stop zapadá do nehodového děje tak, jak je popsán i ve výroku o vině. Pokud jde o zranění, která utrpěli poškození a lze je dle znalců ze soudního lékařství dobře vysvětlit právě průběhem dopravní nehody. Znalci uvedli, že poškození ani nebyli v době střetu připoutání pásy, což potvrdila i svědkyně. Znalec, soudní lékař, uvedl, že poškozený utrpěl zranění (pospaná ve výroku o vině), která na místě byla neslučitelná se životem a ten jim tak na místě podlehl. Dále tento uvedl, že bezpečnostní pásy mohou vést ke snížení následků dopravních nehod, a to do rychlosti cca do 100 km/hod. (o pevnou překážku), ovšem toto je dle znalce ze zdravotnictví spíše otázka na znalce z oboru dopravy, neboť v daném případě došlo k deformaci dvou vozidel proti sobě, kdy pokud jde o to, zda připoutání mělo vliv na následky nehody, je to spíše v teoretické rovině. Lze říci, že následky by byly mírnější, ale nelze říci, zda by došlo či nedošlo ke smrti, neboť by záleželo na tom, jaký orgán by byl zasažen, ovšem i kdyby byl poškozený připoután, došlo by k vážným poraněním, kdy by došlo k pohmoždění plic jako důležitého orgánu. Pokud jde o připoutání znalec, soudní lékař, dále uváděl, že rovněž záleží na věku poškozeného, kdy hrudník mladého člověka je pružnější a lépe odolává přetížení, kdežto ve vyšším věku se spíše láme a dochází více k poškozením orgánu dutiny hrudní. Znalec z oboru dopravy pak k tomuto doplnil, že s ohledem na to, jak bylo auto deformováno, kdy byla

9 9 1 T 77/2018 deformována i sedačka řidiče, nemělo v případě připoutání významnou funkci tak, aby byly významně sníženy následky nehody (k tomu viz i fotodokumentace poškození WV Transporteru). Dále je nutné k tomu připomenout i výpověď svědka, který vytahoval řidiče z vozidla a uváděl, že tento byl zkroucený přímo na svém místě. Je zřejmé, že díky způsobu poškození vozidla, polohy poškozeného, rychlosti vozidla obžalovaného s ohledem na výpovědi znalců by nemělo připoutání na následky na jeho zdraví velký vliv, když se schopnost ochrany pásů snižuje se zvyšující se rychlostí, a zejména při rychlostem kolem 100 Km/hod. a vyšších vznikají smrtelná poranění, k čemuž došlo i u poškozeného. Pokud jde o poškozenou znalec ze zdravotnictví, soudní lékař, uvedl, že tato následkem dopravní nehody utrpěla zranění uvedená ve výroku rozsudku, když se u ní jednalo o poruchu zdraví, která ji bránila ve výkonu obvyklých úkonů po dobu delší než 7 dnů, poškozená byla ošetřena lékařem a byla i několik dní hospitalizována v nemocnici, kdy byla kvůli zlomenině lopatky nucena nosit ortézu, kterou lze za pomoci další osoby krátkodobě odložit např. kvůli výkonu hygieny, když ortézu je nutno nosit 4-5 týdnů a potom končetinu rozcvičovat. Nošení ortézy je nepříjemné a omezující v běžném životě, kdy poškozená dále ve své výpovědi popsala omezení v jejím životě, která jí zranění z nehody způsobila, přičemž uvedla, že problémy má dodnes, když dodnes nezvedne úplně ruku. Na to se znalec vyjádřil tak, že jde i o otázku průběhu léčby a toho, jak poškozený rozcvičuje a rehabilituje. Dále se znalec, soudní lékař vyjádřil ve shodě se znalcem z oboru dopravy, že pokud by poškozená byla připoutána bezpečnostními pásy, utrpěla by zřejmě zranění menšího rozsahu, kdy soudní lékař uváděl, že by zřejmě neutrpěla zranění čela a zlomeninu lopatky, ale naopak by utrpěla zranění obdobného charakteru a závažnosti, pokud by byla připoutána bezpečnostním pásem, a to poranění krční páteře, které lze ze soudně lékařského hlediska označit za stejně vážné. Zranění poškozené je tak nutno hodnotit jako prosté ublížení na zdraví ve smyslu 122 odst. 1 tr.zákoníku. Soud tedy zejména s ohledem na vyjádření znalců uzavírá, že v předmětném případě skutečnost, že poškození nebyli v době dopravní nehody připoutání tříbodovým bezpečnostním pásem, v podstatě nic nezměnilo na následku dopravní nehody a následcích na jejich zdraví, a to i s ohledem na shora popsaný kontext dalších důkazů a rychlost, kterou se době střetu pohyboval obžalovaný, když došlo prakticky k čelnímu střetu vozidel na stranu řidiče Transportéru, který neměl žádnou šanci na nehodu reagovat a střet vozidel odvrátit. 16. Obžalovaný tak svým jednáním naplnil znaky skutkových podstat dvou přečinů, a to usmrcení z nedbalosti dle 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, když způsobil smrt z nedbalosti a přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle 148 odst. 1 tr. zákoníku, když způsobil z nedbalosti zlomeninu lopatky s posunem úlomků, když jí tímto znesnadnil obvyklý způsob života (její zranění vyžadovalo pomoc rodiny, kdy měla ztíženou hygienu, špatně se jí chodilo a měla bolesti a další potíže) nikoli po krátkou dobu, tedy delší než 7 dní, ale kratší než 6 týdnů a její stav si vyžádal lékařské ošetření a několikadenní hospitalizaci, přičemž toto způsobil obžalovaný poškozeným proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající mu ze zákona o silničním provozu (konkrétně porušil 11 odst. 1 a 18 odst. 1 citovaného zákona), neboť jako řidič vozidla v důsledku nepřiměřené rychlosti vjel do protisměru a narazil do protijedoucího vozidla, když se nedržel při pravém okraji vozovky a rychlost jízdy nepřizpůsobil zejména svým schopnostem a stavu pozemní komunikace a vlastnostem vozidla a dalším okolnostem, které měl možnost jako řidič předvídat. 17. Při úvaze o druhu a výměře trestu vycházel soud ze škodlivosti činu pro společnost, kterou považuje za vyšší, dále z dosavadního způsobu života a možností nápravy obžalovaného, které soud považuje za vyšší, vzhledem k tomu, že se jedná o osobu, která dosud nebyla soudně trestána, ovšem jedná se o řidiče, který má 12 záznamů v kartě řidiče, z toho několik za překročení nejvyšší povolené rychlosti. Z osobních výkazů obžalovaného zejména tedy karty řidiče, opisu evidence přestupků, opisu rejstříku trestů, zprávy, a

10 10 1 T 77/2018 bylo zjištěno, že tento dosud nebyl soudně trestán, ale byl několikrát postižen za přestupek v dopravě a zjevně se jedná o neukázněného řidiče, figuruje v několika společnostech, je OSVČ a nepobírá žádný důchod. K jeho poměrům pak bylo dále zjištěno, že pracuje jako lékař-plastický chirurg, když ke svému výdělku uvedl, že mu zbývá cca Kč měsíčně, má čtyři nezletilé děti, kdy na výživném platí celkem Kč měsíčně, dluhy nějaké aktuálně má, protože nyní je v soudním sporu se svou účetní, neboť mu neodváděla peníze na sociálním a zdravotním pojištění, vlastní vozidlo Land Rover a ještě jedno další (i když nejsou uvedena v registru vozidel na něj jako na fyzickou osobu) a je spolumajitelem pražského bytu, který má na hypotéku (viz výpis KN). Dále je nutno uvést to, že se obžalovaný se k celé věci staví velmi uvědoměle, když se poškozeným omluvil, poskytl jim finanční pomoc a nabídl i pomoc odbornou a vyjádřil lítost, což soud velmi kladně hodnotí a přihlédl k tomu při ukládání trestu. Obžalovaný se svým jednáním dopustil více trestných činů, a proto bylo na místě ukládání úhrnného trestu v souladu s 43 odst. 1 tr. zákoníku, kdy soud ukládal trest podle trestní sazby přísněji trestného činu tedy dle 143 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž skutečnost, že obžalovaný spáchal více trestných činů je nutné hodnotit jako přitěžující okolnost. S ohledem na to, že se jedná o nedbalostní delikty, i když s tragickými následky, a dále s ohledem na osobu obžalovaného, jeho postoj k celé věci a charakter trestné činnosti a jejích okolnosti je soud přesvědčen, že lze obžalovanému uložit ještě výchovný podmíněný trest odnětí svobody uložený mu mírně nad spodní hranicí zákonného rozpětí trestní sazby ve výměře 15 měsíců, odložený na přiměřenou delší zkušební dobu v trvání 3 let, když je třeba sledovat jednání obžalovaného po přiměřenou spíše střední dobu do budoucna, zejména s ohledem na fatální následky dopravní nehody a to, že dosud byl neukázněným řidičem, i když soud má za to, že předmětná dopravní nehoda pro něj byla velkým ponaučením (viz postoj obžalovaného k věci). Dále soud uložil obžalovanému povinnost, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení dle svých sil uhradil škodu způsobenou trestným činem. V této věci pak bylo na místě obžalovanému uložit ještě trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, když se předmětného protiprávního jednání dopustil právě v souvislosti s touto činností, a to v trvání 6 roků, která se soudu jeví jako adekvátní zejména s ohledem na závažnost následků, které obžalovaný způsobil a okolnosti trestné činnosti. Dále soud uložil obžalovanému trest peněžitý (když zároveň neukládal nepodmíněný trest odnětí svobody dle 67 odst. 2 písm. b), a to v přiměřené výši Kč, když vycházel mj. ze závažnosti charakteru přečinů a dále z dobrých majetkových poměrů obžalovaného a výše jeho výdělku a dále zejména z toho, že obžalovaný bude muset uhradit nároky na náhradu škody poškozené pojišťovně a zejména dostát svým závazkům ve vztahu k poškozeným a, které dosahují celkové částky Kč, když soud má za to, že tyto nároky (uspokojení poškozených a jejich hmotné zajištění zejména s ohledem na zdravotní stav a zdravotní stav syna pozůstalého ) mají přednost před uložením ještě přísnějšího peněžitého trestu. Pokud by obžalovaný tento peněžitý trest nezaplatil ve stanovené lhůtě, soud mu stanovil náhradní trest odnětí svobody ve výměře 5 měsíců, která se soudu jeví jako adekvátní vzhledem závažnosti trestné činnosti a výši výměry peněžitého trestu. Soud je v daném případě přesvědčen, že zvolený druh i výměra shora uvedeného trestu (kombinace druhů trestů) nejlépe splní účel trestu a povede k nápravě obžalovaného, když v daném případě není nutné přikročit k ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to zejména s ohledem na postoj obžalovaného k věci a i s ohledem na to, že by těžko z výkonu trestu mohl dostát svým závazkům vůči poškozeným. 18. S nárokem na náhradu škody se řádně a včas připojili k trestnímu řízení pojišťovna ČR s částkou Kč, když vynaložila náklady spojené s poskytnutím první pomoci poškozenému a náklady na léčebné výlohy poškozené, které řádně doložila listinnými důkazy, ve kterých výši specifikovala na konkrétních úkonech. S ohledem na to soud uložil obžalovanému povinnost, aby poškozené pojišťovně škodu v požadované výši uhradil, když tato byla způsobena v souvislosti s jeho trestnou činností.

11 11 1 T 77/2018 Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to do 8 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Poškozená osoba, které se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může podat odvolání pouze pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, jej může napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Lhůta k podání odvolání u rozsudku, který se doručuje jak obžalovanému, tak jeho obhájci, běží od doručení, které bylo provedeno nejpozději. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obžalovaného s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem, jako obžalovanému. Odvolání musí být ve lhůtě k podání odvolání nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odvolání musí splňovat rovněž obecné náležitosti podání podle 59 odst. 3 tr. řádu. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání si nemůže účinně podat ten, kdo se tohoto práva výslovným prohlášením před soudem vzdal. Příbram 3. července 2018 JUDr. Renata Klatovská předsedkyně senátu