Univerzita Palackého v Olomouci. Fakulta tělesné kultury DISERTAČNÍ PRÁCE Zdeněk Hamřík 1

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury DISERTAČNÍ PRÁCE 2013 Zdeněk Hamřík 1

2 Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury Podpora pohybové aktivity a komunální politika v České republice Disertační práce Autor: Mgr. Zdeněk Hamřík Pracoviště: Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci Školitel: prof. PhDr. Karel Frömel, DrSc. Olomouc

3 Jméno a příjmení autora: Název disertační práce: Pracoviště: Školitel: Mgr. Zdeněk Hamřík Podpora pohybové aktivity a komunální politika v České republice Katedra rekreologie, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci prof. PhDr. Karel Frömel, DrSc. Rok obhajoby disertační práce: 2013 Abstrakt: Problém nedostatečné úrovně pohybové aktivity, zvyšující se prevalence nadváhy a obezity v populaci a s tím související nárůst hromadných neinfekčních onemocnění nebyl doposud v České republice v rámci veřejné politiky systematicky řešen. Hlavním cílem disertační práce je vytvořit podklady pro tvorbu strategických dokumentů pro obce v České republice se zaměřením na podporu pohybové aktivity obyvatel. Výzkum je založen na metodách a principech policy analysis, přičemž respektuje metody a přístupy kvalitativního výzkumu. Po zpracování literárního přehledu a vytvoření diskusního rámce bylo realizováno 10 individuálních rozhovorů se zahraničními experty a 3 skupinové rozhovory se 32 českými odborníky. Obsahová analýza rozhovorů byla provedena s využitím softwaru Atlas.ti. Ve výsledkové části byla stanovena jednotlivá doporučení pro tvorbu komunální politiky podpory pohybové aktivity a tato doporučení byla rozčleněna do tematických oblastí. Z výsledků práce vyplývá, že problematika komunální politiky podpory pohybové aktivity není izolovaným problémem pouze určitého resortu, ale problémem komplexním, zasahujícím do celé řady oblastí a resortů. Navržená doporučení lze využít při tvorbě strategických dokumentů v komunální politice podpory pohybové aktivity a zdraví. Klíčová slova: pohybová aktivita, veřejná politika, obec, doporučení Disertační práce byla vytvořena v rámci projektu Tvorba národní sítě podpory pohybové aktivity registrační číslo: CZ.1.07/2.4.00/ Souhlasím s půjčováním disertační práce v rámci knihovních služeb. 3

4 Author s first name and surname: Title of the doctoral thesis: Department: Supervisor: Mgr. Zdenek Hamrik Physical activity promotion and municipal policy in the Czech Republic Department of Recreation and Leisure Studies, Faculty of Physical Culture, Palacky University in Olomouc prof. PhDr. Karel Frömel, DrSc. The year of presentation: 2013 Abstract: The issue of insufficient level of physical activity, increasing prevalence of overweight and obesity among the population and a corresponding increase in mass non-communicable diseases has not been systematically addressed in the Czech Republic in terms of public policy. The main objective of the dissertation is to provide basis for the development of strategic documents aimed at promoting physical activity in municipalities in the Czech Republic. The research is based on policy analysis methods and principles, respecting quality-based research methods and approaches. After a literary review and creating a discussion framework, a total of 10 individual interviews with foreign experts and 3 group interviews with 32 Czech experts were carried out. The interviews were then content-analysed using the Atlas.ti software. The results of the dissertation include individual recommendations for the development of local policy aimed at physical activity promotion. These recommendations were divided into thematic areas. The results of the dissertation imply that the issue of local policy aimed at promoting physical activity is not an isolated problem of a specific sector but rather a complex issue involving a number of areas and sectors. The proposed recommendations can be used for the development of strategic documents within local policy aimed at promoting physical activity and health. Keywords: physical activity, public policy, municipality, guidelines The dissertation thesis was supported by the ECOP project "Developing the Czech National Health Enhancing Physical Activity Network" reg. No. CZ.1.07/2.4.00/ I agree the thesis paper to be lent within the library service. 4

5 Prohlašuji, že jsem disertační práci zpracoval samostatně pod vedením prof. PhDr. Karla Frömela, DrSc., uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky. V Olomouci dne 10. července

6 Děkuji prof. PhDr. Karlu Frömelovi, DrSc., za pomoc a cenné rady, které mi poskytl nejen při zpracování disertační práce, a za podporu, jíž si velmi vážím. Dále děkuji nejbližším kolechům Michalu Kalmanovi a Janu Pavelkovi za pomoc při realizaci výzkumu, podporu a dlouholetou spolupráci, bez které by tato práce nebyla nikdy dokončena. Děkuji Davidu Másilkovi za klíčovou pomoc při procesu plánování a designování celé studie. Děkuji Petru Švecovi, Jitce Bouškové a Marušce Tomečkové z kanceláře Národní sítě Zdravých měst ČR za pomoc při organizaci skupinových rozhovorů a spolupráci, díky které mohou být výsledky práce přímo využity v praxi. Děkuji Tomáši Vackovi za mnohaletou spolupráci při překladech odborných textů a neustávající flexibilitu v brzkých ranních a pozdních večerních hodinách. Zvláště pak děkuji Andree Madarasové Geckové, která mi pomohla najít a pochopit smysl týmové vědecké práce a vysvětlila, že nejdůležitější je naučit se vyprávět příběh 6

7 Obsah Seznamy Seznam tabulek Seznam obrázků Seznam zkratek Úvod Přehled poznatků Životní styl, pohybová aktivita a současné trendy Hromadná neinfekční onemocnění a jejich vývoj v ČR Monitoring pohybové aktivity v ČR Sedavé chování nový fenomén v životním stylu Podpora pohybové aktivity Intervenční prostředí podpory pohybové aktivity Podpora pohybové aktivity v dopravě Podpora pohybové aktivity na pracovišti Podpora pohybové aktivity u praktických lékařů Podpora pohybové aktivity ve školách Role obcí v podpoře pohybové aktivity a zdraví Pohybová aktivita a prostředí Infrastruktura pro pohybovou aktivitu Komunální politika PPA a ekonomické teorie Legislativa a současné normy Metody zvyšování kvality ve veřejné správě Strategie a strategické plánování Příklady strategických dokumentů podpory pohybové aktivity na úrovni obcí Příklady zahraničních strategií Příklady českých strategií Zdravotní plány a Národní síť Zdravých měst ČR

8 3 Cíle Hlavní cíl Dílčí cíle Výzkumné otázky Metodika Policy analysis a kvalitativní výzkumné metody Literatura sběr sekundárních dat Individuální rozhovory s experty Vytvoření diskusního rámce Výběr respondentů Navázání kontaktů a realizace rozhovorů Záznam rozhovorů a jejich transkripce Focus group skupinové rozhovory s experty na obecní úrovni obcí Organizace skupinových rozhovorů a výběr respondentů Diskusní rámec pro focus group Záznam rozhovorů a jejich transkripce Obsahová analýza rozhovorů Výsledky Individuální rozhovory se zahraničními experty Tvorba obecní strategie podpory pohybové aktivity Výběr a zapojení klíčových aktérů Strategie a celkové zaměření Obsah strategie a její součásti Implementace a evaluace Ekonomika a financování Příklady dobré praxe, konkrétní opatření Focus group s českými odborníky na obecní úrovni Tvorba obecní strategie PPA

9 5.2.2 Výběr a zapojení klíčových aktérů Filozofie a celkové zaměření strategie Obsah strategie a její součásti Nezařazené okruhy Hlavní zjištění Strategie ano, či ne Provázanost se strategiemi na vyšší úrovni Proces tvorby strategie Meziresortní přístup Zapojení klíčových aktérů resortů Kultura, historie a přírodní a geografické podmínky Prostředí a pohybová aktivita Školství klíčový resort Cílové skupiny Implementace a evaluace strategie Financování Marketing a PR Diskuse Souhrn Summary Referenční seznam Přílohy

10 Seznamy Seznam tabulek Tabulka 1. Stupeň automobilizace v ČR ( ) Tabulka 2. Přehled účastníků skupinových diskusí dle jednotlivých profesí: Seznam obrázků Obrázek 1. Charakteristika sedavého chování z hlediska energetického výdeje Obrázek 2. Schéma vlivu dopravy na prostředí Obrázek 3. Faktory ovlivňující úroveň pohybové aktivity v komunitě Obrázek 4. Cíl veřejné správy Obrázek 5. Schéma jednotlivých úrovní rozhodování z pohledu podpory pohybové aktivity a příklady jednotlivých strategických dokumentů Obrázek 6. Schéma výzkumného designu disertační práce Tvorba doporučení podpory pohybové aktivity pro Zdravá města v ČR Obrázek 7. Ukázka databázového systému strategických dokumentů Národní sítě Zdravých měst ČR DataPlán Obrázek 8. Diskusní rámec rozhovorů se zahraničními experty Obrázek 9. Ukázka přepisu rozhovoru s jedním z respondentů Obrázek 10. Ukázka kódování rozhovorů v programu Atlas.ti Obrázek 11. Ukázka analýzy textu a vytváření schémat a vztahů mezi jednotlivými kódy Obrázek 12. Hlavní okruhy při procesu tvorby jednotlivých doporučení Obrázek 13. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Tvorba obecní strategie Obrázek 14. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Výběr a zapojení klíčových aktérů Obrázek 15. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Strategie a celkové zaměření Obrázek 16. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Obsah strategie a její součásti Obrázek 17. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Implementace a evaluace Obrázek 18. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Ekonomika a financování Obrázek 19. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Příklady dobré praxe, konkrétní opatření Obrázek 20. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Tvorba obecní strategie Obrázek 21. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Výběr a zapojení klíčových aktérů Obrázek 22. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Strategie a celkové zaměření

11 Obrázek 23. Kódy přiřazené k tematickému okruhu Obsah strategie a její součásti Obrázek 24. Kódy, které nebyly zařazeny do žádného z výše uvedených okruhů Seznam zkratek BSC Balanced Scorecard CAF Common Assessment Framework CAPE The Children's Assessment of Participation and Enjoyment CDC Centers for Disease Control and Prevention CDV Centrum dopravního výzkumu CE European Council CEU European Union Commission ČR Česká republika ČSTV Český svaz tělesné výchovy ENHPS European Network of Health Promoting Schools ENWHP European Network For Workplace Health Promotion EU Evropská unie FG Focus group GAPA Global Advocacy for Physical Activity GB Great Britain GPAQ Global Physical Activity Questionnaire HBSC Health Behaviour in School-aged Children HEPA Health-enhancing physical activity ICHS Ischemická choroba srdeční IPAQ International Physical Activity Questionnaire IPEN International Physical Activity and the Environment Network MA21 Místní agenda 21 MET Metabolic equivalent MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MVPA Moderate to Vigorous Physical Activity MZ Ministerstvo zdravotnictví NCD Non-communicable disease NICE National Institute for Health and Care Excellence 11

12 NSZM NWHP OSN PA PAC PPA PR SBRN SOPARC SOPLAY ŠPZ USDHHS ÚZIS WHO ZN Národní síť Zdravých měst National WorkpIaceHealth Project Organizace spojených národů Pohybová aktivita Preferences for Activities of Children Podpora pohybové aktivity Public relations Sedentary Behaviour Research Network System for Observing Play and Recreation in Communities System for Observing Play and Leisure Activity in Youth Škola podporující zdraví United States Department of Health and Human Services Ústav zdravotnických informací a statistiky World Health Organization Zhoubné novotvary 12

13 Ať narazím na jakýkoliv problém ekonomický, ekologický a především politický, kdykoliv se jím začnu hlouběji obírat, zjistím, že kdesi v pozadí se skrývá nějaké téma lidské, mravní, existenciální. A zkoumáme-li stav dnešního světa, vždy znovu musíme dojít k jistotě, že se skutečně řítíme do katastrofy, pakliže se něco radikálního nestane a nezmění v lidském vědomí ( ). Václav Havel In Josef Jařab: Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého , Votobia

14 1 Úvod Problematika aktivního životního stylu a podpory pohybové aktivity se dostává do popředí zájmu nejvyšších politických představitelů světa. Zcela pochopitelně. Chronická neinfekční onemocnění (nadváha a obezita, kardiovaskulární onemocnění, diabetes mellitus 2. typu, chronická respirační onemocnění či některé typy rakoviny) způsobují 63 % z celkového počtu úmrtí na světě, tedy celkově 36 milionů úmrtí ročně (Alwan et al., 2010; World Health Organization, 2011a). Na chronická neinfekční onemocnění (NCD) zemře z tohoto počtu také 9 milionů lidí pod hranicí 60 let věku (World Health Organization, 2011b). Nabízí se tedy velmi dramatické srovnání. Při porovnání důsledků globální epidemie chronických neinfekčních s bilancí druhé světové války docházíme, co se týká počtu obětí, k obdobným počtům. Druhá světová válka, která trvala v letech , byla globálním vojenským konfliktem, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva (Wikipedia, 2012). Pokud budeme bilancovat počet úmrtí na chronická neinfekční onemocnění z let , docházíme k počtu 63 milionů úmrtí pod hranicí 60 let věku. V dubnu 2011 se v Moskvě pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO) a Ruské federace uskutečnila první celosvětová konference ministrů zaměřená na zdravý životní styl a hromadná neinfekční onemocnění. Konference měla za cíl rozvinout a posílit programy a zdravotní politiky zaměřené na zdravý životní styl a prevenci NCD. V září 2011 následovala schůzka nejvyšších představitelů Organizace spojených národů (OSN) zaměřená na prevenci a léčbu chronických neinfekčních onemocnění v New Yorku. Jednalo se teprve o druhé setkání (prvním bylo řešení AIDS) v historii Valného shromáždění OSN, které bylo zaměřeno na zdravotní problematiku (World Health Organization, 2012). Beaglehole et al. (2011) uvádějí čtyři základní rizikové faktory vzniku NCD, kterými jsou užívání tabáku, strava bohatá na tuky, sůl a cukry, pohybová inaktivita a nadměrné užívání alkoholu. Na základě newyorského setkání zároveň definují pět prioritních intervencí pro boj s NCD. Jedná se o intervence zaměřené na podporu pohybové aktivity a zdravé výživy, urychlení opatření vedoucí ke kontrole tabáku, intervence na snížení obsahu soli v potravinách, intervence zaměřené na snížení nadměrného pití alkoholu a zabezpečení dostupnosti základních léků a technologií pro boj s těmito onemocněními. Intervence a strategie zaměřené na zvýšení úrovně pohybové aktivity se v politické agendě řady mezinárodních organizací i jednotlivých států ve velké míře objevují od vydání Americké národní zprávy o pohybové aktivitě a zdraví v roce Jedná se o první celosvětově uznávaný dokument o vlivu pohybové aktivity na zdraví, vydaný americkým ministerstvem zdravotnictví, konkrétně CDC Centre for Disease Control and Prevention (USDHHS, 1996). Řada zemí, zejména těch vyspělých, si je 14

15 vědoma značných důsledků, které má pohybová aktivita na zdraví člověka a na ekonomiku státu. Austrálie, Spojené státy americké, Nový Zéland, Kanada, Dánsko, Holandsko, Finsko či Velká Británie pracují na rozvoji strategií zaměřených na zvýšení úrovně pohybové aktivity u svých obyvatel, a to jak na národní úrovni, tak na úrovni nižších územně správních celků i jednotlivých municipalit. Tyto strategie jsou zaměřeny mnohem více na zvýšení participace občanů na pohybové aktivitě a jejich motivaci k aktivnímu životnímu stylu než na účast na výkonově orientovaném sportu (Kalman, Hamřík & Pavelka, 2009). Pohybová aktivita, která snižuje riziko vzniku NCD a má zásadní význam pro zdraví člověka jak v oblasti fyzické, tak psychické i sociální (Global Advocacy for Physical Activity the Advocacy Coucil of the International Society for Physical Activity and Health, 2010; Lee et al., 2012; World Health Organization, 2002), i přes tyto snahy celosvětově dlouhodobě klesá (Ng & Popkin, 2012). Negativní stav sledujeme také u dětí. Pohybová doporučení pro každodenní hodinovou pohybovou aktivitu splňuje v zemích Evropy a Severní Ameriky pouze 23 % třináctiletých dětí, s věkem pohybová aktivita klesá až na 15 % u patnáctiletých (Iannotti et al., 2012a), nadpoloviční většina dětí v těchto zemích také sleduje více než 2 hodiny denně televizi (Iannotti et al., 2012b). Chronická neinfekční onemocnění jsou hlavní příčinou smrti také v České republice a výskyt NCD nadále narůstá. V roce 2010 bylo v České republice provedeno amputací na dolní končetině v důsledku komplikací diabetu mellitu (ÚZIS, 2011b). Na rozdíl od zemí západní Evropy však Česká republika nemá zpracovánu strategii zaměřenou na podporu pohybové aktivity a systém prevence chronických neinfekčních onemocnění je zcela nefunkční. Jediným dokumentem zaměřeným na prevenci je Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatel ČR Zdraví pro všechny v 21. století (Zdraví 21), který však není provázán s rozpočtem ČR a v současné době prochází rozsáhlou aktualizací. Rovněž hygienická služba, která do určité míry řešila na úrovni bývalých okresů oblast prevence, se po reformě z přelomu let potýká s nedostatkem pracovníků a preventivní programy NCD prakticky neřeší. V roce 2011 byla na projekty podpory zdraví v rámci Národního programu podpory zdraví vyčleněna z rozpočtu ministerstva zdravotnictví částka 1 milion korun pro celou Českou republiku. Na významu v oblasti prevence tedy ve veřejném sektoru získávají nižší územně správní celky, zejména pak jednotlivé obce, místní samosprávy. Ty sehrávají klíčovou úlohu při vytváření prostředí, které podporuje příležitosti pro pohybovou aktivitu obyvatel a aktivní životní styl (World Health Organization, 2006). Na úrovni obcí přistupuje aktivně k politice podpory zdraví a zdravého životního stylu Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM), která vychází z programu Světové zdravotnické organizace a v České 15

16 republice sdružuje 107 krajů, obcí a mikroregionů. Pro oblast pohybové aktivity a její systematické podpory však není pro představitele obcí, pracovníky úřadů či tvůrce komunálních politik vytvořen žádný guideline či sada doporučení, jakým způsobem v oblasti podpory pohybové aktivity postupovat, a to v rámci NZSM či mimo ni. Cílem disertační práce je prostřednictvím policy analysis a kvalitativních výzkumných metod, zejména pak individuálních a skupinových rozhovorů s experty, vytvořit podklady pro tvorbu strategických dokumentů obcí v České republice se zaměřením na podporu pohybové aktivity obyvatel. 16

17 2 Přehled poznatků 2.1 Životní styl, pohybová aktivita a současné trendy Pravidelná pohybová aktivita je nedílnou součástí zdravého životního stylu a přináší celou řadu zdravotních benefitů. Redukuje riziko předčasného úmrtí a celé řady chronických neinfekčních onemocnění, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, diabetes mellitus 2. typu, rakovina tlustého střeva a další (Lee et al., 2012). Přesto, že jsou zdravotní výhody adekvátní pohybové aktivity dobře známé, celková úroveň pohybové aktivity celosvětově klesá, a to nejen ve vyspělých zemích, ale také v zemích s obecně nižším socioekonomickým statusem (Ng & Popkin, 2012). Pohybová inaktivita je zároveň čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí celosvětově (Kohl et al., 2012). Pohybová inaktivita v kombinaci s nadměrným energetickým příjmem a nezdravou stravou tak vede ke zvyšování prevalence výskytu hromadných neinfekčních onemocnění (World Health Organization, 2002). Celosvětově roste prevalence nadváhy a obezity (Finucane et al., 2011), a co se týká klasifikace výskytu obezity v populaci z hlediska epidemiologie, obezita je v současnosti již na úrovni pandemie. Trendy v tomto ohledu nejsou pozitivní ani v zemích střední a východní Evropy a předpokládá se, že nadváha a obezita bude mít v nadcházejících letech vzestupnou tendenci (Webber et al., 2012). Nárůst nadváhy a obezity v posledních dvou dekádách potvrzují v Evropě také další studie (von Ruesten et al., 2011), přičemž země střední a východní Evropy a nové členské státy Evropské unie se bohužel velmi rychle adaptovaly na konzumní způsob života a prevalence nadváhy a obezity vyžadující strategie a politiku na její snížení jsou v současnosti potřebné také v těchto zemích (Knai, Suhrcke & Lobstein, 2007). Pokles pohybové aktivity je celosvětově evidován také u dětí a mládeže, přičemž tyto trendy jsou doprovázeny snižujícím se objemem celkové pohybové aktivity a zvyšujícím se výskytem dětské nadváhy a obezity (Bradley, McMurray, Harrell & Deng, 2000; Lobstein & Frelut, 2003; Ogden, Carroll, Kit & Flegal, 2012; USDHHS, 2000). Výskyt nadváhy a obezity v dětském věku má vážné zdravotní důsledky v oblasti fyzické (kosterní, svalový, kardiovaskulární systém), psychické (sebevědomí, deprese) i sociální (začlenění se do kolektivu) a predisponuje v tomto ohledu dítě také do období dospělosti (Currie et al., 2012) Hromadná neinfekční onemocnění a jejich vývoj v ČR Nejinak je tomu také v České republice, která stejně jako řada dalších zemí čelí enormnímu nárůstu hromadných neinfekčních onemocnění a s tím související zátěže na zdravotnický a sociální systém. 17

18 Hromadná neinfekční onemocnění jsou v České republice hlavní příčinou úmrtí u dospělé populace (ÚZIS, 2011b). Nadváha a obezita Statistické údaje ohledně stavu a trendů v nadváze a obezitě u dospělé populace poskytuje především Ústav zdravotnických informací a statistiky. Přesto, že se v různých šetřeních jednotlivé údaje mírně rozcházejí, lze i v této oblasti konstatovat alarmující stav. Z důvodu obezity (BMI 30) bylo v České republice v ordinacích lékařů v roce 2010 sledováno 939 tisíc pacientů (ÚZIS, 2011b). Celkově trpí nadváhou nebo obezitou 54 % dospělé populace, 17 % dospělé populace je obézní (Sassi, 2010; ÚZIS, 2011a). Nadváhou trpí v ČR ve větší míře muži než ženy, v obezitě není rozdíl mezi pohlavími statisticky významný. S rostoucím věkem roste podíl osob s nadváhou a roste také obezita, ve věkových kategoriích nad 65 let však již podíl osob s nadváhou a především obezitou dramaticky klesá, a to až pod 10 % například u mužů ve věkové kategorii nad 75 let (ÚZIS, 2011a). Matoulek, Svačina a Lajka (2011) dále dodávají, že se incidence obezity v České republice rychle zvyšuje. U dětí je výskyt nadváhy a obezity na úrovni 19 % u chlapců a 9 % u dívek, signifikantní rozdíly mezi pohlavími ve věku let nacházíme u všech věkových kategorií, a to vždy v neprospěch chlapců (Kalman, Sigmund et al., 2011). V mezinárodním srovnání zemí zahrnutých do HBSC studie Světové zdravotnické organizace se Česká republika pohybuje přibližně v polovině sledovaných zemí (Ahluwalia, 2012). Kardiovaskulární onemocnění Kardiovaskulární onemocnění představují v České republice závažný problém, přičemž srdeční infarkt je nejčastější příčinou smrti a invalidity u mužů v produktivním věku (Česká kardiologická společnost, 2000). V roce 2010 bylo evidováno 1,707 milionu pacientů s hypertenzní nemocí a 773 tisíc pro ischemické nemoci srdeční (ICHS), z toho 83 tisíc pro akutní infarkt myokardu a 256 tisíc pacientů pro cévní nemoci mozku (ÚZIS, 2011b). V roce 2009 zemřelo v důsledku kardiovaskulárních chorob 54,1 tis. osob, což představovalo 50,4 % všech úmrtí (ÚZIS, 2010). Diabetes mellitus V roce 2010 bylo v péči lékařů více než 806 tisíc diabetiků (377 tisíc mužů a 429 tisíc žen), tj. nárůst o 3 % oproti roku Většina trpí diabetem mellitem II. typu (91,8 %). Vzrostl také počet diabetických komplikací, a to z 221 tisíc v roce 2009 na 228 tisíc v roce Amputací na dolní končetině bylo provedeno 8 501, dlouhodobě klesá počet pacientů, u kterých lze diabetes mellitus léčit pouze dietou (ÚZIS, 2011b). To představuje oproti předcházejícím letům značný nárůst a také v této oblasti pozorujeme značně negativní tendence. V roce 2005 bylo evidováno 739 tisíc léčených 18

19 diabetiků (ÚZIS, 2006), v roce 2000 to bylo 654 tisíc diabetiků. V roce 2000 bylo provedeno 5,9 tisíce amputací na dolní končetině (ÚZIS, 2001). Rakovina Druhou nejčastější příčinou smrti jsou od druhé poloviny 80. let 20. století zhoubné novotvary (ZN). V roce 2009 zemřelo na ZN celkem 27,7 tis. osob (tj. 25,8 % ze všech zemřelých). Přitom u mužů byl podíl ZN na celkové úmrtnosti vyšší než u žen, ženy naopak častěji umíraly na nemoci oběhové soustavy (ÚZIS, 2010). Ukazuje se, že stejně jako v řadě jiných vyspělých zemí vyžaduje řešení problémů spojených s enormním nárůstem chronických neinfekčních onemocnění v posledních letech politické řešení. Strategie a přístupy založené na individuální změně chování jedince směrem ke zdravému životnímu stylu se ukazují jako nedostatečné a pomocí veřejné politiky je třeba ovlivňovat celou radu dalších faktorů sociálních a faktorů prostředí (Raine, 2012) Monitoring pohybové aktivity v ČR Z důvodu výše uvedených zdravotních benefitů pohybové aktivity je sledování prevalence pohybové aktivity pro členské země WHO a jejich politické představitele vysoce prioritní (World Health Organization, 2008). Sledování úrovně pohybové aktivity v České republice může naznačit možný vývoj také v dalších zemích bývalého východního bloku, které v posledních 20 letech prošly ekonomickou transformací. Bohužel se Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko ani další země střední a východní Evropy nezúčastnily studie Eurobarometr ani některých dalších mezinárodních studií (Martinez-Gonzalez et al., 2001; Rutten & Abu-Omar, 2004; Sjöström, Oja, Hagströmer, Smith & Bauman, 2006), do studie IPEN je z těchto zemí zapojena pouze Česká republika (Bauman et al., 2009) a celkový počet studií zabývajících se pohybovou aktivitou v tomto evropském regionu je malý. V České republice jsou pro sběr dat o pohybové aktivitě dospělé populace využívány dlouhé i krátké verze dotazníku IPAQ a některé objektivní metody, především pak pedometry a akcelerometry. Většina dospělé populace byla doposud hodnocena jako high active, přičemž muži jsou aktivnější než ženy (Bauman et al., 2009). V mezinárodním srovnání bylo doposud možné přiřadit Českou republiku rovněž spíše k aktivnějším zemím (Dumith, Hallal, Reis & Kohl, 2011; Hallal et al., 2012). Některé studie však poukazují na možný pokles pohybové aktivity v posledních letech (Sigmundova, El Ansari, Sigmund & Fromel, 2011). V roce 2011 byl v České republice pilotně nasazen také GPAQ Global Physical Activity Questionnaire. Ten byl v roce 2006 vyvinut Světovou zdravotnickou organizací v rámci projektu STEPS jako alternativa IPAQ, vhodná spíše pro low and middle income countries (Armstrong & Bull, 2006). Dotazník byl následně validován mezinárodně (Bull, Maslin & 19

20 Armstrong, 2009) i v jednotlivých regionech WHO (Hoos, Espinoza, Marshall & Arredondo, 2012; Trinh, Nguyen, van der Ploeg, Dibley, & Bauman, 2009). Hamřík, Sigmundová, Kalman, Pavelka a Sigmund (2013) v pilotní studii užívající GPAQ uvádí 46,4% podíl dospělé populace, který je hodnocen jako vysoce aktivní. Je to však výrazně méně než při studiích z předchozí dekády. Bauman et al. (2009) ve studii, která využívala krátkou verzi dotazníku IPAQ, uvádí podíl vysoce aktivní dospělé populace v České republice 62,9 %. Suchomel, Sigmundová a Frömel (2008) při studii zaměřené na liberecký region uvádí procento vysoce aktivních 60 %. Za posledních 5 10 let tak mohlo v kategorii vysoce aktivní dojít k významnému poklesu. K potvrzení těchto trendů je však třeba dalších studií. Velikost místa bydliště má v ČR významný vliv na celkovou úroveň týdenní pohybové aktivity dospělé populace, menší sídla indikují u jejich obyvatel vyšší podíl týdenní pohybové aktivity, přičemž regionální rozdíly jsou minimální (Fromel, Mitas & Kerr, 2009; Mitáš & Frömel, 2011). Monitoring pohybové aktivity a sedavého chování u dětí je zajišťován prostřednictvím HBSC Health Behaviour in School-aged Children Study. Doporučení 60 minut pohybové aktivity denně nesplňují přibližně tři čtvrtiny dětí. Frekvence pravidelně vykonávané pohybové aktivity je u dívek nižší než u chlapců, a to ve všech věkových kategoriích (Kalman et al., 2011). Výše uvedené studie naznačují, že ačkoli Česká republika patřila v minulosti spíše k aktivním zemím, může se kvůli poklesu pohybové aktivity v posledním desetiletí potýkat se značnými problémy také v této oblasti. Pokles pohybové aktivity v evropském regionu už potvrzují také některé mezinárodní studie (Ng & Popkin, 2012). Ten je přitom dle Parlimentary Office of Science and Technology (2001) způsoben především následujícími faktory: - snížením pohybové aktivity v práci, - poklesem chůze a osobní bezpečnosti zejména u dětí, žen a starších lidí, - zvýšeným užíváním energeticky úsporných zařízení na veřejných místech eskalátory, výtahy, automatické dveře, - snížením tělesné výchovy a sportu v některých školách, - obavami dospělých o bezpečnost dětí při hrách bez dozoru, - náhradou aktivního trávení volného času za pasivní zábavu televize, počítačové hry, internet Sedavé chování nový fenomén v životním stylu V posledních deseti letech se v souvislosti s enormním rozvojem moderních informačních technologií ve zvýšené míře objevuje pro zdraví člověka velmi podstatný fenomén sedavé chování, které se 20

21 v poslední dekádě stalo závažným tématem odborníků z oblasti podpory pohybové aktivity a zdraví (Hallal et al., 2012). Sedavé chování představuje jakékoli chování (mimo spánek), které je charakterizováno energetickým výdejem nižším než 1,5 MET (Sedentary Behaviour Research Network, 2012). Zahrnuje tak kromě sezení u obrazovky televize či počítače, které jsou nejčastěji hodnoceny v rámci mezinárodních studií, také postávání či velmi lehké aktivity, např. četba, hraní deskových her apod. (viz obrázek 1). Obrázek 1. Charakteristika sedavého chování z hlediska energetického výdeje (Sedentary Behaviour Research Network, 2013) Z mezinárodních výzkumů dále vyplývá, že sedavé chování je na pohybové aktivitě nezávislý faktor (Marshall, Biddle, Gorely, Cameron & Murdey, 2004) a je třeba odlišovat termín sedavý od neaktivní. Termín neaktivní je zvykem používat pro osoby, které nesplňují doporučení pro MVPA (Sedentary Behaviour Research Network, 2012). Sedavé chování je spojeno s rizikem celé řady onemocnění, jako je nadváha a obezita, kardiovaskulární onemocnění či diabetes mellitus II. typu (Proper, Singh, van Mechelen & Chinapaw, 2011), metabolický kardiovaskulární syndrom a hypertenze (Mark & Janssen, 2008; Pardee, Norman, Lustig, Preud'homme & Schwimmer, 2007). Souvislost nadměrného sledování TV v dětství spojeného s nadváhou, nízkou zdatností, kouřením a zvýšeným cholesterolem v dospělém věku potvrdila také studie Hancoxe, Milneho a Poultona (2004). Nadměrné sledování televize u dětí je dále spojeno se zvýšenou konzumací sladkých nápojů, tučných jídel a nižší konzumací ovoce a zeleniny (Currie et al., 2008). V souvislosti s rozvojem informačních technologií se rychle mění také struktura sedavého chování. Zatímco Pratt, Macera a Blanton (1999) považují za hlavní ukazatel sedavého způsobu života sledování televize, autoři v současné době již toto stanovisko přehodnotili. Biddle, Gorely, Marshall a Cameron (2009), kteří sledovali sedavé chování u skotských adolescentů, upozorňují, že oblast 21

22 sedavého chování zahrnuje širokou škálu činností a výzkumy by se tak neměly orientovat pouze na sledování televize. Toto potvrzují také závěry studie Hamříka, Kalmana, Bobákové a Sigmunda (2012), ve které užívání počítače, ať už k hraní her, či chatování, ování či brouzdání na internetu, převažuje nad celkovým objemem času stráveného u televize. Ke stejným výsledkům dospěli také Sigmundová et al. (2011). Čas strávený sezením u televize, počítače nebo při učení patří mezi nejčastěji udávané sedavé chování například v Maďarsku, Španělsku nebo Finsku (Hamar, Biddle, Soós, Takács & Huszár, 2009; Rey-Lopez et al., 2011). Sedavé chování se postupně dostává také do guidelines a mezinárodních doporučení, která například uvádějí, že přijatelná denní doba sledování televize by neměla přesahovat 2 hodiny denně (American Academy of Pediatrics, 2001). Doporučení pro sedavé chování bylo v roce 2012 poprvé publikováno také v Kanadě, a to pro děti ve věku 0 4 roky (Tremblay et al., 2012). Sigmundová, Ansari, Sigmund a Frömel (2011), kteří se zabývali sedavým chováním u českých adolescentů, uvádějí, že za posledních deset let byl u českých adolescentů zjištěn nárůst času stráveného u počítače. Ten také koresponduje s nárůstem počtu domácností s počítačem a internetovým připojením. Kalman et al. (2011) uvádí, že před obrazovkou televize tráví více než 2 hodiny denně nadpoloviční většina dětí. Hamřík et al. (2012) dále dodávají, že více než 55 % dívek a 60 % chlapců v ČR tráví v pracovním týdnu před obrazovkou televize, DVD nebo videa více než 2 hodiny denně, s věkem míra screen-based activity stoupá. Rovněž v oblasti sedavého chování je jak u dětí, tak u dospělé populace v České republice zapotřebí dalších studií, a to jak pro dětskou, tak dospělou populaci Podpora pohybové aktivity Termín podpora pohybové aktivity lze v souladu s naší předchozí prací (Kalman, Hamřík & Pavelka, 2009) chápat jako: 1. systémový nástroj facilitace behaviorálních změn úrovně pohybové aktivity obyvatel na individuální, komunální, regionální, národní i nadnárodní úrovni, 2. systémový nástroj prevence hromadných neinfekčních nemocí (NCD). U uvedených definic je akcentováno systémové pojetí podpory pohybové aktivity, která zahrnuje aktivity v oblasti zdravotnictví, školství, dopravy atd. a různé úrovně rozhodování o těchto aktivitách (nadnárodní, národní, regionální). Důraz je dále kladen zejména na preventivní charakter intervencí a programů podpory pohybové aktivity z hlediska prevalence NCD, tzv. primární prevenci (přesto, že pohybová aktivita je významným nástrojem rovněž při léčbě těchto onemocnění). Podporou pohybové aktivity zároveň není myšlena podpora výkonnostního a vrcholového sportu. Pojem sport 22

23 v pojetí WHO (2007) či Hodaně (1997) je chápán jako aktivita praktikovaná veskrze v organizovaných sportovních klubech, zaměřená na dosažení výkonu. Sport je tak specializovaný a organizovaný sektor v rámci mnohem širšího konceptu pohybové aktivity (World Health Organization, 2007). Podpora pohybové aktivity může zahrnovat následující aktivity (Kalman et al., 2009): Aktivity zaměřené na edukaci společnosti o významu a přínosech pohybové aktivity. Jedná se o vytváření a realizaci vzdělávacích a motivačních akcí pro odbornou (lékaři, učitelé, architekti, tvůrci veřejných politik) i laickou veřejnost, zástupce veřejného i soukromého sektoru. Aktivity zaměřené na vytváření podmínek a zvýšení dostupnosti venkovních i vnitřních prostředí, ve kterých je možné být aktivní (vykonávat pohybovou aktivitu). Jedná se o budování a udržování parků, otevřených veřejných prostranství, cyklostezek a chodníků, volně přístupných hřišť, sportovních hal, sportovně-rekreačních areálů apod. Informační a marketingové intervence s celonárodní, regionální či místní působností s cílem zvyšování motivace obyvatel k aktivnímu životnímu stylu. Komunitně zaměřené programy, iniciativy a projekty podpory pohybové aktivity (programy pro seniory, intervence ve školách, v rodinách, na pracovišti apod.). Vytváření partnerství a sítí zaměřených na spolupráci a koordinaci jednotlivých aktivit podpory pohybové aktivity. Iniciativy zaměřené na podporu organizování místních, národních i nadnárodních seminářů, workshopů a konferencí. Výzkumné projekty zaměřené od monitoringu pohybové aktivity až po tvorbu politik (policy analysis). 2.2 Intervenční prostředí podpory pohybové aktivity Intervence a programy podpory pohybové aktivity lze charakterizovat dle intervenčních prostředí (oblastí), na které jsou intervence zacíleny. Zásadními prostředími, ve kterých jsou programy a intervence podpory pohybové aktivity nejrůznějšího charakteru v zahraničí realizovány, jsou doprava, škola, pracoviště a praktičtí lékaři. Přesto, že pro komunální politiku nemají všechny stejný význam, je zde uveden jejich komplexní přehled. Např. intervence u praktických lékařů lze komunální politikou ovlivnit jen z části, přesto mohou být tyto intervence na úrovni obcí velmi důležité. 23

24 2.2.1 Podpora pohybové aktivity v dopravě Významnou úlohu z hlediska podpory pohybové aktivity hraje sektor dopravy, zejména pak tzv. aktivní transport především chůze a jízda na kole. Podpora aktivního transportu chůze a jízdy na kole by dle World Health Organization (2002) měla být základním pilířem strategií zaměřených na podporu pohybové aktivity. WHO (Dombois et al., 2002; World Health Organization, 2006) zároveň dodává, že současné dopravní podmínky v evropských městech nepodporují obyvatelstvo k rozhodnutí upřednostnit chůzi či jízdu na kole před dopravou automobilem. Cca 30 procent cest autem je tak na vzdálenost kratší než 3 km, což odpovídá cca 20 minutám svižné chůze, více než polovina cest automobilem na vzdálenost nepřesahuje 5 km. Vysoká úroveň motorizované dopravy pak přímo i nepřímo ovlivňuje zdraví celé populace (dopravními nehodami, respiračními problémy způsobenými znečištěným vzduchem a především snižováním úrovně pohybové aktivity). Obrázek 2. Schéma vlivu dopravy na prostředí (Dombois et al., 2002) V evropském regionu je možné nahradit řadu cest autem chůzí a jízdou na kole. Opatření snižující provoz, jako jsou jízdní pruhy pro cyklisty, cyklotrasy, cyklostezky a změny politiky na místní úrovni mohou zvýšit pěší a cyklistickou dopravu. Lidé více chodí a jezdí na kole v případě, že je snížena rychlost jejich přepravy a je budována vyhovující a bezpečná infrastruktura, jako jsou už zmíněné jízdní pruhy pro cyklisty, cyklotrasy, cyklostezky, a jsou měněny politiky na místní úrovni (World Health Organization, 2006). Světová zdravotnická organizace spolu s Evropskou sítí zdraví podporující pohybové aktivity (HEPA) na základě těchto zjištění vypracovala intervenci (Physical Active Life through Everyday Transport) 24

25 zaměřenou na zvýšení podílu chůze a jízdy na kole v dopravě, jejímž hlavní mottem je: Vysoce efektivní preventivní strategie existuje! Je to velmi jednoduché, stačí být aktivní (chodit, jezdit na kole) alespoň 30 minut denně. Základními cíli této intervence jsou: přimět politiky a občany evropských států uvědomit si rizika spojená s nedostatkem pohybové aktivity v životě, ukázat, že strategie aktivního transportu je ekonomicky efektivní a zdravotně účinná metoda, jak řešit problémy způsobené špatným životním stylem. Chůze Chůze je forma pohybové aktivity a způsob transportu, který je dostupný pro každého bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální status. Je bezpečná a může být snadno součástí každodenního domácího i pracovního programu. Jedinec si snadno může regulovat intenzitu, délku a frekvenci. Chůze je rytmická, dynamická aerobní aktivita vykonávaná velkými kosterními svaly. Má mnoho zdravotních pozitivních efektů a minimum vedlejších negativních účinků (Dombois et al., 2002; World Health Organization, 2006). Na významu chůze v životě člověka se shodují také přední čeští experti v oblasti tělovýchovného lékařství a preventivní medicíny (Matouš, Matoušová, Kalvach & Radvanský, 2002; Vondruška & Barták, 1999). Jízda na kole Jízda na kole má ve srovnání s chůzí poněkud vyšší zdravotní účinky, protože intenzita úsilí je zpravidla větší. Velké kosterní svaly jsou rytmicky využívány, střídají se fáze aktivního záběru a odpočinku. Bylo provedeno několik experimentů, které měly otestovat vliv jízdy na kole na zdravotní stav jedince. Největší studie, Copenhagen Heart Study (Jensen, 2001), která zahrnovala žen a mužů ve věku let, zjistila, že jízda na kole má velké preventivní účinky. Na základě sledování krevního tlaku, hladiny cholesterolu a body mass indexu bylo zjištěno, že u lidí, kteří nejezdili na kole, je mortalita o 39 % vyšší než u těch, kteří na kole jezdili (Andersen, Schnohr, Schroll & Hein, 2000). Jízda na kole navíc představuje z hlediska zatížení pohybového aparátu menší riziko než např. běh (Vondruška & Barták, 1999). Situace v České republice Česká republika (jako většina tranzitních ekonomik) vykazuje rychlý růst automobilizace zvláště od počátku 90. let 20. století a ukazuje se, že stejně jako se navyšuje počet osobních vozidel, narůstá, i když o něco pomaleji, i vozový park nákladních vozidel (Brůhová-Foltýnová, 2009). Vývoj míry automobilizace v České republice shrnuje následující tabulka 1. 25

26 Tabulka 1. Stupeň automobilizace v ČR ( ) Rok Počet automobilů na obyvatel Počet obyvatel na jeden automobil , , , , , , ,2 (Brůhová-Foltýnová, 2009; Český statistický úřad, 2013) Dle Ministerstva dopravy (2005) doprava ve městech ČR není řešena systémově a nejsou dostatečně uplatňována opatření ke zklidnění center měst, včetně vytváření podmínek pro cyklistickou a pěší dopravu, a přitom jedním z cílů dopravní politiky ČR do roku 2013 je zvýšení ochrany více zranitelných účastníků provozu (cyklistů a chodců). Zvýšení míry aktivního transportu v poměru k ostatním druhům dopravy dopravní politika ČR téměř neřeší. Zásadním dokumentem z oblasti rozvoje cyklodopravy je Národní strategie cyklistické dopravy České republiky (Centrum dopravního výzkumu, 2004), kterou vydalo Centrum dopravního výzkumu ČR pro potřeby Ministerstva dopravy ČR. Cyklistika je zde vnímána jednak jako cyklodoprava a cykloturistika, ale je v tomto dokumentu spojována také s podporou pohybové aktivity u obyvatelstva a podporou ochrany životního prostředí ČR. V cyklostrategii jsou definovány čtyři základní priority: rozvoj cyklistiky jako rovnocenného prostředku dopravní obsluhy, rozvoj cyklistiky pro posílení cestovního ruchu, rozvoj cyklistiky pro posílení ochrany životního prostředí a zdraví, zajištění koordinace s dalšími resorty a subjekty. Velmi pozitivním faktem z pohledu podpory pohybové aktivity je, že cyklostrategie akcentuje využití jízdního kola nejen v cestovním ruchu, ale také v aktivní dopravě do zaměstnání, na úřady, k nástupištím na městskou hromadnou dopravu, k obytným zónám atd. Podporuje tak zároveň budování doprovodné infrastruktury, cyklistických parkovišť, půjčoven apod. 26

27 2.2.2 Podpora pohybové aktivity na pracovišti První iniciativy podpory pohybové aktivity na pracovišti se začaly objevovat v 1. polovině sedmdesátých let ve Spojených státech amerických. Majitelé velkých společností se jimi snažili, s vědomím značného potenciálu PA pro zdraví člověka, redukovat rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění u klíčových pracovníků těchto společností, především však u představitelů vrcholného managamentu. Tyto iniciativy vyústily v programy, kterým se obecně říká corporate fitness. Hlavním úkolem bylo poskytnout podmínky pro zaměstnance v podobě vybudování zázemí přímo na pracovišti (tzn. fitness centra a posilovací zóny, kde se mohou realizovat kruhové tréninky, hodiny aerobiku apod.). Primárním cílem corporate fitness bylo, aby zaměstnanci participovali na pohybové aktivitě vysoké intenzity (Bauman, Bellew, Vita, Brown & Owen, 2002). V osmdesátých letech v době ekonomického růstu v západních zemích se programy PPA na pracovišti začaly objevovat i v dalších státech Austrálie, Kanada, Finsko. Postupně se pak tyto programy zaměřovaly na další zaměstnance, nejen na řídicí pracovníky v managamentu firem. V devadesátých letech v USA, Austrálii a dalších zemích nastal posun od fitness programů, které fungovaly izolovaně s převážným zaměřením na jedince, ke komplexním programům podpory zdravého životního stylu na pracovišti. Byly vytvořeny programy, které kombinují socio-behaviorální intervence se strukturo-environmentálními intervencemi (Veitch, Clavisi & Owen, 1999). V některých zemích byly vyvinuty národní strategie podpory zdraví na pracovišti. Příkladem je australský program Národní zdravotní projekt na pracovišti (National Workplace Health Project - NWHP), jehož hlavním cílem byl výzkum efektivnosti právě zmíněného přístupu. NWHP je zaměřen na podporu pohybové aktivity, zdravé výživy, snížení počtu kuřáků a snížení konzumace alkoholu (Simpson et al., 2006). V evropském regionu je podpora pohybové aktivity značně provázána s aktivitami zaměřenými na podporu zdraví na pracovišti, které koordinuje Evropská síť pro podporu zdraví na pracovišti (European Network for Workplace Health Promotion ENWHP), založená v roce Hlavním stálým partnerem ENWHP je Evropská komise, dalšími partnery jsou Světová zdravotnická organizace, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, Evropská agentura pro bezpečnost a zdraví při práci. V květnu 2008 byl anglickým Národním institutem (The National Institute for Health and Clinical Excellence - NICE) vydán průvodce (guideline) pro zaměstnavatele, jakým způsobem povzbudit a motivovat zaměstnance ke zvýšení úrovně pohybové aktivity. 27

28 Průvodce obsahuje následující doporučení pro zaměstnavatele: vytvořit plán podpory pohybové aktivity jdoucí napříč všemi odděleními a strukturami společnosti, plán může být součástí firemní strategie podpory zdraví, představit plán celé společnosti a zvolit monitorovací indikátory, povzbudit a motivovat zaměstnance, aby chodili nebo jezdili na kole nebo využívali jiný prostředek aktivního transportu (in-line, koloběžka, běžky) pro cestu (nebo část cesty) do práce a z práce, pomáhat a motivovat zaměstnance být aktivní během práce například umístit postery či informační tabule motivující k chůzi do schodů oproti jízdě výtahem apod. Mezi programy podpory pohybové aktivity na pracovišti můžeme dle (Bauman et al., 2002) řadit například: edukační semináře o zdravotních efektech pohybové aktivity (pohybová aktivita, zdraví, zdravý životní styl, kardiovaskulární onemocnění, diabetes mellitus apod.), edukační semináře o možnostech zvýšení úrovně pohybové aktivity (jak začít, kde, jak dlouho, jaké intenzity, jaké aktivity), informační materiály (průvodce pohybovou aktivitou), screening rizikových faktorů neinfekčních nemocí, submaximální zdatnostní test, předpisy pohybových aktivit, organizované on-site programy podpory pohybové aktivity, organizované off-site programy podpory pohybové aktivity, interaktivní multimediální behaviorální programy podpory pohybové aktivity. Správně navržená a vhodně implementovaná strategie podpory pohybové aktivity dle WHO zlepšuje zdravotní stav zaměstnanců, redukuje zdravotní výdaje, snižuje absenci v práci a rizika zranění, zlepšuje image společnosti a rozvíjí mezilidské vztahy, týmovou práci a komunikaci. Největším motivem k jejímu zavedení v podniku však stále zůstává snížení rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění (World Health Organization, 2007). Podpora pohybové aktivity na pracovišti má oproti jiným intervenčním prostředím rovněž další aspekty (Bauman et al., 2002; Veitch et al., 1999). poskytuje příležitost relativně snadno oslovit lidi, kteří tráví veškerý čas s rodinou nebo v práci, 28

29 v pracovním prostředí je větší pravděpodobnost oslovení žen, nízkopříjmových a sociálně vyloučených lidí a imigrantů, klíčovým bodem úspěchu je nalezení souladu strategie podpory pohybové aktivity s firemní kulturou, v opačném případě má strategie krátkodobý charakter a adherence jednotlivých programu je velice nízká, firemní kultura může být jak silnou, tak i slabou stránkou implementace strategie podpory pohybové aktivity, další silnou stránkou PPA na pracovišti je možnost využití vnitřní firemní komunikace (firemní porady, ová komunikace, informační nástěnky, firemní společenské akce apod.), která může posloužit jako vhodný nástroj pro informační a edukační programy podpory pohybové aktivity, implementace strategie PPA na pracovišti podléhá schválení a přijetí majiteli společnosti a řídicími pracovníky managamentu společnosti, což v některých případech vyžaduje značné časové nároky, programy a strategie PPA na pracovišti musí být z hlediska jejich zaměření vyváženy a zacíleny jak na zaměstnance, kteří již jsou aktivní, tak zejména na část méně aktivních či neaktivních pracovníků, programy a strategie PPA na pracovišti jsou značně závislé na ekonomické situaci společnosti. Přestože WHO (2007) shledává pracoviště ideálním místem, kde se dospělý člověk může edukovat ve prospěch aktivního životního stylu, a odborníci z oblasti veřejného zdravotnictví se shodují, že podpora pohybové aktivity na pracovišti musí být nedílnou součástí každé národní strategie, bez prokázání efektivnosti vynaložených investic do této oblasti je v současné době zavádění programů podpory pohybové aktivity na pracovišti značně problematické. Situace v České republice Vláda České republiky nestojí stranou současných evropských trendů a přihlásila se k projektu Podnik podporující zdraví, a to například ve svém usnesení č. 1046/2002 k dlouhodobému zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR Zdraví pro všechny v 21. století, dílčím úkolem V tomto dokumentu je deklarován mimo jiné požadavek na zpracování kritérií a indikátorů programu podpory zdraví na pracovišti ve smyslu dokumentů a strategie Státního zdravotního ústavu ČR a EU. V České republice dále vznikla Národní síť podpory zdraví na pracovišti spolupracující s partnerskými organizacemi v rámci ENWHP, která by měla přispívat k propagaci dobré praxe v tomto oboru 29

30 a k jejímu prosazování na pracovištích v České republice. Národním kontaktním centrem ENWHP v České republice je Centrum pracovního lékařství ve Státním zdravotním ústavu v Praze. ENWHP na léta vyhlásil již sedmou společnou iniciativu: Move Europe kampaň pro zlepšení evropské podpory zdraví na pracovišti orientované na zdravý životní styl. Tato iniciativa si klade za cíl vytvořit takovou pracovní Evropu, kde základem zdravého podniku jsou zdraví zaměstnanci. Vedoucí evropské společnosti se zúčastní objektivního hodnocení svých aktivit podporujících zdraví a svou dobrou praxi poskytnou jako model pro celou Evropu. Iniciativa Move Europe má čtyři klíčové oblasti: pohybová aktivita, zdravá výživa, duševní zdraví, prevence kouření. V roce 2004 byl Státním zdravotním ústavem vypracován manuál podpory zdraví na pracovišti s názvem Kritéria kvality podpory zdraví na pracovišti s komentářem, ve kterém je oblast zvyšování pohybové aktivity rovněž zahrnuta. Manuál byl vytvořen za finanční podpory dotačního programu MZ ČR Národní program zdraví Projekty podpory zdraví 2004, projekt č Zdraví podporující organizace hodnocení odpovídající kritériím dobré praxe (Lipšová, Šamánek & Vavřinová, 2004) Podpora pohybové aktivity u praktických lékařů Dalším intervenčním prostředím, které má z hlediska zvýšení úrovně pohybové aktivity u obyvatel značný potenciál, jsou ordinace praktických lékařů. Praktičtí lékaři jsou atraktivním prostředím PPA z hlediska přístupu k běžné populaci. Většina dospělých navštíví praktického lékaře alespoň jedenkrát ročně (Bauman et al., 2002). Praktičtí lékaři jsou velmi důležití z hlediska styku se seniorskou populací a lidmi s chronickými onemocněními. Navíc jsou veřejností vnímáni jako důvěryhodný zdroj informací, mají tudíž výjimečné postavení v ovlivňování chování pacientů a jsou označováni jako preferovaný zdroj zdravotních informací o cvičení (F. Booth, Gordon & Carlsen, 2000; M. Booth, Mant & Owen, 1997). Na druhou stranu je třeba podotknout, že intervence podpory pohybové aktivity u praktických lékařů jsou spojeny také s řadou problémů a překážek, kterými jsou například nedostatek času lékařů, nedostatek vzdělání a odborných znalostí, nedostatek finančních stimulů, špatné vnímání efektivity zásahů, rozpory v očekávání pacientů a lékařů a omezené zdroje (Bull, Schipper & Jamrozik, 1995; Bull & Jamrozik, 1998). Další překážky jsou systémové povahy a je potřeba je řešit na úrovni 30

31 jednotlivých států. Jsou jimi např. řešení otázek přípravy lékařů v oblasti podpory pohybové aktivity na zdravotnické škole, systém financování náhrad za preventivní poradenství apod. Druhy intervencí u praktických lékařů Existuje široká škála příležitostí a intervencí, jakým způsobem podporovat pohybovou aktivitu obyvatel u praktických lékařů. Jedná se o intervence využívající čekárnu, intervence založené na posílání pacientů k pohybovým specialistům, intervence využívající upomínkový systém a další. Novější diskuse zvažují roli a zapojení praktického lékaře v komunálních kampaních či při tvorbě místních politik v oblasti podpory pohybové aktivity (Halbert, Silagy & Finucane, 2000). Intervence podpory pohybové aktivity, které byly ve světě doposud realizovány, zahrnovaly po většinou kombinaci vybraných, níže uvedených aktivit: screening pacienta, jenž identifikuje současnou úroveň pohybové aktivity, motivaci k pohybové aktivitě a celkový zdravotní stav, stručné doporučení nebo konzultace o pohybové aktivitě, podpora tištěných edukačních a informačních materiálů o pohybové aktivitě a zdravém životním stylu, písemná preskripce pohybové aktivity. Screening jedná se o vyplnění formuláře přímo pacientem v čekárně nebo je pacient dotazován sestrou (event. lékařem) sériemi otázek. Stručné doporučení lékař cílenou radou doporučuje obvykle 30 minut pohybové aktivity o střední intenzitě ve většině dnů v týdnu. Ideální typ struktury poskytování rad (doporučení) je popsán a použit v projektu PACE (Calfas, Long, & Sallis, 1996) ve Spojených státech amerických: 1. Pacient je dotazován na jeho pohybové zvyklosti, současné rizikové faktory, výhody, které plynou z pravidelně vykonávané pohybové aktivity a na hlavní omezení (bariéry) pohybové aktivity. 2. Lékař vysvětluje zdravotní výhody pohybové aktivity, postupy, které mohou pomoci překonat bariéry pohybové aktivity, doporučuje konkrétní kroky vzhledem k pacientovým dovednostem, schopnostem a motivaci. 3. Pacient je vybaven tištěnými materiály, které slouží jako nástroj k vytvoření individuálního plánu, který pomáhá monitorovat progresi v pohybové aktivitě. 4. Lékař se s pacientem domlouvá na ověřovacích postupech (follow up) opětovné návštěvě, telefonickém rozhovoru, poštovní korespondenci, u aj. 31

32 Písemné preskripce pohybové aktivity jedná se o předpis pohybové aktivity vydaný praktickým lékařem, který byl v této oblasti patřičně vzdělán. Obsahuje informace šité na míru pacientovi o intenzitě, délce, frekvenci a typu pohybové aktivity. Prvním průkopníkem této metody byla novozélandská vláda, která ji ověřovala v projektu Green Prescription (Swinburn, Walter & Arroll, 1998). Podpůrné tištěné materiály představují základní intervenci podpory pohybové aktivity u praktického lékaře. Jedná se o intervence formou tištěných materiálů, které poskytují informace o doporučené úrovni pohybové aktivity a způsobech zvýšení úrovně pohybové aktivity. Nalézáme je v různých formách (od plakátů až po brožury) v čekárnách ordinací, zároveň je můžeme dostat s ústním vysvětlením přímo od praktického lékaře. Tištěné materiály podpory pohybové aktivity se dělí na dva základní typy: Informační materiály o pohybové aktivitě poskytují informace o důležitosti pohybové aktivity v životě člověka. Edukační materiály o pohybové aktivitě obvykle nesou název Průvodce pohybovou aktivitou (Physical Activity Guide). Poskytují detailnější informace o doporučené úrovni pohybové aktivity jaký typ, jaká intenzita, jaká délka pohybové aktivity bude mít pro zdraví jednotlivce největší efekt. Jsou obvykle zaměřeny na různé cílové skupiny seniory, rodiče předškolních dětí, rodiče školních dětí, učitele na prvním stupni základní školy, učitele na druhém stupni základní školy, matky na mateřské dovolené aj. Další strategie, které jsou využívány praktickými lékaři pro podporu pohybové aktivity: přeposílání pacienta ke zdravotnímu specialistovi podpory pohybové aktivity, který na základě lékařské diagnózy vytvoří unikátní preskripci pohybové aktivity (např. v Anglii Exercise Referral Scheme), přeposílání do zdravotních, sportovních či rekreačních zařízení, pedometry zdarma např. kanadská vláda vyčlenila část ze státního rozpočtu na nákup pedometrů, které byly rozdány pacientům s vysokým krevním tlakem nebo vysokou hladinou triglyceridů, některé další země tuto intervenci zahrnuly do své strategie podpory pohybové aktivity, využití informačních technologií (speciálních softwarů, webových aplikací) ke sceeringu, motivaci nebo edukaci. 32

33 2.2.4 Podpora pohybové aktivity ve školách Velmi důležitým intervenčním prostředím PPA, které zásadně ovlivňuje vztah dětí k pohybové aktivitě a jejich informovanost o důležitosti a významu PA v životě člověka, je škola. Celosvětový vývoj v oblasti pohybové aktivity a výživy u školní mládeže je bohužel alarmující, neboť úroveň pohybové aktivity u dětí neustále klesá a prevalence obezity roste, v některých zemích se výskyt obezity u dětí za posledních 20 let ztrojnásobil např. Anglie (Department of Health, 2004). Vstup do školy změní každodenní život mnoha dětí. Dětství a dospívání jsou etapami lidského života, v nichž každý prochází významným tělesným i duševním vývojem, získává sociální a zdravotní návyky, které si uchová po celý život. Schopnost mladých lidí odpovědně si volit svůj vlastní zdravý životní styl je posilována jejich možnostmi podílet se na rozhodování i na konkrétních změnách podmínek, ve kterých žijí (přírodní a sociální okolnosti, vzdělání apod.). Školy jsou důležitým místem, ve kterém lze rozvíjet a chránit zdraví. To, jak žáci vnímají zdraví, může být významně ovlivněno obsahem používaných osnov, prostředí školy je zároveň důležitou determinantou zdraví. V širším pojetí může škola ovlivnit také vnímání, postoje, aktivitu a chování nejen žáků, ale i učitelů, rodičů, zdravotnického personálu a místní komunity (World Health Organization, Regionální úřadovna pro Evropu, 2000). Z hlediska podpory pohybové aktivity je školní prostředí významné faktem, že školou prochází všechny děti, z tohoto důvodu může toto prostředí podstatným způsobem zredukovat socioekonomické faktory jako determinanty úrovně pohybové aktivity (World Health Organization, 2007). Podpora pohybové aktivity ve školním prostředí má dále následující specifika: Dětství je v současné době charakterizováno obrovskou institucionalizací, jejímž výsledkem je pasivnější (sedavější) způsob života, a proto by měly školy a školky poskytovat dětem a adolescentům početnější a lepší možnosti k pohybové aktivitě, tak aby ji přijali jako základní potřebu a lidské právo (World Health Organization, 2007). Velká priorita se přikládá teoretickým disciplínám, jako je matematika a jazyky (Bauman et al., 2002). V řadě zemí dochází ke snižování počtu dětí, které chodí do školy pěšky nebo jezdí na kole (Department of Health, 2004). Tento trend se často zdůvodňuje nebezpečím na cestách (World Health Organization, 2007). 33

34 Rostoucí počet kantýn a komunikačně informačních technologií, které se vyskytují ve školách, rovněž přispívá ke snižování úrovně pohybové aktivity (World Health Organization, 2007). Řada empirických výzkumů prokázala, že se nezhoršují výsledky v klasických předmětech při navýšení hodin tělesné výchovy. Existují silné důkazy o signifikantním pozitivním vztahu mezi pohybovou aktivitou a kognitivními funkcemi a rovněž mezi zvýšenou úrovní pohybové aktivity a zvýšenou schopností koncentrace (Caterino & Polak, 1999). Hodiny tělesné výchovy jsou sportovně zaměřené, tzn. důraz je kladen na výkon, soutěživost a soupeřivost. Tento problém vyžaduje lepší zacílení na přijatelnější alternativy pohybové aktivity nevýkonnostního charakteru s důrazem na alternativy pro neaktivní studenty (Bauman et al., 2002). Nedostatek adekvátně vzdělaných učitelů (nejen tělesné výchovy), kteří by působili na studenty ve prospěch budování postojů a získání pozitivního přístupu k aktivnímu životnímu stylu (World Health Organization, 2007). Program Škola podporující zdraví V České republice se již několik let realizují programy Škola podporující zdraví (ŠPZ), které jsou z pohledu rozvoje podpory pohybové aktivity velice prospěšnou intervencí. Program Škola podporující zdraví byl prvním programem v ČR, který po roce 1989 přinesl ucelený pohled na postupnou změnu pojetí existující školy, vzdělávání a pedagogiky z hlediska očekávaných perspektiv a trendů společensko-politického vývoje, mezi něž patří strategie podpory zdraví obyvatelstva. Je proto koncipován jako dlouhodobý program pro každou školu v hlavním proudu vzdělávání, která se chce v souladu s nimi rozvíjet. Tímto svým zaměřením program podpory zdraví ve škole od svého začátku aktivně přispívá k procesu zkvalitňování českého školství jako celku. Záměrem programu ŠPZ je aplikovat strategii podpory zdraví na podmínky školy a přispět k její účasti na vlastní proměně a rozvoji. V praxi školy to znamená, že všechno, co se ve škole dělá záměrně (vyučované kurikulum, školou organizované činnosti), a rovněž všechno, co se v ní děje živelně (skryté kurikulum, kultura či ethos školy), se pedagogové učí promýšlet a ovlivňovat pod zorným úhlem obou pólů možných důsledků, jaké má působení školy na zdraví svých lidí žáků, pedagogů, zaměstnanců, rodičů, spoluobčanů v obci, tedy důsledků pozitivních (protektivních, podporujících zdraví) a negativních (rizikových, ohrožujících zdraví). Svým zaměřením na podporu zdraví člověka (ve všech jeho aspektech, u všech aktérů a ve všech složkách prostředí), poskytuje program jak eticky, tak vědecky zdůvodněný nový rozměr pro plánování, provádění i posuzování činnosti školy, který ve svém důsledku vypovídá o její kvalitě. Česká republika je členem evropské sítě škol hlásících se 34

35 k programu Škola podporující zdraví (ENHPS - European Health Promoting School). Tato síť je garantována třemi mezinárodními organizacemi: Světovou zdravotnickou organizací (WHO Euro v Kodani), Radou Evropy (CE) a Komisí Evropské unie (CEU). V současné době je do sítě programu přijato 43 zemí (Havlínová, Kopřiva, Mayer & Vildová, 2006). 2.3 Role obcí v podpoře pohybové aktivity a zdraví Na důležitosti a významu komunální politiky pro oblast podpory pohybové aktivity se shoduje řada expertů i mezinárodních organizací (Librett, Yore & Schmid, 2003; Mitáš, 2011; World Health Organization, 2006). Klíčovou úlohou obcí a komunit je vytváření podmínek pro pohybovou aktivitu a využívání faktorů prostředí v podpoře pohybové aktivity (Bauman et al., 2012; Saelens, Sallis & Frank, 2003) Pohybová aktivita a prostředí Úroveň pohybové aktivity obyvatel se liší v závislosti na prostředí, ve kterém lidé žijí (např. velikost sídla, druh a způsob bydlení), socioekonomickém statusu obyvatelstva, věku, pohlaví a dalších faktorech (Mitáš, 2011). Městské a sociální prostředí jsou v oblasti participace obyvatel na pohybové aktivitě klíčovými faktory (viz obrázek 2). Městské prostředí dle těchto autorů zahrnuje způsob užívání krajiny, dopravní systém, urbanistický design, zelené plochy a všechny veřejné budovy a prostory vytvořené a užívané lidmi (školy, byty, pracoviště, rekreační objekty). Prvky sociálního prostředí, které ovlivňují účast na pohybové aktivitě, zahrnují výši příjmu, rovné příležitosti, kulturní a sociální podporu (Edwarts & Tsouros, 2006). Obrázek 3. Faktory ovlivňující úroveň pohybové aktivity v komunitě 35 Zdroj: Dahlgren (1995)

36 Bauman et al. (2012) řadí mezi faktory prostředí ovlivňující pohybovou aktivitu v upraveném, tzv. ekologickém modelu, který vznikl na základě úpravy předchozích publikovaných modelů (Sallis, Cervero, Ascher, Henderson, Kraft, & Kerr, 2006), následující: sociální prostředí: vidět ostatní být aktivní (behavioural modelling); kriminalita, doprava, neslušné chování nezdvořilost; organizační aspekty, zastavěné prostředí: komunitní plánování; chodecká dostupnost; veřejná doprava; parky a rekreační zařízení; estetika a přívětivost prostředí; chodníky a cyklostezky; umístění a design budov; bezpečnost chodců a přechody, přírodní prostředí: vegetace, topografie, podnebí; národní parky, stezky, trasy pro pěší a cyklotrasy. Zároveň však poukazuje na důležitost národní a regionální politiky v této oblasti, zejména pak politiku v systému dopravy, urbanistickém plánování a architektuře, rekreačním sektoru a správě parků, zdravotnickém sektoru, ve školství a vzdělávání, v sektoru sportu, v národní politice zaměřené na podporu pohybové aktivity plánování a pracovní skupiny a soukromém sektoru (Bauman et al., 2012). Ukazuje se, že vedoucí představitelé měst a další kompetentní pracovníci mohou poskytnout vedení, legitimnost a podmínky pro rozvoj a zavádění politik, které podporují aktivní životní styl všech občanů. V oblasti plánování a implementace strategií zaměřených na aktivní životní styl a podporu pohybové aktivity v obcích tak musí hrát hlavní roli jejich vedoucí představitelé a příslušné odpovědné odbory, nutností je zároveň spolupráce partnerů ze soukromého a občanského sektoru (Edwarts & Tsouros, 2006). Pro výše uvedené lze najít oporu také v české literatuře zabývající se veřejnou politikou. Balík (2009) vymezuje základní funkce obcí, které rozděluje do 7 základních oblastí: politické, ekonomické, sociální, ekologické, bezpečnostní, infrastrukturní a prognostické. Oblast pohybových aktivit se dotýká hned několika z nich. Mezi funkce sociální lze dle stejného autora zařadit ty, které mají vztah ke sportu, budování sportovišť apod. Mezi funkce infrastrukturní patří například údržba komunikací (silnice, chodníky, cyklostezky). Klíčové pro oblast pohybové aktivity jsou také funkce prognostické schvalování programu rozvoje obce, přijímání koncepčních dokumentů apod. a funkce ekonomické vztahující se k hospodaření obce Infrastruktura pro pohybovou aktivitu Obec zabezpečuje výše uvedené funkce mimo jiné prostřednictvím budování veřejné infrastruktury. Veřejnou infrastrukturou rozumíme stavby, zařízení a pozemky sloužící veřejnosti. Za veřejnou 36

37 infrastrukturu se považuje infrastruktura, která je ve vlastnictví územní samosprávy nebo státu nebo je jimi provozována nebo je provozována subjekty k tomuto účelu územní samosprávou nebo státem zřízenými anebo za ni územní samospráva nebo stát odpovídá (Wahla, 2003). Veřejná infrastruktura se dále dělí na (Wahla, 2003): 1. dopravní infrastrukturu (např. pozemní komunikace, dráhy, vodní cesty a zařízení, která s nimi souvisejí), 2. technickou infrastrukturu (např. rozvody vody, odpadních vod, energií, telekomunikační sítě a zařízení), 3. občanskou infrastrukturu (např. stavby, zařízení a pozemky sloužící pro vzdělávání, sociální služby, zdravotní služby, veřejnou správu), 4. veřejná prostranství. Občanskou infrastrukturu lze dále rozdělit na infrastrukturu zdravotnických zařízení, vzdělávacích zařízení, sociální infrastrukturu, infrastrukturu pro volný čas a infrastrukturu maloobchodu, pohostinských a ubytovacích služeb a cestovního ruchu (Rektořík & Selešovský, 2002). Pro rozvoj sportu a tělovýchovy na úrovni obce sehrává do značné míry rozhodující úlohu materiálně technická základna sportovní infrastruktura (Červenka, 2000). Slepičková (2001) podotýká, že vlastníky většiny zařízení pro sport a volný čas jsou v zemích Evropské unie právě obce, a to zhruba ze 70 %. Sportovní zařízení podle téhož zdroje musí hospodařit efektivně a obec jejich hospodaření pečlivě kontroluje, sportovní zařízení jsou uvažována rovněž v rámci územního plánování a rozvoje obce. Hallmann, Wicker, Breuer & Schonherr (2012) považují přítomnost kvalitní sportovní infrastruktury za důležitou determinantu účasti obyvatel na pohybové aktivitě, zároveň ale dodávají, že přítomnost infrastruktury pro pohybovou aktivitu by neměla být při podpoře pohybové aktivity rozhodující. Obce by tak v případě např. nevybudovaného plaveckého bazénu měly hledat jiné cesty pro podporu pohybové aktivity s přihlédnutím k místním podmínkám. Breuer (2000), který se zabývá sportovní infrastrukturou v Německu, dělí sportovní a volnočasová zařízení v obci na: 1. základní zařízení (hřiště, sportoviště, sportovní haly, venkovní a kryté bazény) zařízení pro děti i dospělé v místech bydliště sloužící k neformálnímu sportovnímu a hernímu vyžití všech obyvatel, sportoviště a sportovní hřiště využívaná především školami, bazény, které jsou doplňkově využívány individuálními sportovci, 2. speciální zařízení pro jednotlivé sporty (golf, dostihy, sportovní střelba, squash, badminton atd.) tato zařízení využívají převážně svazy, některá jsou využívána rovněž jednotlivci, 37

38 3. sportovní možnosti v přírodě a krajině (cyklistické a jezdecké dráhy, jezera, řeky atd.) převažuje individuální využití. K podobnému rozdělení místní infrastruktury pro volnočasovou pohybovou aktivitu, dochází Rütten a Abu-Omar (2008) a také Vašíčková, Kudláček a Neuls (2011). Dle těchto autorů zahrnuje infrastruktura pro volnočasovou PA tyto tři typy zařízení: 1. zařízení určená primárně pro sport (tj. veřejná a komerční zařízení, sportoviště a tělocvičny), 2. zařízení nabízející příležitosti pro sport a volnočasovou pohybovou aktivitu (např. dětská hřiště, cyklostezky apod.), 3. zařízení pro sport a volnočasovou pohybovou aktivitu primárně neurčená, avšak využitelná (různé městské a přírodní prostory, pláže, lesy apod.). Odkazy na infrastrukturu pro pohybovou aktivitu nacházíme také v literatuře orientující se na oblast architektury. Nová Athénská charta, která shrnuje zásady plánování měst, říká, že by měly být obnoveny veřejné prostory, aby se znovu staly místem, kde se rozvíjí smysl pro společenství, společenské aktivity a vitalita. Uvnitř měst by se rovněž mělo usilovat o zachování a obnovu sítě volných ploch, parků a rekreačních zařízení, přičemž nové využití zanedbaných pozemků a opuštěných budov by mělo navazovat na vytváření sítě veřejných ploch a prostor (Hrůza, 2002). Madden (2003) uvádí, že pokud má být veřejné místo (kam patří i místo pro aktivní trávení volného času) úspěšné, musí poskytovat čtyři základní kvality, kterými jsou dostupnost, využití (aktivity), pohodlí a vzhled a společenskost (sociabilita). Dostupností se rozumí fakt, že prostranství je snadno přístupné, viditelné, lidé se jím mohou snadno pohybovat a využívat všech jeho částí. V rámci pohodlí a vzhledu zmiňuje čistotu, bezpečí, celkový charakter místa, velikosti a rozmístění budov, zařízení apod. Využití a aktivitu vnímá jako způsob využití místa, zařízení rozmístěná v daném místě a sociabilitu jako ochotu lidí se na místě setkávat, komunikovat, vracet se Komunální politika PPA a ekonomické teorie V další české i zahraniční ekonomicky zaměřené literatuře, která se problematikou veřejné správy a veřejné politiky zabývá, nacházíme k problému vymezení funkce a role obcí řadu odkazů (viz odstavce níže). Jde především o problém, co skutečně spadá do kompetence obcí (či působnosti veřejného sektoru vůbec) a do jaké míry lze například alokovat veřejné prostředky do oblasti podpory pohybové aktivity či tyto iniciativy přenechat výhradně soukromému sektoru. V této souvislosti je nutno jistě jmenovat práce Buchanana (1998), Misese (2002) či Kinkora (1996), které se zabývají celkovou filozofií a ekonomickým zdůvodněním alokace finančních prostředků ve veřejném sektoru. Řada z těchto prací v kontextu liberální politiky investice do podpory pohybové 38

39 aktivity na jakékoli úrovni veřejné správy nedoporučuje. Přesto, že jde o problém závažný, není tato tematika předmětem disertační práce a její komplexní zpracování není v rámci rozsahu práce možné. Na tomto místě je však možno se odkázat na předchozí práce, které se tímto tématem ekonomického a filozofického zdůvodnění alokace veřejných prostředků do oblasti podpory pohybové aktivity zabývají. Jde především o práci Podpora pohybové aktivity pro odbornou veřejnost (Kalman et al., 2009), ve které je po předchozích analýzách konstatováno, že nedostatečná úroveň pohybové aktivity, se všemi důsledky uvedenými v předchozím textu, splňuje znaky veřejnoprávního problému, který se dotýká významného počtu příslušníků daného společenství, je analyzovatelný, je řešitelný veřejně politickými nástroji, není ani příliš široký, ani příliš úzký a nelze jej vyřešit snadno a rychle. Dále je v souvislosti s touto tematikou významné zmínit předchozí práce Kalmana, Hamříka a Pavelky (2011), Kalmana (2012) a Kalmana a Hamříka (2012) Legislativa a současné normy Pro aktivní politiku v zaměřenou na oblast podpory pohybové aktivity a podpory zdraví lze v České republice hledat oporu v nejrůznějších dokumentech, přičemž za stěžejní lze považovat zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, dále zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, a zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně a podpoře veřejného zdraví. Zákon o obcích vymezuje základní postavení obcí, které jsou dle zákona základním územním samosprávným společenstvím občanů, tvoří celek, který je vymezen hranicemi obce. Obec podle tohoto zákona pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a při plnění úkolů chrání též veřejný zájem (Ministerstvo vnitra, 2000). Zákon o podpoře sportu, který byl v roce 2005 novelizován, vymezuje postavení sportu ve společnosti jako veřejně prospěšné činnosti a stanovuje úkoly ministerstev a jiných správních úřadů a působnost územních samosprávných celků při podpoře sportu (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2001). Byl zpracován v souladu s Evropskou Chartou sportu, Evropskou antidopingovou úmluvou a Kodexem sportovní etiky a na národní úrovni z tohoto zákona dále vychází Koncepce státní politiky v tělovýchově a sportu, Zásady komplexního zabezpečení státní sportovní reprezentace, včetně systému výchovy sportovních talentů a Národní program rozvoje sportu pro všechny. Zákon o podpoře sportu definuje pojmy sport, sport pro všechny a sportovní zařízení, přičemž pojem sport dle tohoto zákona představuje všechny formy tělesné činnosti, které si prostřednictvím organizované i neorganizované účasti kladou za cíl harmonický rozvoj tělesné i psychické kondice, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů v soutěžích všech úrovní (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2001). Zákon o podpoře sportu vymezuje působnost a roli Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva zdravotnictví, zmíněny jsou rovněž 39

40 role Ministerstev obrany a vnitra, dále stanovuje úkoly krajů a obcí a hovoří o podmínkách vyvlastnění při výstavbě sportovních zařízení. V souvislosti s komunální politikou je třeba zmínit zákon o podpoře sportu (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2001), který uvádí, že úkolem obcí v jejich samostatné působnosti je vytvářet podmínky pro sport zejména tím, že: zabezpečují rozvoj sportu pro všechny a přípravu sportovních talentů, včetně zdravotně postižených osob, zajišťují výstavbu, rekonstrukce, udržování a provozování svých sportovních zařízení a poskytují je pro sportovní činnost občanů, kontrolují účelné využívání svých sportovních zařízení, zabezpečují finanční podporu sportu ze svého rozpočtu. Zákon o podpoře a ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů hovoří o ochraně a podpoře veřejného zdraví, která je, dle tohoto zákona, souhrnem činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, ohrožení zdraví v souvislosti s vykonávanou prací, vzniku nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováním (Ministerstvo zdravotnictví, 2000). O podpoře pohybové aktivity, sportu či prevenci hromadných neinfekčních onemocnění nehovoří zákon přímo, nepřímo se k této oblasti vztahují pasáže zmiňující podmínky pro výchovu, vzdělávání a zotavení dětí a mladistvých. Zákon také definuje pro komunální politiku podstatné podmínky vnitřního prostředí stavby a hygienické požadavky na venkovní hrací plochy pro hry dětí a hygienické požadavky na koupaliště a sauny. Pro uplatňování veřejné politiky mohou být relevantní také další zákony a vyhlášky týkající se především rozpočtu a financování obcí. Problematika podpory pohybové aktivity či sportu však není v těchto dokumentech zmiňována a řídí se obecnějšími přepisy. Za povšimnutí stojí například vyhláška Ministerstva financí č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, která stanovuje třídění příjmů a výdajů obcí. Ta ve skupině 3 a 34. oddílu uvádí tělovýchovu a zájmovou činnost, přičemž se dále dělí na položky: státní sportovní reprezentace, sportovní zařízení v majetku obce (péče o sportoviště, tělocvičny, sportovní haly, plavecké bazény apod. v majetku obcí), ostatní tělovýchovná činnost (podpora sportovních oddílů, výdaje na konání sportovních akcí, závodů apod.), využití volného času dětí a mládeže (činnost DDM, podpora činnosti mládežnických organizací, dětská hřiště, zábavní parky apod.), ostatní zájmovou činnost a rekreace a výzkum v oblasti tělovýchovy, zájmové činnosti 40

41 a rekreace. Přesné členění výdajů obecních rozpočtů je důležitým ukazatelem pro strategické plánování v této oblasti. V komunální politice zaměřené na podporu pohybové aktivity a aktivní životní styl lze dále využít následujících dokumentů, které se zabývají z různých úhlů pohledů prevencí v řadě oblastí. Nejpodstatnějším z nich je z pohledu komunální politiky Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy. Národní program rozvoje sportu pro všechny (MŠMT, 2000) Národní kardiologický program (Česká kardiologická společnost, 2000) Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR Zdraví pro všechny v 21. století (vláda České republiky, 2002) Národní akční plán zdraví a životního prostředí (vláda České republiky, 1998) Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období (MŠMT, 2007) Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy (Centrum dopravního výzkumu, 2004) Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008) Metody zvyšování kvality ve veřejné správě Veřejné zdraví občanů, kvalita života či oblast prevence je na úrovni obcí často spojována s nejrůznějšími metodami zvyšování kvality ve veřejné správě. Jejich uplatňování na místní úrovni vede k aplikaci nových metod v řízení obce či strategickém plánování. Jako příklad lze uvést veřejné diskuse, kulaté stoly, plánování s občany, zjišťování jejich hodnotové orientace apod. Zcela přirozeně se tak témata související se zdravým životním stylem dostávají stále častěji do politické agendy. Níže jsou uvedeny příklady některých z nich. Místní agenda 21 Místní agenda 21 je metodou zvyšování kvality ve veřejné správě, vedoucí k praktickému uplatnění principů udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni. Kromě kvalitnější a efektivnější práce veřejné správy se snaží přinášet další přidané hodnoty, jako jsou spokojenost obyvatel, jejich aktivní zapojení do veřejného života i spolurozhodování o věcech veřejných. Místní agenda 21 zapadá do širšího proudu snahy o kvalitní veřejnou správu, která je zahrnuta pod pojem good governance. Kvalitní správa věcí veřejných musí být (z pohledu OSN i EU) otevřená, transparentní a odpovědná veřejnosti, efektivní, umožňující účast veřejnosti na rozhodování a plánování a založená na partnerské spolupráci s ostatními společenskými sektory a respektující odborný pohled na věc (Kašpar & Petrová, 2006). 41

42 Obrázek 4. Cíl veřejné správy Cíl veřejné správy Zvyšovat kvalitu života při respektování udržitelného rozvoje. Týká se všech občanů. Zvyšovat kvalitu a výkonnost veřejných služeb. Týká se zákazníků těchto služeb. Lze ji vyjádřit například jako spokojenost občanů pomocí indikátorů udržitelného rozvoje nebo porovnání s nejlepšími. Lze ji vyjádřit například jako spokojenost zákazníků nebo pomocí auditu služby nebo porovnáním s nejlepšími. Jak to řešíme? Město zjišťuje potřeby např. pomocí Místní agendy 21 (Zdravé město) a provádí benchmarking. Město řídí svoji strategii např. dle Balanced Scorecard (BSC). Jak to řešíme? Úřad se snaží poskytovat služby kvalitně, efektivně a včas (pomáhá benchmarking, uplatnění systému kvality a výkonnosti dle ISO, CAF atd.) Dělat správné věci. Dělat věci správně. Zdroj: (Široký et al., 2004) Obrázek 3 znázorňuje princip, který je v materiálech Organizace spojených národů uváděn jako good governance a ve své podstatě znamená dělat správné věci správným způsobem. K tomuto účelu jsou veřejnou správou využívány nástroje, jako např. systém kvality dle ISO, benchmarking, CAF Common Assessment Framework, Místní agenda 21 a další. Benchmarking Benchmarking je metoda řízení kvality, metoda učením se od druhých. Základ pojmu tvoří anglické slovo benchmark, které různě odborně zaměřené slovníky překládají jako standard, někdy také komparativní bod nebo porovnávací ukazatel. Jedná se o neustále pokračující činnost, která se snaží nalézt a zmapovat nejlepší praktické postupy uvnitř organizací s podobnými funkcemi. Tyto postupy, procesy (služby) jsou pak podrobovány důkladné analýze za účelem zjistit nejlepší praxe, s nimiž se pak organizace poměřuje (Široký et al., 2004). Vrabková (2012) konstatuje, že benchmarking má pozitivní vliv na kvalitu rozhodování managementu úřadu a následně produktivitu a výkonnost zaměstnanců i konkrétních organizačních jednotek úřadu. Nemec, Merickova a Ochrana (2008) však dodávají, že i přes značný potenciál benchmarkingu je jeho zavádění spojeno s řadou 42

43 problémů, jako je jeho nepravidelné a nevhodné používání, situace se však v České a Slovenské republice pomalu zlepšuje. ISO Systém kvality dle ISO lze zjednodušeně označit jako systém kontrol a prevencí. Systém se stal běžným standardem v českých podnicích a v posledních letech se stále více uplatňuje i v organizacích státní správy. Poprvé byl zveřejněn Mezinárodní organizací pro normy ISO v roce 1987 a od té doby prošel řadou změn (Nenadál, Noskievičová, Petříková, Plura & Tošenovský, 2002). Systém je popsán v certifikační normě ISO Inspiraci pro zvyšování kvality a výkonnosti je možné najít také v normě ISO Systém kvality dle ISO 9001 lze zavádět současně se systémem šetrnosti k přírodě dle normy ISO Normy ISO mají univerzální charakter, tj. nezávisí na charakteru procesů ani na povaze produktů. Jsou aplikovatelné jak ve výrobních podnicích, tak i v podnicích služeb bez ohledu na jejich velikost. Jedním z hlavních požadavků systému ISO je důsledná orientace organizace na zákazníka, kdy plnění jeho požadavků se stává absolutní prioritou (Nenadál et al., 2002). CAF Common Assessment Framework Společný hodnoticí rámec (Common Assessment Framework, CAF) je nástroj napomáhající organizacím veřejného sektoru využívat metody řízení kvality ke zlepšování výkonnosti a efektivnosti. Poskytuje jednoduchý a snadno použitelný rámec, který je vhodný pro sebehodnocení organizací veřejného sektoru. Pilotní verze projektu CAF byla prezentována v květnu 2000 na První evropské konferenci kvality ve veřejné správě, která se konala v Lisabonu, od té doby je model na základě získaných zkušeností zlepšován a upravován (Národní informační středisko pro podporu jakosti, 2005). V České republice byl model CAF poprvé aplikován v Liberci a Olomouci jako pilotní projekt Národní politiky podpory jakosti. Následně byly pod záštitou Rady ČR pro jakost realizovány i další projekty implementace modelu CAF, které směřovaly rovněž do oblasti státní správy. Na využití modelu ve státní správě zaměřila v roce 2004 svým usnesením o modernizaci státní správy pozornost i vláda (Úřad vlády České republiky, 2005). CAF umožňuje získat celkový přehled o nejdůležitějších předpokladech a výsledcích úřadu a jejich vzájemné provázanosti. Vytváří tak prostor pro proces učení se, který může úřad posunout na vyšší stupeň rozvoje, kde předpoklady a výsledky lépe odrážejí potřeby a očekávání všech zainteresovaných stran, především však potřeby a očekávání občanů (Úřad vlády České republiky, 2005). EFQM Model Excelence 43

44 EFQM Model Excelence je modelem vytvořeným Evropskou nadací pro řízení kvality a je diagnostickým nástrojem pro hodnocení současného stavu úřadu. Jedná se o nejpoužívanější model v Evropě a je východiskem pro udělování Evropské ceny kvality. Prostřednictvím tohoto sebehodnoticího procesu je úřad schopen lépe vyvážit své priority a jasně rozeznat silné stránky a oblasti, ve kterých se může zlepšit. Model předpokládá také využití benchmarkingu jako nástroje dalšího zlepšování. Proces je završen plánovanými činnostmi vedoucími ke zlepšení, které jsou pak dále sledovány. Struktura modelu byla východiskem pro vytvoření modelu CAF (Úřad vlády České republiky, 2005). Balanced Scorecard BSC Metoda Balanced Scorecard (zkráceně BSC) je koncepcí řízení, přičemž řeší jeho strategickou i operativní rovinu. Pomocí souboru vyvážených ukazatelů pomáhá směřovat úsilí organizace stanoveným směrem. Primárně byla BSC určena jako analytická metoda pro podniky, později je zaváděna a modifikována i pro účely veřejné správy (Horváth, 2001). Tentýž autor dále konstatuje, že z hlediska aplikace ve státní a veřejné správě tvoří vlastní jádro implementace BSC několik základních kroků, které oproti soukromé sféře nevyžadovaly téměř žádné přizpůsobení. Principiálně jsou tyto kroky zaměřeny na: 1. konkretizaci strategických cílů, 2. vzájemné propojení strategických cílů řetězci příčin/následků, 3. výběr (volbu) měřítek, 4. stanovení cílových hodnot, 5. určení strategických akcí. Podstatou BSC je tedy soubor vyvážených indikátorů. Před uplatněním metody BSC je třeba si vyjasnit vizi a strategické priority. Úkolem metody není stanovit vizi a strategie, ale zajistit jejich naplnění (Půček, 2005) Strategie a strategické plánování Důležitou součástí při tvorbě politik na všech úrovních veřejné správy je vydávání strategických a koncepčních dokumentů. Na komunální úrovni je vydávání a schvalování takovýchto dokumentů součástí tzv. prognostické funkce obcí (Balík, 2009). Na národní a mezinárodní úrovni jsou strategie v oblasti podpory pohybové aktivity a aktivního životního stylu základními dokumenty, které mají za úkol vyvolat veřejné diskuse o různých konkrétních tématech a záměrech ještě předtím, než se přistoupí k jejich zpracování do podoby 44

45 zákona či směrnice, tzv. Zelené knihy, na které navazují svým obsahem Bílé knihy, jež prezentují výhled a směřování a následně akční plány či strategie (Kalman et al., 2009). Na úrovni obcí je zpravidla přistupováno přímo k tvorbě strategie či akčního plánu. Strategie představují dokumenty, které poskytují návod, jak předvídavě minimalizovat vývojová ohrožení a maximalizovat rozvojové příležitosti při účelném využití omezených zdrojů. Jejich součástí bývá analýza stavu (silných a slabých stránek), popis příležitostí a ohrožení, srovnání s okolím, stanovení cílů, způsob jejich naplnění, vyčíslení nákladů atd. (Veselý & Nekola, 2007). Komunální politika, ačkoli by měla respektovat zásady politiky národní, řeší problematiku podpory pohybové aktivity více konkrétně a s důrazem na aplikaci jednotlivých opatření přímo do praxe (viz obrázek 4). Obrázek 5. Schéma jednotlivých úrovní rozhodování z pohledu podpory pohybové aktivity a příklady jednotlivých strategických dokumentů Zdroj: (Kalman et al., 2009) V České republice není příprava a realizace koncepčních a strategických dokumentů prakticky nijak ošetřena pravidly, jedinou úpravu tak představuje zákon č. 100 z roku 2001 ve znění pozdějších předpisů č. 93/2004 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (Veselý & Nekola, 2007). Zásady pro zpracovávání takovýchto dokumentů se zaměřením na podporu pohybové aktivity tak musíme hledat v zahraniční literatuře. WHO (2006) uvádí hlavní zásady a zjištění pro tvorbu komunálních politik podpory pohybové aktivity: Účast obyvatel na pohybové aktivitě je ovlivněna městskou zástavbou, přírodními a sociálními podmínkami, ve kterých tito lidé žijí, a také osobními faktory, jako je pohlaví, věk, zdatnost, čas a motivace. Podoba jednotlivých částí městského prostředí, jako je rozvržení cest, využití půdy, umístění rekreačních zařízení, parků, veřejných prostranství a systému dopravy pozitivně či negativně 45

46 ovlivňuje participaci obyvatel na pohybové aktivitě. Lidé jsou více aktivní, pokud mají snadný přístup ke klíčovým místům parkům, zeleným plochám, pracovištím a obchodům. Překážky pro aktivní životní styl zahrnují obavy z kriminality a nebezpečí na silnicích, emise z dopravy a znečištění, problémy s dostupností nebo nedostatkem sportovních zařízení a negativní postoje v oblasti pohybové aktivity a aktivního způsobu dopravy. Lidé se speciálními potřebami a obzvláště lidé s nízkými příjmy mají tendence být ve svém volném čase méně pohybově aktivní, protože jsou méně schopni si dopřát a participovat na programech a volnočasových zařízeních a častěji žijí ve čtvrtích s bezpečnostními problémy v oblasti kriminality a dopravy. Této skupině obyvatel je tedy v oblasti podpory pohybové aktivity nutné věnovat zvláštní pozornost. Příležitosti pro pohybovou aktivitu je třeba vytvářet nedaleko místa bydliště obyvatel, a to zároveň s vytvářením čistšího a bezpečnějšího prostředí s dostatkem zeleně. V Evropě je možné nahradit velké procento automobilové dopravy chůzí či jízdou na kole. Opatření snižující provoz, jako jsou jízdní pruhy pro cyklisty, cyklotrasy, cyklostezky a změny dopravní politiky na místní úrovni, mohou zvýšit procento pěší a cyklistické dopravy. Lidé více chodí a jezdí na kole v případě, že je snížena rychlost dopravy a je budována vyhovující a bezpečná infrastruktura. Klíčem k úspěchu PPA na místní úrovni je tvorba efektivních partnerství a meziresortní spolupráce. Snahy umožnit a podpořit pohybovou aktivitu vyžadují spolupráci v oblastech urbanistického plánování, bydlení, dopravy, veřejného zdraví, sociálních služeb, vzdělávání a sportovního sektoru stejně jako soukromého sektoru a dobrovolníků. 2.4 Příklady strategických dokumentů podpory pohybové aktivity na úrovni obcí Zpracovávání strategických dokumentů je důležitou součástí a nástrojem komunální politiky, a to jak v České republice, tak v zahraniční. Následující kapitola uvádí příklady již zpracovaných strategických dokumentů na úrovni obcí. Nejedná se přitom pouze o strategické dokumenty zaměřené komplexně na pohybovou aktivitu, nýbrž i dokumenty týkající se pouze určitých resortů (např. cyklistické dopravy) či komplexnější dokumenty zaměřené například obecněji na podporu zdraví. 46

47 2.4.1 Příklady zahraničních strategií Toronto Walking Strategy (Kanada) Strategie města Toronto na podporu pěší chůze, jejíž cíle jsou zaměřeny na změnu preferencí obyvatel města ve způsobu dopravy směrem k pěší chůzi. Strategie pracuje s principem chůze jako tzv. nejjednodušší volby oproti ostatním způsobům dopravy. Strategie je provázána se systémem veřejné dopravy, která je městskou radnicí považována rovněž za aktivní způsob dopravy. Strategie obsahuje také návrhy a implementační část, která je rozdělena do šesti kroků: vedení strategie a podpora pěší chůze, podpora kultury chůze, vytváření sítě a partnerství pro podporu chůze, design ulic a chodníků pro chodce, vytváření míst a prostoru pro chodce a obnova a renovace městských částí. Součástí strategie je rovněž akční plán s jednotlivými cíli, odpovědnostmi, časovým harmonogramem a rozsahem nutných investic. Copenhagen: City of Cyclists (Dánsko) Strategie města Kodaň je zaměřená na rozvoj cyklistiky jako jednoho ze způsobů aktivní dopravy. Strategie řeší rozvoj cyklodopravy jako prostředku zlepšení veřejného zdraví, vytváření zdravějšího životního prostředí, zvýšení bezpečnosti dopravy a snížení dopravního přetížení. Významnou součástí strategie jsou kapitoly věnované bezpečnosti cyklistické dopravy a vytváření a udržování sítě cyklostezek a služeb, které jsou na tuto síť ve městě navázány. Zajímavostí strategie je její bezprostřední provázanost s výzkumem a statistikami v oblasti cyklodopravy, ze kterých strategie čerpá a které jsou u konkrétních částí vždy uvedeny. A Physical Activity Strategy for Sheffield (Velká Británie) Strategie zaměřená na podporu pohybové aktivity v obecné rovině. Základním mottem strategie je sdělení: 30 minutes five times a week is all it takes Strategie je velmi komplexně pojata, přičemž kromě úvodních obecnějších kapitol zabývajících se významem pohybové aktivity a základní evidencí v této oblasti obsahuje 5 klíčových principů, které se snaží respektovat. Těmi jsou: stimulovat poptávku v oblasti pohybových aktivit, motivovat nejméně aktivní osoby, podporovat možnost volby být aktivní, podporovat chůzi z hlediska urbanismu a plánování a zlepšovat podmínky a příležitosti být pohybově aktivní. A Healthy Weight Strategy for Swindon (Velká Británie) Strategie je zaměřena na zlepšení zdraví obyvatel města Swindon s ohledem na identifikaci strategií a intervencí vedoucí k prevenci a redukci nadváhy a obezity obyvatel města. Strategie byla přijata rovněž městským zastupitelstvem. Strategie vychází z tamních evidence based údajů a je provázána s národní politikou boje proti nadváze a obezitě ve Velké Británii. 47

48 Hackney Play Strategy (Velká Británie) Strategie zaměřená specificky na podporu aktivní hry u dětí a mládeže. Strategie obsahuje úvodní část zaměřenou na vysvětlení významu aktivní hry u dětí a mládeže, benefity takto realizované pohybové aktivity, národní a lokální kontext strategie a akční plán s definováním jednotlivých priorit. Značná část strategie je rovněž věnována budování infrastruktury pro aktivní hru, především budování dětských hřišť a volných přírodních ploch. Zajímavostí strategie je, že značná pozornost je věnována plánování dětských hřišť a herních prvků se samotnými dětmi i jejich rodiči Příklady českých strategií Zdravotní plán města Hodonín Město Hodonín jako jedno z prvních měst v ČR přistoupilo v rámci strategického plánování ke zpracování obecní strategie zlepšování zdravotního stavu obyvatel města. Zdravotní plán obsahuje 7 priorit provázaných s národním Dlouhodobým plánem zlepšování zdravotního stavu obyvatel České republiky Zdraví pro všechny v 21. století: zdravější životní styl, snížení škod způsobených alkoholem, tabákem a drogami, zdraví mládeže do 18 let, zdravé stárnutí, snížení výskytu poranění způsobených násilím a úrazy, financování zdravotnických služeb a rozdělování zdrojů a podmínky a příležitosti pro zdraví. Podpora pohybové aktivity obyvatel je součástí několika z uvedených priorit. Koncepce rozvoje sportu ve městě Chrudim Koncepce města v oblasti sportu je naplánována na 4 roky, přičemž součástí koncepce je rovněž problematika sportu pro všechny a volnočasových aktivit. Strategie je rozdělena do kapitol, které řeší problematiku výkonnostního sportu, cen sportovišť, dotací, grantového systému města, volnočasových aktivit mládeže a investic do sportovišť. Strategický plán rozvoje města Valašské Meziříčí Problematika podpory pohybové aktivity může být součástí širší strategie zejména u obcí, jejichž velikost a finanční možnosti neumožňují zpracování samostatného dokumentu. Příkladem takovéto strategie je Strategický plán rozvoje města Valašské Meziříčí, kde je podpora pohybové aktivity součástí strategických oblastí, a to kultura, školství a sport; zlepšující se životní prostředí a infrastruktura a dostupné zdravotní a sociální služby. Strategie má rovněž implementační část s návrhy aktualizace strategie v určených časových obdobích. 48

49 2.4.3 Zdravotní plány a Národní síť Zdravých měst ČR Problematika podpory pohybové aktivity a zdraví a s ní související propojení s oblastí udržitelného rozvoje, sportu, volného času, školství a dalších se v ČR objevuje v koncepčních a strategických dokumentech obcí zejména v souvislosti s Národní sítí Zdravých měst ČR a Místní agendou 21. Národní síť Zdravých měst ČR je asociací aktivních místních samospráv, které se programově hlásí k principům udržitelného rozvoje, zapojují veřejnost do rozhodovacích procesů a podporují zdravý životní styl svých obyvatel. V souhrnu lze říci, že Zdravá města, obce a regiony se promyšleně snaží utvářet město (obec, region) jako kvalitní a příjemné místo pro život na základě dohody s obyvateli. Věří, že občané získají zdravý patriotismus, že lidé budou svou komunitu i krajinu považovat za svůj domov a budou o ně také takto pečovat (Národní síť Zdravých měst ČR, 2013). Postup ke Zdravému městu, obci, regionu není dle stejného zdroje pouze záležitostí vedení municipality, zastupitelstva či úřadu neobejde se bez každodenní úzké spolupráce s řadou místních odborných i nevládních partnerů (odborných institucí, nevládních organizací, škol, firem) i s nejširší veřejností. Část obcí zapojená do projektu Zdravé město přistupuje v současné době ke zpracovávání tzv. zdravotních plánů obcí. Ty jsou zaměřeny v obecné rovině na zlepšení zdraví obyvatel těchto obcí a metodicky vycházejí a jsou provázány s Dlouhodobým programem zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR Zdraví pro všechny v 21. století (Zdraví 21). Zdravotní plány jsou členěny dle Zdraví 21 do oblastí zdraví mladých, zdravého stárnutí, snížení výskytu neinfekčních onemocnění, zdravého a bezpečného životního prostředí, zdravějšího životního stylu, snížení škod způsobených alkoholem, tabákem a drogami a zdravých místních životních podmínek. Zdravotní plány z pohledu konkrétních aktivit obsahují jak měkké projekty bez nutnosti investic (kampaně, intervence a programy zaměřené na podporu zdraví, besedy, eventy apod.), tak infrastrukturní investice a jsou zpracovány například ve městě Hodonín, Chrudim, Litoměřice či Vsetín. Velmi pozitivním faktorem je, že města provazují zdravotní plány přímo s obecním rozpočtem, jednotlivá opatření tak mají vyčleněn konkrétní obnos finančních prostředků z městských rozpočtů a lze jim při dlouhodobějším plánování udělovat prioritu. Dalším pozitivním faktorem je, že tvorba zdravotních plánů vychází z analýzy potřeb občanů v daném městě a z tzv. 10P největších problémů města z pohledu občanů. Například v Hodoníně jsou mezi prvními 4P uvedeny: vybudování komplexního adrenalinového hřiště pro mladé, propojení cyklostezek do okolních obcí, rozšíření poukázkového systému na všechny volnočasové aktivity + cílená finanční podpora pro děti ze sociálně slabých rodin na tyto aktivity, 49

50 rozšiřování sítě cyklistických stezek. Problematika pohybu a pohybových aktivit je tedy alespoň v Hodoníně z pohledu občanů vysoce prioritní oblastí a vzhledem k výše uvedeným přínosům pohybové aktivity pro obce by se měla stát jednou ze stěžejních oblastí agendy v rámci veřejné správy. Mezi opatření zaměřená na zvýšení úrovně pohybové aktivity, která jsou ve zdravotních plánech jednotlivě uvedena, dále patří: kampaně, intervence, osvětová a vzdělávací činnost S pohybem každý den, Příjmy a vydej, Den dětí, Světový den bez úrazů, prevence vadného držení těla ve školách Učíme se zdravě sedět a cvičit, Běh naděje, Běh pro zdraví, Běh všech generací, zřízení poradenských míst zdravého životního stylu pro různé cílové skupiny, nákup a modernizace vybavení pro pohybovou aktivitu ve školách, preventivní zdravotní cvičení pro seniory, organizace tanečních a turistických aktivit pro tuto cílovou skupinu, zvyšování počtu škol podporujících zdraví, realizace projektu bezpečná cesta do školy, podporovat program Zdravý podnik, projekty regenerace odpočinkových míst ve městech parky, hřiště, veřejná prostranství, výstavba a dobudování sítě cyklostezek a další. 50

51 3 Cíle 3.1 Hlavní cíl Cílem disertační práce je vytvořit podklady pro tvorbu strategických dokumentů obcí v České republice se zaměřením na podporu pohybové aktivity obyvatel. 3.2 Dílčí cíle Na základě studia odborné literatury v oblasti podpory pohybové aktivity vytvořit diskusní rámec pro individuální a skupinové rozhovory s českými a zahraničními experty. Realizovat individuální a skupinové rozhovory s českými a zahraničními odborníky a zajistit jejich obsahovou analýzu. Zjistit základní oblasti a vytvořit strukturu podkladů pro tvorbu doporučení podpory pohybové aktivity pro veřejnou politiku na úrovni obcí v ČR. Zjistit, jaká doporučení pro tvorbu strategických dokumentů PPA jsou vhodná pro obce v ČR. 3.3 Výzkumné otázky Jaká doporučení pro tvorbu politiky podpory pohybové aktivity jsou vhodná pro obce v ČR? Jaké jsou základní oblasti pro tvorbu doporučení pro vytváření politiky podpory pohybové aktivity pro obce v ČR? 51

52 4 Metodika 4.1 Policy analysis a kvalitativní výzkumné metody Disertační práce je založena na metodách a principech policy analysis (výzkum orientovaný na analýzu a tvorbu veřejných politik) dle Veselého a Nekoly (2007), Dunna (2004) a Pattona a Sawického (1993). Disertační práce zároveň respektuje metody a přístupy kvalitativního výzkumu dle Hendla (2005) a Denzina a Lincolna (2005). Metody výzkumu tvorby doporučení byly vybírány s ohledem na cíl výzkumu a základní výzkumnou otázku, která zní: Jaká doporučení pro tvorbu politiky podpory pohybové aktivity jsou vhodná pro obce v ČR? Objektivní metody ve veřejné politice využívají ke sběru dat zejména analýzu již stávajících formálních dokumentů (Patton & Sawicki, 1993). Nezbytnou podmínkou zpracování přehledů publikovaných prací je snaha zahrnout co možná nejvíce vhodných a dostupných zdrojů literatury (Van Tulder, Furlan, Bombardier & Bouter, 2003). Sekundární data jsou základním kamenem při tvorbě jakýchkoli veřejných politik, strategií či doporučení a každý analytik by se proto měl s existujícími zdroji sekundárních dat seznámit. V oblasti veřejné politiky mezi ně patří odborné studie, monografie a články, expertizy a veřejně politické studie, dokumenty a záznamy veřejné správy, publikace zájmových skupin, konzultantů a odborníků, zákony a judikáty, běžná periodika, encyklopedie a slovníky, statistiky a sekundární data (Veselý & Nekola, 2007). Literární přehledy jsou hojně využívány také v oblasti politik a strategií zaměřených přímo na oblast podpory pohybové aktivity (Heath et al., 2012; Henderson & Fry, 2011; Lubans, Plotnikoff & Lubans, 2012). Sekundární analýza literárních zdrojů byla využita v prvním kroku výzkumu a stanovení diskusního rámce pro individuální a skupinové rozhovory s experty, čímž byly vytvořeny podklady pro druhý a třetí krok výzkumu. Metody normativní (hodnoticí) využívají převážně kvalitativní metodologii, zejména pak volné polostrukturované individuální rozhovory s experty nebo polostrukturované rozhovory skupinové tzv. focus group (Ivanová, 2004). Rozhovory patří v policy analysis mezi často využívanou metodu. Snaží se zodpovědět spíše praktické (aplikované) než teoretické otázky, přičemž jsou výzkumným postupem, při kterém jsou pomocí pokládání otázek a zaznamenávání odpovědí získávány informace o jedné či více skupinách lidí o jejich vlastnostech, mínění, postojích nebo předchozích zkušenostech. Rozhovor je vhodnou metodou sběru dat všude tam, kde nelze zkoumaný fenomén pozorovat přímo (Birkland, 2010; Fontana & Frey, 2005; Veselý & Nekola, 2007). Polostrukturovaný rozhovor umožňuje seznámení se s určitou konkrétní problematikou ve veřejné politice ze všech 52

53 zúčastněných (nejčastěji expertních) stran. Focus group neboli ohniskové skupiny představují techniku výzkumně vedené diskuse na dané téma ve skupinách. Při používání této techniky je potřeba znát, jak vytvářet skupiny pro konkrétní účel, v jakém prostředí provádět výzkum, jak zachytit řečené, jak zpracovávat tento typ výzkumu, jaké výstupy z něj vyvozovat a jakým způsobem (Denzin & Lincoln, 2005; Disman, 2002; Ivanová, 2004). Polostrukturované rozhovory s experty byly ve výzkumu využity ve druhém kroku výzkumu při individuálních rozhovorech se zahraničními experty a skupinových rozhovorech s českými odborníky. Obrázek 6. Schéma výzkumného designu disertační práce Tvorba doporučení podpory pohybové aktivity pro Zdravá města v ČR Vytvoření diskusního rámce na základě přehledu literatury Strategické a politické dokumenty, články z databází, knihy, guideliny a další. Individuální rozhovory se zahraničními experty 10 individuálních polostrukturovaných rozhovorů s odborníky z Kanady, Austrálie, Finska, USA, Švýcarska, Velké Británie, Německa a Polska. Focus group - skupinové rozhovory s českými experty Validace předchozích zjištění z obsahové analýzy a individuálních rozhovorů. 3x focus group s experty na úrovni obcí v České republice. 4.2 Literatura sběr sekundárních dat Literatury bylo ve výzkumu využito k vytvoření základů diskusního scénáře pro individuální rozhovory se zahraničními experty a skupinové rozhovory s pracovníky obcí a také ke zpracování literárního přehledu v kapitole 1 disertační práce. Využito bylo dostupné české i zahraniční literatury z oblasti podpory pohybové aktivity, zejména pak následujících zdrojů: odborných článků publikovaných v databázích Web of Science, Medline, Sport Discus a ProQuest, českých i zahraničních monografií a publikací, zahraničních strategických a politických dokumentů z databáze International Inventory of Documents on Physical Activity Promotion, 53

54 českých strategických a politických dokumentů z databáze DataPlan.info Národní sítě Zdravých měst České republiky (viz obrázek 6), českých norem, zákonů a vyhlášek vztahujících se tematicky k řešené problematice. Vyhledávání dokumentů probíhalo ručně na internetových stránkách vybraných databází a knihovních systémů na základě definovaných klíčových slov, kterými byly veřejná politika, strategie, pohybová aktivita, obec. Obrázek 7. Ukázka databázového systému strategických dokumentů Národní sítě Zdravých měst ČR DataPlán 4.3 Individuální rozhovory s experty Vytvoření diskusního rámce Výsledkem obsahové analýzy dat bylo vytvoření diskusního rámce, který se neskládá ze sumy přesně definovaných otázek, ale z obecnějších tematických okruhů. Smyslem je rozhovor předem zbytečně neomezovat a nechat prostor pro klíčového aktéra, aby se rozhovořil o vybraných aspektech problému obsáhleji a z různých úhlů pohledu. Celkově platí, že čím více toho výzkumník ví a čím lépe je připraven před rozhovorem, tím více může z rozhovoru získat (Fontana & Frey, 2005). 54

55 Obrázek 8. Diskusní rámec rozhovorů se zahraničními experty PROCES - describe process - who is responsible? - stakeholders - relationship between national and regional municipal level? - what is most important - what should be main problem? - how long? NATIONAL x MUNICIPAL - relationship national and regional - municipal level - main differences? - role of cooperation? Development of Physical Activity Promotion Recommendations CONTENT - what should be part of? - national level - municipal level - which sectors the strategy should cover? - settings? - how long the strategy is valid for? REGIONAL AND CULTURAL ASPECTS - where do you see main differences between countries or regions? - national circumstances? - chat is the role of culture or historical conditions? for Healthy Cities in the Czech Republic TARGET GROUPS - what target groups? - most vulnerable target groups? BASE FOR FOCUS GROUPS WITH CZECH EXPERTS ON MUNICIPAL LEVEL Diskusní rámec (viz obr. 7) tvoří 5 základních okruhů, které byly vytvořeny na základě předchozí analýzy literatury. Jedná se o otázky zaměřené na proces tvorby strategie, obsah strategie, cílové skupiny, na které by strategie měla cílit, rozdíly mezi národní a municipální politikou a regionální, kulturní a historické aspekty tvorby strategií a politik. V rámci každého okruhy bylo zároveň diskutováno několik specifických otázek např. v okruhu obsah strategie se dílčí otázky týkaly jednotlivých částí strategie či role jednotlivých sektorů. Jednotlivé otázky ani okruhy v rámci diskusního rámce nebyly striktně dodržovány, v průběhu rozhovoru bylo vždy reagováno na aktuální sdělení či výpověď respondenta. Respondent zároveň vždy během rozhovoru dostával prostřednictvím otevřených otázek prostor k doplnění svých vyjádření, např. otázkou: Co dalšího považujete v této oblasti za důležité sdělit? Výběr respondentů Výběr respondentů byl omezen na osoby klíčové aktéry, kteří mají zkušenost s tématem podpory pohybové aktivity, přičemž dokážou vést rozhovor v jazyce anglickém, polském nebo českém. Klíčovým aktérem se rozumí 1) významný představitel veřejného sektoru, který působí nebo v nedávné minulosti působil v oblasti podpory pohybové aktivity na národní či místní úrovni; 55

56 2) osoba, která koordinovala nebo vytvářela nebo se významným způsobem podílela na tvorbě strategie podpory pohybové aktivity, programu nebo intervence; 3) významný vědecký pracovník, který má jasně evidované výstupy v podobě článků v impaktovaných periodikách nebo v podobě odborných knih, certifikovaných metod a postupů nebo v podobě aktivních výstupů na významných konferencích. Respondenti byli vybíráni pro účely sběru dat zároveň pro disertační práci Kalmana (2012): Tvorba podkladů pro Zelenou knihu podpory pohybové aktivity pro Českou republiku. Rozhovory se zahraničními experty tak jsou využity pro účely obou disertačních prací. Charakteristika jednotlivých vybraných respondentů: Diane Crone (GB) pracuje na University of Gloucestershire. Její hlavní výzkumné zaměření je pohybová aktivita a mentální zdraví (deprese, osamělost) a podpora pohybové aktivity u praktických lékařů. Je členkou Britské asociace pro kardiologickou rehabilitaci a Britské asociace pro sportovní a pohybové vědy. Pravidelně se účastní připomínkovaní národních i regionálních strategií podpory pohybové aktivity. Pekka Oja (Finsko) bývalý ředitel pro vědu a výzkum UKK Institutu ve Finsku. Jeho hlavní vědecké zaměření jsou doporučení pro pohybovou aktivitu (physical activity guidelines) a dávkování pohybové aktivity (dose response). Je nositelem myšlenky zdraví zlepšující pohybové aktivity HEPA (health enhancing physical activity). Je také spoluzakladatelem evropské sítě podpory pohybové aktivity. Je poradcem finského ministerstva zdravotnictví a Světové zdravotnické organizace pro problematiku aktivního životního stylu. Michelle Brownrigg (Kanada) pracovnice ministerstva zdravotnictví, řídí kanadský národní program Aktivní zdravé děti (Active Healthy Kids Kanada). Její vědecká práce je zaměřena na podporu pohybové aktivity u dětí a mládeže, vyvinula Kids Report Card. Déle se zabývá evaluací národních programů a intervencí. Fiona Chapman (Kanada) pracovnice provincie Ontario a města Toronto. Podílela se na procesu tvorby Torontské chodecké strategie (Toronto Walking Strategy), v současné době je její hlavní manažerkou. David James (GB) působí na University of Gloucestershire. Jeho hlavními vědeckými tématy jsou intervence podpory pohybové aktivity ve veřejném zdravotnictví, zejména v primární zdravotní péči. Je zapojen do několika národních i mezinárodních projektů. Je konzultantem pro tvorbu regionálních i národních programů zaměřených na aktivní životní styl. 56

57 Wolf Kirsten (Německo) dlouhodobě působil v USA. Vyučuje na Freie Universtität v Berlíně, jeho hlavní vědeckou doménou je implementace a evaluace zdravotních programů a intervencí podpory pohybové aktivity na pracovišti. Je konzultantem u řady komerčních i neziskových organizací, jako Světová zdravotnická organizace, Organizace spojených národů (OSN) nebo Mezinárodní institut pro podporu zdraví a vzdělávaní. Rovněž je poradcem německé vlády a dalších národních vládních organizací, jeho aktivity přesahují hranice Evropy a působí také v Severní a Jižní Americe, Asii nebo na Blízkém východě. Fiona Bull (Austrálie) působí na Loughborough University ve Velké Británii a na Západoaustralské univerzitě. Současně je ředitelkou Centra pro pohybovou aktivitu a zdraví při Britské srdeční nadaci (British Heart Foundation). Dále koordinuje Globální radu pro pohybovou aktivitu (Global Advocacy for Physical Activity), řídila proces vzniku Torontské charty pro pohybovou aktivitu. Pracovala pro americkou vládu v Centru pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), dále pracovala pro Světovou zdravotnickou organizaci, kde se zabývala problematikou pohybové aktivity a prostředí, vyvíjela mezinárodní a globální dotazník pro pohybovou aktivitu (IPAQ, GPAQ). Brian Martin (Švýcarsko) působí na Institutu sociální a preventivní medicíny Univerzity v Curychu. Několik let byl předsedou Evropské sítě zdravotně prospěšné pohybové aktivity (EU HEPA) a v současné době působí jako předseda největší světové sítě podpory pohybové aktivity (Agita Mundo). Koordinuje několik výzkumných projektů pro Světovou zdravotnickou organizaci nebo Evropskou komisi. Podílel se na zpracovávání Švýcarské národní strategie pro sport a aktivní transport, rovněž připomínkoval několik regionálních strategií. James F. Sallis (USA) působí na San Diego State University a je řešitelem národního programu zaměřeného na výzkum aktivního životního stylu. Jeho výzkumné aktivity jsou zaměřeny na podporu pohybové aktivity, politiku a prostředí. Patří mezi nejvíce citované odborníky, na Web of Science 466 záznamů, h index = 81. Dlouhodobě spolupracuje s Fakultou tělesné kultury UP, kde mu byl udělen čestný titul doctor honoris causa. Mieczyslaw Nowicki (Polsko) bývalý ministr sportu v Polsku, v současné době řídí komunální politiku v oblasti pohybové aktivity a sportu ve městě Lodz. Dlouhodobě pracuje také jako expert a poradce v polském olympijském výboru Navázání kontaktů a realizace rozhovorů Navázání kontaktů se zahraničními odborníky proběhlo vždy osobně a po předcházejícím doporučení od některého z předchozích respondentů, a to například v rámci navštívených zahraničních konferencí, seminářů a workshopů. 57

58 Rozhovory byly vedeny dle navrženého diskusního scénáře (viz obrázek 7) a byly realizovány v období od ledna 2010 do května Před zahájením rozhovoru byl respondent krátce seznámen s výzkumným projektem, délkou a účelem rozhovoru v rámci práce. Dále byl respondent požádán o souhlas se zaznamenáním rozhovoru na digitální záznamník. Všichni respondenti souhlasili se záznamem rozhovoru a využitím rozhovoru pro účely disertačních prací. Celkem bylo provedeno 10 rozhovorů s výše uvedenými zahraničními odborníky. Pro zvýšení objektivity byly rozhovory vedeny vždy dvěma výzkumníky, a to Michalem Kalmanem a Zdeňkem Hamříkem Záznam rozhovorů a jejich transkripce Rozhovory byly zaznamenány na dvě nezávislá záznamová zařízení Sony Digital Voice Recorder ICD PX820 a Olympus VN-713PC. Záznamy rozhovorů byly následně převedeny do textové podoby a přeloženy. Na přepisech a překladech se podíleli Zdeněk Hamřík, Michal Kalman a profesionální překladatel Tomáš Vacek. V přepisu bylo pro zachování významu jednotlivých sdělení využito značek usnadňujících orientaci ve významu přepsaného textu, obdobná ve své práci využívá například Másilka (2006): Otázka:? Oznámení, klesavá tendence hlasu:. Naznačení pokračování odpovědi:, Pauza: Přemýšlení: +++ Těžce srozumitelný, předpokládaný úsek: (text) Neverbalizované přitakání (hmm): /hmm/ Hovor se Průměrná délka rozhovoru je 42 minut, průměrný počet znaků v anglickém přepisu je , průměrný počet znaků v českém překladu je Délka všech rozhovorů je 6 hodin a 56 minut, součet všech znaků v anglickém přepisu je , počet všech znaků v českém překladu je , celkově se jedná o více než 250 normostran přepsaných rozhovorů. 58

59 Všechny rozhovory byly po jejich přepsání a kontrole přepisu i překladu všemi výzkumníky anonymizovány. Dále v práci ani jinde v průběhu výzkumu nebyla vyjádření poskytnutá v rámci rozhovorů přiřazována ke konkrétnímu respondentovi. Obrázek 9. Ukázka přepisu rozhovoru s jedním z respondentů 4.4 Focus group skupinové rozhovory s experty na obecní úrovni obcí Skupinové rozhovory (focus group) představovaly organizovanější typ skupinové diskuse a byly využity pro ověření vytvořených návrhů doporučení v praxi na úrovni obcí. Metodologicky bylo postupováno dle prací Kruegera a Caseyho (2009) a Liamputtonga (2011), při práci byly také využity zkušenosti Másilky a Zappeho (Másilka & Zappe, 2006a, 2006b). Diskusní rámec z předchozích rozhovorů zůstal zachován. Celkem byly provedeny 3 focus group vždy s účastníky diskuse. Ke skupinovým rozhovorům byli přizváni pracovníci obcí, kteří mají na chod obce a vytváření politiky podpory pohybové aktivity zásadní vliv volení zástupci, starostové, místostarostové, dále pak členové komisí, vedoucí pracovníci odborů napříč resorty (školství, zdravotnictví, doprava apod.), zástupci sportovních klubů, profesních a zájmových sdružení a neziskových organizací, zástupci soukromého sektoru a další. Jednalo se o odborníky, kteří působí na nejnižších úrovních veřejné politiky, tedy pracovníky, u kterých je předpoklad nejtěsnějšího kontaktu s praxí. Cílem skupinových 59

60 diskusí bylo zároveň zapojení co největšího počtu klíčových aktérů, kteří mají na podporu PA na úrovni obcí vliv Organizace skupinových rozhovorů a výběr respondentů Skupinové diskuse byly organizovány za podpory Národní sítě Zdravých měst při akcích, které NSZM pravidelně organizuje. Výhodou takovéto organizace bylo především to, že účastníci rozhovoru byli již soustředěni v místě konání při příležitosti konání jiné akce. Podařilo se tedy optimalizovat časové i finanční náklady spojené s organizací rozhovorů. Prostory pro skupinové rozhovory byly u všech akcí poskytnuty příslušnými městy zdarma. Výběr respondentů a jejich oslovení proběhlo rovněž ve spolupráci NSZM, jednotlivým pozvaným účastníkům byl prostřednictvím koordinátora setkání (vždy pověřený pracovník NSZM) předán motivační dopis společně s vysvětlením základního rámce setkání. Oslovení respondentů i samotnou organizaci akce provedl v místě konání pověřený pracovník NSZM. Skupinové rozhovory provedli vždy dva výzkumníci ze skupiny Zdeněk Hamřík, Michal Kalman a Jan Pavelka. Skupinové diskuse byly zorganizovány v těchto termínech: Jihlava Focus group se uskutečnila v prostorách Krajského úřadu Vysočina v rámci valné hromady Národní sítě Zdravých měst ČR. Diskuse se zúčastnilo celkem 11 respondentů. 2 zástupci kraje, 1 zástupce mikroregionu, 2 místostarostové, 4 pracovníci městských úřadů a 2 zástupci neziskových organizací. Litoměřice Focus group se uskutečnila v prostorách městské knihovny v rámci jarní školy Národní sítě Zdravých měst ČR. Diskuse se zúčastnilo celkem 12 respondentů. 4 pracovníci městského úřadu, 1 místostarosta, 2 zástupci základních a mateřských škol, 5 zástupců neziskových organizací. Kroměříž Focus group se uskutečnila v prostorách městské radnice v rámci letní školy Národní sítě Zdravých měst ČR. Diskuse se zúčastnilo 10 respondentů. 1 místostarosta, 2 radní, 1 zastupitel, 1 pracovník městského úřadu, 3 zástupci základních škol, 1 zástupce podnikatelského sektoru, 1 zástupce neziskových organizací. Tabulka 2. Přehled účastníků skupinových diskusí dle jednotlivých profesí Klíčový aktér: Počet: Zástupci krajů 2 60

61 Zástupce mikroregionu 1 Místostarostové 4 Městští radní 2 Pracovníci městského úřadu 9 Zástupci základních a mateřských škol 5 Zástupci neziskových organizací 8 Zástupci podnikatelského sektoru 1 Celkem Diskusní rámec pro focus group V rámci skupinových rozhovorů bylo postupováno dle stejného diskusního rámce jako u rozhovorů se zahraničními experty. Diskusní rámec byl přeložen do českého jazyka, přičemž snahou výzkumníků bylo dodržovat strukturu daného rámce rovněž v této části výzkumu. Dodržení diskusního rámce následně usnadnilo provádění analýz při srovnávání výpovědí zahraničních a českých expertů Záznam rozhovorů a jejich transkripce Skupinové rozhovory byly se souhlasem všech respondentů nahrávány na dvě nezávislá záznamová zařízení Sony Digital Voice Recorder ICD PX820 a Olympus VN-713PC. Průměrná délka rozhovorů je 1 hodina a 16 minut, celkově bylo pořízeno 93 normostran přepsaných rozhovorů. Přepis rozhovorů provedli Zdeněk Hamřík, Michal Kalman, Jan Pavelka, Jana Vokáčová a Tomáš Ryzner, během přepisu rozhovorů byla zajištěna jejich anonymizace obdobně jako u individuálních rozhovorů a provedena vždy kontrola přepsaného textu. 4.5 Obsahová analýza rozhovorů Atlas.ti K analýze rozhovorů bylo použito programu Atlas.ti (viz obrázek 9), který je softwarovým programem speciálně vyvinutým pro účely kódování (otevřené, axiální i selektivní) a interpretaci kvalitativních dat (Friese, 2011; Konopásek, 2005). První prototyp tohoto programu byl vyvinut v kontextu interdisciplinárního výzkumného projektu nazvaného ATLAS ( ) na Technické univerzitě v Berlíně v Německu. Projekt zahrnoval úzkou spolupráci počítačových vědců, psychologů, lingvistů 61

62 a budoucích uživatelů. Po roce 1993 byl software vyvinut do komerčně dostupné verze. V roce 1997 byl uvolněn ATLAS.ti pro Windows 4.1. Pro analýzy v našem výzkumu byl využíván Atlas.ti verze 6. Obrázek 10. Ukázka kódování rozhovorů v programu Atlas.ti Kódování dat Prvním krokem bylo vytvoření hermeneutické jednotky v programu Atlas.ti. Ta se skládá z přepsaných a přeložených rozhovorů, na kterých je následně provedeno otevřené kódování, což je analytický proces, který zahrnuje srovnání a kategorizaci dat, která mají vztah k položeným výzkumným otázkám. Tato fáze vede k seznamu témat, jenž pomáhá výzkumníkovi vidět témata v celku a stimuluje ho při hledání dalších témat. Výzkumník tento seznam postupně třídí a organizuje, kombinuje a doplňuje v další analýze (Hendl, 2005). Pro vytvoření jednotlivých doporučení pro politiku podpory pohybové aktivity na úrovni obcí bylo využito systematického souboru induktivních postupů dle Strausse a Corbinové (1999). Indukce je obecná metoda usuzování, v níž závěr obsahuje informaci, která přesahuje hranice empirického původu. Díky tomu můžeme tvořit obecné zákony. Dle Švaříčka a Šeďové (2007) je indukce založena na principu opakování opakované případy ospravedlňují k přijetí určitého obecného pravidla či zákona. Po vytvoření hermeneutické jednotky byla následně data zakódována a vytvářeny tzv. významové jednotky kódy (Miovský, 2006). Tyto kódy byly postupně zpřesňovány, rozvíjeny a kontrolovány. Kódování textu zahrnovalo tzv. otevřené i axiální kódování. Otevřené kódování je zahajovací analytický proces, který zahrnuje rozbití, srovnání a kategorizaci dat. Výzkumník v datech objevuje 62

63 témata, myšlenky nebo jevy, které lze sloučit dohromady, do různě abstraktních úrovní (Joffe, 2012; Krueger & Casey, 2009). Identifikace témat v rámci otevřeného kódování je klíčová pro další části obsahové analýzy (Krueger & Casey, 2009). Axiální kódování bylo využito jako druhý kódovací proces, který odkrývá hlubší konceptuální vztahy mezi kategoriemi (Denzin & Lincoln, 2005) a poskytuje komplexnější porozumění jejich vzájemným souvislostem, díky němuž se výzkumník dovídá, jaký konceptuální rámec skrývají jeho data, jestli má dostatek kategorií, kódů a propojení, aby mohl objasnit podstatu zkoumaného tématu (Cutcliffe, 2000). Obrázek 11. Ukázka analýzy textu a vytváření schémat a vztahů mezi jednotlivými kódy 63