MĚŘENÍ TRANZISTOROVÉHO ZESILOVAČE

Transkript

1 Úloha č. 3 MĚŘÍ TRAZISTOROVÉHO ZSILOVAČ ÚOL MĚŘÍ:. Změřte a) charakteristiku I = f (I ) při U = konst. tranzistoru se společným emitorem a nakreslete její graf; b) zesilovací činitel β tranzistoru se společným emitorem a nakreslete graf β = f (I ), a spočítejte a) zesilovací činitel β ze směrnic tečen v několika bodech grafu I = f (I ); b) zesilovací činitel α z naměřených hodnot činitele β a nakreslete graf α = f (I ). 2. Změřte kmitočtovou charakteristiku zesilovače A U = F (f) v zapojení se společným emitorem v rozsahu frekvencí od 25 Hz do 30 khz a nakreslete její graf. 3. Změřte vstupní odpor zesilovače při kmitočtu khz. 4. Změřte měřičem úrovně (elektronkovým voltmetrem v režimu d) napěťové zesílení zesilovače v decibelech při frekvencích 25 Hz, 000 Hz a 30 khz. 5. Spočítejte proudové a výkonové zesílení zesilovače při frekvenci khz.. TORTICÝ ÚVOD. opis tranzistoru Tranzistory jsou aktivní polovodičové prvky, které se užívají v zesilujících a spínacích obvodech. Vyznačují se třívrstvou strukturou se dvěma přechody. Jako přechod označujeme oblast na rozhraní polovodiče typu a typu, která je charakterizována vnitřním elektrickým polem a difúzním napětím vytvořené potenciálové bariery. V polovodiči typu jsou většinovými nosiči náboje díry, menšinovými nosiči náboje elektrony, v polovodiči typu jsou většinovými nosiči elektrony, menšinovými nosiči díry. Menšinové nosiče náboje vznikají mechanismem vlastní vodivosti, tj. vytvořením páru elektron díra, přeskokem elektronu z valenčního do vodivostního pásu, např. po zahřátí polovodiče. vytvoření většinových nosičů náboje přispívá mechanismus nevlastní vodivosti po přidání příměsi do monokrystalu polovodiče. Tok nosičů náboje přes přechod můžeme ovlivnit napětím vnějšího zdroje. řipojíme-li na polovodič typu plus pól a na polovodič typu minus pól stejnosměrného zdroje, oslabí přiložené napětí zdroje vliv vnitřního elektrického pole v oblasti přechodu a při dosažení prahového napětí budou přes přechod procházet většinové nosiče náboje v tzv. propustném směru. ři opačné polaritě přiloženého napětí se účinek vnitřního elektrického pole v oblasti přechodu zesílí, přechod je polarizován v závěrném směru; proud přes přechod je zanedbatelně malý a je dán pouze tokem menšinových nosičů náboje. V dalším výkladu se omezíme na tzv. bipolární tranzistory a stručně vysvětlíme podstatu jejich zesilovací funkce. odle způsobu řazení vrstev polovodičů je rozdělujeme na tranzistory typu a. Tranzistor typu je vytvořen tak, že mezi dvěma oblastmi s vodivostí typu je úzká oblast s vodivostí typu (obr. a). Obdobně u tranzistoru typu Doporučujeme prostudovat teoretický úvod k úloze č

2 je mezi částmi polovodiče s vodivostí typu tenká oblast s vodivostí typu (obr. b). Z jednotlivých oblastí jsou vyvedeny elektrody označované jako emitor, báze a kolektor. Schematická značka tranzistoru typu je na obr. 2a, tranzistoru typu na obr. 2b. Šipka u emitoru označuje pracovní směr proudů báze emitor, kolektor emitor, který podle znaménkové konvence považujeme za kladný, teče-li z místa o vyšším potenciálu do míst s nižším potenciálem. a) b) a) b) Obr. Struktura tranzistoru Obr. 2 Schematická značka tranzistoru a), b) a), b) U tranzistoru může být jakákoliv elektroda považována za vstupní nebo výstupní elektrodu elektrického signálu, případně za společnou pro vstupní i výstupní obvod tranzistoru. roto rozeznáváme tři základní zapojení tranzistoru: a) se společným emitorem (obr. 3a) b) se společnou bází (obr. 3b) c) se společným kolektorem (obr. 3c) Vlastnosti těchto obvodů i způsoby jejich využití se výrazně liší. a) b) c) Obr. 3 Zapojení tranzistoru typu a) se společným emitorem, b) se společnou bází, c) se společným kolektorem.2 Zapojení tranzistoru se společným emitorem Značně zjednodušenou funkci tranzistoru typu v zapojení se společným emitorem si vysvětlíme na obr. 4. mitor je zde společnou elektrodou pro přívod vstupního a i vývod výstupního signálu. Mezi oblastmi o vodivostech typu a vzniknou dva přechody. Zapojíme-li na kolektor kladný a na emitor záporný pól zdroje stejnosměrného kolektorového napětí U, přesunou se volné většinové elektrony v oblasti kolektoru a volné většinové díry v oblasti báze dále od přechodu kolektor báze. V okolí tohoto přechodu tím vznikne nevodivá vrstva, ve které nejsou žádné většinové nosiče náboje schopné vést elektrický 48

3 proud a kolektorový proud I je zanedbatelně malý (obr. 4a). řechod je uzavřen a na obr. 4b je označen diodou D zapojenou v nepropustném směru. I I I (0 ma) I I I (0, ma) U U U (0 V) U U D 2 U (0,5 V) D a) b) c ) Obr. 4 Vysvětlení zesilovací funkce tranzistoru typu v zapojení se společným emitorem řiveďme na bázi malé kladné napětí U vzhledem k emitoru. Toto napětí polarizuje přechod emitor báze v propustném směru (na obr. 4b je znázorněn diodou D 2 ) a vyvolá velký proud volných elektronů z emitoru do báze. Z nich vzhledem k malé tloušťce báze jen malá část rekombinuje v bázi s děrami a přispívá k proudu báze I, většina z nich je však odsáta kladným kolektorem a vytváří kolektorový proud I. Změnami napětí báze lze vyvolat změny proudu bází, které jsou doprovázeny podstatně většími změnami kolektorového proudu, tj. proudem ve vstupním obvodu lze ovlivňovat proud ve výstupním obvodu. a tom je založen princip zesílení tranzistoru. Je zřejmé, že kolektorový proud I tranzistoru se společným emitorem je vždy výrazně větší než proud bází I. Oba proudy jsou si přibližně přímo úměrné: I =% β I. () Součinitel β se nazývá proudový zesilovací činitel tranzistoru se společným emitorem. V katalogu tranzistorů bývá značen jako parametr h 2 a nabývá u běžných tranzistorů řádově hodnot v desítkách až stovkách. Zesilovací činitel β není konstantní, ale je funkcí proudu kolektoru. Můžeme ho určit měřením nebo graficky pomocí vztahu: I β = při U = konst., (2) I kde U je kolektorové napětí, I malá změna kolektorového proudu, I malá změna proudu báze. V zapojení tranzistoru se společným emitorem lze dosáhnout největšího výkonového zesílení ve srovnání s ostatními zapojeními tranzistoru (obr. 3b a 3c), protože se zde zesiluje napětí i proud. Výkonové zesílení A definované vztahem (8) může nabývat hodnot 0 3 až 0 4. řipojení tranzistoru na stejnosměrné zdroje společně s orientačním příkladem hodnot stejnosměrných proudů a napětí je na obr. 4c. Tento proud se označuje jako zbytkový proud kolektoru. Je dán pohybem menšinových nosičů náboje, závisí proto výrazně na teplotě tranzistoru a na napětí mezi kolektorem a bází. 49

4 .3 Zapojení tranzistoru se společnou bází áze je zde společnou elektrodou pro vstupní a výstupní obvod (obr. 5a, 5b). řechod I I I I I R a) b) I Obr. 5 Zapojení tranzistoru typu se společnou bází báze kolektor je vnějším stejnosměrným zdrojem polarizován v nepropustném směru, přechod báze emitor v propustném směru. okud by všechny elektrony z oblasti emitoru dosáhly kolektoru, byl by poměr změny proudu kolektoru I ku změně proudu emitoru I roven jedné. Ve skutečnosti nelze tohoto mezního případu dosáhnout, poměr změn proudů je vždy menší než a pohybuje se v rozmezí od 0,8 až do téměř. Tento poměr I α = při U = konst. (3) I se nazývá proudový zesilovací činitel tranzistoru se společnou bází. Změní-li se emitorový proud I o hodnotu I, kolektorový proud I se změní o hodnotu I = α I a na kolektorovém zatěžovacím odporu R (obr. 5b) se tato změna proudu projeví jako změna napětí o hodnotu U = R I = R α I. (4) R Změna kolektorového výstupního napětí je tedy závislá na změnách vstupního emitorového proudu. Mezi proudovým zesilovacím činitelem se společným emitorem β a proudovým zesilovacím činitelem se společnou bází α platí vztah: β α =. (5) β Zapojení tranzistoru se společnou bází se použije tam, kde vyhovuje jeho malý vstupní odpor (přechod báze-emitor je v propustném směru) a vysoký výstupní odpor (přechod kolektor-báze je v nepropustném směru). Výkonové zesílení A (8) je dáno přibližně hodnotou napěťového zesílení A U (6), protože proudové zesílení A I (7) dosahuje hodnoty blízké jedné. 50

5 .4 Zapojení tranzistoru se společným kolektorem ejjednodušší schéma zapojení tranzistoru se společným kolektorem je na obr. 6. racovní odpor R (spotřebič) je zařazen v obvodu emitoru. roudové zesílení A I je dáno proudovým zesilovacím činitelem β (2), napěťové zesílení A U je menší než, výkonové zesílení A =% β. Důležitou vlastností tohoto zapojení je velký vstupní odpor a malý výstupní odpor. roto se velmi často používá pro tzv. impedanční přizpůsobení vstupů a výstupů propojovaných zařízení. Umožňuje tedy např. spojit zdroje signálů s velkým vnitřním odporem se spotřebiči s malým odporem. Z obr. 6 je zřejmé, že výstupní napětí U 2 na emitorovém odporu R ( U2 = % U U) je přibližně rovno napětí vstupnímu U, protože napětí mezi bází a emitorem U je zanedbatelně malé. Toto zapojení je proto často nazýváno emitorový sledovač..5 Zapojení tranzistorového zesilovače ejjednodušší zapojení zesilovače s tranzistorem v zapojení se společným emitorem je na obr. 7. Má-li tranzistor pracovat jako zesilovač, je zapotřebí nejprve nastavit jeho pracovní bod. Tento bod je zadán stejnosměrným napětím kolektoru U, stejnosměrným proudem kolektoru I a stejnosměrným proudem báze I. Tyto hodnoty spolu vzájemně souvisí a navrhovatel obvodu zesilovače je určí z katalogových parametrů zvoleného typu tranzistoru. Užitím irchhoffových zákonů potom navrhovatel vypočte hodnoty odporů zařazených do obvodu zesilovače. Obvod zesilovače je napájen napětím U ze stejnosměrného zdroje. 5 i roud báze I je určen velikostí odporu i R, proud kolektoru I závisí na napětí kolektoru U a odporech R a R. Zesilovač zesiluje střídavé napětí R R u, které se přivede na vstupní svorky, 2 (obr. 7). ondenzátor C nepropustí stejnosměrný C 2 4 proud, tím tak odděluje zdroj zesilovaného napětí u stejnosměrně od C zesilovače a zabraňuje případnému nežádoucímu ovlivňování nastaveného pra- u covního bodu tranzistoru. Zesilované střídavé napětí u se přivádí mezi bázi a U emitor tranzistoru a podle své okamžité vstup výstup hodnoty ovlivňuje okamžitou hodnotu kolektorového proudu i. lidový kolekto- u ~ C 3 R u 2 ~ rový proud I klid (stejnosměrná složka kolektorového proudu) se tedy rozvlní podle 2 kmitočtu vstupního napětí u (obr. 8). 3 rotože kolektorový proud je vždy větší Obr. 7 Zapojení tranzistorového zesilovače kolektorového proudu než proud báze, je také zesílená střídavá složka proudu superponovaná na klidovém proudu kolektoru β krát větší než střídavá složka proudu báze. I I U U 2 R Obr. 6 Zapojení tranzistoru typu se společným kolektorem 5

6 Zvlněný kolektorový proud teče odporem R, který tvoří zatěžovací odpor (spotřebič) zesilovače. a tomto odporu vytváří dle Ohmova zákona úbytek napětí, jehož časový průběh se skládá obdobně jako u kolektorového proudu i ze stejnosměrné a střídavé složky. ondenzátor C 2 připojený na kolektor nepropustí stejnosměrnou složku napětí, avšak propustí jeho zesílenou střídavou složku. Tu pak můžeme měřit na výstupních svorkách 3, 4 a využít pro další účely. Odpor R má funkci stabilizace pracovního bodu především při teplotních změnách. Z odstavce. víme, že změnou teploty ovlivňujeme počet vzniklých menšinových nosičů náboje a tím velikost proudu v závěrném směru přes přechod. ři zvýšení teploty se tedy v obr. 7 zvětší stejnosměrný proud kolektoru a současně i proud emitoru. odle Ohmova zákona se zvýší úbytek napětí na emitorovém odporu R a tím se zmenší napětí mezi bází a emitorem U. řechod emitor-báze nepropustí větší hodnotu proudu, a tak působí proti zvýšení proudu ve výstupním obvodě a zmenšuje nárůst kolektorového proudu způsobený zvýšením teploty. ondenzátor o kapacitě C 3 zajistí, že střídavá složka zesilovaného proudu nevytváří na odporu R napětí, které by snižovalo zesilovací funkci tranzistoru. U každého zesilovače můžeme definovat jeho napěťové, proudové a výkonové zesílení. apěťové zesílení A U je dáno poměrem efektivní hodnoty výstupního střídavého zesíleného napětí U 2 a efektivní hodnoty vstupního zesilovaného napětí U : A U 2 U =. (6) U roudové zesílení A I se určí ze vztahu: I2 AI =, (7) I U2 U kde I = 2 a I R = R, vst R - kolektorový odpor, R vst - vstupní odpor zesilovače. Výkonové zesílení A je definováno poměrem výstupního výkonu 2 střídavého proudu ku vstupnímu příkonu : 2 U2I2 A AU AI UI. (8) Zesílení zesilovače se často uvádí v decibelech. ro napěťové zesílení platí: U2 AU (d) = 20 log. U (9) ro proudové zesílení platí: I2 AI (d) = 20 log. I (0) I I klid Obr. 8 Časový průběh okamžité hodnoty proudu kolektoru t 52

7 2 ro výkonové zesílení platí: A (d) = 0 log. () Tranzistor v zapojení se společným emitorem má proudové zesílení A I = β, napěťové zesílení A U může dosahovat řádově až stovek. roto i výkonové zesílení A je značné. Vstupní odpor tohoto zesilovače bývá řádově 0 2 až 0 3 Ω a výstupní odpor řádově 0 3 až 0 5 Ω. 2. RICI MTODY 2. Měření stejnosměrné charakteristiky tranzistoru ro popis vlastností tranzistoru v daném zapojení je třeba znát vzájemnou závislost mezi stejnosměrným vstupním napětím, vstupním proudem, výstupním napětím a výstupním proudem.tuto závislost udávají tzv. stejnosměrné (statické) charakteristiky, které se stanovují měřením a znázorňují se graficky. odle toho, zda na osách charakteristik se vynášejí veličiny vstupního nebo výstupního obvodu, rozlišujeme vstupní a výstupní charakteristiky. Zpětné a převodní charakteristiky znázorňují pak vzájemné vztahy mezi veličinami vstupního a výstupního obvodu. V této úloze se budeme zabývat měřením pouze převodní charakteristiky I = f (I ) při U = konst. Z této charakteristiky lze usoudit na velikost proudového zesílení v zapojení tranzistoru se společným emitorem. Obvod pro měření této charakteristiky znázorňuje obr. 9. otenciometrem R 2, vestavěným ve zdroji stejnosměrného napětí, se nastavuje kolektorové napětí U, které je nutno při měření této charakteristiky udržovat konstantní. Velikost kolektorového proudu I měřeného miliampérmetrem je závislá na velikosti proudu báze I. roud báze se nastavuje potenciometrem R a měří se mikroampérmetrem. Odpory R a R 2 vhodně upravují velikost proudu v obvodu báze. 2.2 Měření zesilovacího činitele Měření zesilovacího činitele β tranzistoru se společným emitorem je založeno na jeho definičním vztahu (2) I β = při U = konst. (2) I R 2 Obr. 9 Schéma obvodu pro měření převodní charakteristiky I = f (I ) při U k = konst. tranzistoru se společným emitorem Měření provedeme v obvodu podle obr. 9 současně s měřením převodní charakteristiky tranzistoru. astavíme potenciometrem R 2 předepsanou hodnotu stejnosměrného kolektorového napětí U. Změnou polohy jezdce potenciometru R nastavíme určenou hodnotu proudu R 3 4 R 2 I I ma µ A V U R 2 53

8 kolektoru I a odečteme odpovídající proud báze I. oté změníme proud kolektoru z hodnoty I na I a odečteme změněný proud báze I. Zesilovací činitel vypočteme ze vztahu I I β = při U = konst. (3) I I Zesilovací činitel β je dán též směrnicí tečny sestrojené v libovolném bodě charakteristiky I = f (I ) při U = konst. Výpočet β podle vztahu (3) doplníme proto grafickým určením činitele β. vypočteným hodnotám činitele β podle vztahu (3) určíme odpovídající zesilovací činitel α. odle odstavce.3 platí: β α =. (4) β 2.3 Měření kmitočtové charakteristiky zesilovače Tranzistorový zesilovač se společným emitorem zesiluje střídavé napětí přiváděné na jeho vstup. apěťové zesílení A U tranzistorového zesilovače je závislé na frekvenci f zesilovaného napětí a tuto závislost můžeme stanovit naměřením frekvenční charakteristiky zesilovače A U = F (f). Obvykle se požaduje, aby zesílení bylo v širokém rozsahu kmitočtů konstantní. V některých případech je však vhodné, aby kmitočtová charakteristika měla předem stanovený průběh. V tom případě se k zesilovači zapojují filtry, které frekvenční charakteristiku upraví. Zdrojem vstupního napětí zesilovače o proměnném kmitočtu je RC generátor. Jeho výstupní odpor je poměrně vysoký, vstupní odpor tranzistorového zesilovače se společným emitorem je mnohem nižší. okud bychom zapojili RC generátor přímo k zesilovači, pak by docházelo při zvýšeném odběru proudu do zesilovače a při změnách kmitočtu RC generátoru ke značnému poklesu napětí generátoru a tím k ovlivňování zesíleného napětí zesilovače. ři měření by to prakticky znamenalo neustále výstupní napětí generátoru kontrolovat a regulovat. Abychom tento nedostatek odstranili, je zapotřebí mezi RC generátor a zesilovač vložit člen, který přizpůsobí vysoký výstupní odpor generátoru nízkému vstupnímu odporu zesilovače. Tímto přizpůsobovacím členem může být emitorový sledovač, jehož vysoký vstupní odpor a nízký výstupní odpor stanovenému požadavku vyhoví. Schéma zapojení pro měření frekvenční charakteristiky zesilovače je uvedeno na obr. 0. mitorový sledovač je zabudován do RC generátoru, a proto není na obr. 0 zakreslen. Zesilované napětí je přiváděno na vstup zesilovače přes odporovou dekádu R d a oddělovací elektrolytický kondenzátor C. Odporová dekáda bude využita pro měření vstupního odporu zesilovače; při měření frekvenční charakteristiky je nastavena na nulový odpor. Zesilované napětí je měřeno elektronkovým voltmetrem V, zesílené napětí na výstupu zesilovače za oddělovacím kondenzátorem C 2 nízkofrekvenčním voltmetrem V~. Stejnosměrný obvod zesilovače je napájen ze zdroje stejnosměrného napětí přes vestavěný potenciometr R. Ten slouží k nastavení požadované hodnoty napájecího napětí měřeného stejnosměrným voltmetrem V=. racovní bod tranzistoru se nastavuje proměnným odporem v obvodu báze R. Teplotní stabilizace nastaveného pracovního bodu je docílena pomocí odporu R v obvodu emitoru, jehož negativní vliv na velikost napěťového zesílení tranzistoru je kompenzován paralelní kombinací kondenzátorů C 3 a C 3. 54

9 R R C 2 R 2 T RC gen V R d C R V~ V= C 3 C 3 R Obr. 0 Schéma obvodu pro měření frekvenční charakteristiky zesilovače A U = F (f ) 2.4 Měření vstupního odporu zesilovače Vstupní odpor zesilovače zjistíme pomocí odporové dekády R d zapojené v obvodu zesilovače podle obr. 0. ro dané vstupní napětí a danou frekvenci nejprve zjistíme při nulové hodnotě odporu dekády zesílené napětí. oté zvyšováním odporu dekády snížíme zesílené napětí o 0%. ro vstupní odpor R vst zesilovače pak platí: Rd R = 9 (5) vst 3. OSTU MĚŘÍ A VYHODOCÍ. Měření převodní charakteristiky I = f (I ) a proudového zesilovacího činitele β, výpočet proudového zesilovacího činitele α. a) Zapojte obvod dle obr. 9, jezdec potenciometru R posuňte do polohy, potenciometrem R 2 nastavte na voltmetru V= kolektorové napětí 9V, které během měření udržujte konstantní. b) osunem jezdce potenciometru R zvyšujete napětí báze, na miliampérmetru nastavujte kolektorový proud I podle hodnot zadaných v tabulce a měřte mikroampérmetrem proud báze I. o dosažení maximálního napětí báze vraťte jezdec potenciometru R do polohy a zkratujte spojením svorek 3, 4 odpor R. Tím je možno při obdobném dalším postupu změřit zbývající část převodní charakteristiky. ři měření zesilovacího činitele β nastavte zadaný proud I a odečtěte proud I, pak nastavte proud I =, I a odečtěte proud I. Ze vztahu (3) vypočtěte činitel β. Měření charakteristiky i činitele β provádějte současně. d) akreslete grafy I = f (I ) a β = f (I ). e) Z grafu I = f (I ) určete zesilovací činitel β výpočtem ze směrnic tečen ve vybraných bodech charakteristiky. f) Vypočtěte zesilovací činitel α ze vztahu (4), nakreslete graf α = f (I ). ro nakreslení grafů a grafické určení činitele β doporučujeme užít výpočetní techniku. 55

10 Tabulka. I (ma) 0, 0,2 0, I (µa) I (ma) I (µa) β naměř U = 9 V β z grafu α 2. Měření kmitočtové charakteristiky zesilovače. a) Zapojte obvod podle obr. 0. řípravek se součástkami je přehledný a některé spoje jsou na něm již provedeny. Zemnicí svorky přístrojů s kovovými kryty vzájemně propojte a připojte na minus pól stejnosměrného zdroje. a odporové dekádě R d nastavte nulový odpor. b) Vestavěným potenciometrem R nastavte stejnosměrné napájecí napětí zesilovače na 9 V. roměnným odporem R nastavte pracovní bod tranzistoru tak, aby mezi kolektorem a záporným pólem stejnosměrného zdroje bylo napětí 5,5 V. Toto napětí změřte stejnosměrným voltmetrem V=, který pak vraťte do pozice měření napájecího napětí tranzistoru. c) fektivní hodnotu vstupního střídavého napětí U měřenou elektronkovým voltmetrem V nastavte ovládáním RC generátoru na 25 mv při frekvenci 25 Hz. Změřte efektivní hodnotu zesíleného napětí U 2 na výstupu zesilovače nízkofrekvenčním voltmetrem V~ při zapojené kombinaci kondenzátorů C 3 a C 3. Ověřte, že odpojením kondenzátoru C 3 zesílené napětí poklesne. Další body frekvenční charakteristiky A U = F (f) měřte při vstupním napětí 25 mv a při frekvencích (Hz) 25, 40, 60, 00, 250, 400, 600, k, 2.5k, 4k, 6k, 0k, 5k, 20k, 30k (tab. 2) pouze pro paralelní kombinaci kondenzátorů C 3 a C 3. d) apěťové zesílení A U vypočtěte podle vztahu (6) a nakreslete graf A U = F (f) při semilogaritmickém dělení stupnic. e) apěťové zesílení A U v decibelech vypočtěte podle vztahu (9). 3. Měření vstupního odporu zesilovače. Vstupní odpor změřte při frekvenci khz pomocí odporové dekády R d podle pokynů v odstavci 2.4. Vstupní napětí bude 25 mv. 4. Měření napěťového zesílení v decibelech. V zapojení podle obr. 0 nastavte na elektronkovém voltmetru V vstupní napětí 25 mv při frekvenci 25 Hz. řepněte přepínač V na měření úrovně v decibelech (d) a ovládacím prvkem Úroveň v d nastavte nulu na stupnici cejchované v d. oté přepojte elektronkový voltmetr na výstup zesilovače (paralelně k nízkofrekvenčnímu voltmetru V~). Ukazuje-li po přepnutí ručka V mimo stupnici, změňte rozsah měřidla a takto upravenou hodnotu přičtěte k údaji, který ukáže ručka na stupnici. aždé přepnutí rozsahu představuje změnu 0 d. Výsledkem je napěťové zesílení při dané frekvenci v d. Stejný postup opakujte pro frekvence 000 Hz a 30 khz. aměřené hodnoty porovnejte s vypočtenými podle vztahu (9). 56

11 5. Výpočet proudového a výkonového zesílení. Výpočet proveďte pro hodnoty naměřené při frekvenci khz. Využijte vztahů (6) až () a (5). Hodnotu kolektorového odporu R zjistěte na použitém přípravku se součástkami zesilovače. Tabulka 2. U = 25 mv f (Hz) k U 2 (V) A U A U (d) A U naměř (d) 57