STANOVY KLUBU KLUB PŘÁTEL OCASATÝCH OBOJŽIVELNÍKŮ CAUDATA SDRUŽENÍ ZÁJEMCŮ O FAUNISTIKU, TERARISTIKU A OCHRANU OCASATÝCH OBOJŽIVELNÍKŮ

Transkript

1 Stanovy Klubu STANOVY KLUBU KLUB PŘÁTEL OCASATÝCH OBOJŽIVELNÍKŮ CAUDATA SDRUŽENÍ ZÁJEMCŮ O FAUNISTIKU, TERARISTIKU A OCHRANU OCASATÝCH OBOJŽIVELNÍKŮ Úkolem a cílem KLUBU je podporovat a vlastním přínosem obohacovat rozvoj TERARISTIKY-chovatelského oboru zaměřeného na chov exotických obojživelníků v lidské péčí a BATRACHOLOGIE-vědeckého oboru zabývajícího se třídou obojživelníků. Přínos KLUBU spočívá ve vlastním, individuálním, skupinovém i společném pozorování a výzkumu prováděném členy v metodicky správném chovu a rozmnožování obojživelníků, ve výměně poznatků a zkušeností, publikováním výsledků v odborných časopisech a zpravodajích. KLUB spolupracuje s českými i zahraničními institucemi a jednotlivci, jejichž obory činnosti se shodují s cíli KLUBU. Vyměňuje si s nimi odborné časopisy a informační materiály. KLUB spolupracuje s hnutím na ochranu batrachofauny a druhové ochrany, podílí se na ochraně přírody a životního prostředí. KLUB podporuje vzdělávání svých členů v oborech své působnosti, pořádá přírodovědné soutěže, besedy, přednášky, výstavy a zájezdy za přírodními zajímavostmi Čech a Evropy. KONTAKTNÍ ADRESA: Mgr. Petr Zmítko Rybalkova , Jaroměř tel mob ZmitkoPetr@seznam.cz Zpět Na obsah Next file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/stnovy%20klubu.htm[ :20:37]

2 Adresář členů KLUBU 1. Nožička Josef Jižní 943, Uherské Hradiště tel. 632/554145, 632/578225, 2. Rozínek Karel Štefánikova 2361, Dvůr Králové n. Labem tel. 437/4550(624550), 3. Rozínek Roman Durychova 1383, Hradec Králové tel. 49/ Šlechta Antonín Regnerova 594, Úpice tel. 439/932369, 441/ Mgr.Zmítko Petr Rybalkova 937, Jaroměř tel: , mob.737/ Tuček Miroslav Rusek 109, Hradec Králové, / Macháček David Mob , Ostromečská 7 Praha 3- Žižkov mailto:philco@atlas.cz,mailto:jakarea@atlas.cz 8. Sejkora Radek Ke Zvoničce 647/ Praha 10 - Kolovraty tel: sejkora@ .cz 9. Machala Ladislav Pražská 486, Unhošť fax: 02/ , tel: 312/ /11380 mailto.ladimachala@hotmail.com 10. Kavina Pavel Nad Koulkou 3, Praha 5 Smíchov tel.2/ , pkavina@geofond.cz 11. Šiffner Filip Praskova 1, Krnov f.siffner@seznam.cz tel Radek Roman Průběžná 1853, Rakovník Čambal Štefan Mochovská 16, Levice Slovensko mailto:stefan.cambal@inmail.sk, Avicularia1@inmail.sk, vivarista@orang .sk. 14. Dr. Lejska Karel Malostranská 9, Brno karel.lejska2@centrum.cz Tel.05/ Heriban Igor Amdroseho 13, Bratislava Slovensko mailto:teraristika@inmail.sk, 16.Ing. Brychta Karel J.Jovkova 3251, Praha4, kbrychta@volny.cz, mob , tel. dom Váša Hynek Kopřivnická 613, Praha-Letňany , tel , siredon@volny.cz file:///c /...l/desktop/martin/muj%20web/caudata%20new/web/zpravodaje/rocenka%202005/adresar%20clenu%20klubu%20caudata.htm[ :20:38]

3 18. Alena Pončová tel.: mob Jana Baďurová Praha 13, Zázvorkova 1998, Václav Doležal Hrádek u Nechanic 50 tel.: F. Uhlíř Boženy Němcové 591,503 51, Chlumec n. C. Zpět Na obsah Next file:///c /...l/desktop/martin/muj%20web/caudata%20new/web/zpravodaje/rocenka%202005/adresar%20clenu%20klubu%20caudata.htm[ :20:38]

4 Jiří Wolf Ocasatí obojživelníci ( Urodela-Caudata) v historii (poznámka k jejich předvědecké a raně vědecké recepci v minulosti) Kromě samozřejmého ryze přírodovědného zájmu, poutají obojživelníci a plazi v poslední době také pozornost badatelů v kulturních vědách. Jedním z těch, kteří tento hraniční výzkum nastartovali byl Robert Delort, ovlivněný francouzskou historickou školou Annales. Ale rovněž mezi přírodovědci se objevují zájemci o tuto problematiku, o čemž svědčí např. některé články ve sborníku Mertensiella - suplementu k známému herpetologickému časopisu Salamandra. Důležité příspěvky k tomuto tématu přináší též poměrně nové Beiträge zur Literatur und Geschichte der Herpetologie und Terrarienkunde, v nichž byl např. v roce 2001 otištěn inspirativní článek Karla Ziegana o hadech v umění a náboženství. Následující text, zaměřený na ocasaté obojživelníky, nemá charakter ucelené studie, jde prozatím o předběžné načrtnutí látky, kterou bych v budoucnosti rád hlouběji zpracoval. Článek je zaměřen na evropskou kulturní oblast, ale pokládal jsem za vhodné alespoň v úvodním odstavci naznačit, že stejně bohatý ne-li bohatší materiál by mohly skýtat některé kultury mimoevropské. Zatímco v nearktické oblasti figuruje axolotl (Ambystoma mexicanum), podle laskavého sdělení jediného českého znalce nahuatlu a celé aztécké kultury doc.dr.františka Vrhela, pouze jako součást tradiční stravy, hráli někteří mloci v dálněvýchodních kulturách daleko důležitější roli, např. představitel východopalearktické větve čeledi Salamandridae, Cynops pyrrhogaster býval vděčným námětem starojaponského malířství. Pamločí druhy z čeledi Hynobidae, Onychodactylus japonicus a Batrachuperus pinchonii jsou uctívány (jeden z nich jako bai-lung, bílý drak) v Číně, Koreji a Japonsku a objevují se rovněž v tamním lidovém lékařství. Kromě dálněvýchodní ikonografie a mytologie, se lze s mloky setkat také ve staré literatuře, která se pokouší o systematiku živočišných druhů. Jde především o dílo čínského učence Shi-zhen-li ( ), v němž se mezi skupinou zvířat označovaných jako Lin (draci), vyskytuje také čínský velemlok z čeledi Cryptobranchidae, Andrias davidianus. V evropské kulturní tradici se s mloky ve starší době setkáváme ve třech typech pramenů : v ikonografii (včetně emblematických knih) v literárních dílech jiného než přírodovědného zaměření a v předvědeckých pojednáních zaměřených na zoologii. Připomeňme, že až do 17.století se jedná takřka výlučně o mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), který je ovšem často zobrazován ve fantastické podobě dráčka obývajícího plameny (obr.3) Ikonograficky zajímavé je zobrazení mloka na obraze Huga van der Goes (+1482) z roku 1470, na němž provází mlok s lidskou hlavou a předníma nohama opřenýma o rajský strom, Adama a Evu a supluje tak rajského hada. To že se skutečně jedná o salamandra potvrzuje R.A. Koch v článku The Salamander in van der Goes Garden of Eden otištěném v časopise Warburgova institutu. Také na známé rytině Albrechta Dürera ( ) Rytíř, ďábel a smrt se mezi kopyty rytířova koně pohybuje malé zvířátko (mlok), které naznačuje ohnivou smrt rytíře. Z tohoto typu pramenů je možno zmínit také dřevoryt z knihy Zahrada zdraví, datované rokem 1529, kde má mlok právě podobu draka v plameni. Naproti tomu v Lonicerově Kreuterbuchu z roku 1582 (obr.1) nebo na krásném obraze HlavaMedúsy od Petra Paula Rubense ( ) (obr.2) je již patrno, že zobrazení bylo provedeno podle živého exempláře druhu Salamandra salamandra ( i když v prvním případě v poněkud zkreslené podobě ). Pozoruhodné je také postavení mloka (Salamandra salamandra) v emblematice, jemuž věnoval samostatné pojednání španělský badatel José Julio Garcia-Arranz. Např.v díle Michaela Maiera ( ) Atalanta fugiens hoc est file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Ocas%20oboj%20v%20his.htm[ :20:38]

5 Emblemata nova de secretis naturae chymicae z roku 1618 čteme o mloku, který přežívá v ohni jako kámen Ut salamandra vivit igne sic lapis V Heinsiově práci Emblemata amatoria zas lze nalézt rytinu, na níž přilétá putti s dvěma pochodněmi v rukou k salamandrovi v ohni a tuto picturu provází následující subscriptio v podobě veršů, nadepsaných MEA VITA PER IGNEM Hei fatum crudele mihi, mea vita per ignes crescit et in mediis ignibus esse iuvat Me nutrit veluti salamandram, Cyprius ardor : Plus iuvat in te, quam te sine flamma mori Tyto verše v Heinisiově subscriptio srovnávají žár, v němž přebývá zamilovaný člověk s plamenem ve kterém žije a jímž je živen salamandr. Notoricky známé jsou poznámky výtvarného genia Leonarda da Vinci ( ) a proslulého zlatníka Benvenuta Celliniho ( ) o ohnivých salamandrech. Cellini vzpomíná jak mu otec udělil políček aby si zapamatoval chvíli, kdy spařil vzácné zvířátko(salamandra), vylézající z plamenů v domácím krbu. Předvědecký, literární zájem o mloka skvrnitého lze sledovat až do antiky k dílu Plinia staršího ( n.l.), který v kapitole XXIII., knihy 29. své Naturalis historiae, pokládá mloka za mimořádně jedovaté zvíře, jehož tělo zbavené vnitřností, končetin a hlavy, uložené v medu má však afrodiziakální účinky. Pliniův současník Pedanius Dioskurides autor knihy De materia medica tvrdil, že popel z mloka smíšený s olejem odstraňuje vlasy. Ve středověku učená benediktinka Hildegarda z Bingen ( ) ve své práci Physica ukazovala mloka jako zvíře schopné hasit oheň. Autoru normandského bestiáře z doby okolo roku1210 Guillaumu le Clerc slouží mlok jako symbol rozumného člověka přitahovaného svatým životem.( cette bete signifie l homme de raison menant une vie sainte ) Albertus Magnus ( ) se zase domníval, že mlok je bezkrevný jedovatý červ, schopný léčit sebe sama. Pro Konráda z Megenbergu ( ), autora spisu Das Buch der Natur, je mlok čtyřnohé zvíře podobné ještěrce. Také v díle renesančního švýcarského polyhistora Konráda Gesnera ( ) Historia animalium, se odráží skutečnost, že na raněnovověkých (neřku-li středověkých) ikonografických památkách je často obtížné rozeznat mloka od ještěrky, protože mlok je zde označen právě rodovým jménem ještěrky lacerta salamandra. V knize zakladatele flogistonové teorie Johanna Joachima Bechera ( ), Parnassus medicinalis illustratus je mlok ( Salamandra salamandra) uveden jako zvíře, které symbolizuje vápenec calx viva. Francouzský hermetik Nicolas Pierre Henri Montfaucon de Villars ( ) píše, že mloci ( salamandres) jsou složeni z těch nejjemnějších částí sféry ohně, stmelené a uspořádané působením vesmírného ohně. První popis mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) v kontextu zoologické systematiky pochází z díla jejího zakladatele Carla Linného ( ) a vyznačuje se strohou věcností. Popisuje čtyřnohé tělo, holé a měkké, potažené lesklou kůží, vylučující bílou š távu, zploštělou hlavu s hrboly po obou stranách a s očima na přední části hlavy, potom čelisti s malými zoubky a široký, nerozdělený jazyk: Corpus quadrupes, nudum, molle, cute splendida, lac fundente vestitum. Caput depressum, utrinque tuberosum, oculi in anteriore capitis parte... Maxillae denticulatae, linqua lata, indivisa... Mezi další pokusy zhodnotit vědecky mloky, který přímo navázal na Linného patří příslušný oddíl práce Erpetologie od abbého Josepha Paula Bonnaterre ( ), která vyšla jako součást Tableau encyclopedique et methodique des trois régnes de la nature v Paříži roku Popis zvířete je již podán na základě file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Ocas%20oboj%20v%20his.htm[ :20:38]

6 studia živých exemplářů j ai composé cette description sur deux individus vivans, que j ai observés a Saint-Géniez en Rouerque, le 11. octobre 1788, popis mloka však podržuje některé poetické příměry (na hlavě má prý obrazec podobný špičce kopí- la téte, vue par dessus, présente la figure d un fer de lance ).Vůbec první samostatnou vědeckou publikací věnovanou čeledi Salamandridae je zřejmě práce proslulého francouzského přírodovědce Pierra André Latreille ( ) s názvem Histoire naturelle des Salamandres de France, Paris Později než mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) vstupuje do evropských kulturních dějin macarát (Proteus anguinus), zmiňovaný jako dračí mládě v topografické práci slovinského polyhistora barona Johanna Weikarta Valvasora ( ) Die Ehre des Herzogstums Krain z roku Popis macaráta lze nalézt také v zmíněném pojednání abbého Bonnaterre, kde je označen jako Protée serpent: les pieds de derriére conformés pour marcher, le tronc arrondi, alongé, trés blanc : les appendices des branchies couleur de corail.... (popisují se nohy uzpůsobené k chůzi, zakulacený, podlouhlý a velice bílý trup a žáberní přívěsky v barvě korálu). První soustavnou vědeckou studii o macarátovi vydal až italský barnabita Pietro Configliachi ( ) spolu s Maurem Rusconim v roce 1819 pod názvem Monografia del Proteo anguino di Laurenti. Pokud jde o mločí fosílie, podržuje si kulturněhistorickou zajímavost velice známé pojednání Johanna Jakoba Scheuchzera ( ) Homo diluvii testis z roku 1726, v němž pokládá zkamenělinu příbuzného recentních velemloků z čeledi Cryptobranchidae za pozůstatky člověka, který zahynul v dobách biblické potopy, tato domněnka byla vyvrácena až zakladatelem vědecké paleontologie Georgesem Cuvierem ( ), jinak paradoxně zastáncem kataklysmatické teorie. J.J. von Tschudi pak tohoto fosilního mloka pojmenoval na počest jeho objevitele Andrias Scheuchzeri. Výběr z pramenů a literatury : Joseph Paul BONNATERRE, Erpetologie, in Tableau encyclopedique des trois régnes de la nature, Paris 1789, pag Georges CUVIER, Rozprawa o přewratech v kůře zemní, Praha 1834, pag.73 Robert DELORT, Les animaux ont une histoire, Paris 1994, passim ER-MI-ZHAO et Kraig ADLER, Herepetology of China, s.l., 1993, str.17 José Julio GARCIA-ARRANZ, La salamandra: distintas interpretationes fraficas de un mito literario tradicionall, Norba-Arte X, 1990, str Hans Joachim HERRMANN et Klaus KABISCH, Some Aspect about Salamandra salamandra (Linné, 1758) from the Literature of the 16 th to the 18 th century, in Hartmut Greven et Burkhard Thiesmeier (Hg.), Mertensiella (Supplement zu Salamandra), Bonn 1994, str Engelbert KIRSCHBAUM (hg.), Lexikon der christlichen Ikonographie, Rom-Basel-Freiburg-Wien 1990, Band IV., str , heslo Salamander Adamus LONICERUS, Kreuterbuch, Franckfort am Meyn 1582, fol. 331v Xenia MURATOVA, Les miniatures du manuscrit Fr de la Bibliothéque Nationale de Paris (Le Bestiaire de Guilllaume le Clerc et la tradition iconographique franciscaine ), in Medievalia,3-4, 28 / 1978, str.141 Karel PEJML, Josef AUGUSTA, Draci a obři, Tvorstvo pohádek a starých přírodopisů, Praha 1947, str Richard PODLOUCKY, Albertus Seba ( ), Mertensiella ( Supplement zu Salamandra), Bonn 2001, str Zásadní informace o tématu mohou být uloženy v diplomové práci S.MORINA Étude ethnozoologique des salamandres francaises, comparaison avec les grandes salamandres de Chine et du Japon ( 80 stran), která byla obhájena v roce 1986 na katedře etnozoologie a etnobotaniky Univerzity René Descarta v Paříži a kterou jsem bohužel neměl možnost studovat. file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Ocas%20oboj%20v%20his.htm[ :20:38]

7 Za konzultace vděčím RNDr. J.Moravcovi CSc.z NM, doc. PhDr. Františku Vrhelovi CSc. a PhDr. Z. Hojdovi CSc. z FFUK Část emblému s ohnivým salamandrem Mloci v díle J.P. Bonnaterra, Erpetologie, P.P. Rubens, Hlava medúzy, Moravská galerie Brno Zpět Na obsah Next file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Ocas%20oboj%20v%20his.htm[ :20:38]

8 OBOJŽIVELNÍCI JAKO MODELOVÝ ORGANISMUS V TOXIKOLOGII REVIEW MVDr. Dagmar Vršková Fotografie: MVDr. Dagmar Vršková SOUHRN Cílem práce je seznámit s ekotoxikologickými testy, při kterých se jako modelové organismy používají obojživelníci. Možnosti jejich využití v toxikologii jsou poměrně široké obojživelníky lze uplatnit v testech teratogenity (FETAX Frog Embryo Teratogenesis Assay Xenopus), testech genotoxicity (Micronucleus test a Jayletův test) a v testech na endokrinní disruptory (testy metamorfózy, stanovení produkce vitelogeninu, sledování sexuálního vývoje, využití tkáňových kultur). V současné době používá zejména test embryotoxicity a teratogenity na drápatce vodní (FETAX). *** Obojživelníci jsou velmi významnou skupinou volně žijících organismů. Ve srovnání s jinými ekonomicky zajímavými živočišnými druhy (např. ryby) jim však dosud nebyla věnována dostatečná pozornost. V souvislosti s negativním působením člověka na biosféru se od poloviny 20. století začal projevovat významný úbytek obojživelníků (označovaný termínem Global Amphibian Decline) a poškozování jejich zdraví včetně vysokého výskytu morfologických malformací dospělých jedinců. 1 Jednou z prokazatelných příčin těchto jevů je i kontaminace životního prostředí xenobiotiky. V souvislosti s těmito nálezy se pozornost vědecké veřejnosti detailněji zaměřila na poznávání efektů cizorodých látek (laboratorní toxikologické studie využívající obojživelníky a jejich vývojová stadia) a na hledání příčin a ekologických důsledků (vztah výskytu chemických kontaminantů a současný výskyt malformovaných jedinců v přirozených lokalitách). Larvy obojživelníků jsou díky vodnímu způsobu života, rychlé organogenezi a intenzivnímu metabolismu vhodným modelem pro sledování kontaminace povrchových vod cizorodými látkami. Nejčastěji používaným modelovým organismem je drápatka vodní (Xenopus laevis) 1-23 (obr. 1). Výhodou testů na drápatkách je akvatický způsob života larev i dospělců, zvládnutá metodika odchovu a možnost získání embryí nezávisle na ročním období. Mezi další používané druhy obojživelníků patří skokani Rana pipiens 2 a Rana temporaria, 10 rosničky Litoria adelaidaensis a Crinia insignifera, 3 drápatka Silurana tropicalis 27 (obr. 2), ropuchy Bufo americanus 2 a Bufo arenarum; 28 ; z ocasatých obojživelníků jsou to žebrovník Pleurodeles waltl 11,24-26 (obr. 3) a axolotl Ambystoma mexicanum. 11,20, čolek Notophthalmus viridescens, 29,30 čolek ohňobřichý pyrrhogaster. 31 Cynops V článku jsou přehledně uvedeny ekotoxikologické testy, které jako modelový organismus využívají obojživelníky. 1. Testy teratogenity Test embryotoxicity a teratogenity na drápatce vodní (Frog Embryo Teratogenesis Assay Xenopus, FETAX): FETAX (Frog Embryo Teratogenesis Assay Xenopus) je test na časných vývojových stadiích drápatky, který slouží k odhadu rizika embryotoxicity a teratogenity. Test se provádí podle metodiky ASTM. Test trvá 96 hodin a jeho výsledkem jsou tyto hodnoty: 96h LC50 (koncentrace, která způsobí úhyn 50 % embryí), 96h EC50 (koncentrace, která u 50 % embryí způsobí malformace), TI (teratogenní index, který je určen hodnotou podílu 96h LC50 a 96h EC50) a MCGI (minimal concentration of growth inhibition nejnižší koncentrace, která způsobí inhibici růstu embryí). Výsledky získané pomocí testu FETAX slouží jako rychlé screeningové hodnocení embryotoxicity a teratogenity file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[ :20:39]

9 zkoumané látky pro embrya drápatky. Dá se však předpokládat, že látka, která v testu projevuje výrazné embryotoxické nebo teratogenní účinky na embrya modelového organismu, bude podobně účinkovat i na ostatní vodní organismy s volně žijícími embryi a larvami. Skupiny 25 embryí drápatek jsou umístěny v Petriho miskách s roztokem FETAX, ke kterému je přidána zkoumaná látka v požadované koncentraci. Jako negativní kontrola slouží embrya, která se vyvíjela pouze v roztoku FETAX, bez přidání testované látky. Během testu se larvy nekrmí, každých 24 hodin se provádí výměna roztoků a odstraňování uhynulých embryí a larev. Po 96 hodinách se larvy usmrtí a pomocí binokulární lupy se sleduje tělesná délka a výskyt malformací u jednotlivých larev (obr. 4, 5) a porovnává se s larvami z negativní kontroly (obr. 6). Jako alternativní živočišné druhy jsou v metodice FETAXu uvedeny skokan Rana pipiens a ropucha Bufo americanus. AMPHITOX : Jedná se o soubor toxikologických testů, které slouží k odhadu rizik mortality a teratogenity testované látky pro obojživelníky. 28 Jako modelový organismus se používají vývojová stádia ropuchy Bufo arenarum. AMPHITOX se skládá z akutního testu toxicity (AMPHIACU), z chronického testu toxicity (AMPHICRON) a z testu na časných vývojových stádiích obojživelníků (AMPHIEMB). Výsledné hodnoty tohoto testu představují LC 50, NOEC (no observed effect concentration nejvyšší koncentrace testované látky která nezpůsobila žádné pozorovatelné účinky) a TI (teratogenní index). Výhodou testu AMPHITOX je, že umožňuje přesně stanovit období, ve kterém vykazuje testovaná látka nejsilnější účinky na modelový organismus. 2. Testy genotoxicity MN test a Jayletův test: Pro zjišťování genotoxicity xenobiotik pomocí obojživelníků se používají dvě metody: Xenopus Micronucleus Assay (MN test) a Jayletův test. 12 Principem obou metod je sledování zvýšeného počtu mikrojader v erytrocytech u larev po expozici látkám s potencionálním genotoxickým účinkem. Oba testy se liší použitým druhem modelového organismu. MN test pracuje s larvami drápatky vodní (Xenopus laevis), Jayletův test je upraven pro použití larev ocasatých obojživelníků žebrovníka (Pleurodeles waltl) nebo axolotla (Ambystoma mexicanum). Larvy jsou vystaveny účinkům zkoumané látky po dobu 12 dnů. Pak je od nich odebrána krev. V krevním nátěru se sleduje 1000 erytrocytů. Z tohoto počtu se zjišťuje množství erytrocytů obsahující jedno nebo více mikrojader. Na základě poměru zjištěných počtů erytrocytů s mikrojádry ku sledovaným 1000 erytrocytům se vypočte mitotický index. Ten se porovnává s výsledky získanými v negativní kontrole. Jayletův test na ocasatých obojživelnících se ve Francii využívá jako standardní metoda pro určování genotoxicity látek a je zpracován do podoby metodiky Frech Standard NF. 22 Bylo prokázáno, že MN test s drápatkami má stejnou senzitivitu jako Jayletův test na ocasatých obojživelních, 12 a tudíž jsou oba testy vhodné pro posuzování genotoxicity. 3. Testy na endokrinní disruptory Endokrinní disruptory (ED s) jsou xenobiotika narušující endokrinní systém živočichů. U obojživelníků působí ED s na několika úrovních: v embryonálním a larválním období, při metamorfóze, v období diferenciace gonád a v dospělosti (narušením fyziologického chování). 1 Larvální vývoj a metamorfóza obojživelníků jsou řízeny kortikoidy, pohlavními steroidními hormony a hormony štítné žlázy. Porušení regulační dráhy hormonů štítné žlázy vede k poruchám růstu a metamorfózy. 1,13 Následkem předčasné metamorfózy vznikají extrémně malí jedinci, neschopní reagovat na změny přírodních podmínek, s omezenou možností živit se větší potravou a s nízkými energetickými file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[ :20:39]

10 rezervami. Některé ED s ovlivňují regulační systém pohlavních steroidů. Pokud takové ED s působí na populaci larev v období vývoje gonád, dochází ke změně poměru pohlaví. 13,14 To může mít za následek pokles populací některých druhů obojživelníků. Testy metamorfózy: Čtrnáctidenní test metamorfózy je prováděn podle metodiky U. S. EPA. 11 Cílem testu je prokázat, zda zkoumaná látka ovlivňuje rychlost metamorfózy. Do testu jsou nasazeny larvy drápatky vodní (Xenopus laevis) ve vývojovém stadiu 60, tzn. těsně před dosažením metamorfózy. Larvy jsou po celou dobu testu (14 dnů) vystaveny expozici zkoumané látky. U larev se denně sleduje stadium vývoje a průběh metamorfózy. Jako doplňkové údaje se zaznamenává výška ocasního lemu, délka ocásku, těla a pánevních končetin. Výsledkem testu je hodnota IC50, což je koncentrace testované látky, která způsobí u 50 % pulců inhibici metamorfózy. Existuje i 70denní varianta testu metamorfózy, kdy jsou do pokusu nasazeny larvy drápatky ve stáří 5 dnů. Výhodou tohoto testu je prodloužená expozice larev zkoumané látce, lépe simulující přírodní podmínky. 9 Během pokusu se sledují stejné parametry jako u 14denního testu metamorfózy. Výsledkem testu jsou hodnoty 5d LC50, 70d LC50 a IC50. Stanovení produkce vitelogeninu: Vitelogenin je bílkovina produkovaná jaterními buňkami ryb, obojživelníků, plazů a ptáků. Produkce je indukována vazbou estrogenů na jaterní receptory. U samic je vitelogenin transportován do vaječníků, kde tvoří součást žloutkových proteinů. U samců je hladina endogenních estrogenů přirozeně velmi nízká, a proto je i produkce vitelogeninu minimální. 17 Po působení ED s s xenoestrogenním účinkem dochází u obou pohlaví ke stimulaci tvorby endogenních estrogenů a ke zvýšení hladin vitelogeninu. 17,19 Naopak působení antiestrogenních ED s se produkce vitelogeninu minimalizuje pod měřitelnou úroveň. 18 Pro stanovení hladin vitelogeninu u obojživelníků se používá drápatka vodní (Xenopus laevis). Sledování sexuálního vývoje: Vlivem ED s dochází k poruchám vývoje gonád mění se poměr počtu samců a samic 14 a také se objevuje intersex tzn. současná přítomnost vaječníků i varlat u jednoho jedince. 13,15 Larvy Xenopus laevis jsou od stáří 5 dnů vystaveny působení testované látce. Po ukončení metamorfózy (po 78 dnech) jsou mladé drápatky usmrceny a u každého jedince se provádí histologické vyšetření gonád a svalu m. dilatator laryngis. Velikost svalu m. dilatator laryngis patří mezi druhotné pohlavní znaky u drápatky vodní. U samců je tento sval vyvinut mohutněji. Při histologickém vyšetření se sleduje plocha tohoto svalu na příčném řezu. Při působení xenobiotik s androgenními účinky se plocha m. dilatator laryngis zvětšuje. 13 Využití tkáňových kultur odvozených z tkání obojživelníků: Alternativní metodu k pokusům na živých obojživelnících přestavuje použití tkáňových kultur (TK). Mezi hlavní výhody TK patří: výrazné snížení množství zvířat použitých v experimentu, zajištění vysokého počtu vzorků a možnost odběru kontrolních i experimentálních vzorků z tkáně jednoho zvířete, což minimalizuje variabilitu získaných výsledků. K testování účinků ED s se využívají TK z jater drápatek Xenopus laevis. Za 6 až 8 dnů po expozici xenoestrogenním látkám začne TK produkovat vitelogenin. Bylo prokázáno, že hladiny vitelogeninu vyprodukovaného TK a játry živé file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[ :20:39]

11 drápatky se téměř neliší. 23 Závěr Uvedený přehled ukazuje, že obojživelníci mohou být použiti jako modelový organismus k různým ekotoxikologickým testům. V České republice jsou obojživelníci jako model pro toxikologii využíváni pouze na dvou pracovištích na Ústavu veřejného veterinárního lékařství a toxikologie Fakulty veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a ve Výzkumném centru pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii (RECETOX) Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno. Dá se tedy říci, že obojživelníci na své širší uplatnění v ekotoxikologických testech u nás teprve čekají. Autorka děkuje prof. MVDr. Zdeňce Svobodové, DrSc., za odbornou revizi textu. Práce vznikla v rámci autorčina doktorského studijního programu v oboru Veterinární farmakologie a toxikologie FVHE VFU Brno. Literatura: 1. Sparling D. V., Linder G., Bishop C. A. Ecotoxicology of amphibians and reptiles. Pensacola; Soc Environ Tox Chem (SETAC), 2000: ASTM. American Society for Testing and Materials: Standard Guide for Conducting the Frog Embryo Teratogenesis Assay Xenopus (FETAX). ASTM: E Mann R. M., Bidwell J. R. Application of the FETAX protocol to asses the developmental toxicity of nonylphenolethoxylate to Xenopus laevis and two Australian frogs. Aq Tox 2000;51: Cardellini P., Ometto L. Teratogenic and toxic effects of alcohol ethoxylate and alcohol ethoxy sulfate surfactants on Xenopus laevis embryos and tadpoles. Ecotox Environ Saf 2001;48: Vismara C., Bacchetta R., Cacciatore B., Vailati G., Fascio U. Paraquat embryotoxicity in the Xenopus laevis clevage phase. Aq Tox 2001;55: Chenon P., Gauthier L., Loubieres P., Severax A., Delpoux M. Evaluation of the genotoxic and teratogenic potential of a municipal sludge and sludge-amended soil using the amphibian Xenopus laevis and the tobacco: Nicotiana tabacum L. var. Xanthi Dulieu. The Sc Total Environ 2003;301: Vršková D., Bláha L., Babica P., Maršálek B. Model FETAX využití pro stanovení embryotoxicity látek u drápatek vodních (Xenopus laevis). Sborník referátů 11. konference Soláň Toxicita a biodegradabilita látek a odpadů významných ve vodním prostředí 2003; Dvořáková D., Dvořáková K., Bláha L., Maršálek B., Knotková Z. Effects of cyanobacterial biomass and purified microcystins on malformations in Xenopus laevis: teratogenesis assay (FETAX). Environ Tox 2002;6(17): Goleman W. L., Urquidi L. J., Anderson T. A., Smith E. E., Kendall R..J, Carr J. A. Environmental relevant concentration of ammonium perchlorate inhibit development and metamorphosis in Xenopus laevis. Environ Tox Chem 2002;21: Gutleb A. C., Appelman J., Bronkhorst M., Van den Berg J. H. J., Murk A. J. Effects of oral exposure to polychlorinated biphenyls (PCBs) on the development and metamorphosis of two amphibian species (Xenopus laevis and Rana temporaria). Sc Total Environ 2000;262: Federal Register. Endocrine disruptor screening program: Statement of policy and priority-setting workshop notice. Fed Reg 1998;63: file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[ :20:39]

12 11. Zoll-Moreux C., Ferrier V. The Jaylet-Test (newt micronucleus test) and the micronucleus test in Xenopus: two in vivo tests on amphibia. I. Evaluation of the genotoxicity of five environmental pollutants. II. Evaluation of the genotoxicity of five effluents. Water Res 1999;33: Hayes T. B., Collins A., Lee M., Mendoza M., Noriega N., Stuart A. A., Vonk A. Hermaphroditic, demasculinized frogs after exposure to the herbicide atrazine at low ecologically relevant doses. NSAP 2002;99: Kloas W., Lutz I., Einspanier R. Amphibians as a model to study endocrine disruptors: II. Estrogenic acitvity od environmental chemicals in vitro and in vivo. Sc Total Environ 1999;225: Carr J. A., Gentles A., Smith E. E. et al. Response of larval Xenopus laevis to atrazine: assessment of growth, metamorphosis, and gonadal and laryngeal morphology. Environ Tox Chem 2003;22: Palmer B. D., Palmer S. K. Vitellogenin Induction by Xenobiotic Estrogens in the Red-eared Turtle and African Clawed Frog. Environ Health Pespect 1995;103 (Suppl 4): Palmer B. D., Huth L. K., Pieto D. L., Selcer K. W. Vitellogenin as a biomarker for xenobiotic estrogens in an amphibian model systém. Eviron Tox Chem 1998;17: Pickford D. B., Morris I. A. Inhibition of gonadotropin-induced oviposition and ovarian steroidogenesis in the African clawed frog (Xenopus laevis) by the pesticide methoxychlor. Aq Tox 2003;62: Mosconi G., Carnevali O., Franzoni M. F. et al. Environmental estrogens and reproductive biology in amphibians. Gen Comp Endocrin 2002;126: Saka M. Examination of an amphibian-based assay using the larvae of Xenopus laevis and Ambystoma mexicanum. Ecotox Environ Saf 2003;55: Wiley H.S., Opresko L., Wallace R. A. New methods for the purification of vertebrate vitellogenin. Anal Biochem 1971;97: Harlow E., Lane D. Antibodies: A Laboratory Manual. New York:Cold Spring Harbor Laboratory Hurter E., Pool E. J., Van Wyk J. H. Validation of an ex vivo Xenopus liver slice bioassay for environmental estrogens and estrogen mimics. Ecotox Environ Saf 2002;53: AFNOR Essai des eaux. Evaluation de la génotoxicité au moyen de larves de batraciens (Pleurodeles waltl), Norme Francaise (AFNOR) T Association Francaise de Normalisation. Tour Europe. Paris Calervo F., Campani C., Filippi C., Batistoni R., Deri P., Bucci S., Ragghianti M., Mancino G. Bioassays for testing effects of Al, Cr and Cd using development in the amphibian Pleurodeles waltl and regeneration in the planarian Dugesia etrusca. Aq Ecosys Health Managm 1999;2: Flament S., Knutz S., Chesnel A. et al. Effect of cadmium on gonadogenesis and metamorphosis in Pleurodeles waltl (urodele amphibian). Aq Tox 2003;64: Song M. O., Fort D. J., McLaughlin D. L. et al. Evaluation of Xenopus tropicalis as an alternative test organism for frog embryo teratogenesis assay-xenopus (FETAX). Drug Chem Tox 2003;26 (3): Herkovits J., Pérez-Coll C.S. AMPHITOX: A customized set of toxicity tests employing amphibian embryos. In: Linder, G., Sparling, D.W., Krest, S., Little E. (Eds) Multiple stressor effects in relation to declining amphibian populations. ASTM STP 1443, American Society for Testing and Materials International, Bridgeport, NJ, USA Brodie E. D., Hensel J. L., Johnson J. A. Toxicity of the Urodele amphibians Taricha, Notophthalmus, Cynops, and Paramesotriton (Salamandridae). Copeia 1974; 2: Frisbie M. P., Wyman R. L. The effect of environmental ph of sodium balance in the red-spotted newt, file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[ :20:39]

13 Notophthalmus viridescens. Arch.Environ.Contam.Toxicol., 1992; 23(1): Pitkin, R. B., Pettyjohn A. 2-phenoxyethanol effects on the heart rate of the adult, red-spotted newt. J.PA.Acad.Sci., 1992; 65: 195. Vysvětlivky: Embryotoxická látka způsobuje úhyn embryí Teratogenní látka způsobuje vývojové vady Genotoxická látka poškozuje genetickou výbavu jedince Xenobiotika cizorodé látky Erytrocyt červená krvinka; u ryb, obojživelníků, plazů a ptáků obsahuje jádro Gonády pohlavní orgány Popisky k obrázkům Obr. 1: Drápatka vodní (Xenopus laevis), při páření Obr. 2: Drápatka (Silurana tropicalis) Obr. 3: Žebrovník Waltlův (Pleurodeles waltl) Obr. 4: Larva drápatky vodní po 96 hodinách v testu FETAX, po působení kyseliny retinové. Je patrné obrovské nahromadění tekutiny v dutině tělní (srovnej s obr. 6) file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[ :20:39]

14 Obr. 5: Larvy drápatky vodní po 96 hodinách v testu FETAX. Nahoře normálně vyvinutá larva z negativní kontroly, dole larva po působení chlorovaných parafínů. U dolní larvy je patrné zmenšení oka, nahromadění tekutiny v dutině tělní a abnormální zakřivení ocásku. Obr. 6: Larva drápatky vodní v testu FETAX, negativní kontrola. Správně vyvinutý Zpět Na obsah Next file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/poboj%20jako%20model.htm[ :20:39]

15 Mločí den Radek Sejkora Dne jsme navštívili spolu s Hynkem Vášou a Karlem Brychtou akci nazvanou Mločí den. Jednalo se o prohlídku chovu rakouského chovatele Güntera Schultschika, spojenou se vzájemným setkáním obdobně zaměřených chovatelů v Rakousku, výměnou a prodejem odchovů a odbornými přednáškami na témata související s ocasatými obojživelníky. Do malebné vesničky Kaltenleutgeben jsme dorazili krátce po 14 hodině, po cestě jsme ještě přibrali kolegu Bohumila Poláka z Jihlavy. Chov pana Schultschika se skrývá v přízemí nenápadného řadového dvoudomku. Po vstupu mne překvapilo velké množství nádrží umístěných ve dvou místnostech. Terária (akvária) byla umístěna téměř od podlahy až ke stropu na stojanech s důmyslným rozvodem vody a s odtoky na odkalování. Toto velmi zjednodušuje čištění a urychluje i tak časově velmi náročnou činnost při obsluze. Vždyť jen nakrmení takového množství zvířat, musí i při relativně malé spotřebě potravy u obojživelníků zabrat každý den několik hodin. V jedné z místností byla i po domácku zhotovená prosklená nádrž s chlazením a v ní umístěna 3 terária pro chladnomilné druhy. Převážná většina chovaných druhů příslušela k čeledi Salamandridae, jednalo se o všechny velké druhy čolků rodu Triturus včetně dvou poddruhů T. vittatus. Z malých file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Mloci%20den.htm[ :20:40]

16 čolků (dnes podle některých autorů řazených do samostatného rodu Lissotriton) byl v chovu pouze druh T. montadoni, jakýsi kříženec od T. vulgaris a samozřejmě nechyběl ani pestrý T. alpestris apuans (dnes v rodu Mesotriton). Nejvíce mne zaujaly nádrže se všemi 5 druhy/poddruhy rodu Neurergus, od nich, ostatně jako od většiny dalších chovanců, má pan Günter Schultschik vždy dvě oddělené chovné skupiny. V dalších nádržích byly od tohoto rodu už i letošní larvy. Bohužel zde byla patrná vysoká úmrtnost a to jen potvrzovalo obtížnost odchovu většiny druhů tohoto rodu. Toto se uvádí i v článku o druhu N. crocatus od tohoto chovatele, najdete ho na internetové adrese: do češtiny přeložená verze tohoto článku je umístěná na našich stránkách. Z ostatních asijských zástupců čeledi Salamandridae zde byly zastoupeny pouze čtyři druhy rodu Tylototriton a také Mertensiella caucasica. Dále zde byl jeden zástupce rodu Hynobius ze stejnojmenné čeledi a zmiňuji ještě chladnomilného severoitalského mločíka rodu Speleomantes z čeledi Plenthodontidae. file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Mloci%20den.htm[ :20:40]

17 Z čeledi Ambystomatidae byly v chovu zastoupeny druhy: A. mavortium a A. mexicanum, tento posledně jmenovaný druh zde byl ve formě základní, albinotické, černé a hnědé. Mne však nejvíce zaujaly dva pěkní metamorfovaní jedinci, oba v dobré kondici. Naposledy bych se chtěl zde zmínit o severoafrickém žebrovníku Pleurodeles nebulosus z čeledi Salamnandridae, jehož odrostlé larvy jsme si spolu s Hynkem zakoupili. Výčet uvedených druhů v péči pana Schultschika není jistě úplný, ale bohužel není možné si všechny zapamatovat. Většina nádrží byla označena popisky s názvem druhu, přesnou původní lokalitou zvířat, jménem osoby která je chytala, případně i dalšími údaji o teplotě atd.po vzájemném kontaktu s ostatními chovateli a prodejem a výměnou odchovů jsme se přesunuli do obývacího pokoje, zde následovaly odborné přednášky. První byla o chovu a rozmnožování rodu Tylototriton od Karla Neubauera, spojená s bohatou videoprodukcí. Další od Dr. Andrease Hassla (Hygienichý institut, Vídeň): Parazitologie a hygiena u ocasatých obojživelníků a poslední od Mag. Cornelie Gablerové (Statistik Austria, Wien): Problémy při výživě ocasatých obojživelníků. Přednáška a diskuze. Bohužel, poslední dvě přednášky pro naši neznalost němčiny, kromě Hynka, jsme my ostatní přečkali venku před domem a prohlídkou okolí. Po přednáškách byla v programu návštěva místního zatopeného lomu spojená s pozorováním zdejší zajímavé barevné formy T. vulgaris a ostatní batrachologické fauny. Tuto jsme z časových důvodů museli oželet a odebrat se k domovu. file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Mloci%20den.htm[ :20:40]

18 Zpět Na obsah Next file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Mloci%20den.htm[ :20:40]

19 EXPEDICE TURECKO 2005 Radek Sejkora Jako jedno z posledních míst Evropy a přilehlého okolí proslulé hojností zajímavých druhů ocasatých obojživelníků, je oblast Malé Asie. Turecko, ač dosti hornatá země s poměrně suchým a bezlesým vnitrozemím, je přesto domovem několika druhů náležících do čeledi Salamandridae. Proto byla naším záměrem návštěva této země jako završení našich součastných expedicí. Zpočátku bylo zájemců málem na malý autobus, ale jak se termín odjezdu blížil, lidí ubývalo a nakonec jsme zbyli pouze čtyři. Aby nebylo smůly málo, týden před odjezdem musel ze závažných důvodů cestu odříct i kolega Petr Zmítko. Tak jsem zůstal z čolkařů nakonec sám a naše cesta se tak musela konat pouze ve třech. Termín odjezdu by naplánován na konec dubna, a to hlavně z důvodu návštěvy středomoří, protože zde by bylo totiž možné později předpokládat nástup horkého počasí. Odjezd z Jihlavy se uskutečnil v sobotu v poledních hodinách. Po tranzitu přes Slovensko prasklé přední sklo od odmrštěného kamínku, Maďarsko, Srbsko dvě pokuty za rychlost a Bulharsko, jsme před obědem druhého dne dorazili k tureckým hranicím. Po vcelku hladkém odbavení a cestě po nudné a zemědělsky využívané evropské části Turecka, jsme pozdě odpoledne dorazili k úžině zvané Dardanely. Cesta trajektem trvala asi půl hodiny a navečer jsme se již utábořili v borovém lesíku nedaleko světoznámého archeologického naleziště Trója. Po nezbytném průzkumu okolí jsem pod kamenem u dobytčího napajedla nalezl samičku čolka obecného. file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[ :20:41]

20 V této oblasti se podle údajů v literatuře má vyskytovat populace náležící k poddruhu Triturus vulgaris schmidtlelorum. Tento podruh je prý charakteristický malými rozměry, asi kolem 5 cm. Mne však tento jedinec připadal velikostně docela normální, navíc, kdysi jsem četl odbornou práci tureckých vědců ve které bylo uvedeno, že oprávněnost tohoto poddruhu je nejistá. Krom několika potápníků jsem zde již nic pro mne zajímavého nenašel. Druhý den jsme docestovali více do vnitrozemí a odpoledne jsme se utábořili u malého jezera porostlého rákosem, bylo to nedaleko města Buldan a na dohled známých travertinových lázní Pamukkale. V jezeře jsme zaznamenali pouze vodní želvy rodu Emys a nějaké ryby. Těsně před setměním jsem při lovu rojících se chroustků nalezl samce čolka Triturus karelinii karelinii slídícího po potravě. Na rozdíl od prvně jmenovaného druhu, tento by naopak měl být největším zástupcem rodu, jeho velikost je udávaná do 18 cm. Druh Triturus karelinii byl v minulosti považován za poddruh T. cristatus a byl z něho vyčleněn teprve nedávno. Tento druh má dva poddruhy a obývá areál od východní části Balkánu až ke Kaspickému moři. Od čolka velkého se liší světlejším zbarvením, výraznějšími tmavými skvrnami na těle a samice a mláďata mají, podobně jako druh T. carnifex, na zádech výrazný žlutavý pruh. Další den jsme se přesunuli na jih ke Středozemnímu moři do okolí města Antalya na Turecké riviéře. file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[ :20:41]

21 Tato oblast, krytá pohořím Taurus, je známá svým příjemným klimatem a je hojně navštěvována turisty. Nás ale zajímala údolí s říčkami porostlé piniovými lesy. Zde se totiž mají vyskytovat mloci rodu Lyciasalamandra, a to zde dokonce v sedmi poddruzích (některými autory dokonce považovanými za samostatné druhy). Tento rod byl původně řazen mezi mloky rodu Salamandra a později do rodu Mertensiella. Po utáboření a přespání u říčky Karpuz, jsme druhý den prozkoumali její horní tok a okolní borové lesy. Ač jsem v literatuře četl, že hlavní doba aktivity je v zimních měsících, doufal jsem alespoň v nějaký nález. Bohužel jsme si nevybrali asi přiliž správnou dobu, v lesích i pod kameny bylo dosti sucho a po mlocích ani stopy. Po dvoudenní cestě podél mořského pobřeží jsme zakotvili nedaleko velkého města Adana v deltě řeky Ceyhan. Zde jsme strávili noc na pláži u slanisek a písečných dun a zaznamenali jsme zde výskyt několika gekonů v polorozbořených stavbách, chameleóna obecného na několika eukalyptech a velmi zajímavý rovnokřídlý hmyz žijící v písečných dunách. Okolí města Adana má být centrem výskytu jednoho ze dvou jižních poddruhů čolka pruhovaného, a to Triturus vittatus cilicensis. I oprávněnost tohoto podruhu bývá také často zpochybňována, v poslední době je však již uváděn. Ani tady jsme štěstí neměli, a to dokonce ani v nádherné zatopené pískovně zarostlé vodní vegetací. To, že se na tomto místě tento druh nevyskytoval, mi prozradila i nepřítomnost jakýchkoliv čolčích larev. Ještě týž den následoval přesun do nejjižnější části Turecka k syrským hranicím. Tam na jihovýchodních svazích pohoří Nur u nádherné horské říčky, jsme nalezli ve skalních tůňkách vysychavých potůčků, a později i v louži u silnice, larvy mloka. Nalezené larvy patří pravděpodobně k nominotypickému poddruhu mloka levantského Salamandra infraimmaculata infraimmaculata (dřívější poddruhy mloka skvrnitého Salamandra salamandra, žijící v severní Africe, Malé Asii a na Korzice jsou dnes odděleny jako samostatné druhy). file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[ :20:41]

22 Dospělé jedince jsme však nenalezli ani v noci při světle baterky, a to i přes skutečnost, že zde bylo celkem vlhko a od moře často přicházely bouřky. Další zastávka byla severně od města Hatay, byla to vysychající tůň u silnice zastíněná eukalypty. Při výstupu z auta jsme vyplašili velké exempláře vodních želv patřící pravděpodobně k druhu Mauremys rivulata. Po průzkumu, jsem zde nalezl několik metamorfujících mláďat od nominotypického poddruhu čolka pruhovaného, T. vittatus vittatus. file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[ :20:41]

23 Další nález byl asi 50 km severněji u řeky Karasu, bylo to v krajině vulkanického původu pokryté zvětralou lávou. Mláďata, tentokrát loňská, se ukrývala pod kameny ze severní strany u paty polorozbořené zídky z lávových kvádrů. Na okolních kamenech se vyhřívaly nádherně zbarvené ještěrky. Dalším cílem naší cesty byl východní cíp Turecka u hranic s Iránem a Irákem, zde je uváděn výskyt čolka Neurergus crocatus. Po dvou dnech jsme se na večer utábořili nedaleko města Cizre ležícího na řece Tigris. Bohužel, po setmění jsme byli zadrženi místní domobranou a po předvedení a zjištění totožnosti na místní posádce a po povinném přespání v hotelu ve městě Şirnak, jsme museli tuto oblast opustit. Z tohoto důvodu jsme vynechali i lokalitu druhu Neurergus strauchii strauchii ležící jihozápadně od jezera Van. Po dvou dnech jsme se při zpáteční cestě zastavili v horském sedle jménem Kubbe, nacházející se poblíž města Malatya. Zde je uváděn druhý poddruh čolka Strauchova, a to Neurergus strauchii barani. file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[ :20:41]

24 Ani zde jsme nebyli úspěšní. Ač termín jejich doby rozmnožování uváděný v literatuře odpovídal terminu naší návštěvy a ač jsem prozkoumal veškerou dostupnou vodu, nebylo ani tentokrát po čolcích ani stopy. Jinak zde ale byla docela zajímavá hmyzí fauna a ve vodě jsem ulovil několik zajímavých potápníků z rodu: Agabus, Hydroporus, Nebrioporus a Bidesus. Protože se již blížil konec naší dovolené, museli jsme se vydat nazpět k domovu. Po cestě suchým tureckým vnitrozemím s dominantou zasněženého kráteru sopky Erciyas (3916 m) a po překonání Ankary a Bosporské úžiny v Istanbulu, jsme stanuli zase v Evropě. file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[ :20:41]

25 Na rozloučenou, během jedné z kratších zastávek poblíž srbských hranic v Bulharsku, jsem nalezl pod kamenem dvě samice balkánského poddruhu čolka Triturus karelinii arntzenii. Toto byl náš úplně poslední batrachologický nález a po přenocování v srbské Vojvodině, jsme další den navečer dorazili domů. Zpět Na obsah Next file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/Exp%20turecko%2005.htm[ :20:41]

26 Batrachologický výskum na lokalite Levické rybníky (Levice, SR) s aktualizáciou stavu v posledných rokoch Štefan Čambal Lokalita Levické rybníky nachádzajúca sa v bezprostrednej blízkosti intravilátu mesta Levice predstavuje jedinečné útočisko pre pôvodnú faunu. Na tejto lokalite sa zaznamenala takmer trištvrtina všetkých pôvodných slovenských obojživelníkov a plazov. Pri herpetologickom výskume na tejto lokalite v rokoch (s niekoľkomesačným prerušením v rokoch /nástup na vojenskú službu/) sa mi podarilo zaznamenať nasledovné druhy batrachofauny (Čambal, 1999). Vo výskume na tejto lokalite pokračujem nepretržite, o čom svedčí aj aktuálny dodatok : Mlok obyčajný Triturus vulgaris Populačná hustota tohoto najbežnejšieho mloka sa v porovnaní s predošlými rokmi ani v poslednom období nijako zvlášť nezvýšila. V roku 1989 mi párik tohto mloka doniesol k determinácii anonymný nálezca bez presnejšie udanej lokality nálezu. V roku 1999 sa podarilo nájsť dvojicu 10,0 až 10,5 cm veľkých samcov vo svadobnom šate. V máji 2002 som bol privolaný k nálezu dvoch samíc o veľkosti 10 cm, ktoré jednoznačne pochádzali z tejto lokality (druhý veľký rybník, výška vodnej hladiny 30 cm, prehriata voda /20 C/, čas : 08,05 hod., ). V posledných rokoch ( ) som tento druh na danej lokalite už nenašiel. Mlok veľký Triturus cristatus V predošlých rokoch pomerne často zaznamenaný druh mloka. V roku 1998 som determinoval tri jedince tohto druhu mloka spolu s pracovníkom Tekovského múzea RNDr. Smatanom. O rok na to som našiel dva páriky, neskôr aj 11 jedincov v susednom slepom ramene rieky Perec, ktorá preteká od sústavy rybníkov. V rokoch sa mi tento druh nepodarilo zazanamenať, no nemožno vylúčiť úbytok populačnej hustoty. V období III-IX/04 a V-VIII/05 som zameral svoju pozornosť v súvislosti s týmto druhom na slepé rameno rieky Perec, ale bez úspechu. Meliorizačné práce na blízkych rybníkoch sa bezprostredne negatívne dotkli aj tohto úseku, čo malo zrejme dopad aj na populáciu mloka veľkého. Je nesporne zaujímavé, že niekoľko informácií od návštevníkov sústav rybníkov nasvedčovalo výskytu Salamandra s.salamandra, ale tieto neboli vyvrátené, ani potvrdené. Indície sú zatiaľ nedoložené. Kunka obyčajná (Bombina bombina) a kunka žltobruchá (Bombina variegata) Pred rokom 1999 bol tento druh pomerne vzácny. V rokoch som túto nenápadne sfarbenú žabku nachádzal vo veľkých množstvách na všetkých rybníkoch tvoriacich sústavu Levických rybníkov. Ich populácia podľa všetkého nie je vážne ohrozená. Ich populácia v rokoch sa sústredila na prvé dve menšie plochy rybníčkov, ktoré od sústavy veľkých plôch delí pomerne frekventovaná cesta. Ich populácia zdá sa nemá klesajúcu ale ani stúpajúcu tendenciu. Ropucha obyčajná (Bufo bufo) Jej výskyt na tejto lokalite možno pokladať za viac než len sporadický, pričom sa ju na tejto lokalite podarilo zaznamenať len v rokoch a Vo všetkých prípadoch sa jednalo o mladé jedince o veľkosti 7,4 14 cm. Ropucha zelená (Bufo viridis) Rozhodne najbežnejšie sa vyskytujúca ropucha na tejto lokalite. Jej populačná hustota predstavuje niekoľko stoviek jedincov v najrôznejších svojich vývojových fázach a zdá sa, že nie je ani v posledných rokoch vážne ohrozená. Rosnička zelená (Hyla arborea) Nájsť tento druh našej jedinej rosničky v priestoroch Levických rybníkov sa rovná k náhode, ale pri dôkladnom poznaní pomerov na lokalite sa dá zaznamenať jej výskyt sústredený predovšetkým na vysoké trávnaté brehové porasty a okolité lúky. file:///c /Users/Insidel/Desktop/Martin/Muj%20web/Caudata%20new/web/zpravodaje/Rocenka%202005/batrachologicky%20vizkum.htm[ :20:43]