COASEHO TEORÉM V TEORII A PRAXI

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomickosprávní fakulta Studijní obor: Evropská hospodářská, správní a kulturní studia COASEHO TEORÉM V TEORII A PRAXI Coase Theorem in Theory and Practice Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Petr Musil, Ph.D. Autor: David Chromec Květen 2011, Brno

2 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra ekonomie Akademický rok 2010/2011 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro: Obor: Název tématu: CHROMEC David Evropská hospodářská, správní a kulturní studia COASEHO TEORÉM V TEORII A PRAXI Theory and Practice of the Coase Theorem Zásady pro vypracování Problémová oblast, cíl práce, postup a použité metody: Cílem práce je hlouběji popsat teorii Coaseho teorému, a poté se pokusit ukázat její aplikovatelnost v praxi, tedy na příkladech reálného světa. Zároveň bych pak chtěl poukázat na některé hlavní problémy, které s sebou aplikace tohoto teorému nese, jako například problém transak ních nákladů a jiné. Rozsah grafických prací: (Předpoklad cca 10 tabulek a grafů) Rozsah práce bez příloh: stran Seznam odborné literatury: Current issues in the economics of welfare. Edited by Nicolas Barr - David Whynes. 1. ed. Houndmills : Macmillan, xi, 257 s. ISBN

3 Zají ek, Miroslav - Zeman, Karel - Coase, Ronald Harry. Kapitoly z Chicagské ekonomické školy,.1.vyd. Praha: Oeconomica, ISBN Coase, Ronald H. The firm the market and the law. Chicago : University of Chicago Press, vii, 217 s. ISBN Stigler, George Joseph. The theory of price. 4th ed. New York: Macmillan Publishing Company, viii, 371. ISBN Vedoucí bakalářské práce: Ing. Petr Musil, Ph.D. Datum zadání bakalářské práce: Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne

4 Název bakalářské práce: Coaseho teorém v teorii a praxi Název v angličtině: Theory and Practice of the Coase Theorem Katedra: Katedra ekonomie Vedoucí bakalářské práce: Ing. Petr Musil Ph.D. Rok obhajoby: 2011 Anotace v češtině Ve své bakalářské práci se zabývám především teorií a teoretickým fungováním Coaseho teorému. Snažím se v ní také popsat hlavní problémy spojené s fungováním teorému ve skutečném světě. V závěru pak demonstruji aplikovatelnost teorému na několika experimentech provedených ekonomy Elizabeth Hoffmanovou a Matthewem L. Spitzerem. Anotace v angličtině In my bachelor thesis I am mostly dealing with the theory and theoretical functioning of the Coase theorem. I am as well trying to describe the main problems connected to the function of the theorem in a real world. In the end of the thesis I demonstrate the applicability of the theorem on several experiments made by Elizabeth Hoffman and Matthew L. Spitzer. Klíčová slova v češtině: Coaseho teorém, Coasův teorém, Ronald Harry Coase, externality, soukromé řešení externalit. Klíčová slova v angličtině: Coase Theorem, Ronald Harry Coase, externalities, private solution of externalities.

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Coaseho teorém v teorii a praxi vypracoval samostatně pod vedením Ing. Petra Musila Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně, dne

6 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Petru Musilovi Ph.D. za ochotu a cenné rady pro její vypracování.

7 Obsah

8 Úvod V této práci bych se chtěl věnovat dílu jednoho z velikánů světové ekonomie, Ronalda Harryho Coase, a to především té části díla, jež byla později pojmenována jako Coasův Teorém. Tento teorém nemá zcela konkrétní podobu, a dost možná právě proto, že si jej každý ekonom interpretoval po svém, byl velkou částí ekonomů nepochopen. Postupně proberu články a díla související s tímto teorémem, ať již jsou prací samotného Coase (např. The Problem of Social Cost ), nebo jiných ekonomů (především námitky a kritika Coasových odpůrců). K těmto kritikám se později Coase vrací a jednotlivé připomínky vyvrací v jedné z kapitol své knihy The Firm, the Market and the Law, která je jedním z hlavních pramenů mé práce. V druhé části práce potom využiji k praktické demonstraci funkčnosti Coasova teorému výsledky experimentů Elizabeth Hoffmanové a Matthewa L. Spitzera, a to jak za podmínek pro tento teorém takřka ideálních, tak za podmínek omezené informovanosti a většího množství vyjednávajících subjektů.

9 1. Část teoretická 1.1.Coasův Teorém vznik Za vznikem Coasova Teorému, respektive článku The Problem of Social Cost, stojí docela dlouhá historie. Ronald Coase (spolu se dvěma dalšími ekonomy) totiž v roce 1958 dostal grant od výzkumného ústavu RAND Corporation na vypracování studie na téma Problémy alokace elektromagnetického spektra, jež měla za cíl vyřešit problém alokačních mechanismů při přidělování těchto spekter. Výsledkem studie byl návrh rozprodat spektra formou aukce. Zadavatelům (RAND Corporation a The Federal Communications Commission) však tento závěr přišel jako špatný vtip, a tak se RAND Corporation rozhodla tuto studii vůbec nezveřejnit. Ve stejném roce však začal na University of Chicago pod vedením Aarona Directora vycházet časopis Journal of Law and Economics, jehož první číslo se dostalo do rukou i Coasovi. Ten pak nabídl Directorovi svůj článek The Federal Communications Commission, jež byl zveřejněn jako první článek druhého čísla časopisu. Článek v době svého zveřejnění vyvolával silné negativní reakce, a to nejen protože odmítal zažité Piguovy teze (tomu, kdo působí škodu, by mělo být bráněno v činnosti), ale také kvůli tomu, že se snažil vytvořit vlastnická práva k něčemu tak nehmotnému, jako jsou právě elektromagnetická spektra. Coase si však nadále stál za svým, a tak byl roku 1960 pozván do Chicaga, kde se v domě Aarona Directora schylovalo k jedné z nejúžasnějších debat ekonomické historie. Jejími účastníky byli mimo jiné Milton Friedman, Reuben Kessel, John McGee, George Stigler a další. Všichni kromě Coaseho samozřejmě hájili Piguovy pozice. Když si asi v polovině debaty vzal slovo Friedman, který se do Coaseho tvrdě pustil, a ten mu s přehledem všechny námitky vyvrátil, bylo Coasovi jasné, že tuhle debatu vyhrál. A dalo by se říci, že jako důsledek této debaty byl napsán právě jeden z nejcitovanějších článků ekonomické teorie, a tedy The Problem of Social Cost. 1 1 ZAJÍČEK, Miroslav, ZEMAN, Karel. Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase. Oeconomica, 2007, ISBN

10 1.2.Coasův teorém a The Problem of Social Cost To, co nyní nazýváme Coasův teorém, je vlastně formulace Coasovy myšlenky (původně již z článku The Federal Communications Commission ), která by se dala přeložit asi takto: Vymezení práv je sice základním předpokladem tržních transakcí, ale konečný výsledek (maximalizující hodnotu produkce) je na původním rozdělení těchto práv nezávislý 2. Samozřejmě zde Coase hovořil o případu, kde nejsou přítomny žádné transakční náklady. V podstatě totéž, i když jinými slovy, formuloval Stigler v jeho The Theory of Price : Za předpokladu dokonalé konkurence se soukromé a společenské náklady budou rovnat 3. Na začátku článku Coase nejprve vysvětluje dosavadní (tzv. Piguovský) přístup k dané problematice, který ukazuje na příkladu továrny produkující kouř, jenž je škodlivý pro sousední obyvatele. Coase k tomu říká: Závěry, ke kterým tato (Piguovská) analýza většinu ekonomů dovedla, jsou, že by bylo žádoucí udělat majitele továrny odpovědného za škodu způsobenou těm, co byli zasaženi kouřem; nebo uvalit na majitele továrny daň, měnící se v závislosti na množství produkovaného kouře a rovnu peněžní hodnotě způsobené škody; anebo, nakonec, dostat továrnu pryč z rezidenčních oblastí (a patrně i od ostatních oblastí, kde by kouřem mohli být zasaženi jiní) 4. S tímto však Coase nesouhlasil a tvrdil, že tento způsob jednání je nevhodný, jelikož nevede nutně (či dokonce ani obvykle) k žádoucím výsledkům. Coase upozorňuje na tzv. obapolnost tohoto problému (Reciprocal Nature). Podle něj byl tradiční způsob přístupu k problému, kdy subjekt A způsobuje škodu subjektu B, takový, že se pouze řešilo, jak bychom měli omezit A. To je podle něj špatně: Zabránit takto poškozování B by způsobilo škodu A. Skutečná otázka tedy zní: Mělo by A být dovoleno poškozovat B, nebo by B mělo být dovoleno poškozovat A? Řešením je zabránit těm vážnějším škodám 5. Toto ostatně Coase ukázal již v dřívějším článku The Federal Communications Commission na tzv. příkladu cukráře a lékaře 6 (kdy se inspiroval skutečným případem Sturges v. Bridgman). Coase však dále v textu používá jiného příkladu, a 2 COASE, Ronald H. The Federal Communications Commission, The Journal of Law and Economics (říjen 1959): 27. Dostupné na WWW: < 3 STIGLER, George. The Theory of Price, 3rd ed., New York: Macmillan Co., (1966), COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 1-2. Dostupné na WWW: < 5 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 2. Dostupné na WWW: < 6 COASE, Ronald H. The Federal Communications Commission, The Journal of Law and Economics (říjen 1959): Dostupné na WWW: <

11 sice příkladu pěstitele obilí a chovatele dobytka. I já se tedy budu držet tohoto příkladu a pokusím se na něm vysvětlit základní principy Coaseho teorému Cenový systém s odpovědností za škodu Nejprve tedy prozkoumáme funkčnost teorému v situaci, kdy subjekty jsou odpovědny za způsobovanou škodu, přičemž transakční náklady jsou nulové. Předpokládejme tedy, že pěstitel obilí a chovatel dobytka hospodaří na sousedících plochách, a že bez jakéhokoliv oplocení mezi jejich pozemky znamená zvětšení stáda dobytka (v důsledku toulání se dobytka na sousedově poli) větší celkové škody na obilí. Ke zjednodušení Coase používá aritmetického příkladu. Předpokládejme tedy, že roční náklady na oplocení jsou $9 a cena obilí je $1 za tunu. Zároveň předpokládejme, že vztah mezi počtem kusů dobytka a roční škodou na obilí je následující: Tabulka Počet kusů dobytka Roční škoda na obilí (v Škoda na obilí za další kus tunách) dobytka (v tunách) Pramen: COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 3. Jelikož je dáno, že chovatel dobytka je odpovědný za způsobenou škodu, je jasné, že ve svém rozhodování bude brát zřetel (mimo svých ostatních nákladů) i na náklady spojené s rozšiřováním svého stáda. To znamená, že rozšíří své stádo jen tehdy, pokud bude hodnota dodatečné produkce masa větší, než náklady na tuto dodatečnou produkci, a to včetně nákladů za zničené obilí. Pokud by tedy chovatel chtěl chovat 3 kusy dobytka, bude platit pěstiteli $6 za zničené obilí, pokud by však chtěl chovat 4 a více kusů, bylo pro něj výhodnější postavit plot v ceně $9, přičemž mezní náklady z odpovědnosti za škody by se pak rovnaly nule (až do té míry, kdy by velikost stáda vyžadovala stavbu silnějšího plotu) 7. Zde však přichází Coase s dalším, novým řešením, a sice říká, že pokud by náklady na obdělávání půdy byly vyšší, než příjmy z prodeje nepoškozeného obilí (nepočítaje tedy příjmy od chovatele dobytka), bylo by pro oba výhodné udělat dohodu a ponechat tuto půdu ladem. Coase to opět demonstruje na aritmetickém příkladu: Řekněme, že původní výnosy z obdělávání půdy jsou $12 a náklady 7 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 3. Dostupné na WWW: <

12 na obdělávání této půdy jsou $10, čistý zisk z obdělávání půdy tedy jsou $2. Nyní předpokládejme, že na sousedním pozemku začne podnikat chovatel dobytka a že hodnota zničeného obilí je $1. V tom případě farmář získá $11 prodejem obilí na trhu a $1 od chovatele, čistý zisk tedy zůstává $2. Předpokládejme však dále, že chovatel shledá výhodným zvětšení stáda, byť mu vzrostou náklady na odškodnění na $3. Čistý zisk farmáře však nadále zůstává $2. Chovatel by na tom byl lépe, pokud by se dohodl s farmářem na ponechání půdy ladem za jakýkoliv poplatek menší než $3, zatímco ten by byl ochoten ponechat půdu ladem za jakoukoliv částku vyšší než $2 8. Z toho jasně vyplývá, že v této situaci je prostor k oboustranně výhodné dohodě Cenový systém bez odpovědnosti za škodu Jaká by ale byla situace v případě, že by chovatel nebyl odpovědný za škody způsobené jeho stádem? Podle Coase by alokace zdrojů měla být stejná jako v předchozím případě, pokračujme tedy v jeho příkladu: Předpokládejme, že velikost stáda jsou 3 kusy (a předpokládejme rovněž, že toto je množství dobytka, jež by bylo chováno, pokud bychom nebrali v potaz škody na obilí). Pak by farmář byl ochoten zaplatit chovateli až $3 za snížení stavu dobytka na dva kusy, až $5 za snížení počtu dobytka na 1 kus, a konečně, až $6 za úplné upuštění od chovu dobytka. Jestli jsou tyto $3 platbou chovatele za třetí kus dobytka (v situaci, kdy je za škodu odpovědný), nebo zda je to suma kterou by chovatel obdržel za chov pouhých dvou kusů dobytka (v situaci, kdy za škodu není odpovědný), neovlivní konečný výsledek. V obou případech jsou tyto $3 částí nákladů na přidání třetího kusu dobytka, jež musí být zahrnuty spolu s ostatními náklady. Pokud je přírůstek hodnoty produkce zvětšením stáda větší, než dodatečné náklady (včetně $3 za škody na obilí), velikost stáda se zvětší, v opačném případě nikoliv. Velikost stáda tedy bude stejná, ať už je chovatel dobytka za škodu odpovědný či nikoliv Další příklady V páté kapitole článku Coase demonstruje funkčnost své teorie na skutečných právních případech, jako např. případy Cooke v. Forbes (výrobce rohoží byl poškozován producentem síranu amonného, jelikož výpary této látky způsobovaly nežádoucí tmavnutí rohoží 10 ), Bryant v. Lefever (spor majitelů dvou sousedících domů, kdy stavební úpravy 8 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 4. Dostupné na WWW: < 9 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 6-7. Dostupné na WWW: <

13 jednoho z nich zapříčinily špatný tah komína domu druhého 11 ), či výše zmíněný Sturges v. Bridgeman (cukrář a lékař). I na těchto příkladech ukázal, že jeho tržní řešení je (nebo alespoň může být) výhodnější a efektivnější Coasův teorém s nenulovými transakčními náklady Coase sám v textu několikrát zdůrazňuje, že nulové transakční náklady jsou pouze abstrakcí, která je skutečnému světu na hony vzdálena. Proto se v další kapitole textu věnuje právě aplikaci své teorie na reálné příklady, kde bere v úvahu i transakční náklady. Hned v úvodní části říká: V předchozích sekcích, při řešení problému s přerozdělením zákonných práv pomocí trhu, jsem argumentoval, že k takovému přerozdělení pomocí trhu by došlo, kdykoliv by to vedlo ke zvýšení hodnoty produkce. Ale toto předpokládalo neexistenci transakčních nákladů. Jakmile náklady na uskutečnění transakce vezmeme v úvahu, je jasné, že takové přerozdělení práv nastane pouze tehdy, bude-li zvýšení hodnoty produkce větší, než náklady na uskutečnění takové dohody o jejich přeskupení. Za těchto podmínek pak má původní přerozdělení práv vliv na efektivitu systému 12. Coase se nejdříve zaobírá případem, kdy jsou původní přerozdělení práv a náklady na uskutečnění jejich tržní transakce pevně dané: Je jasné, že nějaká alternativní forma ekonomické organizace, která by byla schopna dosáhnout stejných výsledků při nižších nákladech, než by tomu bylo při použití tržního mechanismu, by umožnila zvýšení hodnoty produkce. Jak jsem vysvětlil již před mnoha lety, takovou alternativu k organizaci produkce představuje firma 13. V rámci firmy jsou eliminovány individuální vyjednávání mezi různými spolupracujícími výrobními faktory a tržní transakce jsou nahrazeny administrativním rozhodnutím (příkazem nadřízeného). Přerozdělení produkce se pak uskutečňuje bez potřeby vyjednávání mezi majiteli výrobních faktorů. Například majitel půdy, který disponuje velkým pozemkem, může svou půdu využít k různým účelům, počítaje s efekty, které vzájemné vztahy různých aktivit budou mít na čistý výnos z půdy, a potlačuje tak zbytečné vyjednávání mezi těmi, co dané aktivity vykonávají. Majitelé velkých budov či několika sousedících nemovitostí mohou jednat velmi podobně. Firma by prakticky nabyla zákonná práva všech 10 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 10. Dostupné na WWW: < 11 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): Dostupné na WWW: < 12 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): Dostupné na WWW: < 13 COASE, Ronald H. The Nature of the Firm, Economica, New Series, Vol. 4, (listopad 1937): 386. Dostupné na WWW: <

14 spoluúčastníků, takže jejich přerozdělování by se uskutečňovalo nikoliv smlouvou, nýbrž administrativním rozhodnutím 14. Zde Coase ještě dodává, že samozřejmě ne vždy budou administrativní náklady organizování transakcí pomocí firmy nižší, než náklady na transakce tržní. Nicméně v případech, kde je obzvlášť složité sepsat korektní smlouvu a kde by popsání toho, na čem se smluvní strany dohodly (např. množství a druh zápachu, jež může být produkován), vyžadovalo rozsáhlý a komplikovaný dokument, je podle Coase toto řešení ideální. Coase tedy shrnuje: Toto řešení by bylo použito kdykoliv by administrativní náklady firmy byly nižší, než náklady tržních transakcí, které by tímto byly nahrazeny, a zároveň by výnosy plynoucí z přeskupení aktivit byly vyšší, než náklady firmy na toto přeskupení 15. Firma však není jedinou alternativou tržního řešení, jako tu další nám Coase předkládá vládní regulace. Její použití předpokládá především v případech, ve kterých se vyskytuje velké množství subjektů (navíc s naprosto odlišnými zájmy a preferencemi) 16, a jako příklad uvádí problém znečištění kouřem, kdy je jím obvykle zasaženo větší množství obyvatel. Vláda může, namísto zavedení zákonného systému práv, jež by pak mohly být modifikovány tržními transakcemi, uvalit regulace, stanovující co lidé musí, nebo naopak nesmějí dělat, a které musí být dodržovány. Vláda tedy může - za účelem vyřešení tohoto problému - nařídit, aby byly použity takové způsoby produkce, co omezují emisi škodlivin (např. povinnost instalace zařízení proti kouři, nebo zákaz spalování uhlí či nafty), nebo může určité typy podnikání povolit pouze v určitých oblastech (tzv. územní směrnice) 17. Vláda je podle Coase v jistém smyslu jakousi superfirmou (velmi zvláštního druhu), jelikož je schopna administrativním nařízením ovlivňovat použití výrobních faktorů. Vláda se může, pokud chce, zcela trhu vyhnout, což obyčejná firma nemůže 18. Na rozdíl od obyčejné firmy tedy může vláda ušetřit na transakčních nákladech vyhledávání na trhu, a to právě díky její nadřazenosti a možnosti ovlivňovat využití výrobních faktorů. Avšak samotná vládní mašinérie není beznákladná. Naopak, může být nákladná extrémně. Stejně tak není jisté, že vládní regulace, nepodléhající tržnímu testu a činěné chybujícími lidmi, budou správné. Není tedy žádná 14 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 16. Dostupné na WWW: < 15 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 17. Dostupné na WWW: < 16 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 18. Dostupné na WWW: < 17 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 17. Dostupné na WWW: < 18 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 17. Dostupné na WWW: <

15 záruka, že vládní regulace povede nutně k lepším výsledkům, než tržní systém, byť i tuto alternativu nelze a priori vyloučit 19. Jako poslední alternativu řešení problému Coase uvádí jednoduše nedělat vůbec nic. Jelikož náklady na řešení problému vládními regulacemi budou často vysoké, bude bezpochyby právě toto obvyklý případ, kdy výnosy, které by regulace přinesla, budou nižší, než náklady na tuto vládní regulaci 20. Coase připouští, že celá tato úvaha o alternativách tržního uspořádání je neadekvátní a zaslouží si podrobnější výzkum. Coase na ní však chtěl pouze ukázat, že hlavním problémem není rozhodování, zda je možné škody způsobovat, či nikoliv, nýbrž hledání správné sociální instituce, která by daný problém mohla řešit. Podle něj je totiž řešení pomocí vládní regulace ekonomy a politiky do značné míry přeceňováno: Každé řešení má své náklady a není důvod předpokládat, že vládní regulace je to jediné správné řešení jednoduše proto, že problém není uspokojivě vyřešen trhem či firmou. Toto rozhodnutí (kdo a jak by měl daný problém řešit), podle mého názoru, musí pocházet z podrobnějšího výzkumu skutečných výsledků při řešení problému různými způsoby. Ale bylo by nešťastné, kdyby tento výzkum byl založen na špatné ekonomické analýze. Cílem tohoto článku tedy je ukázat, jaký by ekonomický přístup k tomuto problému měl být 21. V části číslo VII se Coase soustředí na to, jak snížit potřebu transferu práv mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Nikoliv tedy na to, jak snížit transakční náklady zjednodušením transakcí, nýbrž na jejich snížení pomocí snížení počtu těchto transakcí 22. Bylo by tedy žádoucí, aby soudy rozuměly ekonomickým následkům svých rozhodnutí, a aby (pokud možno aniž by vytvářely příliš mnoho nejistoty ohledně postavení práva) tyto následky brali v úvahu při svém rozhodování. I v případě, kdy je možné přerozdělovat práva pomocí tržních transakcí, je zjevně žádoucí snížit potřebu takových transakcí a tedy snížit množství zdrojů, zapojených do vytváření těchto transakcí 23. Coase však jedním dechem dodává, že soudy (na rozdíl od mnoha ekonomů) velmi často znají ekonomické důsledky 19 ZAJÍČEK, Miroslav, ZEMAN, Karel. Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase. Oeconomica, 2007, ISBN COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 18. Dostupné na WWW: < 21 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): Dostupné na WWW: < 22 ZAJÍČEK, Miroslav, ZEMAN, Karel. Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase. Oeconomica, 2007, ISBN COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 19. Dostupné na WWW: <

16 svých rozhodnutí a jsou si vědomy obapolné povahy problému. Berou tedy při svém rozhodování tyto ekonomické implikace v potaz spolu s ostatními faktory Coase vs. Pigou (v The Problem of Social Cost) V předposlední části článku The Problem of Social Cost se Coase věnuje Piguově přístupu k danému problému z jeho Economics of Welfare (který považuje za zdroj moderní ekonomické analýzy tohoto problému) a víceméně jej kritizuje. Pigouův postoj je veskrze takový, že to, co je nezbytné udělat pro zlepšení situace (jinými slovy tedy pro zvýšení sociálního produktu), je státní zásah. 25 Jako příklad Pigou uvádí požáry lesů, způsobené provozem železnice, respektive jiskrami z parních strojů lokomotiv. Coase se pustil do rozboru tohoto příkladu, a pomocí aritmetického příkladu dokázal, že ne vždy je společensky výhodné ustanovit viníka škod odpovědným za tyto škody a vymáhat po něm náhrady: Představme si železniční společnost, která není odpovědná za způsobené škody. Na jisté lince provozuje dva vlaky denně. Předpokládejme, že vypravení jednoho vlaku za den umožní této společnosti příjem ve výši $150 ročně, vypravení dvou vlaků denně by pak znamenalo příjem ve výši $250. Dále předpokládejme, že roční náklady na provoz jednoho vlaku jsou $50 a na provoz dvou vlaků jsou $100. Za předpokladu dokonalé konkurence jsou tyto náklady rovny poklesu hodnoty produkce v jiném odvětví v důsledku zapojení dodatečných výrobních faktorů na železnici. Železnice by tak zjevně shledala výhodným provoz dvou vlaků denně. Ale řekněme, že provoz jednoho vlaku denně způsobí (v průměru za rok) škodu na obilí ve výši $60 a vypravení dvou vlaků denně škodu $120. Za těchto podmínek by provoz jednoho vlaku zvýšil hodnotu celkové produkce, avšak vypravení druhého vlaku by již celkovou hodnotu produkce snížilo. Druhý vlak by dráhám generoval dodatečný příjem $100 ročně, ale snížení hodnoty celkové produkce by bylo $110 ročně ($50 jako důsledek zapojení dodatečného výrobního faktoru práce a $60 jako důsledek zničené úrody obilí) 26. Závěr, že by bylo lepší, kdyby druhý vlak vypravován nebyl, Coase samozřejmě nezpochybňuje, avšak závěr, že je žádoucí, aby dráhy byly odpovědné za způsobené škody, již ano (na rozdíl od Pigoua): Změňme tedy zadání příkladu a předpokládejme, že železniční společnost je za škody odpovědná. Farmář, hospodařící na plochách okolo tratě, je v pozici, ve které mu je zcela jedno, zda mu obilí shoří či nikoliv. Pokud shoří, obdrží za něj tržní cenu od železnice, 24 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 19. Dostupné na WWW: < 25 PIGOU, A. C. Economics of Welfare, London: Macmillan and Co., 1st Ed., (1920): COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 32. Dostupné na WWW: <

17 pokud ne, obdrží tuto cenu na trhu. Tato situace je tedy značně odlišná od té, kde železnice za škody odpovědná nebyla. Jakákoliv škoda na obilí by se farmáři promítla v jeho příjmech. Ten by pak přestal obdělávat půdu tam, kde by škody byly pravděpodobně vyšší, než čistý zisk z půdy. Změna systému z toho bez odpovědnosti na ten s odpovědností za škodu by tedy pravděpodobně znamenala nárůst obdělávané půdy v okolí železnice, a tedy nárůst škod na obilí v důsledku požárů. Vraťme se tedy k aritmetickému příkladu a předpokládejme opět, že se změnou odpovědnosti dochází zároveň k nárůstu objemu škod na dvojnásobek. Při provozu jednoho vlaku denně by každý rok bylo zničeno obilí v hodnotě $120, při dvou vlacích denně by to pak bylo $240 ročně Hodnota přepravních služeb prvního vlaku je $150. Náklady na provoz vlaku jsou $50. Kompenzace za škody, které dráhy musí uhradit, činí $120 Dostáváme se tedy k závěru, že bez odpovědnosti za škody by byly provozovány dva vlaky, zatímco při uznané odpovědnosti za škody by nebyl provozován žádný vlak 27. Coase si ale pokládá otázku: Znamená to však, že je všeobecně lepší neprovozovat železnici vůbec? Podle něj se tato otázka dá snadno odpovědět, pokud si spočítáme, co by se stalo s hodnotou celkové produkce, pokud bychom železniční společnost zbavili odpovědnosti za způsobené škody (a ta by tedy začala provozovat dva vlaky denně). Provoz železnice by znamenal vytvoření dopravních služeb v hodnotě $250, a zároveň zaměstnání výrobních faktorů, jež by snížily hodnotu produkce v jiném odvětví o $100. Také by došlo ke zničení obilí v hodnotě $120 a ponechání jisté části půdy ladem. Hodnota zničeného obilí na této ploše byla (při uznané odpovědnosti) $120, Coase však předpokládá, že ne všechno obilí, vypěstované na těchto plochách, bylo zničeno. Celková hodnota obilí, vypěstovaného na takových místech, tak musí být vyšší, řekněme $160. Ponechání půdy ladem však na druhou stranu uvolní výrobní faktory, a to v hodnotě nižší než $160 (jinak by se pěstování v těchto místech nevyplácelo ani v situaci, kdy je železnice odpovědná za škody). Předpokládejme tedy, že hodnota uvolněných výrobních faktorů je $150. Přírůstek hodnoty celkové produkce z provozu vlaků by tedy byl $250 (za dopravní služby), mínus $100 (náklady na výrobní faktory), mínus $120 (hodnota zničeného obilí), mínus $160 (snížení hodnoty produkce obilí v důsledku ponechání části půdy ladem), plus $150 (hodnota uvolněných výrobních faktorů v důsledku ponechání části půdy ladem). Celá rovnice pro shrnutí: 27 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 33. Dostupné na WWW: <

18 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že hodnota celkové produkce při provozu dvou vlaků denně vzroste, a to konkrétně o $20. Je tedy jasné, že v tomto případě by bylo lepší, aby dráhy nebyly za škodu odpovědné. Coase si je vědom faktu, že pokud bychom změnili konkrétní číselné hodnoty, výsledek by mohl být opačný, nicméně pro podporu jeho argumentu mu stačí dokázat, že ne vždy je (alespoň z ekonomického hlediska) výhodné činit původce škod za tyto škody odpovědným. 28 Jak je ale možné, že je (tolik uznávaná) Piguovská analýza chybná? Podle Coase je Piguova analýza jako taková v pořádku, avšak co si Pigou neuvědomil je, že tato analýza nemá řešit otázku, zda je žádoucí vypravit další vlak, zvýšit rychlost stávajícího vlaku, či instalovat zařízení proti úniku jisker, nýbrž otázku, jestli je žádoucí, aby železniční společnost byla za škody odpovědná či nikoliv. Coase říká, že správný postup ekonoma při porovnávání různých společenských uspořádání je porovnávat celkový společenský produkt získaný těmito různými uspořádáními. Coase uvádí jeho známý příklad se semafory: Představte si město, ve kterém jsou semafory. Řidič přijíždí ke křižovatce a zastavuje, jelikož svítí červená. Z ostatních stran se však neblíží žádná jiná auta. Pokud by řidič semafor ignoroval, nedošlo by k žádné havárii a celkový produkt by se zvýšil, protože by řidič dojel do cíle dříve. Proč to ale neudělá? Důvodem je, že pokud by semafor ignoroval, dostal by pokutu. Soukromý produkt je tedy při projetí křižovatky nižší, než ten společenský. Měli bychom z tohoto příkladu tedy usuzovat, že celkový produkt by se zvýšil, pokud by neexistovaly pokuty za nedodržení předpisů? 29 Podle Coase nám Piguovská analýza ukazuje, že je možné dosáhnout lepšího světa, než toho, ve kterém žijeme, avšak problémem je, navrhnout takové praktické opatření, které na jednom místě systému odstraní nedostatky, aniž by na místě jiném způsobilo škodu ještě větší. Coase se k tomuto tématu (vzhledem k množství komentářů a námitek) vrací i v Notes on the Problem of Social Cost 30, já v něm budu pokračovat v příslušné kapitole, tj COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): Dostupné na WWW: < 29 COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost, The Journal of Law and Economics (říjen 1960): 34. Dostupné na WWW: < 30 COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988)

19 1.3. Kritika Coasova teorému Ve své knize The Firm, the Market, and the Law z roku 1988 (kde byl mimo jiné znovu otištěn i článek The Problem of Social Cost ) se Coase vrací k problému Coasova teorému, a to především v kapitole šesté, nazvané Notes on the Problem of Social Cost. Autor nejprve upozorňuje na fakt, že název Coasův teorém, ani jeho přesnou formulaci on sám nevymyslel. Učinil tak jeho kolega z University of Chicago, George Joseph Stigler (mimochodem stejně jako Coase držitel Nobelovy ceny za ekonomii), ve své publikaci The Theory of Price 31. Pak už se ale Coase vypořádává s nejdiskutovanějšími námitkami a kritikami své práce (i když dopředu avizuje, že jsou dle jeho názoru buď neplatnými, nedůležitými, či irelevantními 32 ) Samuelsonovy námitky Coasův teorém předpokládá, že při nulových transakčních nákladech povedou vyjednávání k dohodám, které by maximalizovaly bohatství. Coase v knize sám přiznává, že rozumnost tohoto předpokladu je zpochybnitelná. To, že tento předpoklad zpochybnil mimo jiných i Paul Samuelson, dodává tomuto tvrzení na váze. Samuelson se do té doby (podle Coase) o The Problem of Social Cost zmiňuje jen dvakrát, v obou případech namítá v podstatě totéž: Nijak neomezený soukromý zájem v těchto případech (vyjednávání o škodlivém kouři apod.) povede k neřešitelnému problému bilaterálního monopolu se všemi jeho neurčenostmi a neoptimálnostmi. 33 Podle Coase jde o postoj, který Samuelson drží již dlouho, a který původně kritizoval práci Francise Ysidra Edgewortha. Ten ve své práci Mathematical Psychics řeší problém tzv. smluvní křivky. Tvrdí, že dva vyjednávající jednotlivci vždy skončí na smluvní křivce, jelikož pokud by tomu tak nebylo, existovaly by pozice, kterých by směnou mohli oba dosáhnout a zároveň si oba polepšit. Edgeworth samozřejmě počítá s nulovými transakčními náklady. 34 Samuelson o tomto argumentu říká:...jakýkoliv posun z bodu mimo smluvní křivku směrem k ní znamená zlepšení situace obou jedinců. To však není totéž, co říká Edgeworth, tedy že ke směně ve skutečnosti dojde a oba nevyhnutelně skončí na smluvní křivce. V mnoha typech bilaterálního monopolu může být 31 STIGLER, George. The Theory of Price, 3rd ed., New York: Macmillan Co. (1966). 32 COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), SAMUELSON, Paul A. Modern Economics Realities and Individualism, The Texas Quarterly. Vol. 6, no. 2, (léto 1963) 34 EDGEWORTH, Francis Y. Mathematical Psychics, vydáno v: NEWMAN, Peter, EDGEWORTH, Francis Y. Mathematical psychics, and further papers on political economy, Oxford University Press (2003). Dostupné na WWW: <

20 dosaženo konečné rovnováhy mimo smluvní křivku....naše zkušenost s člověkem jako tvorem společenským naznačuje, že nikdo nemůže bezpečně předpovědět, že vzdělaný a inteligentní člověk dobré vůle ve skutečnosti bude mít tendenci se přiblížit k obecnému smluvnímu bodu. Díky empirickým faktům tak nemůžeme souhlasit s Edgeworthovým tvrzením, že bilaterální monopolisté musí nutně skončit někde na smluvní křivce. Mohou skončit i jinde, protože jeden z nich či oba nejsou ochotni diskutovat o možnosti udělat oboustranně výhodný posun, a to kvůli strachu, že by diskuze mohla ohrozit existenci stávajícího přijatelného statutu quo. 35 Coase však argumentuje, že...pokud by již existovala smlouva mezi oběma stranami tak, aby byla vyžadována oboustranná dohoda pro její modifikaci, patrně by neměla existovat žádná překážka bránící zahájení vyjednávání. A pokud by doposud žádná smlouva neexistovala, neexistuje ani žádný status quo, který by mohl být ohrožen. 36 Coase přemítá, zda Samuelson neměl na mysli případ, kdy se smluvní strany nemohou dohodnout na podmínkách smlouvy. Naráží tak na Samuelsonův postoj v roce 1967:...racionální soukromý zájem každého ze dvou jedinců svobodné vůle nezaručuje vznik Paretovsky optimálního řešení, jež by maximalizovalo součet zisků obou účastníků, bez ohledu na to, v jakém poměru by mezi ně byl rozdělen, a to ani v případě té nejideálnější herně-teoretické situace. Kromě případů příkazu ekonomického analytika či jeho neustálého nadstavování toho, co všechno představuje iracionální chování, nemůžeme vyloučit Paretovsky neoptimální výsledek. 37 Coase tento argument uznává a přiznává, že v situaci, kdy se obě strany nemohou dohodnout na podmínkách směny, nemusí nutně skončit na smluvní křivce, a to ani při nulových transakčních nákladech, tedy když mají na dohodu v podstatě věčnost. Na druhou stranu ale říká, že existuje dobrý důvod se domnívat, že podíl případů, ve kterých ke shodě nedojde, bude velmi malý. Ostatně i sám Samuelson poukazuje na fakt, že situace, ve kterých je cena, za kterou je dodavatel ochoten prodat, nižší, než cena, za kterou je zákazník ochoten koupit, a ve kterých tak obě strany musí dosáhnout dohody o ceně, jsou ve skutečném životě 35SAMUELSON, Paul A. Foundations of Economic Analysis. Cambridge, Mass.:Harvard University Press (1947), 238, COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), SAMUELSON, Paul A. The Collected Scientific Papers of Paul A. Samuelson, Vol. 3, Cambridge, Mass.: MIT Press (1972), 35.

21 všudypřítomné. 38 Pro Coase je tedy podstatné, že ve skutečném životě bychom obvykle očekávali, že oba smluvní partneři na smluvní křivce skončí. Podle Coase Samuelson také často...klade důraz na neurčitost konečného výsledku. Jelikož ale totéž platí o nákupech všeho druhu, a tedy se vztahuje i na veškerou ekonomickou analýzu, existence těchto neurčitostí (jak také ukázal Edgeworth) sama o sobě neznamená, že výsledek není optimální. Navíc fakt, že příslušné výnosy obou stran jsou neurčité, je irelevantní k problému, jež jsem popisoval v The Problem of Social Cost....v žádném případě však není důvod se domnívat, že by stupeň neurčitosti sdílení výnosů měl být vyšší u vyjednávání o právech k vypouštění kouře, než u transakcí, se kterými jsou ekonomové více zvyklí zacházet, jako je například nákup nového domu Problém rent V následující podkapitole se Coase věnuje rentám. Za rentu v tomto slova smyslu považuje...rozdíl mezi tím, kolik faktor vydělá v diskutované aktivitě, a tím, kolik by mohl jinak vydělat. 40 Prvním, kdo diskutoval o vztahu rent a Coasova teorému, byl polský ekonom Stanislaw Wellisz. Jeho článek On External Diseconomies and Government-assisted Invisible Hand 41 v časopise Economica se stal základem dohadů o správnosti Coasova teorému pro americké ekonomy Geralda E. Autena a Donalda H. Regana. Regan například říká, že...není mým primárním cílem dokázat nesprávnost Coasova teorému, nýbrž dokázat, že pravdivost teorému může být odvozena pouze z předpokladů, které se liší od předpokladů obvyklých, které používáme pro ekonomické subjekty. 42 Auten je více striktní a stručný, píše: V Coasových příkladech se výsledky budou lišit při různé odpovědnosti, a to kvůli Ricardiánským rentám znečišťovatelů a poškozovaných. Pokud oba, znečišťovatel i poškozený, působí na marginální půdě, musí znečišťovatel v dlouhém období ukončit činnost (pokud je odpovědný za škodu), nebo bude poškozený z místa vypuzen (pokud znečišťovatel není odpovědný za škodu). 43 Coase tento argument hodnotí jako uvěřitelný. Za předpokladů, 38 SAMUELSON, Paul A. The Collected Scientific Papers of Paul A. Samuelson, Vol. 3, Cambridge, Mass.: MIT Press (1972), COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), WELLISZ, Stanislaw, On External Diseconomies and Government-assisted Invisible Hand, Economica, New Series, Vol. 31, No. 124 (listopad 1964). Dostupné na WWW: < > 42 REGAN, Donald H. The Problem of Social Cost Revisited, Journal of Law and Economics (říjen 1972): 427. Dostupné na WWW: < > 43 AUTEN, Gerald E., Discussion in Theory and Measurement of Economic Externalities, Academic Press, New York (1976): 38.

22 že půda je marginální a negeneruje žádný výnos a nabídka všech ostatních zapojených faktorů je dokonale elastická, se zdá zřejmé, že pokud by znečišťovatelé měli platit za škody, ukončili by činnost, jelikož by jejich výdělky byly nižší, než jinde. A naopak, pokud by poškozovaní nedostávali žádné kompenzace, v důsledku škod by jim výdělek klesl níže, než by byl při alternativní aktivitě, a měli by se tedy lépe, pokud by odešli. Coase však píše: Tohle všechno by mohlo naznačovat, že na rozdíl od toho, co jsem řekl dříve, původní uspořádání práv má vliv na konečný výsledek. Avšak já věřím, že Autenův argument je, ačkoliv uvěřitelný, chybný....faktory zapojené do dané činnosti by totiž byly ochotny, pokud by bylo třeba, zaplatit množství peněz o něco málo menší, než je součet jejich rent, aby mohli v této činnosti setrvat, protože i po této kompenzaci by na tom byli lépe, než kdyby se museli přesunout k jejich nejlepší alternativě. Podobně by byly ochotny od jisté činnosti upustit, pokud by dostávali platby o něco vyšší, než je součet jejich rent, jelikož by se pak měli lépe při své nejlepší alternativní činnosti než při setrvání v činnosti současné. 44 Coase vše demonstruje na svém klasickém příkladu chovatele dobytka a pěstitele obilí. Pro zjednodušení nazývá pěstitele obilí farmářem a chovatele dobytka rančerem, stejně tak nazývá součet rent faktorů, zapojených do dané činnosti, prostě rentami: Jelikož renty představují zvýšení hodnoty produkce (a tedy i důchodu) vykonáváním dané činnosti raději, než vykonáváním její nejlepší alternativy, je jasné, že hodnota celkové produkce bude maximalizována v momentě, kdy budou maximalizovány renty. Pokud by farmáři obdělávali své obilí (a neexistovali by rančeři), zvýšení hodnoty produkce jako výsledku jejich činnosti by bylo měřeno rentami faktorů, zapojených do farmaření. Pokud by rančeři chovali svůj dobytek (a neexistovali by farmáři), zvýšení hodnoty produkce jako výsledku jejich činnosti by bylo měřeno rentami faktorů, zapojených do chovu dobytka. Pokud by existovali rančeři i farmáři, ale neexistovalo by žádné poškození obilí v důsledku toulání dobytka, zvýšení hodnoty produkce by bylo měřeno součtem rent farmářů a rančerů. Nicméně předpokládejme, že nějaká část úrody by byla dobytkem zničena. V tomto případě, kdy jsou přítomni zároveň rančeři i farmáři, by zvýšení hodnoty produkce bylo měřeno součtem rent farmářů i rančerů, mínus hodnota zničeného obilí. 45 Nejprve Coase počítá s tím, že hodnota zničeného obilí je nižší, než renty jak farmářů, tak i rančerů: Pokud by tedy rančeři byli za škody odpovědni, mohli by platit farmářům kompenzace a pokračovat v dosavadní činnosti, jelikož by na tom pořád byli lépe, než kdyby tuto činnost opustili, a to o částku rovnu jejich rentám odečteným o hodnotu zničeného obilí. 44 COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988),

23 $ Nyní Coase mění zadání příkladu tak, že hodnota obilí je sice nižší, než renta rančerů, Pokud by rančeři nebyli odpovědní za škodu, maximální částka, kterou by byli farmáři ochotni rančerům zaplatit za upuštění od chovu dobytka, by byla rovna hodnotě zničeného obilí. Ta je však nižší, než renty rančerů, farmáři by tedy nedokázali přimět rančery k zanechání chovu dobytka. Jelikož jsou ale i renty farmářů vyšší, než hodnota zničeného obilí, i jim se vyplatí pokračovat ve farmaření. Ať je zákonné uspořádání jakékoliv, jak farmáři, tak rančeři budou ve svých činnostech nadále pokračovat. 46 To, že došlo k maximalizaci celkové hodnoty produkce, Coase dokazuje na jednoduchém aritmetickém příkladu: Jestliže jsou renty farmářů $100, renty rančerů taktéž $100 a hodnota zničeného obilí $50, hodnota celkové produkce bude nejvyšší, když oba budou ve svých činnostech pokračovat. Za těchto podmínek by se hodnota produkce zvýšila o $150 (součet rent mínus hodnota zničeného obilí). Pokud by jeden z nich ukončil svoji činnost, hodnota produkce by se zvýšila pouze o ale zároveň je vyšší, než renta farmářů: Pokud by rančeři museli kompenzovat farmářům škody na obilí (což by mohli, jelikož jejich renty převyšují hodnotu zničeného obilí), farmáři by si vydělali stejné množství peněz, jako kdyby k žádným škodám nedošlo (poplatek za škody od rančerů by nahradil prodej obilí na trhu). Ale renty farmářů jsou nižší, než hodnota zničeného obilí, farmáři by tak souhlasili s ponecháním půdy ladem za jakýkoliv poplatek vyšší, než je jejich renta. Rančeři by na tom byli lépe, pokud by přiměli farmáře zanechat činnosti (a tedy eliminovat škody na obilí) vyplacením částky nižší, než je hodnota zničeného obilí. Za daných okolností by tedy došlo k dohodě a farmáři by, za částku vyšší než jejich renty, avšak nižší než hodnota zničeného obilí, ponechali půdu ladem. Nyní přesuňme odpovědnost za škody na farmáře. Jelikož škody na obilí by byly vyšší, než renty farmářů, vyplatilo by se jim přesunout se od farmaření ke své nejlepší alternativní činnosti. Farmaření by se jim vyplatilo, pouze pokud by se jim podařilo přimět rančery zanechat chovu dobytka. Ale maximální částka, kterou by farmáři byli ochotni zaplatit, by byla o něco nižší, než jejich vlastní renty. Jelikož jsou renty rančerů vyšší, než renty farmářů, farmáři by nebyli schopni platit dostatečně vysokou částku, která by přiměla rančery ukončit současnou činnost. Za těchto okolností, stejně jako v případě, kdy rančeři byli odpovědni za škody způsobené dobytkem, by farmáři nechali půdu ladem a přesunuli se do své nejlepší alternativní činnosti, zatímco rančeři by dále pokračovali v chovu dobytka. 48 Opět tedy docházíme k závěru, že 46 COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988),

24 nezávisle na rozdělení odpovědnosti za škody dosahujeme stejného výsledku, který, jak opět ukáže aritmetický příklad, maximalizuje hodnotu celkové produkce: Předpokládejme, že renty rančerů jsou $100, hodnota zničeného obilí $50 a renty farmářů $25. Pokud by farmáři i rančeři pokračovali ve svých dosavadních činnostech, byl by přírůstek hodnoty produkce $75 (součet rent mínus hodnota zničeného obilí). Pokud by rančeři zanechali chovu dobytka, přírůstek by se snížil na pouhých $25 (renty farmářů), zatímco když by farmáři upustili od farmaření a rančeři pokračovali v chovu, přírůstek celkové hodnoty produkce by se zvýšil až na $100 (renty rančerů). 49 V dalším příkladu Coase obrací situaci, takže farmáři mají renty vyšší, než je hodnota zničeného obilí, ta je však vyšší, než renty rančerů. Nejdříve zkoumá situaci při odpovědnosti rančerů: Jelikož je částka, kterou by rančeři museli farmářům platit jako kompenzaci za škody, vyšší, než renty rančerů, chov dobytka by byl ukončen. Naopak farmáři by ve své činnosti pokračovali. 50 V opačném případě, tedy pokud by rančeři za škody odpovědni nebyli, by situace byla následující: Pokud by rančeři pokračovali v činnosti, farmáři by byli schopni, pokud by museli, snášet škody na svém obilí, jelikož hodnota škod je nižší, než jejich renta. Existuje pro ně ale i výhodnější alternativa. Renty rančerů jsou nižší, než hodnota obilí, zničeného dobytkem. Rančeři by byli ochotni ukončit chov dobytka za jakýkoliv poplatek vyšší, než jejich renty. Farmáři by byli ochotni takový poplatek zaplatit, protože by byl nižší, než hodnota zničeného obilí....stejně jako v předchozích případech je výsledek v obou situacích stejný, nezávisle na původním uspořádání odpovědnosti. A opět je hodnota produkce maximalizována. Předpokládejme, že renty rančerů jsou $25, hodnota zničeného obilí $50 a renty farmářů $100. Pokud by oba pokračovali v činnosti, byl by přírůstek celkové hodnoty produkce $75 (součet jejich rent mínus škody na obilí). Kdyby v činnosti pokračovali pouze rančeři, byl by přírůstek hodnoty produkce $25 (renty rančerů), zatímco pokud by v činnosti pokračovali jen farmáři, byl by tento přírůstek $100 (renty farmářů). 51 Jako další situaci k popisu si Coase vybírá případ, kdy je hodnota zničeného obilí vyšší, než renty rančerů i farmářů, ale renty rančerů jsou vyšší, než ty farmářů. Pokud by byli rančeři odpovědní za škody způsobené jejich dobytkem a museli by platit farmářům kompenzace, je jasné, že by museli skončit s chovem dobytka. To však není jediná varianta, která se před nimi otevírá. Farmáři by klidně přestali s pěstováním obilí za poplatek vyšší, než jsou jejich renty. Za těchto okolností by rančeři byli ochotni platit farmářům částku vyšší, než 49 COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), 168.

25 tyto renty, avšak nižší, než jejich vlastní renty, aby farmáře přiměli přestat s pěstováním obilí, což by ukončilo ničení úrody a eliminovalo tak potřebu kompenzací, takže by na tom rančeři byli lépe. Pokud by pak rančeři nenesli odpovědnost za škody, hodnota zničeného obilí by přesahovala renty farmářů a ti by tak přestali pěstovat obilí a věnovali se své nejlepší alternativě....maximální částka, kterou by farmáři mohli nabídnout, by byla o něco nižší, než jsou jejich renty. Ale protože renty rančerů jsou vyšší, nebyli by ochotni takovou nabídku přijmout a farmáři by byli nuceni farmaření opustit. 52 Výsledek je tedy opět stejný, ať už je odpovědnost za škody na kterékoliv straně. Na příkladu s konkrétními čísly si ještě ukažme, že dojde i k maximalizaci přírůstku hodnoty celkové produkce: Předpokládejme, že renty rančerů jsou $40, hodnota zničeného obilí je $50 a renty farmářů jsou $30. Pokud by obě strany pokračovali ve své dosavadní činnosti, přírůstek hodnoty produkce by byl $20 (součet rent mínus hodnota poškozeného obilí). Pokud by v činnosti pokračovali pouze farmáři, byl by tento přírůstek $30 (renty farmářů), zatímco kdyby byl chován pouze dobytek, byl by přírůstek $40 (renty rančerů). 53 Znovu tedy došlo k nejvýhodnější alokaci zdrojů a renty, a tedy i přírůstek celkové produkce, byli maximalizovány. Jako poslední zůstává případ, kdy je hodnota zničeného obilí vyšší než renty farmářů i rančerů, avšak farmáři se mohou těšit z rent o něco vyšších než rančeři. Když by rančeři byli odpovědní za škody, pak...by nebyli schopni kompenzovat farmářům tyto škody a nebyli tedy schopni pokračovat v této činnosti. Nebyli by ani schopni přimět farmáře, aby přestali pěstovat obilí, neboť maximum, co by mohli rančeři nabídnout, by bylo o něco méně, než jsou jejich renty, zatímco farmáři by nebyli ochotni ukončit činnost dokud by nedostali o něco více než jsou jejich vlastní renty (a ty jsou vyšší než ty rančerů). 54 Pokud by naopak rančeři za škody odpovědní nebyli,...farmáři by byli schopni vyhnout se škodám (jež by je jinak přinutily ukončit činnost) uskutečněním platby vyšší, než jsou renty rančerů, aby je donutily přesunout se ke své nejlepší alternativě (a tedy ukončit poškozování úrody). Farmáři by na tom byli stále lépe, než kdyby s farmařením přestali, jelikož jejich renty jsou vyšší, než ty rančerů. Ať je uspořádání práv jakékoliv, výsledkem je vždy pokračování farmaření a konec chovu dobytka. 55 Pokud bychom se chtěli přesvědčit o maximalizaci přírůstku hodnoty produkce, stačí pozměnit zadání předchozího matematického příkladu. Hodnota zničeného obilí zůstane $50, renty farmářů budou $40 a renty rančerů $30. Pokud by vedle sebe 52 COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988), COASE, Ronald H. The Firm, the Market, and the Law, The University of Chicago Press (1988),