15. Rostliny Historie botaniky Fytogeografická charakteristika Vegetace Lesní vegetace

Transkript

1 15. Rostliny Historie botaniky Fytogeografická charakteristika Vegetace Lesní vegetace Habfiiny a dubohabfiiny Acidofilní doubravy Buãiny a jedlobuãiny a suèové lesy Smrãiny LuÏní lesy Paseky Skály Nelesní vegetace Louky Pastviny Mokfiady, prameni tû a vodní vegetace Lemy a kfioviny Plevelová vegetace Ruderální vegetace Pfiehled v znamnûj ích druhû Sinice a fiasy Mechorosty Cévnaté rostliny Plavunû, pfiesliãky a kapradiny Nahosemenné (jehliãnany) Krytosemenné (kvetoucí rostliny) Tabulka vzácn ch, chránûn ch a ohroïen ch druhû kvûteny okresu Vsetín. 91

2 92

3 15. Rostliny Historie botaniky Podobnû jako na vût inû území Moravy, i na Vala sku, se zaãal botanick prûzkum intenzivnûji rozvíjet aï v prûbûhu 19. století. Botanikové té doby byli vedle profesionálních botanikû ãasto také napfi. uãitelé, duchovní ãi právníci, ktefií se vedle sv ch profesí zab vali i botanickou ãinností. Mezi prvními badateli, ktefií se pfii sv ch v pravách dotkli jiï v polovinû minulého století také území Vsetínska, je moïno jmenovat napfi.sigfrieda Reisseka,Viléma Tkaneho, Daniela Slobodu, Josefa Sapetzu ãi Alexandra Makowskeho. Údaje tûchto autorû jsou v ak zpravidla ojedinûlé a svûdãí o tom, Ïe tato oblast byla spí e na pokraji jejich zájmu. Prvním botanikem, kter se systematicky zab val kvûtenou Vsetínska, byl v sedmdesát ch a osmdesát ch letech 19. stol. Jan Bubela ( ). Nejvíce se vûnoval blízkému okolí Vsetína. Bubela ve sv ch pracích shromáïdil poznatky o více jak 800 druzích cévnat ch rostlin rostoucích na Vsetínsku a objevil zde nûkolik nov ch druhû pro kvûtenu Moravy. Znaãnou ãást sv ch poznatkû také sám publikoval nebo byly publikovány v nûkteré z kvûten Moravy. NejdÛleÏitûj ím pramenem Bubelov ch údajû je jeho rukopis z roku 1879 Rostlinstvo kvûteny vsetínské, kter je uloïen v Okresním vlastivûdném muzeu Vsetín. Profesor Eduard Formánek pro el v roce 1883 a 1885 ãást dne ního Vsetínska a shromáïdil zde velké mnoïství floristick ch údajû, které zahrnul do svého nejv znamnûj- ího díla Kvûteny Moravy a rakouského Slezska. V okolí PrÏna a RÛÏìky botanizoval v prvním desetiletí 20. století uãitel Julius Macháãek. Aãkoli nepatfiil mezi uznávané botanické autority své doby, s jeho sbûry se dnes mûïeme setkat v na ich nejvût ích herbáfiích.v tomto období pûsobil v okolí Vala ského Mezifiíãí profesor tamního gymnázia Josef Klanic. Pouze okrajovû, v oblasti Keleãska a severov chodní ãásti Host nsk ch vrchû, botanizoval v okrese Vsetín také na pfielomu století v znamn moravsk botanik Franti ek Gogela ( ). SvÛj Vala sk herbáfi, ãítající na tisíc dokladû, vûnoval muzeu ve Vala ském Mezifiíãí, ãímï poloïil základ botanick ch sbírek muzea. V roce 1909 nav tívil okolí RoÏnova pod Radho tûm v znamn ãesk lichenolog Miroslav Servít. Na Radho ti a v jeho blízkém okolí zaznamenal mnoïství li ejníkû, které zde dnes jiï nerostou. Na poãátku 20. století nastoupil sluïbu v Hovûzí u Vsetína evangelick kazatel Gustav íãan ( ). Hlavní období jeho intenzivní botanické ãinnosti v ak spadá aï do 20.a 30.let 20.století.Po svém pfiedchûdci Bubelovi vyu- Ïil bohat informaãní potenciál, star uï nûkolik desetiletí.ten mu umoïnil uãinit velk pokrok v botanickém poznání celého kraje. Bûhem svého pûsobení publikoval práce o roz ífiení nûkter ch fytogeograficky v znamn ch druhû na Vsetínsku (fiepíãek fiepíkovit a pcháã bezlodyïn ). íãan v ak nebyl jen florista, zab val se také vegetací. Mezi jeho nejv znamnûj í vegetaãní studie patfií pojednání o orchidejov ch loukách a o pastvinách. Vrcholem jeho botanické ãinnosti je dílo Kvûtena okresu vsetínského a vala sko - mezifiíãského, ve kterém shromáïdil ve keré údaje vãetnû sv ch pozorování, t kající se území tûchto b val ch okresû. Dodnes zûstává tato práce stûïejním pramenem pro poznání zdej í kvûteny. Do jiïní ãásti okresu, v okolí Horního Lidãe, zasahoval pfii sv ch botanick ch v zkumech znám bûlokarpatsk botanik Stanislav Stanûk, kter krátce pûsobil jako uãitel ve Francovû Lhotû. Na území okresu Vsetín pûsobil ve dvacát ch a tfiicát ch letech 20. století botanik Vladimír Krist. Jeho sbûry jsou uloïeny v mnoha velk ch moravsk ch herbáfiích. Ve 40. a 50. letech 20. století v okrese pûsobil jeden z nejv znamnûj ích ãesk ch bryologû Valentin Pospí íl ( ), kter byl v té dobû fieditelem Základní koly v Katefiinicích. Jeho pozornost se soustfiedila pfiedev ím na teplomilnou kvûtenu a kvûtenu mechorostû. Obzvlá tû cenné údaje shromáïdil ve sv ch pracích o teplomilné kvûtenû Vsetínska a mechové kvûtenû Vsetínsk ch vrchû. Obrovské mnoïství údajû, které Valentin Pospí il shromáïdil, nebylo dosud kompletnû zpracováno a teprve ãeká na své zhodnocení. Ze edesát ch a sedmdesát ch let pochází floristické údaje Jaroslava Tomá ka, kter se v okrese zab val pfiedev ím kvûtenou JavorníkÛ a Vizovick ch vrchû. Kontinuitu botanického v zkumu okresu zaji Èovali v posledních desetiletích také odborní pracovníci Okresního vlastivûdného muzea Vsetín (Milena Ka parová), Okresního vlastivûdného muzea Nov Jiãín (Marie Sedláãková),a Správy CHKO Beskydy v RoÏnovû pod Radho tûm (Pavel Lustyk). V posledních letech v okolí Vsetína intenzívnû pracují na v zkumu pfiedev ím ohroïené kvûteny ãlenové âeského svazu ochráncû pfiírody a studenti vysok ch kol v rámci diplomov ch prací Fytogeografická charakteristika Fytogeografie je nauka zkoumající zákonitosti zemûpisného roz ífiení rostlin. Území vsetínského okresu se nachází pfii západním okraji karpatského horského oblouku, coï se projevuje tím, Ïe v jeho kvûtenû jsou zastoupeny rostlinné druhy, které jsou roz ífieny pfiedev ím v oblasti Karpat.Tímto se zdej í kvûtena li í od jin ch území âech a Moravy leïících západním smûrem. Mezi karpatsk mi druhy vynikají karpatské endemity, jeï rostou pouze v Karpatech. V kvûtenû okresu mezi nû patfií omûj tuh moravsk (Aconitum firmum subsp. moravicum), svûtlík slovensk (Euphrasia slovaca), chrpa javornická (Centaurea mollis),hofieãek Ïlutav (Gentianella lutescens) akyãelnice Ïláznatá (Dentaria glandulosa). Dal í druhy s ir í vazbou na karpatskou oblast, zasahující do âeské republiky od v chodu s v skytem pouze na v chodní ãi severov chodní Moravû nebo jen vzácnû pronikající aï do v chodních âech, jsou napfiíklad: krtiãník Ïláznat (Scrophularia scopolii), záraza devûtsilová (Orobanche flava), bika Ïlutavá (Luzula luzulina), hvûzdnatec ãemefiicov (Hacquetia epipactis), kozlík celolist (Valeriana simplicifolia), svûtlík modr (Euphrasia coerulea), chrpa ostroperá (Jacea oxylepis), chrastavec KitaibelÛv (Knautia kitaibelii), bfiíza tmavá (Betula obscura), fiepíãek fiepíkovit (Aremonia agrimonoides), ladoàka karpatská (Scilla kladnii), ostfiice chlupatá (Carex pilosa), pry ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides). Svûtlík slovensk a chrpa javornická jsou druhy, které se v âeské republice vyskytují pouze v okrese Vsetín. koda jen, Ïe oba druhy jsou zde, pokud uï nevymizely zcela, velmi blízko vyhynutí. lo by tak o ztrátu pro celou na i kvûtenu. Opaãnou skupinou druhû jsou ty, jeï do âeské republiky a aï do okresu Vsetín zasahují od západu. Sv m roz ífiením jsou vázány pfiedev ím na oblast západní Evropy pfii pobfieïí Atlantského oceánu a naz váme je subatlantsk mi druhy. Zvlá tû v znamné jsou ty, které zde dosahují hranic svého roz ífiení smûrem na v chod. Jsou to: tírovník baïinn (Lotus uliginosus), penízek namodral (Thlaspi coerulescens), rozchodník trojlist (Hylotelephium jullianum),v ivec lesní (Pedicularis sylvatica),mochna anglická 93

4 (Potentilla anglica) a nûkteré druhy ostruïiníkû, napfi. ostruïiník jemnozub (Rubus fabrimontanus). Od jihu do na eho okresu pronikají nûkteré teplomilné prvky z panonské oblasti. Jsou to druhy roz ífiené pfieváïnû voblastech jiïnû od na eho území, buì v oblasti Panonské níïiny (Maìarsko) nebo v jiïní Evropû. Patfií sem: bílojetel bylinn (Dorycnium herbaceum), oïanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), kozlík ukrajinsk (Valeriana stolonifera), jetel válcovit (Trifolium rubens), smldník jelení (Peucedanum cervaria), medovník meduàkolist (Melittis melissophyllum), hlad irolist (Laserpitium latifolium), pcháã panonsk (Cirsium pannonicum), ãernohlávek dfiípat (Prunella laciniata), modfienec chocholat (Leopoldia comosa) aj. Severní hranici roz ífiení v na em okrese má také kru tík GreuterÛv (Epipactis greuteri). K v znamn m fytogeografick m druhûm náleïí fiepíãek fiepíkovit (Aremonia agrimonoides). Tento druh je roz ífien pfieváïnû v balkánsk ch pohofiích a u nás roste vzácnû pouze na moravsko-slovenském pomezí v okresech Vsetín a Zlín. Vsetínskem probíhá hranice jeho roz ífiení k severozápadu. Podobnou zvlá tností zdej ího kraje je afrán bûlokvût (Crocus albiflorus), kter roste hojnû v okolí Laãnova a odtud zasahuje aï k Pozdûchovu. Je roz ífien pfieváïnû v jiïní Evropû, nejblíïe na emu území v Alpách. Na Moravû dosahuje izolovaného, a nejvíce k severov chodu vysunutého v skytu. Zdej í lokality pfiedstavují pravdûpodobnû jedin pfiirozen v skyt afránu v âeské republice. Území âeské republiky je na základû druhové skladby kvûteny, zastoupení formací vegetace a regionálních geografick ch podmínek, rozdûleno na fytogeografické okresy. Je to území, v nûmï je kvûtena alespoà trochu stejnorodá, ale li í se od kvûteny a vegetace sousedních fytogeografick ch okresû. PfieváÏnou ãást okresu Vsetín zahrnuje oblast mezofytika ( tj. oblasti stfiedních poloh) a jen severov chod okresu zasahuje do oblasti oreofytika (tj. oblast s horskou flórou a vegetací). Oblast teplomilné kvûteny, tzv. termofytikum, sem nezasahuje. Javorníky - kvûtena JavorníkÛ je charakteristická prolínáním teplomiln ch druhû s druhy horsk mi. Je to zpûsobeno tím, Ïe jsou vlastnû spojnicí mezi oblastí Bíl ch Karpat, s pfievahou teplomiln ch druhû a oblastí Beskyd, s kvûtenou horskou. Druhem, kter neroste v âr nikde jinde neï v Javorníkách, je chrpa javornická (Centaurea mollis), která sem zasahuje ze Slovenska. Fytogeografick okres Javorníky témûfi cel leïí v jihov chodní ãásti vsetínského okresu a jen sv m nejjiïnûj ím v bûïkem, Kyãerskou hornatinou, pfiesahuje do okresu Zlín. Moravskoslezské Beskydy - z uveden ch celkû jsou jedin m fytogeografick m okresem fiazen m do oreofytika. Vyznaãují se pfieváïnû lesní kvûtenou se zastoupením horsk ch druhû a rostlinn ch spoleãenstev, pfiiãemï zcela chybí druhy teplomilné. Kvûtena Beskyd je tedy typicky horská. Moravskoslezské Beskydy zaujímají severov chodní ãást okresu v chodnû od RoÏnova pod Radho tûm. Host nské vrchy - fytogeografick okres Host nské vrchy, zasahující do území okresu jen svojí v chodní ãástí, se vyznaãuje pomûrnû pestrou kvûtenou podobnou kvûtenû JavorníkÛ. Chybí zde v ak nûkteré horské druhy, protoïe Host nské vrchy nedosahují vût ích v ek a nemají bezprostfiední návaznost na oreofytikum jako Javorníky. Naopak zde pfiistupují, nebo jsou hojnûj í, nûkteré druhy suboceanické a druhy teplomilné. Host nské vrchy jsou charakteristické souvisl mi plochami pfieváïnû listnat ch lesû. Rozkládají se západnû od Vsetína. Zlínské vrchy - v kvûtenû Zlínsk ch vrchû najdeme mnoho teplomiln ch prvkû, protoïe jejich svahy navazují na Dolnomoravsk úval a Bílé Karpaty. Kvûtena je pomûrnû pestrá, av ak témûfi chybí typické horské druhy. Do území okresu zasahují jen sv m v chodním okrajem a rozkládají se jihozápadnû od Vsetína. Stfiední Pobeãví se dûlí do dvou celkû: - Vsetínská kotlina je oblast v okolí Vsetína, odkud zasahuje k Vala skému Mezifiíãí a RoÏnovu pod Radho tûm. Její kvûtena je velice pestrá, av ak dosti naru ená díky znaãnému vyuïití krajiny (zemûdûlství, sídla a infrastruktura). Je zde pfiítomno mnoho teplomiln ch druhû a na rozdíl od okolních fytogeografick ch okresû, se ãastûji vyskytují druhy vodní a mokfiadní. Vzácnû se objevují i druhy horské, splavené sem z JavorníkÛ a Beskyd. PfievaÏuje bezlesí a jen místy, zejména pfii okrajích, se vyskytují plochy souvislej ích lesû. - Vefiovické vrchy zaujímají nejsevernûj í ãást okresu mezi Vala sk m Mezifiíãím a RoÏnovem pod Radho tûm, pfii hranici s okresem Nov Jiãín. Jejich kvûtena je ve srovnání se Vsetínskou kotlinou pomûrnû chudá a pfieváïnû lesní. Zcela zde chybí teplomilné druhy a naopak pfiistupují druhy podhorské a horské, zasahující sem z Beskyd. Moravská brána - do okresu Vsetín zasahuje pouze sv m jihov chodním okrajem a zaujímá jen severozápadní v bûïek okresu - Keleãsko a úval Beãvy, západnû od Vala ského Mezifiíãí. Kvûtena je pestrá, s mnoha teplomiln mi, vodními a mokfiadními druhy. Nûkteré vodní a mokfiadní druhy odtud ojedinûle pronikají aï do Vsetínské kotliny. Krajina je ov em velmi intenzívnû zemûdûlsky vyu- Ïívaná, velmi málo zalesnûná a pfieváïnû pahorkatinného charakteru.v znamné jsou plochy luïních lesû podél Beãvy, jinde v okrese Vsetín témûfi chybûjící Vegetace Beskydy - pohled na Radho È z âertova ml na Rostlinné druhy se vzájemnû seskupují do rostlinn ch spoleãenstev. Soubor spoleãenstev v urãitém území pak naz váme vegetací. PÛvodní vegetací vsetínského okresu byly a jsou nejrûznûj í typy lesû.v období po dobû ledové, bûhem níï zde vládlo drsné klima mrazové pou tû témûfi bez rostlin,se v souvislosti s oteplením klimatu zaãal ífiit les ze svého útoãi tû v oblasti jiïní Evropy. Tento návrat lesa 94

5 a jeho formování v hrub ch rysech skonãilo asi pfied 1500 lety. Tehdy bylo území na eho okresu témûfi bez osídlení a lidé se nijak nepodíleli na ovlivàování lesû. Lesy pokr valy cel povrch od údolí aï po vrcholy a bezlesá byla pouze koryta fiek. V okolí fiek, v údolních nivách, byly porosty luïních lesû. Na nû navazoval, na úpatí hor a v pahorkatinách, souvisl pás dubohabfiin a na kyselej ích pûdách se vyvinuly smí ené acidofilní doubravy. Na svazích vrchû a hor se rozprostíraly souvislé plochy buãin a jedlobuãin, které zaujímaly naprostou vût inu území souãasného okresu. Pouze v nejvy ích horsk ch polohách Moravskoslezsk ch Beskyd - od Radho tû pfies Pustevny aï k âertovu Ml nu - se vytvofiil pás pfiirozen ch smrãin. Lesy se v ak v této podobû mohly vyvíjet jen nûkolik set let. Nejpozdûji od poãátku 12. století se v oblasti Keleãska trvale usídlil ãlovûk a poãal les jednak kácet,aby uvolnil plochy pro svá sídla a svá pole, a jednak les vyuïíval jako zdroj stavebního materiálu a topiva. S lidmi se také zaãaly ífiit luãní a polní druhy rostlin a kvûtena se stávala pestfiej í. Pozdûji, ve 13. a 14. století, postupnû lidé pronikali dál proti proudu fiek do hor. OvlivÀování lesû v té dobû bylo jen malé a t kalo se pfiedev ím lesû v niï ích polohách. V období 15. aï 18. století do lo k rychlému rozvoji osídlení, které se roz ífiilo aï do horsk ch oblastí. Lesy byly postupnû káceny a vypalovány,aby bylo uvolnûno místo pro pastevecké hospodafiení nov ch osadníkû - toto období je naz váno pasekáfiskou a vala skou kolonizací. Tehdy do lo k nejvût ímu poklesu rozlohy lesû, které v 18. století zaujímaly jen asi jednu tfietinu pûvodní rozlohy. Zb vající lesy na dostupn ch místech slouïily jako zásobárna dfieva a nûkdy jako pastevní lesy. Stále si ale uchovávaly svûj víceménû pfiirozen charakter. V krajinû do lo k nejvût ímu rozrûznûní stanovi È. Na loukách, pastvinách a polích, se zabydlely druhy, které by zde nikdy,neb t odlesnûní,nemohly rûst.v tomto období byla zfiejmû zdej í kvûtena nejbohat í. Poslední a nejvût í zásah do podoby na ich lesû pfiineslo 19. a 20. století. V lesích se zaãalo hospodafiit intenzivnûji a pûvodní dfieviny byly nahrazovány smrkem, kter byl díky svému rychlému rûstu v nosnûj í. Po úpadku pastevectví do lo a dosud dochází k zalesàování pastvin, které bylo opût provádûno smrkem. Tak dostaly na e souãasné lesy dne ní podobu se zastoupením smrkov ch monokultur a vy í pfiímûsí smrku, v pûvodnû vût inou listnat ch lesích. V posledních letech jsme se mohli znovu pfiesvûdãit, Ïe kulturní smrkové lesy jsou náchylné k rûzn m kalamitám. Je to proto, Ïe smrk pûvodnû patfií do vy ích horsk ch poloh, kde jeho kûdci nemají tak pfiíhodné podmínky pro mnoïení (niï í teplota, vy í vlhkost) a smrky nemohou napadat v takovém mnoïství. Také povûtrnostním podmínkám, zejména vûtru a snûhu, odolává smrk v horách lépe, protoïe tam vytváfií tvrd í a kompaktnûj í dfievo a niï í stromy. Mezi v jimeãné pozûstatky dfiívûj ích lesû patfií nemnohé pralesní rezervace. V okrese Vsetín je takov m unikátem napfi. NPR Razula u Velk ch Karlovic. Lesy okresu Vsetín zaujímají z hlediska vertikálního ãlenûní pût lesních vegetaãních stupàû. Lesní vegetaãní stupnû víceménû odpovídají pfiirozené stupàovitosti lesû tak, jak se vyvinula v poledovém období. Tfietí lesní vegetaãní stupeà - dubobukov - je souvisleji roz ífien pouze v pahorkatinné severozápadní ãásti okresu v okolí Vala ského Mezifiíãí, kam zasahuje z podbeskydské a keleãské pahorkatiny. Jen ostrûvkovitû se vyskytuje také v údolích Vsetínské a RoÏnovské Beãvy. Ve fragmentech se polopfiirozené porosty zachovaly dodnes. Plo nû, s naprostou pfievahou, jsou zastoupeny dal í dva lesní vegetaãní stupnû, a to bukov a jedlobukov. Bukov vegetaãní stupeà je roz ífien pfiedev ím v západní polovinû okresu, kde pfievládá nad stupnûm jedlobukov m. Smûrem k v chodu pak zaãíná jedlobukov stupeà pfievládat a je v této ãásti okresu roz ífien souvisle, zatímco bukov stupeà je zastoupen jen fragmentárnû. est lesní vegetaãní stupeà - smrkojedlobukov - se vyskytuje pouze na men ích plochách ve vrcholov ch partiích Moravskoslezsk ch Beskyd, Vsetínsk ch vrchû a JavorníkÛ. Na vrcholu âertova Ml na v Moravskoslezsk ch Beskydech je vyvinut sedm vegetaãní stupeà - smrkov. V údolních polohách, v okolí vût ích vodních tokû, zejména Beãvy, byly dfiíve roz ífieny aluviální luïní lesy. Lesy mûïeme rozdûlit podle jejich dfievinné skladby na pfiirozené, pfiírodû blízké a kulturní. Pfiirozen mi lesy jsou takové, do jejichï pfiirozeného v voje nikdy, aè uï pfiímo ãi nepfiímo, nezasáhl ãlovûk. Pfiirozené lesy proto dnes v Evropû témûfi nemáme. Pfiírodû blízké lesy jsou ty, jejichï druhová skladba a nûkdy i struktura odpovídá lesu pfiírodnímu, ale porost nemûïe b t pfiirozen, protoïe v nûm bylo nûkdy, zpravidla v minulosti, hospodafieno, ãímï do lo k naru ení pfiirozeného v voje lesa. Do této kategorie patfií vût ina na ich pralesních rezervací. Lesy kulturní jsou takové, jejichï dfievinná skladba je zcela odli ná od druhového sloïení lesa pfiirozeného. Kulturní (v podstatû umûlé) lesy dnes naprosto pfievaïují nad lesy pfiírodû blízk mi. Pfiirozen m lesem by v podmínkách okresu Vsetín byly pfieváïnû buãiny a jedlobuãiny, jejichï pfiírodû blízké porosty se je tû místy zachovaly v odlehlej ích horsk ch oblastech. V okrese Vsetín dnes mírnû pfievaïuje lesní vegetace nad nelesní. V nelesní vegetaci pfievládají kulturní a polokulturní mezofilní louky a pastviny stfiídané plochami vegetace polních kultur. Znaãnou ãást zabírají také zastavûné plochy (intravilány obcí) s ruderálními a synatropními spoleãenstvy. Plo nû ponûkud ménû, nicménû velmi v znamnû, jsou zastoupena spoleãenstva mokfiadû, vod a prameni È. Nelesní vegetace není na území okresu pfiirozenou vegetací. âlovûk uï od stfiedovûku umoïàuje díky odlesnûní krajiny nelesním druhûm, aby se víceménû samovolnû roz ífiily i do tûchto oblastí pûvodnû osídlen ch lesem. V lesní vegetaci v souãasné dobû pfievaïují kulturní lesy, zpravidla smrkové. O nûco ménû jsou zastoupeny pfiírodû blízké lesy s pfiirozenou nebo polopfiirozenou druhovou skladbou, a to jak listnaté, tak smí ené popfi. jehliãnaté. Nezanedbatelné jsou také plochy pasekové vegetace. V následujícím pfiehledu jsou struãnû charakterizovány v echny hlavní typy vegetace s níï se na území okresu setkáváme Lesní vegetace Habfiiny a dubohabfiiny Habfiiny a dubohabfiiny zaujímaly souvislé plochy v niï ích polohách okresu, pfiedev ím na severozápadû na Keleãsku avala skomezifiíãsku, odkud jazykovitû vybíhaly do údolí Vsetínské a RoÏnovské Beãvy. Vlastní habfiiny v ak vznikly aï druhotnû z dubohabfiin. Lidé vybírali z lesa jen stromy s kvalitním tvrd m dfievem, tj. pfiedev ím duby, na jejichï místo se pak dostával habr.vût ina tûchto lesû v ak byla pfiemûnûna uï v dávné dobû na pole a louky. Mnoho porostû se sice zachovalo také do souãasnosti, ale mezi nimi jiï pfievládají druhotné habfiiny. I tyto lesy v ak byly v poslední dobû postiïeny snahami získat z pfiírody co nejvíce a místy byly nahrazeny pûvodní listnaté dfieviny smrkem. Stromové patro tvofií hlavnû habr obecn (Carpinus betulus), dub zimní (Quercus petraea) a lípa srdãitá (Tilia cordata), vzácnûji i jiné dfieviny jako napfiíklad jilm habrolist (Ulmus minor), buk lesní (Fagus sylvatica) a javory (Acer). V kefiovém patfie se vyskytují brslen evropsk (Euonymus europaeus), l kovec jedovat (Daphne mezereum), hloh (Crataegus) a na okrajích i líska obecná (Corylus avellana). Bylinné patro je pestré, ãasto se vyskytují i nûkteré druhy orchidejí, napfi. vstavaã bled (Orchis 95

6 pallens), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) ãi vemeník dvoulist (Platanthera bifolia). Z v znamn ch druhû bylinného patra jsou ãasté: ostfiice chlupatá (Carex pilosa), pry ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides), kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), violka lesní (Viola reichenbachiana), hrachor jarní (Lathyrus vernus), lipnice hajní (Poa nemoralis), strdivka nící (Melica nutans), ãern hajní (Melampyrum nemorosum), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides), ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), kostival hlíznat (Symphytum tuberosum) aj. Velmi pûknû zachovalé plochy dubohabfiin se vyskytují napfiíklad na vrchu StráÏ u Chorynû a odtud podél Beãvy v lesním komplexu aï k Nûmeticím. Jednotlivé fragmenty habfiin mûïeme nalézt také v údolí RoÏnovské a Vsetínské Beãvy a jejich pfiítokû Acidofilní doubravy V severní ãásti okresu, na jiïním úpatí Vefiovick ch vrchû, v prostoru mezi Vala sk m Mezifiíãím a RoÏnovem pod Radho tûm se ostrûvkovitû vyskytují plochy acidofilních doubrav. Jsou to vesmûs jiï znaãnû pozmûnûné porosty na chud ch, kysel ch a ãasto i vys chav ch pûdách. Ve stromovém patfie se uplatàují zejména: dub zimní (Quercus petraea), bfiíza bûlokorá (Betula pendula), topol osika (Populus tremula), ménû i jedle bûlokorá (Abies alba). V kefiovém patfie se setkáváme s druhem kru ina ol ová (Frangula alnus). Bylinn podrost je pomûrnû chud a tvofií jej druhy: hasivka orliãí (Pteridium aquilinum), bezkolenec rákosovit (Molinia arundinacea), bika chlupatá (Luzula pilosa), borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), vfies obecn (Calluna vulgaris) a kostfiava vláskovitá (Festuca tenuifolia). V souãasné dobû jsou plochy acidofilních doubrav vût inou pozmûnûny na pfieváïnû smrkové monokultury Buãiny a jedlobuãiny a suèové lesy Buãiny a jedlobuãiny navazují ve vy ích polohách na pfiedcházející dubohabfiiny a acidofilní doubravy a zpravidla dosahují aï k vrcholûm kopcû. V rámci okresu Vsetín byly plo nû nejrozsáhlej ím typem lesní vegetace. Mnoho z tûchto lesû bylo zejména v 17. a 18. století vykáceno, aby bylo uvolnûno místo pro pole, louky a zejména pastviny. Pozdûji, od 19. století, nastalo opûtovné zalesàování, které bylo provádûno zpravidla smrkem. Tak byly pûvodnû listnaté a smí ené lesy znaãnû zdecimovány. Pfiesto v echno se v okrese aï do souãasnosti zachovaly rozsáhlé plochy buãin a jedlobuãin v Javorníkách, Vsetínsk ch vr ích, ale i v Host nsk ch a Vizovick ch vr ích. Stromové patro tvofií s absolutní pfievahou buk lesní (Fagus sylvatica).v jedlobuãinách je v znamnou pfiímûsí jedle bûlokorá (Abies alba), která se stoupající nadmofiskou v kou a vlhkostí zpravidla zvy uje své zastoupení. Kromû buku se ve stromovém patfie vyskytují fiídce také javor klen (Acer pseudoplatanus) a dub zimní (Quercus petraea), vzácnûji jilm drsn (Ulmus glabra). V kefiovém patfie, které b vá v zapojeném porostu velmi fiídké, se uplatàují pfiedev ím mladí jedinci stromov ch dominant a dále napfi. l kovec jedovat (Daphne mezereum) ãi zimolez obecn (Lonicera xylosteum). Bylinné patro buãin a jedlobuãin mûïe b t velmi rûzné a závisí na podmínkách stanovi tû. Nejbohat í je v takzvan ch kvûtnat ch buãinách, kde rostou ostfiice chlupatá (Carex pilosa), strdivka jednokvûtá (Melica uniflora), kyãelnice Ïláznatá (Dentaria glandulosa), kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), alvûj lepkavá (Salvia glutinosa),baïanka vytvalá (Mercurialis perennis),rozrazil horsk (Veronica montana), mafiinka vonná (Galium odoratum), violka lesní (Viola reichenbachiana), pry ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides),ostfiice lesní (Carex sylvatica), ostfiice pfievislá (Carex pendula), samorostlík klasnat (Actaea spicata), p eníãko rozkladité (Milium effusum), jeãmenka evropská (Hordelymus europaeus), ãarovník pafiíïsk (Circaea lutetiana), vrbina hajní (Lysimachia nemorum). Z orchidejí napfi. okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), kru tík modrofialov (Epipactis purpurata), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). V jedlov ch buãinách pfiistupují druhy horské: Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant), pérnatec horsk (Lastrea limbosperma), vûsenka nachová (Prenanthes purpurea), starãek vejãit (Senecio ovatus), vranec jedlov (Huperzia selago), plavuà puãivá (Lycopodium annotinum), svízel okrouhlolist (Galium rotundifolium), kapraì rezavá (Dryopteris pseudomas), z dfievin ojedinûle smrk ztepil (Picea abies). V kysel ch, takzvan ch bikov ch buãinách, je bylinné patro chudé a je tvofieno jen nûkolika druhy: bika hajní (Luzula luzuloides), bika chlupatá (Luzula pilosa), borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium). Zvlá tním typem buãin jsou takzvané nahé, nebo holé buãiny. Jsou to porosty témûfi ãist ch buãin, s minimální pfiímûsí jin ch dfievin a velmi fiídk m bylinn m patrem, v nûmï jsou ov em zastoupeny tytéï druhy, jako v kvûtnat ch buãinách. Vyskytují se na stanovi tích, kde konkurenãní síla buku je tak vysoká, Ïe ostatní dfieviny i byliny nejsou schopny si zajistit dostateãné mnoïství vody. Zvlá tním typem lesû jsou suèové lesy. Vyskytují se v ude tam, kde se nemohla vyvinout dostateãnû hluboká vrstva pûdy díky pfiíkr m svahûm pokryt m hrubou sutí. Ve stromovém patfie se nejãastûji setkáme s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior), jilmem drsn m (Ulmus glabra), lípou srdãitou (Tilia cordata), lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), ale i s bukem lesním (Fagus sylvatica). Z bylinného patra jsou to ãasto druhy buãin, ale navíc i kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum), kakost smrdut (Geranium robertianum), fiefii nice nedûtklivá (Cardamine impatiens), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), udatna lesní (Aruncus vulgaris), omûj vlãí (Aconitum vulparia). V tûchto lesích se dfiíve vyskytoval také vzácn strom tis ãerven (Taxus baccata). Dnes roste v okrese Vsetín nûkolik posledních tisû, pfieváïnû poblíï lidsk ch sídel, kam byl pfiesazován Smrãiny Pfiirozené smrãiny byly v rámci okresu Vsetín vzácné, vyskytovaly se a dodnes se vyskytují pouze pfii severov chodní hranici okresu ve vrcholov ch polohách Moravskoslezsk ch Beskyd. Smrãiny jako jediné nebyly zasa- Ïeny odlesàováním, ale podepsalo se na nich zneãi tûní ovzdu í. Mnoho pfiirozen ch beskydsk ch smrãin bylo témûfi zniãeno díky exhalacím pocházejícím z ostravské prûmyslové aglomerace. Ve stromovém patfie je zastoupen pfieváïnû smrk ztepil (Picea abies), pfiimísen je jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia) a jedle bûlokorá (Abies alba). V bylinném patfie je zastoupena papratka vysokohorská (Athyrium distentifolium), podbûlice alpská (Homogyne alpina), tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), bika lesní (Luzula sylvatica), sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea), ãípek objímav (Streptopus amplexifolius). Zachovalé porosty pfiirozen ch smrãin jsou zahrnuty do národní pfiírodní rezervace Knûhynû - âertûv Ml n. 96

7 kání kûdcû do odkrytého lesního porostu. Lesní mechanizace také naru uje pûdní povrch, coï umoïàuje invazi nûkter ch agresivních druhû jako je tfitina kfiovi tní, které pak znemoïàují obnovu pûvodních lesních spoleãenstev a témûfi znemoïàují obnovu lesa vûbec. V pasekové vegetaci se uplatàují kromû vysazované dfieviny zejména byliny a nízké kefie, popfi. nálet jin ch dfievin. Jsou to zpravidla tyto druhy: rulík zlomocn (Atropa belladonna), vrbka úzkolistá (Chamerion angustifolium), tfitina kfiovi tní (Calamagrostis epigejos), sadec konopáã (Eupatorium cannabinum), bez chebdí (Sambucus ebulus), ostruïiník maliník (Rubus idaeus), starãek vejãit (Senecio ovatus), starãek lesní (Senecio sylvaticus). Jako náletové dfieviny jsou nejãastûj í bfiíza bûlokorá (Betula pendula) a topol osika (Populus tremula). RÛzné vûkové skupiny smrku na Horní Beãvû, lokalita Kotlová LuÏní lesy LuÏní lesy okresu Vsetín je moïné rozdûlit na dvû základní skupiny. Jednak jsou to úvalové níïinné luhy, nacházející se v rovinách údolních niv vût ích tokû a jednak potoãní ol iny a jaseniny v okolí podhorsk ch tokû. Luhy patfií mezi lesy, které byly v minulosti nejvíce likvidovány. Byly káceny proto, Ïe pûda v nivách je pomûrnû úrodná a rovinat terén je vhodn jak pro zemûdûlství, tak pro zakládání sídel. Nejvût í plochy luïních lesû v okrese Vsetín se vyskytovaly v údolí Vsetínské a RoÏnovské Beãvy a zejména po jejich soutoku, v severozápadní ãásti okresu. Zbytky tûchto lesû tvofií dnes nûkolik porostû mezi Vala sk m Mezifiíãím a Hustopeãemi nad Beãvou. Pouze maloplo nû jsou i podél men ích tokû zachovány fragmenty pobfieïních porostû ol in a jasenin. BohuÏel, i zde se setkáváme se smrkovou v sadbou, která je pro luïní les zcela cizorod m prvkem. Ve stromovém a kefiovém patfie luïních lesû se uplat- Àuje mnoho druhû: jasan ztepil (Fraxinus excelsior), dub letní (Quercus robur), jilm habrolist (Ulmus minor), ol e lepkavá (Alnus glutinosa), ol e edá (Alnus incana), kru ina ol ová (Frangula alnus), stfiemcha hroznovitá (Padus racemosa) a nûkteré druhy vrb (Salix). V bylinném patfie rostou: orsej hlíznat (Ficaria verna), dymnivka dutá (Corydalis cava), prvosenka vy í (Primula elatior), svízel pfiítula (Galium aparine), kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica), ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides), ostfiice fiídkoklasá (Carex remota), ostruïiník siv (Rubus caesius), kostival lékafisk (Symphytum officinale), chmel otáãiv (Humulus lupulus), opletník plotní (Calystegia sepium), kostfiava obrovská (Festuca gigantea), váleãka lesní (Brachypodium sylvaticum), kuklík mûstsk (Geum urbanum). Na lesních prameni tích, z nichï pramení vût ina tokû v na em okrese, se nejãastûji vyskytují druhy: fiefii nice hofiká (Cardamine amara), mokr stfiídavolist (Chrysosplenium alternifolium), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum) a místy i pfiesliãka lesní (Equisetum sylvaticum). Velké plochy pasek v posledních letech vznikly zejména tam, kde bylo nutné lesy odtûïit z kalamitních dûvodû. Nejvíce to byly kalamity zpûsobené napadením smrku kûrovcem, v men í mífie i po kození zpûsobená pûsobením snûhu a vûtru Skály Vegetaci skal zafiadíme také spí e k lesûm. PÛvodnû se skály nacházely v lesích a jen exponovaná místa byla porostlá fiídkou vegetací s nízk m zastoupením stromû. Ve stromovém patfie to byla i borovice lesní (Pinus sylvestris). Jedinû zde se vyskytovala pfiirozenû, protoïe borovice je jinde ve v ech spoleãenstvech v okrese nepûvodní dfievinou. I na skalách to v ak byly jen ojedinûlé stromy, vtrou ené mezi buky pfiípadnû jedle. Vbylinném patfie se na v slunn ch skalách vyskytují druhy: sleziník routiãka (Asplenium ruta-muraria), marulka rolní (Acinos arvensis), píseãnice dou kolistá (Arenaria serpyllifolia) a mnoho druhû li ejníkû. Na stinn ch skalách rostou: sleziník ãerven (Asplenium trichomanes), puch finík kfiehk (Cystopteris fragilis), osladiã obecn (Polypodium vulgare) a mnoho druhû mechorostû. Na Valovû skále u Vsetína se vyskytuje vzácn kefi skalník celokrajn (Cotoneaster integerrimus) a netfiesk zední (Jovibarba sobolifera) Paseky Paseky patfií sv m zpûsobem také mezi lesní vegetaci. Jsou to doãasnû odlesnûné plochy, osídlené pfieváïnû lesními druhy. Paseky jsou ãast m typem vegetace v dûsledku intenzivního hospodáfiského vyuïívání lesû. Zvlá tû velké holoseãe mohou b t velk m nebezpeãím pro krajinu, protoïe sniïují stabilitu svahu, na nûmï mûïe dojít k sesuvu, zpûsobují zrychlení odtoku vody krajinou a podílí se tak na erozi pûdy a vzniku povodàov ch vln. ObtíÏnû se znovu zalesàují a poskytují vhodné podmínky pro proni- LuÏní les u Le né s kosatcem Ïlut m (Iris pseudacorus) 97

8 Nelesní vegetace Louky Louky nepatfiily v minulosti k typické vegetaci Vsetínska. PÛvodnû b vala i znaãná ãást dne ních luk zfiejmû pastvinami, které se díky úpadku pastevectví zaãaly kosit.v niï ích polohách vznikly nûkteré louky také z b val ch polí. Z hlediska vzniku a v voje mûïeme louky rozdûlit na dva typy: na louky polopfiirozené, kdy ãlovûk jen odstranil les a luãní spoleãenstva se na odlesnûnou plochu roz ífiila spontánnû, a na louky umûlé, kdy ãlovûk zámûrnû luãní spoleãenstvo vytvofiil - napfi. vyséváním osiva a hnojením.luãní porosty v okrese Vsetín mûïeme z hlediska vegetaãního rozdûlit na tfii základní skupiny: kvûtnaté teplomilné a suchomilné louky, ovsíkové intenzívnû vyuïívané vlhãí louky a mokfiadní louky. Kvûtnaté teplomilné louky jsou vzácnûj í, roz ífiené zejména v okolí Vsetína. V jejich druhové skladbû je zastoupeno kromû trav mnoho druhû irolist ch bylin. Na kvûtnat ch teplomiln ch loukách nacházíme ãasto tyto druhy: ostfiice horská (Carex montana), ostfiice jarní (Carex caryophyllea), ostfiice chabá (Carex flacca), bika ladní (Luzula campestris), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), prvosenka jarní (Primula veris), mochna sedmilistá (Potentilla heptaphylla), svízelka lysá (Cruciata glabra), violka srstnatá (Viola hirta), svefiep vzpfiímen (Bromopsis erecta), tfieslice prostfiední (Briza media), smûlek jehlancovit (Koeleria pyramidata), jitrocel prostfiední (Plantago media), jetel horsk (Trifolium montanum), jetel bledoïlut (Trifolium ochroleucon), jetel alpsk (Trifolium alpestre), pryskyfiník mnohokvût (Ranunculus polyanthemos), váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), zvonek klubkat (Campanula glomerata), ãekánek obecn (Colymbada scabiosa), vzácnû bílojetel bylinn (Dorycnium herbaceum), smldník jelení (Peucedanum cervaria), jetel válcovit (Trifolium rubens), kozlík ukrajinsk (Valeriana stolonifera), hrachor irolist (Lathyrus latifolius) a karda ukousnutá (Crepis praemorsa). Mohou se zde vyskytovat také ãetné druhy orchidejí, napfi. vstavaã osmahl (Orchis ustulata), vstavaã muïsk (Orchis mascula) ãi vstavaã kukaãka (Orchis morio). Ovsíkové louky byly v minulosti vzácn m typem vegetace. Vyskytovaly se v niï ích polohách, v blízkosti vodních tokû.v souãasnosti jsou louky tohoto typu roz ífieny v ude na pfiíhodn ch stanovi tích v celém okrese. Zpravidla jde o b valé pastviny, které byly zbaveny podstatné ãásti druhového bohatství. Stalo se tak intenzívním hnojením, pfiiséváním kulturních trav a ãasto také pfieoráním. V druhovém sloïení pfievaïuje nûkolik druhû vysok ch trav: ovsík vyv en (Arrhenatherum elatius), srha fiíznaãka (Dactylis glomerata), bojínek luãní (Phleum pratense), troj tût Ïlutav (Trisetum flavescens), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), psárka luãní (Alopecurus pratensis). Z irolist ch bylin se nejãastûji setkáme s tûmito druhy: zvonek rozkladit (Campanula patula), tírovník rûïkat (Lotus corniculatus), chrpa luãní (Jacea pratensis), karda dvouletá (Crepis biennis), kopretina bílá (Leucanthemum ircutianum), jitrocel kopinat (Plantago lanceolata), Èovík luãní (Acetosa pratensis), Èovík tupolist (Rumex obtusifolius). Mokfiadní louky se vyskytují roztrou enû, pfieváïnû v mûlk ch sníïeninách v okolí potûãkû a prameni È. Jsou pomûrnû hojnû roz ífiené v ude na vhodn ch stanovi tích, ohroïeny jsou zejména odvodàováním a zarûstáním. Pravdûpodobnû jsou pûvodními polopfiirozen mi loukami, neboè vlhká místa nebyla vïdy vyuïívána jako pastviny a ãasto se kosila na stelivo. Pro mokfiadní louky jsou typické druhy: medynûk vlnat (Holcus lanatus), lipnice obecná (Poa trivialis), blatouch bahenní (Caltha palustris), pcháã zelinn (Cirsium oleraceum), pcháã potoãní (Cirsium rivulare), skfiípina lesní (Scirpus sylvaticus), kohoutek luãní (Lychnis flos-cuculi), tuïebník jilmov (Filipendula ulmaria), bezkolenec rákosovit (Molinia arundinacea), ole ník kmínolist (Selinum carvifolia), ãertkus luãní (Succisa pratensis), ÏluÈucha slatinná (Thalictrum lucidum). Louky, stejnû jako pastviny a mokfiady, jsou existenãnû závislé na lidském hospodafiení. Vznikly odstranûním lesa a díky pravidelnému kosení nebo pastvû nemohly tímto lesem znovu zarûst. KdyÏ se obhospodafiování pfieru í, uvolní se prostor pro expanzi dfievin a les do sebe postupnû louky znovu zaãlení. Nejprve se objeví první v sadky bfiíz a osik, pozdûji pfiibudou dal í druhy stromû zblízkého okolí. Po nûkolika desetiletích se z louky opût stane les. Luãní druhy ale obvykle vymizí uï daleko dfiíve. Je tû rychleji neï dfieviny se rozmohou nûkteré byliny, které jsou konkurenãnû silné a vytlaãí vût inu ostatních rostlin.tak napfiíklad nûkolik let nekosenou louku, ãi nûkolik let nepasenou pastvinu poznáme podle toho, Ïe je druhovû chudá a dominuje na ní jeden nebo dva druhy. Nejãastûji to b vá tfiezalka skvrnitá, tfitina kfiovi tní, váleãka prapofiitá, popfi. jiné byliny. Proto je velmi dûleïité pro zachování druhové pestrosti a mnoh ch vzácn ch druhû rostlin (zejména orchidejí) takové louky, pastviny a mokfiady pravidelnû obhospodafiovat. Snímek Valovy skály ve Vsetínû z roku 1975 Velké Karlovice, PodÈaté,

9 Pastviny Pastviny b valy na Vsetínsku nejroz ífienûj ím typem nelesní vegetace. V dûsledku úpadku pastevectví v 19. století docházelo, a dochází, k jejich postupnému úbytku. Pastviny byly zpravidla zalesàovány nebo docházelo k jejich pfiemûnû na louky. Charakter zdej ích pastvin velmi závisí na geologickém podkladu, na orientaci a sklonu svahu a také na nadmofiské v ce.v niï ích polohách to jsou pastviny, leïící na vápnitûj ích pískovcích a jílovcích, s ãast m v skytem teplomiln ch druhû a mnoha orchidejí.ve vy ích polohách, na hfibetech, jsou to pastviny na kyselej ím podkladu, druhovû chud í. Nejv znamnûj ím faktorem, kter se v ak pfii formování pastvin uplatàoval, byla samozfiejmû pastva. Zvlá tním fenoménem pastvin moravsk ch Karpat je bohat v skyt jalovce. Na tûchto tzv. jalovcov ch pastvinách ãasto b vají stovky roztrou en ch kefiû jalovcû.vznikly selektivní pastvou ovcí, které se pichlav m kefiûm vyh baly a sv mi drobn mi kopyty, pfii nízké zátûïi pastviny, nezniãily v echny jalovcové semenáãky. Jalovcové pastviny hostí tytéï druhy jako pastviny jiné, vytváfií ale neopakovateln krajinn ráz a patfií k typickému koloritu vala ské krajiny. Na pastvinách rostou nejãastûji tyto druhy: jalovec obecn (Juniperus communis), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), psineãek tenk (Agrostis tenuis), smilka tuhá (Nardus stricta), trojzubec poléhav (Sieglingia decumbens), poháàka hfiebenitá (Cynosurus cristatus), kostfiava tenkolistá (Festuca tenuifolia), kokrhel men í (Rhinanthus minor), vítod obecn (Polygala vulgaris), violka psí (Viola canina), ostfiice kulkonosná (Carex pilulifera), mochna nátrïník (Potentilla erecta), pupava bezlodyïná (Carlina acaulis), bedrník obecn (Pimpinella saxifraga), svûtlík lékafisk (Euphrasia rostkoviana), kociánek dvoudom (Antennaria dioica), pampeli ka srstnatá (Leontodon hispidus), pcháã bezlodyïn (Cirsium acaule), vfies obecn (Calluna vulgaris), borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), prstnatec bezov (Dactylorhiza sambucina), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia), pûtiprstka ÏeÏulník (Gymnadenia conopsea), vstavaã muïsk (Orchis mascula), vzácnûji vstavaã kukaãka (Orchis morio), vemeníãek zelen (Coeloglossum viride), vstavaã osmahl (Orchis ustulata), hofieãek Ïlutav (Gentianella lutescens). zniãeno, ale provést odvodnûní a rekultivaci u prameni tû není tak jednoduché jako u údolních mokfiadû, takïe se jich mnoho zachovalo dodnes. âast m typem jsou prameni tû s usazujícím se uhliãitanem vápenat m, kter vytváfií horninu zvanou pûnovec (tzv. potoãní travertin).vyskytují se na pískovcov ch nebo jílovcov ch vrstvách s vy ím obsahem uhliãitanu vápenatého, kter m je hornina stmelena. Na pûnovcov ch, popfi. vápnitûj ích prameni tích, b vá zapojené mechové patro, v nûmï dominují vápnomilné druhy rodu hruboïebrec (Cratoneuron). Z vy ích rostlin se setkáváme s druhy: ostfiice rusá (Carex flava), ostfiice prosová (Carex panicea), ostfiice chabá (Carex flacca), suchop r irolist (Eriophorum latifolium), pfiesliãka bahenní (Equisetum palustre), skfiípinka smáãknutá (Blysmus compressus), bafiiãka bahenní (Triglochin palustre), na ménû vápnit ch aï nevápnit ch prameni tích jsou to druhy: suchop r úzkolist (Eriophorum angustifolium), kozlík celolist (Valeriana simplicifolia), ostfiice Hartmanova (Carex hartmanii),ostfiice jeïatá (Carex echinata), ostfiice ãerná (Carex nigra), ostfiice edavá (Carex cinerea), ostfiice sklonûná (Carex demissa), tolije bahenní (Parnassia palustris), mechy károvka hrotitá (Calliergonella cuspidata), drabík stromkovit (Climacium dendroides), bafiinatka srdãitá (Calliergon cordifolium), klamonoïka bahenní (Aulacomnium palustre). Na kysel ch prameni tích, s dominantními druhy ra eliníkû (Sphagnum), se také dnes jiï velmi vzácnû vyskytuje masoïravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Na svahov ch prameni tích se mohou vyskytovat i nûkteré druhy orchidejí, napfi.: kru tík bahenní (Epipactis palustris), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), pûtiprstka hustokvûtá (Gymnadenia densiflora), prstnatec sedmihradsk (Dactylorhiza maculata subsp. transsilvanica), a dal í velmi vzácné a ohroïené rostliny, jako meãík stfiechovit (Gladiolus imbricatus), pampeli ka bahenní (Taraxacum palustre agg.), hadí mord nízk (Scorzonera humilis), chlupáãek ladní (Pilosella lactucella), vítod nahofikl (Polygala amarella) Mokfiady, prameni tû a vodní vegetace Mokfiady patfií k vegetaci, která byla znaãnû postiïena intenzifikací zemûdûlství. Snaha vyuïít kaïdou píì zemû, zniãila vût inu údolních mokfiadû, pofiíãních tûní a zasáhla také mnoho svahov ch prameni È. Z typick ch údolních mokfiadû se v okrese Vsetín zachoval jedin v znamn celek, jímï je ChoryÀsk mokfiad u Velkého choryàského rybníka. Údolní mokfiady byly dfiíve roz ífieny v nivách v ech vût ích tokû a v pahorkatinné, severozápadní ãásti okresu. Dodnes se zachovaly jenom zlomky. Pro údolní mokfiady jsou typické porosty vysok ch ostfiic spoleãnû s jin mi mokfiadními druhy: pfiesliãka pofiíãní (Equisetum fluviatile), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), kosatec Ïlut (Iris pseudacorus), rákos obecn (Phragmites australis), orobinec irolist (Typha latifolia), Ïabník vodní (Alisma plantagoaquatica), rukev obojïivelná (Rorippa amphibia), chrastice rákosová (Phalaroides arundinacea), tfitina edavá (Calamagrostis canescens), ostfiice banátská (Carex buekii), ostfiice fiízná (Carex gracilis), ostfiice pobfieïní (Carex riparia), ostfiice mûch fikatá (Carex vesicaria), ostfiice li ãí (Carex vulpina). Svahová prameni tû patfií mezi nejtypiãtûj í vegetaci Vsetínska, jsou dosud hojnû roztrou ena po stráních, uprostfied luk a pastvin.v minulosti bylo mnoho prameni È také Svahové prameni tû v Hutisku-Solanci se sítinou a ploníkem 99

10 Vodní vegetace je ãasto velmi nenápadná - vesmûs ji tvofií rostliny ponofiené pod vodou, nebo rostliny velmi drobné. V okrese Vsetín v ak není dostatek vhodn ch stanovi È pro vodní rostliny, je to pouze nûkolik rybníkû, men í nádrïe a koryta potokû a fiek. Dfiíve se zde vyskytovaly i typické pofiíãní tûnû, ale ty byly postupnû zniãeny, podobnû jako byly zniãeny a nahrazeny umûl mi pûvodní pfiirozená koryta fiek. Ve vodách vsetínského okresu se mûïeme nejãastûji setkat s tûmito druhy: okfiehek men í (Lemna minor), závitka mnohokofienná (Spirodella polyrhiza), stolístek klasnat (Myriophyllum spicatum), rdesno obojïivelné (Persicaria amphibia), rdest hfiebenit (Potamogeton pectinatus), rdest maliãk (Potamogeton pusillus), laku ník vodní (Batrachium aquatile), Ïabník vodní (Alisma plantago-aquatica), rukev obojïivelná (Rorippa amphibia), nûkteré druhy rodu hvûzdo (Callitriche), vzácnû se vyskytuje i rdest kadefiav (Potamogeton crispus), Ïebratka bahenní (Hottonia palustris) nebo halucha vodní (Oenanthe aquatica) Lemy a kfioviny Lemy a kfioviny náleïí k vegetaci, která vytváfií pfiechod mezi lesem a loukou. Zatímco lemová spoleãenstva jsou pfieváïnû bylinná, v kfiovinách se v raznû uplat- Àují dfieviny. Pro lemy jsou typické druhy pfiiléhajích luk, ale jsou zde pfiítomny i druhy lesní, a navíc i druhy rostoucí pfieváïnû v lemech. Lemová spoleãenstva nejteplej ích oblastí na eho okresu se vyznaãují zastoupením teplomiln ch lemov ch druhû: kakost krvav (Geranium sanguineum), jetel alpsk (Trifolium alpestre), fiimbaba chocholiãnatá (Pyrethrum corymbosum), smldník jelení (Peucedanum cervaria), tuïebník obecn (Filipendula vulgaris), dobromysl obecná (Origanum vulgare). Mnohem roz ífienûj ím typem jsou lemy vyznaãující se druhy: jetel prostfiední (Trifolium medium), fiepík lékafisk (Agrimonia eupatoria), kruãinka barvífiská (Genista tinctoria), marulka klinopád (Clinopodium vulgare), ãern hajní (Melampyrum nemorosum) aj. V porostech kfiovin se nejãastûji setkáváme s druhy: trnka planá (Prunus spinosa), ptaãí zob obecn (Ligustrum vulgare), líska obecná (Corylus avellana), brslen evropsk (Euonymus europaeus), rûïe ípková (Rosa canina), rûïe podhorská (Rosa dumalis), hloh jednosemenn (Crataegus monogyna), svída krvavá (Swida sanguinea). Kfioviny mají v krajinû velk v znam. Jsou dûleïité pro mnohé druhy ptákû, kter m slouïí jako úkryt, hnízdi tû, ale i jako základna pro získávání potravy z okolí. Nepostradatelné jsou ale i pro mnoho dal ích ÏivoãichÛ, hmyz i obratlovce. Mohou poskytovat také útoãi tû rûzn m druhûm rostlin, které pod jejich ochranou pfieïijí lépe, neï na okolních obhospodafiovan ch plochách. V intenzivnû vyuïívané krajinû je potfieba chránit i ty nejmen í kfiovinaté porosty. Kfioviny v ak mají i odvrácenou tváfi. Pokud nejsou udrïovány, mûïe dojít kexpanzi a zarûstání pfiilehl ch ploch, zvlá tû do spoleãenstev, kter m chybí pravidelné odpovídající hospodafiení - pastva ãi kosení.vût ina kfiovin má schopnost vegetativního rozmnoïování a dokáïí rychle zarûst velké plochy. Pak zaãnou konkurovat bylinám, které ze znaãné ãásti postupnû vymizí. Na kfioviny by se vlastnû mohlo vztahovat to, co se obvykle fiíká o ohni - jsou dobr m sluhou, ale zl m pánem Plevelová vegetace V polních kulturách se vyskytuje mnoho druhû rostlin, které tam mít nechceme a které naz váme plevelem. Po staletí se ãlovûk snaïil tûchto nevítan ch rostlin zbavit a plevelné druhy se naopak neustále pfiizpûsobovaly k tomu, aby se jejich semen dostalo do pûdy co nejvíce. BohuÏel v posledním století díky rozvoji vûdy a techniky lidé získali nové prostfiedky, s jejichï pomocí zaãali plevelné druhy úspû nû likvidovat. Spoleãnû s chemick mi pfiípravky to byly zejména nové metody ãi tûní osiva.tak se stalo to, Ïe kaïdému znám koukol témûfi vyhynul a najít jej dnes planû v poli, patfií k nejvût ím botanick m záïitkûm. Tento osud v ak nepostihl jen koukol, ale také mnoho dal ích druhû plevelû, které je tû pfied nûkolika desetiletími hostilo kaïdé políãko a dnes jsou na pokraji vyhubení. Ve vsetínském okrese se to t ká tûchto druhû : - úplnû vymizely: knotovka galská (Silene gallica), vochlice hfiebenitá (Scandix pecten-veneris), svefiep stoklasa (Bromus secalinus), jílek mámiv (Lolium temulentum), silenka krétská (Silene cretica), lniãka drobnoplodá (Camelina microcarpa), kokotice hubilen (Cuscuta epilinum), svízel trojroh (Galium tricornutum), ãistec roãní (Stachys annua), kravinec panûlsk (Vaccaria hispanica) - témûfi vymizely: koukol polní (Agrostemma githago), knotovka noãní (Silene noctiflora), úporek hrálovit (Kickxia elatine), úporek neprav (Kickxia spuria), pryskyfiník rolní (Ranunculus arvensis), prlina rolní (Lycopsis arvensis) - dosud pomûrnû hojné jsou druhy: chrpa modrá (Centaurea cyanus), mák vlãí (Papaver rhoeas), kozlíãek zubat (Valerianella dentata), hrachor hlíznat (Lathyrus tuberosus), pry ec drobn (Tithymalus exiguus), vikev lysá (Vicia glabrescens), vikev huàatá (Vicia villosa), vikev ãtyfisemenná (Vicia tetrasperma), nepatrnec rolní (Aphanes arvensis), braãka rolní (Sherardia arvensis). Pastviny a louky s rozpt lenou zelení v Laãnovû - Smolince Naopak, nûkteré ménû citlivé druhy, ãasto vyuïívají úbytku jin ch a zastupují jejich místo. Zde je moïné zmínit napfiíklad svízel pfiítulu (Galium aparine), chundelku metlici (Apera spica-venti) ãi tr zel malokvût (Erysimum cheiranthoides). Z uvedeného pfiehledu tedy vypl vá,ïe vût ina druhû plevelû dnes patfií mezi rostliny nejvíce ohroïené a z jejich fiad se také nejãastûji doplàuje seznam vyhynul ch druhû. 100

11 Ruderální vegetace Ruderální vegetace se vyskytuje na místech, která jsou neustále ovlivàována lidskou ãinností. Jsou to vût inou lidská sídla a jejich okolí. Ruderální rostliny osídlují nejãastûji: skládky zeminy, stavebního a jiného odpadu, okolí silnic, opu tûná pole, dvory a jiné, dusíkem bohaté plochy v sídlech. Tato spoleãenstva nepatfií k ohroïené vegetaci a jsou ãasto osidlována rostlinami u nás nepûvodními jako napfi.: dvouzubec ãernoplod (Bidens frondosa), druhy rodu hvûzdnice (Aster), sluneãnice hlíznatá (Helianthus tuberosus), turan kanadsk (Conyza canadensis), bol evník velkolep (Heracleum mantegazzianum), kfiídlatky (Reynoutria), celík kanadsk (Solidago canadensis). Tyto druhy se v na ich podmínkách ãasto intenzivnû ífií, omezují na e domácí druhy a ãasto musí b t také nákladnû likvidovány,aby se zamezilo jejich dal ímu ífiení. Z na ich pûvodních druhû tato místa osídlují: merlík mnohosemenn (Chenopodium polyspermum), psineãek v bûïkat (Agrostis stolonifera), jílek vytrval (Lolium perenne), jitrocel vût í (Plantago major), lipnice roãní (Poa annua), truskavec ptaãí (Polygonum aviculare agg.), mochna husí (Potentilla anserina), br lice kozí noha (Aegopodium podagraria), lopuch plstnat (Arctium tomentosum), lopuch vût í (Arctium lappa), bodlák kadefiav (Carduus crispus), kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica), merlík bíl (Chenopodium album), jeïatka kufií noha (Echinochloa crus-galli), lilek ãern (Solanum nigrum), pry ec kolovratec (Tithymalus helioscopia), pelynûk ãernob l (Artemisia vulgaris), ãekanka obecná (Cichorium intybus), komonice bílá (Melilotus alba),komonice lékafiská (Melilotus officinalis). planktonu, dále také pro fixaci dusíku do pûdy a v znam mají i pro ãlovûka - nûkteré druhy jsou dûleïit mi indikátory ãistoty vod (pouïití v hydrobiologii), ve vodárenství mohou nûkteré druhy sv m hromadn m v skytem znehodnocovat kvalitu pitné vody (sv m pachem smyslovû znehodnotí pitnou vodu), mnoïství sinic a fias na urãité lokalitû indikuje trofii vody. Dal í údaje jsou v kap. o hydrobiologii. Poãet sinic a fias zji tûn ch na území âr ãiní kolem druhû, z toho v okrese Vsetín pfiedpokládáme v skyt nejménû jedné ãtvrtiny z tohoto poãtu. Sinice (Cyanoprokaryota) Podrobnûj í v zkum sinic (syn. Cyanobacteria a dfiíve Cyanophyta) byl v okrese proveden aï v letech v rámci algologického prûzkumu na 12 lokalitách okresu (Marvan a kol. 1999, 2000). Ostatní údaje o sinicích byly získány obvykle v rámci hydrobiologick ch prûzkumû zamûfien ch na jiné skupiny organismû. O sinicích ve Vsetínské Beãvû se zmiàuje jiï vec (1960) v rámci své práce o zoobenthosu. O v skytu sinic na bezejmenném pfiítoku potoka Jasenice ve Vsetínû uvádí nûkolik údajû Îársk (1976). Dal í údaje pocházejí z povodí Stanovnice u Karolinky (Sládeãková a Válek 1994). Pfii prûzkumech bylo v okrese zji tûno kolem 25 druhû. Z bûïn ch taxonû se vyskytují zástupci rodû Nostoc, Lyngbya, drkalka (Oscillatoria), Anabaena a Aphanizomenom flosaquae, jsou zji Èováni prakticky na v ech vhodn ch lokalitách v okrese (nádrïe, ale zejména rybníky svût ím pfiísunem Ïivin, dále tûnû, stfiední a niï í úseky vût ích tokû), k vût ímu rozvoji obvykle dochází v létû. Dal í druh sinice Phormidium autumnale byla zji tûna napfi. ve Vsetínû - Jasenicích, v prûbûhu roãního cyklu byl její nejvût í rozvoj zaznamenán na této lokalitû v dubnu (Îársk 1976). Sinice se makroskopicky (tj. okem viditelnû) projevují v proudící vodû jako modrozelené povlaky na ponofien ch pfiedmûtech, zejména na kamenech, u stojat ch vod obvykle v létû také na vodní hladinû jako modrozelen povlak (tzv. vodní kvût). asy (Algae) Orba v údolí Smolinky u Laãnova z roku 1976 Pfiehled v znamnûj ích druhû Sinice a fiasy Sinice a fiasy jsou jednobunûãné nebo mnohobunûãné organismy, sinice jsou je tû s primitivní stavbou buàky na úrovni bakterií, zato fiasy jsou jiï s buàkami stavûn mi podobnû jako u vy ích rostlin. Mají zelená barviva (chlorofyly), která jim umoïàují podobnû jako v em zelen m rostlinám proces fotosyntézy (tj. vyrábût si biochemickou cestou z vody a oxidu uhliãitého za pfiítomnosti sluneãního záfiení cukry). Nûkteré sinice nadto dovedou vázat vzdu n dusík do vody nebo pûdy. Vût ina druhû má nepatrné rozmûry, pfii jejich sledování (napfi. jiï pfii pouhé determinaci druhû) je nutné pouïívat mikroskop. Jsou roz ífieny na celé zemi a nacházejí se ve v ech biotopech - ve vodách,na vlhk ch místech i na snûhu.v pfiírodû mají znaãn v znam jako souãást Území okresu Vsetín je z hlediska fias prozkoumáno nedostateãnû. První práce pochází ze 20. let, kdy byl na pfiehradû Bystfiiãka mimo jiné sledován i fytoplankton ( ivic 1926). V 50. letech byl proveden prûzkum fytoplanktonu na pfiehradû Bystfiiãka (Kubíãek 1956), na pfiehradû Horní Beãva (Zelinka 1953), na Vsetínské Beãvû ( vec 1960). V letech byly fiasy celoroãnû zkoumány na potocích v Brodské a Lu ové u Nového Hrozenkova (Helan a kol. 1973). V okrese nejpodrobnûj í a svou specializací na fiasy dosud ojedinûlou prací je studie Îárského (1976) o perifytonu na bezejmenném pfiítoku potoka Jasenice ve Vsetínû. PrÛzkum fias ve Vsetínské Beãvû v okolí Vsetína provedla KfiíÏová (1981). Dal í práce byly provádûny v rámci vodárensk ch prûzkumû v povodí Stanovnice u Karolinky (Sládeãková a Válek, 1994). V posledních letech byly provedeny cílené prûzkumy fias na desítkách lokalit (Marvan a kol. 1999, 2000; Poulíãková a kol., v tisku). Prací zamûfien ch na vodní fiasy bude jistû mnohem více vzhledem k dûleïitosti kontroly ãistoty vod - zejména u správcû pfiehrad a fieky Beãvy (Povodí Moravy, a. s.). Zlativky (Chrysophyceae) Patfií mezi fiasy s hnûd m aï Ïlut m zbarvením chloroplastû. Zlativky tvofií v znaãnou sloïku jarního fytoplanktonu ãist ch vod. V okrese jsou pravidelnûji sledovány 101

12 z hlediska vodárenství na nádrïi Stanovnice.Tam bylo zji tûno celkem 7 druhû, maximálního rozvoje tam dosahují v kvûtnu a ãervnu (podrobnûji viz kap. hydrobiologie). Na pfiítoku Jasenice ve Vsetínû se hojnû nacházela zlativka Hydrurus foetidus, jako jeden z mála bentick ch zástupcû této skupiny fias (Îársk 1976). Zlativky byly v hojné mífie nalezeny v tûních Rybníky u Hrachovce ve Vala ském Mezifiíãí, celkem 6 taxonû, nejhojnûj ími zástupci byli rod Chromulina, druhy Chrysococcus rufescens a Stenocalyx monilifera (Marvan a kol. 2000). V pfiírodní rezervaci ChoryÀsk mokfiad byl nalezen vzácn taxon Sphaeridiothrix cf. brunnea, kter dosud nebyl na Moravû udáván (Marvan a kol. 2000). Rozsivky (Bacillariophyceae) Jsou to jednobunûãné fiasy s buàkou uzavfienou ve dvoudílné schránce, patfií do skupiny fias hnûd ch (Chromophyta). I kdyï jsou samotní jedinci rozli itelní pouze mikroskopem, tak jejich hnûdé nárosty a povlaky na kamenech v tocích jsou viditelné pouh m okem.v tûchto povlacích je obrovské mnoïství Ïiv ch i odumfiel ch bunûk. Pfii prûzkumech bylo v okrese zji tûno kolem 300 druhû, pfiedpokládáme v skyt minimálnû dvojnásobného poãtu druhû. Rozsivky se vyskytují v okrese prakticky na v ech mokfiadních lokalitách (v tocích, nádrïích a tûních), v prûbûhu roku mají dvû maxima v skytu - na jafie a na podzim. Na potocích v Brodské a Lu ové u Nového Hrozenkova pfii prûzkumu v letech dominovaly rody Achnanthes, Diatoma, Gomphonema a Cymbella (Helan akol. 1973). Na pramenné struïce u Vsetína bylo v prûbûhu 15 mûsícû v letech zji tûno na dvou stanovi tích celkem 77 druhû rozsivek (Îársk 1976). Nejhojnûj ími rozsivkami na sledovaném úseku byly druhy Achnanthes minutissima, Nitzschia dissipata, Cymbella minuta a Diatoma tenuis, v znamnû hojné byly zejména druhy Gomphonema olivaceum, Gomphonema angustatum a Achnanthes pyrenaica - nejhojnûj í rody byly tedy stejné jako na potocích u N. Hrozenkova. Na Stanovnici u Karolinky bylo zji tûno celkem 9 druhû nebo rodû rozsivek (Sládeãková a Válek, 1994), ãastûji se tam vyskytovaly rody Navicula, Diatoma, Melosira a Synedra. V e citované taxony rozsivek najdeme prakticky na v ech ãistûj ích tocích v okrese zejména ve vy ích polohách, nûkteré z nich i na ménû ãist ch v niï ích polohách (zejména rody Diatoma). V letech byl provádûn v zkum rozsivek na vybran ch prameni tích okresu, kde bylo zji tûno asi 150 druhû (Poulíãková a kol., v tisku). V roce 1999 bylo na pûti lokalitách (3 toky, 1 rybník a 1 tûà) zji tûno celkem 134 taxonû (Marvan a kol. 1999) - ãastûj ími taxony byli napfi. Achnanthes lanceolata, Cymatopleura librilis,ke vzácn m nálezûm patfiila Cymbella austriaca, z Moravy do té doby neuvádûn druh. V roce 2000 byl proveden v zkum na dal- ích sedmi lokalitách (1 tok, 1 rybník a 5 tûní), kde bylo zji - tûno celkem 120 taxonû (Marvan a kol. 2000), nejãastûji rody Cyclotella, Stephanodiscus, Navicula a Nitzschia, ojedinûle se vyskytovaly napfi. Navicula tenelloides, Cymbella naviculiformis a Pinnularia legumen (PR ChoryÀsk mokfiad). Beãva i s jejími pfiítoky má relativnû vy í koncentraci rozpu tûn ch anorganick ch látek (elektrolytû), a proto mezi rozsivkami pfievládají druhy oznaãované jako alkalifilní (pfiíp. alkalibiontní), preferující vody s ph vy ím neï 7, aï i v luãnû vázané jen na alkalické vody. K nim patfií napfi. druhy Cymbella helvetica, Achnanthes pyrenaica, Diatoma vulgaris, Diatoma tenuis nebo Gomphonema olivaceum. Pomûrnû ãast m velmi charakteristick m prûvodcem nárostû této oblasti je Gomphonema tergestinum, druh jinak ve vodách stfiední Evropy vzácn. Podstatnû ménû jsou v fiíãním bentosu Vsetínska zastoupeny kyselomilné (acidofilní) rozsivky rodû Eunotia, Pinnularia ãi Neidium, preferující vody s nízk m ph (laicky fieãeno: z v skytu rozsivek lze odvodit, Ïe vody na Vsetínsku mají zfiejmû více vápníku, snad i hofiãíku, neï v jin ch oblastech - coï souvisí zfiejmû s geologickou stavbou oblasti). RÛznobrvé fiasy (Xanthophyceae) Tyto fiasy byly dfiíve spojovány se zelen mi fiasami. Znaãn poãet druhû této skupiny Ïije mimo vodu v pûdû. Z vodních zástupcû je nejznámûj í rod Tribonema, zahrnující vláknité typy osidlující tûnû, pramenné struïky a litorál rybníkû. Ani tyto fiasy nebyly dosud v okrese studovány. Ruduchy (Rhodophyta) Vût ina zástupcû ruduch Ïije v mofiích a jen mal poãet (fiádovû nûkolik desítek druhû) pronikl do sladk ch, vnitrozemsk ch vod. V okrese byli zástupci této skupiny zji tûni teprve pfii algologickém v zkumu v roce 1999 (Marvan a kol. 1999), a to taxony Audounella cf. chalybaea a Batrachospermum cf. gelatinosum. Zcela jistû se budou vyskytovat na dal ích místech s ãistûj í vodou (unikají pozornosti) - mohou se vyskytovat zejména v pramenech a men ích pfiítocích. Obrnûnky (Dinophyceae) Jsou podobnû jako zlativky roz ífieny hlavnû v ãist ch vodách s nízk m obsahem Ïivin, nûkteré druhy v ak pfiecházejí i do eutrofních vod (kde pak ãasto ztrácejí schopnost fotosyntetické asimilace - jejich chloroplasty zakràují a druh se vyïivuje heterotrofnû). Mnohé obrnûnky mají bunûãnou stûnu pfiemûnûnu v pevn pancífi (odtud název pro celou skupinu). V okrese bylo zji tûno kolem 10 druhû, napfi. zástupci rodû Ceratium, Peridinium, Katodinium a Gymnodinium. Obrnûnky jsou také v znamnou ãástí fytoplanktonu vodárenské údolní nádrïe Stanovnice (viz kap. hydrobiologie). Skrytûnky (Cryptophyceae) Koryto Vsetínské Beãvy u Nového Hrozenkova Jsou zvlá tní skupinou fias, ãítající v celosvûtovém mûfiítku jen nûkolik desítek druhû. V echny druhy mají schopnost pohybu pomocí dvou biãíkû a na první pohled pfiipomínají zlativky. V okrese bylo zji tûno asi 10 druhû,a to patfiící do rodû Chroomonas, Cryptomonas a Rhodomonas. Skrytûnky jsou 102

13 bûïnû roz ífieny v planktonu a nechybûjí témûfi v Ïádném vzorku vody (nejãastûj í jsou zástupci rodu Cryptomonas) - vyskytují se od oligotrofních nádrïí aï po silnû eutrofní rybníky. Krásnooãka (Euglenophyta) Jsou to jednobunûãné fiasy s jedním nebo dvûma siln mi biãíky, pomocí nichï se aktivnû pohybují. Îijí ve vodách s vût ím pfiísunem dusíkat ch slouãenin, jsou souãástí fytoplanktonu. Najdeme je v rybnících a nádrïích, zejména v niï ích polohách.v okrese bylo v posledních letech zji tûno na 40 druhû, napfi. zástupci rodû Anisomena, Astasia, Euglena (nejménû 12 druhû), Lepocinclis, Monomorphima, Phacus, Strombomonas, Trachelomonas (nalezeno 10 druhû, hlavnû v planktonu stojat ch vod).v eobecnû znám zástupce této skupiny, krásnooãko zelené (Euglena viridis), osidlující organicky zneãi tûné vody, byl nalezen napfi. v tûních v PP Rákosina ve StfiíteÏi n. B., v PR ChoryÀsk mokfiad, u kravína vjablûnce, v PP Rybník Neratov a v toku Seninka u Laãnova. K velmi vzácn m taxonûm patfií krásnooãko Phacus onyx, které bylo zji tûno na mokfiadu u JablÛnky (Marvan a kol. 1999), je to jeden z prvních nálezû v âeské republice. Zelené fiasy (Chlorophyta) Je druhovû nejpoãetnûj í skupinou fias. Patfií sem i zelenivky (Chlorophyceae). Zelené fiasy se vyskytují na v ech tocích a tûních.v okrese bylo dosud zji tûno kolem 70 druhû. Nejãastûj í a obecnû nejznámûj í zelenou fiasou, vyskytující se hromadnû zejména pfii nízk ch stavech vody a zv eném pfiísunu (nebo zv ené koncentraci) Ïivin, je Ïabí vlas (Cladophora glomerata). Tato fiasa porûstá na dobfie osvûtlen ch místech kameny a dal í ponofiené pfiedmûty ve vodû na v ech tocích v okrese, ãasto i pfiímo v obcích a mûstech. V létû patfií k dominantním a nejnápadnûj ím druhûm fias,mezi lidmi b vají porosty tûchto fias naz vány Ïabince. Na porostech Ïabího vlasu se pak zachycují dal í fiasy, zejména rozsivky, takïe v slednû pak dostávají spí e zelenohnûdé zbarvení. I tento druh je vázan na vodu s ph v alkalické oblasti. âastou zelenou fiasou ve studenûj ích tocích okresu je kadefinatka Ulothrix zonata, ve vût ím mnoïství se vyskytuje zejména na jafie a na podzim. Dále byly v okrese zji tûny v tocích na Vsetínsku napfi. fiasy Tetraspora gelatinosa (Vsetín - Jasenice), Cladophora fracta (Stanovnice), Mougeotia (Stanovnice) a biãíkatá fiasa Eudorina elegans (Stanovnice), v nádrïích váleã kouliv (Volvox globator). K ohroïen m taxonûm patfií Chaetophora cf. pisiformis,která byla nalezena v mokfiadu u JablÛnky (Marvan a kol. 1999). Z nevodních fias se v okrese bûïnû vyskytují napfi. zrnûnka (Desmococcus; je známûj í pod dfiívûj ím jménem Pleurococcus) a Chlorococcum. Zrnûnka tvofií zelené povlaky na kûfie stromû a na skalách. Chlorococcum ob vá vlhk povrch osvûtlené pûdy. Spájivé fiasy (Conjugatophyceae) Jsou skupinou zelen ch fias vyznaãující se specifick m zpûsobem pohlavního rozmnoïování. V okrese bylo dosud determinováno kolem 20 rûzn ch taxonû (nejãastûji zástupci rodû Closterium a Cosmarium), skuteãn poãet vyskytujících se druhû bude ale nûkolikanásobnû vy í. Vláknité spájivé fiasy, zejména druhy rodu roubatka (Spirogyra), jsou v okrese bûïnû roz ífieny ve vodách rûzného charakteru. Kromû uvedeného rodu obsahuje tato skupina fias velké mnoïství jednobunûãn ch zástupcû, z nichï mnozí Ïijí v kysel ch ra elinn ch vodách a luãních mokfiadech Mechorosty Mechorosty patfií mezi nejpodivuhodnûj í zástupce rostlinné fií e. MÛÏeme je nalézt témûfi v ude, vyh bají se jen mofiím a oceánûm. Z vûdeckého hlediska se dnes mechorosty dûlí do tfií skupin; na hlevíky, játrovky a mechy. Nejjednodu í praktické rozdûlení mechorostû je rozdûlení podle stanovi È, na kter ch rostou. Obvykle se dûlí na lesní, vodní, baïinné, prameni tní, ra elinné, luãní, epifytické, skalní, mechorosty antropogenních stanovi È a zvlá tních stanovi È. Meandrující koryto potoka Smolinka v Laãnovû Dvouhrotec ãefiit (Dicranum polysetum) Ploník obecn (Polytrichum commune) 103

14 Lesy V lesích se setkáváme s nejvût í diverzitou mechorostû, které zde nacházejí nejpfiíznivûj í podmínky pro existenci. Mezi vzácnûj í, spí e horské druhy lesních mechorostû Vsetínska, náleïí napfiíklad následující druhy: ikou ek bezlist (Buxbaumia aphylla), rostoucí na naru ovan ch okrajích lesních cest, tûkovec irok (Riccardia latifrons) rostoucí na tlejícím dfievû ve stinn ch podhorsk ch lesích. Na lesních mokfiadech rostou vzácnû tûkovec mnohodíln (Riccardia multifida) a pûknice plstnatá (Trichocolea tomentella), s nimiï se mûïeme nejãastûji setkat v souvisl ch lesích JavorníkÛ a Host nsk ch vrchû. Naopak, mezi nejbûïnûj í lesní druhy rostoucí v ude na vhodn ch stanovi tích, patfií na dfievû, kamenech i na zemi rokyt cypri ovit (Hypnum cupressiforme), na zemi a na kamenech dvouhrotec chvostnat (Dicranum scoparium), dvouhrotec rûznotvárn (Dicranella heteromalla) a bûlomûch siv (Leucobryum glaucum), pfii bázi bukû a na kamenech dvouhrotec chlumní (Dicranum montanum) a radûnka dvoulistá (Paraleucobryum longifolium), na zemi ploník ztenãen (Polytrichum formosum), travník SchreberÛv (Pleurozium schreberi), rokytník skvûl (Hylocomium splendens), zpefienka tamary ková (Thuidium tamariscinum), na tlejících pafiezech ãtyfizoubek prûzraãn (Tetraphis pellucida), na mokr ch kamenech k lnatka hajní (Scapania nemorea), na su ích kamenech plazivec obecn (Isothecium alopecuroides) aj. Tekoucí a stojaté vody Vodní mechorosty jsou v dûsledku nedostatku vodních ploch v na em okrese vzácné. Vzácnû se napfiíklad vyskytuje i známá, jinde pomûrnû roz ífiená, prameniãka obecná (Fontinalis antipyretica).v potocích se mûïeme nejãastûji setkat s patefiínkou jehlicovitou (Rhynchostegium riparioides), vzácnûji se vyskytuje k lnatka zvlnûná (Scapania undulata). Mezi vzácnûj í mechy, rostoucí i ve vodû, náleïí rok tek mûnliv (Amblystegium varium). Mokfiadní louky a baïiny Bryoflóra mokfiadû, zejména baïin, je relativnû pestrá. Mokfiadních luk a baïin máme ov em v na em okrese málo a jejich mechová kvûtena není dobfie zdokumentována. Dominantní druhy b vají károvka hrotitá (Calliergonella cuspidata), srpnatka zahnutá (Drepanocladus aduncus), mûfiík vyv en (Plagiomnium elatum) a bafiinka srdãitá (Calliergon cordifolium). Prameni tû Svahov ch prameni È naopak nalezneme na Vsetínsku pomûrnû hodnû a jejich mechorosty jsou lépe prozkoumány. Kromû druhû bûïn ch i na ostatních mokr ch stanovi tích, se zde setkáváme s prameni tními specialisty, ktefií vyhledávají zpravidla jen tato stanovi tû. Na vápnit ch prameni tích jsou to zejména dva druhy rodu hruboïebrec (Cratoneuron commutatum a Cratoneuron filicinum) a játrovka pobfieïnice kadefiavá (Pellia endiviifolia). Z dal ích druhû zde rostou vzácná vlahovka vápnomilná (Philonotis calcarea) ãi zelenka zlatolistá (Campylium chrysophyllum). Na kyselej ích prameni tích mûïeme nalézt druhy bafiinka srdãitá (Calliergon cordifolium), rokyt luãní (Hypnum pratense), krondlovka netíkovitá (Fissidens adianthoides), stûkovec mastn (Aneura pinguis) aj. K bûïn m prameni tním mechorostûm náleïí: károvka hrotitá (Calliergonella cuspidata), zelenka obecná (Campylium stellatum), prutník hvûzdivit (Bryum pseudotriquetrum). Ra elini tû Pravá vrchovi tní ra elini tû v na em okrese nenajdeme. Setkáme se zde pouze s ra elini ti pfiechodov mi, ra elinn mi loukami a ra elinn mi lesy. Na tûchto stanovi - tích lze zastihnout tyto vzácnûj í druhy: ra eliník tuh (Sphagnum compactum), vlahovka prameni tní (Philonotis fontana), klamovka bahenní (Aulacomnium palustre),vlasovec vlhkomiln (Homalothecium nitens). V ra elinn ch lesích se setkáme s mnoha druhy ra eliníkû, jsou to napfiíklad: ra eliník ãlunkolist (Sphagnum palustre), ra eliník GirgensohnÛv (Sphagnum girgensohnii), ra eliník kostrbat (Sphagnum squarrosum), ra eliník kfiivolist (Sphagnum recurvum), ra eliník tfiásnit (Sphagnum fimbriatum) aj. Louky Trvalé travní porosty se vyznaãují tím, Ïe druhová bohatost mechû je na nich velmi nízká. Ani vsetínsk okres není v jimkou, a tak zde nalézáme, podobnû jako jinde, jen bûïnûj í druhy: lazovec ãist (Scleropodium purum), kostrbatec zelen (Rhytidiadelphus squarrosus), kostrbatec tfiíkout (Rhytidiadelphus triquetrus), travník SchreberÛv (Pleurozium schreberi), trnûnka odstálá (Eurchynchium hians), hájovka chluponosná (Cirriphyllum piliferum). Na nejteplej ích a nejsu ích loukách okresu se mûïeme setkat i s druhy pomûrnû teplomiln mi, jako zpefienka jedlová (Thuidium abietinum), kfiivoãepka Ïlutá (Homalothecium lutescens), krondlovka klamná (Fissidens cristatus var. mucronatus), pokryvnatec pfiím (Entodon orthocarpus). Epifytické mechorosty Na kûfie stromû mûïeme nalézt zcela svérazn svût mechorostû, které zde sdílejí spoleãné osudy s mnoha druhy epifytick ch li ejníkû, vytváfiejíce nápadné barevné porosty. Jsou to pfiedev ím druhy rodu urpek (Orthotrichum), prstenka plazivá (Platygyrium repens), stejnozoubek mnohoplodn (Leskea polycarpa) ãi jatrovky kovanec ploch (Frullania dilatata), ztruhatka zplo tûlá (Radula complanata) a kroknice vidliãnatá (Metzgeria furcata). K nejvzácnûj ím mechorostûm v âeské republice náleïí sourubka zpefiená (Neckera pennata), která vzácnû roste v NPR Razula. Skály Na stinn ch skalách najdeme zpravidla bohatá mechová spoleãenstva. Rostou zde ãasto tyto druhy: kroknice spojená (Metzgeria conjugata), radûnka dlouholistá (Paraleucobryum longifolium), klanoãepka obecná (Schistidium apocarpum), kápûnka ohnutá (Seligeria recurvata). K vzácnûj ím skalním druhûm náleïí napfi.: hedvábitec hladk (Homalothecium philippeanum), sourubka kadefiavá (Neckera crispa), roïeàka dutolistá (Lejeunea cavifolia), zplo tûlec tupolist (Homalia besseri), tûrbovka skalní (Andreaea rupestris). Zvlá tní stanovi tû Ze zvlá tních stanovi È se v okrese mûïeme setkat nejãastûji se spáleni ti, která vût inou okupuje v hust ch pol táfiích zkrutek vláhojevn (Funaria hygrometrica) a nûkdy se pfiidá sv mi nápadn mi stélkami porostice mnohotvárná (Marchantia polymorpha). Nûkteré mechorosty (napfi. rod. Splachnum, volatka) mají velmi 104

15 specifické stanovi tní nároky, rostou totiï pouze na v kalech. Odbornû se naz vají koprofilní mechy a dnes se vyskytují velmi vzácnû, pfiedev ím v horách. V okrese Vsetín v ak zatím nebyly nalezeny. Antropogenní stanovi tû Mezi antropogenními stanovi ti co do bohatosti vynikají zejména pole, pfiesnûji strni tû. Zde se mûïeme setkat i s dnes velmi vzácn mi mechorosty. Na strni tích, v níïe poloïen ch ãástech okresu, mûïeme zahlédnout napfiíklad na e dva hlevíky: hlevík teãkovan (Anthoceros agrestis) a vzácnûj í hlevíãek hladk (Phaeoceros carolinianus) nebo krásné, do tvaru hvûzdice rostoucí, stélky játrovek rodu trhutka (Riccia). Z mechû jsou na polích ãasté: pozemniãka uèatá (Pottia truncata), nepukavka bodlavá (Phascum cuspidatum), vzácnûj í je prchavka pilotová (Ephemerum serratum), která je na ím nejmen ím mechem vûbec, ãi nedávno, pro území âr zji tûn druh, dvouhroteãek polní (Dicranella staphyllina) Cévnaté rostliny Území okresu Vsetín patfií bezesporu mezi oblasti s nejménû po kozenou pfiírodou v rámci âeské republiky. Zdej í kvûtena nebyla pfiíli zdevastována a floristické bohatství okresu je plnû srovnatelné s jin mi botanick mi perlami Moravy, jako je oblast Bíl ch Karpat ãi Hrubého Jeseníku. Na této rozmanitosti se ov em nepodílí pouze nízká úroveà devastace Ïivotního prostfiedí, ale také okolnosti dané jiï pfiedem pfiírodou. Tady je dûleïitá pfiedev ím rozmanitost biotopû v okrese. Setkáme se zde jak se stanovi ti such mi a tepl mi, které osidlují druhy teplomilné, jeï mají teïi tû roz ífiení v níïinách a pahorkatinách jiïní Moravy, tak se stanovi ti vy ích poloh s drsn mi Ïivotními podmínkami, které osidlují druhy horské, roz ífiené v na ich nejvy ích horách. Teplomilné druhy se vyskytují zejména v jihozápadní ãásti okresu a smûrem k severov chodu postupnû ub vají, pfiiãemï nûkteré z nich zde dosahují hranice svého zemûpisného roz ífiení. Druhy horské naopak najdeme spí e v severní a severov chodní ãásti okresu v nejvy ích polohách Beskyd a JavorníkÛ. V kvûtenû na eho okresu mûïeme nalézt jak druhy vodní a baïinné, tak druhy v hradnû suchomilné. Díky jedineãn m zvlá tnostem sloïení a stavby geologického podloïí, tvofieného tzv. fly ov mi horninami, jak druhy v hradnû acidofilní (rostoucí pouze na kyselé pûdû), tak druhy bazifilní (rostoucí na zásadit ch substrátech). Geologická stavba a chemické sloïení hornin je pfiírodním faktorem, kter má na rozmanitost kvûteny vsetínského okresu nejvût í vliv. S geologickou stavbou souvisí také ãlenitost území, kde se stfiídají rûznû prudké svahy s rûznou orientací, ãímï dochází k v razn m rozdílûm v mikroklimatick ch podmínkách jednotliv ch svahû. V znamnou skupinou druhû jsou takzvané druhy karpatské, které k nám pfiesahují od na eho v chodního souseda Slovenska a jsou sv m roz ífiením vázány pfiedev ím na oblast Karpat. Nûkteré z tûchto druhû se v âeské republice vyskytují pouze v okrese Vsetín nebo jeho hranice jen málo pfiekraãují. Malou skupinou jsou také zastoupeny druhy, které jsou roz ífieny v Západní Evropû a smûrem na v chod postupnû ub vají (takzvané druhy suboceanické). Nûkteré z tûchto druhû dosahují v okrese v chodní hranice svého roz ífiení. Ov em rozmanitost kvûteny by zdaleka nedosáhla souãasn ch (popfi. nedávn ch) hodnot, neb t ovlivàování pfiírody a krajiny ãlovûkem. V harmonickém souïití se sv m Ïivotním prostfiedím, ãlovûk vytvofiil mnoho nov ch stanovi È a umoïnil tak existenci druhûm, které by se bez lidské pomoci jen tûïko prosadily. Jsou to témûfi v echny rostliny rostoucí dnes na loukách, pastvinách, polích a okolí sídel. BohuÏel, se zintenzivnûním lidsk ch zásahû do pfiírody a snahami naprosto ovládnout krajinu, do lo k naru ení staleté rovnováhy a mnohé druhy na jedné stranû vyhynuly, a na stranû druhé, se do na í pfiírody dostaly rostliny cizí. Mnohé z nich se zaãaly chovat velmi agresívnû a dnes pûsobí znaãné problémy nejen lidské spoleãnosti, ale pfiedstavují zejména bezprostfiední ohroïení pro nûkteré na e pûvodní rostlinné druhy. Celkov poãet druhû cévnat ch rostlin dnes rostoucích v okrese Vsetín se pohybuje kolem ãísla Dal ích asi 150 druhû, dfiíve zde rostoucích, nebylo v souãasnosti nalezeno a jsou pravdûpodobnû vyhynulé. V následujícím pfiehledu jsou uvedeny ãeledi a jejich nejv znamnûj í zástupci v kvûtenû okresu. Pfiedev ím se jedná o typické a hojné druhy, o druhy vzácné a ohroïené, zvlá tû chránûné podle vyhlá ky k zákonu o ochranû pfiírody a krajiny nebo zapsané v âerveném seznamu ohroïené kvûteny âeské republiky, popfi. druhy jinak v znamné Plavunû, pfiesliãky a kapradiny Vrancovité (Huperziaceae) Jedin m zástupcem ãeledi u nás je vranec jedlov (Huperzia selago). Tato plavuà pfiedstavuje horsk prvek v kvûtenû okresu. Roste roztrou enû v horsk ch a podhorsk ch lesích JavorníkÛ, Vsetínsk ch i Host nsk ch vrchû a Beskyd. Je fiazen mezi ohroïené druhy. PlavuÀovité (Lycopodiaceae) V podhorsk ch a horsk ch lesích okresu se vyskytují oba na e druhy rodu plavuà. PlavuÀ vidlaãka (Lycopodium clavatum) je hojnûj í a roste hojnû zejména na pasekách. PlavuÀ puãivá (Lycopodium annotinum), která je vzácnûj í, roste ve stinn ch smí en ch a jehliãnat ch lesích, zejména v tûch oblastech, kde roste i vranec jedlov. Velmi vzácnû se mûïeme setkat i s druhy rodu plavuník (Diphasiastrum). Plavuník zplo tûl (Diphasiastrum complanatum) roste ojedinûle u Katefiinic. PlavuÀ vidlaãka (Lycopodium clavatum) z Hutiska - Solance 105

16 Pfiesliãkovité (Equisetaceae) Kapradiníkovité (Thelypteridaceae) Na území okresu se vyskytují témûfi v echny na e druhy rodu pfiesliãka (Equisetum). Pfiesliãka nejvût í (E. telmateia) je na í nejvût í pfiesliãkou (aï 2 m vysokou), roste zejména na sesuvech a v okrese Vsetín je mnohem hojnûj í neï jinde v âeské republice. Obrovské exempláfie rostou napfiíklad v okolí Semetína. Pfiesliãka rolní (Equisetum arvense) je velmi hojná jako plevel v zahrádkách a na ruderálních a vlhk ch místech. Na zamokfien ch loukách avokolí prameni È tvofií ãasto bohaté populace pfiesliãka bahenní (Equisetum palustre). V údolích lesních potûãkû a na jejich prameni tích je ãastá pfiesliãka lesní (Equisetum sylvaticum). Ponûkud vzácnûj ím druhem podmáãen ch luk a mokfiadû je pfiesliãka pofiíãní (Equisetum fluviatile). Hadilkovité (Ophioglossaceae) Z ãeledi hadilkovit ch, do níï náleïí nûkolik druhû drobn ch kapradinek, dnes vzácnû na mokfiadech v ir ím okolí Vsetína roste hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), která patfií mezi silnû ohroïené druhy. Na pokraji vyhynutí je vratiãka mûsíãní (Botrychium lunaria), rostoucí dfiíve na podhorsk ch, zejména jalovcov ch pastvinách. V nedávné dobû byla je tû zaznamenána v pfiírodní rezervaci Galovské louky u Huslenek a v pfiírodní památce Louky na KfiiÏném u Halenkova. V okrese Vsetín se vyskytují v ichni tfii na i zástupci této ãeledi. Kapradiník baïinat (Thelypteris palustris) je nejvzácnûj í a roste pouze na ChoryÀském mokfiadu u Velkého choryàského rybníka a na dal í lokalitû u Ratibofie. Patfií mezi ohroïené druhy. K bûïnûj ím druhûm náleïí pérnatec horsk (Lastrea limbosperma) a bukovinec osladiãovit (Phegopteris connectilis), které rostou roztrou enû v horsk ch a podhorsk ch vlhk ch lesích. Sleziníkovité (Aspleniaceae) Sleziník routniãka (Asplenium ruta-muraria) je skalním vápnomiln m druhem rostoucím napfi. na Pulãínsk ch skalách,hojnû na Valovû skále u Vsetína a na star ích zídkách ve mûstech. Pomûrnû hojnû se na stinn ch skalách a zdech vyskytuje sleziník ãerven (Asplenium trichomanes). Nejvzácnûj ím druhem je sleziník severní (Asplenium septentrionale), kter se vyskytuje pouze v nûkolika exempláfiích na skalních v chozech v okolí Valovy skály a na âertov ch skalách u Lideãka. Hasivkovité (Hypolepidaceae) V na í kvûtenû je tato ãeleì zastoupena pouze hasivkou orliãí (Pteridium aquilinum). Je to statná kapradina, která vyhledává kyselá, ãasto písãitá stanovi tû, na nichï se mûïe stát nebezpeãn m druhem, kter rychle zarûstá rozlehlé plochy. Vût í porosty hasivky najdeme zejména v ude v okolí pískovcov ch v chozû. Hasivka orliãí (Pteridium aquilinum) Papratkovité (Athyriaceae) Vratiãka mûsíãní (Botrychium lunaria) Vzácn m horsk m druhem, rostoucím jen v nejvy ích polohách v severov chodní ãásti okresu, je papratka vysokohorská (Athyrium distentifolium). Je indikátorem pfiirozen ch smrãin. Její pfiíbuzná papratka samice (Athyrium filix-femina) patfií mezi nejhojnûj í kapradiny vûbec a vyskytuje se velmi hojnû v lesích v ech typû. Na Radho ti se kdysi pravdûpodobnû vyskytoval, dnes v na em státû vyhynul druh, puch finík sudetsk (Cystopteris sudetica). Jeho v skyt zde v ak nebyl nikdy doloïen a zûstává tak dodnes pfiedmûtem diskuzí. Na stinn ch skalách a zdech dnes roztrou enû roste jeho pfiíbuzn puch finík kfiehk (Cystopteris fragilis). 106

17 Kapraìovité (Aspidiaceae) Nahosemenné (jehliãnany) V horsk ch a podhorsk ch stinn ch a vlhk ch lesích se vzácnû vyskytovala kapradina Braunova (Polystichum braunii). V posledních letech uï v ak nebyla nalezena a zûstává otázkou, zda je tû na nûjakém neznámém místû dosud roste. Na podobn ch stanovi tích se ale mnohem hojnûji vyskytuje její pfiíbuzná kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum). Spoleãnû s ní se vcelku hojnû mûïe vyskytovat kapraì plevinatá (Dryopteris pseudomas), která je jinde v âr pomûrnû vzácná a je povaïovaná za ohroïen druh. Je velmi podobná kapradi samci (Dryopteris filix-mas), která patfií mezi nejhojnûj í kapradiny a podobnû jako papratka samice roste ve v ech typech lesû. Jedlobuãiny a smrãiny ãasto provází kapraì rozlo- Ïená (Dryopteris dilatata) a také kapraì osténkatá (Dryopteris carthusiana), která navíc ãasto vstupuje i do listnat ch lesû stfiedních a niï ích poloh. âast m prûvodcem buãin a dubobuãin je drobn bukovník kapraìovit (Gymnocarpium dryopteris). Borovicovité (Pinaceae) Na území okresu Vsetín se vyskytují zástupci vût iny pûvodních stfiedoevropsk ch druhû jehliãnanû. Jsou to jedle bûlokorá (Abies alba), smrk ztepil (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice kleã (Pinus mugo) a modfiín opadav (Larix decidua). K pûvodní kvûtenû tohoto území v ak náleïí pouze jedle bûlokorá, smrk ztepil a borovice lesní, zatímco borovice kleã a modfiín opadav nepatfií k pfiirozené kvûtenû okresu. Dfiíve zde vûbec nerostly a byly sem vysazeny ãlovûkem. Podobnû bylo, a nûkdy je tû je, vysazováno mnoho dal ích cizích druhû. Jsou to napfiíklad: borovice ãerná (Pinus nigra),borovice vejmutovka (Pinus strobus),smrk pichlav (Picea pungens) ãi douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Z pûvodních jehliãnanû se nejãastûji vyskytovala jedle bûlokorá, která v posledních staletích ustupovala vysazovanému smrku a ve 20. století mizí také díky zneãi - tûní ovzdu í. Smrk se dfiíve ve vût ím mnoïstí vyskytoval pouze na nejvy ích vrcholech Moravskoslezsk ch Beskyd a v niï ích polohách rostl jen jako nepatrná pfiímûs v jedlobuãinách. V minulém století v ak lidé zaãali vysazovat smrk na úkor jin ch dfievin a tak vznikly dne ní nestabilní monokultury náchylné ke kûrovcov m a vûtrn m kalamitám. Borovice lesní byla nejvzácnûj í dfievinou, vyskytovala se pouze ojedinûle na skalách a netvofiila samostatné porosty. V humózních lesích se nemohla uplatnit, protoïe podléhala konkurenãní síle jin ch dfievin, zvlá tû buku. Borovice tak byla zatlaãena na skalnatá stanovi tû, kde je konkurenãní síla ostatních dfievin znaãnû sníïená. Cypfii ovité (Cupressaceae) Jedin m na ím pûvodním zástupcem je jalovec obecn (Juniperus communis), kter je dosud pomûrnû hojnû roz- ífien na podhorsk ch pastvinách. Tam vytváfií nápadné celky, známé jako jalovcové pastviny. Je povaïován za ohro- Ïen druh, neboè se dnes jinde v âeské republice vyskytuje uï jen vzácnû. Tisovité (Taxaceae) Jedin m zástupcem této ãeledi v Evropû je tis ãerven (Taxus baccata), dnes velmi vzácn strom v âeské republice, povaïovan za ohroïen druh. Ve vsetínském okrese se dosud vyskytuje nûkolik znám ch tisû v okolí Velk ch Kapraì samec (Dryopteris filix-mas) Îebrovicovité (Blechnaceae) V podhorsk ch a horsk ch smí en ch a jehliãnat ch lesích Moravskoslezsk ch Beskyd, Vsetínsk ch Host nsk ch vrchû, a ojedinûle i v nejv chodnûj í ãásti JavorníkÛ, roste roztrou enû velmi dekorativní kapradina Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant). Je povaïována za vzácnûj í druh. Osladiãovité (Polypodiaceae) Hojn m zástupcem této ãeledi je osladiã obecn (Polypodium vulgare), kter hojnû roste na stinn ch, ãasto mechat ch skalách a kamenech. Îebrovice rûznolistá (Blechnum spicant) 107

18 Karlovic, Karolinky, Nového Hrozenkova, Vsetína, Liptálu, BrÀova, Zubfií a Hrachovce.Tis je strom, kter roste ve stinn ch suèov ch lesích. Staré tisy na Vsetínsku v ak ãasto rostou mimo les u lidsk ch obydlí. Tam si je lidé pfiesazovali a tyto stromy pfieïily vyhubení tisû v lesích, které bylo zpûsobeno intenzívním lesním hospodafiením Krytosemenné (kvetoucí rostliny) PodraÏcovité (Aristolochiaceae) Jedin m zástupcem v kvûtenû okresu je kopytník evropsk (Asarum europaeum), dosti hojnû rostoucí v listnat ch a smí en ch lesích. Pryskyfiníkovité (Ranunculaceae) âeleì pryskyfiníkovit ch je velmi bohatá, v okrese je zastoupena mnoha druhy, z nichï uvedeme jen ty nejdûle- Ïitûj í. Mezi ohroïené druhy náleïí omûj vlãí (Aconitum vulparia), kter se roztrou enû vyskytuje v údolí Vsetínské Beãvy, odkud vystupuje aï na hfieben JavorníkÛ (Portá ). O nûco vzácnûj í je jeho pfiíbuzn omûj pestr (Aconitum variegatum), ãasto rostoucí pfii horsk ch potocích, napfi. vokolí Velk ch Karlovic, vzácnû i jinde. Omûj tuh moravsk (Aconitum firmum subsp. moravicum), kter se velmi vzácnû vyskytuje v horsk ch oblastech pfii severov chodní hranici okresu, je karpatsk m endemitem a v âr roste jen v Moravskoslezsk ch Beskydech a Podbeskydské pahorkatinû. Jaterník podlé ka (Hepatica nobilis) je naopak druhem, kter se vyskytuje spí e v západní ãásti republiky a na v chodní Moravû je velmi vzácn.v okrese Vsetín roste na jediné lokalitû u Jarcové. V obiln ch polích na Keleãsku se velmi vzácnû setkáváme s teplomilnou ostroïkou straãkou (Consolida regalis). Pryskyfiník rolní (Ranunculus arvensis) je vzácn plevel obiln ch polí. Roztrou enû se vyskytuje v niï ích polohách celého okresu. K vzácnûj ím druhûm pryskyfiníkû náleïí také pryskyfiník ka ubsk (Ranunculus cassubicus), rostoucí roztrou enû v oblasti Moravské brány odkud zasahuje do okolí Vsetína a odtud pokraãuje aï do jiïní ãásti okresu k Vala ské Polance. V nejvy ích horsk ch polohách v chodní ãásti JavorníkÛ, Vsetínsk ch vrchû a Moravskoslezsk ch Beskyd, se vzácnû vyskytuje horsk druh pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius). Je nápadn zejména tím, Ïe na rozdíl od vût iny ostatních pryskyfiníkû, které mají kvûty Ïluté, má tento druh kvûty zbarvené bíle. Mezi pryskyfiníky v ak nacházíme také velmi hojné druhy. Na vlhk ch loukách rozkvétají v kvûtnu zlatoïluté kvûty pryskyfiníku prudkého (Ranunculus acris). Naopak na such ch, v slunn ch loukách a pastvinách ãasto nacházíme podobn druh pryskyfiník mnohokvût (Ranunculus polyanthemos). V humózních listnat ch lesích, zejména podél vodních tokû, nalézáme statn pryskyfiník kosmat (Ranunculus lanuginosus). Kolem potokû a na mokfiadech nacházíme v brzkém jafie také Ïlutû kvetoucí blatouch bahenní (Caltha palustris).v lesích v ech typû a na pfiilehl ch vlhãích loukách kvete na jafie ve velk ch skupinách bûlokvûtá sasanka hajní (Anemonoides nemorosa). Její pfiíbuzná Ïlutokvûtá sasanka pryskyfiníkovitá (Anemonoides ranunculoides) se vyskytuje velmi vzácnû v humózních lesích JavorníkÛ, Vsetínsk ch vrchû a Beskyd, kde na jiïních svazích Radho tû dosahuje jednoho z nejv e poloïen ch v skytû v âeské republice.ve svûtl ch, humózních lesích brzy na jafie rozkvétá zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides). Sv mi kvûty trochu pfiipomíná sasanku hajní, ale listy, podle nichï dostala své jméno, pfiipomíná spí e ÏluÈuchu. V âeské republice se hojnûji vyskytuje pouze na v chodní Moravû, odkud zasahuje aï do v chodních âech. Ve svûtl ch lesích i na loukách roste místy hojnû orlíãek obecn (Aquilegia vulgaris). Bfiehy horsk ch údolí aprameni tû potokû místy provází ÏluÈucha orlíãkolistá (Thalictrum aquilegifolium). Podél potokû nûkdy sestupuje aï do údolí Beãvy, kde má ojedinûlé lokality, napfi. u Ratibofie. Její pfiíbuzná ÏluÈucha slatinná (Thalictrum lucidum) je naopak níïinn druh, kter do území okresu proniká z Moravské brány na ChoryÀsk mokfiad a odtud ojedinûle zasahuje na mokré louky v okolí Katefiinic a Ratibofie, kde se vlastnû st ká s roz ífiením ÏluÈuchy orlíãkolisté, aniï by se ale, vzhledem k rozdíln m ekologick m nárokûm, setkaly na jediné lokalitû. Dfii Èálovité (Berberidaceae) Jedin m pûvodním zástupcem této ãeledi v na í kvûtenû je dfii Èál obecn (Berberis vulgaris). Roste na jediné lokalitû u Bobrk nedaleko Vsetína. Dfii Èál byl v minulosti intenzívnû huben, protoïe je mezihostitelem rzi travní. Makovité (Papaveraceae) Hojn m plevelem v obiln ch polích je nápadnû ãervenû kvetoucí mák vlãí (Papaver rhoeas). Obãas se pûstuje mák set (Papaver somniferum). Na ruderálních místech v obcích ãasto roste Ïlutû kvetoucí vla toviãník vût í (Chelidonium majus). Na rozdíl od máku roní vla toviãník pfii poranûní oranïovû zbarvenou tekutinu. Zemûd movité (Fumariaceae) Brzy na jafie se mûïeme v lesích setkat s fialovû kvetoucími dymnivkami. V okrese najdeme hojnûj í dymnivku dutou (Corydalis cava) a vzácnûj í dymnivku plnou (Corydalis solida). Oba druhy rostou v humózních listnat ch lesích. Jako plevel na polích a v zahradách roste hojnû zemûd m lékafisk (Fumaria officinalis). Kopfiivovité (Urticaceae) Kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica) patfií mezi nejznámûj í rostliny a nikdo ji asi nepfiehlédne. Její drobnûj í pfiíbuzná kopfiiva Ïahavka (Urtica urens) v ak ujde pozornosti snadnûji. Roste spí e na selsk ch dvorech, kolem zdí a pfii chodnících, av ak v posledních letech, s urbanizaãními zmûnami, v sídlech v raznû ustupuje. Jilmovité (Ulmaceae) V podhorsk ch listnat ch a smí en ch lesích roste nehojnû jilm horsk (Ulmus glabra). Naopak v habfiinách a v okolí vodních tokû v niï ích polohách najdeme spí e jilm habrolist (Ulmus minor). Souãástí pobfieïních porostû Vsetínské i RoÏnovské Beãvy, i dolních tokû jejich pfiítokû, je jilm vaz (Ulmus laevis). Jilmy patfií mezi ohro- Ïené druhy a zaslouïí si na i ochranu, protoïe v nedávné dobû byly jejich populace zdecimovány houbovou chorobou - grafiózou, která zpûsobovala rozsáhlé vymírání jilmû. Mohutné staré jilmy se je tû vyskytují napfi. v okolí Velk ch Karlovic, Karolinky, Nového Hrozenkova, Vsetína, Branek, RoÏnova aj. Konopovité (Cannabaceae) V okrese Vsetín se mûïeme v niï ích polohách setkat hojnû, zejména v pobfieïních kfiovinách Vsetínské a RoÏnovské Beãvy a nûkter ch jejich pfiítokû, s chmelem otáãiv m (Humulus lupulus). 108

19 Bukovité (Fagaceae) Buk lesní (Fagus sylvatica) byl v minulosti nejroz ífienûj í dfievinou na Vsetínsku, kde tvofiil rozsáhlé plochy buãin a jedlobuãin. Tyto lesy byly ze znaãné ãásti vykáceny, pfiemûnûny na zemûdûlskou pûdu nebo nahrazeny smrãinami. Dnes se mûïeme setkat s vût ími plochami buãin napfi. ve Vsetínsk ch a Host nsk ch vr ích, místy i v Javorníkách a Radho Èské hornatinû. Nejvût ím bukem je chránûn památn buk na Bafiince ve Velk ch Karlovicích - PodÈatém. Obvod jeho kmene dosahuje 670 cm. Hojné jsou také duby. Dub zimní (Quercus petraea) a dub letní (Quercus robur).mohutné staré duby rostou napfi. v Horní Lidãi, Novém Hrozenkovû, Vsetínû, Liptále, Semetínû, Ratibofii, Poliãné, u Branek, v Krhové, na Malé Lhotû a u RoÏnova. Zfiídka vysazován je dub ãerven (Quercus rubra) a v jimeãnû i dub cer (Quercus cerris). Ve Vsetínû pod Sychrovem se nachází nejvût í porost dubu ceru v okrese. rostoucí ve v ech typech listnat ch lesû. Velmi hojn m plevelem je ptaãinec Ïabinec (Stellaria media). RoÏec obecn (Cerastium holosteoides) je typick m druhem luãních porostû. Na vlhãích loukách rozkvétá v kvûtnu rûïov mi kvûty kohoutek luãní (Lychnis flos-cuculi), kter mnohdy vytváfií nápadn barevn aspekt spoleãnû s pryskyfiníkem prudk m. Knotovka ãervená (Silene dioica) je nápadná intenzívnû ãervenofialovû zbarven mi kvûty. Roste hojnû zejména v horsk ch lesích a na bfiezích potokû. Na kyselej ích pastvinách se hojnû vyskytuje rûïovû kvetoucí hvozdík kropenat (Dianthus deltoides). Vzácnûj ím druhem kvûteny Vsetínska je smolniãka obecná (Steris viscaria), osidlující suché a v hfievné pastviny, napfi. na jiïních svazích vrchu StráÏ u Chorynû. V pobfieïních porostech podél Beãvy mezi Lhotkou a Hustopeãemi se jen ojedinûle vyskytuje nadmutice obilnatá (Cucubalus baccifer), která sem proniká proti proudu Beãvy z oblasti Hornomoravského úvalu. Bfiízovité (Betulaceae) Nehtovcovité (Illecebraceae) Bfiíza tmavá (Betula obscura) je velmi podobná hojné bfiíze bílé (Betula pendula). Li í se od ní zejména tím,ïe má tmavou aï ãernou borku.vyskytuje se velmi vzácnû, napfi. v okolí Dolní Beãvy, Ratibofie, Katefiinic ãi LuÏné. Bfiíza p fiivá (Betula pubescens), která je v jin ch hornat ch oblastech âeské republiky pomûrnû hojná, v okrese Vsetín témûfi neroste. Najdeme ji pouze na nûkolika místech, kam mohla b t pravdûpodobnû vysazena, napfiíklad v okolí Katefiinic, Velk ch Karlovic ãi Lhotky nad Beãvou. Habr obecn (Carpinus betulus) se vyskytuje hojnû v niï ích polohách, kde místy b vá dominantním druhem dubohabfiin. Líska obecná (Corylus avellana) tvofií kfioviny nejãastûji pfii lesních okrajích. ruchovité (Portulacaceae) Na Vsetínsku se velmi vzácnû a vût inou pfiechodnû vyskytuje rucha zelná (Portulaca oleracea). Roste nejãastûji v zahrádkách a na naru ovan ch místech v tepl ch oblastech. Nalezena byla ve Vesníku a v Katefiinicích. V kvûtenû okresu se mûïeme setkat nejãastûji s kolencem rolním (Spergula arvensis), kter je hojn m polním plevelem. O nûco vzácnûji najdeme kufiinku ãervenou (Spergularia rubra). Roste nejãastûji na lesních cestách apfii okrajích pasek. Laskavcovité (Amaranthaceae) Laskavcovité nepatfií mezi na e pûvodní druhy. Byly k nám zavleãeny vût inou z Ameriky a postupnû tady zdomácnûly. Hojn m druhem je napfi. laskavec ohnut (Amaranthus retroflexus), rostoucí ãasto zejména na rumi tích. Merlíkovité (Chenopodiaceae) Merlíky patfií mezi rostliny osidlující druhotná stanovi tû. Takové druhy neb vají pfiíli ãasto ohroïeny, protoïe mají dostatek vhodn ch míst, na kter ch mohou vyrûst. Hvozdíkovité (Caryophyllaceae) Hvozdíkovité patfií mezi nejbohat í ãeledi rostlin a i v kvûtenû Vsetínska je zastoupena mnoha druhy. Velmi znám m polním plevelem je Koukol polní (Agrostemma githago). Tento druh byl v minulosti skuteãnû velice hojn a nebylo obilného pole, v nûmï by chybûl. V posledních desetiletích ale lidé zaãali proti plevelûm bojovat moderními prostfiedky, zejména herbicidy a ãi tûním osiva, které dokázaly mnoho druhû témûfi nebo zcela vyhubit. Tento neblah osud postihl i koukol. Dnes patfií mezi nejvzácnûj í rostliny, a pole, v nichï se tato rostlina je tû najde, mûïeme spoãítat na prstech jedné ruky. Podobn osud mûly i dal í druhy plevelû z ãeledi hvozdíkovit ch, jako je silenka galská (Silene gallica) ãi knotovka noãní (Silene noctiflora). Ponûkud odli n m pfiípadem je silenka krétská (Silene cretica). Je to silenka, která je také plevelem, ne v ak obiln ch kultur, ale lnûn ch polí a pro kvûtenu Vsetínska má v jimeãnou dûleïitost. Vyskytovala se kdysi u Katefiinic a toto místo bylo jedin m místem v âeské republice, kde rostla. Se zánikem pûstování lnu v ak tady vyhynula a tím vyhynula i v celém státû.vzácnûj ím druhem z ãeledi hvozdíkovit ch je hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum). Roste roztrou enû na horsk ch pastvinách, zejména v oblasti JavorníkÛ a Vsetínsk ch vrchû. Pouze v nejniï ích polohách tepl ch dubohabfiin kvete na jafie ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea). K hojn m druhûm náleïí matefika trojïilná (Moehringia trinervia) Buk lesní (Fagus sylvatica) 109

20 Vzácnûj ím merlíkem je merlík v edobr (Chenopodium bonus-henricus), rostoucí roztrou enû na selsk ch dvorech a zahrádkách. Stejnû jako u kopfiivy Ïahavky tomuto druhu rovnûï ub vají vhodná stanovi tû v dûsledku zmûn vcharakteru sídel.vzácn m druhem je také merlík listnat (Chenopodium foliosum), nalezen dosud na Vsetínsku pouze jednou,u Ratibofie.Bezesporu nejhojnûj ím merlíkem je merlík bíl (Chenopodium album). Roste na nejrûznûj- ích typech naru ovan ch stanovi È. Mezi hojné druhy náleïí také merlík mnohosemenn (Chenopodium polyspermum), kter roste jako plevel v okopaninách. Rdesnovité (Polygonaceae) K horsk m druhûm v kvûteny na eho okresu náleïí Èovík alpsk (Acetosa alpestris). Roste na horsk ch pastvinách v nejvy ích polohách JavorníkÛ. Na lesních mokfiadech a ve vlhãích lesích roste roztrou enû Èovík krvav (Rumex sanguineus). Èovík tupolist (Rumex obtusifolius) ãasto znehodnocuje rekultivované a hnojené louky a pastviny, na kter ch se mu velmi dafií a nezfiídka vytváfií velké porosty. Pole, úhory a jiná ruderalizovaná stanovi tû ãasto provází Èovík kadefiav (Rumex crispus). Rdesno obojïivelné (Persicaria amphibia) patfií mezi hojné druhy. Je zajímavé tím,ïe je skuteãnû obojïivelné.mûïe rûst jak v hluboké vodû, kde vytváfií nápadnou kvetoucí vodní formu, tak na místech víceménû such ch, kde ale zpravidla nekvete. V minulém století, v dobû, kdy bfiehy Beãvy je tû nebyly regulovány, se na tûrkov ch lavicích v korytû, vyskytovalo vzácné rdesno podunajské (Persicaria brittingeri). Naopak dnes regulované bfiehy Beãvy porûstají jeho vzdálené pfiíbuzné z Asie, kfiídlatky (Reynoutria). Kfiídlatky k nám byly zavleãeny ãlovûkem a dnes se pro mnohé kraje staly velkou pohromou, protoïe se nekontrolovatelnû ífií a zarûstají rozsáhlé plochy. Roz ífienûj ím a agresivnûj ím druhem je kfiídlatka japonská (Reynoutria japonica), ménû ãasto se vyskytuje kfiídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis). Kfiídlatkám se u nás dafií tak dobfie, Ïe se tady zkfiíïily, a tak vznikl nov druh - kfiídlatka ãeská (Reynoutria x bohemica). Ten v sobû skloubil ty nejlep í vlastnosti sv ch rodiãû - po kfiídlatce sachalinské zdûdil velikost a schopnost generativního rozmnoïování, po kfiídlatce japonské agresivitu. Kfiídlatky jsou proto velk m problémem, kter vyïaduje rychlé fie ení. Zatím se zdá, Ïe jedin úãinn zpûsob jejich hubení, je pouïití chemick ch prostfiedkû. Violkovité (Violaceae) Violky patfií mezi velmi známé rostliny. Nejznámûj í je violka vonná (Viola odorata),která pochází z jiïní Evropy a u nás zdomácnûla zejména v blízkosti lidsk ch sídel.na pastvinách se nejãastûji setkáme s violkou psí (Viola canina). Jí velmi podobná, ale vzácnûj í, je violka Ruppova (Viola ruppii), která roste také na pastvinách, ale ve srovnání s violkou psí má svûtleji zbarvené kvûty. Na ra elinn ch mokfiadech ve v chodní ãásti okresu, zejména v okolí Horní a Prostfiední Beãvy, roste vzácnû violka bahenní (Viola palustris). Na such ch v slunn ch stráních velmi brzy na jafie rozkvétá violka srstnatá (Viola hirta).v lesích se nejãastûji setkáme s violkou lesní (Viola reichenbachiana). Jí podobná je violka Rivinova (Viola riviniana) rostoucí ale jen v listnat ch lesích niï ích poloh, zejména v dubohabfiinách. Na polích ve vy ích polochách roste violka trojbarevná (Viola tricolor), která tu zastupuje violku rolní (Viola arvensis) z niï ích nadmofisk ch v ek. Cistovité (Cistaceae) Jedin m zástupcem této ãeledi v kvûtenû okresu je devaterník velkokvût tmav (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum). Roste roztrou enû na tepl ch v slunn ch stráních. Tykvovité (Cucurbitaceae) V kfiovinách podél vodních tokû se v posledních letech ífií pûvodnû severoamerická tûtinovka laloãnatá (Echinocystis lobata). V okrese Vsetín byla zaznamenána u PrÏna a tudlova. Brukvovité (Brassicaceae) Brukvovité patfií mezi nejbohat í ãeledi na í kvûteny. V okrese Vsetín se mûïeme setkat s mnoha vzácn mi druhy. Penízek namodral (Thlaspi coerulescens) je v znamn Tfiezalkovité (Hypericaceae) Ve zdej í kvûtenû je tato ãeleì zastoupena pouze pûti druhy rodu tfiezalka (Hypericum). Nejhojnûj í tfiezalkou je tfiezalka skvrnitá (Hypericum maculatum).tento druh ãasto zarûstá neudrïované pastviny a vlhãí louky, z nichï vytlaãuje ostatní druhy. Takové lokality je nutné pravidelnû kosit,ãímï se expanze tfiezalky zastaví.hojná je také tfiezalka teãkovaná (Hypericum perforatum). Roste na su ích, zpravidla naru ovan ch stanovi tích a ãasto se sbírá jako léãivá rostlina. Na vlhk ch a podmáãen ch loukách se vzácnûji vyskytuje tfiezalka ãtyfikfiídlá (Hypericum tetrapterum). V severov chodní ãásti okresu, v oblasti Moravskoslezsk ch Beskyd, se velmi vzácnû vyskytuje také tfiezalka rozprostfiená (Hypericum humifusum).ve svûtl ch listnat ch lesích, spí e v niï ích polohách pomûrnû hojnû roste tfiezalka chlupatá (Hypericum hirsutum). Úporovité (Elatinacae) V Hamersk ch rybnících u Zubfií se vzácnû vyskytuje úpor trojmuïn (Elatine triandra). Osidluje obnaïená dna vypu tûn ch rybníkû. Violka lesní (Viola reichenbachiana) 110