Klimatická změna jako téma školního vzdělávání

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií Klimatická změna jako téma školního vzdělávání Bakalářská práce Autor: Kateřina Kulichová Vedoucí práce: Mgr.Simona Šafaříková, Ph.D. Olomouc 2014

2 Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala sama, a že jsem uvedla veškeré použité zdroje v seznamu literatury. V Olomouci dne podpis:

3 Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí práce Mgr. Simoně Šafaříkové, Ph.D. za vstřícnost a důležité připomínky, které mi poskytla během konzultací. Dále také děkuji své rodině a především svému otci za cenné rady.

4

5

6 Abstrakt: Klimatická změna je jedním z nejzávažnějších globálních problémů, ale přesto ještě stále zůstává v naší zemi kontroverzním tématem. Tato práce se zabývá analýzou učebnic geografie pro gymnázia od dvou nakladatelství. Vyhodnocuje to, v jakém rozsahu se tyto učebnice problematice klimatické změny věnují a reflektují-li hlavní aspekty problematiky tak, jak jsou popsány v odborných zdrojích o klimatické změně, a jsou-li vhodným učebním materiálem pro dosažení očekávaných výstupů a naplnění průřezových témat rámcového vzdělávácího programu pro gymnázia v oblasti klimatické změny. Klíčová slova: klimatická změna, učebnice geografie pro gymnázia, rámcový vzdělávací program Abstract: Climate change is one of the most serious global problems, yet in our country it still remains a controversial topic. This paper analyses geography textbooks for grammar schools from two publishers. It evaluates to what extent the textbooks address the issue of climate change. It also evaluates if the textbooks reflect the main aspects of the issue, as described in expert sources on climate change. It asks if they are appropriate learning materials to achieve the expected outcomes, and to fulfil crosscurricular subjects of the Framework Education Programme for Grammar Schools in the area of climate change. Key words: climate change, geography textbooks for grammar schools, Framework Education Programme

7 Seznam obrázků a tabulek Seznam obrázků Obrázek 1: Interakce probíhající v klimatickém systému Obrázek 2: Schéma skleníkového efektu Obrázek 3: Srovnání v jakém rozsahu se učebnice celkově věnují jednotlivým tématům Seznam tabulek Tabulka 1: Výběr témat pro hodnocení učebnic Tabulka 2: Hodnocení učebnice Zeměpis České republiky Tabulka 3: Hodnocení učebnice Příroda a lidé Země Tabulka 4: Hodnocení učebnice Makroregiony světa Tabulka 5: Hodnocení učebnice Regionální zeměpis světadílů Tabulka 6: Hodnocení učebnice Geografie pro střední školy I Tabulka 7: Hodnocení učebnice Geografie pro střední školy II Tabulka 8: Hodnocení učebnice Geografie pro střední školy III Tabulka 9: Hodnocení učebnice Geografie pro střední školy IV Tabulka 10: Hodnocení obou sad učebnic... 56

8 Seznam zkratek AR4 Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC CH 4 metan CO 2 oxid uhličitý ČR Česká republika EVVO Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta H 2 O vodní pára IPCC Mezivládní panel pro změnu klimatu MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MZV Ministerstvo zahraničních věcí MŽP Ministerstvo životního prostředí OSN Organizace spojených národů N 2 O oxid dusný NČGS Nakladatelství České geografické společnosti, s.r.o. NS GRV Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání NÚV Národní ústav pro vzdělávání NVP Národní program vzdělávání OSN UNEP Program OSN pro životní prostředí ppm částic na jeden milion RVP Rámcové vzdělávací programy RVP G Rámcové vzdělávací programy pro gymnázia SP EVVO ČR Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice SPN SPN pedagogické nakladatelství, a.s. Strategie VUR ČR Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky ŠVP Školní vzdělávací programy UR udržitelný rozvoj ÚIV Ústav pro informace ve vzdělávání WMO Světová meterologická organizace WWF World Wildlife Fund

9 Obsah Úvod Cíl a metodologie Problematika klimatické změny Klima a klimatický systém Změna klimatu Změny klimatu v historii Příčiny změn klimatu Příčiny vyvolané antropogenní činností Skleníkový efekt Skleníkové plyny Vodní pára Oxid uhličitý Metan Oxid dusný Halogenované uhlovodíky Globální oteplování a aktuální změny klimatu Projevy globálního oteplování Možné projevy a dopady změny klimatu v budoucnosti Popisy budoucího klimatu Očekávané projevy změny klimatu Možné dopady změny klimatu Nástroje řešení problémů klimatické změny Mezivládní panel pro změny klimatu Rámcová úmluva OSN o změně klimatu Kjótský protokol Možnosti přizpůsobení a zmírnění Mitigační opatření Adaptační opatření Shrnutí kapitoly... 26

10 2 Současný systém vzdělávání v ČR a vybrané vzdělávací dokumenty Základní charakteristika současného systému vzdělávání Reforma vzdělávacího systému a rámcové vzdělávací programy Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Nedostatky reformy Další dokumenty v oblasti vzdělávání klíčové pro téma klimatické změny Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Metodický pokyn MŠMT k zajištění EVVO Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj ČR Analýza RVP G vzhledem ke vzdělávání o klimatické změně Vybrané očekávané výstupy, které lze vztáhnout ke klimatické změně Zhodnocení vzdělávacích oborů Zhodnocení průřezových témat Shrnutí kapitoly Analýza učebnic geografie pro gymnázia Volba hodnotících kritérií Vybrané tematické okruhy jako hodnotící kritéria Hodnotící škála Výzkumný vzorek Výsledky analýzy učebnic NČGS Výsledky analýzy učebnic SPN Porovnání řad učebnic obou nakladatelství Zahrnutí témat v učebnicích celkově Shrnutí hodnocení učebnic Shrnutí porovnání řad učebnic Závěr Seznam literatury... 60

11 Úvod Klimatická změna je aktuálním tématem, které bylo dlouhou dobu námětem různých sporů a diskuzí. Hlavní neshodou bylo většinou to, jestli je klimatická změna pouze přirozeným procesem, nebo následkem antropogenní činnosti a nebo následkem obojího. Díky vědeckým výzkumům dnes víme, že lidská činnost velkou měrou příspívá ke změně klimatu a tento problém obecně začíná být vnímán jako bezpečnostní riziko celosvětového rozsahu. Klimatická stálost je klíčová pro lidský a hospodářský rozvoj, její narušení tak může mít dopad na jiné globální problémy, jako je chudoba nebo nemoci. Pokud chceme tyto problémy řešit a předcházet jim, je podle mne nesmírně důležité téma klimatické změny neopomíjet ve školní výuce. V budoucnosti se sami pravděpodobně budeme muset změnám klimatu přizpůsobit. Oproti většině ostatních zemí Evropské unie přetrvává v České republice u veřejnosti i velké části politické reprezentace pochybnost o závažnosti tématu klimatické změny, nebo je tomuto tématu přikládána nízká priorita. To potvrzují i výsledky průzkumu veřejného mínění Eurobarometru (2008). Klimatická změna je tak u nás poměrně často zpochybňovaným tématem a zařadit tuto problematiku do českého vzdělávacího systému proto může být kontroverzní. Zčásti se na bagatelizaci problémů životního prostředí může podílet i to, že během komunismu se náplň vyučování takřka vyhýbala problémům životního prostředí a samozřejmě i podpoře občanské angažovanosti a odpovědnosti. I po změně režimu je pro naši společnost často obtížné přijmout zodpovědnost za environmentální problémy. Vzdělávací dokumenty vzniklé v rámci reformy českého školství však jednoznačně vyjadřují potřebu globální environmentální problémy do formálního vzdělávání zahrnovat. Je pro mne tedy zajímavé zjišťovat, v jaké míře je téma klimatických změn obsaženo v současných učebnicích geografie a jsou-li učebnice pro pedagogy vhodným materiálem k výuce o této problematice. 11

12 Cíl a metodologie Cílem této práce je zjistit, jaký vzdělávací obor gymnázií vyššího stupně má největší potenciál pro zahrnutí klimatické změny do učebních materiálů a v jakém rozsahu je tato problematika v učebnicích reflektována. Ve své práci se zaměřuji na učebnice pro vyšší stupeň gymnázia, protože klimatická změna je poměrně náročné téma. Jedná se o globální problém spojený s mnoha komplikovanými procesy, kterým právě žáci gymnázia mohou díky všeobecnému zaměření střední školy dobře porozumnět. Jsem také předsvědčena, že globální problémy by měly být nedílnou součástí vzdělávání na gymnáziích a učebnice by se tak jimi měly zabývat. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola obecně charakterizuje problematiku klimatické změny a vysvětluje důležité souvislosti, jako jsou příčiny klimatické změny, její důsledky a předpoklady budoucího vývoje. Druhá kapitola obsahuje charakteristiku současného systému vzdělávání v České republice, který prošel reformou, a jsou taktéž představeny dokumenty klíčové pro téma klimatické změny v oblasti vzdělávání. V této kapitole je rovněž analyzován Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, a to z toho důvodu, aby mohlo být vyhodnoceno, do jakých vzdělávacích oborů je možné klimatickou změnu zařadit a jaký obor k tomu má největší potenciál. Způsob, jakým je tento dokument analyzován je popsán přímo v dané kapitole. Třetí kapitola je z hlediska předmětu práce nejdůležitější, protože je v ní analyzováno osm učebnic geografie pro gymnázia. Jako hodnotící kritérium jejich obsahu slouží vybrané a odbornou literaturou podložené tématické okruhy a taktéž hodnotící škála. Podrobný popis výběru hodnotících kritérií a postupu při analýze učebnic je popsán na začátku dané kapitoly. Na závěr této části práce je popsán výsledek mého výzkumu. 12

13 1 Problematika klimatické změny 1.1 Klima a klimatický systém Pro pochopení procesů v klimatickém systému, klimatických změn, jejich příčin a důsledků je potřeba nejdříve porozumět termínu klima jako takovému. Klima neboli podnebí je třeba odlišovat od souvisejících termínů počasí a povětrnost. Všechny tyto termíny hodnotí atmosferickou situaci. Počasí je momentálním stavem atmosféry v daném místě. Zahrnuje například teplotu vzduchu, rychlost a směr větru, srážky nebo oblačnost. (Kopecký, Eberle, 2011: 13). Pro dlouhodobější, obvykle několikadenní průběh počasí se někdy používá termín povětrnost. (Vysoudil, 2006: 20). Oproti tomu pojem klima vysvětluje Moldan (2009: 175) takto: Průběh počasí, ačkoliv se může ze dne na den značně lišit, vytváří z pohledu delšího časového období (např. několika desítek let) určitý režim, který je charakteristický pro dané území. Tento režim se nazývá podnebím neboli klimatem. Klima je definováno jako průměrný fyzikální stav atmosféry spolu s jeho proměnlivostí v prostoru i v čase v daném místě nebo v dané oblasti; projevuje se pak charakteristickým počasím pro jednotlivé roční doby v období mnoha let. Existují samozřejmě i další definice pojmu klima, které se však v zásadě neliší (viz Vysoudil, 1997; Pretel, Vácha, 2009). Základními charakteristikami podnebí jsou teplota, její proměnlivost v průběhu roku a režim vodních srážek. Podnebí je podmíněno energetickou bilancí, cirkulací atmosféry, charakterem aktivního zemského povrchu a dnes i člověkem (Kalvanová, Moldan, 1996). Klima je vytvářeno interakcí několika klimatotvorných faktorů astronomických, cirkulačních, antropogenních a geografických 1, které vytvářejí složitý, vzájemně propojený systémem, pro který používáme pojem úplný klimatický systém. 1 astronomické mají svůj původ ve vlastnostech Země, jejím tvaru, sklonu zemské osy, složení atmosféry aj. cirkulační představují přenos a výměnu různých vzduchovách hmot antropogenní představují jak úmyslné, tak neúmyslné zasahování a ovlivňování přirozeného stavu a rovnováhy atmosféry i zemského povrchu člověkem geografické jde o soubor vlivů vlastního geografického prostředí v celé jeho různorodosti (Vysoudil, 1997). 13

14 Ten je tvořen pěti subsystémy atmosférou (ovzduším), hydrosférou (moři a oceány), kryosférou (trvalým ledem a sněhem), litosférou (povrchem pevnin) a biosférou (živou složkou). V úplném klimatickém systému neustále probíhají mnohé procesy a změny, při kterých dochází k výměně hmoty a energie. (Vysoudil, 1997) Obrázek 1: Interakce probíhající v klimatickém systému Zdroj: Převzato od Vysoudil, Změna klimatu Změnou klimatu obecně rozumíme dlouhodobou změnu průměrného stavu klimatu anebo jeho vlastností (tedy změnu, která přetrvává po desítky let či déle), příčinou těchto změn jsou přirozené faktory nebo antropogenní činnost (Kopecký, Eberle, 2011). V Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu 2 se pod změnou klimatu ale rozumí pak už pouze:...taková změna, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené variability klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek. (MZV, 2005: 1) 2 Rámcová úmluva OSN o změně klimatu byla přijata na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce Poskytuje rámec mezinárodním vyjednáváním o možném řešení problémů spojených s probíhající změnou klimatu. (MŽP, 2008) 14

15 1.2.1 Změny klimatu v historii Rámcová úmluva OSN o změně klimatu vznikla koncem minulého století, aby reagovala na zvyšující se emise skleníkových plynů, které jsou příčinou některých klimatických změn. Nicméně je potřeba podotknout, že klimatické změny nejsou ničím novým, klima Země se během své existence neustále mění. Ke klimatickým změnám docházelo v minulosti a budou probíhat i v budoucnosti. Od pleistocénu dochází ke střídání dob ledových (glaciálů) a meziledových (interglaciálů). Doby ledové trvají asi let, doby meziledové pak asi let. Poslední doba ledová skončila asi před lety. (Nováček, 2011) I v rámci doby meziledové, v níž momentálně žijeme, dochází k menším přirozeným anomáliím. Například během posledního tisíciletí lze klimatickou situaci především na severní polokouli rozdělit na tři období: středověké teplé období, kdy došlo k oteplení severní polokoule (Meteocentrum, 2007). období století, pro které bylo charakteristické chladnější klima a rozšiřování ledovců, proto tuto dobu nazýváme tzv. malá doba ledová (Metelka, Tolasz, 2009). nyní jsme svědky období globálního oteplování, kdy se globální teplota Země za posledních 150 let zvýšila o 0,6 0,8 C a z celosvětového hlediska jsou teploty druhé poloviny 20. století vyšší než během středověkého teplého období (Kopecký, Eberle, 2011) Příčiny změn klimatu Klimatický systém je ovlivňován vlivy přírodními nebo způsobenými člověkem. Mezi příčiny změn klimatu přírodního původu řadíme tzv. Milankovićovy cykly, kdy dochází ke změnám orbitální dráhy Země, což ovlivňuje intenzitu a rozložení slunečního záření dopadajícího na Zemi. Tyto změny trvají tisíce let. Dále důležitou roli ve vzniku klimatických změn hrají vlastnosti zemského povrchu rozložení pevnin a oceánů, hustota vegetace a sopečná činnost. (Dušková a kol., 2011) 15

16 Příčiny vyvolané antropogenní činností Působení člověka vede k přeměňování zemského povrchu a chemického i fyzikálního složení atmosféry. Dnes již s vysokou mírou pravděpodobnosti můžeme předpokládat, že i antropogenní činnost ovlivňuje zásadním způsobem globální klima. Nárůst populace, průmyslové výroby a technologický rozvoj mění ráz krajiny a vede tak k odlesňování, intenzivnímu zemědělství a ke zvýšené poptávce po všech typech zdrojů, především fosilních paliv. Všem těmto aktivitám je příčítáno, že se podílejí na emisích skleníkových plynů, jejichž koncentrace v ovzduší stoupá. Skleníkové plyny způsobují skleníkový efekt a jejich stoupající koncentrace jej zesiluje a vede k oteplování. (Smrž a kol., 2012) 1.3 Skleníkový efekt Skleníkový efekt je důležitým pojmem v problematice změny klimatu. Je to proces, díky kterému zůstává část sluneční energie v atmosféře a dochází tak k udržování teploty na naší planetě. Sluneční záření dopadá na zemskou atmosféru, při průchodu atmosférou je část absorbována atmosferickými plyny, oblaky a aerosolem a část elektromagnetického záření je pak pohlcována nebo odrážena zemským povrchem. Ovšem pevniny, oceány i atmosféra vyzařují zpět tepelné infračervené záření o větších vlnových délkách. Zemská atmosféra sice dobře propouští světelné sluneční záření, je však méně průchodná pro záření vyzářené zemským povrchem, proto bývá často srovnávána se skleníkem. Velká část záření povrchu je absorbována skleníkovými plyny, které zabraňují okamžitému úniku tepla zpět do vesmíru. (Barros, 2004) Přítomnost skleníkových plynů v atmosféře působí oteplení o 33 C, bez něj by zemská teplota byla -18 C, v průměru je však aktuálně 15 C, přítomnost skleníkových plynů v atmosféře je tedy nutná k životu (Moldan, 2009). 16

17 Obrázek 2: Schéma skleníkového efektu Zdroj: Převzato z oficiálních stránek MŽP určených dětem, Skleníkové plyny Skleníkové plyny jsou takové plyny, které pohlcují infračervené záření. Z přirozených přírodních procesů se do ovzduší dostávají především vodní pára (H 2 O), oxid uhličitý (CO 2 ), metan (CH 4 ) a oxid dusný (N 2 O). V důsledku hospodaření člověka se pak zvyšuje koncentrace zejména oxidu uhličitého, metanu, ozónu, oxidu dusného, fluorovaných uhlovodíků (HFC a PFC), fluoridu sírového, tvrdých a měkkých freonů (CFC a HCFC), halonů atd. Nárůst jejich objemu v atmosféře začal až s průmyslovou revolucí, proto můžeme předpokládat, že lidé změnili jejich koncentraci. (Kopecký, Eberle, 2011) Vodní pára Vodní pára vzniká vypařováním vodních ploch na Zemi, její cirkulaci reguluje teplota, která má vliv na srážení a mrznutí vody. Podíl tohoto plynu na skleníkovém efektu je % a je tak hlavním skleníkovým plynem. I přesto, že zůstává v atmosféře pouze několik dní a její výskyt není přímo ovlivněn lidskou činností, velmi významně přispívá k zintenzivnění změny klimatu, protože čím je teplejší vzduch, tím vyšší je i výpar a tím se díky pozitivní zpětné vazbě zvyšuje její koncentrace v atmosféře. (Evropská komise, 2011) 17

18 Oxid uhličitý Oxid uhličitý je nejdůležitější skleníkový plyn produkovaný lidskou činností, ale je též přirozenou součástí atmosféry a uhlíkového cyklu, v rámci kterého dochází k výměně uhlíku mezi atmosférou, rostlinami, živočichy, půdou a oceány. Ze vzduchu CO 2 čerpají rostliny při fotosyntéze nebo je pohlcován mořskou hladinou. Uhlík je také uložen v tkáních všech organismů. Zpět do atmosféry se uhlík uvolňuje respirací živočichů a rostlin nebo rozkladem jejich těl a vulkanickou erupcí. Do této bilance zasahuje a uhlík produkuje člověk spalováním fosilních paliv, odlesňováním nebo změnou využívání půdy. (Greenpeace, 2006) Koncentrace CO 2 v atmosféře od roku 1850 výrazně stoupla, od té doby jsme uvolnili již 100 miliard tun uhlíku a přesáhli tak přirozenou hranici CO 2 v atmosféře, která je 280 ppm 3 (Nováček, 2011). Podle měření IPCC 4 z roku 2011 je v atmosféře již 391 ppm. V letech se jeho roční emise zvýšily přibližně o 80 %. Životnost oxidu uhličitého se odhaduje od sta do sto padesáti let a jeho podíl na skleníkovém efektu se odhaduje na 9 26 %. (Kopecký, Eberle, 2011) Metan Metan se uvolňuje z různých přírodních i antropogenních zdrojů. K uvolňování metanu dochází většinou v případě, že se rozkládá organický odpad bez dostatečného přístupu kyslíku. Přírodními zdroji metanu jsou především mokřiny, termiti a oceány. Mezi antropogenní zdroje, na které připadá % celkové emise metanu, patří těžba a zpracování fosilních paliv, chov dobytka, pěstování rýže, spalování biomasy a skládky. (US Environmental Protection Agency, 2013) V atmosféře metan přetrvává zhruba 12 let, na skleníkovém efektu se podílí 4 9 %, ale zachycuje tepelné záření více než například oxid uhličitý. (Kopecký, Eberle, 2011) Oxid dusný V atmosféře se oxid dusný vyskytuje v malém množství, má ale dlouhou dobu života asi let a jeho koncentrace roste o 0,3 % ročně. Přirozeně se uvolňuje 3 ppm parts per milion, je výraz pro jednu miliontinu celku (Nováček, 2011). 4 IPCC Intergovernmental Panel on Climate Change, česky Mezivládní panel pro změnu klimatu je vědecko-technický orgán, který vyhodnocuje problematiku globálního oteplování a poskytuje v této oblasti relevantní informace (IPCC, 2014). 18

19 z oceánů, deštných pralesů a vypouštějí ho i bakterie v půdě. Antropogenním zdrojem oxidu dusného je především spalování fosilních paliv a biomasy, silniční doprava a používání dusíkatých hnojiv. Tento plyn se podílí asi 6 % na skleníkovém efektu. (Havel, 2010) Halogenované uhlovodíky Sem řadíme například chlorofluorouhlovodíky (známé také pod názvem freony) a fluoruhlovodíky. Tyto plyny se nevyskytují v atmosféře přirozeně, jsou důsledkem lidské činnosti. Kromě podílu na zesilování skleníkového efektu přispívají také k ničení ozonosféry. Halogenové uhlovodíky jsou využíváné k chlazení, mrazení, v klimatizacích, v aerosolových rozprašovačích, rozpouštědlech nebo v elektronickém průmyslu. (Kalvová, Moldan, 1996) 1.4 Globální oteplování a aktuální změny klimatu Bez přirozeného skleníkového efektu by na Zemi pro život neexistovaly přijatelné podmínky. Dnes jsme ale svědky jeho zesilování, způsobeného nárůstem koncentrace skleníkových plynů v atmosféře v důsledku lidské činnosti. Celosvětové emise skleníkových plynů způsobené lidskou činností se od předindustriální éry zvýšily, v období let vzrostly o 70 %. Globální koncentrace oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného z období, kdy ještě nebyla prováděna žádná měření, lze pak určit z ledových vrtných jader. (IPCC, 2008) Zesilování skleníkového efektu atmosféry vede ke zvyšování teploty Země a narušování klimatické stability. Je hlavní příčinou globálního oteplování, které bude zřejmě doprovázeno různými komplikovanými klimatickými změnami, které se týkají regionálních teplot a srážek nebo vzdušného a mořského proudění Projevy globálního oteplování Globální oteplování se projevuje růstem průměrné teploty klimatického systému globální teplota Země se za posledních 100 let zvýšila o 0,8 C. Oteplování klimatického systému dnes například dokazuje zvýšená teplota vzduchu a hladiny moří a všeobecné tání ledovců. Jeho důsledkem bude s velkou pravděpodobností častější výskyt extrémního počasí (bouře, silné srážky, období veder, období sucha) tedy nejen 19

20 samotné globální oteplování (zvyšování průměrné teploty Země), ale celková výrazná změna klimatu s mnoha různými dílčími projevy. (Barros, 2004) Spolehlivé a podrobné informace o průběhu změny klimatu podávají zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC Intergovernmental Panel on Climate Change), zřízeného Programem OSN pro životní prostředí (OSN UNEP) a Světovou meterologickou organizací (WMO) v roce Tento panel, kromě řady technických a speciálních zpráv týkajících se klíčových problémů změny klimatu, vydává především hodnotící zprávy, ve kterých popisuje pozorované klimatické změny. (MŽP, 2008) Podle čtvrté hodnotící zprávy IPCC (2008) můžeme pozorovat již tyto změny klimatu: Období let bylo 11 let nejteplejších od doby přístrojových měření tedy od roku Nováček (2011) navíc doplňuje, že prodloužíme-li řadu sledování až do roku 2009, bylo nejteplejších let dokonce již léta (tedy poslední uzavřená dekáda hodnocená v této zprávě) byla tehdy nejteplejší zaznamenaná dekáda, ve třetím tisíciletí se očekává ještě větší růst teploty (což dokládá 1. část páté hodnotící zprávy IPCC). Tendence oteplování není na všech místech planety stejná, mnohem větší oteplení bylo zaznamenáno ve vyšších zeměpisných šířkách a teplota nad kontinenty se zvyšovala více než nad oceány. V období se globální hladina moře zvyšovala průměrnou rychlostí o 1,8 mm za rok. Od roku 2003 dokonce o 3,1 mm za rok. K tomu přispívá tání ledovců a sněhové pokrývky. Oceány také zvětšují svůj objem díky termální rozpínavosti. Průměrná hladina moře se během 20. století zvedla o 10 až 15 cm (Barros, 2004). Dochází také k ubývání objemu sněhu, ledovců, ledových příkrovů a mořského ledu. Díky měření víme, že od roku 1978 se průměrná roční plocha mořského ledu zmenšovala o 2,7 % za desetiletí. A ledovce tají stále rychleji. Dále pozorujeme ústup horských ledovců, stejně tak jako zmenšení sněhové pokrývky a tloušťky permafrostu. S nárůstem teploty se zvyšuje výpar a následně i srážkový úhrn. Mění se také rozložení srážek. Ve východních částech Severní a Jižní Ameriky, v severní Evropě a v severní a střední Asii se množství srážek zvýšilo, zatímco jiné oblasti (oblasti Sahelu, Středozemního moře, jižní Afriky) zaznamenaly jejich pokles. 20

21 Dalším projevem klimatické změny je patrně zvýšená aktivita intenzivních tropických cyklón od roku 1970 v severním Atlantiku, dost možná i v jiných místech, k tomu už však chybí spolehlivá data. Velmi pravděpodobně se snížil počet chladných dnů, chladných nocí a mrazů, přitom byl zaznamenán četnější výskyt horkých dnů, horkých nocí a vln veder. Globálním oteplováním se zvyšují nižší teploty, takže noční teploty rostou výrazněji než teploty ve dne. (IPCC, 2008) V září 2013 byla vydána i první část páté hodnotící zprávy IPCC, ve které vědci hodnotí s 95% pravděpodobností, že za většinu probíhající klimatické změny mohou lidé. Tato zpráva rozšiřuje poznatky čtvrté hodnotící zprávy a upřesňuje nebo dodává nové údaje z měření a pozorování v prvním desetiletí 21. století, které bylo nejteplejším od roku Dodává také, že v roce 2011 se atmosférické koncentrace skleníkových plynů zvýšily, a to na 391 ppm. Závěry této části zprávy se nijak významně neliší od předchozích hodnotících zpráv na základě delší časové řady sledování potvrzuje předpoklady z předchozích zpráv. (Cubash a kol., 2013) Možné projevy a dopady změny klimatu v budoucnosti Popisy budoucího klimatu Jak se budou klimatické změny vyvíjet v budoucnosti, závisí na mnoha společenských faktorech, jako je například demografický, technologický, politický a ekonomický vývoj. Budoucí scénáře můžeme jen odhadovat, neznáme totiž přesně všechny fyzikální procesy a zpětné vazby v atmosféře, ani další vývoj společnosti. Nejvhodnější metodou je sestavování globálních klimatických modelů, které přibližně reprezentují klimatický systém Země a berou v úvahu antropogenní vlivy. Ty vyhotovuje například IPCC, Světová meteorologická organizace nebo NASA. Globální klimatické modely jsou základním zdrojem informací k vytváření klimatických scénářů. Klimatické scénáře podávají pravděpodobné vyjádření stavu budoucího klimatu při zahrnutí předpokládaných důsledků antropogenních vlivů. (Pretel, Vácha, 2003) Značná nejistota scénářů plyne z těžko odhadnutelného nárůstu emisí skleníkových plynů. Nicméně, jak tvrdí IPCC, i podle nejoptimističtějších scénářů bude 21

22 s velmi vysokou pravděpodobností nejméně po další dvě desetiletí pokračovat vývoj po stejných trajektoriích jako v posledních desetiletích, včetně zrychlování již pozorovaných trendů. (IPCC, 2008) Podle zvláštní zprávy IPCC o emisních scénářích bude zásadním problémem pro klima zvyšování emisí skleníkových plynů, v období let se odhaduje vzrůst globálních emisí skleníkových plynů o %. I kdyby se koncentrace všech skleníkových plynů a aerosolů udržovaly konstantní na úrovních roku 2000, dalo by se v každém desetiletí očekávat další oteplení o cca 0,1 C. (IPCC, 2008: 7) Očekávané projevy změny klimatu Očekávanými projevy změny klimatu jsou (IPCC, 2008): nárůst teploty, především na pevninách a ve většině vyšších severních zeměpisných šířkách, více horkých dnů a nocí a méně chladných dnů a nocí; změny atmosférické cirkulace; častější frekvence vln veder; častější výskyt silných náhlých srážek; vyšší aktivita tropických bouří; nepravidelný nástup ročních období Možné dopady změny klimatu Výše uvedené projevy budou mít mnoho dopadů na život na Zemi, ovlivněna bude zemědělská produkce, ekosystémy, vodohospodářství, lidské zdraví, společnost, průmysl i další odvětví lidské činnosti. V zemědělství se zřejmě přesunou oblasti zemědělské produkce očekává se, že bude vyšší úroda v chladnějších oblastech, zatímco níže položené oblasti budou méně produktivní. V důsledku vyšších srážkových úhrnů hrozí silnější eroze a podmáčení půdy. Kromě degrace půd budou pravděpodobně častěji poškozovány plodiny v důsledku četnějších extrémních projevů počasí. (Moldan, 2009). Ekosystémy budou velmi pravděpodobně vystavovány nebezpečím, jako jsou rozsáhlé požáry nebo ústup ledovců. To bude spojeno se zvýšenou migrací rostlinných 22

23 a živočišných druhů do vyšších poloh a zeměpisných šířek. Pobřežní ekosystémy a ekosystémy arktických oblastí jsou vůči klimatickým změnám nejzranitelnější. Obecně při zvýšení globální teploty o 1,5 2,5 C hrozí vymření % druhů rostlin a živočichů. (Nováček, 2011) Obrovský dopad bude mít globální oteplování na hydrosféru a kryosféru Země. Klimatické modely naznačují, že výpar a atmosférické srážky budou v globálním průměru vzrůstat. Množství srážek bude přibývat ve vyšších zeměpisných šířkách a vlhkých tropech. V některých konkrétních oblastech může být ale tendence odlišná v suchých a polosuchých oblastech středních zeměpisných šířek budou srážkové úhrny spíše klesat. Patrně se bude s postupným táním horských a pevninských ledovců snižovat dostupnost vody v řekách, pro které jsou ledovce hlavním zdrojem vody. Na severní polokouli se bude snižovat rozloha sněhové pokrývky horských a mořských ledovců. Zvyšování teploty vzduchu ohrožuje největší pevninské ledovce grónský a antarktický. Roztátím části antarktického ledovce (tj. západoantarktický ledovec) nebo grónského ledovce by se zvýšila hladina světového oceánu o 5 7 metrů. Dále se očekává, že se pravděpodobně budou zvětšovat plochy zasažené suchem a v jiných oblastech bude docházet k častějším záplavám. (Metelka, Tolasz, 2009) V souvislosti se změnou klimatu můžeme očekávat zátěž pro lidské zdraví. Častější a intenzivnější vlny veder, záplav a období sucha mohou zvýšit nemocnost a úmrtnost. Naopak se pravděpodobně sníží úmrtnost související s mrazem. Budeme vystaveni šíření nakažlivých chorob. Následkem změn hydrologického cyklu mohou být v konkrétních oblastech lidé ohroženi podvýživou a zdravotními problémy s ní spojenými, průjmovými onemocněními, infekčními, kožními a dalšími chorobami. Předpokládané extrémní projevy počasí zřejmě vystaví lidstvo větší námaze a stresu, což snižuje imunitu. (Moldan, 2009) Společnost se patrně bude muset vypořádat i s dalšími následky. Vzestup hladiny oceánů, nedostatek pitné vody a častější tropické cyklóny mohou bezprostředně ohrozit miliony obyvatel a způsobit tak jejich migraci. Negativně ovlivněny budou i odvětví jako doprava, energetika, pojišťovnictví a turistika. (Barros, 2004). 23

24 1.4.3 Nástroje řešení problémů klimatické změny Mezivládní panel pro změny klimatu Tento nezávislý vědecko-technický orgán (anglicky IPCC Interngovernmetal Panel on Climate Change) byl zřízen Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a Světovou meterologickou organizací (WMO) v roce 1988 za účelem vyhodnocování problematiky globálního oteplování a poskytování relevantních vědeckých informací o aktuálním stavu klimatické změny a jejích možných dopadech. V rámci panelu fungují tři specializované pracovní skupiny. První skupina se zabývá vědeckými poznatky o klimatických změnách, druhá jejich dopady a adaptací na ně a třetí skupina se zabývá zmírněním dopadu klimatických změn. IPCC pravidelně každých 5 6 let vydává tzv. hodnotící zprávy, ve kterých jsou shrnuty výsledky práce těchto skupin. V roce 1990 byla publikována první hodnotící zpráva, která byla východiskem pro ustanovení Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. (IPCC, 2014) Rámcová úmluva OSN o změně klimatu Tento dokument, kladoucí požadavky na stabilizaci emisí skleníkových plynů, byl přijat na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992 (MŽP, 2008). Úmluva poskytuje rámec mezinárodním vyjednáváním o možném řešení problémů spojených s probíhající změnou klimatu, tato vyjednávání zahrnují problematiku snižování emisí skleníkových plynů, vyrovnávání se s negativními dopady změny klimatu i finanční a technologickou podporu rozvojovým zemím. (MŽP, 2008: 1) Kjótský protokol Kjótský protokol, sjednaný v roce 1997, je protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, jehož podpisem se strany zavazují ke snížení emisí skleníkových plynů o 5,2 % do roku Pro platnost protokolu byly určeny dvě podmínky, které musely být splněny; protokol musí být ratifikován alespoň 55 státy a ratifikován tolika státy Dodatku I (tedy průmyslově vyspělými zeměmi), aby jejich podíl na emisích všech států Dodatku I činil v roce 1990 alespoň 55 %. (Nováček, 2001) Celkové globální emise se však nedaří snížit, k protokolu se totiž nepřipojily Spojené státy americké a též nejsou vyžadována žádná zmírňující opatření od 24

25 rozvojových států jako je i Čína, Indie, Brazílie. Některé firmy z vyspělých zemí se tedy mohou vyhýbat regulaci skleníkových plynů tak, že přesunou svou výrobu do rozvojových zemí. (Moldan, 2009) Možnosti přizpůsobení a zmírnění Je nutné, abychom se snažili zmírnit dopady klimatických změn a zároveň se postupně přizpůsobili možným důsledkům. Proto IPCC předkládá příklady mitigačních (zmírňujících) a adaptačních opatření. Pomocí technologií, vhodných reforem a integrovaného plánování bychom emise skleníkových plynů mohli snížit, aniž by musely být radikálně omezeny naše činnosti, a byli bychom schopni reagovat na dopady klimatické změny. (Barros, 2004) Mitigační opatření Mitigační opatření musí být zaměřená na procesy, při nichž emise skleníkových plynů vznikají. K jejich omezení můžeme přijmout opatření v mnoha sektorech. Důležité je přejít ke způsobům, které budou produkovat méně skleníkových plynů. Mitigačního účinku lze dosáhnout například úsporami energií a nahrazením energie získané z fosilních paliv energií získanou z obnovitelných zdrojů (jako je například energie hydroelektrická, solární, větrná, geotermální), případně energií jadernou. Dalšími nástroji může být častější využívání organických hnojiv na úkor průmyslových, zavedení kvalitnějších metod pěstování plodin (zejména rýže), omezení odlesňování, upřednostňování železniční a nemotorizované dopravy, zlepšení izolace budov, rekuperace tepla a elektřiny, recyklace materiálů, změna vzorců spotřeby atd. (IPCC, 2008) Existují i metody sloužící k pohlcování uhlíku toho lze např. dosáhnout minimální orbou půdy nebo zalesňováním. Půda a biomasa v lesích totiž slouží jako medium pro ukládání uhlíku. (Barros, 2004) Adaptační opatření Očekávané důsledky klimatické změny zdůrazňují nutnost provádět adaptační opatření a snížit tak zranitelnost důležitých sektorů.ve vodním hospodářství se doporučuje častější využívání dešťové vody, recyklace vody a snížení nároků na spotřebu vody. V zemědělství je potřeba volit vhodné druhy pěstovaných plodin a zvířat a nové postupy, které zajistí stabilitu a úrodnost půdy. Pro ochranu lidského zdraví je 25

26 nutné posílit a zkvalitnit zdravotnické služby, zlepšit hygienu, zajistit bezpečnější prostředí (zajistit klimatizovaná místa, rekreační zóny, omezit výskyt škůdců), zkvalitnit varovné systémy, informovanost apod. (Pretel, Vácha, 2003) 1.5 Shrnutí kapitoly Jak přesně vývoj a dopad klimatických změn bude pokračovat v budoucnosti lze pouze odhadovat. Je tedy klíčové, aby společnost kladla důraz na udržitelný rozvoj a nasadila všechny prostředky a schopnosti k tomu, abychom globální oteplování klimatu omezili a přizpůsobili se mu. Ke zmírňování změny klimatu ve všech sektorech může přispět i změna životního stylu a zvyklostí, a toho dosáhneme nejlépe investicemi do vzdělání. Avšak podle statistik Eurobarometru (2008) je v České republice změně klimatu věnována stále malá pozornost. V roce 2008 považovalo jen 45 % Čechů oteplování za hrozbu životního prostředí. Podle průzkumu to může být výsledek špatné informovanosti jen 37 % Čechů potvrdilo, že má dostatek informací k problematice globálního oteplování. 26

27 2 Současný systém vzdělávání v ČR a vybrané vzdělávací dokumenty Cílem této kapitoly je zjistit, jestli je podle současného vzdělávacího systému a vzdělávacích dokumentů možné a žádoucí zahrnovat problematiku klimatické změny do školního vzdělávání, kde ve výuce je k tomu nejvhodnější prostor a zda pro začlenění tématu klimatická změna vyplývají nějaké zásady a doporučení. 2.1 Základní charakteristika současného systému vzdělávání Hlavním legislativním základem současného systému školního vzdělávání v České republice je zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, který byl opakovaně novelizován a který se zabývá definováním základních pojmů, cílů a úrovní vzdělávání, školským rejstříkem, financováním školství apod. (Školský zákon, 2004) Mimo jiné mezi obecné cíle vzdělávání zařazuje také získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví. (Školský zákon, 2004: 10262). Ideovým pilířem současného českého školství je Národní program rozvoje vzdělávání ve školství tzv. Bílá kniha schválená 7. února Bílá kniha má být směrodatná pro vývoj vzdělávání. Tento dokument rozvádí cíle, obsah a prostředky vzdělávání a vymezuje jeho hlavní oblasti (MŠMT, 2001). Bílá kniha také zmiňuje, že mimo jiné je potřeba klást důraz na podporu výchovy k ochraně životního prostředí během středoškolského vzdělávání. Dále vyjadřuje reformu, kterou systém českého školství prošel po pádu komunistického režimu a během 90. let, a její principy. Bílá kniha je poměrně obecným dokumentem, ale navázal na ni systém kurikulárních dokumentů (rámcové a školní vzdělávací programy) a podrobnější vzdělávací strategie viz následující kapitoly. 5 Někdy též nazýváno Národní program vzdělávání. 27

28 2.2 Reforma vzdělávacího systému a rámcové vzdělávací programy Několik desítek let v našem školství byly jednotné striktní osnovy. Učitelé byli navyklí učit přesně podle jednotných sad učebnic. Byl detailně popsaný výčet znalostí, které žáci mají mít za určité období (MŠMT, 2009). Změna tohoto systému probíhala celá devadesátá léta. Její ideou je změna požadovaných cílů vzdělávání ty se mají zaměřit více na rozvoj klíčových kompetencí 6 než na encyklopedické vzdělání (Zeman, 2006). Reforma vychází z potřeby posilovat roli vzdělávání jako jednoho ze zásadních nástrojů zvyšování konkurenceschopnosti země a záruky ekonomicky, sociálně, environmentálně i kulturně udržitelného rozvoje. (MŠMT, 2007: 5) Roku 2005 pak školský zákon změnil strukturu učebních dokumentů zavedl se dvouúrovňový systém kurikulárních dokumentů. To znamená, že vzdělávání se realizuje podle centrálně schvalovaných rámcových vzdělávacích programů a školních vzdělávacích programů, které si vytváří školy (MŠMT, 2009). Národní program vzdělávání (dále jen NPV) a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP) tvoří státní úroveň. NPV formuluje vzdělávání jako celek. RVP vycházejí z koncepce celoživotního učení a jsou závaznými národními rámci pro každý stupeň vzdělávání. Tyto rámce stanovují, čeho mají absolventi dosáhnout. Jsou tedy orientovány především na výstupy žáků a na jejich schopnosti pracovat s vědomostmi a dovednostmi v praktickém životě. V každém RVP jsou vyhrazeny jednak vzdělávací oblasti dále členěné na vzdělávací obory a průřezová témata. Ta jsou povinnou součástí vzdělávání. Průřezová témata umožňují propojování vzdělávacích oblastí a oborů, rozšiřují vzdělávání o aktuální problémy současného světa a kromě získání nových vědomostí se také soustředí na rozvoj postojů a hodnot žáků. Každé průřezové téma je rozděleno na několik tematických okruhů, všechna průřezová témata i jejich tematické okruhy musí být zařazeny do výuky (Balada a kol., 2007). 6 Klíčové kompetence představují soubor vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a budoucí uplatnění v životě. (Balada a kol., 2007). 28

29 Je ponecháno na školách a jejich učitelích, jakým způsobem výstupů stanovených RVP dosáhnou a jakým způsobem naplní průřezová témata a jejich tematické okruhy. Na základě RVP a platné legislativy mají povinnost vytvářet školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP). Díky ŠVP dostávají školy prostor na realizaci vlastních osnov. Je tedy na každé škole, jak přesně budou vyučovat průřezová témata. Ta mohou být součástí vyučovacích předmětů, nebo jim může být věnovaný samostatný předmět, projekt nebo kurz a tyto formy lze samozřejmě propojovat. Za přípravu a realizaci ŠVP odpovídá ředitel. (Školský zákon, 2004) Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (dále jen RVP G) je zpracován Výzkumným ústavem pedagogickým (dnes Národní ústav pro vzdělávání) a je určen pro vzdělávání na čtyřletých gymnáziích a na vyšším stupni víceletých gymnázií. Výuka podle RVP G začala ve školním roce 2009/2010 v prvních ročnících (NÚV, 2012). Díky RVP G by absolventi gymnázií měli získat nejen znalosti, ale i rozvíjet dovednosti, postoje a hodnoty, které jsou důležitým předpokladem pro klíčové kompetence. RVP G obsah vzdělávání rozvrhl do vzdělávacích oblastí. Do každé z ní jsou zahrnuty spolu související vzdělávací obory. V tomto dokumentu je určeno 8 oblastí jazyk a jazyková komunikace, matematika a její aplikace, člověk a příroda, člověk a společnost, člověk a svět práce, umění a kultura, člověk a zdraví, informatika a informační a komunikační technologie. Každá vzdělávací oblast je charakterizována a popisuje, co má být ve výuce umožněno, jaké jsou její cíle a stanovuje ke každému vzdělávacímu oboru závaznný vzdělávací obsah očekávané výstupy aučivo. RVP G také obsahuje průřezová témata. Každé průřezové téma je charakterizováno, je popsán jeho přínos pro žáka v oblasti postojů, hodnot, vědomostí, dovedností a schopností. Dále jsou stanoveny jeho tematické okruhy, jejichž doporučený obsah je podrobněji popsán. Všechny tematické okruhy musí být zahrnuty do výuky, nicméně jejich zpracování a rozsah záleží jen na škole. RVP G vyčlenilo 5 průřezových témat pro gymnázia. Těmi jsou: osobnostní a sociální výchova, 29

30 výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, multikulturní výchova, environmentální výchova a mediální výchova. (Balada a kol., 2007) Nedostatky reformy Je nutné podotknout, že přijetí této reformy bylo rozporuplné. Názory se rozcházejí, zatímco si někteří myslí, že je důležité vyčlenit prostor pro iniciativu školy a učitele, jiní prosazují nastavení pevnějších standardů, než jsou očekávané výstupy formulované v RVP. Mnoho škol a učitelů nebylo na změny a vlastní odpovědnost za tvorbu kurikula připraveno a ocitlo se v nejisté situaci. Veřejnost byla o reformě informována zanedbatelně. (Zeman, 2006) Ověřování, zda jsou skutečně naplňovány očekávané výstupy, je pro učitele často obtížné a není systematicky prováděno, respektive se redukuje na tradiční ověřování znalostí, nikoli dovedností a zejména postojů, které jsou důležitým předpokladem utváření klíčových kompetencí. Dalším problémem je, že tato reforma skýtá možnost splnit průřezová témata jen zcela formálně na rozdíl od vzdělávacích oblastí a oborů zde totiž nejsou formulovány očekávané výstupy. 7 Zahrnutí průřezových témat stačí stručně popsat v ŠVP, který sice posuzuje Česká školní inspekce, ovšem jestli a jak kvalitně jsou témata vyučována v reálné výuce, se zjišťuje jen obtížně. (Česká školní inspekce, 2012) 2.3 Další dokumenty v oblasti vzdělávání klíčové pro téma klimatické změny S reformou vznikly nové strategické vzdělávací dokumenty, jejichž cílem je pokrýt ty oblasti vzdělávání, které jsou nové a informovanost o nich je stálé nízká. Z těchto dokumentů jsou vybrány ty, ze kterých (alespoň implicitně) vyplývá, že téma klimatické změny by mělo být zařazeno (nejen) do formálního vzdělávání. Některé dokumenty časově předcházely vzniku RVP a částečně se do nich prolnuly, především pak do průřezových témat. V této kapitole jsou dokumenty pouze stručně popsané, práce se zaměřuje především na ty části dokumentů, které se věnují 7 Dodatečně byl vytvořen jen nezávazný metodický materiál zahrnující doporučené očekávané výstupy průřezových témat (Pastorová, Doporučené očekávané výstupy, 2011). 30

31 formálnímu vzdělávání nebo oblastem, do kterých spadá problematika klimatické změny Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Jako základní vládní strategický dokument, který má zajišťovat dlouhodobý rozvoj environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále jen EVVO) v České republice, byl v říjnu 2000 přijat Státní program EVVO v České republice (dále jen SP EVVO ČR) (MŽP, 2000). Tento dokument vysvětluje nezbytné termíny k dané problematice, jako jsou EVVO, udržitelný rozvoj, informování veřejnosti a ochrana životního prostředí. Dále charakterizuje současný stav EVVO u nás. Důležitou poznámkou je, že česká společnost není dobře informována o principech udržitelného rozvoje a není tak dostatečně připravena na jejich využívání v praxi, a to i přesto, že jsou již několik let prováděny nejrůznější kroky ke zlepšení podmínek EVVO. Ve školství pak hlavní problém představuje:...propojení rozptýlených poznatků a utváření integrovaného pohledu na problematiku. (MŽP, 2000: 8) a také nepřipravenost většiny pedagogických pracovníků. Dále dokument popisuje cíle environmentální výchovy: Strategickým cílem SP EVVO ČR je praktické uplatňovaní principů (trvale) udržitelného rozvoje v celé výchovně vzdělávací struktuře společnosti. (MŽP, 2000: 9) Cílem je tedy odpovědnější jednání celé společnosti vůči životnímu prostředí. Aby se mohl vybudovat komplexní fungující systém EVVO v ČR, je potřeba zabezpečit odpovědnost za realizaci EVVO ve státní správě, zavést environmentální aspekty do vzdělávání, podporovat environmentálně zaměřené programy a aktivity, zajistit přístup informací o životním prostředí a zajistit potřebné finanční prostředky. Dokument se kromě jiného také zaměřuje na oblast formálního vzdělávání. Cílem EVVO je taktéž výchova dětí a mládeže k odpovědnému zacházení a úctě k životnímu prostředí. EVVO by tak měla být nedílnou součástí všeobecného vzdělávání. 31

32 2.3.2 Metodický pokyn MŠMT k zajištění EVVO Důležitým dokumentem je taktéž Metodický pokyn MŠMT k zajištění EVVO, vydaný poprvé v roce 2001 a novelizován v roce 2008 (MŠMT, 2008). Metodický pokyn zdůrazňuje důležitost EVVO, vymezuje klíčové pojmy a poskytuje důležité instrukce k realizaci EVVO na školách. Významnou roli však sehrál především v tom, že díky němu na mnoha školách byli oficiálně ustanoveni koordinátoři EVVO a školní programy EVVO, ve kterých se klimatická změna může objevovat. (MŠMT, 2008) Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání Je nutné, aby žáci porozuměli současnému dění ve světě, protože lidská činnost přispěla ke vzniku mnoha globálních problémů, jako je i oteplování klimatu. Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání pro období (dále jen NS GRV) je základem pro vzdělávání o globálních problémech. Globální rozvojové vzdělávání (GRV) je celoživotní vzdělávací proces, který přispívá k pochopení rozdílů a podobností mezi životy lidí v rozvojových a rozvinutých zemích a usnadňuje porozumění ekonomickým, sociálním, politickým, environmentálním a kulturním procesům, které je ovlivňují. Rozvíjí dovednosti a podporuje vytváření hodnot a postojů tak, aby lidé byli schopni a ochotni aktivně se podílet na řešení lokálních a globálních problémů. (MZV, 2011: 5) GRV má také vést k uvědomění si environmentálních problémů a jejich příčin a důsledků. Pracuje i s tématy, která mohou souviset s klimatickou změnou. Je to například environmentální propojenost světa nebo udržitelný rozvoj. V rámci průřezových témat se může GRV prolnout zejména do Environmentální výchovy, Multikulturní výchovy a Výchovy k myšlení v evropských a globálních souvislostech. (Malířová, nedatováno) Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj ČR Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (dále jen VUR) se týká všech důležitých oblastí, které souvisejí s klimatickou změnou. VUR propojuje aspekty rozvoje, životního prostředí i globálních souvislostí. 32

33 Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (dále jen Strategie VUR ČR) pro období je prvním dokumentem, který byl pro rozvoj VUR v ČR vytvořen. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj by mělo jedince podněcovat k odpovědnému a udržitelnému chování. (MŠMT, 2008) Témata udržitelného rozvoje (dále jen UR) se výrazně překrývají s EVVO, přesto je mezi EVVO a VUR jistý rozdíl v zaměření: VUR je prioritně zaměřeno na vzájemnou interakci a souvislosti mezi ekonomickými, sociálními, environmentálními a právními aspekty rozvoje. (MŠMT, 2008: 2) Byla vypracována klíčová témata, kterými se pro dané období má VUR zabývat. Pro výuku o klimatické změně jsou podstatná především témata, jako: vzdělávání v oblasti energetických zdrojů, alternativy a úspory, postavení člověka jakožto součásti přírody a vztah k ní a zdravé životní prostředí a jeho ochrana. Pro střední vzdělávání je téma UR zahrnuto v RVP především v průřezových tématech, žák má být schopen jejich pomocí uplatňovat zásady UR v praktickém životě. V příloze dokumentu je také analýza stavu a podmínek VUR v ČR (k dubnu 2008), kde je zmíněno několik nedostatků. V souvislosti s touto prací je důležitý obzvláště poznatek, že tématu VUR je v současném vzdělávacím systému přiřazována nízká priorita (MŠMT, 2008). 2.4 Analýza RVP G vzhledem ke vzdělávání o klimatické změně Cílem této kapitoly je analyzovat RVP G a zjistit, jaký vzdělávací obor má největší potenciál pro zahrnutí tématu klimatické změny do své výuky. Podle tohoto výsledku jsou pak následně zvoleny k analýze učebnice tohoto tematického okruhu. Tento dokument byl důkladně prostudován a bylo zjištěno, ve kterých vzdělávacích oborech a průřezových tématech se vyskytuje téma klimatické změny, nebo témata s tím spojená (jako jsou globální problémy, ochrana životního prostředí apod.). Téma se v RVP G vyskytuje pouze nepřímo. Proto byly vybrány pouze ty obory a jejich očekávané výstupy, které v různé míře poskytují příležitost zahrnout klimatickou změnu do výuky; práce vysvětluje, v jakém kontextu může být téma zahrnuto. 33