MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky Současná drogová prevence a poradenství na taneční scéně v ČR pohledem pracovníků jihomoravských terénních programů Bakalářská práce Brno 2011 Vedoucí práce: MUDr. Petr Kachlík, Ph.D Autor práce: Otakar Veselý

2 Prohlašuji, že jsem záverecnou bakalárskou práci vypracoval samostatne, s využitím pouze citovaných literárních pramenu, dalších informací a zdroju v souladu s Disciplinárním rádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem c. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zmene nekterých zákonu (autorský zákon), ve znení pozdejších predpisu. V Brně dne 2011 Otakar Veselý

3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za jeho odborné vedení a velice cenné odborné rady. Dále chci velice poděkovat Mgr. Jakubovi Černému, Bc. Kristýně Veselé a Anně Kučerové za přínosné konzultace a rovněž lidem, kteří mi poskytli rozhovor.

4 Obsah Úvod Vymezení základních pojmů Psychoaktivní látky (drogy) Prevence Poradenství Harm reduction Krizová intervence Taneční scéna Chillout Typologie konzumentů psychoaktivních látek Vývoj protidrogové politiky v souvislosti s harm reduction a taneční scénou Holandský model Anglický model Americká protidrogová politika Počátky intervencí na taneční scéně Konflikt mezi holandskou a americkou protidrogovou politikou Terénní práce na taneční scéně v dalších státech po roce Charakteristika vybraných subjektů působících v ČR Projekt Safer party Chilli.org Podané ruce o.s Výzkum současné drogové prevence a poradenství na taneční scéně v ČR Metodika výzkumu Přístup a metoda Výběr respondentů Výzkumný postup Výzkumné otázky Výsledky výzkumu...29 Závěr...48 Resumé...50 Seznam použité literatury Seznam příloh... 55

5 Úvod Důvodem, proč jsem se rozhodl zpracovat otázku drogové prevence a poradenství na taneční scéně, je fakt, že se jedná o specifický přístup, který dříve v oblasti prevence a poradenství v obecnějším pojetí chyběl. Celkově lze tuto skutečnost specifikovat tak, že dřívější trend protidrogové politiky zastával značně odlišný postoj k možnostem těchto přístupů. Zejména prostředí taneční scény i přes své jasné předpoklady, nebylo v tomto ohledu pokryto prakticky vůbec. Jde o relativně nový přístup, jehož realizace probíhá přímo na místě aktivního dění, a to na taneční scéně, což je podle výzkumů pravděpodobně nejčastější a nejkoncentrovanější prostředí s konzumací psychoaktivních látek (z hlediska kvantity). Především jsem se zaměřil na projekt Safer party a jeho dvě vybrané organizace občanské sdružení (dále o.s.) Chilli.org, které je koordinátorem projektu a o.s. Sdružení Podané ruce, které působí v ČR. U těchto organizací jsem byl navíc v letech zaměstnán, ať už jako pracovník nebo dobrovolník (Podané ruce, o.s.- terénní program, Chilli.org- projekt Safer party). Tudíž se mohu díky praktickým zkušenostem v tomto tématu lépe orientovat. Práce je rozdělena na dvě základní části- teoretickou a výzkumnou, které jsou postupně dále členěny do podrobnějších kapitol a podkapitol. V teoretické části jsou popsány a objasněny základní pojmy, které jsou podstatné pro pochopení celé práce. Informace jsou převážně čerpány z tištěných publikací a elektronických dokumentů, které byly publikovány pod hlavičkou Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti. Tento institut je citován především proto, že vzhledem k popisované problematice je v této práci jednou z nejuznávanějších autorit. Poté je nastíněna historie služeb z pohledu vývoje drogové politiky vzhledem k Harm reduction a k taneční scéně. Text vychází hlavně ze zahraničních publikací. Nejvíce byl použit článek G.A. Marlatta Harm reduction: Come as you are, který souhrnně zachycuje průběh a při tom se opírá o odborné publikace dalších světových autorů. Následuje popis vybraných organizací a cílů jejich programů. S tím souvisí i představení projektu Safer party, který tyto organizace sdružuje ve snaze podávání objektivních informací o drogách, drogové problematice obecně a dalších přidružených službách založených na principech Harm reduction. Nedílnou součástí těchto aktivit donedávna bylo i testování extází (jejich složení) na taneční scéně, které je poslední dobou často diskutovaným tématem, jemuž se výzkumná část také věnuje. Při výčtu aktivit, není opomíjen významný přínos sdružení v oblasti monitoringu pro Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. 1

6 Metodologická část se soustředí na dvě hlavní výzkumné otázky: Jak v praxi fungují současné organizace realizující drogovou prevenci, poradenství, popř. přidružené služby na taneční scéně v ČR? a Jak vnímají vybraní pracovníci a další aktéři těchto služeb, současnou úroveň a možnosti v tomto odvětví?. Účelem výzkumu je pak zodpovězení základních otázek a nabízených hypotéz, které doplňují celkový obraz současné situace ve sledovaném tématu. K realizaci tohoto procesu slouží etnografický výzkum a jeho metoda rozhovorů s vybranými respondenty podle pravidel narativity Závěrem je po pečlivé analýze dat vyhodnoceno, do jaké míry byly vytyčené otázky a hypotézy objasněny, nebo k jakým jiným závěrům došlo v průběhu bádání. Celkové shrnutí pak patří obecnému průběhu celého badatelského procesu vzhledem k počátečním předpokladům vycházejících např. z původního bakalářského projektu. 2

7 1. Vymezení základních pojmů 1.1 Psychoaktivní látky (drogy) Každý člověk se během svého života s těmito látkami setkává většinou už od útlého dětství v podobě léků a medikamentů. Následně pozoruje jejich konzumaci ve své rodině či nejbližším okolí, především v podobě legálních drog. Od určitého věku se však ve většině populace jedinec nakonec setkává i s některou ze zakázaných látek. První taková zkušenost přichází z pravidla v období adolescence. To znamená, že kromě výchovy a pozitivních příkladů plynoucích ze zdravého rodinného prostředí, školy či blízkého okolí je nutná další primární prevence, aby vztah především mladých jedinců k těmto látkám nenabyl patologického charakteru. Jedním z prvních kroků v tomto procesu je vymezení pojmů drogy a jejich rozdělení. Obecněji to jsou látky syntetického či přírodního původu, jejichž užívání vede ke změně činnosti lidského organismu. Z lékařského hlediska to jsou látky používané k výrobě léků. Světová zdravotnická organizace definovala pojem droga v roce Droga, jakákoliv látka (substance), která je-li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více jeho životních funkcí. [ ] Roku 1971 je pojem drogy definován jako omamné a psychotropní látky dle mezinárodních úmluv OSN. (INCB, 2008, [on-line]) Běžněji se pojem droga používá v souvislosti s územ těchto látek za jiným než lékařským účelem. Jejich aplikace vede ke změnám vnímání. To zahrnuje výkyvy nálady, prožívání aktivizace či útlumu, fyzické či psychické aktivity a výrazné proměny v oblasti chování i citového prožívání. Tyto stavy jsou způsobeny vlivem drog na centrální nervovou soustavu. Psychotropní látky také působí na organismus více či méně jako jed a jejich účinek je vždy omamný (proto označení omamné látky). Mohou způsobit závislost minimálně potenciálního charakteru, ať už fyzickou, psychickou, nebo i kombinovanou. Riziko se zvyšuje opakovaným užíváním, nepřiměřeným dávkováním, kvalitou substancí aj. Tolerance na drogu se u jednotlivců liší a je dána více faktory. Patří také k příznakům drogové závislosti. Vzrůstající tendence na drogu znamená, že organismus reaguje postupně na původně účinnou dávku méně, tj. Ke stejnému účinku je třeba zvyšovat dávku drogy. (Vokurka & Hugo, 2009) 3

8 Dalšími důležitými pojmy ve spojení s drogami jsou abúzus. To je nadměrné užívání, zneužívání, nejč. nadužívání drog nebo také jejich užívání v nevhodnou dobu práce, těhotenství. Úzus znamená užití, užívání a misúzus je nesprávná, nevhodná příliš častá, nadměrná aplikace léků. (Vokurka & Hugo, 2009) Psychoaktivní látky bývají rozdělovány podle různých kritérií. Obecně je častým kritériem rozdělení podle původu na přírodní (např. šalvěj divotvorná, konopí, lysohlávky), syntetické (např. amfetaminy, rozpouštědla) a polosyntetické (např. heroin, efedrin). Při dělení těchto látek hrají často důležitou roli také právní a sociální normy, kdy může docházet k dělení na legální (např. tabák, alkohol, léky, těkavé látky) a ilegální (např. halucinogeny, opiáty, taneční drogy). V neposlední řadě bývá často používáno lékařské hledisko. Jednou z jeho ukázek je dělení podle typu závislosti na lehké (měkké) (např. tabák, káva, konopné produkty) a tvrdé (např. heroin, pervitin, benzodiazepiny). Rozdělení těchto látek se však velmi často od sebe liší. Základ bývá podobný, ale zařazení do skupin se u jednotlivých látek liší. Především v kritériích a přístupech se mění jednotlivé obsahy těchto členění. Toto jsou další komplexnější příklady způsobů dělení drog. Prvním postojem je již zmiňovaný vztah společnosti k droze. Drogy bývají děleny na legální a nelegální, jde ale o umělé rozdělení dané legislativou, které vychází z míry rizika, které droga pro společnost přináší, ale i z kulturního a historického kontextu. Například na nikotinu může vzniknout závislost stejné síly jako na opiátech, pití alkoholu má zase na zdraví naší společnosti mnohem větší dopad než užívání nelegálních návykových látek. Tímto ale v žádném případě nechceme rizika spojená s užíváním drog bagatelizovat, pouze upozornit na to, že nebezpečné mohou být i drogy legální, se kterými se denně setkáváme. (MeDitorial, 2011, [on-line]) Následuje další rozčlenění dle popisovaného kritéria rizika závislosti. Jde zde především o zdravotní rizika, ale samozřejmě se významně pojí i s oblastí sociální Nelegální drogy bývají někdy rozdělovány na tvrdé a měkké. Užívání různých drog je spojeno s roz- dílným rizikem. Ztráta kontroly nad "rekreačním užíváním" a snadný vznik závislosti jsou ně- která z kritérií, podle kterých bývá daná droga řazena k tvrdým nebo měkkým drogám. Jde ale o nepřesné a zkreslující rozdělení i na měkkých drogách může vzniknout závislost. V některých zemích také bývají drogy rozděleny na ty s akceptovatelnou mírou rizika (káva, tabák, konopné drogy, alkohol) a na skupinu s rizikem nepřijatelným (opiáty, amfetamin, or- ganická rozpouště dla). (MeDitorial, 2011, [on-line]) 4

9 Neopomenutelným faktorem při rozlišování různých kategorií drog je dělení podle účinku, který u těchto látek převládá. Tlumivé (narkotické) látky vyvolávají útlum nervového systému. Menší a středně silné dávky navozují pocit euforie a často mizí nepříjemné emoce jako je strach a pocit psychického napětí. Pokud je dávka příliš vysoká, může dojít k potlačení aktivity dechového centra a k zástavě dýchání. Nejznámějšími zástupci této skupiny jsou látky odvozené od morfia, tj. opioidy (morfium je hlavní alkaloid opia zaschlé šťávy z nezralých makovic). Do skupiny opioidů patří heroin, metadon, kodein, buprenorfin (Subutex).Druhou velkou skupinou jsou benzodiazepiny léky, které jsou v lékařství užívány jako léky proti strachu, a léky se sedativním (zklidňujícím) a hypnotickým (spánek navozujícím) účinkem. Nejznámějšími zástupci jsou diazepam (Valium, Seduxen, Apaurin), flunitrazepam (Rohypnol), alprazolam (Neurol, Xanax). Mezi narkotika patří mnohé další látky, např. barbituráty a alkohol. Stimulační látky zvyšují aktivitu duševní i tělesnou. Nejznámějšími zástupci jsou pervitin a kokain, do této skupiny patří i některé léky metylfenidát (Ritalin), phenmetrazin (Fennmetrazin). Halucinogeny, nebo psychedelika mohou vyvolat asi nejvýraznější změnu vnímání reality. Velmi záleží na okolnostech užití. V přátelském prostředí a v dobrém duševním stavu bývá intoxikace velmi příjemná, pokud je droga užita za nevhodných okolností, přichází děsivá noční můra (tzv. špatný trip), která může vést k trvalému duševnímu poškození.látky s razantním efektem mohou i při opatrném dávkování navodit těžkou duševní poruchu sem patří LSD, psylocibin (lysohlávky), ibogain. (Minařík, 2004, s. 3) 5

10 1.2 Prevence Stěžejním cílem a činností pro odborné organizace zaměřené na drogovou problematiku v prostředí taneční scény ČR je prosazování a šíření informací týkajících se prevence. Definice prevence u drog se v obecnějším pojetí lze popsat jako intervenci, která má zabránit nebo snížit distribuci, výskyt a negativní účinky spojené s užíváním drog. To v širším slova smyslu znamená, že pod pojmem prevence se skrývá soubor činností, které zabraňují a předcházejí nehodám, úrazům, nemocem a jejich šíření či jiným nežádoucím jevům, které jsou s konzumací drog spojeny. Cíle a postupy drogové prevence se však liší v jednotlivých částech, na kterou bývá prevence členěna. Pojem prevence je často definován mnoha různými způsoby. Rozdíly jsou především v přesné specifikaci a rozčlenění jednotlivých složek prevence. V angličtině se termín prevention nejčastěji používá ve stejném smyslu jako pojem primární prevence, někdy rovněž jen prevence. Primární prevence bývá ještě rozlišována na specifickou a nespecifickou. Stále více se prosazuje i klasifikování dle amerického Institutu lékařství (Institute of Medicine) z roku 1994 to diferencuje tento pojem na universální (všeobecnou), selektivní a indikovanou prevenci. (NIDA, 2003) V předchozím textu se vyskytují pojmy prevence a primární prevence ekvivalentním způsobem. Důvodem jsou odlišné pohledy v jednotlivých zemích, jak dělit jednotlivé fáze drogové prevence. Naproti tomu rozdělení prevence dle WHO je jasně vymezuje. Primární prevence-předcházení užití drogy u populace, která s ní dosud není v kontaktu, nebo aspoň odložení kontaktu s drogou do vyšších věkových kategorií. Sekundární prevence-předcházení vzniku, rozvoji a přetrvávání závislosti u osob, které jsou již užíváním drogy zasaženy a postiženy, případně se na ni staly závislými. Obvykle používána jako souborný název pro včasnou intervenci, poradenství a léčení. Terciární prevence- předchází vážnému či trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z užívání drog. Řadíme sem sociální rehabilitaci, doléčování, podporu v abstinenci, ale i prevenci zdravotních rizik u neabstinujících klientů. (Kalina, 2003, s. 17) Cílem primární prevence je zabránit samotnému užívání drog nebo alespoň odložit první zkušenosti s užíváním návykových látek do co nejpozdějšího věku. Dalším cílem primární prevence je snížit nebo zastavit experimentování s návykovými látkami, a předejít tak různým zdravotním a sociálním dopadům užívání drog, které by si vyžádaly léčbu nebo další intervence. (Lejčková, 2005, s. 1) 6

11 Dobře plánované a efektivní strategie v oblasti prevence kombinují všeobecné programy, které se snaží pokrýt vysokou část populace, např. na školách, se selektivními a indikovanými intervencemi zaměřenými na rizikové skupiny, riziková prostředí nebo rizikové faktory u jednotlivců. Obsah a způsob realizace těchto programů musí respektovat různé potřeby jednotlivých skupin. (Lejčková, 2005, s. 1) 1.3 Poradenství Poradenství může mít mnoho podob a definic. Jednoznačně je to jeden z hlavních prvků drogové prevence i nástroj pomoci při intervenci s klientem. Obecně se poradenství hlavně koncentruje na rozbor klientovi situace a následně podává informace o případných možnostech, postupech i dílčích cílech, které vedou k pravděpodobným řešením problémů. Zároveň se snaží rozpoznat a přibližně diagnostikovat, do jaké sféry určitý druh problému patří a snaží se naznačit klientovi, jaký bude následně další postup při řešení objektivních nebo tušených problémů. V tomto případě se jedná převážně o poradenství týkající se drogové problematiky a přidružených zdravotních či sociálních témat. Jde tedy o poskytování objektivních a odborných informací jasnou, srozumitelnou formou tak, aby byl obsah sdělení snadno pochopitelný pro jedince z cílové skupiny. Další z funkcí poradenství je pomoc při určení a pojmenovávání konkrétních problémů, orientaci v možnostech výběru témat dané problematiky a návrh, jak postupovat dále k nalezení relevantních informací nebo služeb, které se specifickou situací zabývají. Realizace v oblasti drogového poradenství probíhá díky interakci s odborníky, tištěnými materiály a internetovými poradnami. Možným cílem drogového poradenství je pomoc klientům tak, aby dosáhli lepšího sebepoznání a pochopení svých slabin a předností. V návaznosti na to je potřeba s klientem vymezit jeho dlouhodobé a krátkodobé cíle, s možností vyfiltrovat z nabízených možností cíle nereálné. To většinou vede k pojmenování jednoho či více problémů, kdy je potřeba navrhnout v rámci poradenství jeho řešení. V poradenském procesu při dosahování těchto cílů platí pravidlo, které vyžaduje, aby klient navrhované řešení a rady přijal za vlastní a ze své svobodné vůle je začal realizovat. Jako pomocný nástroj k takovému jednání slouží pozitivní motivace, která se nabízí cestou nastíněných řešení nebo povzbuzení klientovy sebedůvěry. Poradenství se ale může definovat komplexnějším způsobem. 7

12 Činnost (často týmová) zaměřená na řešení problémů klienta a zároveň zaměřená na zvýšení kompetence klienta tyto problémy řešit. Realizuje se hlavně formou poskytování informací a vedení klienta k tomu, aby dokázal zhodnotit vlastní situaci a dosáhl vlastního rozhodnutí. Poradenství se může týkat řady oblastí, např. pracovní, sociální, právní, rodinné, partnerské, pedagogicko-psychologické. V oblasti léčby drogových závislostí jde zejména o zprostředkování informací o léčbě a léčebných zařízeních, servis pro osoby blízké (rodinní příslušníci, partneři), pro pedagogy atd. Poradenství je nezbytnou součástí všech ambulantních a rezidenčních typů léčby. (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2010, [online]) Specifické formy poradenství představuje například kontaktní poradenství, obvykle jednorázové nebo příležitostné, prováděné jako součást kontaktní práce. Pojem strukturované poradenství (často poradenství v užším slova smyslu) označuje intenzivní interpersonální proces, pomáhající klientům, aby efektivněji jednali a dosahovali svých cílů. Poradce a klient se pravidelně setkávají, pracují podle určitého dohodnutého, ale flexibilního plánu, hodnotí dosažený pokrok a často uzavírají na počátku kontrakt o podmínkách a cílech poradenského procesu. Příkladem strukturovaného poradenství v oblasti drogových závislostí je motivační trénink. Na rozdíl od psychoterapie strukturované poradenství neklade za cíl změnu psychologických vlastností nebo osobnosti klienta a jeho provádění nevyžaduje psychoterapeutickou erudici (vzdělání a výcvik). (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2010, [on-line]) 8

13 1.4 Harm Reduction Pojem Harm Reduction (HR) se většinou do češtiny nepřekládá. Doslovně by se dal jeho význam přeložit jako snižování rizik. Je to jeden z nejdůležitějších principů v oblasti prevence (především terciární). HR je cílena na osoby, které v současnosti užívají drogy a často nemají dostatek motivace k tomu, aby v nejbližší době s užíváním přestaly. Přesnější definice pojmu z pohledu preventivní a klinické medicíny vymezuje HR jako veškerá opatření směřujíc ke snížení pravděpodobnosti škodlivých důsledků vyplývajících z některých typů chování, ze specifických sociálních nebo lékařských intervencí nebo z nepříznivých okolností spojených s daným prostředím. Je možné je aplikovat v širokém měřítku a často se vztahují k vysoce rizikovému nebo nebezpečnému chování. (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2006, s. 19) Interpretací tohoto termínu je však mnoho. Nejčastěji se v poslední době tento pojem používá v rámci problematiky u injekčních uživatelů drog. WHO používá v souvislosti s tímto typem užívání drog tuto definici. V oblasti veřejného zdraví je termín harm reduction užíván pro snahu předcházet negativním důsledkům souvisejícím s určitým typem chování nebo tyto důsledky minimalizovat. Cílem harm reduction v rámci komplexních intervencí vztahujících se k injekční aplikaci drog je předcházet přenosu viru HIV a jiných infekcí, k němuž dochází sdílením nesterilního injekčního vybavení a přípravků určených k výrobě drog. (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2006, s. 19) Konkrétněji můžeme popsat činnost dle principu HR, jako snahu minimalizovat, omezit či zmírnit riziko život a zdraví ohrožujících infekce, které se šíří sdílením injekčního náčiní při nitrožilní aplikaci drog a nechráněným pohlavním stykem, jako je AIDS a hepatitidy B a C, riziko dalších tělesných komplikací, dlouhodobého působení vysokých dávek, předávkování, sociálního debaklu a ztráty lidské důstojnosti. (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2006, s. 19) Tento pojem se dá také chápat i z jiného širšího pohledu a to ve čtyřech obecnějších bodech, kterými jsou centrální principy, předpoklady a hodnoty Harm reduction: 9

14 1. Harm reduction je alternativa veřejného zdraví k nemocem, morálním i trestním modelům souvisejícím s užíváním drog a závislosti. 2. Harm reduction uznává abstinenci jako ideální výsledek, ale připouští i další alternativy, které vedou ke snižování škod. 3. Harm reduction se v první řadě prosazuje jako "bottom-up" přístupu, který je založený na racionální podpoře narkomana, spíše než na "top-down " jež prosazuje represivní postoj. 4. Harm reduction podporuje princip nizkoprahového přístupu ke službám, jako alternativu k tradičnímu vysokoprahovému postoji. (Marlatt, 1996) Činností vedoucí k naplnění principů HR je celá řada. Je to převážně výměna použitého injekčního náčiní za sterilní, poskytování informací (o možnostech léčby či jiné odborné pomoci), kontaktní (situační) poradenství a edukace o rizicích. Důležité je i zaměření na bezpečný sex včetně distribuce kondomů. V širším pohledu můžete také pod HR zahrnout i substituční léčbu. Do oblasti HR patří také aplikační místnosti tzv. šlehárny. Poradenství a edukace v rámci HR nezbytně zahrnuje i rady, návody a vysvětlení, jak drogu bezpečně aplikovat, jak používat a dezinfikovat náčiní a podobné čistě technické informace. Tištěné materiály, které tyto informace obsahují, jsou zcela specifické a jejich distribuce musí být omezena na okruh klientů, kterým jsou určeny. Dostanou-li se mimo tento okruh, např. do škol, vyvolávají senzaci, pobouření a obviňování, že se touto cestou mládež navádí k braní drog. HR se provádí buď přímo v terénu (terénní programy, streetwork) nebo v nízkoprahových kontaktních centrech. Edukace zaměřená na snížení zdravotních rizik z užívání drog je rovněž pevnou součástí léčebných programů. (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2003, [on-line]) 10

15 1.5 Krizová intervence Pojem bývá obecně prezentován jako pomoc v krizové, akutní situaci. Pojem krizová intervence (dále KI) v sobě zahrnuje dvě základní sdělení-jde o určitý druh odborné práce s člověkem, který se octil v krizové situaci. Přístup ze strany krizového pracovníka je aktivní, spočívající z hlediska času v rychlém až okamžitém zásahu (intervenci). Předpokládá se, že v krizovém stavu se může ocitnout každý člověk, to znamená zdravý, bez vnější poruchy duševního či tělesného zdraví nebo člověk, jehož krize má přímý či nepřímý vztah k jeho onemocnění. Krizová intervence má významný preventivní potenciál. (Vodáčková, 2002, s. 59) Blíže to tedy je: psychoterapeutická služba a pomoc v přímém kontaktu nebo po telefonu zaměřená na akutní potíže postiženého nebo jeho blízkých osob (např. rodinných příslušníků) v naléhavých krizových situacích, jako je sebevražedný pokus, těžký předmanželský či manželský konflikt, předávkování drogou. Primárně je potřeba klienta uklidnit a stabilizovat. V průběhu krizové intervence nabízí pracovník klientovi pomoc. Cíle krizové intervence jsou jednak aktuální uklidnit klienta, stabilizovat jeho stav, snížit nebezpečí, že se krize bude nadále prohlubovat, jednak perspektivní propracovat s klientem blízkou budoucnost, hledat v případě nutnosti další možnosti řešení. V průběhu krizové intervence nabízí pracovník klientovi pomoc s cílem: (a) usnadnit komunikaci (jak mezi klientem a pracovníkem, tak ale převážně mezi klientem a jeho okolím), (b) umožnit klientovi správný odhad problému a jeho účelné řešení, (c) pomoci klientovi při vyjadřování emocí, (d) pomoci klientovi opět získat sebedůvěru, (e) zmapovat možnosti podpory v okolí klienta (jak laické, tak profesionální). Má-li být krizová intervence účinná, je nutné využít intervalu zvýšené otevřenosti pro vnější pomoc a možnost změn. Jakmile akutní krize odezní, motivace a připravenost ke změnám se zmenšuje. (NMS pro drogy a drogové závislosti, 2003, [on-line]) 11

16 1.6 Taneční scéna Taneční scéna, jak název napovídá, se dá definovat jako prostor, kde se hraje taneční hudba v průběhu rozmanitých festivalů, koncertů, vystoupení, parties, tématických večerů a při mnoha dalších obdobných příležitostech. Ty pak probíhají pod širým nebem (open air) nebo se odehrávají v klubech nebo jiných kulturních zařízeních. Taneční scéna je pevně spjatá s taneční hudbou, jejíž hlavní expanze v podobě elektronických stylů muziky začala v 80. letech minulého století. Pojem taneční hudba však není pevně vymezen, kromě doslovné definice hudba, na kterou se tančí nebo hudba přímo k tanci určena. Pod takovou definici by pak mohly patřit hudební styly, jako jsou například tango nebo valčík, což by ale k soudobému, klasickému vnímání pojmů taneční hudba a taneční scéna nepatřilo. Především jde o období 20. století, kdy taneční hudba zaznamenala koncentrovaný nárůst ve většině svých parametrů. V rámci sledované problematiky je tato práce zaměřena zejména na hudebním styly, které se do taneční hudby v současnosti zahrnují. Kromě dalších to jsou především styly elektronické hudby (např. house, techno, drum and bass, jungle, rave, break beat, hip-hop a jejich odnože), která na této scéně výrazně převažuje. Nelze zde však opomenout další odnože z kategorií rocku, ska, balkánské dechovky aj. (Kopecký, 2009) Ve většině případů se dá říci, že se tyto styly objevují na festivalových scénách, které jsou venku nebo uvnitř budov. Tato scéna zahrnuje kromě zmiňovaných druhů hudby a míst konání také jednotlivé aktéry těchto události (organizátory, DJs, producenty, hudebníky, tanečníky, ostatní umělce i samotné návštěvníky). Ty pak spojuje typická struktura této skupiny, její myšlenky, fungování, vnitřní vztahy symbolika aj. společné prvky. Dále se pak jedná o všechny druhy specifických medií a služeb participujících na těchto událostech, přes mnoho dalších aspektů až po typickou atmosféru, která je dost často spojována s euforií, uvolněním a koncentrovanou konzumací legálních i nelegálních drog. Taneční party je nyní velmi populární forma zábavy u mladých lidí v celé Evropě, Severní Americe, Austrálii a dalších místech. Nejznámější taneční drogy jsou MDMA (Extáze), amfetaminy (pervitin) a LSD. S taneční scénou jsou spojovány také látky jako ketamin, kokain a látky typu designer drugs. Tyto drogy jsou užívány i v jiném prostředí, než jsou rave nebo taneční party. Jiné drogy, jako například cannabis, které nejsou obvykle považovány za taneční drogy, mohou být také užívány návštěvníky tanečních party. (Saunders, 1996) 12

17 1.7 Chillout Tento obrat se volně překládá jako zklidnit se (chill out). V prostředí taneční scény to je určitá vymezená oblast nebo místnost, která se dá charakterizovat jako zóna klidu nebo útočiště. Aby mohl tento prostor plnit svůj účel, musí být v oblasti akce jasně vymezen a vzhledem k potřebě klidu je nutné, aby byl alespoň částečně odhlučněn. V prostorech klubu to bývá oddělená místnost a v prostředí festivalů zpravidla stan. Pro účastníky party či festivalových akci je zde připraven program a nabídka služeb, která se liší od hlavního programového proudu dané akce. Především je tento prostor charakterizován možností odpočinku, uklidnění a nabrání sil před případným pokračováním v hlavním programu. Atmosféra těchto míst bývá často dokreslována klidnou hudbou(trip hop, etno, ambient, tzn. hudebními styly klidnějšími než nabízí hlavní program) a mírnějším osvětlením, popř. dekoracemi, které souvisí s tématem chilloutu, nebo mají zklidňující účinek. V podání organizací podílejících se na drogové prevenci a poradenství na taneční scéně v ČR slouží prostor chilloutu kromě již zmiňovaného také k prezentaci nabídky preventivních informací z drogové tématiky. Důležitou součástí projektu je provoz chilloutových zón na parties a festivalech, ve kterých nabízíme místo pro odpočinek, občerstvení, krizovou intervenci, první pomoc, uklidňující hudební produkci, a především informace o legálních i ilegálních psychoaktivních substancích, které jsou aktuálně nejčastěji užívány.[...] Návštěvníci se u nás mohou dozvědět o účincích substancí pozměňujících vědomí, o možnostech, jak snížit rizika při jejich užívání, případně jak začít eventuální drogový problém řešit. Informace, které na akcích poskytujeme jsou v psané (informační letáky o jednotlivých drogách) i verbální formě (dialog týkající se témat spojených s drogami a jejich užíváním, životním stylem apod.). Na akcích usilujeme o vytvoření útulného "mikrokosmu" vhodného k odpočinku, uvolnění a komunikaci - samozřejmostí je poskytnutí vody a vitaminového servisu (ovoce, zelenina) zdarma. Řešíme i možné psychické (bad tripy, atd.) a fyzické komplikace vzniklé v důsledku užití psychoaktivní látky na party (nabízíme základní zdravotnickou první pomoc). (Chilli.org, 2009, [on-line]) Jako doplňující sortiment v chilloutových zónách těchto organizací se, kromě již zmiňovaného, volně nabízejí kondomy, ucpávky do uší, popř. další vybraný HR materiál. 13

18 1.8 Typologie konzumentů psychoaktivních látek Chilloutově- informační prostory, které provozují organizace působící na taneční scéně ČR v oblasti drogové prevence a poradenství, jsou otevřené široké veřejnosti v souladu s nabídkou jejich služeb. Hlavní cílovou skupinou těchto projektů jsou lidé mladšího věku, zejména však uživatelé nebo potenciální uživatelé drog. Proto je nutné vymezit, jejich základní rozdělení podle přístupu k užívání drog. Centrum EMCDDA (Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost) definuje problémové užívání drog jako nitrožilní užívání drog nebo dlouhodobé / pravidelné užívání drog, jako jsou opiáty, kokain a/nebo amfetaminy. Extáze a konopí do této kategorie zařazeny nejsou. V ČR se problémové užívání drog definuje jako injekční užívání a/nebo pravidelné či dlouhodobé užívání opiátů a metamfetaminu. Problémové užívání kokainu nebylo zahrnuto do odhadu z důvodu velmi nízkého počtu uživatelů kokainu, kteří absolvují léčbu, nebo jsou v kontaktu se službami v České republice. Extáze a konopí do odhadů a priori zařazeny nejsou." (EMCDDA, 2010, [on-line]) Na předešlou citaci logicky navazuje následující rozdělení. Pravidelní uživatelé:pravidelnost (tj.užívání častější než 1x týdně) obvykle implikuje již nejen životní styl, ale jistý škodlivý účinek ve stupni závislém na užívané látce. Můžeme hovořit o škodlivém užívání podle MKN-10. V MKN-10 se diagnostické jednotky skupiny Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek označují kódem F10 až F19, podle toho, o jakou skupinu látek se jedná. Uvedená definice MKN-10 zhruba odpovídá definici americké DSM-IV. Experimentátoři: nepřesné, ale i v odborné mluvě používané označení pro osobu, která drogy takzvaně zkouší :občasně a nepravidelně užívá různé drogy a typy drog a může, ale nemusí mít přitom problémy v jiných oblastech. Příležitostní a rekreační uživatelé: u této cílové skupiny se užívání drog již stalo součástí životního stylu, ale není častější než jednou za týden a jeho důsledkem není (nebo dosud není) vznik závislostí a dalších problémů. Pojmu příležitostné užívání se dává přednost před spíše populárním pojmem rekreační užívání, který vyvolává dojem, že každé takové užívání je užíváním pro zábavu, a nebere v potaz např.snahu zvládat negativní emoční stavy nebo jiné motivy. Typické je zejména u marihuany, LSD či extáze na tzv. parties. (Kalina et al., 2003, s.17) 14

19 2. Vývoj protidrogové politiky v souvislosti s harm reduction a taneční scénou Přístupy k řešení drogové problematiky v kontextu s rizikovým chování se ve světě řešily v několika vlnách. Jednotlivé země především v západní Evropě se z počátku ve svých postojích příliš nelišily, v druhé polovině 20. století převládal více či méně represivní přístup za účelem snižování konzumace ilegálních drog a s tou spojeného kriminálního chování. Výrazná změna v problematice drogové politiky se začala formovat později v liberálním Holandsku. Díky tomu je pojmenován tzv. Dutch model (Holandský model) harm reduction. 2.1 Holandský model Změny tradiční protidrogové politiky směrem k dnešním hodnotám harm reduction začaly vznikat v Nizozemsku, již v roce V tomto roce NWP (Pracovní skupina pro narkotika) zveřejnila dokument jehož závěry jsou, že základní předpoklady protidrogové politiky by měly být ve spojení s rozsahem rizika užívání drog. (Marlatt, 1996, sec. cit. NWP, 1972). Tato změna politiky vedla k přijetí revidovaného zákona Dutch Opium Act v roce 1976, který právně rozlišuje drogy na skupinu s "nepřijatelným rizikem" (heroin, kokain, amfetaminy a LSD) a kategorii s nižším rizikem, jako jsou marihuana a hašiš. Tento přístup byl do velké míry stimulován samotnými uživateli drog a závislými v Nizozemsku. V roce 1980 byla založena organizace "Junkiebond" ( Feťácká liga ) se sídlem v Rotterdamu. Později se rozrůstá do dalších větších měst v Holandsku a funguje přibližně na bázi odborů zastávajících potřeby uživatelů drog a drogově závislých. (Marlatt, 1996, sec. cit. Wijngaart, 1991) Holandsko je svým přístupem k některým drogám světoznámé. Především legalizací marihuany a hašiše. Jejich užívání a prodej však upravuje zákon. V tomto kontextu stojí za zmínku i obdobný přístup k dekriminalizování prostituce, se kterou je činnost harm reduction institucí také spojená. Tímto způsobem nabídlo Holandsko alternativu k řešení drogové politiky a snížení drogové kriminality. S touto legislativou souvisí i vývoj postojů sociálních služeb a vnitrostátních složek. Ty musely začít novou situaci komplexněji řešit. Jak už bylo zmíněno, iniciativu v tomto ohledu převzalo sdružení, které vzniklo přímo z prostředí drogové scény, "Junkiebond". 15

20 Výchozím bodem politiky "Junkiebond" je pečovat o zájmy uživatelů drog a drogově závislých. Nejdůležitější prioritou je boj proti rizikovému chování uživatele a snaha zlepšit bytovou a celkovou situaci závislého na drogách. Jejich filosofií je, že uživatelé drog sami nejlépe vědí, jaké jsou jejich problémy. Jejich práce zahrnuje také konzultace s vládními představiteli o věcech, jako je distribuce metadonu, dostupnost sterilních stříkaček, politika zákonodárců a policie, a problémy s bydlením. (Marlatt, 1996, sec. cit. Wijngaart, 1991) Interakce mezi závislými a "Junkiebond" vedla k vývoji prvního programu výměny jehel v Amsterdamu v roce Městská zdravotnická zařízení dodávala "Junkiebond" jednou týdně velké množství jednorázových injekcí pro program distribuce a sběru použitých jehel. Počet vyměněných jehel a stříkaček vzrostl z v roce 1985 na v roce (Marlatt, 1996, sec. cit. Brussel & Buning, 1988). Z předchozích informací vyplývá, že holandský model protidrogové politiky v souvislosti s návaznými sociálními službami a jejich filosofií v sobě zahrnoval základní principy harm reduction. Tento přístup se postupně rozvíjel a diferencoval. Došlo tedy k definování přístupu, který se ustálil pod pojmem Harm reduction a byl založen na tzv. bottom-up. Od začátku devadesátých let díky politickým, ekonomickým a sociálním změnám postupně na tuto situaci reagovaly i některé další státy. 2.2 Anglický model První mezinárodní konference o harm reduction se konala v anglickém Liverpoolu, pod záštitou Merseyside Health Authority (Zdravotnický ústav Merseyside), v roce (Marlatt, 1996, sec. cit. Buning et al., 1992). Principy tohoto ústavu jsou potom shrnuty pod názvem The U.K. (Merseyside) model, který v minulosti zahrnoval přístup, jež poskytuje drogově závislým monitorované lékařské předpisy na drogy jako kokain a heroin. Důvodem tohoto konání bylo udržení těchto jedinců ve společnosti a zajištění jejích základních potřeb. Tento postup byl nazýván "medikalizace" a je datován od roku 1920, kdy se tato otázka řešila na výboru Rolleston. Zde skupina britských lékařů prosazovala tento postoj, který chtěla aplikovat na vybrané klienty. (Berridge, 1997) Přestože tento přístup postupně nebyl uznán, je znám i v jiných zemích spolu s dalšími programy harm reduction. Např. Austrálie má plánovaný proces poskytování heroinu a dalších opiátů pro injekční uživatelé drog. (Marlatt, 1996, sec. cit. Bammer et al., 1993) 16

21 2.3 Americká protidrogová politika Neopomenutelnou hybnou silou v oblasti přístupu k drogové problematice byl i americký postoj. Americký styl v řešení těchto otázek ve sféře legislativní a společensky sociální byl téměř legendárně postavený na represivním přístupu top-down reprezentovaným především policií. Jak již bylo zmíněno dříve jedná se o pomyslný protipól k holandskému modelu bottom-up. I když je obecně známým faktem, že v 70. letech došlo v této záležitosti u americké společnosti k určitému uvolnění. Americká protidrogová politika zůstávala prakticky neměnná, až přibližně do poloviny devadesátých let, kdy stejně tak, jako většina vyspělých zemí, reagovala na významné změny, které se na této scéně v odehrávaly. V srpnu 1995 vydala pracovní skupina veřejného zdraví ve svém deníku American Journal of Public health soubor doporučení pro předefinování americké protidrogové politiky. (Marlatt, 1996, sec. cit. Reuter & Caulkins, 1995) Tato doporučení byla zaměřena na Kancelář národní drogové kontrolní politiky, která stanovuje národní cíle protidrogové politiky ve Spojených státech. V těchto doporučeních se snaží poukázat, že všechny předchozí vydané strategie doporučené tímto úřadem (v rámci Bushovy i Clintonovy správy) se zaměřují především na use reduction ("omezení užívání") spíše než na harm reduction. Pracovní skupina veřejného zdraví, důrazně doporučuje, aby došlo k pozměnění cíle této politiky, tak aby došlo k větší rovnováze mezi harm reduction principy a politikou omezení užívání. Zpráva obsahuje řadu doporučení, včetně integrace alkoholu a nikotinu, jako součást celkové národní strategie kontroly drog, posílení sekundárních preventivních programů pro uživatele drog (včetně poskytování informací o škodlivých účincích spojených s užíváním různých druhů drog ). Zpráva ve svém závěru jednoznačně podporuje přístup harm reduction jako atraktivní a efektivní alternativu protidrogové politiky. (Marlatt, 1996) V říjnu 1995, Drug Policy Foundation (dále jen DPF) sponzorovala devátou Mezinárodní konferenci o reformách v protidrogové politice. Ta se konala v Santa Monice v Kalifornii, její součástí byla konference s názvem Harm reduction. Hlavní výstupy této konference přispěly ve své době významnou měrou k většímu zavedení protidrogové politiky na principech HR. DPF je největší neziskovou nadací v USA, která vede otevřenou debatu o protidrogové politice a diskusi o jejích možných alternativách, včetně dekriminalizace, legalizace a lékařského využití drog. (Marlatt, 1996) 17

22 2.4 Počátky intervencí na taneční scéně Obecně známým faktem je, že se na tanečních party v 80. letech konzumovala v hojném množství extáze jejíž účinnou látkou je MDMA. Její hlavní konzumní exploze však nastala v první polovině 90. let v přímé souvislosti s rychle rostoucí elektronickou taneční scénou, na které se ustálila konzumace i většiny ostatních tvrdých drog. Na tuto situaci pak jako první reagovaly převážně holandské organizace, které se zabývaly terénní prácí podle principů harm reduction. (Uitermark & Cohen, 2005) Průkopníky snižování škod v souvislosti s extází byli zaměstnanci drogové konzultační kanceláře August de Loor s (Adviesburo Drugs). Tato kancelář byla první, která přijala v roce 1986, ucelený přístup k bezpečnosti v průběhu různorodých (tanečních) akcí. V tomto bodě byl přístup této kanceláře odsuzován, ale i tak aktivity Adviesburo nebyly zastaveny. Naopak, ve skutečnosti byl tento přístup v průběhu let v širší míře přijat mezi politiky, institucemi zdravotní péče a v menší míře i policií. Testování pilulek bylo jedno z opatření, které bylo přijato v rámci předsednictva uceleného bezpečnostního přístupu. První pilulky byly testovány během konzultačních hodin na Adviesburo. Po chemickém testu se prokázalo zda vzorek obsahoval skutečně extázi nebo amfetamin. Také se tablety zařazovaly podle šířky, průměru, barvy a loga. Na základě těchto informací bylo vygenerováno třináctimístné číslo pro každou pilulku. Poté, co byl tento systém plně rozvinutý, bylo možné otestovat pilulky přímo na večírcích. Pilulky, které obsahovaly škodlivé účinné látky (jiné než MDMA), bylo možné okamžitě identifikovat, takže zákazníci, kteří si je kupovali přímo v místě pořádané akce, pak měli lepší vyjednávací pozici vůči prodejcům a nabízela se jim možnost zodpovědného rozhodnutí v souvislosti s jejich konzumací. Navíc je to přímý prostředek jak sledovat část obchodu s drogami, který do určité míry tlačí na výrobce drog z pohledu kvality a prostřednictvím médií objektivněji informuje a především varuje společnost před dalšími nebezpečnými látkami, které se aktuálně objevují na trhu. Po těchto zkušenostech se testování rozšířilo na 26 míst po celém Holandsku a bylo financováno Ministerstvem zdravotnictví. Tento systém fungoval pod jménem Drug Informational and Monitoring System (DIMS). (Uitermark & Cohen, 2005) 18

23 2.5 Konflikt mezi holandskou a americkou protidrogovou politikou V posledních letech je v politických i odborných kruzích intenzivně sledován vývoj pomyslného konfliktu mezi holandským modelem a americkou drogovou politikou. Holandsko bývá označováno jako jeden z největších producentů extáze na světě. Přestože se toto tvrzení nedá jasně prokázat, je tento argument využíván pro kritiku holandského postoje k drogám obecně. Z tohoto důvodu se dostává jejich přístup k harm reduction stále pod větší mezinárodní kontrolu a je vyvíjen tlak ze strany USA i některých dalších států na zpřísnění některých aspektů v holandské protidrogové politice. V polovině roku 1990 holandská vláda oficiálně oznámila, že postupy harm reduction aplikované na místní úrovni, byly vyhodnoceny jako nejlepší možné řešení protidrogové politiky. V posledních letech je však tento přístup nahlodáván právě sílícím vlivem amerického přístupu a také ze strany některých konzervativních stran, které v současnosti stále více prosazují přístup top-bottom. Zásadní změna politiky nastává na přelomu roku , kdy narůstající tlak a kritika harm reduction vedou v Holandsku k zastavení testování extáze na taneční scéně a testuje se pouze laboratorně. (Uitermark, Cohen, 2005) 19

24 2.6 Terénní práce na taneční scéně v dalších státech po roce 2000 Tlak USA a některých mezinárodních organizací se přímo dotýkal a dotýká kromě Holandska i ostatních států, které řeší svou protidrogovou politiku podle principů jednoho ze zmiňovaných modelů. Lze na nich také sledovat nárůst amerického tlaku ve věci top-bottom přístupu. Jedná se převážně o evropské státy s liberálnějším přístupem v protidrogové politice, do kterých patří i ČR, nebo jde například o země,které jsou tradičními producenty omamných látek. Tento vzorek v současné době názorně reprezentuje například Afghánistán. Popisovaný trend přímo souvisí s terénní prací na taneční scéně v ČR i v dalších zemích. Po pocátecním boomu bylo testování v nekterých zemích zakázáno, nebo ostre kritizováno hlavne z rad represivních orgánu (prípad ČR). (Černý et al., 2010, s. 9) Reakce na tuto situaci se v jednotlivých státech lišila.ve Francii neexistovaly žádné specifické právní předpisy týkající se testování tablet extáze. Rozhoduje zde zvláštní komise, která pracuje pod pravomocí premiéra a je zodpovědná za oficiální protidrogovou politiku. Roku 2001 jsou zakázány barevné testy (kvalitativní). Povolené a dotované je pouze TLC (kvantitativní) testování. Přesto vláda podporuje organizace jako Techno Plus, projekt SINTES a Mission XTB. Portugalsko má v rámci národní strategie HR zahrnuty i orientační testy, organizace si musí zažádat o povolení. V Barceloně je policie obeznámena s projektem Energy Control a podporuje jeho činnost. Ve Španělsku v této sféře neproběhlo žádné oficiální šetření, tudíž není jasné, zda existují plošná ustanovení, která tuto činnost výslovně zakazují či povolují. V Rakousku existuje několik koncepcí protidrogové politiky v jednotlivých provinciích. Laboratorní testování je na parties zahrnuto jen v rámci oficiální politiky Vídně, je možné jen po domluvě s represivními orgány. Spolupráce policie s organizací Check it! je na dobré úrovni. Policie v průběhu vybraných akcí dohlíží pouze na pořádek. Testování na party je ve Švýcarsku povoleno po schválení této činnosti od lokálních správ, realizací se zabývá především organizace Eve& Rave Švýcarsko. V Nemecku po mnoha letech testování skoncilo. Chemické analýzy mohou být prováděny pouze lékárnami nebo veřejnými orgány. Dříve tuto službu na taneční scéně poskytovali na zvláštní povolení Eve & Rave a DROBS. Duvody zrušení testu na akcích zmiňovanými organizacemi jsou nejasné, zřejme jde o kombinaci financních a právních faktoru. (Kriener et al., 2001) 20

25 3. Charakteristika vybraných organizací a projektů působících v ČR 3.1 Projekt Safer party Základním heslem programu je: SAFER PARTY aneb, jak prožít akci s minimálním rizikem". Tento projekt je nejznámější organizační počin na poli prevence a poradenství na taneční scéně v ČR. Sdružuje pod sebou vybrané organizace, které jsou charakteristické velmi podobnou filosofií, cíli a zřízením. Občanská sdružení CHILLI.ORG (Chilli.org chillout), SANANIM (projekt Promile.info), PODANÉ RUCE (projekty Wallhala a Extc.cz), CPPT (Dance 8), o.s. PREVENT a nově i o. s. SEMIRAMIS představí své specifické terénní HR party projekty. (Safer party, 2008, [on-line]) Zmiňované organizace pak pod záštitou Safer party společně koordinují svou činnost na vybraných letních festivalech a klubových akcí po celé ČR. V současné době je domluvena přítomnost našich projektů na následujících open air festivalech a akcích: SAD- SKA FEST, BARVY LÉTA, SUMMER SESSION, SUNSET, MIGHTY SOUNDS, PIG FEST, LET IT ROLL OPEN AIR, TRUTNOV OPEN AIR, HRAD HOUSE, PIG FEST OPEN AIR, MUFIN, NOHAMA NA ZEMI, DNB DNA,DRUM N TEKK. (Safer party, 2008, [on-line]) Projekt je nejvíce prezentován na webu, kde představuje informace o organizovaných terénních službách, plánovaných činnostech na akcích a v neposlední řadě i o samotných substancích. Hlavním cílem a ideou Safer party je poskytování objektivních informací o legálních a ilegálních psychoaktivních látkách, jež by uživatele komplexně informovaly o substancích samotných (z čeho jsou vyráběny, čistota, možné příměsi) i o jejich krátkodobých, dlouhodobých a vedlejších účincích, bezpečnějším užití, dávkování a legislativních otázkách, které s tímto souvisejí. Poskytování pravdivých informací se nám jeví jako nejlepší možná a účinná ochrana před případnými drogovými nehodami, či zdravotními a legislativními riziky. Organizace sdružené v Safer party budou na těchto festivalech provozovat informační stánek se specifickým servisem. K dispozici pro každého návštěvníka největších letních hudebních festivalů na území ČR budou letáky s různorodými tématy: minimalizace rizik užívání legálních či ilegálních drog, všeobecné informace o psychoaktivních substancích, nebezpečí míchání různých drog navzájem nebo jen možnost rozhovoru na jakékoliv téma týkající se rizik nočního života včetně zásad bezpečného sexu. (Safer Party, 2008, [on-line]) 21

26 Projekt dále, dle toho, jaké organizace jej budou na dané akci zastupovat, nabídne například útulný chillout s hudební produkcí, vitaminovým servisem a poradenskou péčí (Chilli.org). Informace o aktuální hladině alkoholu v krvi, jaká rizika z toho vyplývají a o času, kdy hladina alkoholu klesne na nulu (Promile.info). V případě jakýchkoliv krizových situací z důvodů psychických stavy nezvladatelné úzkosti, strachu, paniky či zmatenosti, slangově označované jako bad trip - nebo z důvodů fyzických - tělesná zranění, nevolnost, omdlévání, dehydratace, zde účastník hudebního festivalu najde přátelskou pomoc a profesionální podporu (Sdružení Podané ruce). Preventivní služby budou poskytovány zdarma a anonymně. (Safer Party, 2008, [on-line]) Zaměření na webovou prezentaci a komunikaci s potenciálními klienty, spolupracovníky nebo širší veřejností je typické i pro jednotlivé organizace sdružené pod tímto projektem. V části citace, kde jsou popisovány příklady jednotlivých služeb, jde o ukázku hlavní specializace dle typu organizace, která je zde uvedena. Nejedná se však o souhrnný popis nabídky, kterou tyto organizace poskytují v terénu. Každá z nich má širokou nabídku vlastních služeb, platnou rámcově pro většinu organizací zaštítěných programem Safer party, které jsou plnohodnotné vzhledem k jejich specializacím. Specifika každé z organizací vzájemně doplňují celkový sortiment služeb projektu Safer party. Pro bližší pochopení tohoto projektu a služeb, jež obsahuje, jsou dále popsány základní prvky tří vybraných organizací. 22

27 3.2 Chilli.org Občanské sdružení Chilli.org se sídlem v Praze a Brně je v současné době koordinátorem programu Safer party. Projekt se zaměřuje na drogovou problematiku v prostředí taneční scény a mainstreamové zábavy spojené s hudební produkcí. Jedná se o zavedení kombinace inovativní drogové prevence a iniciativy ke snižování rizik určených návštěvníkům kulturních akcí spojených s produkcí taneční hudby. Cílem projektu je, aby se mladí lidé přiklonili k bezpečnějším způsobům konzumace drog, nebo drogový konzum přímo odmítli. Prostředky k dosažení těchto cílů jsou: provoz informačních www stránek s možností non-stop on-line poradenství, spolupráce s jinými organizacemi, provoz klidových zón přímo na parties, nabízejících místo pro odpočinek, občerstvení, krizovou intervenci, první pomoc, uklidňující hudební produkci, informace o legálních i ilegálních drogách, které jsou aktuálně nejčastěji užívány (krátkodobých i dlouhodobých vedlejších účincích těchto látek, interakcích, a také o bezpečnějších způsobech konzumace drog a legislativě v této oblasti) a jiných formách rizikového chování. Na místě budou také workshopy, které mohou nabídnout alternativu k volnočasovým aktivitám. (Chilli.org, 2009, [on-line]) Sdružení Chilli.org původně začínalo v Brně, kde je hlavním zprostředkovatelem prevence a poradenství v oblasti taneční scény (vzhledem k počtu akcí, kde je zastoupeno). To se mu daří díky dlouhodobě budovaným, dobrým vztahům s majiteli klubů i promoterskými skupinami, což je obecně důležitým předpokladem pro navázání kontaktů a pokračující spolupráci v širší úrovni. Tento fakt dokládá opakující se účast na tradičních akcích a rozšiřování aktivit na dalších projektech. Mimo tyto a další aspekty to také deklarují převážně pozitivní reakce organizátorů i samotných návštěvníků. (viz. příloha) Působnost Chilli.org se však zdaleka neomezuje jen na tyto metropole. Působí i na dalších akcích a festivalech po celé ČR. Pro bližší představu se v roce 2009, 2010 účastnilo: Drum n tek (Brno- 27. srpen 2010), Dnb dna (Brno- 3. září 2010), Let it roll open air (Staré Ždánice u Pardubic července 2010), Bassinfection (Brno- 2010), IXI IN DA MIX!! - club Favál- freetekk event. HR chillout by Chilli.org & EAC crew (Brno- 2010), Support Chilli.org (Brno června 2009), Drumselekta (Brno července 2009), Let it roll open air (Staré Ždánice u Pardubic července 2009), Jammin (Brno- 14. srpna 2009), Hip hop kemp (Hradec Králové srpen 2009). (Chilli.org, 2009, [on-line]) 23