MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Michal Přikryl

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií DIPLOMOVÁ PRÁCE 2008 Bc. Michal Přikryl

2 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie Multimediální výukový materiál Squash Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Sebera Martin Vypracoval: Bc. Přikryl Michal Učitelství pro ZŠ a SŠ Brno, 2008

3 Děkuji Mgr. Martinu Seberovi za odborné vedení a spolupráci při zpracování diplomové práce a Radku Geyerovi za poskytnutí videotechniky pro natáčení.

4 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. V Brně dne 29. dubna 2008.

5 OBSAH Úvod Stanovení cílů a úkolů diplomové práce Historie sportu Vznik squashe Squash v České republice Budoucnost Hra Podstata Výměna Konflikt Pravidla Struktura sportovního tréninku Sportovní výkon Plánování Metody tréninku Specifická příprava dětí Herní činnosti Držení rakety Základní postoj Forhend Bekhend Pohyb na kurtu Technika úderů Longline Kros Boast Dropshot Lob Podání...36

6 7 Video trénink Rozcvičení Průpravná cvičení Individuální trénink Trénink s trenérem Herní cvičení Průpravné hry...44 Závěr...45 Resumé...46 Seznam použité literatury...47

7 ÚVOD Ačkoliv je squash poměrně stará hra v České republice nemá dlouhou tradici. Jsme na konci druhé desítky let v historii této hry. Přesto se za relativně krátkou dobu dokázala vytvořit velmi početná členská základna a systém turnajů a lig. Je to především práce samotných hráčů, rodičů a trenérů, díky nimž se našim zástupcům daří prodírat velkým mezinárodním konkurenčním prostředím evropského kontinentu. V současnosti jsme svědky vzniku první generace skutečných hráčů a hráček specialistů, kteří se squashi věnují od svých dětských let a nejsou přeběhlíky ze síťových nebo jiných sportovních her. V České republice bylo v minulosti vydáno několik titulů a metodických materiálů, které se výkladem pravidel a způsobem trénování zabývají. Přesto se ještě nenašel nikdo, kdo by vyrobil výukový film o trénování squashe. V zahraničí, zejména ve státech Commonwealth, kde je tradice tohoto sportu velká, je běžné že národní asociace nebo úspěšní hráči sami vyrábějí nebo se alespoň na výrobě takových materiálů podílejí. Zčásti jde o podporu sportu samotného, zčásti o dobrý obchodní artikl. Sám jsem majitelem několika takových výukových filmů. Připadalo mi zcela logické, abych jako hráč, trenér, činovník asociace a mezinárodní rozhodčí ve squashi takový materiál vytvořil také. Naším cílem je zaplnit volné místo v oblasti multimediálního materiálu ve výuce squashe nejen pro laickou veřejnost, ale i pro studenty sportovních škol. Chceme předložit veřejnosti filmový materiál, který bude schůdnější variantou pro pochopení základních technik, způsobů nácviku a kombinačních situací při trénování squashe. Konečná forma vytvořeného multimediálního materiálu (DVD), by měla být názornou učební a tréninkovou pomůckou pro začínající hráče a jejich trenéry. Písemná forma této diplomové práce se zabývá především technickým a terminologickým popisem základních technik a jednotlivých herních a tréninkových činností hráčů a trenérů, popisu vybavení, jakož i částečnému výkladu pravidel

8 1 CÍLE A ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE Vzhledem k malé informovanosti široké sportovní veřejnosti a malé publikační činnosti v českém prostředí o této tradiční hře anglicky mluvících zemí mezi minoritní cíle naší diplomové práce patří informace o historii sportu. Dále je to popis herního prostředí, včetně osob podílejících se na hře přímo nebo jako činovníci a trenéři. Samozřejmostí je informace o změnách v systému počítání a technických pravidel. S možností využití moderních technických prostředků a materiálů vysvětlujeme perspektivu tohoto sportu nejen v médiích, ale i jejich přínos pro hru samotnou. Také tyto materiály a prostředky mohou mít preventivní a ochrannou funkci pro rekreační hráče. Hlavní úkolem této diplomové práce je empirický sběr informací, zpracování literatury a video nahrávek a jejich terminologicky a technicky úplný popis včetně připojené obrazové dokumentace. Tento popis jednotlivých herních technik a tréninkových kombinací je hierarchicky řazen od jednoduchých ke složitým. K těmto popisům se váže i stanovení fyzických příprav hráče v jednotlivých věkových obdobích. Dále se zabýváme předvedením základních úderových technik a způsobů samostatného trénování a tréninku pod vedením trenéra. Na písemnou část naší diplomové práce navazuje praktické natáčení, střih a export filmových nahrávek na záznamové médium. Toto médium ve formě videodisku je zpracováno ve stejném sledu jako písemná část diplomové práce a jeho předností jsou popisy ve formě distančního textu a přehledného menu pro budoucí uživatele Seznámení s historií a prostředím hry. Determinovat herní techniky a způsoby. Sestavit jednotlivá cvičení pro správné zvládnutí základních úderů. Natočit, upravit a exportovat popsané tréninkové metody na záznamové médium. Vyhodnotit postupy práce a jejich použití

9 2 HISTORIE SPORTU 2.1 Vznik squashe Pro mnoho lidí v České republice je squash nový sport. Je to především proto, že jsme o něm neměli do roku 1990 dost informací, vlivem dřívějšího systému nepodporování západních sportů. Nikdo nám ovšem nedokázal vysvětlit rozdíl mezi socialistickým a kapitalistickým sportem. Za předchůdce squashe je možné pokládat La Paume neboli hru dlaní, jejíž počátky se datují do Francie k roku Stejně jako mnoho jiných sportů vznikl squash náhodou. Kolují dvě legendy o jeho vzniku. Jedna praví, že squash začali hrát vězni v anglických věznicích pro dlužníky ve Fleet v Londýně, aby ukrátili dlouhou chvíli a také z důvodů omezeného prostoru. Jejich cely byly vlastně zároveň hřištěm. Druhá pravděpodobnější verze je, že chlapci ze soukromé školy v Harrow v Anglii si pravidelně hrávali s míčkem na dvoře mezi čtyřmi zdmi, když čekali až na ně přijde řada na tenis. Jednoho dne si z toho dva nebo tři chytřejší udělali hru a ten den je možné považovat za den vzniku squashe (VALENTA, 1998). Středověké míčovny s dochovanými pravidly však svědčí o historickém předchůdci, který měl tenisovou síť, přes kterou se hrálo i s pomocí stěn jako ve squashi. V roce 1890 se objevila první zmínka o této hře mimo školu v Harrow, a to v knize vévody z Beaufortu s názvem The Badmin Sport and Pastimes. Ale první kniha o squashi jako takovém na sebe nechala čekat ještě více než dvacet let. Vyšla v roce 1901 a jejím autorem byl tenisový šampion Eustace Miles. O šest let později, tedy roku 1907, vzniká první národní asociace United States Racquets Association. V této době ovšem vládl kolem squashe chaos nebylo jednak dáno jak a čím hrát, ale hlavně kde hrát, rozměry hřiště se případ od případu lišily, na čemž troskotaly pokusy uspořádat jakýkoli squashový šampionát. Až o pár let později dochází k dohodě o rozměrech hřiště a za vzor slouží Bath klub v Londýně, který využíval kurty o rozměru 9,75 6,4 m. V roce 1920 se hrál první profesionální squashový šampionát v Anglii (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). Slovo squash vzniklo z pojmenování zvuku, který doprovázel náraz měkkého gumového míčku na stěnu. V roce 1864 byly v Harrow postaveny první čtyři kurty a squash byl oficiálně prohlášen za sport. Jeho sesterská obdoba Rackets byla dokonce na programu Olympijských her 1908 v Londýně. Trvalo to však až do roku 1911, než byla Angličany zformulována základní pravidla squashe. Squash byl na dlouhou dobu doménou anglických soukromých škol a klubů. Nové technologie výstavby kurtů a vývoj životního stylu lidí na celém světě přinesl i mimořádný zájem o tento sport v sedmdesátých letech dvacátého století

10 2.2 Squash v Čechách Do Československa se squash dostal v roce 1988 kdy byl v pražském hotelu Forum postaven první kurt, který navštěvovali hoteloví hosté a pracovníci ambasád. Následovala centra v Českých Budějovicích, Praze, a Brně (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). Česká asociace squashe (ČASQ) je jediným subjektem zastřešujícím squashové hnutí v České republice a současně i jediným reprezentantem pro zastupování jeho zájmů vůči státním institucím (Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy), k ostatním republikovým sportovním organizacím (Český olympijský výbor, ČSTV) a mezinárodním squashovým organizacím (WSF, PSA, WISPA, ESRF, SRA). Česká asociace squashe byla založena 23. listopadu 1992 a od tohoto roku se začaly hrát první turnaje a byl sestaven hrací řád ligy. V roce 1993 také začal vycházet první squashový zpravodaj, který však pro nedostatek iniciativy ze strany funkcionářů výkonného výboru ČASQ po prvních třech číslech zanikl. Oficiální veřejné periodikum o squashi však začalo vycházet jako příloha populárního časopisu Tenis teprve od května Na kvalitní rozvoj squashe mělo velký vliv několik základních faktorů: dobře vedená organizace soutěží pořádání tiskových konferencí publicita v médiích. Výraznými osobnostmi ve squashi, které v jednotlivých centrech posouvaly vývoj squashe dopředu v prvních letech rozvoje, byli Jaroslav Pouzar (několikanásobný vítěz Stanleyova poháru) s Milanem Čalounem v Českých Budějovicích, Svatopluk Rejthar v Průhonicích a Jan Skorkovský s Michalem Čechem v hotelu Forum Praha. Svatopluk Rejthar uspořádal pro ČASQ 4. září 1993 první Mistrovství České republiky v Průhonicích. V říjnu téhož roku již na Mistrovství Evropy jednotlivců v rakouském Schwechatu reprezentovali naši republiku první mistři České republiky Karel Bláha a Ilona Smrtová. Důležitou se začala ukazovat péče o děti a mládež. Mladí hráči se již v roce 1997 začali výrazně prosazovat v kategorii dospělých a hlavně na turnajích v Evropě. Příchod squashové rodiny Pokorných v roce 1992 z Holandska do Čech, respektive do Poniklé v Krkonoších znamenal, že zde začal pravidelně hrát první český profesionální hráč. Miloš Pokorný starší pak dával důležité výukové lekce všem začínajícím ambiciózním hráčům. Nejdůležitější a zásadní podmínkou progresivního vývoje však byl zájem majitelů squashových center a rozvoj sportovní úrovně hráčů v jejich klubech

11 2.3 Budoucnost Dnes je squash nejvážnějším z nových kandidátů na zařazení do programu Olympijských her. Světová federace se svými 122 členskými zeměmi a rovnoměrným zájmem ve všech světadílech je jednou z největších sportovních organizací (VALENTA, 1998). S prolomením železné opony se tento poměrně starý sport začal rozšiřovat do států bývalého východního bloku, kde stále míří více na východ. Už i trenéři z České republiky jezdí předávat své desetiletím nabyté zkušenosti do pobaltských států, Ukrajiny, Bulharska, Polska a Ruska. Tyto nově vzniklé národní asociace jsou pro evropský squash příjemnou vzpruhou po odeznívajícím boomu v německy mluvících zemích. Celosvětově je přednostním zájmem WSF (světová federace squashe) rozšířit své působení především v USA, kde je obrovský potenciál nejen v hráčích na tamních univerzitách, ale také finanční podpora při pořádání velkých turnajů. Stále se zdokonalují a díky televizní a záznamové technice zlepšují přenosy z turnajů nebo mistrovství družstev a velmi diskutovanou otázkou je přizpůsobení barvy a velikosti míčku a barevnosti kurtu pro co nejdokonalejší obrazový záznam. Bez těchto atributů, bez možnosti prosadit se ve sportovních kanálech televizí a tím získat prostředky za reklamu na další rozvoj se jen těžko bude squash dostávat do popředí již tak nabitých sportovních přenosů. Přesto se o budoucnost squashe nemusíme obávat, neboť má neotřesitelnou a tradiční pozici díky britskému společenství nezávislých států (Commonwealth). V těchto britských státech nebo bývalých britských koloniích se squash pohybuje na horních patrech sportovního žebříčku a nejlepším příkladem jsou poslední hry Commonwealth v Melbourne 2006, kde byl squash přenášen živě do celého světa a byl komentován ve studiu BBC s takovou důležitostí a rozborem, jako u nás např. Davis Cup

12 3 HRA 3.1 Podstata Squash je míčová síťová hra. Základním principem hry je odehrát raketou míč v uzavřeném objektu do ohraničeného prostoru přední stěny kurtu tak, aby soupeř nebyl schopen míč odehrát stejným způsobem. Hráči se pravidelně střídají v odehrání míčku. Pravidla upravují chování hráčů tak, aby nedocházelo ke kolizím či možnému zranění. Ačkoli squash postrádá síť, patří dle třídění Stibitze do skupiny sportovních her neinvazních síťových a odrážením o stěnu. Hráči využívají odrazu stěn pro odbití míče raketou a také zde neobvykle často dochází k fyzickým kontaktům. Podstatou hry je zasažení čelní stěny míčkem po odbití raketou, aniž by se míč dotknul podlahy. Lze využít jakéhokoli odrazu o jinou stěnu vyjma podání, kdy raketou odpálený míč musí zasáhnout nejdříve přední stěnu a teprve potom kteroukoliv jinou stěnu kurtu.. V průběhu hry se míček může, ale nemusí dotknout země, a to až do okamžiku chyby. Chyba je, když míč opustí herní prostor a nevrátí se, dotkne se čáry na stěně nebo při podání čáry na zemi, dotkne se hrany skla, světel, plochy nad nebo pod čárou vymezující kurt, dvakrát odskočí od země, zasáhne hráče, nebo se hráči nepodaří při podání zasáhnout míč (JIRAS, PAJER, 2000). Existují dva základní druhy počítání. Jeden používá Světová squashová federace (WSF) a jde o hru na ztráty a počítání do devíti bodů, přičemž za stavu osm oba se přijímající rozhoduje, zda se bude hrát jeden (set one) nebo dva (set two) nadstavené body. Konečný výsledek v jednotlivé hře může být maximálně 10:9. Vítězství v zápase tvoří obvykle tři vítězné gamy (best of five games), ale lze hrát i na dva vítězné gamy zvláště v zápasech družstev, kdy je již rozhodnuto nebo po domluvě hráčů při souboji o třetí místo v turnaji. Druhý způsob počítání používá Asociace profesionálních hráčů a hráček (PSA, WISPA). Hraje se beze ztrát (point a rally score-pars) do jedenácti bodů a za stavu deset oba se hraje nastavená hra (tie-break) s rozdílem dvou bodů. Teoreticky je tedy možné hrát do nekonečna.. Výsledek se pak zapisuje např. 11:10 (6:4). Zápasy mužů se v České republice hrají od sezóny 2006/2007 s tímto počítáním. 3.2 Výměna (rally) Nepřetržitá výměna herních úderů od podání do nejbližšího chybného míčku se jmenuje rally. Jde o základní element squashové hry. Je to střídání úderů mezi soupeři s cílem, aby druhý již nebyl schopen míček v souladu s pravidly vrátit, což vytváří samotnou hru. K tomu hráčům napomáhají herní a taktické dovednosti a

13 samozřejmě dostatek fyzické kondice. Soubor vítězných výměn pak ústí k vítězství ve hře (game). Několik vítězných gamů je pak předpokladem pro vítězství v zápase. Existuje několik způsobů jak může být dosaženo vítězství. Nejobvyklejší je dosažení dostatečného počtu bodů v gamu respektive gamů v zápase. Další způsob ukončení je neschopnost hráče pokračovat ve hře (únava, zranění, indispozice, ztráta vybavení). Vítězství také může přisoudit rozhodčí pro nesportovní nebo agresivní chování hráče nebo nedostavení se ke hře. Právo prvního podání v zápase se rozhoduje losem. 3.3 Konflikt Velmi speciálními situacemi jak lze dosáhnout vítězné výměny jsou situace Stroke a No let. Jde o bránění a tedy neumožnění odehrání míčku soupeři nebo snaha tuto situaci vytvářet záměrně, avšak rozhodčí ji může posoudit jako neopodstatněnou a přiřkne výměnu soupeři. Při některých pravidly specifikovaných případech rozhodčí nařizuje Let, takže nikdo nezískává výměnu a podává znovu stejný hráč ze stejného místa a za stejného skóre. Stroke rozhodčí přizná vítězný míč žádajícímu hráči aniž by byl zahrán v případě že: 1. Soupeř nevyvinul veškeré úsilí zamezit bránění, 2. soupeř vyvinul veškeré úsilí bránění zamezit, ale hráč by hrál vítězný úder, 3. míček by na cestě k čelní stěně zasáhl soupeře, jeho raketu nebo cokoli, co má na sobě. Let výměna je opakována, pokud není možné v souladu s pravidly přiznat rozhodný úder jednomu hráči. Může se jednat o situace, kdy si rozhodčí není jistý verdiktem, kdy není zřejmý dopad míčku do hřiště či autu nebo pokud došlo k přerušení hry z technických důvodů. No let rozhodčí zamítne žádost o Let, pokud k bránění vůbec nedošlo nebo pokud: 1. Žádající hráč by nemohl dostihnout míček nebo jej dobře odehrát, 2. žádající hráč neprokázal dostatečné úsilí míček dostihnout, 3. hráč chtěl odehrát, ale minul míček, nebo bránění akceptoval, ale při odehrání udělal chybu, 4. hráč si způsobil bránění sám, např. pohybem jinam a poté zpět k míčku (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2002). Je pochopitelné, že k těmto sporným a konfliktním situacím dochází velmi často, neboť hráči se na rozdíl od ostatních síťových sportů pohybují ve stejném

14 prostoru a neodděluje je síť. Pomyslná síť jsou v tomto případě čáry na čelní stěně. Ve výšce 178 cm je čára nad kterou hráč musí zasáhnout stěnu při podání. Pro další průběh hry je ve výšce 48 cm další čára nad kterou se musí míč odrazit. Dotek míčku do těchto čar je chybou. Všechny sporné situace rozhoduje pouze rozhodčí a jsou přesně specifikovány postupy podle kterých se rozhoduje. Přesto záleží na subjektivním pocitu rozhodčího a tyto situace jsou kořením, ale někdy také neštěstím hry. Bývají často předmětem dlouhých polemik a protestů. Z vlastní zkušenosti hráče vím, že nemá cenu zabývat se nešťastným rozhodnutím rozhodčího, neboť ovlivňuje pouze jednu konkrétní výměnu. Podstatnější je myslet vpřed a koncentrovat se na další průběh zápasu. Tvrzení, že rozhodčí poškodil hráče pro zbytek zápasu jedním rozhodnutím jsou pouze alibistická. 3.4 Pravidla Rozměry kurtu Squashový kurt má obdélníkový tvar se čtyřmi vertikálními stěnami různé výšky. Jedná se o přední stěnu, boční stěny a zadní stěnu. Má vodorovnou podlahu a volný prostor do výšky nad plochou kurtu (obr. č. 1). Squashový kurt může být postaven z různých materiálů za předpokladu, že je zachována charakteristika odrazu míčku a bezpečnost hry. Světová squashová federace vydává specifikaci squashového kurtu, která obsahuje doporučené standardy. Součástí specifikace a certifikace squashového kurtu je i minimální svítivost a rozmístění osvětlení. Obr. č. 1: Rozměry squashového kurtu

15 Výška boční stěny je vymezena spojnicí mezi čárou přední stěny a čárou zadní stěny. Pole podání je čtverec tvořený krátkou čárou, boční stěnou a dvěma dalšími čárami vyznačenými na podlaze. Délka, šířka a úhlopříčka kurtu se měří ve výšce 1000 mm nad podlahou. Doporučuje se, aby čára přední stěny, čára boční stěny, čára zadní stěny a lišta byly tvarovány tak, aby odchylovaly směr letu míčku, který je zasáhne. Lišta nesmí vyčnívat z přední stěny o více než 45 mm. Doporučuje se, aby vstupní dveře na kurt byly umístěny uprostřed zadní stěny. Popis, rozměry a konstrukce kurtu pro čtyřhru je stejná jako pro dvouhru, vyjma šířky. Šířka squashového kurtu mezi stěnami určenými pro čtyřhru je 7620 mm (JIRAS, PAJER, 2000) Squashová raketa Squashová raketa je nejdůležitějším vybavením hráče squashe. Existuje nepřeberné množství druhů a značek raket. Nejmodernějším typem raket jsou uhlíkové s různými příměsemi jako je skelné vlákno, kevlar nebo titan. Raketa nesmí obsahovat žádnou nevypletenou oblast, jíž by prošlo těleso větší než 50 mm v průměru. Celá konstrukce rakety včetně hlavy musí být symetrická podél středu osy vedoucí kolmo hlavou a rukojetí a to i při pohledu z boku. Maximální délka 686 mm Maximální šířka, měřená kolmo k rukojeti 215 mm Maximální vypletená plocha 500 cm 2 Minimální šíře rámu či některé části konstrukce 7 mm Maximální hloubka rámu či jiné části konstrukce 26 mm Maximální váha 255 g Míč Míček je vyroben z gumy. Nejpoužívanějším typem je míček označený dvěma žlutými tečkami (Revelation Pro), který je používán v zápasech při turnajích a ligových utkáních (obr. č. 2). Pro hru v prosklených kurtech je používán specifický míček bílé barvy o identických vlastnostech jako double dot, jenž je viditelnější především v televizním záznamu. Malou výjimkou je míček označený zelenou tečkou, který se používá ve vysokých nadmořských výškách (např. Mexico City),

16 kde je tlak okolního vzduchu menší a míček je méně natlakován a přizpůsoben podmínkám blízkým nízké nadmořské výšce Specifikace a standardy squashového míčku se dvěma žlutými tečkami ( respektive bílého míčku ) Průměr (mm) 40,0 + nebo - 0,5 Váha (g) 24,0 + nebo - 1,0 Tvrdost (N/mm) při 23 C 3,2 + nebo - 0,4 Síla švu (N/mm) minimálně 6,0 Pružnost odrazu ze 100 palců (254 cm) při 23 C minimálně 12% to je 30 cm při 45 C 26% - 33% to je cm Obr. č. 2: Squashový míč Oblečení Organizátoři utkání mohou upřesnit omezení týkající se oblečení hráčů, kterému se hráči v jednotlivých turnajích musí podřídit. Toto pravidlo se nejvíce uplatňuje v Británii, kde nezřídka musí hráči nastoupit do hry v tričku s límečkem, ženy taktéž nebo v šatech s límečkem a hlava nesmí být zakryta. Lze tedy použít čelenku nebo smotaný šátek. Není povolena čepice ani šátek, který zakryje vlasy. Poněkud zvláštní pravidla, ale v ostatních zemích je situace volnější. Pro hru v neprůhledných kurtech se doporučuje oblečení světlé barvy a v průhledných skleněných kurtech barevné oblečení, aby míček vyniknul. Existují mimořádné situace, kdy rozhodčí může nařídit změnu dresu jednoho z hráčů. Pro evropského rozhodčího může být důvodem nerozpoznatelnost asijských hráčů nebo poněkud kuriózní situace, kdy spolu hrají dvojčata Rozhodování utkání Zápas je obvykle řízen rozhodčím za pomoci markera. Lze jmenovat jednu osobu k výkonu obou funkcí. Poté, co rozhodčí učiní rozhodnutí, oznámí je hráčům, marker ho zopakuje a ohlásí skóre. Rozhodčí kontroluje stav kurtu, hlídá čas, provádí zápis o utkání, hlásí chyby a hlavně rozhoduje sporné situace, odvolání hráče a trestá

17 Marker pomocný rozhodčí, provádí zápis o utkání, hlásí chyby a hlásí stav Základní pravidla Squash je hra pro dva nebo čtyři hráče. Hraje se s míčkem, raketami a na kurtu v souladu se specifikací WSF. Zápas se hraje na dvě nebo tři vítězné hry, podle volby organizátorů soutěže. Hra je zahájena podáním a právo prvního podání se rozhodne losováním. Podávající pak podává tak dlouho, dokud výměnu neprohraje. Při zahájení druhé a každé následující hry podává jako první vítěz předchozí hry. Na začátku každé hry (a při změně podávajícího) má podávající možnost volby jednoho z polí a dále podává z obou polí střídavě tak dlouho, dokud zůstává podávajícím. V případě, že výměna končí Let, podávající podává opět ze stejného pole. Podávající může učinit pouze jeden pokus pro zasažení míče při podání. Podávající se musí při podání dotýkat alespoň jednou nohou nebo její částí uvnitř pole podání. Míč se při podání nesmí dotknout jiné stěny dříve než zasáhne přední stěnu. Po zahrání dobrého podání hráči střídavě vracejí míček, dokud je ve hře v souladu s pravidly, do odvolání se hráče nebo do hlášení markera či rozhodčího. Hra může být kdykoliv pozastavena pro nevyhovující světelné podmínky, pád předmětu nebo jiné narušení na takovou dobu, o jaké rozhodne rozhodčí. V případě, že je hra pozastavena, skóre zůstane zachováno, pokud se hráči nedohodnou, že zápas začne znovu. Hráč má právo, pokud není míč ve hře, žádat o výměnu výstroje, oděvu nebo obuvi, pokud to uspokojivě vysvětlí rozhodčímu. Hráč postižený indispozicí má možnost pokračovat v zápase bez prodlení, nebo vzdát právě probíhající hru nebo vzdát zápas. Pokud dojde k viditelnému krvácení, hráč musí opustit kurt na nezbytně dlouhou dobu a není povinen vzdát hru. Jestliže hráči spadne na zem kurtu jiný předmět než raketa, ztrácí výměnu, vyjma situace při kolizi se soupeřem. Jestliže se míček dotkne protihráče (včetně všeho co má oblečené nebo drží) přestává být ve hře. Jestliže hráč při úderu nezasáhne míček, má možnost dalšího pokusu. Hráč, který prohrál výměnu, se může odvolat proti kterémukoliv rozhodnutí markera. Odvolání musí být slovní. Jestliže je hráči bráněno ve hře, má možnost pokračovat nebo zastavit hru a odvolat se k rozhodčímu. Jestliže rozhodčí usoudí, že chování hráče na kurtu by mohlo být zastrašující nebo útočné vůči protihráči, činovníkovi nebo divákovi nebo jinak mohlo znevážit

18 hru, bude hráč potrestán. Za přestupky, které podle názoru rozhodčího opravňují k použití pravidla o chování může být použit jeden z následujících trestů: výstraha (conduct warning) - napomenutí rozhodčího, stroke (conduct stroke) - výměna přiznaná protihráči, trestná hra (conduct game) - hra přiznaná protihráči, trestný zápas (conduct match ) zápas přiznaný protihráči. Rozhodčí může přiznat zápas hráči, jehož protihráč není přítomen na kurtu a není připraven ke hře během deseti minut po oznámení zahájení zápasu (JIRAS, PAJER, 2000)

19 4 STUKTURA SPORTOVNÍHO TRÉNINKU 4.1 Sportovní výkon Ve sportovním výkonu se budou vždy odrážet vrozené dispozice (prvky dědičnosti). Přirozeně vliv tréninku a vlastní přípravy je neméně důležitý a mnohými autory je často nadřazován. Mezi hráči věnujícími se squashi na normální soutěžní úrovni a trénujícími dva čtyřikrát týdně bude právě množství hodin na kurtu rozhodovat o výsledcích ve vzájemných zápasech. Dalším důležitým prvkem je psychická složka jedince včetně vlivu sociálního prostředí (VALENTA, 1998). Nejčastější délka výměny hráčů je 4 až 8 vteřin, 20% výměn trvá 10 až 15 vteřin, některé výměny jsou však ojediněle delší. Délka výměny je závislá na stupni trénovanosti hráče. Tomuto stupni je také nepřímo úměrný poměr délky přerušení k délce vlastní hry. U méně trénovaných jedinců připadá na délku zápasu asi 40% hry a 60% přerušení., zatímco vrcholoví hráči hrají až 65% celkového času zápasu (pozn.: V tenisovém zápase činí aktivní 25 až 35% celkového času zápasu). Průměrná délka setu se pohybuje od 11 do 30 minut, délka zápasu od 26 do 100 minut. Průměrná tepová frekvence je 147 až 161 tepů za minutu a 3 až 9 krát za zápas vystoupí téměř k maximu ( ). Intenzita metabolizmu je 2800 % náležité hodnoty BM., t.j. 2,22kJ/min x kg. Reilly a kol. uvádí energetický výdej v rozmezí 75-79% hodnoty maximálního aerobního výkonu VO ml za min. Anaerobní metabolizmus je v průběhu hry výrazně aktivován. Hodnota kyseliny mléčné (LA) v krvi se pohybuje těsně pod úrovní anaerobního prahu. Hra je doporučována jako účinná prevence kardiovaskulárních chorob. Během hry se výrazně snižuje hladina svalového glykogenu a dochází k poklesu v uvolňování inzulínu. Ztráta tekutin během zápasu se pohybuje od 1,62 do 2, 04 litru a 2,0 až 2,6 kg tělesné hmotnosti (VALENTA, 1998). Před zahájením přípravy může trenér zorganizovat schůzku s hráči, kde se budou rozebírat důvody psychologické přípravy, zejména její význam. Konkrétně si mají hráči vzpomenout na chvíle, kdy všechno bylo dobré, jak s u toho cítili a jak to prožívali. Následně si mají vzpomenout na to, kdy se cítili špatně a jak se s tím srovnávali. Trenér také může využít principu semaforu, což je metoda, která slouží k uvědomění si vlastních psychických stavů. Princip semaforu Zelená je stav, kdy se hráči cítí velmi dobře, všechno se jim daří a jsou schopni podat maximální výkon. Jeho úspěšnost je přes 75 %. Žlutá je stav, kdy sice není vše nejlepší, ale celkově se jim daří a jsou relativně

20 v pohodě. Jejich výkon je úspěšný ze 40-50%. Může to být ale takový stav, kdy je první neúspěch může odradit a celkově způsobit, že se ocitnou dole. Červená je den, kdy se jim nic nedaří, mají problémy doma, s přítelkyní či přítelem, ve škole a podobně (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). 4.2 Plánování Součást racionálního programu přípravy sportovce a trenérovy agendy je vedení tréninkového deníku. V něm je vhodné stanovit výkonnostní cíle pro následující rok nebo v tří až čtyřletém horizontu. Jedna sezóna se dělí na třináct čtyřtýdenních cyklů nebo sedm šestitýdenních. V jedné sezóně by se měly uskutečnit pravidelné kontrolní termíny a dva až tři výkonnostní vrcholy. Proporce rozvíjení jednotlivých: a) schopností (rychlost, síla, vytrvalost, pohyblivost) b) dovedností (údery, pohyb na kurtu, ) c) taktických rozhodnutí (analýza zápasů, pravidla, ) d) fází regenerace (aktivní, pasivní) Nejvhodnější forma ročního plánu je grafické znázornění výše uvedených složek tréninku. Jinými slovy bychom mohli uvedené složky vymezit třemi kategoriemi: 1. Zatížení s dopadem na bioenergetický systém hráče, 2. činnost zaměřená na zdokonalení jednotlivých úderů, 3. činnost zaměřená na aplikaci úderů a řešení proměnlivých situací při hře (VALENTA, 1998). Tréninkové období je forma, která spojuje několik tréninkových cyklů. Délka trvání jednotlivých období je věcně vymezena tréninkovými cíli, sportovním kalendářem, reprezentačními povinnostmi apod. Souhrn tréninkových období tvoří nejvyšší plánovací jednotku tréninkový rok. Dělení tréninkového roku na období přípravné, hlavní a přechodné je v praxi více méně překonáno především tím, že hlavní úkoly nácviku, herního a kondičního tréninku prostupují celý tréninkový rok v proměňujících se proporcích ve všech obdobích a cyklech. Na vyšších výkonových úrovních se objevuje problém dvou tréninkových jednotek denně. Doporučujeme v těchto případech plánovat zatížení v cyklu po jednotlivých půldnech (DOBRÝ, SEMINIGOVSKÝ, 1988). 4.3 Metody tréninku Každý hráč i zájemce o squash by měl vycházet z vlastních zkušeností získaných v jiném sportu, nebo se poradit s odborným trenérem v případě volby

21 metod, kvantity, intenzity, prostředků a nakonec i diagnostiky efektivnosti tréninku. Metody tréninku jsou podřízeny těmto cílům: 1. Rozvoj bioenergetického potenciálu, 2. rozvoj technických a technicko-taktických dovedností, 3. jejich kombinace. A také jsou podřízeny těmto didaktickým principům: 1. Pochopení funkčnosti a získání zájmu, 2. vytvoření si konkrétní představy včetně detailů prováděného pohybu, 3. postup v logické návaznosti jednotlivých prvků s konkrétním cílem, 4. nácvik přiměřeně obtížných prvků, aby došlo k jejich zvládnutí, 5. kreativní uplatnění naučených dovedností v zápase. Metoda v celku Pokud se tato metoda použije při nácviku herních činností odpovídajících činností způsobilostem hráče, ukazuje se že lépe působí na motivaci, neboť obvykle dochází k rychlejšímu a pozorovatelnému zlepšení. Neztrácí se čas integrací částí. Některé činnosti nelze vůbec rozdělit, protože by jejich části nedávaly hráči smysl. Často se tato metoda musí spojovat s přechodem k některým obtížnějším částem a opětovným návratem k celku. Metoda v celku umožňuje trenérovi počáteční diagnózu a stanovení obtížných kritických míst činnosti, k nimž se pak trenér postupně vrací. Užitečnou modifikací je metoda v celku s postupným zdůrazňováním jednotlivých kritických míst (DOBRÝ, SEMINIGOVSKÝ, 1988). Metoda po částech Podle této metody se vytváří složitá činnost tím, že se skládají vedle sebe předem stanovené části. Při jejím použití se předpokládá, že dojde k percepci těchto izolovaných prvků a že se tyto počitky působením nejobecnějších asociačních zákonů dodatečně dostávají do stále složitějších souvislostí. Nebere v úvahu skutečné podmínky, např.utkání, a spokojuje se s vnějším popisem prvků a pohybů. Nebere také v úvahu souvislosti mezi prvky činností, mezi činnostmi tvořícími kombinace, popř. mezi kombinacemi vstupujícími do systému hry družstva. Nadměrné používání této metody znamená nadměrný důraz na techniku (DOBRÝ, SEMINIGOVSKÝ, 1988). Metoda progresivního spojování částí v celek Tato metoda vypadá ve skutečnosti tak, že se nacvičují postupně dvě části,

22 ze kterých se vytvoří nový celek. Pak se nacvičí třetí část a spojí se s předcházejícím nižším celkem v celek nový, vyšší atd. (DOBRÝ, SEMINIGOVSKÝ, 1988). 4.4 Specifická příprava dětí Sportování dětí není jen cestou zvyšování výkonnosti a přípravy na závody. Je to dlouhodobá a často velmi složitá výchovná činnost, kterou spolu ruku v ruce vykonávají trenéři, vedoucí a rodiče. Na jejím konci by měl stát člověk, kterému sport dal především krásné dětství plné kamarádů, zábavy a prožitků, k nimž se přidaly i vzpomínky na úspěchy a možná i neúspěchy. Takový člověk by měl poznat a chtít respektovat určitá pravidla, ve sportu souhrnně nazývaná fair play, tvořící mravní kodex výchovy ve sportu (PERIČ, 2004). Dítě by samo mělo mít zájem o činnost, kterou provádí. Velkou výhodou je pokud rodiče provádějí podobnou aktivitu, která se dá přizpůsobit svojí náročností schopnostem dítěte. Dítě má ohromný dar napodobovat činnost svých rodičů nebo šikovnějších vrstevníků, ale s menším nadšením přijímá rady nebo výuku. Mladý organizmus se velmi rychle zotavuje po předchozí, byť namáhavé činnosti. Přenos naučených dovedností dítěte do podobného sportu je prokazatelný a významný. Dítě, které se naučí jeden z raketových sportů, má tu výhodu, že ostatní raketové sporty mu půjdou podstatně lépe, než třeba fotbalistovi. Čím je dítě mladší, tím více je potřeba nechat mu vlastní způsob osahání si squashe, případně pouze poradit nebo pomoci. Zahájení specializované přípravy dítěte může být nezávislé na věku, pokud je součástí komplexního rozvoje tělesné zdatnosti dítěte a jeho osobnosti. V případě lokálně přetěžovaných částí těla je nezbytně nutná kompenzace jinou aktivitou. Rodiče a okolí obvykle dítěti implantují pocit, že pouze vítězství je úspěch. Děti vnímají jako úspěch mnoho dalších jiných prvků zápasu nebo turnaje. Brát jim takovou iluzi není dobré, samy časem budou chtít pouze vítězit. Důležité je rozdělovat děti podle dovedností. Kritérium věku je často zavádějící vzhledem k rozdílu mezi věkem chronologickým a biologickým. Protože nejčastějším způsobem, jak děti přijdou ke sportu, je sportování rodičů samotných, uvádíme nejlepší předpoklady pro to, aby dítě samo chtělo sportovat (VALENTA, 1998; MILLMAN, 2006). 1. Berte je s sebou na vlastní tréninky a turnaje a můžete-li, vezměte i její nebo jeho kamarády. 2. Nechte dítě, aby samo projevilo zájem zkusit si zahrát. Podle věku a intenzity zájmu pořiďte buď normální raketu s nejrychlejším míčkem, nebo dětskou kratší raketu a molitanový míček

23 3. Jestliže nemáte tu správnou autoritu u dítěte, nesnažte se sami něco vyučovat. Požádejte profesionálního trenéra. Projevte radost za každé i drobné zlepšení dítěte. Pochvalte je a stanovujte další cíle po opravdu malých stupních. Pro úplné začátky se při tréninku dětí ve věku kolem šesti let používá molitanový míček nebo speciální squashový míček pro nejmenší. Základním cvičením je pouze vyhazování a chytání míčku rukama s různými obměnami a odrazy o zem nebo stěny. Stejnou činnost děti mohou cvičit ve dvojici. Už při této soutěživé činnosti lze děti naučit správnému počítání, tak aby na ně byli zvyklé. V případě, že děti začínají používat raketu, je první cvičení nošení míčku na strunách tak, aby nespadl. Modifikace jsou různé lokomoční úkoly, dřepy nebo otočky. Postupně děti používají obě strany rakety. Pokračuje se s pinkáním míčku na raketě nebo o stěnu a trefování se do prostoru nebo koše. Vhodné je užít různé formy napodobování trenéra a soutěže na přesnost a v odrazu o stěnu do dálky. Jako složitější varianty lze použít odrazy o roh. Z počátku by děti měly provádět všechny údery spodem. Vrchní úder je koordinačně obtížný. U zkušenějších dětí lze vkládat do jednotlivých cvičení s raketou a míčkem další herní či dovednostní prvky. Například po odehrání provést otočku, nebo po každém třetím odehrání oběhnout určitou metu, dotknout se stěny nebo jen zadupat. Cvičení formou hry by mělo být poprvé s trenérem, který vhodně upraví podmínky a samozřejmě se snaží nahrávat tak, aby dítě bylo schopno odehrát míček. Dítě může například nepřesně podat, hrát i po dvou dopadech míčku na zem, neplatí pravidlo o překážení soupeři, body trenéra se počítají pouze po zasažení určité zóny, body dítěte jsou za dvojnásobek a těžké situace, které dítě nevybere, se nezapočítávají vůbec. Důležitým prvkem pro děti je naučení a zautomatizování některých neherních činností. Včasný příchod na trénink, tak aby se řádně a bez spěchu převlékly a zvláště děvčata si upravila vlasy. Gumičky a sponky do vlasů by měl správný trenér mít stále ve své tašce. Naučit děti, že na kurt se nenosí hodinky ani jiné šperky kvůli bezpečnosti ostatních. Správně zavázaná obuv, nejlépe se dvěma uzly, je lepší než pád na podlahu. Mít připravené nápoje už před tréninkem. Protože junioři až do věku 19 let musí používat při zápasech ochranné brýle nebo štít, je výhodné učit děti této povinnosti i na tréninku. Sám to praktikuji tak, že ochranné brýle používám také

24 5 HERNÍ ČINNOSTI 5.1 Držení rakety Na rozdíl od tenisu je úchop pro všechny typy úderu stejný. Při squashi není možné vzhledem k rychlosti střídání úderů měnit úchop pro úder forhendem nebo bekhendem. Hráč pravák drží raketu před tělem v levé ruce tak, aby plocha hlavy rakety byla kolmo k zemi a držadlo svíralo s tělem pravý úhel. Poté otočí hlavu rakety ve směru hodinových ručiček zhruba o 30 až 40 stupňů tak, aby viděl celý výplet. Pak ji pravou rukou uchopí shora, jako při podávání rukou. Raketa se drží v prstech, nikoli v dlani. Ukazováček je posunut dále od ostatních prstů (obr.č.3). Není vždy vhodné držet raketu až na konci rukojeti, obecně lze doporučit začátečníkům i pokročilejším hráčům držet raketu 2-3 cm od konce rakety (SÜSS, MATOŠKOVÁ, 2003). Obr. č. 3: Držení rakety Ve squashi se pro ovlivnění letu míče používá náklon hlavy rakety vzhledem k míči. Od velmi otevřené při hraní lobů až po zavřenou, kdy se odehrávají útočné údery (obr.č.4 a č.5). Obr. č.4: Otevřená raketa Obr. č.5: Zavřená raketa

25 5.2 Základní postoj Základní postoj je takový, ze kterého je hráč schopen vystartovat všemi směry, aby mohl odehrát míč. Do základního postoje se hráč vrací po každém odehraném úderu. Nohy hráče jsou rozkročeny na šířku ramen a špičky chodidel směřují kolmo do přední stěny. Kolena jsou pokrčena a trup je mírně v předklonu. Váha těla je na špičkách chodidel. Hlava je zvednutá, oči stále sledují míč. Obě paže jsou před tělem, hrací ruka svírá v lokti pravý úhel a držená raketa směřuje vpřed a vzhůru. Úhel mezi předloktím a raketou je zhruba 45º (obr.č.6 a č.7). Obr. č.6: Základní postoj - ze předu Obr. č.7: Základní postoj - z boku 5.3 Forhend Forhendový úder je velmi přirozený pohyb. Jeho využití je velmi široké, od razantních a méně přesných úderů (kills) až po velmi zpomalené míče (dropshots). Patří k základním stavebním kamenům hry. Přestože je pro většinu hráčů jednodušší, je potřeba ho trénováním zdokonalovat ve stejné míře jako bekhend Nápřah Paže s raketou se do polohy nápřah dostává již v průběhu pohybu hráče směrem k míči. Paže je pokrčena v lokti, loket je na úrovni ramene. Úhel mezi raketou a předloktím je velmi ostrý. Nohy jsou kolmo ke směru vedení švihu. Osa ramen je šikmo dolů, směrem k předpokládanému místu zásahu míče. Hráč má neustálý vizuální kontakt s míčem. Levá paže je téměř v upažení a vyrovnává těžiště těla Úder Úder začíná přenesením váhy na vykročenou nohu, supinací předloktí a obloukovým pohybem paže směrem k míči. Jedním z nejdůležitějších faktorů je dostatečná fixace zápěstí. Rovina záprstních kůstek svírá s předloktím úhel asi 45º

26 V okamžiku odbití míče je téměř celá váha hráče na vykročené noze. Spojnice ramen určuje směr letu míče. Oči jsou fixovány na míč i po jeho odbití. Hlava rakety je na stejné nebo vyšší úrovni než zápěstí. Těsně před okamžikem úderu dochází k pronaci předloktí Zášvih Jde o přirozené dokončení pohybu, který má dva významy. Prvním je nenásilné dobrzdění setrvačných sil rakety směrem vzhůru a druhým větší přesnost odehraného míče, neboť míč má s plochou rakety delší kontakt. Paže v lokti je téměř v úplné flexi a ruka spočívá na opačné straně těla zhruba ve výšce ramen. Na výkročné noze dochází k extenzi v kolením a kyčelním kloubu. Hráč se vrací do středu kurtu. 5.4 Bekhend Je úder na opačné straně než je držena raketa. Pro začátečníky bývá složitější, ale při hře je využíván více než forhend, protože při něm nelze tak razantně odvracet míč. Držení rakety je stejné jako u forhendu a dominantní je fixace zápěstí, jako když je ruka v pěst (obr.č.8). Jakmile dojde k prodloužení roviny záprstních kůstek a předloktí nebo dokonce k flexi v zápěstí, úder nebude proveden správně (obr.č.9). Protože zvláštností squashe je pohyb hráčů na jednom hřišti, lze při bekhendovém úderu lépe skrýt míč vlastním tělem před jeho zasažením. Obr. č.8: Pevné zápěstí Obr. č.9: Povolené zápěstí Nápřah Začíná ze základního postoje rotací trupu vlevo, tak aby se ruka držící raketu, dostala na levou stranu levé paže těsně pod ramenní kloub. Loketní kloub hrací ruky je ve flexi a směřuje dolů. Raketa směřuje vzhůru a šikmo vzad. Výkrok kolmo ke

27 směru předpokládaného zásahu míče je veden souhlasnou nohou. Noha, kterou hráč vykračuje, je pokrčena. Osa ramen směřuje šikmo dolů, směrem k místu zásahu míče. Oči sledují míč přes pravé rameno. Levá paže je ohnutá v lokti a spočívá před trupem a pod pravou paží. Váha těla se pohybem za míčem přesunuje na pravou končetinu. Pevné zápěstí udržuje otevřenou polohu hlavy rakety Úder Úder probíhá poté, co raketa opíše částečný oblouk z polohy nápřahu do místa zásahu míče. Rychlost švihu je součtem pohybů paže směrem k míči, extenzí v loketním kloubu a supinací předloktí. Osa ramen je v okamžiku úderu rovnoběžná se směrem úderu. Hlava je skloněná a oči sledují míč. Míč je zasažen v ose pravého chodidla. Levá paže jde do částečného zapažení a vyrovnává možné rotace trupu. Hlava rakety by neměla být níže než pravá ruka Zášvih U bekhendu je více než u forhendu důležitá fáze dokončení pohybu protažením ve směru prováděného úderu, který má zásadní vliv na přesnost odehraného míče. Protažení probíhá plynule směrem vzhůru tak, že pravá ruka skončí pohyb na pravé straně ve výšce hlavy a raketa směřuje vzhůru. Paže je lehce pokrčena v lokti. Tato skutečnost je důležitá nejen pro dokonalé provedení úderu, ale také z bezpečnostního hlediska. Pravá noha se dynamicky odráží a hráč se přemisťuje do středu kurtu. 5.5 Pohyb na kurtu Správný pohyb umožní pokrýt celý kurt mnohem rychleji a efektivněji a hlavně se hráč dostane do lepší pozice při úderech. Pokud si hráč neosvojí správný pohyb, bude u míče často ve špatném postavení, a to mu znemožní zahrát kvalitní úder. Mnozí hráči, kteří si dostatečně neosvojili pohyb, běhají po kurtu zmateně a musí vynakládat velkou snahu na to, aby se dostali k míčku. Potom už nestíhají myslet na ostatní věci, jako je třeba technika úderu, pozice protihráče či taktika (ŠÁCHA, 2006). Pohyb po dvorci je základním předpokladem pro výkon v utkání. Není rozhodující jestli se hráč pohybuje velkou rychlostí, ale především zda se pohybuje účelně. Jde o krátké sprinty a výpady na místa odkud je ideální míček odehrát. Většina začátečníků téměř kopíruje trasu míčku, a i když některý bude opravdu velmi dobře fyzicky vybaven, pravděpodobně dojde k tomu, že v průběhu utkání nebude schopen míče vůbec odehrát, nebo bude nucen využít jen obranné údery. Základním předpokladem pro pohyb na kurtu je účelnost vynaloženého pohybu

28 Zpravidla si hráč může vybrat z několika variant, kdy míček odehrát. Ze zkušenosti víme, že nejlepší varianta je míček odehrát co nejdříve a využívat zejména voleje, tak aby hráč jen minimálně opustil nejlepší pozici na kurtu, místo kterému říkáme téčko (obr.č.10). Jde o průsečík diagonálních drah z jednotlivých rohů kurtu. Toto místo je na zemi vyznačeno spojením střední dělící čáry a krátké čáry. Z tohoto místa je do všech koutů kurtu stejná vzdálenost. Hráč, který se z tohoto místa vzdaluje co nejméně bude v průběhu utkání bezesporu mnohem méně unaven než jeho protivník. Obr. č.10: Střed kurtu téčko Základem pohybu je neustálý vizuální kontakt s míčem. Po vyhodnocení trajektorie pohybu míče hráč startuje ze základního postoje směrem k místu zásahu míče kde, provede jeho odehrání a následně se, v rámci pravidel o nebránění protivníkovi, přesouvá zpět do výchozího postavení. Ideální je zahrát takový úder, aby se na místo T hráč dokázal vrátit dříve, než jeho oponent dokáže odehrát míč. Moderní squash se již nezabývá zásadami a předepsanými krokovými variacemi (MILLMAN, 2006). Jde pouze o nejúčelnější pohyb za míčem bez ohledu na to, která noha by správně měla být u míče. Jestliže je pro situaci a hráče výhodnější použít pro výpad nestylově levou nohu pro bekhend nebo pravou nohu pro forhend je nejlepší tak učinit. Přesto existují určité zásady pro efektivní pohyb na kurtu. Především by se měl hráč pohybovat na špičkách chodidel. Pohyb směrem k míči by měl být veden s lehkým obloukem tak, aby těsně před odbitím hráč zaujal k předpokládanému směru letu míče kolmý postoj. První krok startu by měl být proveden souhlasnou nohou ke směru pohybu míče. Poslední krok by měl být prakticky výpad směrem k míči proto, aby bylo možné se mnohem lépe odrazit zpět a vrátit se do středu kurtu. Nápřah by měl hráč provádět již v průběhu pohybu k míči při posledních

29 krocích. Došlápnutí na zem při posledním kroku je signálem pro zahájení švihu. Velmi často se při nepředpokládaných odskocích míče od stěn používá krok-sunkrok. Jde o rychlejší variantu přesunutí se k míči nebo od něj vzhledem k úspoře času a také pro lepší udržení rovnováhy. Rovnováha je pro odehrání míče další důležitou veličinou. Hráč se snaží vyrovnávat těžiště těla nejen nestojnou nohou, ale i nehrající paží. Zadní noha zůstává při úderu natažena a spočívá na zemi. Při extrémních výpadech se dotýká země její špička nebo nárt. (obr. č.11) Obr. č.11: Rovnováha Zhruba na délku natažené paže s raketou je vzdálenost, na kterou by se měl hráč dostat k jakékoliv stěně nejblíže (obr. č.12). Obr. č.12: Zóna do které hráč nemusí vstoupit Ke správnému pohybu na kurtu neodmyslitelně patří i správné načasování. Jde především o zkušenost a odhad na míč. Hráči, kteří jsou u míčku příliš brzy, paradoxně nedokáží této situace využít. Správný odhad vzdálenosti a odskoku míčku se vytváří roky. Správný došlap těsně před odehráním míče a následný odraz v okamžiku, kdy míč opouští raketu, je potřeba neustálým tréninkem

30 automatizovat Pohyb dopředu Chceme-li zahrát míč podél stěny z přední části kurtu, neběžíme na něj přímo (to bychom nebyli schopni k němu vykročit posledním krokem kolmo k boční stěně). Proto musíme udělat první krok směrem k přední stěně a pak postupně zatáčet až k míčku. Běžíme do oblouku (obr.č.13). Toto pravidlo platí jak pro forhend, tak i pro bekhend. Nejdůležitější je první krok ten by nás měl vynést do pohybu. Současný tréninkový systém nenutí hráče, aby jejich přední noha byla při forhendu levá a při bekhendu pravá, jako tomu bylo dříve. Na začátek to ale můžeme doporučit, protože při takovém postavení se lépe přenáší váha těla do úderu (ŠÁCHA, 2006). Obr. č.13: Trasa pohybu vpřed Pohyb ve středu kurtu Ve středu kurtu se provádí úkroky nebo úskoky stranou. Protože je časově výhodné použít souhlasnou nohu se stranou, na kterou se dělá výpad, jsou na hráče kladeny nároky zejména v dokonalém ovládání rakety paží. Při těchto netypických situacích lze ušetřit vydanou energii na úkor méně dokonalého úderu. Pokud by se hráč otáčel za míčem ihned po startu, nejen že by vydal více energie, ale také by mu přesun trval delší dobu. Jestliže se hráč rozhodne dostihnout a odehrát míč v oblasti krátké čáry, jde prakticky pouze o jeden výpad bližší nohou ve směru k místu odehrání Pohyb vzad Do zadní části kurtu se hráč přesunuje po otočení s výpadem na souhlasnou nohu se směrem pohybu a kroky, poskoky nebo výpadem směrem k míči (obr.č.14). Protože míče do zadní části kurtu letí delší dobu a mají tendenci se následně odrážet

31 od zadní stěny, nejde o tak rychlé výpady, jako do přední části kurtu. Rozdílný je pouze přístup k odehrání míče na bekhendové straně. Pro praváka v levém zadním rohu je fyziologicky nejvýhodnější použít jako stojnou pravou nohu. Pokud by se k míči nedostal souhlasnou nohou s paží, která drží raketu, nepovede se mu odehrát míček utopený v koutě. Technicky je zapotřebí mít dostatečný prostor pro nápřah, kterému by v opačném případě bránilo tělo hráče. Při předpokladu, že se míč neodrazí od boční stěny je pohyb hráče přímo za míčem. Jestliže je však možnost, že se míček od boční respektive zadní stěny odrazí, je důležité počátek výpadu směrovat nejprve směrem ke dveřím kurtu (McKENZIE, 1993). Obr. č.14: Trasa pohybu vzad

32 6 TECHNIKA ÚDERŮ 6.1 Longline Longline neboli úder podél stěny je nejběžnějším a také základním úderem ve squashi. Všechny další typy úderů lze trénovat až po zvládnutí longline. Většina squashových trenérů začíná s trénováním úderu podél stěny na forhendu trénovaného hráče a z přední části kurtu. Je důležité, aby první hodiny tréninku byly vedeny tak, že začínající hráč vycházel z jednodušší varianty švihu. Forhend je pro většinu hráčů na začátku trénování přirozenější a proto i zkušení hráči používají pro rozcvičení nebo zahřátí míče forhend. Trénování úderů podél zdi je dlouhodobý proces a některým hráčům připadne nudný. Přesto je potřeba i u zkušených hráčů tento úder neustále cvičit opakováním, které vede k větší jistotě a přesnosti. Z anglického názvu longline, pro který se vžil český název lajna, je zřejmé, že jde o úder s dlouhým letem míčku podél boční stěny. Jeho nejlepší variantou je míček, který těsně kopíruje boční stěnu a jeho druhý dopad na zem je v oblasti spoje mezi sklem a zemí (obr.č.15). V každém případě by měl míč po tomto úderu dopadnout za zadní čáru podávacího čtverce a před sklo. Čím blíže bude boční stěně, tím bude úder lepší. Po takto zahraném míči lze jen těžko zahrát jakýkoliv jiný úder než opět podél stěny. Samozřejmostí je tento úder procvičovat i jako bekhend. Obr. č.14: Longline 6.2 Kros Jde o křižný úder napříč kurtem. Slouží k přenesení hry z jedné poloviny kurtu na druhou nebo naopak. Lze jej hrát z jakékoliv pozice na kurtu, buď jako dlouhý úder zezadu, nebo útočný úder zepředu (obr.č.16 a č.17). Tento typ úderu má své výhody i nevýhody. V prvním případě lze trefit nick, což je spojení boční stěny a země a samozřejmě jedna z nejtěžších situací pro odehrání, v druhém případě