*KUCBX00R7BQX* Stránka 1 KUCBX00R7BQX ROZHODNUTÍ

Transkript

1 *KUCBX00R7BQX* KUCBX00R7BQX O D B O R Ž I V O T N Í H O P R O S T Ř E D Í, Z E M Ě D Ě L S T V Í A L E S N I C T V Í Čj.: KUJCK /2018/OZZL Sp. zn.: OZZL /2018/janeme SS/2 o-74/18 datum: vyřizuje: Bc. Jan Němec telefon: ROZHODNUTÍ Krajský úřad - Jihočeský kraj, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví (dále jen krajský úřad), se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, jako příslušný správní orgán dle ustanovení 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů a dle 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále je správní řád), rozhodl v odvolacím řízení proti rozhodnutí Městského úřadu Blatná, odboru životního prostředí, se sídlem T. G. Masaryka 322, Blatná (dále též MěÚ), vydaném pod č.j.: MUBL 6926/2018, sp.zn.: OŽP 10944/2016-Po ze dne (dále též rozhodnutí MěÚ), kterým bylo vyhověno žádosti Honebního společenstva Sedlice, IČO , se sídlem Komenského 364, Sedlice (dále též HS Sedlice) o přičlenění honebních pozemků dle katastru nemovitostí pozemky p.č. 915, 988, 916, 918/1, část 987/2 vše v k.ú. Velká Turná a dále p.č. 1422/7, 1430/9,1441/3, 1392/2, 1412/9, 1414/2, 1414/3, 1985/2, 1423, 1392/3, 1397/1, 1397/13, 1400/5, 1397/8, 1397/21, 1398, 1400/12, 1412/2, 1368/10, 1368/11, 1371/20, 1402/1, 1414/6, 1371/13, 1371/11, 1394, 1368/9, 1371/29, 1397/5, 1397/17, 1397/12, 1397/27, 1412/11, 1413/5, 1413/6, 1414/17, 1983/11, 1983/12, 1983/13, 1985/4, 1384, 1383/2, 1383/3, 1383/4, 1385, 1397/15, 1400/7, 1400/13, 1407/5, 1357, 1368/1, 1368/3, 1368/4, 1368/6, 1371/14, 1371/17, 1414/4, 1400/6, 1407/1, 1348/4, 1348/5, 1348/6, 1368/12, 1397/7, 1397/10, 1397/11, 1402/8, 1403/1, 1403/2, 1404, 1410/4, 1410/5, 1411/6, 1412/1, 1412/5, 1412/10, 1413/1, 1413/2, 1413/3, 1413/4, 1414/7, 1414/8, 1414/11, 1414/12, 1414/13, 1414/16, 1422/3, 1430/13, 1430/15, 1439/6, 1440/3, 1983/2, 1983/3, 1983/4, 1983/6, 1983/7, 1983/9, 1983/10, 1985/1, 1986/2, 1986/8, 1986/10, 1986/11, 1368/7, 1368/8, 1371/19, 1397/6, 1399, 1414/5, 1368/5, 1371/30, 1397/9, 1412/7, 1312/8, 1986/1, 1421/1, 1422/6, 1440/4, 1397/14, 1371/16, 1397/2, 1400/1, 1368/2, 1368/13, 1371/15, 1377, 1361, 1365, 1348/3, 1430/10, 1438/19, 1987/6, 1987/7, 2022/2, 1445/2, 2022/3, 1428/3, 1428/4, 1431, 1428/2, 1440/1, 1444/3, 1425, 1426, 1427, 1340/9, 1340/10, 1340/15, 1430/2, 1445/4, 1340/11, 1340/13, 1430/3, 1340/28, 1348/1, 1348/7, 1348/8, 1414/9, 1414/10, 1414/14, 1414/15, 1422/1, 1422/4, 1430/1, 1430/12, 1430/14, 1444/1, 1444/2, 1445/3, 1986/9, 1987/8, 1987/9, 2022/4, 1342, 1343, 1347, 1424, 1428/1, 1430/17, 1338, 1339/1, 1339/2, 1339/3, 1340/2, 1340/3, 1340/7, 1340/12, 1340/14, 1340/16, 1340/23, 1340/24, 1340/26, 1414/1, 1430/4, 1430/5, 1430/6, 1430/16, 1430/18, 1348/2, 1422/2, 1422/5, 1430/7, 1430/8, 1430/11, 1430/8, 1430/11, 1438/48,1439/3, 1439/4, 1987/1, 1987/2, 1341, 1428/5, 1429, 1432, 1371/9, 1371/33, 1397/23, 1380/2, 1392/1, 1379/4, 1371/26, 1371/27, 1371/38, 1374/1, 1409/1, 1378/8, 1402/4, 1397/20, 1400/11, 397/22, 1410/1, 371/12, 1371/36, 1352, 1371/2, 1371/5, 1378/10, 1402/6, 1397/16, 1400/8, 1407/6, 1371/35, 1371/24, 1378/7, 1402/3, 1371/32, 1400/19, 1983/14, 1407/7, 1407/9, 1411/1, 1411/3, 1371/10, 1371/34, 1378/9, 1402/5, 1380/1, 1397/24, 1397/25, 1397/28, 1400/14, 1400/16, 1400/18, 1400/11, 1387/3, 1397/18, 1400/9, 1371/25, 1378/11, 1397/26, 1402/7, 1402/9, 1407/8, 1407/10, 1407/12, 1407/13, 1410/2, 1410/3, 1411/2, 1411/4, 1411/5, 1411/7, 1412/3, 1412/4, 1412/6, 1983/5, 1983/8, 1985/3, 1371/1, 1371/3, 1371/4, 1371/8, 1986/4, 1986/5, 1986/7, 1389, 1400/15, 1400/17, 1354, 1373, 1397/19, 1400/10, 1340/4, 1340/5, 1340/27, 1371/18, 1986/3, 1986/6, 1378/2, 1381/1, 1381/2, 1353/2, 1355, 1371/21, 1371/22, 1371/23, 1371/28, 1371/37, 1378/1, 1402/2, 1402/10, 1371/6, 1371/31, 1371/7 vše v k.ú. Sedlice u Blatné (dále též předmětné pozemky) dle ust. 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o myslivosti) k honitbě Sedlice CZ , takto: Stránka 1

2 Dle ustanovení 90 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodnutí MěÚ č.j.: MUBL 6926/2018, sp.zn.: OŽP 10944/2016-Po ze dne ruší a věc vrací MěÚ k novému projednání. Účastníci řízení podle 27 odst. 1 správního řádu jsou uvedeni v rozdělovníku, který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí. ODŮVODNĚNÍ Krajský úřad obdržel dne odvolání proti rozhodnutí MěÚ pod č.j.: MUBL 6926/2018, sp.zn.: OŽP 10944/2016-Po ze dne spolu s příslušným spisovým materiálem. Proti rozhodnutí MěÚ podalo HS Drhovle, se sídlem Drhovle Brloh 12, Písek, IČO , které je zastoupeno na základě plné moci panem JUDr. Stanislavem Vachtou, LL.M., Krajinská 251/16, České Budějovice (dále jen odvolatel) odvolání dne , které bylo dne doplněno o námitky. Odvolateli bylo doručeno rozhodnutí MěÚ dne , tzn. výše uvedené odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě. Odvolatel v odvolání uvedl následující námitky: 1. Okruh námitek obsahuje námitky na dosavadní protizákonný postup MěÚ Nedodržení nařízeného procesního postupu stanoveného krajským úřadem. Odvolatel poukazuje na to, že krajský úřad v závěru svého rozhodnutí čj.: KUJCK /2017/OZZL ze dne uvedl, že MěÚ bude muset provést veškeré potřebné důkazy, které jsou nezbytné pro doložení stavu, který bude možno přezkoumat a poté seznámit účastníky řízení s podklady pro vydání rozhodnutí. Dle odvolatele MěÚ neprovedl veškeré potřebné důkazy, které jsou nezbytné pro doložení stavu, který bude možno přezkoumat - ohledání na místě samém fakticky neproběhlo a svůj účel nesplnilo (viz námitky níže bod 1.3) a o provedení jiných potřebných důkazů se MěÚ ve svém rozhodnutí nezmiňuje. Odvolatel dále namítá, že MěÚ neseznámil účastníky řízení s podklady pro vydání rozhodnutí. Podklady pro vydání rozhodnutí nejsou dostatečně zřejmé ani z odůvodnění rozhodnutí Absence náležitostí odůvodnění rozhodnutí. Odvolatel namítá, že rozhodnutí musí mít dle ustanovení 68 odst. 3 spr. řádu mimo jiné následující náležitosti: V odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Odvolatel k tomu uvádí, že v rozhodnutí MěÚ zejména chybí uvedení podkladů pro vydání rozhodnutí, zachycení procesu volného hodnocení důkazů a podkladů tj. na základně jakých podkladů, jakým způsobem a na základě jakých úvah se správní orgán řídil při hodnocení podkladů a při výkladu právních předpisů a jak ke svým zjištěním správní orgán dospěl. Ačkoliv se jakkoliv jedná o myšlenkovou činnost správního orgánu, je povinností správního orgánu tuto činnost následně tzv. dát na papír. Odvolatel, následně také odvolací orgán případně soud, totiž musí být schopen tuto činnost správního orgánu přezkoumat a případně jí kvalifikovaně oponovat. Nebude-Ii tudíž tato myšlenková činnost správního orgánu z rozhodnutí nijak známá a správní orgán pouze uvede své závěry, ke kterým došel, bude takovýto postup v dalším řízení nepřezkoumatelný se všemi následky s tím spojenými. Volné hodnocení důkazů správním orgánem znamená myšlenkovou úvahu, při které správní orgán přijímá jedno tvrzení a odmítá jiné, přičemž se opírá o logické, systematické, historické, pravděpodobnostní, věrohodnostní atp. úsudky. Úvaha v rámci volného hodnocení důkazů musí být přezkoumatelným způsobem vyjádřena, neboť plně podléhá poznávání odvolacího správního orgánu a správních soudů. V napadeném rozhodnutí nejsou zejména obsaženy konkrétní úvahy správního orgánu ohledně řádného mysliveckého hospodaření. MěÚ se řádně nevypořádal s provedením důkazu ohledáním na místě samém (provedl pouze změření hranic) a s veškerými námitkami odvolatele Námitky proti provedení důkazu - ohledání na místě samém. Za účelem prokázání nevhodnosti přičlenění honebních pozemků přes dopravní stavbu železnice a silnice I. třídy č. 20 (slovy správního orgánu problematické dopravní stavby) s ohledem na chov a lov zvěře v místních podmínkách tj. lesní, zemědělské a vodní plochy odvolatel jako účastník řízení navrhl provedení důkazu ohledáním na místě samém. V rámci tohoto procesního úkonu mělo dojít za účasti zainteresovaných účastníků řízení zejm. odvolatele a žadatele za přítomnosti úřední osoby k důkladnému seznámení se s navrhovanou hranicí honiteb či jinými možnostmi hranice honiteb. Stránka 2

3 MěÚ po dvou výtkách ze strany krajského úřadu nařídil podle ustanovení 49 správního řádu na den 17. dubna 2018 ústní jednání, spojené s ohledáním na místě k projednání žádosti se všemi účastníky řízení. Po skončení ústního jednání spojeného s ohledáním na místě samém bylo účastníkům umožněno se vyjádřit a podat případné námitky. HS DRHOVLE do protokolu uvedlo, že námitky podá písemně ve lhůtě 7 dnů a učinilo tak následovně: 1.3.a. Námitka neprokázání totožnosti úředních osob. Ze strany přítomných úředních osob nedošlo k jejich prokázání se služebními průkazy. Jedna úřední osoba se pouze ústně představila jako Ing. Martin Dolejš, vedoucí odboru životního prostředí MěÚ a její úloha spočívala v měření hranic, resp. určovala směr a tlačila před sebou po celou dobu dálkoměr po trase, po jaké účastníci následně šli. Druhá osoba se nepředstavila, ani nepředložila svůj služební průkaz a účastník řízení z následných rozhovorů dovodil, že se jedná o úřední osobu Jiřího Poisla. 1.3.b. Námitka neprovedení kontroly totožnosti přítomných osob. Ze strany přítomných úředních osob nebyla provedena ani kontrola přítomnosti a prokázání totožnosti konkrétních přítomných osob, zda jde skutečně o účastníky řízení. Přítomné osoby byly toliko vyzvány k podpisu prezenční listiny. Ústní jednání je přitom dle 49 spr. řádu neveřejné a MěÚ má povinnost ověřit, zda se ústního jednání účastní pouze oprávněné osoby tj. účastníci řízení. HS DRHOVLE tedy nebylo jasné, zda se jednání účastnili pouze účastníci řízení nebo i jiné osoby. MěÚ v reakci na tuto námitku uvádí, že upustil od kontroly přítomných osob, neboť tyto jsou mu dobře známy z jiných úředních jednání. MěÚ neuvádí, z jakých úředních jednání jaké účastníky řízení dobře zná. Odvolatel tuto zdánlivě detailní námitku uvádí proto, neboť tvrzení MěÚ nemůže být pravdivé, neboť minimálně u právního zástupce HS DRHOVLE a Ing. Jiřího Plívy došlo k prvnímu setkání s úřední osobou až předmětného dne a do té doby se tyto osoby vůbec neznaly. 1.3.c. Námitka neřešení problematiky přičlenění a stanovení hranic honiteb. Na počátku ohledání na místě spojené s ústním jednáním bylo pracovníky MěÚ sděleno, že předmětem tohoto jednání nebude řešení otázky přičlenění k té či oné konkrétní honitbě a předmětem bude pouze zjištění délky hranice volných honebních pozemků a to ve vztahu k jednotlivým sousedním honitbám. Po zahájení ústního jednání sdělilo HS DRHOVLE na výzvu úřední osoby k jednotlivým účastníkům k možnosti se vyjádřit na začátek tohoto jednání, že na místě hranice volných honebních pozemků tj. silnice I. třídy č. 20, je aktuálně velmi hustý provoz (zejm. těžká nákladní doprava) a tuto skutečnost je třeba v rámci ohledání místa vnímat (hluk z této silniční dopravy rovněž znesnadňoval verbální komunikaci), neboť HS DRHOVLE v rámci správního řízení učinila námitku nevhodnosti stanovené hranice právě přes dopravní komunikaci silnici 1.třídy č. 20, kterou doložila posledním sčítáním dopravy, přičemž tato silniční komunikace s ohledem na značný provoz přestavuje nebezpečí pro zvěř a překážku pohybu zvěře, a proto by případné přičlenění nemělo být přes tyto dopravní stavby, pokud je s ohledem na zájmy zvěře možné a vhodné jiné přičlenění. Jedna z přítomných osob z HS Sedlice na toto obratem bez výzvy MěÚ reagovala, aby HS DRHOVLE nepředbíhalo stanovení hranic honitby. K tomu úřední osoba - Ing. Martin Dolejš - znovu účastníky upozornil, že předmětem ústního jednání nebude řešení jednotlivých věcných připomínek a návrhů účastníků řízení s tím, pokud mají účastníci potřebu diskuse na téma stanovení hranice, mohou si vše poté vyříkat v hospodě. Není tedy pravdivé tvrzení MěÚ, že účastníci řízeni mohli po celou dobu šetření vznést dotazy, připomínky a vyjádřit se. Tyto měli pouze na začátku jednání a poté na konci jednání. Jednak jim to úřední osoby neumožnily (viz vyjádření Ing. Martina Dolejše), a jednak to ani nebylo technicky možné, neboť většinu trasy museli jít účastníci řízení po krajnici vytížené silnice I. třídy a po železničních kolejích za sebou v řadě. Účastníci řízení tedy šli za úřední osobou Ing. Martinem Dolejšem, který během chůze prováděl měření délky obvodu hranice volných honebních pozemků a za úřední osobou Jiřím Poislem. Před začátkem chůze podél hranice volných honebních pozemků tj. na začátku ústního jednání úřední osoba - Jiří Poisl - zdůraznila, že se na jednání nebude řešit hranice honitby a přičlenění honebních pozemků, přičemž toto uvedl i na konci jednání, avšak vůči přítomným v průběhu obcházení hranic volných honebních pozemků zejména v místě mezi rybníky Novosedlický a Starobor sděloval svůj názor, že shledává hranici stanovenou v jeho dřívějších rozhodnutích jako vyhovující, že je v terénu přehledná a umožňuje lov na obou stranách hranice, a že viděl přechody zvěře přes železniční trať. Dále bagatelizoval existenci stavby železnice a silnice I. třídy s jejím provozem a paradoxně poukazoval na existenci pachových ohradníků, které mají bránit střetům se zvěří. Tyto pachové ohradníky však v rámci pořizování fotodokumentace nezachytil a služebním fotoaparátem zachycoval spíše ty části hranice, které nemají bránit přičlenění k honitbě Sedlice (rovné a přehledné úseky železniční tratě a živičně zpevněné lesní cesty mezi rybníky Novosedlický a Starobor) a nezachycoval dostatečně hranici a terén dopravních staveb v místech jejich zvýšení nad okolní terén stejně jako nepořizoval fotodokumentaci z místa úzké lesní cesty probíhající v lesním porostu od rybníku Pláňava směrem ke křižovatce vedoucí na asfaltovou cestu směrem mezi rybníky Novosedlický a Starobor. Svými výroky dala úřední osoba Jiřího Poisl na ústním jednání zcela otevřeně najevo, že volné honební pozemky stejně jako v předchozích 2 rozhodnutích přičlení k HS Sedlice, jak se také stalo. Práva přítomných účastníků řízení na ústním jednání a ohledání na místě se tak omezila na Stránka 3

4 právo účastníků být přítomni měření obvodu hranic" volných honebních pozemků a vyslechnutí již známých názorů úřední osoby na přičlenění honebních pozemků. V tomto postupu spatřuje HS DRHOVLE porušení práva na spravedlivý proces. Krajský úřad ve svém rozhodnutí ze dne na str. 9 k námitce 3.4. výslovně uvedl, že MěÚ má možnost stanovit i jinou vhodnou hranici a pak by mohl přičlenit tyto pozemky i k více než jedné honitbě. V tuto chvíli se kritérium nejdelší společná hranice honitby s předmětnými pozemky může stát rozhodujícím kritériem, které podmíní jejich přičlenění. Odvolatel v návaznosti na to očekával, že ústní jednání spojené s ohledáním na místě bude spojeno jednak s diskusí nad vhodností hranic volných honebních pozemků a zejména se zřetelem k možnostem přičlenění volných honebních pozemků k vícero honitbám a porovnáváním možností hranic honitby v případě přičlenění k více než jedné honitbě. Právě požadavek seznámení se na místě samém s jednotlivými možnostmi přičlenění byť i k vícero honitbám, než pouze k honitbě Sedlice, bylo důvodem návrhu HS DRHOVLE k provedení ohledání na místě a ostatně i k osobní účasti na ústním jednání a ohledání na místě. Ohledání na místě bez ohledání a projednání jiných možných hranic honiteb a s tím související přičlenění volných honebních pozemků k více než jedné honitbě spojené s ústním jednáním, na kterém nebyly žádné námitky a připomínky účastníků od počátku připuštěny, se tak zcela minulo účinkem a bylo zřejmě provedeno pouze za tím účelem, aby správní orgán z formálního hlediska zdánlivě vyhověl návrhu HS DRHOVLE a výtkám krajského úřadu na provedení ohledání na místě spojeného s ústním jednáním, ačkoli ve skutečnosti se o skutečné ohledání na místě a ústní jednání sledující svůj smysl vůbec nejednalo a omezilo se na nepřesné změření délky hranice volných honebních pozemků vůči ostatním honitbám. Úřední osoba ve vztahu k honitbě Mužetice - Holušice a honitbě Sedlice ani neměřila skutečný obvod honebních pozemků. Úřední osoba prováděla měření tak, že šla po nehonebním pozemku silnice 1. třídy (konkrétně po té části nehonebního pozemku, která je vyvýšena nad okolní terén tj. po vyvýšené stavbě silničního tělesa) a měřila vzdálenost chůze po vyvýšeném silničním tělese a nikoli hranice honebního pozemku a stejně tak měřila vzdálenost chůze po železničních kolejích tj. po prostřední části nehonebního pozemku dráhy širokého proměnlivě mezi m, která je vyvýšena nad terén železniční dopravní stavby a která je od hranic s honebního pozemku, které měly být měřeny, proměnlivě cca 5 až 10 m dále a neměřila tak hranice honebních pozemků s nehonebním pozemkem dráhy (tj. železniční stavby). Délka hranice honebních pozemků ve vztahu k honitbě Sedlice je tak to určité míry nesprávně navýšena tím, že MěÚ měřil hranice honebních pozemků bývalé honitby Starobor, ale měřil vzdálenost po jejím obvodu zvýšeném o vzdálenost místa silnice I. třídy na nehonebním pozemku, po kterém měření probíhalo a středem nehonebního pozemku železniční dopravní stavby, zatímco v případě hranic s honitbou HS DRHOVLE měření probíhalo středem lesní cesty tj. přesně po hranici. Úřední osoba se několikrát vracela a nebyla si zcela jistá zejména začátkem hranice honitby Sedlice ve vztahu ke konci hranice honitby Mužetice - Holušice a stejně tak koncem hranice honitby Sedlice ve vztahu k začátku hranice honitby Hůrka. Tyto skutečnosti činí výsledky měření nepřesné a spíše orientační. 1.3.d. Námitka nevymezení předmětu ústního jednání a ohledání na místě samém a předjímání rozhodnutí. MěÚ dne nařídil ústní jednání podle ustanovení 49 správního řádu, spojené s ohledáním na místě samém k projednání žádosti se všemi účastníky řízení. Až z napadeného rozhodnutí MěÚ se odvolatel dozvěděl, že předmětem jednání bylo zejména fyzické měření délky hranic, posouzení překážek pohybu zvěře a její migrace se zaměřením na zřetelnost a čitelnost přičleňovaných honebních pozemků v terénu tj. pozemků, které budou přičleněny. Z tohoto vymezení předmětu ústního jednání je zřejmé, že MěÚ opakovaně předjímal vydání rozhodnutí, neboť úřední osoba posuzovala překážky pohybu zvěře a její migraci se zaměřením na zřetelnost a čitelnost přičleňovaných honebních pozemků v terénu, přičemž se věnovala pouze vnějším hranicím po obvodu bloku všech volných honebních pozemků jako celku, který bude přičleněn. 1.3.e. Námitka nevhodného chování úřední osoby při ohledání na místě samém. Jako minimálně nevhodné shledává HS DRHOVLE chování úřední osoby Jiřího Poisla, který bez zásahu nechával v rámci jednání volný průběh debatám některých účastníků z HS Sedlice, kteří hlasitě dehonestovali dosavadní práci úředních osob nadřízeného Krajského úřadu Jihočeského kraje, které se podílely na předchozích dvou zrušujících rozhodnutí MěÚ, že rozhodují od stolu bez znalosti věci a přirovnávali je mj. k nesmyslným byrokratickým rozhodnutím úředníků Evropské unie zakazující prodej zahnutých okurek. 1.3.f. Námitka podjatosti úřední osoby Jiřího Poisla. V průběhu ohledání místa samého resp. měření hranic volných honebních pozemků opakovaně oslovovala úřední osoba Jiří Poisl některé účastníky křestními jmény. Úřední osoba Jiří Poisl oslovoval zřejmě zástupce HS Sedlice jménem Petře". S ohledem na tuto skutečnost HS DRHOVLE v návaznosti na toto aktuální zjištění z ústního jednání podala námitku podjatosti úřední osoby Jiřího Poisla a to pro svůj zřejmě přátelský vztah k zástupci HS Sedlice, kterého v průběhu ústního jednání oslovoval jménem Petře". Toto chování nesvědčí o nestranném, nezaujatém a profesionálním výkonu státní správy a vůči ostatním účastníkům má určitou vypovídací hodnotu. Stránka 4

5 Navíc se tak stalo i po tom, co HS DRHOVLE již dříve námitku podjatosti vzneslo. HS DRHOVLE tak nepodalo námitku podjatosti z důvodu obstrukcí, ale z přesvědčení, že pokud proti úřední osobě byly v minulosti vznášeny námitky podjatosti, podložené konkrétními důvody, měla by se tato chovat vůči všem účastníkům řízení skutečně nestranně (viz 7 spr. řádu) a zdvořile (viz ust. 4 spr. řádu) a neměla by dávat veřejně najevo svůj blízký osobní vztah k jednotlivým účastníkům řízení a to i před tím účastníkem řízení, který proti této úřední osobě v minulosti vznášel námitku podjatosti. 1.3.g. Námitka výzvy úřední osoby přítomným osobám k dohodě. Před koncem ústního jednání úřední osoba Jiří Poisl apelovala na přítomné účastníky (6 přítomných z celkem 79 účastníků), aby se ve věci dohodli, aby se neopakovala situace s předchozími dvěma rozhodnutími, která byla nadřízeným krajským úřadem zrušena. Na toto reagoval zástupce HS DRHOVLE, že k dohodě a řešení jednotlivých možností přičlenění nebyl v rámci ústního jednání a ohledání na místě poskytnut MěÚ žádný prostor. MěÚ se rovněž po celou dobu správního řízení nepokusil nalézt kompromisní řešení a vést zejména žadatele a odvolatele k dohodě, ale stále rozhoduje ve věci shodně, pouze v čase mění argumentaci. 1.3.h. Námitka pana Josefa Janoty - předsedy dozorčí rady Agro Sedlice, a.s. V souvislosti s předchozím bodem uvedl p. Josef Janota - předseda dozorčí rady Agro Sedlice, a.s., a zároveň předseda HS Mužetice - Holušice na konci ústního jednání, že je mu jedno, k jaké honitbě nebo honitbám budou volné honební pozemky přičleněny a apeloval na MěÚ, aby vydal konečně rozhodnutí v souladu se zákonem, aby se dále neprodlužovala situace, kdy na volných honebních pozemcích by vznikaly škody zvěří, a uvedl, že Agro Sedlice a.s. zvažuje v důsledku dosavadního postupu MěÚ a vzniklých škod způsobených zvěří žalobu z titulu náhrady škody. Předseda Josef Janota dále sdělil, že je ve společnosti Agro Sedlice, a.s., osobou odpovědnou k řešení škod způsobených zvěří na zemědělských kulturách. MěÚ v rozhodnutí tyto námitky bagatelizuje na námitky předsedy Josefa Janoty na urgentní vydání rozhodnutí o přičlenění honebních pozemků za HS Mužetice - Holušice a pomíjí ostatní jeho námitky vznesené za Agro Sedlice a.s., přičemž právě zájem na urychleném a zákonném řešení je vlastní právě Agro Sedlice, a.s. HS DRHOVLE předpokládá, že provádění ústního jednání a ohledání na místě samém je upraveno interně závazným metodickým pokynem příslušného MěÚ resp. nadřízeného správního úřadu. Pokud tomu tak je, HS DRHOVLE se domnívá, že i s ohledem na výše zmíněný obsah námitek zřejmě nebylo v souladu s takovým metodickým pokynem postupováno. Toto zakládá závažnou procesní vadu rozhodnutí zakládající nezákonnost rozhodnutí. 2. Okruh námitek obsahuje námitky na nesprávnost rozhodnutí MěÚ. Rozhodnutí je věcně nesprávné. Věcná nesprávnost rozhodnutí je odvolatelem rozvedena v části odvolání zabývající se nedostatečným vypořádáním se s námitkami odvolatele (viz. níže 3. okruh námitek), na které odvolatel tímto odkazuje. 3. Okruh námitek obsahuje námitky tomu, že se MěÚ nevypořádal s námitkami účastníků řízení. MěÚ následně v rozhodnutí uvádí námitky a vyjádření účastníka řízení HS DRHOVLE. S veškerými námitkami a návrhy se MěÚ přezkoumatelným způsobem nevypořádal, přičemž s některými se nevypořádal vůbec a s jinými pouze částečně nebo zdánlivě a nepřezkoumatelným způsobem, a u některých námitek MěÚ zřejmě spoléhá na jejich vypořádání ze strany krajského úřadu. Rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné a je zatíženo nesprávností řízení neboť v rozporu s ustanovením 3 spr. řádu správní orgán neuvedl, na základě jakých skutečností ke svým závěrům dospěl Námitka předjímání rozhodnutí a námitka pochybností o nepodjatosti. Námitka odvolatele: MěÚ v oznámení o zahájení řízení z uvedl volné honební pozemky. K těmto uvedl, že celková výměra přičleňovaných honebních pozemků je cca 155 ha. Dále MěÚ v oznámení o zahájení řízení zvýrazněným písmem uvedl, že tyto volné honební pozemky budou přičleněny k honitbě Sedlice a rovněž popisuje nové hranice honitby Sedlice zahrnující volné honební pozemky zaniklé honitby Starobor. MěÚ v uvědomění účastníků řízení o zahájení řízení v rámci režimu 47 spr. řádu již v předstihu uvedl své rozhodnutí ve věci, tj. že žádosti HS Sedlice bude vyhověno a volné honební pozemky budou přičleněny k honitbě Sedlice. V oznámení resp. uvědomění účastníků řízení o zahájení řízení má být místo předjímání rozhodnutí ve věci uvedeno, že bude rozhodováno o přičlenění volných honebních pozemků na základě žádosti HS Sedlice a účastníci mají právo se k řízení vyjádřit a uplatnit své připomínky resp. námitky resp. vykonávat práva účastníků řízení. MěÚ po provedení důkazů v rámci správního řízení a po správních postupech podle správního řádu, které vedou k vydání rozhodnutí, oznámí ukončení dokazování účastníkům řízení a musí dát účastníkům řízení možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí a následně vydat ve věci rozhodnutí a v rozhodnutí podklady rozhodnutí uvést. Stránka 5

6 V oznámení pokračování řízení z správní orgán doslova tučně zvýrazněným písmem uvedl: Navrhovaný slovní popis nové hranice v místě přičlenění. Z gramatického výkladu je zřejmé, že MěÚ navrhoval slovní popis nové hranice v místě přičlenění a nenavrhoval novou hranici. Pokud by měl MěÚ na mysli v oznámení pokračování řízení označit navrhovanou novou hranici, měl by toto formulovat odlišně např.: slovní popis navrhované nové hranice v místě přičlenění. MěÚ v oznámení o zahájení řízení zvýrazněným písmem uvedl, že tyto volné honební pozemky budou přičleněny k honitbě Sedlice a rovněž popisuje novou hranici honitby Sedlice zahrnující volné honební pozemky zaniklé honitby Starobor a následně v oznámení pokračování řízení shodně popisuje průběh nové hranice honitby Sedlice. Tuto formulaci dosud MěÚ ani později nezměnil a nadále z ní vychází. Pokud MěÚ na začátku řízení účastníkům řízení s předstihem oznamuje výsledek správního řízení tj. rozhodnutí ve věci, není zřejmé, jaký vliv může mít následující správní řízení tj. dokazování, návrhy, připomínky a námitky účastníků řízení etc. na konečné rozhodnutí MěÚ. HS DRHOVLE tedy namítá, že tento postup MěÚ zatěžuje rozhodnutí MěÚ neodstranitelnou procesní vadou, zakládá vzhledem k opakování obdobné chyby MěÚ při zahájení řízení pochybnosti o nepodjatosti v nestranné rozhodování ve věci přičlenění a znamená porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Z textu vypořádání se těmito námitkami je zřejmé, že MěÚ se s námitkou předjímání rozhodnutí nevypořádal ani ji nezměnil. Stále tedy platí, že MěÚ v rámci v uvědomění účastníků řízení o zahájení řízení v rámci režimu 47 spr. řádu již na samém počátku správního řízení uvedl, že žádosti HS Sedlice v plném rozsahu vyhoví a volné honební pozemky tak budou přičleněny k honitbě Sedlice a v oznámení pokračování řízení rovněž uvedl slovní popis nové hranice a jako předmět ústního jednání s ohledáním na místě samém zmínil měření délky hranic přičleňovaných pozemků. Tento postup MěÚ zatěžuje řízení závažnou a neodstranitelnou procesní vadou a zakládá jeho nezákonnost Námitka neurčitosti pojmu navrhovaný slovní popis nové hranice v místě přičlenění a neurčitost slovního popisu nové hranice MěÚ v oznámení pokračování řízení popsal novou hranici v místě přičlenění. Odvolateli je užité slovní spojení nová hranice v místě přičlenění nejasný a nesrozumitelný. Místem přičlenění je třeba rozumět místo, resp. místa, kde dojde k přičlenění stávající honitby k volným honebním pozemkům, které se přičleňují tj. z pohledu honitby Sedlice místa podél nehonebních pozemků železniční stavby a silnice I. třídy č. 20. MěÚ měl místo toho stanovit a popsat novou hranici honitby Sedlice ve vztahu k sousedním honitbám po provedeném přičlenění. Toto však MěÚ nestanovil a namísto toho MěÚ zmatečně uvedl hranice v místě přičlenění. MěÚ uvádí navrhovaný slovní popis nové hranice následovně: Od rohu oborní zdi Obory Sedlice směrem k Městu Sedlice po silnici 1. třídy č. 20. Po cca 1km hranice odbočuje přibližně západním směrem po rozhraní lesní cesty. jež je vedena v katastru nemovitosti v k.ú. Velká Turná pod p.č.988 a lesních pozemků p.č. 919/4 a p.č Následuje další slovní popis. Pohledem na zákres Obory Sedlice je zřejmé, že oborní zeď má 6 rohů. V rozhodnutí není popsáno, o jaký z oněch 6 rohů oborní zdi se jedná. Hranice dle slovního popisu má začínat od rohu oborní zdi Obory Sedlice a následně je buď myšleno, že se jedná o roh oborní zdi směrem k městu Sedlice (možná jeden z 3 rohů, který je směrem k městu Sedlice, a po cca 1 km hranice odbočuje přibližně západním směrem (potom by podle zákresu hranice odbočovala spíše východním směrem) nebo může být míněn např. roh oborní zdi možná ten u silnice I. třídy ve směru od Písku směrem k městu Sedlice, kde by po cca. 1 km odbočovala přibližně západním směrem. Od tohoto rohu oborní zdi však nemůže začínat hranice honitby Sedlice, neboť od tohoto rohu oborní zdi probíhá hranice Honitby Hůrka. V novém rozhodnutí o pokračování v řízení MěÚ vadný slovní popis navrhovaných hranic honitby (viz výše) neopravuje Námitka opomenutí odvolatele jako účastníka MěÚ se rovněž nevypořádal s námitkou odvolatele, z jakého důvodu nebyl odvolatel uvědomen jako nezpochybnitelný účastník řízení, který má s volnými honebními pozemky nejdelší společnou hranici a musel se svého účastenství domáhat postupem na žádost dle 28 spr. řádu. Stejně tak bylo MěÚ z jeho úřední činnosti známo, že odvolatel má o přičlenění těchto honebních pozemků zájem. HS DRHOVLE se přesto svého nezpochybnitelného účastenství muselo domáhat na žádost. Tyto skutečnosti lze vysvětlit pouze pochybnostmi o nepodjatosti Námitka nezahájení řízení z moci úřední MěÚ se rovněž nedostatečně vypořádal s námitkou, z jakého důvodu nezahájil řízení z moci úřední, ale až o žádosti HS Sedlice. Z dikce nadřízeného krajského úřadu, že po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí o odvolání bude muset MěÚ Blatná rozhodnout z moci úřední o přičlenění těchto pozemků k sousedním honitbám či sousední honitbě podle názoru HS DRHOVLE vyplývá, že rozhodnout z moci úřední znamená dle smyslu zejména rozhodnutí o zahájení z moci úřední, neboť jinak by rozhodnutí z moci úřední nemělo smysl, neboť každé rozhodnutí správního úřadu i na základě žádosti je činěno z podstaty věci z moci úřední. MěÚ měl zahájit řízení o přičlenění z moci úřední a nebyl v tomto případě ani vázán překážkou litispendence, neboť dobíhající řízení o žádosti HS DRHOVLE nepředstavovalo překážku pro zahájení řízení z moci úřední (viz Stránka 6

7 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR dne Ads 139/2012). Nejvyšší správní soud ČR přisvědčil, že v obou řízeních jde o totožnou věc a zkoumal však především splnění podmínky totožnosti důvodu zahájení řízení" a dospěl k závěru, že pokud je vedeno řízení z moci úřední, pak řízení o žádosti účastníka v téže věci není řízením vedeným Z téhož důvodu, a proto toto řízení o žádosti účastníka v téže věci nemůže být zastaveno pro naplnění překážky litispendence. Předpokladem překážky litispendence tj. zahájení řízení jsou kumulativně týž předmět řízení a týž důvod zahájení řízení. Důvod zahájení řízení byl v tomto řízení odlišný (řízení na žádost a řízení z moci úřední) a řízení o přičlenění mělo být zahájeno z moci úřední a to bez ohledu na dobíhající správní řízení o žádosti HS DRHOVLE Námitky nezohlednění kritérií přičlenění Kritéria přičlenění nesvědčí pro HS Sedlice, ale svědčí pro HS DRHOVLE. MěÚ v oznámení o zahájení řízení původně citoval zásady aplikované na konkrétní situaci a pozemky, dle kterých bude rozhodnuto. MěÚ v oznámení pokračování správního řízení již toto upustil a omezil se toliko na obecnou citaci zákonných ustanovení 29 odst. 1 a 30 odst. 1 zákona o myslivosti. Dle 30 odst. 1 zák. o myslivosti platí: Honební pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, přičlení orgán státní správy myslivosti zpravidla k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění. 3.5.a. Námitka nejdelší společné hranice Prioritní a zásadní kritérium při přičleňování honebních pozemků je nejdelší společná hranice (viz 30 odst. 1 zák. o myslivosti). Kritérium zásad řádného mysliveckého hospodaření se uplatní pouze jako korektiv jen tehdy, pokud přičlenění k nejdelší společné hranici by bylo v rozporu se zásadami řádného mysliveckého hospodaření. Honitba Hůrka, jejímž držitelem je HS DRHOVLE má s volnými honebními pozemky zaniklé honitby Starobor, kterou jsou předmětem řízení o přičlenění, nejdelší společnou hranici. Honitba Sedlice tak nemá s volnými honebními pozemky nejdelší společnou hranici. Pokud MěÚ nepostupuje podle prioritního kritéria tj. nejdelší společné hranice, musí přesvědčivě vyložit neurčitý právní pojem řádné myslivecké hospodaření a aplikovat ho na konkrétní situaci a následně přezkoumatelně dovodit, jaké konkrétní zásady řádného mysliveckého hospodaření vyžadují přičlenění k jiné honitbě než té, která má nejdelší společnou hranici a z jakých důvodů by přičlenění k honitbě Hůrka byla v rozporu se zásadami řádného mysliveckého hospodaření. Vyřízení námitky MěÚ: MěÚ původně uvedl, že z mapy, která je volně k dispozici na internetových stránkách Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního byly zjištěny následující délky hranic honiteb s předmětnými pozemky: honitba Sedlice 2,2418 km, honitba Hůrka 2,2773 km a honitba Mužetice - Holušice 0,8527 km. MěÚ uvedl, že honitby Sedlice a Hůrka mají přibližně stejnou délku hranic a neuvedl, která hranice je delší. V napadeném rozhodnutí MěÚ uvedl, že po fyzickém přeměření jsou hranice honitby Sedlice cca o 38 m kratší než s honitbou Hůrka. MěÚ i v tomto případě uvedl, že honitby Sedlice a Hůrka mají přibližně stejnou délku hranic a ani délka společné hranice však není vždy hlediskem absolutním, a proto MěÚ vycházel z dalšího kritéria přičleňování tj. řádné myslivecké hospodaření. Stanovisko odvolatele: Namísto konstatování, že honitby Sedlice a Hůrka mají přibližně stejnou délku hranic, měl MěÚ uvést, že délka hranice honitby Hůrka je delší a toto kritérium bez dalšího mluví ve prospěch přičlenění k honitbě Hůrka. Pokud dospěl správní orgán k závěru, že rozdíl v délce hranic není zásadní a zásady řádného mysliveckého hospodaření jsou na straně Honebního společenstva Sedlice natolik významné, že vyžadují přičlenění nikoli k honitbě Hůrka (nejdelší hranice) ale k honitbě Sedlice, měl tyto konkrétní skutečnosti včetně svých úvah podrobně a přezkoumatelně uvést. MěÚ se sice nově pokusil obecně vyložit, co rozumí pod pojmem zásady řádného mysliveckého hospodaření, ale zásadně pochybil, když je neaplikoval na konkrétní situaci. Vyřízení této námitky MěÚ je tak vadné, zmatečné a nepřezkoumatelné. Správní řád ani zákon o myslivosti nedává MěÚ možnost diskreční pravomoci tj. správního uvážení ohledně posuzování a vyhodnocování podstatného nebo nepodstatného rozdílu v délce hranic ani v případě neurčitého právního pojmu zásady řádného mysliveckého hospodaření (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 16/ , č. 1641/2008 Sb. NSS a 2 As 169/ , č. 3653/2017 Sb. NSS). Hranice honitby Hůrka je v dikci zákona o myslivosti s porovnáním s hranicemi honitby Sedlice a honitby Mužetice - Holušice nejdelší či to bez zákonné možnosti jakékoli další úvahy a relativizace této skutečnosti ze strany MěÚ. Opačný přístup by vedl k právní nejistotě a nebezpečnému precedentu, jaký rozdíl lze považovat za podstatný a jaký již nikoliv, na základě jakých kritérií se toto stanoví a kvalifikuje a kdo je oprávněn tak učinit. Např. pokud nejsou určité činnosti podle zákona o myslivosti povoleny ve vzdálenosti 200 m od hranic (např. lov zvěře na čekané, přikrmování zvěře), znamenalo by, že pokud tyto činnosti jsou prováděny v kratší vzdálenosti od hranic o 40 m, že by mohl správní orgán prohlásit rozdíl 40 m za nepodstatný a tyto činnosti mohl tolerovat? Kritérium nejdelší společné hranice se uplatní zpravidla tj. pravidelně, přednostně, v první řadě. Následně se uplatní pravidlo Stránka 7

8 řádného mysliveckého hospodaření, které se může uplatnit výjimečně jako korektiv před pravidlem nejdelší společné hranice, pokud existují tak závažné konkrétní okolnosti svědčící pro přičlenění k jiné honitbě než té s nejdelší společnou hranicí a pouze pokud by bylo přičlenění k honitbě s nejdelší společnou hranicí v rozporu se zásadami řádného mysliveckého hospodaření. Takové konkrétní okolnosti spočívající v zásadách řádného mysliveckého hospodaření jdoucí oproti honitbě Hůrka ve prospěch honitby Sedlice však MěÚ neuvádí. HS DRHOVLE na podporu své již po třetí uváděné argumentace odkazuje na rozsudek aktuální Nejvyššího správního soudu ze dne č.j. 2 As 159/ , navíc publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 12/2017, ročník XV, č. 3653/2017 Sb. NSS: Při přičleňování pozemků, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, dle 30 odst. 1zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, je kritérium nejdelší společné hranice kritériem prioritním, zatímco zásady řádného mysliveckého hospodaření hrají roli korektivu. Jinými slovy, pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, se přičlení k honitbě, která má s pozemky nejdelší společnou hranici, a pouze pokud je takovéto řešení v rozporu se zásadami řádného mysliveckého hospodaření, zvolí se řešení jiné." Nejvyšší správní soud svou argumentaci dále rozvádí a opírá se o další judikaturu a odbornou literaturu: Nejvyšší správní soud při výkladu citovaného ustanovení vycházel jak z jeho textu, tak i z logické struktury, systematického zařazení a smyslu a účelu zákona. Z textu i logické struktury ustanovení jasně vyplývá, že pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, se přičlení k honitbě, která má s pozemky nejdelší společnou hranici, a pouze pokud je takovéto řešení v rozporu se zásadami řádného mysliveckého hospodaření, zvolí se jiné, odpovídající řešení. Tomuto závěru neodporuje ani použití příslovce zpravidla" v citovaném ustanovení, neboť to pouze zdůrazňuje, že kritérium nejdelší společné hranice musí ustoupit v případě, že jiné řešení vyžadují zásady řádného mysliveckého hospodaření. Ze systematického hlediska je podstatné, aby přičleňování pozemků bylo v souladu s obecnými zásadami tvorby honiteb uvedenými v hlavě prvé části čtvrté zákona o myslivosti, kterou je třeba považovat za lex generalis k úpravě postupu při přičleňování pozemků. Kritérium nejdelší společné hranice je tedy zákonodárcem preferováno i v obdobných případech faktického rozšiřování stávajících honiteb. Smyslem kritéria nejdelší společné hranice je zajištění co největších honebních celků, které jsou výhodné pro chov zvěře (Petr, B. a kol. Zákon o myslivosti. Komentár. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 300 s.), a omezení výskytu dlouhých hranic mezi honitbami, neboť dle 45 odst. 1 písmo s) zákona o myslivosti nelze ve vzdálenosti 200 metrů od hranic honitby přikrmovat zvěř, umisťovat myslivecká zařízení ani provádět lov z mysliveckých a jiných zařízení. Uvedené kritérium je tak zcela v souladu s účelem zákona o myslivosti, kterým je v prvé řadě ochrana a řádná péče o volně žijící zvěř, která tvoří přírodní bohatství státu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 9 As 69/ , Č. 1737/2008 Sb. NSS)." Nejvyšší správní soud také uvedl, že v případě přičlenění správní orgán netvoří novou honitbu, neurčuje přesný průběh hranice a nemá tedy takový prostor pro úvahu jako v případě uznání honitby dle 17 zákona o myslivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , Č. j. 1 As 43/ , Č.2429/2011 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud se rovněž v rozhodnutí č.j. 2 As 159/ vyjádřil k tomu, že za nepatrný by bylo možné považovat rozdíl několika jednotek metrů. Nicméně HS DRHOVLE zdůrazňuje, že zákon o myslivosti nepočítá s možností hodnocení velikosti rozdílu výměry a stanoví, že určitá honitba má hranice delší nebo kratší než jiná honitba. HS DRHOVLE je přesvědčeno, že po vydání této publikované sjednocující judikatury Nejvyššího správního soudu nemůže výše uvedená a neúplná argumentace Městského úřadu obstát a rovněž krajský úřad bude muset aktuální vývoj judikatury respektovat a nově se uvedenému výkladu Nejvyššího soudu přizpůsobit. Pokud by HS DRHOVLE parafrázovala závěry krajského úřadu s odkazem na aktuální judikaturu NSS, tak by mělo toto pravidlo znamenat vyšší bere" a vyšší nebere" pouze v případě, že by aplikace tohoto pravidla byla v rozporu se zásadami řádného mysliveckého hospodaření. Takové rozpory se zásadami řádného mysliveckého hospodaření na straně honitby Hůrka však nikdy tvrzeny ani prokazovány nebyly. MěÚ si je dobře vědom, že žádné takové rozpory zásadami řádného mysliveckého hospodaření na straně honitby Hůrka nejsou a ani být nemohou, když i v minulosti opakovaně správní orgány stanovily hranice honitby Starobor vůči honitbě Sedlice tak, jak navrhuje odvolatel Námitka řádného mysliveckého hospodaření: Pokud existují nějaké konkrétní a podstatné zásady řádného mysliveckého hospodaření, které vyžadují přičlenění k jiné honitbě než té s nejdelší společnou hranicí a přičlenění honitbě s nejdelší společnou hranicí by bylo v rozporu se zásadami řádného mysliveckého hospodaření, je třeba se s tím v rozhodnutí vypořádat, což se však nestalo. Zákon o myslivosti kromě nejdelší společné hranice jako primárního pravidla a zásad řádného mysliveckého hospodaření jako sekundárního korektivu jiná kritéria pro přičleňování nezná. Podle odborné literatury zásadami řádného mysliveckého hospodaření nelze rozumět nic jiného než obecné zásady tvorby honiteb uvedené v 17 zák. o myslivosti (viz Petr, B. a kol. Zákon o myslivosti, Komentář, Praha Wolters Kluwer, a.s., 2015 stejně tak i Čechura a kol. Komentář k zákonu o myslivosti, 2002). Jedná se o následující kritéria: souvislosti honebních pozemků, nepřihlížení k hranicím katastrálních území, územních obvodů nebo krajů, krytí hranic s hranicemi přírodními v terénu zřetelnými, absence překážek pohybu zvěře, nebo absence překážek představující nebezpečí pro zvěř. Stránka 8

9 Krytí hranic s přírodními hranicemi zřetelnými v terénu, např. vodoteče, cesty, silnice 17 odst. 4 zák. o myslivosti. V uvedené situaci není vhodnější hranice honitby než liniová hranice nehonební pozemek dráhy par. č v k.ú. Sedlice u Blatné o výměře m2 a nehonební pozemek silnice 1. třídy par. č. 1950/1 v k.a. Sedlice u Blatné o výměře m2. Souvislost honebních pozemků. Souvislost honitby Sedlice s volnými honebními pozemky je však do určité míry narušena nehonebním pozemkem dráhy a silnice 1. třídy, i když samotnému přičlenění toto přerušení souvislosti pozemků stricto sensu ze zákona nevadí. Při vícero možnostech přičlenění, je pro zvěř vhodnější honební pozemky, pokud je to možné, přes silnici I. třídy a železniční dopravní stavbu nepřičleňovat. I pozemky jinak vyhovující pojmu souvislost, nelze přičlenit k honitbě, pokud tvoří překážku pohybu zvěře nebo jsou pro ni nebezpečím například dálnice, silnice dálničního typu atd. Jelikož se jedná o demonstrativní výčet (slovo například) nelze přičlenit k honitbě i související honební pozemky, pokud tvoří překážku pohybu zvěře a jsou pro ni nebezpečím. Dopravní stavba jako frekventovaná silnice 1. třídy s provozem těžké kamionové a nákladní dopravy a nad terén vyvýšená stavba železniční tratě tvoří jak překážku pohybu zvěře, tak jsou pro zvěř nebezpečím. Takové překážky pohybu zvěře a s tím spojené nebezpečí pro zvěř by přičleněním k honitbě Sedlice vznikly v rámci honitby Sedlice. Pokud by MěÚ volné honební pozemky přičlenil k honitbě Hůrka takové překážky pohybu zvěře a nebezpečí pro zvěř by v rámci honitby Hůrka ani honitby Sedlice nevznikly. Pokud má správní orgán více možností přičlenění honebních pozemků, měl by zvolit takovou variantu přičlenění v duchu ustanovení 17 odst. 5 zák. o myslivosti, která není spojena s přičleněním přes nad okolní terén vyvýšené dopravní stavby přestavující překážku pohybu zvěře a nebezpečí pro zvěř a to bez ohledu na skutečnost, že dikce zákona nemusí takové přičlenění výslovně zakazovat. Nad okolní terén vyvýšené stavby železniční tratě a silnice I. třídy jsou vhodnou hranicí honitby i s přihlédnutím k souvisejícímu zákazu lovu zvěře na čekané 200 metrů od této hranice, kdy zvěř v blízkosti stavby železniční tratě a silnice J třídy, tvořící překážku pohybu zvěře a nebezpečí pro pohyb zvěře, je ponechána v klidu a není rušena a stresována lovem a pohybem osob vykonávajících lov. Rovněž s ohledem na mysliveckou etiku lovu, možnou dohledávkou a pohyb zraněné resp. postřelené zvěře není akceptovatelné, aby byl lov (zejména lov na čekané) prováděn v blízkosti železniční a silniční dopravní stavby stejně jako v blízkosti hranic honitby. Odvolatel rovněž poukázal na dopravní vytíženost silnice 1. třídy č. 20, kterou doložil údaji ze sčítání dopravy Ředitelství silnic a dálnic z roku 2010, s čímž se MěÚ rovněž nevypořádal. 3.6.a. Námitka zamezení újednických částí honiteb, které zabíhají do sousední honitby a narušují tak výkon práva myslivosti v sousední honitbě. S námitkou odvolatele na zamezení újednické hranice se MěÚ dostatečně nevypořádal a odkázal, že jiné řešení by vedlo k stanovení nežádoucí hranice pole-les, ačkoli odvolatel ani žádný jiný účastník hranici pole-les nenavrhoval. Nová hranice honitby Sedlice by tak evidentně představovala újednickou hranici, přičemž by tato navrhovaná hranice zejména v části lesních kultur (mezi rybníky Novosedlický, Březinka a Pláňava) zabíhala do souvislého komplexu lesních pozemků honitby Hůrka a souvislé lesní pozemky (blok lesních pozemků) by nová navrhovaná hranice nově, uměle a nepřirozeně rozdělila lesní cestou a v této části by narušovala výkon práva myslivosti v honitbě Hůrka (zejména v lesní části honitby lesního komplexu mezi rybníky Milava a Starobor). Podle rozhodnutí krajského úřadu ze dne je zřejmé, že je třeba v rámci přičlenění posuzovat jednotlivé pozemky nebo související bloky pozemků. Krajský úřad ve svém rozhodnutí o zrušení přičlenění volných honebních pozemků ze dne na str. 9 k námitce 3.4. výslovně uvedl, že MěÚ má možnost stanovit i jinou vhodnou hranici a pak by mohl přičlenit tyto pozemky i k více než jedné honitbě. V tuto chvíli se kritérium nejdelší společná hranice honitby s předmětnými pozemky může stát rozhodujícím kritériem, které podmíní jejich přičlenění. V rámci vyložení neurčitého právního pojmu zásady řádného mysliveckého hospodaření" a aplikace na konkrétní situaci si měl MěÚ odpovědět na otázku, zda je z hlediska řádného mysliveckého hospodaření zejména s ohledem na plánování chovu a zachování genofondu (viz výklad tohoto pojmu Nejvyšším správním soudem níže) výhodnější zachovat komplex lesa stávající honitby Hůrka s navazujícím komplexem cca. 50 ha lesa, nebo těchto 50 ha lesa, které souvisí s komplexem lesa v honitbě Hůrka přičlenit do honitby Sedlice, přičemž tento komplex 50 ha lesního pozemku je od stávající honitby Sedlice oddělen zemědělskými pozemky a nehonebními pozemky silnice I. třídy a železniční komunikace. Pokud by došlo k přičlenění souvisejících lesních honebních pozemků o výměře cca. 50 ha do honitby Sedlice, docházelo by k tomu, že zvěř by po většinu roku v době hájení nacházela potravu a kryt v komplexu lesa v honitbě Hůrka a v době vegetace a dozrávání zemědělských plodin v době lovu by byla v honitbě Sedlice nekoncepčně lovena, neboť uživatel honitby Sedlice by si byl dobře vědom, že tato zvěř by jinak přirozeně migrovala zpět do honitby Hůrka. Došlo by tak k typickému stanovení újednické části honitby. To je patrné z mapové perspektivy, přičemž přičleňované honební pozemky pro honitbu Sedlice tvarově tvoří zapadající klín (ostroúhlý trojúhelník) do honitby Hůrka. Odvolatel zejména poukazoval na skutečnost, že volné lesní pozemky tvoří okrajovou část lesního komplexu, který jinak spadá do honitby Hůrka a dojde tak k stanovení tzv. újednické hranice, kdy bude nekoncepčně zasahováno do plánování a lovu zvěře zejm. černé zvěře migrující v rámci komplexu lesních pozemků a může být v budoucnu příčinou sousedských sporů. Obdobné platí u vodních Stránka 9

10 ploch u vodní zvěře pernaté. Není v zájmu řádného mysliveckého hospodaření tj. souvislosti a kompaktnosti honebních lesních a vodních ploch při zohlednění migrace zvěře a přelétávání vodní zvěře pernaté žádoucí, aby byla hranice mezi honitbou Hůrka a honitbou Sedlice tak, jak je uvedeno v rozhodnutí správního orgánu. Je třeba zohlednit a vypořádat se kromě s kompaktností a souvislostí i lesních pozemků a rovněž MěÚ opomíjených vodních honebních ploch mezi honitbou Hůrka (rybníky Milava, Babák, Mošna, Starobor) a volnými honebními pozemky zaniklé honitby Starobor (rybníky Novosedlický, Březinka, Pláňava) Při pohledu na mapový zákres zaniklé honitby Starobor je zřejmé, že právě souvislost lesních a vodních honebních ploch a dopravní stavby železnice a silnice I. třídy měly rozhodující vliv na vytvoření a hranice bývalé honitby Starobor. Na těchto skutečnostech se ničeho nezměnilo a tyto platí stále navíc s větší intenzitou provozu na těchto dopravních stavbách. Pokud by došlo k přičlenění volných honebních pozemků dle rozhodnutí MěÚ a pozemky by byly přičleněny k honitbě Sedlice, znamenalo by to z pohledu zvěře včetně vodní zvěře pernaté zásadní komplikace při mysliveckém hospodaření jak pro uživatele honitby Hůrka tak pro uživatele honitby Sedlice. S těmito námitkami se MěÚ nevypořádal. 3.6.b. Námitka větší výměry honitby Hůrka Stávající společenstevní honitba Hůrka má výměru 2603,1181 ha. Společenstevní honitba Sedlice má výměru cca. 1490ha a honitba Mužetice - Holušice má výměru cca. 976 ha. Honitba Hůrka tak má kromě nejdelší společné hranice o 1113 ha větší výměru než honitba Sedlice. Větší výměra honitby zaručuje lepší životní podmínky pro chov zvěře, zajištění kmenových stavů i lepší plánování lovu zvěře. V této souvislosti je třeba zohlednit zejména související blok lesních pozemků zejména ve spojitosti se soustavou vodních ploch. Oproti tomu stojí zájem vlastníků honebních pozemků, kteří oproti tomu mají zájem na co nejmenších výměrách honiteb a co nejmenších stavech zvěře. Rovněž citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu (č.j. 2 As 159/ ) uvádí, že smyslem kritéria nejdelší společné hranice je zajištění co největších honebních celků, které jsou výhodné pro chov zvěře a odkazuje na odbornou literaturu (Petr, B. a kol. Zákon o myslivosti. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 300 s.). Zákon o myslivosti při vytváření honiteb resp. přičleňování honebních pozemků ovládá zásada, že honitba se tvoří především pro zvěř a nejedná se o majetkoprávní útvar, který by bylo možno měnit jen z vůle vlastníků honebních pozemků (viz Petr, B. a kol. Zákon o myslivosti, Komentář, stejně tak i Čechura, Komentář k zákonu o myslivosti). V zájmu řádného mysliveckého hospodaření je vždy spíše větší výměra honitby oproti menší výměře honitby a to právě-na celistvost honitby, sčítání, zajištění a plánování kmenových stavů zvěře. Oproti tomu zájmem vlastníků honebních pozemků jsou spíše menší výměry honebních pozemků a menší resp. minimální kmenové stavy zvěře. Zákon o myslivosti však akcentuje zájem zvěře a řádného mysliveckého hospodaření, přičemž výkon práva myslivosti představuje věcně právní omezení vlastnického práva. Větší druhy zvěře, a to veškerá zvěř spárkatá a velké druhy šelem, však mají daleko větší nároky na prostor a proto k mysliveckému chovu určité populace těchto druhů zvěře je nutná daleko větší územní výměra. Podle ověřených poznatků je to například pro zvěř srnčí asi 1000 ha, pro daňčí, mufloní a černou zvěř asi 3000 ha a pro zvěř jelení až 5000 ha." Sedlář O. Časopis Myslivost 11/ c. Námitka ustálenosti, trvalosti a neměnnosti hranice Hranice bývalé honitby Starobor vůči honitbám Sedlice a Mužetice - Holušice jsou v terénu ustálené, trvalé a neměnné již více než 25 let. Z tohoto důvodu by měl Městský úřad rozhodující o přičlenění honebních pozemků bývalé honitby Starobor se i s touto skutečností vypořádat a hranice bývalé honitby Starobor ve vztahu k honitbám Sedlice a Mužetice - Holušice neměnit, nedělit a vyhovět zásadě trvalosti a neměnnosti hranice honitby a zachovat původní hranice a volné honební pozemky přičlenit k sousední honitbě Hůrka, aby přirozeně s ohledem na místní přírodní podmínky patřily do jednoho honebního celku. V případě hranic s honitbou Sedlice by tak hranicí zůstala nad terén vyvýšená stavba železniční trati a silnice 1. třídy č. 20 a s honitbou Mužetice silnice 1. třídy Č. 20. Silnice 1. třídy a stavba železniční trati jako stávající hranice k honitbě Sedlice resp. Mužetice je v dané lokalitě zřejmě vyhovující a za 25 let ustálená, prověřená a je v souladu se zákonem o myslivosti. Sice podle krajského úřadu padl zánikem honitby Starobor status quo, nicméně vlastnické vztahy volných honebních pozemků jsou v zásadě obdobné (zejména vlastnictví lesního komplexu a komplexu vodních (rybničních ploch - Novosedlický, Březinka, Pláňava) - Jana Toombsová, Josef Vlasák) a přírodní podmínky jsou shodné. Podstatné změny oproti minulosti před 25 lety doznala vyšší intenzita dopravy konkrétně na silnici 1. třídy Č. 20 (viz rozbor intenzity dopravy HS DRHOVLE ve spisu). Intenzita dopravy na silnici 1. třídy Č. 20 a železniční doprava představuje překážku pohybu zvěře a je pro zvěř nebezpečím a proto je vhodnější, pokud je možné jiné řešení, nepřičleňovat honební pozemky přes tyto vytížené dopravní stavby, které jsou navíc na rozdíl od doby před 25 lety z důvodu eliminace střetů dopravních prostředků se zvěří oddělovány pachovými ohradníky. Zásady řádného mysliveckého hospodaření nejsou na straně HS Sedlice tak významné, aby překonaly primární zásadu nejdelší společné hranice a přičlenění k honitbě Hůrka, která má nejdelší hranici není v rozporu se zásadami řádného mysliveckého hospodaření. Naopak ze zásad řádného mysliveckého hospodaření vyplývá nevhodnost přičlenění volných honebních pozemků k honitbě Sedlice a jako vhodnější se jeví přičlenění k honitbě Stránka 10