ČOS vydání ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD POSTUPY ZKOUŠEK MUNICE KUMULATIVNÍM PAPRSKEM

Transkript

1 ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD POSTUPY ZKOUŠEK MUNICE KUMULATIVNÍM PAPRSKEM

2 (VOLNÁ STRANA) 2

3 ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD POSTUPY ZKOUŠEK MUNICE KUMULATIVNÍM PAPRSKEM 3

4 ZÁKLADEM PRO TVORBU TOHOTO STANDARDU BYL ORIGINÁL NÁSLEDUJÍCÍHO DOKUMENTU: STANAG 4526, ED. 2 Shaped Charge Jet, Munitions Test Procedure POSTUPY ZKOUŠEK MUNICE KUMULATIVNÍM PAPRSKEM Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti PRAHA

5 OBSAH Strana 1 Předmět standardu Nahrazení standardů (norem) Související dokumenty Zpracovatel ČOS Použité zkratky a definice Zkratky Definice Všeobecná ustanovení Podrobnosti zkoušek

6 1 Předmět standardu,, zavádí STANAG 4526, Ed. 2 do prostředí ČR, ke které ČR přistoupila s výhradou, týkající se zabezpečení souladu se zákonem č. 213/2011 Sb. Výhrada je v ČOS respektována v plném rozsahu. Standard stanovuje standardní a alternativní zkušební postupy pro hodnocení reakce vojenské munice (dále jen munice ), která je určena pro následné zavedení do užívání u organizačních celků Ministerstva obrany ČR po dni nabytí jeho účinnosti, na zásah kumulativním paprskem. Účelem ČOS je: a) stanovit standardní zkušební postup (Postup 1) pro stanovení stupně reakce munice na zásah kumulativním paprskem typické munice působící shora, b) stanovit alternativní, přizpůsobitelný zkušební postup (Postup 2) pro stanovení stupně reakce munice na zásah specifickým kumulativním paprskem určeným prostřednictvím vyhodnocení rizikového ohrožení (THA). 2 NAHRAZENÍ STANDARDŮ (NOREM) Tento ČOS nahrazuje, 1. vydání, Oprava 2. 3 SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY V tomto ČOS jsou normativní odkazy na následující citované dokumenty (celé nebo jejich části), které jsou nezbytné pro jeho použití. U odkazů na datované citované dokumenty platí tento dokument bez ohledu na to, zda existují novější vydání/edice tohoto dokumentu. U odkazů na nedatované dokumenty se používá pouze nejnovější vydání/edice dokumentu (včetně všech změn). ČOS ČOS ČOS ČOS Hodnocení bezpečnosti a použitelnosti munice Postupy zkoušek munice na sympatetickou reakci Klasifikace vojenské munice a výbušnin Organizace a metody schvalování způsobilosti výbušnin pro vojenské účely STANAG 4439 POLICY FOR INTRODUCTION AND ASSESSMENT OF INSENSITIVE MUNITIONS (IM) AOP-38 AOP-39 4 ZPRACOVATEL ČOS ZÁSADY PRO ZAVÁDĚNÍ A HODNOCENÍ NECITLIVÉ MUNICE SPECIALIST GLOSSARY OF TERMS AND DEFINITIONS ON AMMUNITION SAFETY SPECIALIZOVANÝ SLOVNÍK TERMÍNŮ A DEFINIC PRO OBLAST BEZPEČNOSTI MUNICE GUIDANCE ON THE ASSESSMENT AND DEVELOPMENT OF INSENSITIVE MUNITIONS (IM) SMĚRNICE PRO HODNOCENÍ A VÝVOJ NECITLIVÉ MUNICE Vojenský technický ústav, s.p., odštěpný závod VTÚVM Slavičín, Ing. Lumír Kučera 6

7 5 POUŽITÉ ZKRATKY A DEFINICE 5.1 Zkratky Zkratka Název v originálu ČESKÝ NÁZEV AOP ALLIED ORDNANCE PUBLICATION SPOJENECKÁ VÝZBROJNÍ PUBLIKACE HC HAZARD CLASSIFICATION KLASIFIKACE NEBEZPEČÍ IM INSENSITIVE MUNITIONS NECITLIVÁ MUNICE NATO STANAG THA VTÚVM NORTH ATLANTIC TREATY ORGANIZATION NATO STANDARDIZATION AGREEMENT THREAT AND HAZARD ASSESSMENT ORGANIZACE SEVEROATLANTICKÉ SMLOUVY STANDARDIZAČNÍ DOHODA NATO VYHODNOCENÍ OHROŽENÍ A NEBEZPEČÍ VOJENSKÝ TECHNICKÝ ÚSTAV VÝZBROJE A MUNICE 5.2 Definice Níže uvedené termíny a jejich definice mají usnadnit použití tohoto standardu. Další lze nalézt v AOP-38, AOP-39 a STANAG Logistická Stav materiálu připraveného pro skladování a přepravu po komunikačních konfigurace osách. U munice to zpravidla znamená, že je v zajištěném stavu a ve svém logistickém balení (obalu). Logistické balení Necitlivá munice (IM) Reakce I. typu Balení (obal), ve kterém je materiál dodáván do vojenských skladů, mezi nimi přepravován a/nebo v nich skladován. Munice, která spolehlivě splňuje výkonové, pohotovostní a funkční požadavky, ale přitom minimalizuje pravděpodobnost nežádoucí iniciace a rozsah následného poškození zbraní, logistických systémů a živé síly, je-li vystavena neplánovanému podnětu. Nejprudší typ výbušného děje. Nadzvuková rozkladná reakce (detonace) postupuje energetickým materiálem a vytváří intenzivní ráz v okolním prostředí (např. ve vzduchu nebo vodě), velmi rychlou plastickou deformaci kovových plášťů následovanou rozsáhlou tvorbou střepin. Bude spotřebován veškerý energetický materiál; účinky budou, v případě umístění munice na povrchu terénu nebo v jeho blízkosti, zahrnovat vytváření velkých kráterů a dále perforaci, plastickou deformaci nebo tříštění přilehlých kovových desek a poškození okolních konstrukcí (staveb) přetlakem vzdušné rázové vlny. 7

8 Reakce II. typu Taktická konfigurace Taktické balení Vyhodnocení ohrožení a nebezpečí Druhý nejprudší typ výbušného děje. Část energetického materiálu, ale ne všechen, reaguje jako u reakce I. typu. Vzniká intenzivní ráz, část pláště je roztříštěna na malé střepiny; vytvářejí se krátery v terénu, přilehlé kovové desky mohou být poškozeny jako při reakci I. typu a okolní konstrukce (stavby) budou porušeny přetlakem vzdušné rázové vlny. Reakce II. typu (neúplná detonace) může rovněž z obalu vytvářet velké střepiny jako při prudkém roztržení vlivem tlaku (křehký lom). Rozsah poškození ve srovnání s reakcí I. typu je závislý na podílu materiálu, který detonuje. Stav materiálu připraveného pro krátkodobé skladování a přepravu v polních podmínkách. Může (ale nemusí) se lišit od logistické konfigurace. Balení typu přechodného obalu či meziobalu, ve kterém je materiál po omezenou dobu skladován a přepravován v polních podmínkách. V mnoha případech se neliší od balení logistického. Vyhodnocení profilu prostředí životního cyklu munice za účelem stanovení ohrožení a nebezpečí, kterým může být munice vystavena. Skládá se z identifikace všech ohrožení a všech nebezpečí a analýzy, jak nejlépe může být každé nebezpečí eliminováno nebo zmenšeno. Musí v maximální možné míře vycházet z analytických nebo empirických údajů. 6 VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ 6.1 Pro zamezení nadměrného rizika, kterému by mohly být vystaveny osoby a materiál, je nezbytné minimalizovat reakci munice na zásah kumulativním paprskem. 6.2 Zkouška nemusí být vhodná pro všechny druhy munice omezení jsou uvedena v odstavcích a Pro zhodnocení reakce munice v taktických situacích, např. při uložení v obrněných vozidlech, mohou být požadovány další zkoušky. 6.3 Použití standardu a zkoušek Tento ČOS stanovuje použití a postupy zkoušky kumulativním paprskem, která může být prováděna jako součást hodnocení necitlivé (IM) munice tam, kde je to vyžadováno STANAG Rovněž může být použita pro klasifikaci munice (HC) podle požadavků ČOS a pro další aplikace nezahrnuté ve STANAG 4439, ale u nichž je požadováno hodnocení reakce munice na zásah kumulativním paprskem Zkouška je většinou vhodná pro systémy obsahující výbušný materiál, který má dolní mezní průměr nálože podstatně větší, než je průměr paprsku. Systémy, které obsahují výbušninu s malým dolním mezním průměrem (včetně většiny bojových hlavic), zpravidla při zkoušce neuspějí. To je třeba zohlednit při rozhodování, zda zkoušku provést, či ne. Signalizují-li jiné údaje, že testovaný předmět s velkou pravděpodobností zkoušce nevyhoví, nedoporučuje se plýtvat zdroji provedením zkoušky, jejíž výsledek je znám předem. Zkouška může rovněž být zbytečná v případě, kdy je spolehlivě prokázáno, že dolní mezní průměr energetického materiálu je větší než průměr munice, takže detonace nemůže být v munici udržena a uhasne nebo jestliže THA ukazuje, že reakcemi nedosahujícími intenzity I. nebo II. typu (viz AOP-39) se není třeba zabývat. Aby se mohlo učinit takové rozhodnutí, musí se stanovit dolní mezní průměr nálože výbušniny uzavřené v obalu stejně, jako by tomu bylo v reálné munici. Rozhodnutí o zbytečnosti zkoušky je možno provést pouze u velkých a drahých zkoušených položek a musí se doložit údaji o energetickém materiálu potvrzenými kompetentní národní autoritou uvedenou v ČOS Materiál, který vyhoví dané 8

9 zkoušce, není bezpodmínečně vyhovující v taktické situaci, a proto mohou být vyžadovány další zkoušky. 6.4 Spojení se zkouškou na sympatetickou reakci (ČOS ). U malé a relativně levné munice může z THA vyplynout, že reakce jednoho kusu munice není sama o sobě významná, ale reakce plného balení obsahujícího více kusů munice důležitá být může. ČOS požaduje, aby donorová munice byla iniciována způsobem, který s největší pravděpodobností vyvolá detonaci. Zpravidla to je kumulativní paprsek určený na základě THA a spojení těchto dvou zkoušek bude tedy možné. Pokud však existuje jiné ohrožení, které s větší pravděpodobností způsobí detonaci donoru, je třeba zvážit samostatnou zkoušku na sympatetickou reakci. 6.5 Údaje získané podle tohoto standardu musí být na základě žádosti předložené cestou příslušných národních orgánů dostupné dalším státům NATO spolupracujícím na společném vývoji zbraní a/nebo munice nebo programu dodávek. 7 PODROBNOSTI ZKOUŠEK 7.1 Požadavky na zkoušený předmět. Pro standardní zkoušku musí být zkoušený předmět standardním výrobním typem, nicméně nevýbušné části musí být pouze geometricky a hmotnostně reprezentativní. U kompletních muničních systémů obsahujících více než jednu hlavní energetickou součást (jako např. raketové motory a bojové hlavice) mohou být tyto součásti zkoušeny buď individuálně, nebo jako komplet. Předmět může být buď v obalu, nebo nezabalený podle schválení příslušným národním orgánem (národní autoritou) dle ČOS Je-li to žádoucí, smí se pro předběžná hodnocení použít vývojový typ zkoušeného předmětu (pro srovnání se standardním výrobním typem). 7.2 Uspořádání zkoušky. Schéma typického uspořádání zkoušky je uvedeno na obrázku Požadavky na zkoušku. Pro provedení zkoušky kumulativním paprskem existují dva postupy. Při každém postupu je zkoušený předmět buď v logistické, nebo taktické konfiguraci (nebo v obojích) podle programu zkoušky vystaven působení paprsku vzniklého výbuchem kumulativní nálože. Započítává se i veškerý příslušný stínicí materiál (ochranný obal). a) Postup 1 (standardní zkouška). Zkoušený předmět je vystaven působení paprsku kumulativní nálože, reprezentující standardní 50mm kumulativní munici, nebo jejího ekvivalentu s obdobnými hodnotami parametru V 2 d. Použije se obecný postup, uspořádání zkoušky a přístrojové vybavení specifikované v tomto standardu a ve schváleném programu zkoušek. b) Postup 2 (upravená zkouška). Zkoušený předmět je vystaven zásahu kumulativním paprskem nálože, jejíž parametry jsou stanoveny jednak na základě THA a jednak na druzích kumulativní munice, které má každý jednotlivý stát k dispozici pro zkoušení. Další podmínky zkoušky jsou stejné jako při Postupu 1. 9

10 Svědečné desky Stínicí ochranný obal (je-li požadován) Snímače tlaku Zkoušená munice Představný pancíř (je-li požadován) Kumulativní nálož Pohled shora Stínicí ochranný obal (je-li požadován) Představný pancíř (je-li požadován) Kumulativní nálož Pohled z boku Svědečné desky OBRÁZEK 1 Schematické uspořádání zkoušky kumulativním paprskem 7.4 Obecný postup. K usnadnění vzájemně prospěšné výměny informací mezi státy je žádoucí určitá standardizace. V mnoha případech bylo pozorováno, že účinnost působení kumulativní nálože z hlediska iniciace výbušných materiálů je úměrná druhé mocnině rychlosti paprsku vynásobené průměrem paprsku (V 2 d). Proto se použije kumulativní paprsek, jehož parametr V 2 d dosahuje 10

11 minimálně velikosti odpovídající příslušnému ohrožení (viz tabulka 1) a poskytuje reprodukovatelný výkon při představné vzdálenosti použité při zkoušce. Na proces iniciace má kromě jiného vliv hustota paprsku, proto se jako materiál pro kumulativní vložku používá měď. Příslušných hodnot V 2 d musí být dosaženo na vnějším povrchu munice nebo stínicího ochranného obalu, je-li použit. Přitom může být nezbytné upravit rychlost paprsku použité kumulativní nálože umístěním představné pancéřové desky mezi nálož a zkoušenou munici. Tento pancíř nelze zaměňovat se stínicím ochranným obalem, který je integrální součástí munice tak, jak je to určeno THA. Vliv představné pancéřové desky na rychlost kumulativního paprsku se zpravidla stanovuje výpočtem podle obecně známých rovnic. Při jejím použití dochází ke vzniku úlomků (výtrží), které mohou v ojedinělých případech ovlivnit reakci munice. Pro minimalizaci účinku úlomků je třeba mezi pancířem a zkoušenou municí zabezpečit volný prostor o velikosti nejméně dvou průměrů kužele kumulativní nálože. V případě, kdy stínicí ochranný obal zadrží úlomky, může být požadavek na volný prostor ignorován a kromě toho je tloušťka tohoto materiálu zpravidla brána jako součást požadovaného volného prostoru. TABULKA 1 Standardizované hodnoty V 2 d pro měděný kumulativní paprsek Prostředek ohrožení Typická hodnota V 2 d mm 3 / s 2 Munice působící shora 200 Standardní 50mm kumulativní munice 360 Aktivně-reaktivní střela 430 Protitanková řízená střela Charakteristika kumulativního paprsku. a) Dvě kumulativní nálože se stejnou velikostí V 2 d na vnějším povrchu munice (nebo na jejím stínicím ochranném obalu) mohou poskytovat zcela odlišné hodnoty V 2 d v okamžiku, kdy paprsek dorazí k energetickému materiálu. Aby byly všechny zainteresované země plně informovány o prováděné zkoušce, pak v případě, kdy není použita kumulativní nálož, reprezentující standardní 50mm kumulativní munici, musí být součástí vyhodnocení úplná charakteristika paprsku se specifikací následujících parametrů: rychlosti hlavní (čelní) části paprsku; průměru hlavní (čelní) části paprsku; průměrné velikosti průměru částic paprsku po jeho rozpadu; doby od okamžiku detonace do rozpadu paprsku; představné vzdálenosti od kumulativní nálože ke zkoušené munici; polohy efektivního počátku kumulativního paprsku uvnitř kužele; tloušťky představné pancéřové desky, je-li použita; průrazných schopností. b) Předpokládá se, že jednotlivé země mají k dispozici kumulativní nálože se stanovenými charakteristikami paprsku, které mohou použít pro zkoušku. Určení jejich vlastností 11

12 vyžaduje zvláštní zkoušky, které nejsou předmětem tohoto standardu. Parametry kumulativního paprsku standardní 50mm kumulativní munice jsou uvedeny v tabulce 2. TABULKA 2 Parametry kumulativního paprsku standardní 50mm kumulativní munice PARAMETR HODNOTA Rychlost hlavní (čelní) části paprsku 8 až 9,5 mm. μs -1 Průměr hlavní (čelní) části paprsku Průměrná velikosti průměru částic paprsku po jeho rozpadu 5,1 až 5,9 mm 2,4 až 2,9 mm Doba od okamžiku detonace do rozpadu paprsku 63,8 až 84,4 μs Představná vzdálenost od kumulativní nálože ke zkoušené munici Poloha efektivního počátku kumulativního paprsku uvnitř kužele Průrazná schopnost 70 až 100 mm 48 mm 127 až 229 mm 7.6 Iniciace. Iniciace (roznět) kumulativní nálože musí zabezpečit správnou tvorbu paprsku. 7.7 Místo dopadu a směr paprsku. Místo dopadu a směr paprsku se volí na základě THA obvykle tak, aby byla co největší pravděpodobnost vzniku reakce I. nebo II. typu. Z tohoto pohledu se mohou použít následující úvahy. Pokud energetický materiál obsahuje dutinu o významné velikosti, jako je např. střed raketového motoru, zpravidla se paprsek zamíří tak, aby prošel touto dutinou (bylo pozorováno, že takové dutiny mohou podporovat vznik reakce I. typu). Při dodržení tohoto omezení je intenzita reakce a možnost dosažení parametrů pro I. typ obvykle maximalizována volbou takového místa dopadu a směru paprsku, jež zaručuje nejdelší možnou dráhu skrz energetický materiál. Je třeba se vyhnout výběru místa, u kterého je nepravděpodobná úspěšnost zamíření na komponenty, které jsou velmi malé ve srovnání s velikostí trhavinové nebo výmetné (hnací) náplně. Proto se zpravidla nemíří na zážehové rozněcovadlo. 7.8 Představná vzdálenost kumulativní nálože. Kumulativní nálož se umístí v reálné vzdálenosti od munice nebo jejího stínicího ochranného obalu tak, jak je stanoveno THA. Představná vzdálenost ovlivňuje hodnoty V 2 d, a proto musí být stanovena jako součást celkové charakteristiky paprsku. Z důvodu reprodukovatelnosti a porovnatelnosti výsledků zkoušek je nejlepší, když je představná vzdálenost zvolena tak, aby se paprsek nerozpadl předtím, než dosáhne energetického materiálu. To však nemusí být možné, je-li tloušťka stínicího ochranného obalu příliš velká. 7.9 Přístrojové vybavení. Primárním cílem zkoušky je stanovit, zda nastane reakce I. nebo II. typu. Přístrojové vybavení má umožnit určení jakékoliv reakce munice podle popisu typů uvedených v AOP-39. V následujících bodech jsou uvedeny příklady vybavení, které bylo úspěšně ověřeno při již realizovaných zkouškách, ale jeho výběr závisí na zkušební organizaci, která podrobně zná zkoušenou munici. a) Přetlak vzdušné rázové vlny. U objemných muničních položek se pro získání důkazu o reakci zkoušeného předmětu použije obvyklý způsob měření přetlaku. U menší munice rázová vlna od kumulativní nálože překryje rázovou vlnu od zkoušeného předmětu. V ideálním případě by se měly snímače kalibrovat záměrnou detonací zkoušené munice v její zkušební konfiguraci, aby byl znám maximální výstup z reakce I. typu. Doporučuje se 12

13 použít několik snímačů tužkového typu umístěných v prostoru v různých vzdálenostech od testovaného předmětu. Nejlepších výsledků se obvykle dosáhne, je-li vzdálenost od výbuchového děje ke snímači taková, že očekávaný rozsah přetlaků vzdušné rázové vlny se bude pohybovat od 7 do 70 kpa. b) Balistické kyvadlo. Za určitých okolností (zvláště v případě dělostřeleckých nábojek) je balistické kyvadlo zařízením užitečným pro vyhodnocení vzdušné rázové vlny vznikající reakcí indukovanou působením kumulativního paprsku na munici. Kyvadlo se kalibruje prostřednictvím detonace nálože výbušniny bez obalu a opravuje se na impulz vzdušné rázové vlny vytvořené kumulativní náloží (paprsek nesmí zasáhnout kyvadlo). c) Svědečné desky. Použití svědečných desek je zpravidla užitečné a žádoucí. Měly by být dostatečně odolné, aby odolaly detonaci zkoušeného předmětu. Volba optimálního materiálu však závisí na typu a rychlosti předpokládaných fragmentů. Pro silnostěnnou munici s ocelovým tělem se doporučuje ocelová svědečná deska o tloušťce nejméně 25 mm. Avšak pro munici s hliníkovým nebo velmi tenkým ocelovým pláštěm (pouzdrem) může lépe vyhovovat deska hliníková. U munice s plastovým nebo kompozitním pláštěm nemusí být použití svědečné desky vhodné. Obdobně je tomu i tehdy, je-li použit u munice stínicí ochranný obal, ale ten může v některých případech fungovat i jako svědečná deska. Někdy může být vhodnější použít místo svědečných desek inertní munici umístěnou v takové poloze, jaká odpovídá reálné logistické či taktické konfiguraci. Svědečné desky se umístí tak, aby sousedily se dvěma stranami zkoušeného předmětu a zkalibrují se detonací jednoho kusu zkoušené munice. Svědečná deska nesmí být v přímém kontaktu se zkoušeným předmětem, protože by to mohlo ovlivnit reakci tohoto předmětu. Svědečné desky mohou ovlivňovat vzdušnou rázovou vlnu vzniklou výbuchem munice a je tedy žádoucí, aby ve směru k zařízení pro měření parametrů rázové vlny žádná taková deska nebyla. d) Obrazové záznamy. Pro vyhodnocení reakce rozměrných muničních položek je vhodné použít vysokorychlostní kameru. Nastavení rychlosti snímků závisí na podmínkách zkoušky. Pořídí se fotografie uspořádání zkoušky před jejím provedením a po něm. e) Měření rychlosti reakční vlny. U velmi rozměrné munice se doporučuje měření rychlosti postupu reakční vlny ve zkoušeném předmětu. Provádí se pomocí kontaktních zkratovacích snímačů, piezoelektrických snímačů nebo jiných měřicích zařízení umístěných v těsné blízkosti (zpravidla 2 až 3 mm) vnějšího povrchu munice a v přiměřených vzdálenostech od místa dopadu paprsku. Nedoporučuje se instalovat tato zařízení dovnitř munice, aby nedošlo k porušení zkoušeného předmětu. f) Reakce přilehlé munice. Pokud cíl sestává z více kusů munice, jako např. v případě spojení zkoušky se zkouškou na sympatetickou reakci (ČOS ), použije se reakce sousedících muničních předmětů jako měřítko výsledku zkoušky. g) Nalezení střepin. Nalezené střepiny mohou být potřebné při hodnocení typu reakce. V některých případech je vhodné použít panely pro zachycení střepin (měkké dřevovláknité desky nebo sádrové plotny, které zastaví fragmenty bez toho, že by je porušily). Jsou-li použity, pak mohou nahradit jednu ze svědečných desek. Užitečný rovněž může být popisný obrázek znázorňující rozmístění a typ nalezených střepin, především tehdy, když nedojde k reakci I. nebo II. typu Dokumentace. Musí se zpracovat záznamový list dokladující výsledky zkoušky. Ten se pak stává součástí závěrečného protokolu o zkoušce. 13

14 7.11 Pozorování a záznamy. Jako minimum musí být provedena následující pozorování a uvedena v protokolu o zkoušce: a) identifikace zkoušeného předmětu (typ, výrobní číslo atd.); b) druh a hmotnost energetického materiálu; c) seznam dříve provedených zkoušek na vliv vnějších prostředí; d) úplná charakteristika kumulativního paprsku a představné pancéřové desky, je-li použita (viz článek 7.5); e) záznam dějů v závislosti na čase až do konce zkoušky včetně indikace propulze; f) povaha veškerých reakcí zkoušeného předmětu; g) fotografie situace před zkouškou a po ní včetně zbytků a úlomků vzniklých v důsledku zkoušky; h) fotografie a popis svědečných desek (jsou-li použity); i) záznamy tlaku rázové vlny (pokud byly získány); j) vysokorychlostní obrazový záznam (je-li použit); k) fotografie střepin nebo úlomků nalezených po zkoušce; l) údaje snímačů udávající rychlost reakce (pokud byly získány); m) další údaje použité při hodnocení intenzity reakce. 14

15 (VOLNÁ STRANA) 15

16 2. VYDÁNÍ Účinnost českého obranného standardu od: 18. října 2017 Změny: Změna číslo Účinnost od Změnu zapracoval Datum zapracování Poznámka U P O Z O R N Ě N Í : Oznámení o českých obranných standardech jsou uveřejňována měsíčně ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v oddíle Ostatní oznámení a Věstníku MO. V případě zjištění nesrovnalostí v textu tohoto ČOS zasílejte připomínky na adresu distributora. Rok vydání: 2017, obsahuje 8 listů Tisk: Ministerstvo obrany ČR Distribuce: Odbor obranné standardizace Úř OSK SOJ, nám. Svobody 471, Praha 6 Vydal: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti NEPRODEJNÉ 16