Technologie zpracování půdy a jejich vliv na zaplevelení obilnin

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie Technologie zpracování půdy a jejich vliv na zaplevelení obilnin Bakalářské práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jan Winkler, Ph.D. Vypracoval: Václav Zemánek Brno 2013

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma,,technologie zpracování půdy a jejich vliv na zaplevelení obilnin vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF Mendelovy univerzity v Brně. Dne: Podpis:

4 PODĚKOVÁNÍ Rád bych chtěl poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Janu Winklerovi, Ph.D. za odborné vedení, ochotu, trpělivost a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji svým kolegům za dodanou podporu a optimismus, který mi pomohl k dokončení této práce.

5 ABSTRAKT Bakalářská práce je zaměřena na technologie zpracování půdy a jejich vlivy na zaplevelení ječmene jarního. Pokusné pozemky se nachází v katastrálním území obce Žabčice (MENDELU). Sledovány byly 3 rozdílné technologie zpracování půdy. Zjištěné výsledky byly zpracovány analýzou CCA (Canonical Correspondence Analysis). U tradičního zpracování půdy bylo zjištěno nejmenší zaplevelení, vyskytovaly se druhy jako jsou Fallopia convolvulus, Cirsium arvense. Největší plevelné spektrum se vyskytovalo na variantě s minimalizačním zpracováním půdy s druhy Amaranthus sp., Sinapis arvensis, Chenopodium ficifolium, Chenopodium album. U přímého setí se vyskytovaly převážně druhy Convolvulus arvensis, Plantago major, Taraxacum officinale. Výsledky mohly být ovlivněny i ročníkem, který nebyl standartním, oproti předcházejícím rokům. Klíčová slova: zpracování půdy, ječmen jarní, plevel ABSTRACT The bachelor's thesis is focused on technology of soil tillage and its effect on weed growing in a spring barley field. The experimental fields are located in cadastral district of village Zabcice (MENDELU). The three different technologies of soil tillage were observed. The results were processed by analysis CCA (Canonical Correspondence Analysis). The traditional soil tillage showed best results in weed growing. There were Fallopia convolvulus and Cirsium arvense. The greatest weed spectrum was observed in minimize soil tillage. There were Amaranthus sp., Sinapis arvensis, Chenopodium ficifolium, Chenopodium album. The direct seeding technique didn t prevent of growing mainly Convolvulus arvensis, Plantago major and Taraxacum officinale. The result could be influenced by unusual conditions in a year of experiment in comparison to previous years. Keywords: soil tillage, spring barley, weed

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Zpracování půdy Způsoby zpracování půdy Minimalizační zpracování půdy Tradiční zpracování půdy Plevele Klasifikace plevelů Vlastnosti plevelů Vliv minimalizačních technologii na šíření plevelů Regulace a hubení plevelů Preventivní opatření (prevence) Přímé plevelohubné metody Nepřímé plevelohubné metody METODIKA Popis stanoviště Geologicko-pedologické poměry Charakteristika a složení pokusu Vyhodnocení zaplevelení VÝSLEDKY Výsledky polního pokusu Statické vyhodnocení výsledků... 33

7 6 DISKUZE Vliv zpracování půdy na zaplevelení Vliv ročníku na zaplevelení ječmene jarního ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY... 45

8 1 ÚVOD Důležitými identifikačními znaky jsou podle HORST, KLÄÄBEN a JOACHIM, FREITAG (2004) první část stonku, mezi kořenovým krčkem a děložními lístky se nazývá hypokotyl. Děložní lístky jsou první listy na rostlině. Listy, které následují po děložních listech jsou pravé listy. Místo, ze kterého se rozvíjí čepel listu, je listová pochva. Čepel listu je plochá lupenitá část listu, která slouží hlavně k výměně plynů s okolím. Jazýček, výrůstek blanité formy na lícové straně listu na rozhraní pochvy a čepele. Ouška, nalezneme u lipnicovitých rostlin. Jsou to párové úkrojky na rozhraní pochvy a čepele. Plevele jsou všude a znepříjemňují naši práci. Pečlivě vypleté záhonky se po 14 dnech opět zazelenají bohužel znovu klíčícími rostlinkami plevelů (Dušková, 2010). Studium problematiky plevelů se nazývá herbologie (z lat. ekvivalentu pro rostlinu, herba). Člověk se setkává na stanovištích, která obhospodařuje, s rostlinami, jež svojí přítomností ztěžují jeho práci a snižují výkonnost pěstovaných druhů. Souhrnně a dlouhodobě jsou označovány za plevelné rostliny. Plevele jsou cévnaté, ve zcela převládající většině, semenné druhy (HRON, VODÁK, 1959). Názvem pro plevelnou flóru je termín segetální rostliny, vyskytující se na stanovištích vzniklých lidskou činností a pravidelně obhospodařovaných (KUBÁT, 2002). Plevele velmi reagují na agrotechniku a technologie pěstování plodin. Plevele patří mezi nejvýznamnější škodlivé činitele v České republice. Celkem na regulaci plevelů vynakládáme více než 72 % všech nákladů v ochraně rostlin (MIKULKA, CHODOVÁ, 2002). Výskyt plevelných druhů na orné půdě je převážně ovlivňován činností člověka (zpracováním půdy, střídáním plodin, hnojením, ochranou rostlin apod.) (KOHOUT, 1996). WINKLER (2006) uvádí, že šířením minimalizačních technologií zpracování půdy, se plevelohubné účinky orby nahrazují chemickou ochranou. 8

9 2 CÍL PRÁCE Zhodnotit vliv odlišného zpracování půdy na intenzitu aktuálního zaplevelení. Vyhodnotit rozdíly v druhovém spektru plevelů při použití odlišné technologie zpracování půdy. Odhadnout druhy plevelů, které by mohly být obtížně regulovatelné při použití redukovaných technologií zpracování půdy. 9

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Zpracování půdy Způsoby zpracování půdy Způsob zpracování půdy má velký vliv na následující zaplevelení porostu. Půdu můžeme zpracovávat Minimalizačními technologiemi, které se během posledních 16 let velmi rozšířili z důvodu vysoce výkonné zemědělské techniky. Dalším důvodem je i vysoké zabezpečení herbicidy, a ničení plevelů je tak snadnější bez závislosti na technologii zpracování půdy. Mezi méně používanou technologii se dnes řadí konvenční (tradiční) zpracování půdy, které je časově velmi náročné a nedají se dělat velké výkony s co nejmenším počtem zaměstnanců. U minimalizace je možné v jednom přejezdu udělat až 4 operace jedním přejezdem, ale u orby jen 2. Minimalizace je finančně méně nákladná a často nenáročná. Je tak upřednostňována velkými podniky. V dnešní době rozdělujeme zpracování půdy podle (Soil Science Society of America) na (VÁŇOVÁ, et. al., 2012): Minimalizační zpracování půdy půda se nezpracovává pomocí pluhu, je prováděno kypřiči do střední hloubky, přičemž není podmínkou, aby se ornice převracela. Dochází ke kypření, drobení a mísení půdy do požadované hloubky a následné utužení seťového lůžka. Fáze kypření může být spojena i s následným setím. Půdoochranné zpracování půdy je zpracování bez použití pluhu, pomocí různých kypřičů a na povrchu půdy zanechávající minimálně 30% posklizňových zbytků. Konvenční (tradiční) zpracování půdy Ornice je zpracována radličným pluhem na požadovanou hloubku. Následná předseťová příprava je prováděna v dělených operacích, nebo se předseťová příprava spojuje se setím. Při dělených operacích převládá použití kombinátoru. Pro spojené operace jsou používány stroje s aktivním pracovním ústrojím. To půdu připraví, jejich součástí je i secí stroj. Přímé setí (do nezpracované půdy) půda se po sklizni plodiny vůbec nezpracovává a následná plodina je seta speciálním secím strojem přímo do strniště nebo mulče. 10

11 3.1.2 Minimalizační zpracování půdy V dnešní době se ve velké míře přehodnocují systémy zpracování půdy. Především z hlediska odůvodněnosti jednotlivých zásahů do půdy, mechanického působení strojů na půdu a možných přínosů pro ochranu půdy před nepříznivými vlivy. Hlavním cílem je snižování nákladů (HŮLA, ZELENÁ, 1995). Důvodem rozšířeného využití minimalizačního zpracování půdy spočívá v oblasti ekologické, ekonomické a technické. Důvody ekologické se pozitivně projevují na podpoře tvorby a stabilitě půdní struktury, na snížení utuženosti, zlepšení vlhkostních poměrů, zlepšení stavu půdní organické hmoty, snížení vyplavování živin, zlepšení tepelně izolačních vlastností půdy. Důvody ekonomické jsou energeticky i pracovně méně náročné oproti tradičnímu zpracování. Minimalizační zpracování půdy se projeví na značné úspoře práce a energie, což se ve výsledku promítá do celkových nákladů. Např. (SUŠKEVIČ 1995) uvedl, že při použití minimalizační technologie a setí do nezpracované půdy ve srovnání s tradičním zpracováním se o Kč zvýší hrubý zisk, což je o 39% na hektar. Metody zjednodušeného zpracování půdy Technické důvody Minimalizační technologie se vyznačují dvěma variantami, a to ponecháním posklizňových zbytků rostlin na povrchu, nebo ve vrchní části půdy, popřípadě redukcí hloubky a intenzity zpracování. Pokud se více jak 30% posklizňových zbytků nachází na povrchu je technologie považována za půdoochrannou. Podle KVĚCHA, ŠKODY a COUFALA, (1987) se dělí minimalizace na šest základních metodických principů. Mezi které patří vylučování některých operací, spojování zákroků do menšího počtu operací, mělké nebo speciální zpracování půdy, setí plodin do nezpracované půdy, náhrada některého zákroku jiným účinnějším zákrokem, pásové zpracování půdy. Základní systémy minimalizačního zpracování půdy Jednotlivé systémy zpracování se odvíjí od půdních a klimatických podmínek, celkovém způsobu hospodaření na půdě, úrovní agrotechniky a na vybavení mechanizačními prostředky (KOSTELANSKÝ, et. al., 2004). 11

12 Pásové zpracování půdy (Strip-till) Pozemek je zpracován celoplošně, ale pouze v pásech, do nichž je vyséváno osivo. Kypření v pásech se provádí kypřiči se speciálními radlicemi nebo rotačně. Pásové zpracování se využívá u širokořádkových plodin jako je kukuřice, slunečnice aj. Má velmi dobré uplatnění v protierozních opatření (MIŠTINA, KOVÁČ et. al., 1993). Setí do nezpracované půdy (No-till) Plodiny jsou vysévány do nezpracované půdy pomocí speciálních secích strojů určených pro přímý výsev (MIŠTINA, KOVÁČ et. al., 1993). Secí stroje jsou opatřeny pracovními orgány pro uložení osiva do nezpracované půdy. Jedná se zejména o radličkové botky, kotoučové botky, dlátové botky a rotační frézy v kombinaci s výsevní lištou (horsch exaktor). Výhody: Omezení vodní a větrné eroze, zlepšení stavu půdního prostředí a značná úspora energie a pracovních nákladů. Setím do mulče se omezí půdní eroze, omezení rozvoje plevelů, ochrana půdy před zhutňováním a omezení průniku sloučenin dusíku do podzemních vod. Nevýhody: Při opakovaném setí do nezpracované půdy může docházet k okyselování půdy, zejména v povrchové vrstvě, snížení biologické činnosti, k pomalejšímu uvolňování živin, koncentraci solí a zbytků pesticidů v povrchové vrstvě, rozšiřování vytrvalých plevelů, k vyššímu výskytu hrabošů, drátovců a slimáků. (KOSTELANSKÝ, et al., 2004) Tradiční zpracování půdy Podmítka Mělké zpracování půdy, které se provádí buď radličnými pluhy, talířovými kypřiči nebo radličkovými kypřiči, po sklizni plodin zanechávajících strniště (HŮLA, PROCHÁZKOVÁ, et al., 2008). Podmítka je zařazena mezi základní zpracování půdy, protože je to první operace prováděna hned po sklizni kulturní plodiny. Dojde k převrácení, promísení, provzdušnění půdy a vytvoří se tak podmínky pro lepší klíčení semen plevelů. Podmítkou se vytvoří podmínky pro klíčení starších semen plevelů, které jsou dříve 12

13 v půdě uložené. Jsou ukryty pod povrchem a nemají potřebný vzduch k růstu. Přibližně 5% plevelů vzešlých na podmítce jsou semena z téhož roku, ostatní jsou ze semen uložených v půdě po několik let (KOSTELANSKÝ, et al., 2004). Samostatná podmítka bez následně provedené správné orby, by neměla svého správného významu, protože z vrstvy pod zpodmítaným povrchem by obrazilo a vysemenilo se mnoho nacházejících se plevelů (DEYL, UŠÁK, 1956). Podmítka zlepšuje fyzikální vlastnosti povrchové vrstvy půdy, podporuje biologickou činnost půdy, urovnává zpracovávaný povrch, zlepší zpracovatelnost půdy (KOSTELANSKÝ, et. al., 2004). Na kvalitě podmítky závisí hloubka zpracování. Pro správnou hloubku orby se musí především dbát na zaplevelení půdy, vlhkostní a teplotní podmínky, a druh půdy. Podmítku rozdělujeme na: - mělkou (0,06 0,08 m) ve vyšších oblastech, - střední (0,08 0,10 mm v oblastech s vyrovnanými srážkovými poměry, - hlubokou 0,10 0,12 m) v suchých oblastech. U podmítky hodnotíme, především včasnost, dokonalost podřezání plevelů a zapravení posklizňových zbytků, nakypření a urovnání zpodmítaného povrchu, hloubku a její stejnoměrnost. K provedení podmítky se začínají čím dál více používat radličkové kypřiče a talířové podmítače (ČERVINKA, 2010). Radličné pluhy V současnosti se radličné pluhy k podmítce používají už jen zřídka, a to převážně na vesnicích nebo na malých plochách. Je to z důvodu malé výkonnosti. Po podmítce je nutné provádět další kroky, jako vláčení nebo smykování, aby byl povrch pro následnou fázi, kterou je,,orba rovný (ČERVINKA, 2010). Talířové podmítače Jsou v dnešní době hodně rozšířeny z důvodu vysokých výkonů a minimálních nákladů na údržbu. Jednotlivé disky vydrží až několik stovek hektarů. Disky, jsou uloženy buď po skupinách. V každé skupině 5-13 disků umístěných na jedné hřídeli. Tyto skupiny jsou posléze upevněny na rámu ve tvaru X nebo V, záleží na záběru. Další způsob uchycení disků je na slupici, která je připevněna na rámu. Pomocí objímky se čtyřmi pryžovými válečky představuje jištění proti poškození. Zpracování půdy pomocí 13

14 talířového podmítače SOFTER je možné od 5 do 12 cm. Talíře o průměru 510 mm jsou umístěny ve dvou řadách. Každý z talířů je, v případě najetí na překážku, samostatně efektivně chráněn. Nejčastěji používaným způsobem je slupice, na které je uchycen talíř - pro každý talíř jedna slupice, a jednotlivé slupice jsou odpruženy pomocí vinuté pružiny. Z důvodu jištění při najetí na překážku, např. kámen, (FARMET, 2013a). Talířový podmítač DISKOMAT má velmi široké využití v různých technologiích zpracování půdy. Talíře o průměru 620 mm, jsou vhodné pro provádění podmítek po sklizni kulturní plodiny od 8-18 cm, tak i pro další druhy zpracování půdy, kterým je hluboké kypření. Velkou předností takové koncepce stroje je obecně známý urovnávací efekt. Talířový podmítač je vhodný i pro předseťové zpracování půdy, kdy je kladen důraz na dobré urovnání pozemku a kvalitní zpracování půdy. Předností talířového podmítače je využití dvojitého pneumatikového válce. Je dosaženo velké kompaktnosti stroje a mimořádně vysoké kvality práce. Dvojitý pneumatikový válec se vyznačuje velmi kvalitním zpětným utužením a urovnáním půdy a vytvořením příznivé povrchové struktury (FARMET, 2013b). Radličkové kypřiče Jsou rozšířeny hlavně v minimalizačním zpracování půdy, kde se kypřič Terrano FX dá použít jak pro mělkou podmítku 8 cm, tak i pro intenzivní kypření celého profilu ornice. Dokáže promísit půdu až do hloubky 30 cm (HORSCH, 2013). Orba Rozdělujeme na: letní, seťovou (pro ozimé plodiny), podzimní (pro jarní plodiny), jarní orbu. Letní orba bývá zpravidla mělká, je provedena rychle po sklizni předplodiny. Využívá se pro následné setí meziplodin nebo k druhé plodině,,ozimé po předplodině. Takovou předplodinou mohly být rané brambory, obilniny sklizeny na zelené krmení. Seťová orba se převážně využívá k ozimé řepce a ozimým obilninám, důležitý je termín a kvalita provedení. Podzimní orba se zpravidla provádí pro plodiny seté na jaře. Nakypřením půdy a vytvořením hrudkovitého povrchu potlačujeme zasakování vody z podzimních a jarních 14

15 srážek. Ty tvoří půdní zásobu vláhy. Po podzimní orbě se zpravidla nechává pozemek v tzv. hrubé brázdě, bez urovnání. Pro cukrovku a mák je účelné na podzim už pozemek vhodným nářadím urovnat, pro urychlení a zkvalitnění jarní přípravy k setí. Jarní orba je pouze nouzová, jestliže nemohla být z různých důvodů povedena podzimní orba. Má negativní vlivy na fyzikální stav půdy, zvyšuje zaplevelenost porostů, zpožďuje výsev jarních plodin, špatně zabezpečuje dostatek vody v půdě (KREJČÍŘ, 1990). Ojediněle ji lze provést ve vyšších humidnějších oblastech k bramborám (PROCHÁZKOVÁ et. al., 1994). Mezi základní mechanizační prostředky pro provádění orby patří pluhy. Ta se provádí radličnými pluhy. Půda se odkrojí, obrátí, rozdrobí, mísí a provzdušní. Orbou se zapraví do půdy hnojiva. Zaoráváním hnojiv do anaerobního prostředí, kde nemohou vyklíčit, se ničí vzešlý plevel. Hlavním úkolem je vytvořit kyprou ornici a drobtovitou strukturu půdy, s příznivý mihydrofyzikálními a biologickými poměry (KOSTELANSKÝ, et. al., 2004). Orba nemusí být vždy hluboká. Vyznačuje se pozitivními znaky pro stabilizaci výnosů, především pro udržení úrodnosti půdy a fytosanitárních účinků. V součastné době má spoustu dalších předností a nelze je, unáhlenými rozhodnutími, zcela vyloučit ze systému zpracování půdy (ŠKODA, CHOLENSKÝ, 2002). Obracením půdy se zvyšuje především úrodnost půdy, a přemisťují se rozpustné látky ze spodních vrstev k povrchu. Tím je docíleno rovnoměrného rozmístění všech látek v orničním horizontu. Například: humus, živiny, jemné koloidní částice jílové apod. (ŠPIČKA, 1961). Hloubka orby působí na rozvoj mikrobiálního života, odplevelení půdy, rozvoj kořenového systému rostlin, akumulaci vody v půdě. Pro podzimní orbu se používají pluhy o záběru radlice 0,35 m, a pro velmi hlubokou orbu a pro zaorávku velkého množství posklizňových zbytků se používají pluhy o záběru radlice 0,40m. (ŠIMON, LHOTSKÝ et. al., 1989). Rozdělujeme pluhy podle druhu taženého prostředku na: potažné, traktorové, lanové, samojízdné. Podle druhu orebních těles a jejich pohonu na: radličné, talířové, rotační. Dle konstrukce je rozdělujeme na: houpavé, chodákové, předkové, rámové, otočné, překlopné, střídavé. 15

16 Podle klopení brázdových skýv na: dvě nebo na jednu stranu od směru jízdy oboustranné, jednostranné. Podle počtu orebních těles na: jednoradličné, dvojradličné, víceradličné. Dle způsobu připojení k traktoru se dělí na: nesené, návesné, přívěsné. Orební těleso se skládá ze slupice, předradličky, krojidla (nožové, kotoučové), čepele, hrudi odhrnovačky, výměnné části hrudi odhrnovačky, křídla odhrnovačky, pera, plazu, patky a vzpěry (SEDLÁK et. al., 1993). Typy odhrnovacích desek rozdělujeme na: válcové, šroubovité, pološroubovité, kulturní (GOLASOVSKÝ, 1986). Pracovní nástroje pluhu se dělí na: pracovní část, pomocnou část. Pracovní část se skládá z radlice (čepel a odhrnovačka), předradlička a krojidlo. Pomocná část je složena ze slupice, plazové desky, pera, vzpěry. Pluhy mají různý počet orebních těles u nesených pluhů od 2 6, u návěsných Tyto pluhy jsou buď jednostranné, oře se do skladu, nebo do rozoru. V dnešní době jsou rozšířeny oboustranné,,obracecí. Z důvodu, že na pozemku nevzniká rozor nebo sklad a pozemek je tak orán do,,roviny. Přívěsné pluhy jsou z pravidla jednostranné, pro své velké konstrukce o počtu 1-3 orebních těles. Pro dobré obracení skývy se musí dodržet orební poměr, který nesmí být větší než 1,27, (šířka orebního tělesa / hloubka orebního tělesa nesmí přesáhnout hodnotu 1,27). Orba se dále dělí podle hloubky na: - mělká do 18 cm, - střední 18 až 24 cm, - hluboká 24 až 30 cm, - velmi hluboká nad 30 cm (rigolování). Po provedení orby je důležité nechat pozemek tzv. slehnout po dobu minimálně třech týdnů. Dnešní pluhy především otočné jsou vybaveny Packomatem je to efektivní pěch integrovaný na rámu pluhu. Je určen pro vláčení, srovnávání a zhutňování při jednom přejezdu. Může připravit seťové lůžko v jedné operaci. Má nízké požadavky na tažnou sílu. Podle podmínek se může nastavovat i pěchovací tlak. Jeho hlavním znakem je integrované uchycení na pluhu. Tento pěch je stále s pluhem, jak při práci, tak při 16

17 přepravě. Odpadají zde problémy se zachytáváním pěchu. Snadná přeprava = jednoduché používání (KVERNELAND, 2008). Zpracování půdy pro setí a sázení Smykování Slouží k urovnání povrchu, rozdrobení hrud, k zatlačení menších hrud a k prokypření půdy. Využívá se hlavně na jaře, k urovnání zoraného pole pro jarní setí. Smykuje se šikmo,,nakoso pro lepší srovnání pozemku, a z důvodu kvalitnějšího zahrnutí brázdy vzniklé při podzimní orbě u jednostranných pluhů. Smyky se dělí na: - trámové (ozubené, hladké), smyk se skládá z ozubených a hladkých trámů - prstencové (ozubené nebo hladké), činné části jsou prstence (kroužky), které jsou spojené nejčastěji řetízky ve dvou řadách - kombinované smyk je složen z ozubené lišty a hladkého trámu Válení Válení slouží k utužování půdy, čímž sníží nakypřenost a zvýší kapilární vzestup vody k povrchu. Utužením se zvyšuje ztráta vody vzlínáním a neproduktivním výparem. Vhodné jsou k této operaci válce, které nezanechávají hladký povrch půdy. Hloubka působení válce se pohybuje kolem 0,10 m, záleží na hmotnosti válce. Válce slouží především k urovnání povrchu, rozdrobení hrud před setím a sázením. Občas se válce používají i na jaře k přiválení vytažených ozimů mrazem. Válce dělíme podle KREJČÍŘE (1990) na: - rýhované, cambridské (vytváří mírně zvlněný povrch, na kterém se po dešti nevytváří škraloup) - hladké (urovnání povrchu před setím a při samotném setí dodržení stejnoměrné hloubky výsevu) - hřebové (ježek k rozrušení půdního škraloupu) - článkové (hrudořez, k drcení hrud při zpracování těžších půd) - prutové 17

18 Vláčení Má za úkol rozdrobit hrudy, provzdušnit půdu a především ničit prvotní plevele, půdní škraloup a zapravovat průmyslová hnojiva do půdy. Během vegetace se používá k prosvětlování porostu, přičemž vláčíme na ostro a pohybujeme se po pozemku šikmo nebo kolmo. Vláčí se i natupo, kdy chceme zaseté osivo ochránit před vnějšími vlivy, a chceme přispět k povrchové úpravě fyzikálních vlastností struktury půdy. Brány dělíme podle hmotnosti na: - lehké, střední, těžké Podle druhu máme brány: - hřebové, radličkové, prutové, talířové, hvězdicové, kruhové, rotační, vibrační, (ČERVINKA, 2010). Zpracování půdy v průběhu vegetace Kypření povrchu půdy během vegetace umožní výměnu plynů a přívod vzduchu. Cílem je zlepšit vsakování srážek, mechanické omezení zaplevelenosti porostů. Všechny prováděné operace jsou nazývány komplexem, mezi který patří: - převlačování, plečkování, válení, oborávání, hlubší kypření mezi řádky, (KOSTELANSKÝ, et. al., 2004). Plečkování Pomocí tohoto kroku dochází k ničení plevelů v meziřádcích. Tato operace se používá u plodin jako je cukrová řepa, kukuřice, slunečnice, brambory a zelenina. Výhodou je že ničíme plevele mechanicky a nikoli chemicky. Jednou z předností této operace je provzdušnění půdy, ničení plevelů a možné přihnojení kulturní plodiny pomocí kapalného hnojiva, např. DAM 390. Plečka se skládá z plečkovacího ústrojí, které je složeno z předního kopírovacího kolečka, které nám udává hloubku plečkování, a jako kopírovací zařízení je na každé jednotlivé sekci umístěn paralelogram. Samotné ústrojí se skládá z levého a pravého nože, včetně šípového nože, tzv.,,srdíčka. K plečkování se využívají kultivátory s kapalným přihnojováním, které zapraví kapalné hnojivo ke kořenům rostlin, sníží spotřebu hnojiv, zvýší výnos a vitalitu rostlin, (FARMET, 2013c). 18

19 3.2 Plevele Polní plevele se staly druhy rostlin, pro jejichž vývoj a růst jsou vhodné podmínky obdělávaných půd. MIKULKA (2005) uvádí, že v průběhu historie obdělávání půdy se měnilo spektrum plevelů i zaplevelenost vlivem činností zemědělce, a klimatických změn Klasifikace plevelů HRON a KOHOUT (1986) zařadili plevelné rostliny do následujících skupin: 1) Plevele jednoleté, rozmnožující se pouze generativně zařazujeme sem druhy, u kterých probíhá růst i vývoj během jednoho vegetačního období. Rozmnožují se převážně generativně, tj. prostřednictvím semen a plodů. Jednoleté efemérní jejich růst a vývoj probíhá velmi krátkou vegetační dobu. Vzcházení na podzim, nebo v období časného jara, k růstu využívají vlhkost půdy a prosvětlení porostu. Jejich růst a vývoj je ukončen na jaře. Jedná se o nebezpečné druhy jsou to osívka jarní, rozrazil břečťanolistý. Jednoleté časně jarní vzcházejí a klíčí časně z jara při teplotách těsně nad bodem mrazu. Zimu přežívají ojediněle, řadíme sem oves hluchý, hořčice bílá. Jednoleté pozdní jarní klíčí během jara, léta a teplého podzimu, při teplotách vyšších než 10 C. Ideálními podmínkami jsou pro ně řídké ozimé obiloviny, a jarní plodiny. Typické jsou pro okopaniny, kde se vyskytují ježatka kuří noha, laskavec ohnutý, lilek černý. Jednoleté ozimé vzcházejí na podzim a přezimují ve fázi listové růžice, z jara pokračují ve vývoji a dozrávají před koncem vegetace kulturních rostlin. K představitelům patří chundelka metlice, kokoška pastuší tobolka, hluchavka nachová. 2) Plevele dvouleté až vytrvalé, rozmnožující se převážně generativně rostlina v prvním roce vytvoří listovou růžici a v tomto stádiu přezimuje. V druhém roce rostlina vykvete a vytváří semena a plody. Vyskytuje se ve víceletých kulturách, mezi které řadíme víceleté pícniny. V jednoletých nemají možnost se rozmnožovat z důvodu časného zpracování půdy. 19

20 3) Plevele vytrvalé, rozmnožující se převážně vegetativně rozmnožují se generativně, tak i intenzivně vegetativně. Vegetativní rozmnožování převládá, způsob rozmnožování závisí na podmínkách stanoviště. Generativní rozmnožování převládá na ulehlých a ladem ponechaných půdách. Jednotlivé plevele setrvávají na stanovišti po mnoho let (pýr plazivý) Vlastnosti plevelů Škodlivost plevelů Obecně se dá říci, že plevele snižují úrodnost půdy, tj. schopnost půdy poskytovat pěstovaným plodinám živiny, vodu, dostatečný prostor pro růst a vývoj. Na pozemcích, kde se vyskytují plevele je obvykle v půdě méně vláhy, než na polích s obdobnou kvalitou půdy u téhož porostu, ale nezapleveleným. To souvisí s tím, že některé plevele jsou schopny lépe poutat vodu než kulturní rostliny. Plevele potřebují i větší množství vody k tvorbě svých těl, (KORSMO 1930). Plevele odčerpávající vodu i živiny. Po smrti plevelů se mineralizací živiny uvolňují zpět do půdy. Škodlivost plevelů je ovlivněna zejména biologickými vlastnostmi plevelů a kulturních plodin, které se nacházejí na společném stanovišti. Škodlivě se může uplatnit ten druh plevele, který klíčí, vzchází a nadále se rozvíjí s pěstovanou plodinou. Ten není potlačen zapojením porostu plodiny či dalšími vlivy. Pro každou plodinu je škodlivý ten druh plevele, který se s ní souběžně vyvíjí mají sladěný životní rytmus. Odčerpáváním vody a živin v období, kdy má na tyto vegetační faktory zvýšené nároky také plodina. Pěstovanou rostlinu prostorově omezuje a zastiňuje. Škodlivost se mění i s účelem pěstované plodiny. Některá semena, zelené části plevelů se mohou projevovat ve zhoršené kvalitě rostlinných produktů. Zelené části plevelů se mohou projevit zvýšenou vlhkostí sklízeného zrna obilí, čímž se zvýší náklady na jeho sušení. Nežádoucí jsou i semena plevelů, která bývají součástí sklízeného obilí a potom se těžce oddělují. Při pěstování obilí na osivo je nebezpečí, že budou v omlatu příměsi což je nežádoucí pro další výsev. Při zakládání nových porostů založíme i nové plevele, a tím nám stoupají náklady na odplevelování porostů. 20

21 Semena plevelů semletá s obilím snadno způsobí zabarvení mouky, nebo ovlivní a zhorší chuťové vlastnosti nepříjemnou pachutí. Některé plevele mohou uškodit lidem i zvířatům semena durmanu obecného. Nepřímá škodlivost plevelů Plevele snižují produktivitu práce, ztěžují obdělávání půdy a sklizeň. Poskytují potravu a úkryt živočišným škůdcům. Plevele stojí i za rozšiřováním chorob a škůdců kulturních rostlin, (KOSTELANSKÝ et. al., 2004) Užitečnost plevelů Plevele svojí přítomností na orné půdě snižují negativní vliv velkoplošného pěstování jednoho kulturního druhu na půdním prostředí. Hluboko kořenící plevele přivádějí do rizosféry kulturních rostlin živiny. Ty užitečně zastiňují půdu a chrání tak i půdní garé. Drchnička rolní aj. vytváří občas souvislé porosty, které částečně chrání půdu před následným vysušením. V určitých lokalitách mohou plevele zabraňovat devastaci půdního povrchu větrnou nebo vodní erozí. Plevele řadíme mezi léčivé plodiny jako je jitrocel kopinatý, chrpa modrák, heřmánek pravý aj. Mnohé druhy poskytují pastvu včelám. Kvetou od předjaří až do pozdního léta, (KOSTELANSKÝ et. al., 2004) Vliv minimalizačních technologii na šíření plevelů M I K U L K A (1999) uvádí, že při používání minimalizačních technologií, klesá druhová diverzita plevelové vegetace, ale počet jedinců má rostoucí charakter. Naopak podle GILLA a ARSHADA (1995) a PYKHTINA ET. AL., (1995) se druhová diverzita zvyšovala u víceletých plevelů s klesající intenzitou zpracování půdy. Při používání minimalizačních technologií je předpoklad vyššího zaplevelení, které je dáno vzcházivostí výdrolu kulturních rostlin a semen plevelů, a menší možnost mechanické regulace při zpracování půdy. V takovém případě se kladou zvýšené nároky na chemickou regulaci plevelů. Herbicidy volíme tak, aby potlačili co největší spektrum plevelů na daném stanovišti. U vytrvalých plevelů především u Cirsium arvense (pcháč rolní) a Elytrigia repens (pýr plazivý), je důležité provádět cílenou chemickou regulaci. Minimalizační technologie vyžadují odborné znalosti na vyšší úrovní a praktické 21

22 zkušenosti v oblasti chemické regulace plevelů, (HŮLA, PROCHÁZKOVÁ et. al., 2002). MOHLER (1993) se zabýval otázkou zvýšeného vzcházení plevelů v modelovém pokusu se třemi rozdílnými způsoby zpracování půdy. V prvním roce na variantě bez zpracování půdy zaznamenal největší množství vyklíčených plevelů. V následujících letech došlo k menšímu počtu vyklíčených semen. Důsledkem může být indukovaná dormance semen přežívajících těsně pod povrchem. Podle BUHLERA (1995) příčinami vyššího zaplevelení, při omezeném zpracování půdy v komplexu faktorů, jako je plevelný druh, půdní prostředí, kvalita a množství posklizňových zbytků. Minimalizačními technologiemi je podle většiny autorů rozšíření vytrvalých druhů plevelů. Naopak někteří autoři zase uvádí, že tato závislost není jednoznačná. Výskyt vytrvalých druhů byl podle nich ovlivněn chemickou regulací. Výdrol kulturních rostlin je mnohem větším nebezpečím následných plodin, než vlastní plevele, ať už se jedná o výskyt ozimé pšenice v porostech ozimé řepky, ale i v porostech obilovin a ostatních plodin. Několik let po sobě můžeme nacházet výdrol ozimé řepky jako zaplevelující rostlinu následných plodin. Mělké zaklopení výdrolu a krátké meziporostní období umožňuje hromadné vzejití v následující plodině. Hlubší zaklopení semen orbou prodlužuje životaschopnost semen v půdě. Při uplatnění minimalizace zpracování půdy je, kromě regulace plevelů, omezit i sklizňové ztráty a tím zabránit konkurenčnímu výdrolu vůči kulturním rostlinám, (HŮLA, PROCHÁZKOVÁ, 2002). 3.3 Regulace a hubení plevelů Regulace zaplevelení Hubení plevelů dosáhlo u nás plného rozvoje teprve v soustavě střídavého hospodaření, tj. ve 2. polovině 19. století. Zpracování půdy se tak stalo významným preventivním i přímým plevelohubným opatřením. Pojem regulace plevelů odpovídá hlavní zásadě integrované ochrany rostlin, jejímž cílem je snížit výskyt škodících organizmů pod hranici ekonomické významnosti, (DVOŘÁK, 1998). Mezi hlavní metody regulace zaplevelení patří preventivní opatření (prevence) a přímé plevelohubné zásahy. 22

23 3.3.1 Preventivní opatření (prevence) Je nutné vytvoření vhodných podmínek pro pěstování kulturních rostlin a negativních pro plevele. Preventivním opatřením zabraňujeme šíření semen a plodů plevelných rostlin na doposud nezaplevelená místa (DVOŘÁK, SMUTNÝ, 2003). Omezení a šíření plevelů osivem Nejdůležitější je čistota osiva, která oproti minulosti udělala velký pokrok. V dnešní době se dostávají plevele i do osiva. V časté míře u jetelovin a trav na orné půdě. Mezi plevele vyskytující se v jetelovinách a trávách je šťovík tupolistý, kadeřavý a knotovka bílá. Je nutné dbát na čistotu osiva (KOSTELANSKÝ et. al. 2004). Omezení šíření plevelů statkovým hnojivem Chlévský hnůj patří mezi základní statkové hnojivo. Semena plevelů vyskytující se ve hnoji se zejména nalézají ve výkalech zvířat, stelivu, a semeny plevelných rostlin, která jsou přímo produkována na hnojištích (REMEŠOVÁ, 1999). Při správném uložení hnoje jsou semena ničena dlouhodobější vlhkostí, amoniakálními roztoky, vyššími teplotami, metanem, organickými kyselinami a hladinou CO 2 (ŠARAPATKA et. al., 1993). Nejčastějším způsobem uložení hnoje je za studena (mrva je ukládána utužená, při přiměřené vlhkosti). Po 6 měsících je hnůj zbaven téměř všech semen plevelů. Ve 4. až 6. měsíci se rozloží podstatně více semen než v 1. až 3. měsíci uložení (REMEŠOVÁ, 1999). Včasná a správně provedená sklizeň Sklizeň se provádí za pomocí sklízecích mlátiček v plné zralosti. Dochází tak k vyššímu vysemenění plevelů, a dochází tak k rozšíření některých nebezpečných druhů, jako je oves hluchý a chundelka metlice. Abychom zamezili šíření jednoletých a vytrvalých plevelů je důležité naplánovat včasnou sklizeň. Nevýhodou jsou okopaniny, které se sklízí na podzim a většina plevelů už je zralá. Sklízí se podzemní část okopanin, a nadzemní část současně se zralými plevely je rozmetána po povrchu pozemku, nebo po nárazu na stroj vypadá před stroj. Proto je důležité mít porosty odplevelené, abychom nezaplevelovali pozemky, (KOSTELANSKÝ et. al. 2004). 23

24 3.3.2 Přímé plevelohubné metody Podle JURSÍK et. al., (2011) se pracovní postupy, které jsou prováděny na pozemcích s cílem regulovat zaplevelení porostů plodin dělí na metody mechanické, fyzikální, biologické a chemické. Mechanické mechanická regulace plevelů byla před zavedením herbicidů, považována jako základní ochrana porostů před plevely. Velice účinným opatřením je ruční pletí a okopávka. Vzhledem k náročnosti se tyto metody využívají pouze maloplošně. V praxi se ruční pletí a okopávka uplatní v zahradnictví, a při pěstování zeleniny. Ničení plevelů pomocí prutových bran má největší využití v porostech hustě setých plodin. Vláčení se provádí buď před vzejitím porostu nebo v období, kdy je již plodina dostatečně silná a zakořeněná. Vláčením se odstraní nebo poškodí 30-70% plevelů. Mezi nejčastější způsoby ničení plevelů patří plečkování. Pasivní plečky, podřezávají půdu v meziřádku a narušují kořenový systém plevelů, a ty následně usychají. Aktivní (rotační) plečky, plevele silně mechanicky poškodí a částečně zapraví do půdy, takže dále nemohou pokračovat v růstu. Fyzikální jsou velmi účinné, ale natolik náročné, že nenacházejí většího uplatnění. Nejpoužívanější je termická metoda, která využívá vysoké teploty. U termických metod používáme plamenové plečky, hořáky a solarizaci půdy, která spočívá ve využívání slunečního záření. Povrch půdy se pokryje průsvitnou fólií, pod kterou se pomocí slunečnímu záření a skleníkovému efektu udržuje vysoká teplota, která zastaví růst plevelů. Většina semen a plodů plevelů takto v půdě odumírá (JURSÍK et. al., 2011). Biologické hubení plevelných rostlin pomocí živých organismů k omezení populace plevelných druhů, pod ekonomický práh škodlivosti (KOHOUT, 1993). Chemické tato metoda zahrnuje používání moderních herbicidů. Volba použitých herbicidů by měla být taková, aby potlačila co největší spektrum plevelů na daném pozemku. Při aplikaci je důležité dodržovat pokyny výrobce, abychom nesnížili účinnost přípravku (HŮLA, PROCHÁZKOVÁ et al., 2002). 24

25 3.3.3 Nepřímé plevelohubné metody Za nepřímé metody se označují pracovní postupy, které mají za cíl omezit výskyt plevelů v budoucích porostech. Mezi nepřímé metody regulace zaplevelení porostů řadíme již vlastní výběr vhodného pozemku pro pěstování dané kultury. Plodiny, které jsou citlivé k určitým druhům plevelů neřadíme na ty pozemky, na kterých se vyskytuje daný druh plevele ve větší míře. Například u cukrové řepy vyřadíme ty pozemky, kde je silný výskyt plevelné řepy. Velmi důležitým preventivním opatřením je vhodný osevní postup. Pokud jsou plodiny střídány dle obecných zásad pro sestavování osevních postupů, jedná se o osevní postupy vyvážené. Při pestré zastoupení jednotlivých plodin, by nemělo dojít k přemnožení škodlivých druhů plevelů. Pokud je některá skupina plodin zařazována na pozemek častěji než jiné, dochází k posunu plevelného spektra ve prospěch těch druhů plevelů, které se mohou v dané plodině snadněji uplatnit. V současné době u osevních postupů převládají ozimé plodiny - ozimá řepka a obiloviny. Lze sledovat zvyšující se výskyt jednoletých ozimých plevelů, které v těchto porostech mají podmínky pro svůj rozvoj. Pokud dojde na pozemku k přemnožení určitého druhu či skupiny plevelů, je značně snížena produkce a rostou náklady na ochranu. Vhodné je do osevního postupu zařadit několikaletý sled plodin, v nichž se dané plevelné druhy nemohou uplatnit (JURSÍK et. al., 2011). 25

26 4 METODIKA 4.1 Popis stanoviště Pokusné pozemky se nachází v katastrálním území obce Žabčice. Patří do geomorfologické oblasti Dyjsko-svratecký úval. Žabčice se nachází v kukuřičné výrobní oblasti, v rovinatém terénu a nadmořské výšce 184 metrů. Katastrálním územím protéká říčka Šatava, která spadá do povodí řeky Svratky. Obec se nachází necelých 25 km jižně od města Brna. Oblast Žabčic lze považovat za velmi suchou a teplou, podle sledování klimatu za posledních 30 let je roční úhrn srážek 483,3 mm a průměrná roční teplota 9,2 C. Dlouhodobé údaje o průměrných srážkách a teplotách jsou uvedeny v Tab. 1. Průměrné srážky a teploty za jednotlivé měsíce v roce 2012 jsou uvedeny v Tab. 2. Naměřené údaje byly použity z meteorologické stanice pokusné stanice Mendelovy univerzity v Žabčicích. V daném klimatickém regionu převládají severozápadní větry, které způsobují na stanovišti vodní deficit. Převaha výparu nad srážkami je především v jarních a letních měsících, plodiny jsou nuceny v tomto období využívat pouze zásobu půdní vláhy po velkou část vegetačního období. Tab. 1 Dlouhodobé úhrny srážek a průměry teplot za jednotlivé měsíce (1961 až 1990) Měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Srážky (mm) Teploty ( C) ,0 0,2 4,3 9,6 14,6 17,7 19,3 18,6 14,7 9,5 4,1 0,0 26

27 Tab. 2 Úhrn srážek (mm) za jednotlivé měsíce pro rok 2012 Měsíc Rok I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII IX. X. XI. XII. Roční úhrn ,4 7,4 2,4 19,8 21,4 101,2 64,6 43,0 40,2 49,2 19,4 35,6 431,7 Tab. 3 Průměrné teploty ( C) za jednotlivé měsíce pro rok 2012 Měsíc Rok I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII IX. X. XI. XII. Roční průměr ,0-3,4 7,0 10,8 16,9 19,9 21,4 21,2 16,2 9,4 6,5-1,2 10,5 4.2 Geologicko-pedologické poměry Území Žabčic leží v okolí Dyjsko-svrateckého úvalu, který se skládá především z neogenních sedimentů. Pozemky statku jsou reprezentovány částečně aluviálními naplaveninami a čtvrtohorními štěrky. Stanoviště patří k mladým lužním glejovým půdám a je situováno v nivní oblasti řeky Svratky. Jde o půdy, které byly vytvořeny na holocenních, vápenitých nivních usazeninách. Glejený proces do hloubky silně narůstá, což je způsobeno stálým vlivem spodní vody. Hladina podzemní vody se nachází 180 cm pod povrchem. V období velkého sucha půda vysychá a tím je způsoben vznik trhlin. Ornice je hlinitá až jílovitohlinitá, mocná 35 cm, přechodný horizont sahá do hloubky 45 cm. Glejový horizont je šedohnědý, jílovitý a dosahuje do hloubky 90 cm. V glejovém horizontu do 130 cm nastává zesílení oglejení. Půdotvorný substrát s glejovým procesem se nachází v hloubce pod 130 cm. Ten je již bez struktury a převládají v něm redukční procesy. Z toho vyplývá, že spodina je těžká a má špatnou vodopropustnost. Díky tomu se udržuje ve spodině zásoba půdní vláhy a ta se následně kapilárním zdvihem dostává až do povrchových vrstev. V orničním horizontu je půdní reakce neutrální, ph 6,9 a střední obsah humusu 2,28%. 27

28 4.3 Charakteristika a složení pokusu Polní pokus zaujímá celkovou plochu 2,3 ha. Velikost jednotlivých parcel je 100 x 10 m (1000 m 2 ). Pro aplikaci pesticidů jsou v rámci parcel vytvořeny kolejové řádky. V příloze je schematicky znázorněn plánek celého polního pokusu na obrázku 7. V polním pokusu je použit sedmihonný osevní postup. 1. Vojtěška setá první užitkový rok V1 2. Vojtěška setá druhý užitkový rok V2 3. Ozimá pšenice OP1 4. Kukuřice setá (silážní) KS 5. Ozimá pšenice OP2 6. Cukrovka CU 7. Jarní ječmen JJ Varianty pokusu: Tradiční zpracování půdy po sklizni předplodiny byla provedena orba, která je provedena do hloubky 0,2 až 0,24 m (středně hluboká) otočným oboustranným pluhem Lemken. V jarním období následuje výsev pomocí secí kombinace Accord a následné zaválení cambridskými válci. Jak je zřejmé na obrázku 8. Minimalizační zpracování půdy je mělké zpracování půdy po sklizni předplodiny dlátovým kypřičem Kverneland do hloubky 0,1 m. Na jaře následuje výsev pomocí secí kombinace Accord a následné zaválení cambridskými válci. Jak je viditelné na obrázku 9. Přímé setí po sklizni předplodiny se povrch půdy nezpracovává. Pro přímé setí do nezpracované půdy se použije secí kombinace Accord a následné zaválení cambridskými válci. Jak je vidět na obrázku 10. Pouze u kukuřice a cukrovky se provádí předseťová příprava půdy na hloubku setí. U ječmene jarního na celé ploše pokusu jsou použity herbicidy. Přípravek Sekator je použit k regulaci zaplevelení v dávce 250 g.ha -1. Dávky hnojiv jsou 120 kg.ha -1 K 2 O, 50 kg.ha -1 N (ledek amonný s vápencem) a 90 kg.ha -1 P 2 O 5 (superfostát). 28

29 4.4 Vyhodnocení zaplevelení Zaplevelení bylo vyhodnoceno před aplikací herbicidů v porostech jarního ječmen. Konkrétní termíny vyhodnocení byly stanoveny mezi a Počty jedinců jednotlivých druhů plevelů byly zjišťovány na ploše 1 m 2 a to ve 24 opakováních. České a latinské názvy jednotlivých druhů plevelů byly použity podle Kubáta (Kubát, 2002). Ke zjištění vlivu odlišných technologií zpracování půdy na jednotlivé druhy plevelů, byly použity mnohorozměrné analýzy ekologických dat. Výběr optimální analýzy se řídil délkou gradientu (Lengths of Gradient), zjištěného segmentovou analýzou DCA (Detrended Correspondence Analysis). Dále byla použita kanonickou korespondenční analýzou CCA (Canonical Correspondence Analysis). Při testování průkaznosti pomocí testu Monte-Carlo bylo propočítáno 499 permutací. Data byla zpracována pomocí počítačového programu Canoco 4.0. (TER BRAAK, 1998). 29

30 5 VÝSLEDKY 5.1 Výsledky polního pokusu Při zjišťování zaplevelení porostu jednotlivými druhy plevelů se při monitorování porostu, při různých variantách zpracování půdy vyskytovalo celkem 14 druhů a 168 jedinců plevelů při 24 opakování. U tradičního zpracování půdy se v porostu nacházelo 5 druhů a 45 jedinců. Jednotlivé počty jsou zaznamenány v Tab. 4 a 5. Nejčastěji se vyskytovaly druhy jako je Fallopia convolvulus a Cirsium arvense. V Tab. 6 a 7 jsou zaneseny výsledky minimalizačního zpracování půdy, kde bylo 10 druhů a 63 jedinců. Největší zastoupení měly druhy Fallopia convolvulus, Chenopodium album a Thlaspi arvense. U přímého setí se vyskytovalo 6 druhů a celkem 61 jedinců. Nejpočetnější výskyt druhů plevele byl zaznamenán u Convolvulus arvensis, Chenopodium album a Plantago major. Vyhodnocení pokusu je v Tab. 8 a 9. Tab. 4 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití tradičního zpracování půdy u jarního ječmene Předplodina Cukrovka Způsob zpracování půdy Tradiční zpracování půdy Počet opakování Cirsium arvense Convolvulus arvensis 3 2 Fallopia convolvulus Chenopodium album Počet druhů Počet jedniců

31 Tab. 5 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití tradičního zpracování půdy u jarního ječmene Předplodina Cukrovka Způsob zpracování půdy Tradiční zpracování půdy Počet opakování Amaranthus sp. 1 2 Cirsium arvense 1 2 Fallopia convolvulus Chenopodium hybridum 1 1 Počet druhů Počet jedniců Tab. 6 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití minimalizačního zpracování půdy u jarního ječmene Předplodina Cukrovka Způsob zpracování půdy Minimalizační zpracování půdy Počet opakování Amaranthus sp Convolvulus arvensis 2 1 Fallopia convolvulus Chenopodium album Chenopodium ficifolium 2 8 Plantago major 1 Thlaspi arvense Tripleurospermum inodor. 1 Počet druhů Počet jedniců

32 Tab. 7 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití minimalizačního zpracování půdy u jarního ječmene Předplodina Cukrovka Způsob zpracování půdy Minimalizační zpracování půdy Počet opakování Fallopia convolvulus Chenopodium album Polygonum aviculare Sinapis arvensis Thlaspi arvense Počet druhů Počet jedniců Tab. 8 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití přímého setí u jarního ječmene Předplodina Cukrovka Způsob zpracování půdy Přímé setí Počet opakování Convolvulus arvensis Echinochloa crus-galli 2 5 Chenopodium album Plantago major 1 1 Taraxacum officinale 1 2 Počet druhů Počet jedniců

33 Tab. 9 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití přímého setí u jarního ječmene Předplodina Cukrovka Způsob zpracování půdy Přímé setí Počet opakování Cirsium arvense 1 2 Convolvulus arvensis Chenopodium album Plantago major Počet druhů Počet jedniců V důsledku sucha bylo vzcházení ječmene etapovité, porost byl heterogenní od samého začátku, nebyly vytvořeny podmínky pro tvorbu odnoží. Dešťové srážky v červnu znamenaly impuls pro tvorbu nových (pozdních) odnoží. Ty byly základem pozdních klasů a jejich počet představoval 1/4 1/2 původních klasů. Tyto klasy byly základem velké nevyrovnanosti porostu, což komplikovalo sklizeň, proto byla provedena desikace porostů. Klasy se tedy neprojevily do výnosu (zrno bylo drobné a propadlo). Výnosy jsou na úrovni 1,5 2,0 t/ha, a ty odpovídají úrovni 1/4 1/5 výnosu z roku V Tab. 10 jsou uvedeny výnosy ječmene jarního po cukrovce. Tab. 10 Výnos ječmene jarního (odrůda BOJOS) při různé agrotechnice Rok 2012 Rok 2011 zpracování počet klasů nové klasy půdy výnos (t.ha -1 ) výnos (t.ha -1 ) (ks.m -2 ) (ks.m -2 ) orba 1, ,45 minimalizace 1, ,51 Přímé setí 1, ,98 Průměr 1, , Statické vyhodnocení výsledků Výsledky vyhodnocení zaplevelení byly nejprve zpracovány pomocí analýzy DCA, která vypočítala délku gradientu (Lengths of Gradient) a ta činila 5,531. Na základě 33

34 tohoto výpočtu byla k dalšímu zpracování zvolena, kanonická korespondenční analýza CCA. Analýza CCA vymezuje prostorové uspořádání jednotlivých druhů plevelů a variant technologií zpracování půdy a to na základě dat, která byla o frekvenci výskytu plevelných druhů zjištěna. Toto je následně graficky vyjádřeno pomocí ordinačního diagramu. Druhy plevelů a technologie zpracování půdy jsou zobrazeny body odlišného tvaru a barvy. Pokud se vyskytují body určité technologie zpracování půdy a druhů plevele blízko sebe, znamená to, že se tento druh plevele vyskytoval při použití této technologie častěji nebo ve větším počtu jedinců. Výsledky analýzy CCA, která hodnotila vliv plodiny na výskyt plevelů je signifikantní na hladině významnosti α = 0,002, pro všechny kanonické osy. Na základě analýzy CCA (Obrázek 1), je možné nalezené druhy plevelů rozdělit do 3 skupin. První skupina plevelů se vyskytovala především na variantě s technologií tradičního zpracování půdy (Orba) a jsou to tyto druhy: Cir arve Cirsium arvense (pcháč rolní) Che hybr Chenopodium, hybridum (merlík zvrhlý) Fal conv Fallopia convolvulus (opletka obecná) Druhá skupina plevelů se vyskytovala především u varianty minimalizačního zpracování půdy a vyskytovaly se tyto druhy: Ama sp. Amaranthus sp. (laskavec), který je na obrázku 12 Che albu Chenopodium album (merlík bílý), který je na obrázku 13 Che fici Chenopodium ficifolium (merlík fíkolistý) Pol avic Polygonum aviculare (rdesno ptačí) Tri inod Tripleurospermum inodorum (heřmánkovec přímořský) Thl arve Thlaspi arvense (penízek rolní) Sin arve Sinapis arvensis (hořčice polní) Třetí skupina plevelů se vyskytovala především u varianty přímého setí s výskytem těchto druhů plevelů: Con arve Convolvulus arvensis (svlačec rolní) Tar offi Taraxacum officinale (smetánka lékařská) Ech crus Echinochloa crus-galli (ježatka kuří noha), která je na obrázku 11 Pla majo Plantago major (jitrocel větší) 34

35 Obrázek 1 Ordinační diagram vliv způsobu zpracování půdy na plevele Vysvětlivky použitých zkratek v ordinačním diagramu: - Orba Tradiční zpracování půdy - Minimali Minimalizační zpracování půdy - Prime se Přímé setí Plevele: Che hybr Chenopodium hybridum, Fal conv Fallopia convolvulus, Cir arve Cirsium arvense, Ama sp. Amaranthus sp., Che albu Chenopodium album, Pol avic Polygonum aviculare, Tri inod Tripleurospermum inodorum, Thl arve Thlaspi arvense, Sin arve Sinapis arvensis, Che fici Chenopodium ficifolium, Con arve Convolvulus arvensis, Tar offi Taraxacum officinale, Ech crus Echinochloa crus galli, Pla majo Plantago major 35

36 6 DISKUZE 6.1 Vliv zpracování půdy na zaplevelení MIKULKA (2005) a WINKLER (2006) ve svých pracích došli ke zjištění, že při tradičním zpracováním půdy klesají počty jedinců na jednotku plochy. Při použití minimalizačního zpracování půdy ovšem klesá druhová variabilita plevelů. Při tradičním zpracování půdy dochází k obrácení orniční vrstvy a tímto důsledkem jsou rozvrstveny semena a plody plevelů do celé orniční vrstvy. Plevele následně klíčí v delším časovém horizontu. U minimalizace dochází pouze k mělkému zpracování půdy. Semena a plody se nachází těsně pod povrchem. Jelikož nedochází k obrácení orniční vrstvy, tak plevele více klíčí a musí se ničit aplikací herbicidů (HŮLA, PROCHÁZKOVÁ, 2008). U systémů bez zpracování půdy nejsou semena zapravena do půdy orbou a zůstávají v horní vrstvě půdy, odkud mohou dále klíčit (WINKLER, ZELENÁ, 2005). Minimalizační zpracování půdy se na začátku používání podílí na vyšším zaplevelení. K výskytu jednoletých plevelů se začíná přidávat i výskyt vytrvalých plevelů, které u tradičního zpracování půdy potlačuje orba. S odstupem času druhové spektrum a počet jedinců klesá (HŮLA, PROCHÁZKOVÁ 2008). LEGERE et. al (1990) uvádí, že ve svém pokusu s jarním ječmenem porovnával tři technologie zpracování půdy (orba, minimalizace, přímé setí), největší hustota plevelů byla zjištěna na variantě s minimalizačním zpracováním. Stejné zjištění je patrné i z výsledků našeho pokusu, i když rozdíl v průměrném počtu mezi minimalizací a tradičním zpracováním půdy bylo pouze 0,08 ks.m -2. Nejnižší zaplevelení bylo zjištěno na variantě s přímým setím. Z výsledků je patrné, že technologie zpracování půdy výrazně ovlivňuje zaplevelení. Tento rozdíl je více patrný v zastoupení jednotlivých druhů plevelů na jednotlivých variantách zpracování půdy. Na variantě s tradičním zpracováním půdy byly především druhy s vysokým podílem semen v potenciálním zaplevelení (Chenopodium hybridum, Fallopia convolvulus), kterým patrně vyhovuje hlubší zpracování půdy. Z vytrvalých druhů se nevyskytoval rovnoměrně Cirsium arvense a je tedy možné, že jeho výskyt při této variantě je pouze náhodný. 36

37 U varianty s minimalizačním zpracováním půdy byl nejčastější výskyt pozdně jarních druhů Chenopodium album, Amaranthus sp., Chenopodium ficifolium. Z časně jarních se vyskytovala pouze Sinapis arvensis. Z ozimých plevelů byly zastoupeny Thlaspi arvense, Tripleurospermum inodorum. Varianta s přímým setím byla typická pro výskyt vytrvalých druhů Convolvulus arvensis, Plantago major, Taraxacum officinal. Můžeme předpokládat, že jejich výskyt je způsoben nenarušováním jejich kořenového systému. Obecně lze říci, že úroveň zaplevelení ječmene jarního byla velmi nízká. Důvodem mohl být průběh počasí v zimním a jarním období, který výrazně negativně ovlivnil porosty většiny polních plodin. Můžeme tedy usuzovat, že působilo i na polní plevele. 6.2 Vliv ročníku na zaplevelení ječmene jarního Suché jaro může výrazně ovlivnit druhové složení plevelů v daném roce a umožňovat vyšší výskyt především druhů s hlubším kořenovým systémem. (WINKLER, 2011). Rok 2012 byl specifický tím, že měsíce únor, březen a duben byly srážkově výrazně podprůměrné. Celou oblast jižní Moravy navíc v únoru zasáhly holomrazy s teplotami nižšími než 20 C, které pravděpodobně prodloužily dormanci semen. Podle KOHOUTA (1996), nízké teploty vedou k prodloužení dormance u některých druhů. Přehled úhrnu srážek a průměrných teplot je v Tab. 1 až Tab.3. Od množství srážek se odvíjelo i vzcházení porostů. Nedostatkem vláhy ječmen jarní vzcházel nestejnoměrně a plevele tak neměly konkurenci. Malé množství srážek se projevilo na spektru plevelných druhů. Výjimečně se vyskytovaly plevele časně jarní, mezi které řadíme Sinapis arvensis a Fallopia convolvulus. Převažovaly počty pozdně jarních plevelů, jako jsou druhy Echinochloa crus-galli, Chenopodium album, Chenopodium, hybridum, Chenopodium ficifolium a Amaranthus sp. z důvodu špatně zapojeného porostu ječmene jarního. Z víceletých plevelů byly nejvíce zastoupeny Taraxacum officinale, Cirsium arvense a Convolvulus arvensis, pravděpodobně díky hlubšímu kořenovému systému si byly schopny vodu opatřit z hlubších vrstev. Výsledky jsou pouze jednoleté a byly ve velké míře ovlivněny počasím. Je možné, že v daném roce kromě vlivu zpracování půdy na plevelném spektru výrazněji působil průběh počasí. Proto je zapotřebí dlouhodobějšího sledování. 37

38 7 ZÁVĚR Největší výskyt plevelných druhů byl zjištěn u varianty s minimalizačním zpracováním půdy. Nejnižší intenzita zaplevelení byla u tradičního zpracování půdy. Vysoký výskyt plevelných druhů u minimalizační technologie mohl nastat díky mělkému zpracování půdy, kdy plody a semena plevelů zůstávají pouze pod povrchem a mají tak snadný růst. Dalším faktorem může být to, že se nenarušuje kořenový systém plevelů a ty nerušeně rostou dále. Při tradičním zpracování půdy se vyskytovaly především druhy jako je Chenopodium hybridum, Fallopia convolvulus, Cirsium arvense. U minimalizačního zpracování se vyskytovaly pouze jednoleté plevele. Z časně jarní byly zastoupeny druhy Sinapis arvensis, Polygonum aviculare, u pozdně jarních byl zaznamenán výskyt druhů Amaranthus, Chenopodium album, Chenopodium ficifolium, a ozimé zastupovaly Tripleurospermum inodorum, Thlaspi arvense. Při přímém setí se z jednoletých pozdně jarních plevelných druhů objevila Echinochloa crus-gall,z víceletých Plantago major, Convolvulus arvensis a Taraxacum officinale. Výskyt vytrvalých druhů je ovlivněn tím, že nedochází ke zpracování půdy a k narušení kořenového systému. Nejobtížnější regulace je především u vytrvalých plevelných druhů, jako je Taraxacum officinale, Cirsium arvense, Convolvulus arvensis a Plantago major, nejčastěji se regulují aplikací herbicidů, a mohou se regulovat i technologií zpracování půdy, ale tato regulace je vidět pouze zřídka. Z výsledků je patrné, že technologie zpracování půdy výrazně ovlivňuje zaplevelení. Tento rozdíl je více patrný v zastoupení jednotlivých druhů plevelů na jednotlivých variantách zpracování půdy. To může výrazně ovlivnit volbu použitých herbicidů společně s použitou technologií zpracování půdy. Výsledky z pokusu jsou pouze jednoleté a je možné, že byly ovlivněny konkrétním ročníkem. 38

39 8 POUŽITÁ LITERATURA BUHLER, D., D. 1995: Influence of tillage systems on weed populations dynamics and management in corn and soybean in the central USA. Crop Science. 35, p ČERVINKA, J. 2010: Technika a technologie rostlinné výroby: (návody do cvičení I). 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 125 s. ISBN DEYL, M. a O. UŠÁK. 1956: Plevele polí a zahrad. 1. vyd. Praha: ČSAV, 383 s. DUŠKOVÁ, L., 2010: Boj s plevelem, Recepty prima nápadů, Media Laboratory s.r.o, strana DVOŘÁK, J. 1998: Praktikum z herbologie. Ediční středisko MZLU v Brně, 87 s. DVOŘÁK, J., SMUTNÝ, V. 2003: Herbologie Integrovaná ochrana proti plevelům. Skriptum MZLU v Brně. 186 s. ISBN FARMET. 2013a: Diskové podmítače Softer. Online [cit ]. Dostupná z: < FARMET. 2013b: Diskové podmítače Diskomat. Online [cit ]. Dostupná z: < FARMET. 2013c: Kultivátory s kapalným přihnojováním Kultis. Online [cit ]. Dostupná z: < GILL, K., S., ARSHAD, M., A. 1995: Weed flora in the early growth period of spring crops under conventional, reduced, and zero tillage systems on a clay soil in northern Alberta, Canada. Soil and Tillage Research. 33: 1, p GOLASOVSKÝ, K. 1986: Zemědělské stroje. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 277 s. 39

40 HORSCH. 2013: Radličkové kypřiče horsch terrano FX. Online [cit ]. Dostupná z: < HRON, F., KOHOUT, V. 1986: Polní plevele obecná část. 1. vyd. Praha: Skriptum VŠZ Praha, 168 s. HRON, F., VODÁK, A. 1959: Polní plevele a boj proti nim. 1. vyd. Praha: SZN Praha, 379 s. HŮLA, J. a L. ZELENÁ. 1995: Technika v postupech ochranného zpracování půdy k širokořádkovým plodinám: (Metodika). Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 28 s. HŮLA, J., PROCHÁZKOVÁ, B. 2008: Minimalizace zpracování půdy. 1. vyd. Praha: Profi Press, 248 s. ISBN HŮLA, J., PROCHÁZKOVÁ, B. 2002: Vliv minimalizačních a půdoochranných technologií na plodiny, půdní prostředí a ekonomiku. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 103 s. ISBN JURSÍK, M. 2011: Plevele biologie a regulace. Vyd. 1. České Budějovice: Kurent, 232 s. ISBN $ KLÄÄSEN, H., FREITAG, J. 2004: Dvouděložné plevele a plevelné trávy: znaky pro včasné rozlišení. Limburgerhof: Basf, 270s. KOHOUT, V. 1993: Regulace zaplevelení polí. 1.vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 38 s. ISBN KOHOUT, V. 1996: Herbologie, Plevele a jejich regulace. 1.vyd. Praha: ČZU, 115 s. ISBN

41 KORSMO, E. 1930: Unkräuter im Ackerbau der Neuzeit. Berlin, 580 s. KOSTELANSKÝ, F. 2004: Obecná produkce rostlinná. Vyd. 2. /. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 212 s. ISBN KREJČÍŘ, J. 1990: Obecná produkce rostlinná: osevní postupy. 1.vyd. Brno: Vysoká škola zemědělská v Brně, 186 s KVERNELAND. 2008: Packomat kverneland. Online [cit ]. Dostupná z: KUBÁT, K., 2002: Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 928 s. ISBN 80- < KVĚCH, O., V. ŠKODA a V. COUFAL. 1987: Biologické základy zemědělské výroby. 3., přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola zemědělská, 395 s. LEGERE, A., SAMSON, N., LEMIEUX, C., RIOUX, R. 1990: Effects of weed management and reduced tillage on weed populations and barley yields. Symposium on integrated weed management in cereals. Proceedings of an EWRS symposium, Helsinki, Finland, 4-6 June, s.; 10 ref. Wageningen, Netherlands; European Weed Research Society. MIKULKA, J. 1999: Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. 1.vyd. Praha: Farmář, 160 s. ISBN MIKULKA, J. a D. CHODOVÁ. 2002: Hubení plevelů odolných vůči herbicidům. 3. vyd. /. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 54 s. ISBN MIKULKA, J. a M. KNEIFELOVÁ. 2005: Plevelné rostliny. 2., kompletně přeprac. vyd. Praha: Profi Press, 148 s. ISBN

42 MIŠTINA, T., KOVÁČ, K. et al., 1993: Ochranné obrábanie pód., 1.vyd. Piešťany: Výzkumný ústav rostlinej výroby, 167s. ISBN MOHLER, C. L., 1993: A model of the effects of tillage on emergence of weed seedlings. Ecological Applications, 3: 1, 53-73; 4 pp.of ref. PYKHTIN, I. G. - DUDKIN, I. V. - GONCHAROV, N. F., 1995: Reducing the weediness of a cereal-row crop rotation. Zemledelie, No. 4, REMEŠOVÁ, I. 1999: Vliv statkových hnojiv na zaplevelení polí. 1.vyd. SEDLÁK, P. 1993: Stroje pro rostlinnou výrobu: návody do cvičení. 1. vyd. Brno: Vysoká škola zemědělská, 141 s. ISBN SUŠKEVIČ, M. 1995: Půdoochranné technologie přináší výhody. Úroda, č. 1, s ŠARAPATKA, B., HOLUB, M., LHOTSKÁ, M. 1993: The effect of manure anaerobic treatment on weed seed viability. Biological Agriculture and Horticulture, 10, 1 8. ŠIMON, J. a J. LHOTSKÝ Zpracování a zúrodňování půd. 1.vyd. Praha: SPN, 317 s. ISBN ŠKODA, V., CHOLENSKÝ. 2002: Konvenční a perspektivní způsoby zpracování a kultivace půdy. 2. vyd. /. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 64 s. ISBN ŠPIČKA, A., 1961: Kniha o půdě. 1. Vyd. Praha: SZN TER BRAAK, C., J., F., 1998: Canoco a fortran program for canonical community ordination by [partial] [detrended] [canonical] correspondence analysis (version 4.0.). Report LWA Agricultural Mathematics Group. Wageningen. 42

43 VÁŇOVÁ, M., MATUŠINSKÝ, P., JAVŮREK, M., VACH, M., 2/2012: Vliv způsobu zpracování půdy na výskyt vybraných chorob obilnin. Obilnářské listy, 20.ročník, s. ISSN X. WINKLER, J., 2011: Vliv povodně a suchého jara na plevele v provozních podmínkách. Úroda, vědecká příloha, roč. LIX, č. 10, s , ISSN WINKLER, J., 2006: Vliv různých postupů zpracování půdy na aktuální zaplevelení. Disertační práce. Brno, 178s. WINKLER, J., ZELENÁ, V. 2005: Vliv rozdílné technologie zpracování půdy na druhové spektrum plevelů v ozimé řepce. Brno: Sborník MZLU, 8, č.5, str

44 Seznam tabulek Tab. 1 Dlouhodobé úhrny srážek a průměry teplot za jednotlivé měsíce (1961 až 1990) Tab. 2 Úhrn srážek (mm) za jednotlivé měsíce pro rok Tab. 3 Průměrné teploty ( C) za jednotlivé měsíce pro rok Tab. 4 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití tradičního zpracování půdy u jarního ječmene Tab. 5 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití tradičního zpracování půdy u jarního ječmene Tab. 6 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití minimalizačního zpracování půdy u jarního ječmene Tab. 7 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití minimalizačního zpracování půdy u jarního ječmene Tab. 8 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití přímého setí u jarního ječmene Tab. 9 Zaplevelení jednotlivými druhy při použití přímého setí u jarního ječmene Tab. 10 Výnos ječmene jarního (odrůda BOJOS) při různé agrotechnice

45 9 PŘÍLOHY Seznam obrázků Obrázek 1 Ordinační diagram vliv způsobu zpracování půdy na plevele Obrázek 2 Počet jedinců při rozdílném zpracování půdy Obrázek 3 Spektrum vybraných druhů plevelů v roce Obrázek 4 - Počty jedinců vyskytujících se na tradičním zpracování půdy Obrázek 5 - Počty jedinců vyskytujících se na minimalizačním zpracování půdy Obrázek 6 - Počty jedinců vyskytujících se na přímém setí Obrázek 7 - Letecký snímek pokusné stanice s vyznačením pokusu Obrázek 8 - Založený porost ječmene jarního tradičním zpracováním půdy Obrázek 9 - Založený porost ječmene jarního minimalizačním zpracováním půdy Obrázek 10 - Založení porostu ječmene jarního přímým výsevem Obrázek 11 - Ježatka kuří noha Obrázek 12 - Laskavec Obrázek 13 - Merlík bílý

46 Obrázek 2 Počet jedinců při rozdílném zpracování půdy Obrázek 3 Spektrum vybraných druhů plevelů v roce 2012

47 Obrázek 4 - Počty jedinců vyskytujících se na tradičním zpracování půdy Obrázek 5 - Počty jedinců vyskytujících se na minimalizačním zpracování půdy

48 Obrázek 6 - Počty jedinců vyskytujících se na přímém setí Obrázek 7 - Letecký snímek pokusné stanice s vyznačením pokusu

49 Obrázek 8 - Založený porost ječmene jarního tradičním zpracováním půdy Obrázek 9 - Založený porost ječmene jarního minimalizačním zpracováním půdy

50 Obrázek 10 - Založení porostu ječmene jarního přímým výsevem Obrázek 11 - Ježatka kuří noha

51 Obrázek 12 - Laskavec Obrázek 13 - Merlík bílý