Informační příloha MO ČR a AČR. Neobyčejná letová mise. Připraveno redakcí

Transkript

1 Informační příloha MO ČR a AČR Neobyčejná letová mise Připraveno redakcí

2 78 Uskromnění se není na pořadu dne Události, ke kterým dochází v posledních měsících na Ukrajině, výrazně zkrátily varovnou dobu, během které bychom byli dopředu upozorněni na případné válečné nebezpečí. A právě o rozhovor na toto téma jsme požádali náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Petra Pavla. Posledních dvacet let jsme se uklidňovali tím, že nám žádný konflikt nehrozí, a spíš než na válečnou armádu jsme se zaměřovali na tu mírovou. Nebyla to chyba? Odpovídalo to přesně dané době. Pokud bychom se podívali pár let zpátky, všichni jsme žili v naději a očekávání, že je před námi pouze období míru, konstruktivní spolupráce a vzájemného dialogu. Kdyby někdo v první polovině devadesátých let minulého století řekl, že jen v nejbližším okolí budeme mít několik vážných konfliktů, určitě by tomu nikdo nevěřil. Ve vztahu k době to tedy podle mého názoru bylo namístě. A to včetně toho, že jsme počítali s dlouhou varovací dobou, která byla zpravodajskými službami, a to i těmi spojeneckými, stanovena na pět až deset let. V takovém předstihu bychom podle nich měli dostatek indicií, že se někde něco chystá, a mohli se připravit. Podobně ale asi uvažovaly generace před první i druhou světovou válkou. Byly přesvědčeny, že lidstvo zmoudřelo, že právě ta válka, kterou oni prožili, byla tou poslední. Není trochu chyba, že se nedokážeme poučit z vlastní historie? Myslím si, že je to přirozený jev. Pokud by lidé měli žít v neustálém strachu z toho, že může v krátké době přijít nějaký konflikt, tak by si ten život ani neužili. To, že vnímáme situaci spíš pozitivněji a máme tendenci ji dlouho vidět v tom lepším světle, je asi přirozená lidská sebeobrana. Na druhou stranu je důležitý faktor i to, že vlády jednotlivých států, pokud nehrozí nebezpečí, zcela přirozeně věnují více peněz do sociální sféry než do obrany. To je totiž nakonec to, co činí život lidí kvalitnější. I z toho důvodu vlády, v období, kdy dochází k uvolnění mezinárodního napětí, kdy nejsou žádné hrozby, mají obecně tendenci podceňovat výdaje na obranu. Konflikt na Ukrajině trvá již řadu měsíců. V souvislosti s tím došlo k výraznému přehodnocení varovné doby před vypuknutím bezprostředního nebezpečí. Byla za tu dobu již přijata nějaká konkrétní opatření, která by usnadnila rychlejší aktivaci naší válečné armády? Byla jich přijata celá řada. A to nejen těch bezprostředních, která jsou viditelná a o kterých se hovoří na úrovni Aliance

3 jako o ujištění spojenců o schopnosti a vůli bránit se. Předně byla posílena východní hranice Aliance, ať již se to týká ochrany vzdušného prostoru baltských zemí či aktivování průzkumných prostředků. Došlo rovněž ke zvýšení počtu, rozsahu a intenzity cvičení. Byly také přehodnoceny schopnosti Aliance dostatečně pružně a v krátkém čase reagovat na vznikající hrozby. To všechno jsou opatření, která již probíhají, anebo se uskuteční ve střednědobém horizontu. Na úrovni naší, národní, krize urychlila diskusi o nedostatečnosti prostředků, které dáváme na obranu. Urychlila i diskusi o dalších opatřeních, jako jsou přehodnocení koncepce záloh či mobilizace a s nimi spojené legislativy. To všechno směřuje k tomu, aby naše ozbrojené síly byly schopny reagovat na vznik krize v mnohem kratším časovém intervalu, než tomu bylo doposud. Těmito záležitostmi by se měl zabývat i nadcházející summit NATO, kterého se zúčastníte. Co od něho očekáváte, jakým směrem by měl rozvinout tato opatření? (Rozhovor se uskutečnil před zahájením summitu NATO pozn. redakce) Od summitu NATO neočekávám žádná překvapení. Je to sice místo, kde by se měla přijímat zásadní politická rozhodnutí, ta ale musí být dopředu detailně prodiskutována a připravena na pracovní úrovni. V současné době je prostor, ve kterém se podařilo dosáhnout konsensu na konkrétních opatřeních, poměrně úzký. Osobně bych byl velice rád, kdyby summit ve své deklaraci přijal jednoznačný a časově ohraničený závazek států na zvyšování výdajů na obranu. I když právě toto je oblast, kde bude asi nejvíce kontroverzí. Každý stát má na to trochu jiný pohled. Nic na tom přitom nemění ani skutečnost, že všechny země se shodují ve verbální rovině na tom, že výdaje na obranu by se měly zvyšovat. Zásadní bude také dokončení mise ISAF v Afghánistánu a zároveň vyčlenění sil a prostředků pro misi, která bude po ní následovat. V tomto směru nejsme v pozici státu, který by o těchto otázkách měl již rozhodnuto. Mandát pro další působení našich vojáků v operacích v příštích dvou letech dosud schválen nebyl. Na základě dosavadních jednání je předpoklad, že by měl být schvalován až po krajských volbách, tedy někdy v průběhu listopadu. Summit by měl také směřovat další úsilí Alian ce ve vztahu k budování sil s vysokou mírou pohotovosti, tedy schopnosti reagovat pružně a rychle na krize, které se označují jako hybridní. Jedná se o hrozby, které nejsou přímo státní, nejsou specificky vojenské, uplatňují se v nich paramilitární, ale i kriminální skupiny. Na takové hrozby je komplikované přímo reagovat vojenskými nástroji. Do této kategorie spadá nejen současný konflikt na Ukrajině, ale také rostoucí vliv tzv. islámského státu na území Iráku a Sýrie. K těmto konfliktům bude muset Alian ce zaujmout jasné stanovisko a v krátké době připravit nejen koncepční změny, ale také podniknout konkrétní kroky. V poslední době se hodně hovoří o novele branného zákona, o zavedení odvodní povinnosti. Je to jedno z těch opatření, které by nám mohlo do budoucna pomoci? Změna legislativy je pouze částí opatření, která by měl stát přijmout, aby byl schopen rychleji a pružněji reagovat na krize propukající v našem okolí. Týká se to nejen branného zákona č. 585, ale i zákona o službě vojáků v záloze, zákona č. 222, o zajišťování obrany, a některých dalších norem. Dotýká se to i koncepce mobilizace a koncepce aktivních záloh. Ty byly přijaty a schváleny v roce Pro to, aby mohly být zavedeny do života, potřebují novelu legislativy. V úrovni praktické to bude vyžadovat zlepšené financování, aby na uvedení změn v těchto zákonech a koncepcích do života byl dostatek finančních prostředků. Veřejnost na informaci o odvodní povinnosti nereagovala příliš příznivě. Deset let již máme profesionální armádu, nedošlo za tu dobu k tomu, že veřejnost přesunula odpovědnost za obranu země výhradně na profesionální vojáky a sama není ochotna podílet se na obraně vlasti? Dlouhodobě si myslím, a nemá to žádnou souvislost s ukrajinskou krizí, že nejenom naše společnost, ale obecně společnosti evropských zemí jsou čím dál méně a méně ochotné přinášet jakoukoliv oběť pro vlastní obranu. Přitom nejde o oběti ve smyslu zdraví či dokonce života, ale spíše o určité omezení osobního komfortu, případně dočasné ekonomické těžkosti. Uskromnění se ve prospěch něčeho obecnějšího, dlouhodobějšího není prostě na pořadu dne. Již jen požadavek dát o něco více na obranu je v současné Evropě velký problém. Pro mě je závažným indikátorem nedostatku občanské odpovědnosti reakce na otázku v rámci průzkumu veřejného mínění, zda by lidé byli ochotni postavit se na obranu vlastní země. Značná část mladých mužů považuje obranu za výlučnou záležitost armády, která se jich nijak netýká. Je to chyba celého systému, protože mladou generaci k tomu od malička nikdo nevede a nevychovává. Celý systém, jak je dnes postaven, spíš směřuje k obhajobě konzumu. Hodnoty, o kterých hovořím, se dnes považují spíše za abstraktní a patřící do minulosti. Máme přesnou představu o tom, jak velká by měla být naše válečná armáda a jaké další počty vojáků jsou potřeba na doplnění bojových ztrát? Mobilizace, stejně jako doplňování válečné armády, patří k informacím, které jsou v každé zemi v režimu utajení. Žádný stát nezveřejňuje počty své válečné armády, ani počty potřebného materiálu. Obecně lze říci, že mírové armády jsou stavěny tak, aby vydržely prvotní nápor a mohly po krátkou dobu fungovat samostatně. Pro jakékoliv dlouhodobější působení je potřeba ozbrojené síly doplňovat, a to i v řádu násobků jejich mírových stavů. Stačí, když se podíváme na současnou Ukrajinu. Tato země neprožívá klasický válečný konflikt. Je to omezený konflikt, navíc ne s regulérním protivníkem, přesto ukrajinská armáda, která je větší než naše, musela za tu poměrně krátkou dobu provést několik výběrových mobilizací. Musela doplnit ztráty, chybějící počty a chybějící odbornosti. To by zřejmě potkalo každou zemi. I v našem případě by tedy bylo nutné, aby armáda při dlouhodobějším bojovém nasazení byla doplňována na základě výběrové anebo všeobecné mobilizace. V poslední době se začalo hovořit o tom, na jak dlouho by nám v případě konfliktu stačila munice a další nezbytný válečný materiál. Znamená to, že do budoucna bude s ohledem na zkrácení varovné doby nezbytné více naplnit i sklady? To je záležitost, která vyžaduje vyvážený a střízlivý přístup. Z pohledu vojenského plánovače by samozřejmě ideálním stavem bylo, kdyby na počty mobilizované armády měl všechno ve skladu. Kdyby měl jistotu, že tam má dostatečné počty vozidel, zbraní, radiostanic, zdravotnického materiálu a všeho dalšího. Takový stav je ale logicky neudržitelný a také nesmyslný. Držet ve skladech materiál, který se dá poměrně snadno a rychle dokoupit, by představovalo obrovskou ekonomickou zátěž

4 80 pro stát. Žádná země touto cestou nejde. Proto je snaha hledat taková řešení, kdy v mobilizačních zásobách se bude držet pouze takový materiál, který umožní prvotní rozvinutí armády, a všechno ostatní bude doplňováno na základě potřeby. Zcela jednoznačné je to u veškerého materiálu, který podléhá krátké době spotřeby, ať již to jsou zásoby bojových dávek potravin, léků, pohonných hmot a dalšího sortimentu. Je to vždy o hledání té optimální hranice mezi nutnými zásobami a zdroji, které do toho stát chce vložit. V našem případě, jak jste ostatně uvedl, jsou zásoby některých druhů munice již hodně nízké. Na druhou stranu v průběhu jak letošního, tak i nadcházejícího roku jsme naplánovali nemalé finanční prostředky na doplnění těch největších nedostatků v těchto zásobách, s cílem dosáhnout vyrovnaného stavu ve všech druzích munice. Abychom byli schopni minimálně po dobu třiceti dnů, v souladu s normami NATO, fungovat bez jakéhokoliv omezení. Ne všechno ale v případě krizové situace půjde nakoupit. Máme představu o tom, které druhy mate riálu v případě nějakého konfliktu budou nedostupné? To je jedna z věcí, kterou jsme uváděli v diskusích o platnosti principu odložené potřeby a nutnosti jeho úpravy. Spoléhat se na dostatečnou varovací dobu nás může dovést ke stavu, kdy materiál, který je již v době míru obtížně obstaratelný, může být za krizové situace zcela nedostupný. U tohoto zboží se nejen výrazně prodlouží případné dodací lhůty, ale také se zvýší cena. Do plánování pro případnou krizi či válku se snažíme zahrnout i tyto úvahy. Ideální by bylo, kdyby výroba těchto druhů techniky a materiálu byla zajištěna v České republice nebo bylo alespoň zachováno know-how a technologická základna. Příkladem může být VOP Nový Jičín. Ten má kapacitu vyrábět obrněné transportéry. Přestože je v současné době nevyrábí, tak v zájmu nejen naší armády, ale i státu je, aby si tuto schopnost podržel. V době krize bychom totiž na tyto prostředky nemuseli dosáhnout. V našich podmínkách nebudeme samozřejmě schopni zajistit veškerou produkci vojenského materiálu. Myslím si ale, že to ani není nutné. Mimo jiné i v tomto ohledu je výhodné být členem Aliance. Ta si bude v těchto případech vycházet vstříc. V rámci NATO bude určitě možné nalézt cesty, jak potřebný materiál doplňovat z přebytku některých jiných států. Podařilo se nám již nalézt nějaký mechanismus, jak v tržním prostředí udržet při životě zbrojovky, na kterých máme eminentní zájem? Zatím se o těchto otázkách diskutuje spíše v teoretické rovině. Armáda sice může nadefinovat druhy materiálu, které bude potřebovat v případě krize či války primárně doplňovat. Na druhou stranu většina podniků obranného průmyslu je dnes v soukromých rukou. Za této situace je velice obtížné privátním výrobcům dávat jakékoliv omezující podmínky. Je to tedy především na úrovni státní politiky ve vztahu k obrannému průmyslu. Ta by měla definovat klíčové podniky důležité pro obranu země a způsob jejich podpory, případně zadávání zakázek. Obávám se ale, že v České republice zatím tento druh podpory klíčovým subjektům neexistuje. Řadu let rozprodáváme výzbroj bývalé Česko slovenské lidové armády. Neuvažuje se nyní pod vlivem nových skutečností o zastavení tohoto odprodeje a ponechání většího množství materiálu ve skladech? Ve skladech ponecháváme množství, které považujeme za nezbytně nutné. A to, ať již se to týká bojových vozidel pěchoty, tanků, pěchotních zbraní a munice. Rozhodně nemá smysl držet ve skladech techniku, jejíž použití by bylo problematické již jen z toho důvodu, že na ni již nejsou dostupné náhradní díly. Taková technika by mohla sloužit do první závady, případně prvního servisu, pak bychom ji museli stejně odstavit. Zase je to o tom optimálním rozložení schopností a nákladů tak, abychom neměli zbytečně přeplněné sklady technikou a materiálem,

5 který má již dávno ukončené všechny cykly pro servis a údržbu. I ve skladech se musí dělat nějaká obměna. A to proto, abychom tam měli materiál byť o generaci starší, ale stále ještě použitelný, a především schopný servisu. Aby mohl sloužit k dlouhodobějšímu použití, a ne pouze jednorázově. Když se připravovala Bílá kniha, hovořilo se o tom, že naše armáda by měla být budována tak, aby každý voják byl připravován na funkci o stupeň výše. Tedy střelec či pancéřovník by měl být schopen dělat velitele družstva a velitel družstva velitele čety. Byla již přijata nějaká opatření, aby byl pro větší válečnou armádu zabezpečen dostatečný velitelský sbor? Výcvik velitelů na vyšší stupně probíhá zatím pouze v rámci kariérního růstu. Každý voják se připravuje pouze na výkon své funkce. Není tomu tedy tak, že každý velitel čety by se zároveň připravoval na výkon funkce velitele roty. Něco podobného se týká pouze těch velitelů, kteří mají perspektivu dalšího růstu. Příprava velitelského sboru pro mobilizovanou armádu je obecně problémem. Vojáci, kteří prošli vojenskou základní službou a jsou v povinné záloze, nemohou být v době míru povoláváni na cvičení. Příprava vojáků v povinné záloze není podle současné legislativy řešena. Může se uskutečnit až po vyhlášení mimořádných opatření a povolání těchto vojáků ke službě. Jak jsme na tom s výcvikovými kapacitami? Budeme schopni v případě potřeby najednou vycvičit velké množství lidí? To je také závažná záležitost. Nejde jen o to, abychom měli dostatek finančních prostředků na zajištění mobilizace či rozvinutí armády. Měli bychom mít také dostatek potřebného mate riálu, kapacit pro ubytování a samozřejmě i pro výcvik. V současné době je většina výcviku zajišťována ve Vojenské akademii ve Vyškově a v součinnosti s útvary. Pro výcvik záloh by byly využity nejen všechny výcvikové prostory a volné kapacity u útvarů, ale i kapacity útvarů, které již předtím odjely plnit úkoly v rámci alianční obrany. Navíc jednotky, které v této fázi nebudou přímo začleněny do vlastní přípravy, budou využity pro posílení výcviku jednotek ve Vyškově. Vyškov se doposud soustředil především na výcvik jednotlivce či družstva, další pokračovací výcvik by měl být již realizován u útvarů. Připravovaná koncepce výstavby armády počítá i s tím, že se kapacita armády absorbovat vojáky pro výcvik jak základní, tak i pokračovací zvýší tak, abychom byli schopni v kratší době, než je tomu doposud, připravit větší počet vojáků. Kdysi existovaly rámcové útvary. Ty měly uloženu potřebnou výzbroj, materiál a k dispozici byly i základní velitelské struktury. Něco podobného by přece výrazně urychlilo rozšíření mírové armády na válečné počty? Termín rámcový útvar dnešní legislativa již nezná. Na druhou stranu princip, který byl obsažen v rámcových útvarech, není úplně minulostí. V koncepci výstavby armády počítáme s tím, že některé útvary budou naplněny na menší počty. Budou dokonce existovat i takové útvary, ve kterých bude jen základní velitelský sbor, aby na sebe mohl nabalit nové vojáky ze zálohy. Je to koncept, který je z hlediska přípravy nejrychlejší a nejjednodušší. Umožňuje nově tvořené jednotky strukturovat a začlenit do standardního fungování armády. Je to systém, který má co říci i do budoucna. My s ním počítáme a budeme ho dále rozpracovávat, aby bylo možné vojákům v záloze dopředu říci, do které jednotky budou zařazení a jakou funkci budou vykonávat. To jim umožní nejen se s tou jednotkou snadněji identifikovat, ale postupně s ní i cvičit. Nová koncepce aktivních záloh počítá jen s pěti a v první fázi dokonce jen se dvěma tisíci dobrovolnými záložníky. Není to ve světle posledních událostí přece jen málo ambiciózní? Je to možná více, než je v tuto dobu naše společnost schopna nabídnout. V každém státě je s ohledem na počet lidí a ekonomickou situa ci určitý rekrutační potenciál. Když vezmeme v úvahu tyto okolnosti, pak to číslo pět tisíc záložáků je maximem možného. Důležité ale je říci i to, že aktivní záloha je vlastně tím prvním zdrojem, který by generoval zvýšenou potřebu lidského potenciálu armády. Následně po aktivní záloze by byly uplatňovány další prvky záloh, které již budou povolávány na základě povin nosti. Aktivní záloha v počtu pěti tisíc osob je podle mého názoru pro armádu a stát naší velikosti dostatečná. Poměrově odpovídá složkám aktivních záloh jiných zemí. Neměla by se naše armáda v budoucnu více angažovat i v takových těch branných aktivitách? Například pro lidi, jejichž koníčkem se stala střelba, je dnes finančně poměrně náročné získat zbrojní průkaz; jsou tady i radioamatéři, lidé, kteří se věnují parašutismu atd. Neměli bychom více tyto aktivity nějakým způsobem podporovat? Tyto záležitosti je potřeba vidět v několika rovinách. Jednou je rovina výchovná. Zde se již některé kroky realizují. Jedná se například o přípravu obyvatelstva k obraně státu. Tato iniciativa má podobu přednášek a praktických prezentací ve školách a dalších zařízeních a má za cíl přiblížit mladé generaci základní principy státnosti a její obrany. Pak je zde stránka odborná. Jejím prostřednictvím by lidé měli mít možnost seznámit se například s obsluhou zbraní, ale i prostředků ochrany proti zbraním hromadného ničení, zdravotnickou přípravou a dalšími záležitostmi. To všechno jsou doved nosti, které většina lidí nemá, protože je prostě k dennímu životu nepotřebuje. V případě nějaké krize, a může se jednat i o živelnou katastrofu, se ale bez nich neobejde. Když ve světě dojde k zemětřesení, sesuvům půdy anebo záplavám, když nastane katastrofa většího rozsahu, každý jedinec, který zvládá zásady první pomoci a je schopen přežít ve ztížených podmínkách, má mnohem větší šance v takové situaci obstát. Navíc může pomoci přežít těm kolem sebe. To jsou záležitosti, kterým podle mého názoru má smysl se věnovat. A armáda se na nich určitě bude podílet. A to jak v té výchovné, tak i v odborné rovině. Vladimír Marek

6 82 V těchonínské specializované infekční nemocnici jsou připraveni na případnou izolaci a léčení osob nakažených smrtelným virem ebola Připraveni na EBOLU Pacienti s podezřením na nákazu krvácivou horečkou ebola jsou postupně umísťováni do přepravních boxů a následně evakuováni do specializované infekční nemocnice těchonínského centra. Tam si je přebírá zdravotnický tým v přetlakových ochranných oblecích. Po pár minutách jsou již izolováni na lůžku intenzivní péče. Naštěstí jen cvičně! Resortní specializované pracoviště v Těchoníně funguje již od sedmdesátých let minulého století. Původně sloužilo jako zařízení řešící výhradně úkoly biologického obranného výzkumu. Jeho umístění v Orlických horách nebylo náhodné. Rozhodujícím faktorem k výběru lokality byla totiž odloučenost od hustě zalidněné aglomerace. Izolovanost snižuje potenciální riziko šíření nákazy, což nemůže zajistit žádné zařízení ve městech nebo v jejich blízkosti. V letech 2002 až 2006 došlo k rozsáhlé modernizaci tohoto zařízení. Centrum biologické ochrany dosáhlo nejvyššího stupně bio logické bezpečnosti, tzv. BSL 4 (Biological Safety Level 4). Tuto schopnost nemá žádné jiné zařízení v České republice. Mimochodem, takováto specializovaná centra jsou v Evropě pouze dvě druhé je dislokováno na území Spolkové republiky Německo. Unikum špičkových technologií biologické ochrany je podporováno odpovídajícím technickým vybavením. Celý areál byl projektován tak, že je plně funkční i v případech přerušení dodávek vody, elektrické energie nebo plynu. Navíc jsou veškeré systémy vícestupňově zálohovány a potenciálně nebezpečný odpad lze efektivně likvidovat. Součástí infrastruktury je i heliport přímo na střeše specializované infekční nemocnice. To největší know-how odboru biologické ochrany Těchonín jsou jednoznačně tamní profesionálové a občanští zaměstnanci Armády České republiky. Být, či nebýt? V pondělí 11. srpna 2014 demonstrovali specialisté těchonínského odboru biologické ochrany zástupcům sdělovacích prostředků svoji nepřetržitou připravenost na izolaci a léčení osob se zvláště nebezpečnými a exotickými infekcemi. Není sporu o tom, že vzhledem ke krizové situaci v západní Africe se jedná o problematiku nanejvýš aktuální. Vypovídají o tom i poslední čísla související se smrtelným virem ebola bezmála tři tisíce případů nákazy a tisíc pět set úmrtí. Disponujeme unikátním špičkovým zařízením a erudovaným personálem pro práci s vysoce rizikovými mikroorganismy. Díky nejvyššímu stupni biologického zabezpečení je nebezpečí přenosu z nakažené

7 osoby na ošetřující personál nebo mimo nemocnici do populace minimální až prakticky nulové. Takové zabezpečení nemá k dispozici žádná jiná nemocnice v České republice, říká ředitel Agentury vojenského zdravotnictví AČR brigádní generál Božetěch Jurenka a argumentuje proaktivními opatřeními cílenými na to, aby funkčnost těchonínského pracoviště, které převyšuje kapacitní a technické možnosti civilních zařízení v tuzemsku, například v pražské nemocnici Bulovka, byla zachována i nadále. Není vojenským tajemstvím, že o budoucnosti těchonínského centra nebylo dosud definitivně rozhodnuto. V této souvislosti připomeňme některé milníky. V Bílé knize o obraně, kterou schválila svým usnesením číslo 369 ze dne 18. května 2011 vláda České republiky, se píše: Nalézt do poloviny roku 2012 využití pro Centrum biologické ochrany Těchonín (společné užívání centra s dalšími ministerstvy a organizacemi, které jsou zapojeny do bezpečnostního systému ČR, nebo v rámci mezinárodní spolupráce), nebo jeho provoz zastavit. S konkrétním záměrem, a to získat co nejvíce relevantních informací, přijela do tohoto organizačního prvku Vojenského zdravotního ústavu dne 31. března 2014 resortní delegace vedená ministrem obrany Martinem Stropnickým, který zde prohlásil: Naše rozhodnutí, co a jak dál s odborem biologické ochrany Těchonín, musí padnout nejpozději do konce letošního roku. Není ke škodě věci také zopakovat, že odbor biologické ochrany Těchonín je součástí integrovaného záchranného systému ČR a je zapojen do spojeneckého systému biologické ochrany v rámci NATO. Á propos, neslouží pouze vojákům, ale je připraven chránit v případě potřeby zdraví všech občanů České republiky. Jeho spektrum úkolů je široké. Kromě již výše uvedeného se jedná také o preventivní izolačně-karanténní vyšetření příslušníků Armády České republiky po návratu ze zahraničních misí v oblastech se zvýšeným hygienicko-epidemickým rizikem, výcvikové aktivity nebo výzkum a vývoj v oblasti ochrany proti vysoce rizikovým biologickým látkám. Doposud nezazněla klíčová informace týkající se kapacity těchonínského zařízení pro případný krizový stav. Tu lůžkovou upřesňuje jeho ředitel podplukovník Michal Kroča: Ve specializované infekční nemocnici se nachází osm lůžek intenzivní péče a dvacet standardních lůžek. V případě akutní potřeby můžeme na nemocniční pokoje instalovat další lůžka a tím zvýšit kapacitu na padesát míst. K tomu lze navíc přičíst dalších sto lůžek v případě karanténních opatření pro izolaci osob podezřelých z nákazy. Ani tato čísla nejsou konečná. Svým dílem ke zvýšení kapacity přispívá také mobilní hospitalizační jednotka nasaditelná i mimo území České republiky. Suma sumárum, tady jsou fakta pro případ, kdyby byla epidemie horečky ebola zavlečena do České republiky: objekt v Těchoníně by bylo možné využít jako karanténní zónu s kapacitou do jednoho sta ubytovaných pacientů s plným sociálním komfortem. Dále v případě projevů nemoci tady lze hospitalizovat až čtyřiadvacet pacientů ve specializované infekční nemocnici. V případě nutnosti lze improvizovat rozvinutím polních nemocničních kapacit o dalších šestadvacet pacientů. Převoz infikovaných osob do Těchonína by probíhal dvojím způsobem po pozemních komunikacích nebo letecky. V případě nasazení vrtulníkové techniky by se jednalo o dvě alternativy. Na heliportu, který je certifikován do nosnosti osmi tun, by přistávaly takzvaně lehčí stroje a na nedaleké ploše další transportní vrtulníky. Zdejší know-how je pro řešení případných krizových situací tohoto charakteru naprosto klíčové. Těchonínské resortní zařízení je pro izolaci, léčbu a karanténní opatření u osob se zvláště nebezpečnými infekčními nemocemi tou nejefek tivnější tuzemskou alternativou, dodává ředitel Vojenského zdravotního ústavu plukovník Jan Österreicher. Co dodat závěrem? Leckterá osoba může spekulovat, proč je třeba udržovat v provozuschopném stavu, navíc za nemalé provozní náklady, těchonínské resortní specializované zařízení, když virová hemoragická horečka zabíjí tisíce kilometrů od České republiky. Důvod je ale nabíledni. Co kdyby byla zavlečena tato nebezpečná nemoc na naše území! Musíme být přece připraveni na nejhorší. Nebýt adekvátně připraveni na krizový stav tohoto typu, který může de facto nastat kdykoliv a kdekoliv, lze bez nadsázky pojmenovat jako lehkomyslnost. A to i při skutečnosti, že výše uvedená unikátnost a potenciál biologického centra v Těchoníně vyžadují vysoké finanční náklady. Ne o všem by však měly rozhodovat peníze Pavel Lang

8 84 Neobyčejná letová mise První srpnovou středu se uskutečnila neobyčejná letová mise. V jednom z pracovních prostorů, který využívají k výcviku čáslavští letci, se fotografovala letecká technika z výzbroje 21. základny taktického letectva. Pořízená fotodokumentace bude následně využita k propagaci vojenského útvaru vzdušných sil Armády České republiky nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Několikaměsíční příprava tohoto exkluzivního fotografického letu dospěla do finále šestého srpna Pět minut před patnáctou hodinou vzlétl z ranveje letecké základny Čáslav lehký bitevní letoun L-39ZA Albatros s číslem 5015 na trupu. Záhy za ním odstartovala transportní CASA C-295M (trup. č. 0455) z výzbroje kbelské základny dopravního letectva, kterou řídil kapitán Jiří Ulvr. Na její palubě se již nacházeli renomovaní letečtí fotografové Jan Kouba z odboru komunikace a propagace Ministerstva obrany, Jan Čadil a Tomáš Soušek z časopisu Letectví + kosmonautika a praporčík Martin Král z 211. taktické letky. Letouny následovala dvojice podzvukových bitevníků L-159 ALCA (trup. č a 6078) a trojice nadzvukových bojových letounů JAS-39 Gripen (trup. č. 9240, 9238 a 9819). V řádu minut dosáhla CASA požadované tříkilometrové letové hladiny a nasadila na stanovený kurz. To už se k ní přiblížily tři typy provozované techniky 21. základny taktického letectva Čáslav, aby vytvořily společnou sevřenou formaci za dopravním strojem. Focení z otevřené rampy není snadné. Jedním ze specifik tohoto fotografování je proud horkých plynů vycházejících z motorů C-295M. Letecká technika se tudíž musí držet maximálně na výškové úrovni transportní kasy, případně pod ní. Zhruba po deseti minutách se letová formace změní. Přesněji řečeno, přelétává na bok kasy a formuje se stupňovitě jak vpravo, tak vlevo. Nejblíže k letounu C-295M je stroj L-39ZA s piloty podplukovníkem Antonínem Horčičkou a poručíkem Radkem Žaludem v kokpitu. Vedle nich letí L-159 ALCA a na konci JAS-39 Gripen. Sestava strojů se během letu pohybuje níže od úrovně fotografů, kteří ji fotí z bočních oken kasy. V následném scénáři se prezentuje technika tří letek čáslavské základny. Jako první dostává prostor 213. výcviková letka s Albatrosem a dvoumístnou cvičnou verzí neboli spárkou L-159T1 (osádka letounu: major Viktor Karmanský a poručík Jan Tvrdík). Po nich zaujímají formaci stroje 212. taktické letky s podzvukovým bitevníkem L-159 ALCA (pilot: kapitán Pavel Linhart) a s již výše uvedenou dvoumístnou verzí alky. Finále obstarávají nadzvukové gripeny z tygří 211. taktické letky v reálu na sólo mašinách nadporučík Robert Stejskal a kapitán Tomáš Merta a ve spárce plukovník Martin Nezbeda a kapitán Milan Nykodym. Půldruhé hodiny trvající letovou misi hodnotí všichni její aktéři jako velice zdařilou. Za pravdu jim dávají zveřejněné fotografie Foto: Jan Kouba Pavel Lang

9 Připravila redakce časopisu A report měsíčníku Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, Praha 6 Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) , , areport@centrum.cz, Grafi cká úprava a zlom přílohy atm + : Andrea Bělohlávková (A report) Titulní foto: Jan Kouba