Řešení vzduchotechniky u novostaveb vlivy a dopady na trţní hodnotu

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu, podnikání a oceňování Řešení vzduchotechniky u novostaveb vlivy a dopady na trţní hodnotu Bakalářská práce Autor: Michal Kozák Oceňování majetku Vedoucí práce: Doc. Ing. Jan Pašek, Ph.D. Odborný konzultant: Doc. Ing. František Medek, CSc. Praha Duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Kolíně, dne Michal Kozák 2

3 Poděkování Zde bych chtěl poděkovat Doc. Ing. Janu Paškovi Ph.D. za vedení práce, Doc. Ing. Františkovi Medkovi, CSc. za odbornou konzultaci, dále bych rád poděkoval rodině a slečně Petře Horové za podporu při psaní bakalářské práce i po celou dobu studia. 3

4 Anotace Tato práce je rozdělena na tři základní části a to na teoretickou část, kde se bude zabývat klimatickými poměry, rozborem typů vzduchotechniky, vnitřním prostředím budov, řešením systémů vzduchotechniky u novostaveb a vlivy a dopady vzduchotechniky na trţní hodnotu budov. Ve druhé, praktické části bude práce zaměřena na dvě ocenění nemovitostí a ve třetí časti, analytické, se bude zabývat realitním trhem okresu Kolín. Klíčová slova: větrání, oceňování, novostavby, vzduchotechnické systémy Annotation The bachelor thesis is divided into three parts, namely the theoretical part, which deals with climatic conditions, the analysis of the type internal air environment of buildings, the solution of ventilation systems in new buildings, and the influence and the impact of upper mentioned factors price of buildings. In the second, practical part of the thesis we focus on two property valuations, and in the third part, the analytical one we deal with the real estate market of the Kolín district. Keywords: ventilation, valuation, new buildings, ventilation systems 4

5 Obsah Úvod Historie větrání a vzduchotechniky Klimatické poměry Vzduchotechnika Přirozené větrání Provětrávání: Infiltrace: Šachtové větrání: Aerace: Nucené větrání Teplovzdušné větrání Teplovzdušné vytápění Klimatizace Split systémy Čističky vzduchu Kombinované větrání Obrazy proudění Aerodynamika interiéru Směšovací způsob Zaplavování Vytěsňování Vnitřní prostředí budov Znečištění vzduchu přítomností lidí Znečištění vzduchu činností přírody a nevýrobní činností člověka

6 5.3 Moţné zdravotní potíţe v budovách zapříčiněné nedostatečným větráním Strojovna vzduchotechniky Ventilátory Filtry Výměníky Ohřívače Chladiče Výměníky zpětného získávání tepla Zvlhčovače Tlumiče hluku Řešení vzduchotechniky u novostaveb rodinné domy Vzduchotechnické systémy pro rodinné domy Rovnotlaké větrání Rovnotlaké větrání a chlazení Teplovzdušné vytápění, větrání a chlazení Řešení vzduchotechniky u novostaveb - bytové domy Vzduchotechnické systémy pro bytové domy Nucené podtlakové větrání Nucené rovnotlaké větrání Hybridní větrání Další systémy Vlivy a dopady vzduchotechniky na trţní hodnotu budov Ţivotnost vzduchotechniky Hlučnost vzduchotechniky Předpisové faktory Estetické faktory

7 9.5 Ekonomické faktory Ekologické faktory Metody oceňování Vliv vzduchotechniky na trţní hodnotu budovy v závislosti na jednotlivých metodách oceňování Nákladová metoda: Výnosová metoda: Porovnávací metoda: Závěr Praktická část I Praktická část II ANALÝZA REALITNÍHO TRHU Seznam pouţité literatury Seznam elektronických stránek Seznam obrázků Seznam příloh

8 Úvod Práci na téma Řešení vzduchotechniky u novostaveb vlivy a dopady na trţní hodnotu jsem zpracoval, protoţe jsem v poslední době zaznamenal, ţe vzduchotechnika je stále běţnější a populárnější a chtěl jsem se o této problematice dozvědět trochu více, neboť v budoucnu bude vzduchotechnika součástí téměř kaţdé nemovitosti. Dnes se navrhují stavby dokonale izolované z důvodu úspory energií, tudíţ výměna vzduchu pomocí spár okolo okenních výplní není moţná a je třeba zajistit přísun čerstvého (čistého) vzduchu jiným způsobem. Začátek práce se v krátkosti věnuje historii vzduchotechniky, která sahá aţ do 19. století, tudíţ se nejedná o ţádnou novinku, vzduchotechnika se vyvíjela do dnešní podoby desítky let. Také bylo důleţité, aby se práce zabývala klimatickými poměry naší země, neboť se vzduchotechnikou úzce souvisí. Práce pokračuje stručným popisem jednotlivých typů vzduchotechniky, které jsou známy, a většina z nich se vyuţívá poměrně často v praxi. Po tomto stručném seznámení s typy vzduchotechniky následuje kapitola Vnitřní prostředí budov, ve které se dozvíme, jakým způsobem dochází ke znečišťování vzduchu v budovách a jaké zdravotní potíţe můţou vznikat nedostatečně zajištěnou obnovou vzduchu. Řešení vzduchotechniky u novostaveb je rozděleno na dvě části, a to na rodinné domy a bytové domy. V těchto dvou částech nás práce seznámí s touto problematikou a popisuje jednotlivé vzduchotechnické systémy. Na konec teoretické části práce popisuje jednotlivé faktory u vzduchotechniky, které mají vliv na trţní hodnotu oceňované nemovitosti z pohledu jednotlivých metod oceňování. Praktická část práce obsahuje ocenění dvou nemovitostí, rodinného domu a polyfunkční budovy. Ocenění jsou provedena všemi třemi metodami, pokud to bylo u dané nemovitosti moţné. Součástí praktické části je analýza realitního trhu okres Kolín. 8

9 1. Historie větrání a vzduchotechniky Větrání je důleţité pro zajištění přívodu potřebného mnoţství čerstvého vzduchu pro osoby v budovách a odvodu nepříjemných pachů a vodní páry, aby v interiéru nedocházelo ke vzniku plísní a jiných škodlivin. Prvním typem větráním bylo samozřejmě větrání přirozené, které se pouţívá jiţ od nepaměti, ale i dnes je velmi často pouţíváno, a to především proto, ţe se jedná o nejjednodušší způsob větrání, zaloţeném na základě rozdílů tlaků vzduchu vzniklé rozdílem teplot. V 2. polovině 19. století se bylo moţné u větších staveb setkat s dopravou vzduchu prostřednictvím zděných kanálů. Často se jednalo i o vnější architektonické prvky, především věţičky, které slouţili jako výfuky či komíny. Dobrým příkladem tohoto způsobu větrání je zámek Chambord ve Francii, který má 365 věţiček slouţících k těmto účelům. Nucené větrání pomocí vzduchotechniky se začalo rozvíjet aţ od konce 19. století a souviselo samozřejmě především se zaváděním elektřiny, jelikoţ do té doby nebylo moţné toto větrání nikterak zajistit. Klimatizace: Pomocí klimatizace se zajišťuje úprava vzduchu v interiéru, především se jedná o ohřev a chlazení vzduchu na poţadovanou teplotu, v méně častých případech se pak můţeme u klimatizace setkat i s úpravou vlhkosti vzduchu. Za vynálezce klimatizace je označován Willis H. Carrier ( ), který sestavil počátkem 20. století první chladící zařízení a díky jehoţ poznatkům vznikl nový průmyslový obor studující techniku prostředí. V České republice se začali vyskytovat první klimatizační zařízení aţ po roce 1930, a to především ve velkých novostavbách administrativních budov. Po 2. světové válce se zde rozšířila průmyslová klimatizace, která zajišťovala vhodné výrobní podmínky. Klimatizace pro tepelnou pohodu člověka se začala pořádně rozvíjet aţ v 90. letech 20. století. V dnešní době je jiţ klimatizace běţnou součástí ţivota, setkáváme se s ní nejen v průmyslu, kancelářích, obchodech, automobilech, apod., ale uţ i v bytových a rodinných domech. 1 1 CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s

10 2. Klimatické poměry Celou planetu obklopuje zemská atmosféra. Atmosféra se skládá ze čtyř základních vrstev: troposféry (vrstva nad zemským povrchem do výšky 9-11km), stratosféry (do výšky 30km), ionosféry (do výšky 600 aţ 800km) a exosféry (do vzdálenosti 8 aţ 9 násobku zemského poloměru). Sloţení vzduchu atmosférického vzduchu Tabulka č. 1 Prvek Chemická značka Objemových % Hmotnostní % Dusík N 2 78,090 75,500 Kyslík O 2 20,950 23,200 Argon Ar 0,930 1,286 Oxid uhličitý CO 2 0,030 0,046 Neon Ne 0,002 0,001 Hélium He 0,001 0,000 Krypton Kr 0,000 0,000 Xenon Xe 0,000 0,000 Vodík H 2 0,010 0,001 Ozon O 3 0,000 - Zdroj: Tabulky pro tepelnou techniku, Ing. Pavel Hašek, Ostrava 1980 Mimo prvky, které byly uvedeny v tabulce, se ve vzduchu vyskytuje i proměnlivé mnoţství dalších plynů a par, coţ je ovlivněno zejména zeměpisnou polohou místa a činností člověka. 2 Jsou to: Oxid uhelnatý (CO): vzniká nedokonalým spalováním paliv. Nejvíce se vyskytuje v okolí měst a průmyslových oblastí. 2 FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s 3. 10

11 Oxid siřičitý (SO 2 ), sirouhlík (C 2 S) a sirovodík (H 2 S): vznikají zejména jako vedlejší produkt při spalování méně kvalitního hnědého uhlí, které obsahuje jak volnou síru, tak některé sirníky, zejména pirit a v okolí továren na výrobu umělých vláken. Čpavek (NH 3 ): vzniká při hnilobném procesu organických látek. Při návrhu klimatizačních zařízení je důleţité znát povětrnostní a klimatické poměry v daném místě. Povětrnostními poměry (počasím) se rozumí okamţitý stav ovzduší daný souhrnným působením meteorologických vlivů, kterými jsou tlak, teplota, vlhkost, vítr, oblačnost, sluneční radiace a vodní sráţky. Klimatickými poměry (klimatem) se naopak rozumí stav ovzduší charakteristický pro určité území. Klima je pak určeno dlouhodobými průměrnými hodnotami stejných veličin jako u počasí. Závisí zejména na geografické poloze místa, nadmořské výšce apod. Vlhkost vzduchu se nejčastěji udává v tzv. relativní vlhkosti, která nás informuje o tom, z kolika procent se daný vzduch blíţí plně nasycenému stavu. Ve vhodném prostředí se vlhkost vzduchu pohybuje mezi 30-70%. Relativní vlhkost však závisí na teplotě. Obecně platí, ţe v zimě bývá relativní vlhkost venkovního vzduchu menší. (Pokud bychom chtěli ve vzduchu o dvou různých teplotách dosáhnout stejné relativní vlhkosti, museli bychom do chladnějšího z nich dodat více vodní páry neţ do teplejšího.) Při velmi nízkých teplotách můţe relativní vlhkost klesnout i pod 30%, a naopak ve velmi horkých dnech se můţe vyšplhat aţ na 80% Vzduchotechnika Vzduchotechnika je zařízení, které je určené pro zajištění čistého a zdravého vzduchu v uzavřených prostorách. Existuje mnoţství fyzikálních veličin, které jsou ovlivňovány vzduchovou výměnou v objektu. Je to např. teplota, vlhkost, mnoţství čerstvého či vyměněného vzduchu, čistota vzduchu atd. Vzduchotechnika se nastavuje různě podle toho, jak si to dané prostředí ţádá. 3. FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s

12 Rozdělení vzduchotechnik podle typu: Přívodní Slouţí pro přívod vzduchu do objektu. Odtahová Slouţí k odvodu vzduchu z objektu. Cirkulační Vzduch je nasáván v prostoru, upraven a opět přiveden zpět Přirozené větrání Větrání pomocí přirozeného proudění vzduchu je nejrozšířenějším a nejvyuţívanějším větrání budov. Můţeme jím řešit převáţnou většinu místností v obytných nebo administrativních budovách, kde není nadměrné mnoţství škodlivin. Tento princip větrání spočívá ve vyuţívání tlakových rozdílů uvnitř budov nebo tlakových rozdílů mezi vnitřním a venkovním prostředím. Tyto tlakové rozdíly jsou dány rozdílem hustot vzduchu uvnitř a vně budovy nebo účinkem větru při obtékání budovy. Při těchto tlakových rozdílech dochází k výměně vzduchu a tedy přirozenému větrání. 5 4 Klimatronik s.r.o. [online], c2011 [cit ]. Vzduchotechnika. Dostupný WWW: < 5. FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s

13 Obr. č. 1 Příklad přirozeného větrání kuchyně, kde je přívod čerstvého vzduchu zajištěn pomocí ventilačky a odtah vzduchu je zajištěn pomocí mříţky ve dveřích. [Zdroj: < Rozloţení tlaku v budově je: a) vertikální (svislý směr) je-li rozdíl hustot vzduchu způsoben rozdílem teplot, pak při změně teploty s výškou vzniká účinný vztlak. V dané výšce je teplotní rozdíl většinou větší uvnitř budovy než vně. 6 b) horizontální (vodorovný směr) je-li budova vystavena náporu větru, způsobí vychýlení proudnic změnu v rozložení rychlosti i tlaků v proudu větru. Na návětrné straně vznikne přetlak, na závětrné straně podtlak (oproti tlaku atmosférickému). Ve vodorovném směru na plášť budovy působí účinný tlak, který za určitých podmínek způsobuje proudění vzduchu 6 FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s

14 napříč budovou. Tento tlak se postupně spotřebuje při průtoku vzduchu spárami oken a dveří. 7 Druhy přirozeného větrání: Provětrávání: K provětrávání místností dochází při častém a krátkodobém otevírání venkovních oken a dveří. Přívod i odvod vzduchu je zajištěn jediným otvorem na základě tlakového rozdílu vznikajícího větrným nebo teplotním účinkem. Pouţívá se zejména v obytných a veřejných budovách Infiltrace: Při infiltraci dochází k výměně vzduchu netěsnostmi okenních a dveřních otvorů, stykem prvků obvodového pláště a porézností materiálu. Infiltrace je v dnešní době povaţována spíše za neţádoucí, kvůli úniku tepla z budovy a tudíţ větší potřebě energie na vytápění. Přílišné utěsnění (např. výměnou starých oken a dveří za nové) však můţe být příčinou hygienických závad a musí se tedy zajistit jiný způsob větrání (např. provětráváním) Šachtové větrání: Znehodnocený vzduch je odváděn svislou šachtou nad střechu objektu. Přívod vzduchu můţe být zajištěn další šachtou (sací), otvory zaústěnými do svislých průduchů nebo volně z vnitřního prostoru. Šachtové větrání je vyuţíváno v případech, kdy se v místnosti nachází stabilní zdroj škodlivin s dostatečnou produkcí tepla. Šachta by měla být zakončena samotahovou větrací hlavicí, která za větru zvyšuje tah FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s

15 3.1.4 Aerace: Aerace se pouţívá nejčastěji v průmyslových provozech, kde dochází k šíření tepla prouděním (konvekcí). Přiváděcí otvory jsou umístěny v obvodových stěnách a odváděcí otvory nalezneme ve střeše budovy Nucené větrání V současné době jsou kladeny vysoké nároky na tepelnou ochranu budov, coţ znamená neprůvzdušnost výplní stavebních otvorů. Pokud není zajištěno provětrávání stavebních objektů infiltrací, je potřeba pouţít nucené větrání. Nucené větrání musí zajistit takové hodnoty škodlivin v uzavřeném prostoru, aby nepřesahovaly nejvýše povolené limity koncentrace v pracovním prostředí. 11 Nucené větrání zajišťuje přívod i odvod vzduchu ventilátory. Při pouţití nuceného větrání musíme počítat s investičními a provozními náklady. Rozdělujeme jej podle rychlosti vzduchu v rozvodném potrubí na nízkotlaké a vysokotlaké, a nízkotlaké dále dělíme na celkové, oblastní, místní a havarijní. 12 Rekuperace: U tohoto typu větrání se setkáváme rekuperací vzduchu neboli úsporným řízeným větráním. Zjednodušeně řečeno, rekuperační zařízení vyuţívá teploty vzduchu odsávaného z domu nebo bytu k ohřevu chladného vzduchu, který je přiváděn z venku. Příchozí a odchozí vzduch se přitom nikdy nepotkají, pouze si přes speciální výměník předají teplotu. 10 CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s Top Info s.r.o. TZB-info.cz [online], c2011 [cit ]. Systémy větrání obytných budov. Dostupný WWW < 12 CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s

16 Obr. č. 2 Příklad nuceného větrání, kde odtah škodlivého vzduchu z místnosti zajišťuje digestoř. [Zdroj: < Druhy nuceného větrání Teplovzdušné větrání c) s cirkulací vzduchu: Tento způsob je velmi často vyuţívaný, a to zejména z ekonomických důvodů. Do místnosti je distribuována směs vzduchu venkovního a cirkulačního (odváděného). Sniţují se tak náklady především v zimních měsících, kdy je díky tomuto způsobu přiváděno méně chladného venkovního vzduchu, neţ by bylo potřeba bez cirkulace. (Musí však být zajištěno dostatečně mnoţství čerstvého vzduchu). 16

17 d) s výměníkem zpětného získávání tepla: Tento způsob pouţíváme, pokud není moţné pouţít cirkulaci vzduchu z důvodu nadměrné produkce škodlivin nebo není cirkulace potřebná, protoţe celkové mnoţství čerstvého vzduchu podle počtu osob odpovídá doporučené výměně. Opět se jedná o ekonomický způsob větrání, jelikoţ teplo z odváděného vzduchu je v rekuperačním výměníku částečně předáváno přiváděnému vzduchu Teplovzdušné vytápění Pokud chceme pomocí vzduchotechniky i vytápět interiér, je potřeba přivádět vzduch o vyšší teplotě, neţ je poţadovaná teplota v interiéru (neboli zvýšit výkon výměníku o tepelné ztráty), přičemţ při volbě teploty přiváděného vzduchu musíme brát v úvahu typ provozu a také především konstrukční výšku. Pouţívá se i větrání s částečným vytápěním interiéru, kdy vzduchotechnika kryje např. 40% tepelných ztrát a vytápění zbylých 60% Klimatizace Slouţí k větrání interiéru a zároveň přiváděným vzduchem upravuje parametry interiérového vzduchu. Klimatizace většinou udrţuje teplotu a vlhkost vzduchu na poţadované úrovni. Jestliţe má být klimatizace v provozu celý rok, musí být navrhnuta na dva extrémní stavy, ve kterých bude zařízení pracovat léto a zimu Split systémy Split systémy (dělené systémy) je výhodné pouţít pro klimatizaci interiérů, kde není nucené větrání nebo chceme klimatizovat pouze jednu místnost, kdy není ekonomicky výhodné řešit centrální systém chlazení CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s

18 3.2.5 Čističky vzduchu Jsou tři základní typy: Čističky vzduchu s vodním filtrem jsou nejjednodušším typem. Propírají znečištěný vzduch ve vodě, tudíţ se nečistoty ukládají do nádrţe s vodou. Tyto čističky mají nízké pořizovací i provozní náklady, další výhoda těchto čističek je, ţe současně s čištěním zvlhčují vzduch. Účinnost těchto čističek je však nízká (okolo 50%) a podporují mnoţení škodlivých mikroorganismů v nádrţce. Vhodné vyuţití je v obytném nebo kancelářském prostředí. Čističky vzduchu s elektrostatickým filtrem fungují na principu elektrostatického odlučování nečistot. Výhody tohoto systému jsou, ţe zachycují nejen pevné, ale i kapalné aerosoly, dobře zachycují tabákový kouř a kuchyňské prachy. Elektrody s usazeným aerosolem se dají vyjmout a umýt v saponátovém roztoku. Jejich nejčastější vyuţití je tedy ve veřejných místnostech, kde se kouří, např. restaurace. Čističky vzduchu s výměnným filtrem mají filtrační vloţky z aktivního uhlí, které se musí vyměňovat zhruba 2x ročně. Tyto zařízení mají vysokou účinnost (kolem 80% a více), moţnost ionizace vzduchu a schopnost zachytit většinu alergenů. Nevýhodou je vysoká cena a provozní náklady. Vyuţívají se v obytném a pracovním prostředí, kde se nekouří Kombinované větrání Nejčastější variace tohoto větracího systému jsou: 14 CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s

19 e) přívod vzduchu přirozeně, odvod nuceně: Tento systém vytváří podtlakové větrání, které je vhodné pro místnosti se silným znečištěním, malé kuchyně, sociální zařízení, sklady odpadků a pomocné místnosti. Systém zabraňuje pronikání znečištěného vzduchu do čistých prostor. Aby systém fungoval dokonale, je potřeba zajistit, aby se čerstvý vzduch dostal do celé větrané místnosti. Toho dosáhneme rovnoměrným rozdělením přívodních otvorů po místnosti. Odváděcí zařízení se spouští buď automaticky na základě reakce čidla škodlivin, nebo ručně. f) přívod vzduchu nuceně, odvod přirozeně Tento systém se pouţívá v takových prostorách, kde nedochází k velkému znečistění vzduchu, jako jsou např. administrativní budovy či různé výrobny. Při pouţití tohoto větracího systému je důleţité, aby přívod byl proveden pouze zařízením k tomuto účelu navrţeným a nebyly pouţívány pro přívod další otvory, jako jsou např. okna a dveře, které by sníţily potřebný přetlak. Nevýhoda tohoto větracího systému je, ţe nelze nijak vyuţít teplo z odpadního vzduchu CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s

20 Obr. č. 3 Příklad kombinovaného větrání [Zdroj: < 4. Obrazy proudění Rozhodující vliv na proudění vzduchu v místnosti mají přívodní koncovky. Vzájemná poloha přívodních a odvodních koncovek vytváří výsledný obraz proudění FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s

21 Obr. č. 4 Obrazy proudění pro základní způsoby distribuce vzduchu v místnosti. [Zdroj: FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s 19] 4.1 Aerodynamika interiéru Způsoby distribuce vzduchu můţeme rozdělit do tří základních skupin: směšovací způsob zaplavovací způsob vytěsňovací způsob Směšovací způsob Při tomto způsobu dochází k míšení vnitřního vzduchu a přiváděného vzduchu. Znečištěný vzduch v místnosti se zředí buď s přímým proudem přiváděného vzduchu, nebo zpětnými proudy. Jedná se o nejrozšířenější způsob distribuce vzduchu, a tudíţ se pro tento způsob větrání vyrábí velké mnoţství distribučních elementů, mezi něţ patří především obdélníkové vyústky, anemostaty, vířivé anemostaty, štěrbiny apod Zaplavování Vzduch se do místnosti přivádí malou rychlostí (do 0,5m/s) zpravidla pomocí velkoplošných vyústek, které jsou umístěny u podlahy. Vzduch v místnosti téměř necirkuluje, ale dochází 21

22 k jeho pohybu vlivem tepelné konvekce. Tento typ větrání je pouţíván pouze pro chlazení, jelikoţ přiváděný vzduch je v pracovní zóně ohříván od zdejších zdrojů tepla a poté dále stoupá vzhůru ke stropu, kde se většinou i odsává Vytěsňování Vytěsňovací způsob větrání je zaloţen na pístovém způsobu vytlačování znečištěného vzduchu z místnosti, který můţe slouţit k vytvoření usměrněného proudění v čistých prostorách. Přívod vzduchu bývá umístěn po celé ploše stropu, případně v některé ze stěn místnosti. Odvod je pak realizován podlahou, respektive protilehlou stěnou. Nevýhodou tohoto větrání při přívodu a odvodu stěnou je ten, ţe vnitřní prostředí u odvodné stěny jiţ nemusí mít poţadované vlastnosti, jelikoţ jiţ je značně znečištěn Vnitřní prostředí budov Člověk tráví 90% svého času v budovách, proto je důleţité zajistit co nejpříjemnější a zdravotně nezávadné podmínky. Vnitřní prostředí budov má významný vliv na lidské zdraví. Pokud se v budovách nevyskytuje nadměrná vlhkost a je zajištěn přívod dostatečného mnoţství čerstvého vzduchu, je riziko vzniku problémů spojených s kvalitou prostředí nízké. Dalším důleţitým faktorem z hlediska působení na člověka jsou kromě kvality ovzduší také tepelně-vlhkostní podmínky prostředí. Ty určují tepelnou pohodu člověka. Zdrojem tepla nebo chladu pro interiér budovy jsou zejména venkovní klimatické podmínky, které se přenáší dovnitř obvodovým pláštěm budovy. Z celého obvodového pláště mají největší význam okna, v zimě jimi nejvíc tepla uniká, v létě naopak vniká do budovy. Snaha o minimalizaci spotřeby energie na vytápění vede nutně ke stavbě budov s velmi kvalitním obvodovým pláštěm z hlediska tepelné izolace i těsnosti. Utěsněním vnitřního prostoru však přestává být funkční přirozené větrání FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s Top Info s.r.o. TZB-info.cz [online], c2011 [cit ].Vnitřní prostředí budov a tepelná pohoda člověka. Dostupný WWW < 22

23 Činitelé ovlivňující pohodu prostředí: subjektivní činitelé: coţ je tělesná konstituce člověka, hmotnost, výška, pohlaví, věk, apod. objektivní činitelé: čistota vzduchu, přítomnost mechanických a chemických příměsí ve vzduchu, teplota vzduchu, teplota okolních ploch, vlhkost vzduchu, rychlost proudění vzduchu, apod. 5.1 Znečištění vzduchu přítomností lidí Vzduch v omezených uzavřených prostorech je znečišťován lidmi, především tam, kde se jich zdrţuje větší mnoţství (školy, kina, restaurace). Při znečišťování vzduchu přítomností lidí dochází ke změně sloţení vzduchu. Určité procento vzduchu, který člověk vdechuje do plic, je spotřebováváno k okysličování krve a tím je vydechovaný vzduch chudší na kyslík a bohatší na oxid uhličitý. Pokud dochází k opětovnému vdechování vydýchaného vzduchu v uzavřených a špatně větraných prostorech, vede to k pocitu nepohody a zároveň i k poruchám látkové výměny, coţ můţe mít vliv na sníţení výkonnosti, zvýšenou únavu a jiné zdravotní problémy. Člověk, který je v klidu spotřebuje asi 5-10 litrů vzduchu za minutu a člověk při fyzické námaze spotřebuje kolem 30 litrů vzduchu za minutu Znečištění vzduchu činností přírody a nevýrobní činností člověka Vzniká rozkladem organických nebo anorganických látek, coţ bývá příčinou vzniku pachů, par, plynů a to způsobuje zhoršení kvality ovzduší. Na prach nebo drobné kapénky jsou většinou vázány choroboplodné zárodky, bakterie a plísně. Toto znečištění lze velmi obtíţně stanovit. Nejčastější zdroj škodlivin je průmyslová výroba. Jedná se především o: 19 FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s7. 23

24 prach: nejrozšířenější škodlivina. Vzniká rozkladem a rozpadem anorganických a organických látek. Zejména vzniká v průmyslu při výrobních procesech a můţe člověku způsobit zdravotní problémy. Prachem rozumíme tuhé částice do velikosti 150 um. plyny a páry: se dostávají do ovzduší nejčastěji únikem z výrobních zařízení. Jejich škodlivost závisí na koncentraci, sloţení a době působení. teplo: ovlivňuje dobu pobytu člověka v blízkosti zdroje, volbu ochranných pomůcek a technické řešení ochrany pracoviště Moţné zdravotní potíţe v budovách zapříčiněné nedostatečným větráním K hromadění znečišťujících látek v interiérech dochází při podhodnocení systému větrání vzhledem k počtu obyvatel a činnostem v objektu. Přítomnost nahromaděných znečišťujících látek poznáme většinou aţ při vzniku zdravotních potíţí. Zdravotní potíţe bývají většinou nespecifické, obtíţně diagnostikovatelné, coţ je typické pro syndrom nemocných budov. Tyto potíţe se projevují únavou během dne, pálením očí, špatným soustředěním, v noci nekvalitním spánkem. Vyjma těchto nespecifických potíţí se mohou objevit i pozdní účinky škodlivin. Nejdříve by se mohla objevit alergie, později by to mohli být genotoxické látky konečně i látky karcinogenní, které zvyšují pravděpodobnost vzniku nádorových onemocnění. Látky karcinogenní mohou vést ke vzniku nádorů, samozřejmě s poměrně dlouhou latencí. Karcinogeny jsou produkovány ve velmi nízkých koncentracích běţným vybavením bytů a přípravky pouţívanými v domácnostech. Při nahromadění některých předmětů a nedostatečné výměně čerstvého vzduchu můţe docházet ke kumulaci těchto látek. Dalším nebezpečím pro naše zdraví se můţou stát plísně. Plísně vznikají v místech, kde se vyskytuje vlhkost. Růst plísní nemusí být nutně důsledkem vysoké vlhkosti vzduchu, stačí dostatečná vlhkost v podkladu, ať uţ se tam dostala jakýmkoliv způsobem. Plísně se vyskytují tam, kde je nedostatečná výměna čerstvého vzduchu nikoliv jen ve smyslu omezeného větrání, ale omezené výměny vzduchu v důsledku omezeného přístupu vzduchu, tedy za 20 FLEKNOVÁ, Věra. Vzduchotechnika. Praha: [s.n.], 2008, s 9. 24

25 nábytkem, obloţením, pod tapetami atd. Zdravotní potíţe z plísní mohou být velmi pestré, ale nejčastěji se projevují alergickými obtíţemi Strojovna vzduchotechniky Vzduchotechnická zařízení jsou v centrálních systémech určena pro přívod, odvod, úpravu a distribuci vzduchu. Mohou být instalovány v prostorech strojovny, na střeše či zavěšeny pod stropem. S umístěním strojovny je nutno počítat jiţ v počátcích návrhu. Musí být umístěna tak, aby hlukem nenarušovala okolní prostory. Vstup do strojovny musí být zvolen tak, aby byla umoţněná bezpečná doprava navrţených zařízení. Dále musí být zajištěn dostatečný prostor uvnitř strojovny pro montáţ, opravy a údrţbu jednotlivých vzduchotechnických zařízení. Pro předběţný návrh strojovny jsou k dispozici tabulky doporučených rozměrů v závislosti na objemovém průtoku vzduchu. Na strojovnu poté dále navazují další prostory potřebné k chodu vzduchotechnických zařízení zdroj tepla (kotelna), zdroj chladu (strojovna chlazení) a u velkých soustav rovněţ velín (řídící pracoviště na ovládání, kontrolu a řízení chodu technických zařízení v budově). Pro umístění vzduchotechnické jednotky na střeše, je potřebná dostatečná únosnost střešní konstrukce a umoţněn bezproblémový přístup na střechu. Zavěšení jednotky pod stropem (na chodbě, v prostorech sociálního zařízení apod.) je moţné pouze pro malá vzduchotechnická zařízení. 22 Sestava vzduchotechnické jednotky můţe obsahovat tyto díly: ventilátor filtr výměník zvlhčovač 21 Top Info s.r.o. TZB-info.cz [online], c2011 [cit ]. Zdravotní aspekty nedostatečného větrání. Dostupný WWW < > 22 CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s

26 tlumič hluku 6.1 Ventilátory Tento rotační stroj vyuţívá lopatkové kolo či vrtuli ke stlačování a dopravě plynu a par, a přeměňuje tak pohybovou energii na tlakovou. Existují čtyři základní typy ventilátorů, rozdělené podle směru proudění: axiální radiální diagonální diametrální Nejvíce vyuţívanými ventilátory ve vzduchotechnice jsou axiální (především k bytovému větrání) a radiální. Radiální ventilátory se dále člení podle celkového vyvozeného tlaku na nízkotlaké, středotlaké a vysokotlaké, a dají se tedy vyuţívat při potřebě překonání větší tlakové ztráty ve vzduchotechnických jednotkách. Mnoţství přiváděného vzduchu ventilátory se dá podle aktuální situace regulovat dvěma způsoby: škrcením toto řešení je však neekonomické změnou otáček nelze provádět u všech ventilátorů 6.2 Filtry V kaţdé vzduchotechnické jednotce nalezneme alespoň jeden filtr atmosférického vzduchu. Většinou je jich zde však umístěno hned několik. Jejich počet, a tedy i účinnost filtrace, závisí na poţadovaných vlastnostech přiváděného vzduchu. Obecně platí, ţe dokáţou odstranit prach o velikosti 0,01 aţ 100 µm. Konstrukční rozdělení filtrů: Pásové odvinovací filtry pás filtračního materiálu se podle snímané tlakové ztráty filtru postupně odvinuje. Filtračním materiálem bývají rohoţe ze syntetických materiálů. 26

27 Vloţkové filtry: podle provedení se dále dělí na deskové a kapsové. Filtračním materiálem bývají rouna ze skleněných vláken nebo vpichovaných textilií. Kapsové filtry se nejčastěji pouţívají ve vzduchotechnických jednotkách. Kapsy vytvořené z filtračního materiálu zvětšují průtočnou plochu filtru, tím sniţují průtočnou rychlost a naopak zvyšují účinnost. Sorpční filtry: zachycují plynné znečisťující látky a pachy. Nejpouţívanějším sorpčním materiálem je aktivní uhlí Výměníky Výměníky slouţí k tepelné úpravě vzduchu. Předávají (odebírají) citelné nebo vázané teplo Ohřívače Ohřívače se podle konstrukce dělí na trubkové a deskové. Podle způsobu ohřevu rozlišujeme: Vodní: jsou vyráběny z měděných trubek o průměru mm, s hliníkovými lamelami o tloušťce 0,1 0,2 mm. Nejčastěji bývají jedno aţ dvouřadé. Parní: vyrábějí se z hladkých trubek z mědi nebo nerezové oceli. Elektrické: jsou vyuţívány pouze pro malé objemové průtoky vzduchu Chladiče Rozdělujeme podle chladící látky: Vodní chladiče: jejich konstrukce je podobná jako u vodních ohřívačů, mívají však více řad (2-8). Dno chladiče je přizpůsobeno ke shromaţďování a odvod zkondenzované vlhkosti s napojením na kanalizaci. 23 CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s

28 Přímé chladiče: jsou tvořeny soustavou hladkých měděných trubek o průměru okolo 10 mm. Pouţívají se převáţně u malých jednotek, hlavně u tzv. split systémů. Uvnitř trubek proudí chladivo Výměníky zpětného získávání tepla Jsou zaloţeny na principu předávání tepla. Ohřátý vzduch, který je odváděn z budovy, předá ve výměníku část své tepelné energie přiváděnému vzduchu. Sníţí se tak následné mnoţství energie potřebné na ohřátí přiváděného vzduchu na poţadovanou teplotu. Rozdělují se podle předávaného tepla: g) Rekuperační výměníky předávající pouze citelné teplo Podle konstrukce je rozdělujeme na: Deskové: Přiváděné a odváděné proudy vzduchu prochází skrz lamelový výměník. Jednotlivé proudy jsou od sebe odděleny teplosměnnou plochou, a tudíţ nedochází k míšení jednotlivých typů vzduchu. Teplo odváděného vzduchu je předáváno přiváděnému chladnému vzduchu prostřednictvím lamel výměníku. Účinnost tohoto typu je kolem 60%. Tepelné čerpadlo: jedná se vlastně o chladící okruh, kde nevyuţíváme chlazení vzduchu, ale jeho ohřívání, které vzniká jako druhotný jev. Pouţívá se u malých zařízení. Tepelné trubice: teplo se v tomto případě předává přes svislé tepelné trubice naplněné čpavkem, jejichţ spodní část je umístěna v proudu odváděného vzduchu, a horní část v proudu chladného přiváděného vzduchu. Účinnost rekuperace se dnes pohybuje kolem 80-90%. S kapalinovým okruhem: vychází ze systému deskového rekuperačního výměníku, kdy odváděný teplý vzduch předává teplo stěnám výměníku. Z něj je poté teplo dále sdíleno nuceně proudící kapalinou k druhému výměníku, kterým prochází přiváděný chladný vzduch a přenesené teplo z prvního výměníku zde přijímá. Danou kapalinu zde nejčastěji tvoří nemrznoucí směs voda+glykol nebo voda+fridex. Účinnost tohoto typu předávání tepla je okolo 50% 28

29 h) Regenerační výměníky předávající citelné i vázané teplo. Podle konstrukce je rozdělujeme na: Rotační:skrze rotor z akumulační hmoty (nejčastěji antikorozní slitina hliníku se sorpční vrstvou) je současně veden přiváděný i odváděný vzduch, kaţdý jednou polovinou rotoru v protisměru. V odváděném teplém proudu akumulační hmota přijme teplo a vlhkost. Po otočení rotoru dojde k předání tepla a vlhkosti chladnému vzduchu. Účinnost rekuperace je 80% a více. Přepínací: k předávání tepla a vlhkostí dochází střídavým prouděním přívodního a odvodního vzduchu přes akumulační hmotu Zvlhčovače Vlhčení vzduchu je důleţité z technologických důvodů, ale i pro zajištění tepelné pohody prostředí. Někdy se dají pouţít i kvůli jejich vedlejším účinkům, coţ je zachycování smáčivých částeček prachu nebo adiabatické ochlazování vzduchu. Rozdělují se podle způsobu zvlhčování vzduchu na: Vodní sprchové: pomocí trysek se do vzduchu rozprašuje voda, která se částečně odpařuje a neodpařená voda stéká do vany na dně pračky a je znovu nasávána a rozprašována. Díky tomu se šetří voda, ale nevýhodou je, ţe se obíhající voda stává vhodným prostředím pro různé mikroorganismy, proto je potřeba pravidelné čištění u sprchových zvlhčovačů. Vodní s rotujícím kotoučem: tento typ zvlhčovače se většinou pouţívá na dovlhčování vzduchu, které se provádí v potrubí aţ za vzduchotechnickou jednotkou. Potrubí, ve kterém se dovlhčuje vzduch, musí být vodotěsné, spádované a odvodněné. 24 CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s

30 Parní: předností parních zvlhčovačů je jejich hygienický provoz a dobrá regulovatelnost. Pro větší zařízení se pára přivádí z centrálního zdroje, menší klimatizační jednotky vyrábějí páru přímo (elektrickým ohřevem). 6.5 Tlumiče hluku U nás se hlukem zabývá zákon o veřejném zdraví č. 258/2000 Sb. A nařízení vlády č. 502/2000 o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací s platností od Dále pak zákon 88/2004 Sb. A 148/2006 Sb. Tlumiče hluku jsou potřeba pro dodrţení akustických poţadavků interiérů i exteriérů. Tlumiče hluku se mohou umisťovat do potrubí, nebo být součástí vzduchotechnické jednotky. Nejpouţívanější absorpční tlumiče jsou ze skleněné, čedičové nebo minerální vlny Řešení vzduchotechniky u novostaveb rodinné domy V současné době bývá vzduchotechnika jiţ součástí novostaveb rodinných domů. Při dnešních poţadavcích na sníţení spotřeby energie se staví domy s dokonale těsnícími konstrukcemi, ale i okenními a dveřními spárami. Díky tomu objekt přestává dýchat a tím se přirozená výměna vzduchu zminimalizovala na hodnoty aţ 10 x menší, neţ jsou hygienické poţadavky. Přirozené větrání jiţ nestačí a bez pouţití vhodné vzduchotechniky v domě by docházelo ke vzniku plísní, hub a dalších škodlivin, které jsou pro zdraví člověka nebezpečné. Při nesprávném větrání pouštíme draze zaplacené teplo zase z domu ven, proto je potřeba vzduchotechniku navrhnout co nejúsporněji. Při správném návrhu vzduchotechniky se dá ušetřit za energie i tisíce ročně. Správné větrání, kterým opatříme dostatečnou výměnu vzduchu, je moţné zajistit dvěma způsoby a to větráním bez zpětného zisku tepla z odpadního vzduchu nebo se zpětným ziskem tepla (rekuperací). 25 CENTNEROVÁ, Lada a Karel PAPEŢ. Technická zařízení budov 30: Vzduchotechnika cvičení. Praha: ČVUT, ISBN X. s

31 Větrání otevřeným oknem (přirozený způsob větrání bez zpětného získávání tepla) je u nás zatím nejpouţívanější způsob výměny vzduchu, protoţe si neţádá ţádné technické vymoţenosti. Ale teplo, které vyvětráme s vydýchaným vzduchem ven, uţ nikdy nezískáme zpět, proto se nám tato metoda značně prodraţí a z ekonomického hlediska je nevýhodná. Potřebná energie pro dohřev větracího vzduchu u průměrného rodinného domu je příkon cca 3kW, coţ můţe u dnešních moderních domů znamenat aţ 40% ročních nákladů na vytápění. Mezi další nevýhody můţeme zařadit, ţe se do domu dostávají prachy a pyly, vzniká průvan, nerovnoměrně rozloţené teploty, ruch z ulice či nebezpečí vloupání. Při větrání se zpětným získáváním tepla se ze vzduchu, který se odvádí za určitým účelem z budovy, odebírá teplo, které se předává do vzduchu přiváděného do objektu z venkovního prostředí a nahrazují tak odváděný znečištěný vzduch. K tomuto předání tepla mezi odváděným a přiváděným vzduchem dochází prostřednictvím jeho smíchání ve výměníku Obr. č. 5: Zpětné získávání tepla deskový rekuperátor [Zdroj:< 26 Top Info s.r.o. TZB-info.cz [online], c2011 [cit ].Vnitřní prostředí budov a tepelná pohoda člověka. Dostupný WWW < 27 Top Info s.r.o. TZB-info.cz [online], c2011 [cit ].Zpětné získávání tepla a větrání objektů. Dostupný WWW < 28 Stavební noviny. tvstav.cz [online], c2011 [cit ].Stále více důvodů pro řízené větrání s rekuperací tepla. Dostupný WWW < 31

32 Ventilační jednotky s protiproudovým výměníkem se nabízejí i v různých kombinacích, např. s tepelným čerpadlem, solárními panely atd., a kromě větrání mohou zároveň slouţit k ohřevu vody a vytápění, či naopak k jeho chlazení. Různě velké a dnes jiţ i velmi elegantní krabice klimatizačních jednotek s rekuperací tepla lze umístit do nejrůznějších prostor do sklepa, na půdu nebo do komory. Před instalací systému je stavbu potřeba vybavit rozvody větracího vzduchu, do nichţ se dá zapojit i větrání koupelen a toalet. Odvětrání kuchyní musí být řešeno zvlášť, protoţe vzduch z kuchyní obsahuje mastné nečistoty a mohl by větrací systém zanést a poškodit. U větrání se zpětným získáváním tepla větráme beze ztrát tepla, tudíţ provoz takovéto jednotky nám na rozdíl od větrání bez zpětného získávání tepla ušetří spoustu energie, a tudíţ i peněz na vytápění. Pořizovací cena těchto systémů je samozřejmě vyšší neţ u systémů bez zpětného získávání tepla, ale v budoucnu se nám investice vrátí a vyplatí Vzduchotechnické systémy pro rodinné domy Rovnotlaké větrání Tento vzduchotechnický systém zajišťuje řízené rovnotlaké větrání a výměnu vzduchu s rekuperací odpadního tepla v objektu. Vzduchotechnickou jednotku s rekuperací tepla můţeme umístit do technické místnosti, komory šatny nebo také zádveří do skříně. Pomocí systémových, vzájemně kompatibilních připojených vzduchovodů, optimalizovaných pro snadnou montáţ s uloţením do podlah nebo vedených pod stropem objektu je zajištěn přívod čerstvého filtrovaného vzduchu do kaţdé obytné místnosti. Odtah odpadního vzduchu je z koupelen, WC a kuchyně. Objekt je tak zónově provětráván a čerstvý vzduch prochází všemi prostory. 29 Top Info s.r.o. TZB-info.cz [online], c2011 [cit ].Zpětné získávání tepla a větrání objektů. Dostupný WWW < 32

33 7.1.2 Rovnotlaké větrání a chlazení Vzduchotechnický systém, zaloţený na dvouzónových vzduchotechnických jednotkách, zajišťující řízené rovnotlaké větrání s rekuperací tepla a díky vnitřní cirkulaci interiérového vzduchu dle volby částečné temperování, chlazení a např. při realizaci krbu rozvod tepla po domě. Cirkulace vzduchu je moţná i bez nutnosti větrání, větrání pak jak s cirkulací tak i bez ní reţim je stejný jako u rovnotlaké větrací jednotky. Jednotka by se většinou měla osazovat do technické místnosti, kde je moţnost napojení na zdroje tepla nebo chladu. Připojené vzduchotechnické rozvody jsou obvykle realizované jako podstropní a zajišťují přívod filtrovaného čerstvého vzduchu do kaţdé obytné místnosti. Stejné trasy se pouţívají i pro přívod cirkulačního vzduchu s moţností temperování, chlazení. Odtah odpadního vzduchu je osazován do koupelen, WC a kuchyně. Pro zvýšení komfortu chlazení lze realizovat cirkulační trasu, která přivádí vzduch z nejteplejších částí domu, např. nejvyššího místa domu či od krbu, do vzduchotechnické jednotky, ve které je následně vzduch filtrován a dle poţadavku chlazen nebo dohříván a veden zpět do obytných místností. Díky vestavěnému rekuperačnímu výměníku je zajištěno zpětné získávání tepla. Temperování objektu je zajištěno nezávislou otopnou soustavou. Vzduchotechnické jednotky si teplo nebo chlad nepřipraví, je proto nutné její připojení na zdroje tepla (integrované elektrické ohřívače, elektrické nebo plynové kotle, akumulační zásobníky, tepelná čerpadla) a zdroje chladu (tepelná čerpadla vzduch vzduch, vzduch voda a země voda). Při připojení na systémy tepelných čerpadel je moţné zajistit i částečné vytápění domu, které je díky vlastnostem TČ nákladově niţší neţ např. přímou elektřinou Teplovzdušné vytápění, větrání a chlazení Tento systém je nejkomfortnější, je zaloţený na dvouzónových vzduchotechnických jednotkách. Systém pomocí vnitřní cirkulace vzduchu zajišťuje vytápění, chlazení nebo rozvod tepla od krbu po obytných místnostech. Topení je tak zajištěno bez nutnosti větrání. Nasávání vnitřního vzduchu je z nejvyššího místa objektu a od krbu, po filtraci a dohřevu nebo dochlazení je podlahovým rozvodem přiváděn do obytných místností. Při poţadavku na větrání je vzduch odsáván z koupelen, WC a kuchyní a po rekuperaci odváděn ven z objektu. Přívodní čerstvý vzduch je po předehřátí v rekuperačním výměníku smíchán se vzduchem cirkulačním, filtrován a po dohřevu nebo ochlazení přiveden do obytných místností. Díky cirkulaci je pro obyvatele vyuţíván celý vzduchový objem objektu, čímţ se dále sniţuje 33

34 okamţitý poţadavek na výkony větrání. Není potřeba další doplňková otopná soustava, pouze do koupelen se instalují pro zvýšení teploty nezávislé otopné plochy, obvykle otopné ţebříky. Vzduchotechnické jednotky si teplo nebo chlad nepřipraví, je proto nutné připojení na zdroje tepla a chladu obdobně jako u předchozího případu. Volba vlastního zařízení se provádí dle konkrétních parametrů objektu Řešení vzduchotechniky u novostaveb - bytové domy Z hlediska větrání patří bytové domy mezi nenáročné stavby. Většina uţivatelů bytových domů si vystačí s jednoduchými větracími systémy a při vhodném řešení i s větráním přirozeným. Vzduchotechnika je obecně vnímána spíše jako součást staveb určených pro výrobu, shromaţďovacích prostorů, místností s vysokými nároky na čistotu nebo se specifickými poţadavky na vnitřní prostředí. V bytových domech bývá středem zájmu víceméně výběr elegantní digestoře a odpovídající design ventilátoru do koupelny či WC. O skutečné funkční parametry se zajímá málokdo. Kdeţto v individuální výstavbě, kde je investor a budoucí uţivatel nejčastěji jedna a ta samá osoba, je postoj k výběru systému větrání naprosto odlišný. Uţivatele zajímá kvalita bydlení, která je pro něj definována nejen dispozičním řešením domu, ztvárněním interiéru, barvou a tvarem povrchů, ale také kvalitou vzduchu, šířením prachu, teplotou vzduchu i jeho vlhkostí. Tohoto uţivatele zajímají i ekonomické aspekty provozu větrání, proto si často zvolí systém s filtrací vzduchu a zpětným získáváním tepla. Tyto systémy, které jsou v rodinných domech jiţ běţné, se dají bez problému aplikovat i v bytových domech. V některých případech bývá v bytových domech větší zájem o klimatizaci neţ o větrání. V podkrovních bytech či domech s prosklenou fasádou jsou z hlediska stavební fyziky nepříznivé vlastnosti, které se v tepelném chování prostoru v letním období projevují nízkou tepelnou stabilitou a s tím spojeným vysokým vzestupem teploty. Klimatizace v bytě jiţ není 30 Atrea s.r.o. atrea.cz [online], c2013 [cit ].Systémy. Dostupný WWW < > 34

35 nedostupný luxus, ale stává se u nadstandardní výstavby bytových domů jejich integrální součástí, stejně jako vana či kuchyňská linka Vzduchotechnické systémy pro bytové domy Nucené podtlakové větrání V bytových domech je podtlakové větrání řešeno nuceným odvodem vzduchu z místností se zdrojem škodlivin nebo vlhkosti a přívodem vzduchu z venkovního prostředí. V současné době, kdy podle Českých technických norem je izolace okenních spár naprosto neprůvzdušná, je nutné přívod venkovního vzduchu u podtlakového větrání zajistit pomocí přívodních větracích otvorů integrovaných do výplní stavebních otvorů (oken) nebo zabudovaných v obvodových stěnách. Přívodní otvory jsou zpravidla umístěné pod okny za a nebo nad otopnými tělesy. Do kaţdé místnosti lze vzduch přivádět přes větrací otvor, který je v některých případech potřeba osadit filtrem či tlumičem hluku. Ohřev venkovního vzduchu je zajištěn otopnou soustavou. a) Centrální podtlakové systémy Dopravu odváděného vzduchu zajišťuje centrální ventilátor, který je napojený na příslušné stoupací potrubí. Ventilátor je zpravidla umístěn v nejvyšším místě budovy, coţ je střecha nebo podkroví. Ventilátor hradí tlakové ztráty vzduchovodu a systému distribuce vzduchu včetně tlumičů hluku a přívodních a odvodních prvků. Výhodou je poměrně vysoká účinnost centrálních ventilátorů. Ventilátor je zdrojem hluku, proto je nutné učinit při návrhu centrálního podtlakového větrání protihluková opatření. Výhodou centrálního podtlakového 31 Expo data spol. s.r.o. casopisstavebnictvi.cz [online], c2007 [cit ].Řešení vzduchotechniky u novostaveb. Dostupný WWW < > 35

36 systému je, ţe nedochází k neţádoucím přenosům pachů mezi jednotlivými bytovými jednotkami. Obr. č. 6 Nucené podtlakové větrání s přívodem vzduchu větracími otvory a odvodem vzduchu do společného potrubí; a) centrální [Zdroj: b) Lokální podtlakové systémy Pro větrání slouţí lokální radiální ventilátory napojené na stoupací potrubí, kterým je vzduch vyfukován zpravidla nad střechu. Odvodní ventilátor se umisťuje, buď přímo v místnosti odkud potřebujeme vzduch odsávat, nebo můţe být opatřen dvěma aţ třemi hrdly pro společný odvod vzduchu z několika místností jednoho bytu současně. V tomto případě 32 Atrea s.r.o. atrea.cz [online], c2013 [cit ].Systémy. Dostupný WWW < > 33 Top Info s.r.o. TZB-info.cz [online], c2011 [cit ].Systémy větrání obytných budov. Dostupný WWW < 36

37 můţeme ventilátor umístit buď do podhledu či přímo do svislé stoupací šachty. Nevýhoda těchto ventilátorů je nízká účinnost a hlučnost. Obr. č. 7 Nucené podtlakové větrání s přívodem vzduchu větracími otvory a odvodem vzduchu do společného potrubí; b) lokální [Zdroj: Nucené rovnotlaké větrání Nucené rovnotlaké větrání je kvalitnější neţ nucené podtlakové větrání. Rovnotlaké větrací systémy obstarávají nucený přívod vzduchu čerstvého a současně odvod znehodnoceného vzduchu. Výhoda tohoto systému je moţnost vyuţití zpětného získávání tepla z odváděného vzduchu, čímţ se razantně sniţuje spotřeba tepla na ohřev venkovního vzduchu. Ve vzduchotechnické jednotce je většinou umístěna dvojce ventilátorů, která slouţí k dopravě vzduchu. Dále by jednotka měla obsahovat filtraci atmosférického vzduchu, výměník 37