FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY. Ustav jižní a centrální Asie

Transkript

1 FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY, Ustav jižní a centrální Asie Bakalářská práce Vira v revenanty jako součást náboženství bystranských Romů Autorka: Petra Dobruská Vedoucí práce: PhDr. Jan Červenka, Ph.D. Praha 2006

2 Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně použité prameny. a uvedla jsem veškeré Praha, srpen 2006 Petra Dobruská

3 Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem bystranským Romům, se kterými jsem měla možnost se setkat a kteří mi trpělivě sdělovali své životní zkušenosti a odpovídali na nekonečné otázky. Bez nich by tato práce nikdy nemohla vzniknout. Děkuji všem svým hostitelům, kteří mě přijali, poskytli střechu nad hlavou a byli mi dobrými přáteli. Nesmírně si vážím, že jsem měla tu čest se právě s těmito lidmi seznámit. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat Honzovi Červenkovi, který se laskavě ujal vedení této práce. Po celou dobu jejího vzniku ochotně radil, opravoval a doplňoval užitečnými poznámkami.

4 1. Úvod 1.1. Metodologie Jazyk 1.2. Lokalita Interní dělení osady Náboženství Romů v Bystranech 2.1. Vymezení pojmu náboženství 2.2. Víra v Boha, křesťanství a zvyky s ním spojené Mezinárodní křesťanská misie 2.3. Magie Počarování Přísahy Uhranutí 2.4. Víra v revenanty Rižbaba 3.1. Pojmenování 3.2. Kdo je rižbaba? 3.3. Vzhled 3.4. Důvody navraceni se na tento svět Období těhotenství a porod Výměna dítěte Počarování Fyzické ublížení Rižbaba jako hrozba pro matku 3.5. Ochrana Profánní předměty s magickou ochrannou mocí Sakrální ochrana Křest Význam křtu pro Romy v Bystranech Den obřadu

5 4. Mulové 4.1. Vyprávění o mulech 4.2. Problémy definování 4.3. Kdo je mulo? 4.4. Identifikace mula Mulo viditelný Mulo s lidskou podobou Mulo se zvířecí podobou Mulo neviditelný Mulo ve snu 4.5. Kdy a kde se mulo vyskytuje 4.6. Charakteristika a funkce mula Mulo léčí Mulo radí a ochraňuje Sociální kontrola Mulo má schopnost člověka omámit Mulo způsobuje fyzické újmy Mulo, který zemřel nepřirozenou smrtí 4.7. Ochrana Ochrana akutní Ochrana preventivní Všední předměty a úkony s magickou ochrannou mocí Sakrální ochrana Vartování u mrtvého a pohřeb Poslancos 5.1. Kdo je poslancos? Vzhled Proč přichází Ochrana Závěr 64-65

6 Použitá literatura Příloha č.l: Příběhy - rižbaba Příloha č.2: Příběhy o mulech Příloha č.3: Příběh - poslancos

7 1. Úvod Revenanti, neboli navracející se zemřelí, jsou neoddělitelnou součástí každodenního života bystranských Romů. Ne náhodou tedy nahrávání o nich začalo hned v počátcích mých cest do Bystran. Vždy mě vyprávění fascinovalo. Zprvu jsem se zajímala o všechny transcendentní jevy vyskytující se v Bystranech. Cíleně jsem se na téma revenanti omezila až v říjnu 2004, kdy jsem strávila týden u jedné rodiny v osadě. Od té doby jsem Bystrany navštívila ještě několikrát 1, vždy na několik dnů až týdnů. Víru v revenanty jsem se snažila jsem se zachytit synchronně. Moji respondenti se pohybují zhruba ve věku od šesti do šedesáti let a převážně to jsou ženy. S muži jsem natáčela výjimečně, což souvisí s mým pohlavím a přístupem Romů - mužů k ženám. Níže budu popisovat fenomén, který pro své pochopení vyžaduje odpoutání se od neustálého racionalizování si všeho kolem sebe a v neposlední řadě porozumění lidem, kteří si nesou svou proži tou zkušenost s transcendentním jevem, který je pro bystranské Romy každodenní realitou. Cílem zde rozhodně není dokazování či zpochybňování existence nadpřirozených postav - v tomto případě revenantů či světů s nimi spjatých, nýbrž analýza a popis těchto prožitých zkušeností. Chtěla bych zde však zdůraznit, že mé vnímaní zmiňovaného jevu se samozřejmě v mnohém liší od vnímání bystranských Romů. A proto je třeba brát na zřetel, že i přes veškerou snahu plně pochopit, zůstávám stále vnějším pozorovatelem. Touto prací samozřejmě nevyčerpám téma v celé jeho šíři, ani co se počtu respondentů týče. Víra v revenanty je velice komplikovaná. Pokusím se zde popsat typy revenantů, jejich charakter a funkci. Také alespoň částečně naznačím tři světy s nimi spojené. Zajímavé by bylo do práce zahrnout i přechodové rituály mezi těmito světy, kterými 1 prosinec 2004, březen, květen, srpen, říjen, prosinec 2005 jsou křest a 1

8 pohřeb, ale bohužel není dostatek prostoru, proto je zmíním spíše okrajově. Není ani možné se zabývat například v širším rozsahu pojetím univerza, což může být zajímavý námět na další práci. Bohužel není místo ani na rozebírání historek o revenantech a jejich funkci v komunitě, přesto se o nich alespoň v krátkosti zmíním. Ze stejného důvodu se nezaobírám komparací víry v revenanty v osadě Bystrany a podobného fenoménu ve slovenském folkloru, nebo jinde ve světě, později tato práce může sloužit. k čemuž To, co zde popisuji, nechci vkládat do úst a mysli všem bystranským Romům. Ne všichni musí notně všemu věřit a vše, co zde budu popisovat, dodržovat. Také vzhledem k pronikání Mezinárodní křesťanské misie - nového náboženského směru, pro Romy velice lákavého, se situace v této oblasti bude určitě velmi měnit. A tak to, co platí teď, může být za čas úplně jinak. Avšak každá interakce, organizace, národ nebo zájmová skupina má svou historii. Ta to historie ovlivňuje současné jednání nebo interakci, zatímco minulost a přítomnost se dohromady stávají částí budoucnosti. 2 A tak i kdyby Romové v Bystranech částečně opustili tuto víru v nadpřirozeno, jejich zkušenost nezmizí a nadále se bude v jejich životě objevovat, ač třeba v jiné přetransformované podobě Metodologie Poznatky uvedené v této práci pocházejí z dlouhodobého terénního výzkumu realizovaného v romské osadě Bystrany na východním Slovensku. Osadu jsem poprvé navštívila s paní docentkou Hubschmannovou a svými spolužáky v červnu roku 2003 a od té doby tam pravidelně jezdím. Cíleně zaměřený výzkum na toto téma trval něco málo přes rok 3 S vyprávěním o revenantech jsem se však setkávala od počátku svých cest do Bystran. 2 Strauss 1999, str Přesnější výčet návštěv viz Úvod. 2

9 Nejprve jsem na Slovensko jezdila především kvůli získávání jazykových zkušeností, které mi později umožnily přiblíží t se k místním Romům a lépe pochopit témata, o kterých se hovořilo. Vzhledem ke snaze odhalit podstatu něčích zkušeností a informovat o jevu, o kterém toho není příliš známo, jsem zvolila kvalitativní typ výzkumu 4 Nejobvyklejšími zdroji údajů jsou zde rozhovory a pozorování. 5 Zpočátku jsem nahrávala pouze vyprávění, která jsem proložila občasnými otázkami v případě nejasností. Později jsem k nahrávání vyprávění připojila i cílené rozhovory s připravenými dotazy, které jsem upřesňovala a rozšiřovala především při zpracovávání nahrávek, tedy při jejich přepisování. Rozhovory a vyprávění, které se často strhly i v diskuze o určitých jevech, jsem nahrávala na audio kazety, minidisky, v jednom případě i na video. Nahrávání na toto téma je velice složité, především jde-li o strukturované rozhovory. často se ptám na něco, nad čím moji respondenti sami nepřemýšlej í, co je samozřejmé, a to co je samozřejmé, se jen těžko popisuje nebo vysvětluje. Tím spíš je-li v tom samozřejmém rozpor. Považuji za velice důležité si uvědomit, že se nejedná o jev, který by mohl být naprosto jasně definován. Díky tomu, že při svých návštěvách v osadě bydlím, mohla jsem tak zaznamenávat situace běžného každodenního života Romů. Ty jsem pak zapisovala do terénního deníku, z kterého také čerpám informace. Využila jsem tak i metody zúčastněného pozorování. Odbornou literaturu využívám pouze v teoretické části této práce. Důvodem je nedostatek písemných informací o víře v revenanty u slovenských Romů, o jejich pojetí světa a náboženských představách. Tato práce navíc přesahuje dvojnásobně rozsah určený pro bakalářskou práci a cílem bylo 4 Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace. Strauss 1999, str Strauss 1999, str. 12 3

10 přinést informace z konkrétní lokality. Práce je tedy založena na vlastním získávání dat v dané komunitě, jejich zpracování a analýze Jazyk Jako komunikační jazyk při výzkumu jsem zvolila romštinu, mateřský jazyk mých respondentů a zároveň hlavní komunikační prostředek místní komunity. Jsem přesvědčená, že veškeré prožitky s revenanty vnímají obyvatelé osady v romštině a v tomto jazyce je i reprodukují ve své široké rodině. Proto považuji jejich sdělení v romštině za výstižnější. Historky o revenantech jsou součástí ústní lidové slovesnosti, což je také jeden z důvodů, proč je zaznamenávám v tomto jazyce. Nahrávky jsem s cílem zachování místního dialektu přepisovala doslovně, s přihlédnutím standardizovaným pravopisem k fonetickým a fonologickým zvláštnostem. Materiál tak může být dále využit například pro lingvistickou analýzu. Citace v textu jsou často upravovány, vynechávám zakoktání, občas vypouštím pro účel práce zbytečné nebo čtenáři nesrozumitelné části výpovědi nebo ji upravím tak, aby byla snadno pochopitelná. U citací vždy uvádím číslo nahrávky 6, popřípadě i časovou stopu, ve které se nachází, dále pak pohlaví a věk respondenta Lokalita Obec Bystrany se nachází nedaleko Spišské Nové Vsi na východním Slovensku, čítá 278 O obyvatel, z toho 18 7 O Romů 7 Starostou je Rom a i v místním zastupitelstvu je mnoho Romů. I přes to tu stále vládne téměř stoprocentní nezaměstnanost. Nemalý počet Romů odjel po vstupu do Evropské Unie (květen 6 Nahrávky jsou uloženy v archivu Semináře romistiky UJCA. 7 Romano Nevo Iil,

11 2004) za prací do Anglie, usadily se tam celé rody, za nimiž stále přicházejí jejich další příbuzní. 8 Převážná většina Romů žije v osadě, která je výrazně sídelně segregována od obce. Osada je elektrifikovaná, není tu však zavedena voda, plyn, ani kanalizace. Velmi hustě osídlená osada má k dispozici pouze dvě studny. Několik romských rodin bydlí ve znatelně lepších podmínkách uvnitř obce, jiní pak v menších skupinách na jejích dalších okrajích. Výrazně jsou zde od sebe odděleny i místní základní školy "romská a neromská". Výhradně romská škola je na opačném konci vesnice od neromské. Tato situace velice prohlubuje sociální odloučenost romské komunity. V Bystranech je katolický kostel a do nedávné doby se většina obyvatel hlásila k římsko-katolické víře. Romové navštěvují kostel především při pro ně důležitých obřadech, jako je křest a pohřeb, někteří také o Vánocích a Velikonocích, zřídka kdo chodí pravidelně na mše. Kostel je též místem svatebních obřadů. V současné době mezi bystranskými Romy začíná získávat vliv Mezinárodní křesťanská misie v čele s romskými pastory. Mnoho Romů tato víra oslovila. Další vývoj nového náboženského směru a proměnu místní komunity bude určitě zajímavé dále sledovat Interní dělení osady Při svých pobytech v Bystranech trávím převážnou většinu času v romské osadě. Bydlela jsem zde u několika rodin, které jsou spolu příbuzensky spjaty. Tyto rodiny patří v interním dělení mezi tzv. uprune Roma horní Romy. Druhou skupinou jsou telune Roma - dolní Romové 9 Někteří lidé nám ukazovali přesnou hranici oddělující od sebe uprune a telune Roma, kterou by měla být první zatáčka 8 Podle mého hrubého odhadu mohlo odjet už cca 400 lidí včetně dětí. 9 Dále budu používat označení v romštině. 5

12 vlevo, odbočující z hlavní příjezdové cesty do osady 10 Takto vnímat jejich vlastní dělení by bylo příliš povrchní, ač se podle toho můžeme alespoň částečně orientovat. Toto rozdělení se mi spíše než jako místní jeví jako rodové, a jeho původ sahá daleko do hlubin děj in této osady. Jeho pravé příčiny by asi bylo složité ač zajímavé odhalit. Mezi uprune Roma patří Horváthovi, Tulejovi, Dunkovi, Kandračovi, Šándorovi, Holubovi, Pohlodkovi (jen jedna rodina), k telune Roma zase Žigovi, Šándorovi, Pačanovi, Pechovi, Kroščenovi, Mirgovi a někteří Horváthovi 11 Mezi uprune a telune Roma neplatí sňatkové tabu 12, přísný zákaz komensality 13 (ač se částečně projevuje), ani nijak tento vztah neurčují zásady rituální čistoty 14 Každá z těchto skupin se považuje za lepší Uprune Roma hine feder sar telune 15, je tu však samozřejmá lokální identifikace "Amen Vilbachakre Roma která Vilbachakre Roma 17 vymezuje od např. pro ně rituálně nečistých Žehrakre Roma 18 Casto jsme měly 19 v "naší rodině" problém s tím, když jsme chtěly někoho z tel une Roma navštívit. Nej větší nepochopení jsme sklidily, když jsme přijaly pozvání na oběd k jedné 10 Osada se nachází vedle hlavní silnice směrem na Spišskou Novou Ves (asi 400 metrů od posledního domu v obci). Tvoří ji dvě ulice, okolo kterých jsou převážně zděné domy. Z hlavní příjezdové cesty, která končí posledními domy v osadě, se můžeme dostat do ulice druhé, která je kratší a též ohraničena obydlími. Pomyslná hranice je na konci první poloviny osady. 11 Záznam v terénním deníku k Vysvětlení viz poznámka pod čarou k termínu rituální čistota. 13 Zákaz společného stolování, viz rituální čistota. 14 Slovenští Romové se mezi sebou diferencují na žuže Roma a degeša (popř. rukoňara) -tzv. "čisté a nečisté". Základním kritériem této diference je potrava, tedy to čím se určitá skupina Romů - především lokálně vymezená - stravuje. "Nečistí" Romové jsou například takoví, kteří jí psí (popř. koňské) maso nebo zdechliny. Mezi těmito skupinami platí sňatkové tabu, což znamená, že příslušníci "čistých" Romů nesmí vstoupit do svazku manželského nebo partnerského s "nečistými". Rovněž zde panuje přísný zákaz komensality - Romové odlišných skupin společně nestoluj í. Nádoba použitá "nečistým" Romem musí být zlikvidována, "čistý" Rom by nepřijal pití a jídlo od "nečistého" a podobně. 15 Záznam v terénním deníku k My bystranští Romové Bystranští Romové 18 Romové ze Žehry 19 pobyt v terénu, 7/8 2004, v osadě jsem byla spolu se Zuzanou Znamenáčkovou 6

13 takové rodině. Povolení (nebo spíše ne tak striktní zákaz), abychom rodinu mohly navštívit, jsme si vybojovaly, užší vztah jsme s ní však nikdy nenavázaly. V mnoha případech je identifikace Romů nejasná, což můžu ilustrovat na případu jedné z respondentek. Její rodiče i rodiče jejího manžela patřili k uprune Roma 20, oni však bydlí v bytovkách, které se nacházejí v dolní části osady. Tato paní nejednou nadávala na tel une Roma, že to nejsou dobří lidé, čímž se od nich snažila distancovat. Uprune Roma ji však už považují spíše za teluňi, i ona sama se v některých situacích s telune Roma sebe-identifikuje. Jedna z mých důležitých respondentek pochází z Letanovců, do Bystran se při vdala, žije tu několik desítek let a patří k uprune Roma. Informace, které mi poskytuje, se nijak výrazně neliší od jiných, tudíž nepovažuji za důležité je z této studie zaměřené pouze na Bystrany vyloučit. Moji informátoři tedy jsou většinou lidé, kteří se považují za uprune Roma, v jednom případě je mi sebeidentifikace nejasná, v jiném neznámá. Urči tě by bylo velice zajímavé dále sledovat toto dělení a další aspekty jak vlastní, tak kolektivní identifikace. 20 Na úrovni lokální i rodové. 7

14 2. Náboženství Romů v Bystranech 2.1. Vymezení pojmu náboženství Náboženství je součástí lidské kul tury už velice dlouho. Některé pohřební zvyklosti naznačují, že naši neandrtálští předci věřili v posmrtný život, a lze bezpečně předpokládat, že náboženské úkony, myšlenky a cítění vznikly ještě dávno před tím. 21 Lze tedy s nadsázkou říci, že náboženství je staré jako lidstvo samo. Určitý druh náboženství existuje v každé lidské společnosti, ať už se jedná o "primitivní" společnost či "vyspělou" euro-americkou. Avšak co je myšleno právě termínem náboženství? Většina lidí západní společnosti by se pravděpodobně omezila pouze na určitá institucionalizovaná náboženství jako křesťanství, nebo obecněji na něco, co souvisí s vírou v Boha. Ale náboženství je vždy trochu záhadné. A právě tato záhadnost náboženství, jeho zájem o vše neodvratitelné, nepopsa telné a transcendentní, je jeho rozlišujícím znakem a hlavní překážkou jeho jednoznačného definování. Lidé ho většinou spojují s vírou v Boha, ale takovýto etnocentrismus by z okruhu náboženství okamžitě vyloučil konfucianismus i další náboženství, která věří v existenci menších duchů, nikoliv mocných bohů. 22 Murphy dále řadí do náboženství snad vše, co se nějakým způsoben týká nadpřirozena např. animismus, animatismus, magii, léči tel s tví. Avšak i termín nadpřirozený chápe jako velice komplikovaný, protože kategorie nadpřirozena předpokládá, že chápeme, co je 11př i rozené". 23 Murphy se tak odchyluje od klasického pojetí náboženství, kde stojí minimálně magie a léčitelství mimo tento pojem. V této práci se pokusím vyhnout výše zmiňovaným etnocentrickým představám. Náboženství zde tedy nebude pouze 21 Murphy 2006, str Murphy 2006, str Murphy 2006, str

15 víra v Boha, ale zařadím do tohoto pojmu i jiné transcendentní jevy, které se však s klasickou vírou v Boha prolínají. To, co je určující pro specifikaci transcendentna, považuji za kulturně determinované. Zde tedy bude transcendentno to, co vnímám za nadpřirozené já jako vnější pozorovatel a člověk vychovaný v západní společnosti, kladoucí důraz na vědu a racionálno. Má práce se níže bude podrobně věnovat víře v revenanty v jedné romské komunitě na východním Slovensku. Dle mého názoru není možné oddělovat tuto víru od specificky pojatého římsko-katolického náboženství a magie. Tyto tři zásadní aspekty se velice úzce prolínají a vzájemně ovlivňují. V pojetí světa pozemského i jiných světů se prolíná oficiální římsko-katolická víra s vírou v revenanty a magií. Právě z tohoto důvodu zde budu chápat náboženství v širším rozsahu, než je jeho klasické pojetí. Jako příklad neoddělitelného propojení zmiňovaných tří aspektů bych chtěla uvést nemoc phosaviben. Tato nemoc je způsobena nadpřirozenými silami, které při volá křivá přísaha nebo kletba. Její léčba má pak magický obřadní charakter. První část rituálu je smíchání moči, která by měla být od otce nebo matky nemocného dítěte, s hlínou. Hlína se musí nabrat vždy ze čtyř venkovních rohů domu. Při nabírání hlíny doprovází léči tel ku vždy otec nebo matka postiženého dítěte. Při sbírání hlíny se nesmí nikdo za sebe podívat a léčitelka i jeden z rodičů se musí pokřižovat. Mimo to opakuje Verona 24 zaříkávací formule. Své zaříkávací formule nesmí nikomu prozradit, protože poté by již nebylo léčení účinné. 25 Zde je naprosto jasné prolnutí všech zmiňovaných aspektů. Ještě bych dodala, že Zuzana Znamenáčková také uvádí, že při vykonávání rituálu je přítomna zesnulá matka léčitelky - revenant. Je tu tedy znatelné spojení magického obřadu s posvátným křesťanským 24 Verona je známá bystranská léčitelka. 25 Znamenáčková 2006, str

16 symbolem křižováním, kříž pak hraje roli i při dalších fázích léčby. Zákaz dí vání se za sebe není pouze u tohoto rituálu, ani kmotra se za sebe nesmí podívat, když nese dítě do kostela a farář doprovází-li mrtvého do hrobu. Jako by za nimi byl vždy přítomný některý z níže zmiňovaných tří světů. Ke spojení institucionalizovaného náboženství, tří světů a magie se ještě připojuje duch mrtvé matky, tedy víra v revenanty Víra v Boha, křesťanství a zvyky s ním spojené Součástí snad každé romské domácnosti byly svaté obrázky, především pak obrázky Panny Marie, kterou Romové velice uctívají, Ježíše, a v některých obydlích zdobil stěnu i kříž. Víra v Boha, boží potrestání a jeho moc řídit lidský osud tu byla vždy přítomna. Romové však chodí jen zřídkakdy do kostela, většina z nich tedy nenavštěvuje pravidelně mše 26 Tato skutečnost se stala pro mnohé důkazem, že jsou Romové bezvěrci. Avšak příčiny této neúčasti mohou být různé, ovlivnit tuto skutečnost mohl i fakt, že m5.stní majoritní obyvatelstvo se k setkávání se s Romy v kostele stavělo odmítavě. Nejednou jsem slyšela: Amen bi phirahas andre khangerik, aie o gadže amen odoj na kamen. Na kamen te bešel paš amende, te del amenge vast. 27 To, že by byli Romové bezvěrci, v Bystranech rozhodně neplatí. Romové slaví stejně jako majoritní obyvatelstvo křesťanské svátky. Na Vánoce se všichni dlouho připravují. Uklízejí a bílí zdi, připravuje se pohoštění a očekává se setkání celé rodiny. Na Štědrý den se jí, pije, oslavuje. Amen oslavinas ča le somnakune Devlores Oda pre samo Karačoňa pes naroďisaiiias 26 Což dnes platí i v majoritní populaci. Na jedné středeční mši byl přibližně stejný počet Romů a Slováků. Přičemž ze strany majority tam byli přítomní převazne důchodci, zatímco u Romů věk většiny přítomných nepřesahoval třicet let. 27 My bychom chodili do kostela, ale gadžové nás tam nechtějí. Nechtějí vedle nás sedět, podat nám ruku. 10

17 o somnakuno Devloro. 28 Před takovou oslavou se však podle mých informátorů jde do kostela na půlnoční mši. Dříve také bylo zvykem hrát a zpívat. Sar míro dad he mír i daj has, sar me somas ~hajori, ta vet inu ~a o giia giiavenas, e daj le dadeha, kole svate. 29 Dnes už je živý interpret převážně nahrazen reprodukovaným. U Romů není zvykem si dávat na Vánoce drahé dárky, komerční pojetí těchto svátků tu ještě, na rozdíl od většiny západoevropské společnosti, není znatelné. Slyšela jsem, že se malé dárečky (např. drobná bižuterie) v některých domácnostech rozdávají, ale není to zde pravidlem. O Vánočních svátcích se nesmí vynášet nic z domu. Především se nesmí vyhazovat smetí a vynášet oheň z kamen, mohlo by to věstit něco špatného. Romové také slaví Velikonoční svátky, nejsou však tak prožívány jako Vánoce. Dříve prý nechávali posvětit v kostele potraviny, dnes už možná jen ojediněle. Drží půst, jsou společně s rodinou a na Velikonoční pondělí se navzájem polévají vodou. Důležitějším je pak den Památky zesnulých neboli "Dušičky". Romové tomuto svátku říkají sisvati nebo posisvati a definují ho jako Vánoce mrtvých. Chodí na hrob zapalovat svíčky, dávat kytice a promlouvat se svými blízkými. V tuto dobu se také více očekává příchod duchů zemřelých, lidé tak mají větší strach chodit samotní ve tmě nebo spát bez rozsvícené žárovky nebo alespoň zapnuté televize. Právě světlo, jak popíši níže, je jedna z hlavních ochran před revenanty. Romové s křesťanstvím přijali i rituály, které jsou s tímto náboženstvím spjaté. Avšak jejich pojetí víry i těchto rituálů je svým způsobem pro ně specifické. Integrovali je do svého vlastního systému pojetí světa. A tak například posvátný 28 Oslavujeme zlatého Ježíška. Přesně na Vánoce se narodil zlatý Ježíšek. (Nahrávka , track 9,10, žena -narozena 1953) 29 Jak byli moji rodiče, jak já byla malá holčička, tak většinou zpívali jen písničky, matka s otcem, ty svaté (písně). (Nahrávka , žena - narozena 1953) ll

18 rituál, jakým je křest, má své specifické vlastnosti. Není zde hlavním aspektem stát se křesťanem, ale dostat se pod ochranu boží, přijmout Boha a tím se ochránit proti zlým silám, které na novorozeně působí. Křest se u Romů dá považovat i za určitý způsob přijetí do života pozemského. Někteří procházejí i obřadem biřmování, z dosavadních poznatků však nemohu přesněji určit, jak je tento obřad Romy pojímán Mezinárodní křesťanská misie Na počátku cest do Bystran jsem se nesetkala s tím, že by se zde horlivě diskutovalo o Bohu, možnosti nebo nemožnosti jeho zjevení, o smyslu náboženství nebo dokonce o správných a nesprávných výkladech Bible, rolích a existenci Panny Marie, Ježíše nebo Boha samotného. Dnes je situace jiná a bystranská komunita Romů prochází obdobím velkých změn. V roce 2004 začala pronikat do Bystran Mezinárodní křesťanská misie. Zpočátku se jednalo jen o jednu rodinu, která uvěřila jejím pastorům, ostatní k nim byli lhostejní nebo je považovali za podvodníky. Během jednoho roku se však okruh věřících rozšířil snad na polovinu osady, a jejich počet stále přibývá. Nová víra rozdělila osadu na dva tábory. Stále se zvětšující letniční - a katolický. Nastaly již zmiňované filozoficko-náboženské debaty a z domů začaly mizet svátosti - podle pastorů se jedná jen o lidský výtvor, za kterým se může skrývat tak jako v kostele ďábel. Pak se lidé nemodlí k Bohu, ale k ďáblu. Ježíše prý podle pastorů navíc vidělo jen pár vyvolených, proto ho ani lidé nemohou vypodobňovat. Lidé se nechávají hromadně překřtít. Argumentem zde je, že se teď řídí dle svého rozhodnutí. V kostelech byli křtěni bez vlastní vůle. Právě na tento aspekt "vlastního" rozhodnutí kladou pastoři velký důraz. Romové žijící na okraji společnosti, kteří se cítí vykořeněni, odsunuti vnější společností, mají najednou právo a možnost o sobě rozhodovat, a to v oblasti tak důležité jako je víra. 12

19 Romy, kteří nekonvertovali, nejvíce popuzují pastorova slova, že neexistovala Panna Marie, do té doby bystranskými Romy tolik uctívaná. Ale také způsob vykonání křtu není pro katolíky dostatečný. Vzhledem k významu křtu u Romů v Bystranech, který přesahuje pouhý náboženský rituál, je tento fakt známkou, že dítě nebude dostatečně chráněno před zlými silami. Avšak je důležité, že alespoň nějaký rituál vykonávají. Na téma Mezinárodní křesťanské misie, jejího vlivu na náboženství bystranských Romů, ale vůbec na celou komunitu, vztahy uvnitř ní, ale i na změnu vztahů s okolím, by se dala napsat samostatná práce. Jak už bylo řečeno, komunita se v době dokončování této práce nachází v období velké proměny a její vývoj bude urči tě velice zajímavé nadále sledovat. Ten pak pravděpodobně ovlivní i náboženství Romů, a to nejen v Bystranech Magie Náboženské zvyklosti různých kultur jsou velmi rozmanité, ale existují určité, opakovaně se vyskytující víry, které jsou široce a obecně přitažlivé. Jednou z těchto zvyklostí je magie, neboli pouz~ van~ zaklínadel, předmětů nebo činností, které by měly vést k žádaným výsledkům. 30 Magie je také jednou z výrazných součástí náboženství bystranských Romů. 31 Setkáváme se s ní zde v různých podobách a frekvencích jejího využívání. Popíši zde tři základní aspekty magie u bystranských Romů - počarování, přísaha a uhranutí. 30 Murphy 2006, str Magií u bystranských Romů se podrobněji zabývá Zuzana v bakalářské práci: Magické léčitelství bystranských Romů, Pro rozšíření informací k tématu doporučuj i přečtení Vzhledem k tomu, že práce na toto téma existuje, nebudu léčitelstvím zabývat a odkazuji na ni. Znamenáčková FFUK, Praha této práce. se magickým 13

20 2.3.1 Počarováni E baba mange delas duma, hoj pes narod1saiol 6havoro, aven ke leste trin anďelki, so phenen, so les užarel. Jekh leske phendžas, hoj avla fej s šukar, zoralo. Aver leske phendžas, hoj avla les bacht a kada treco phendžas, hoj tel o šov berš avla nasvalo. Leskri daj te kamela, hoj avri te sast~l, mušinela te arakhel jekha romňa, so džanel leskra chorobatar. Leskri daj phirlas pal o gava, hoj ola džuvia te arakhel. Aver romňi lake phendža, kaj kaj a arakhela. Tel o šov berš lake o 6havo nasvaiiia, leskri daj arakhia kola romňa. Joj lake phendža, hoj so te kerel, hoj avri te sast~l. Koja romňi leskra daha gele andre koda kher, kaj bešelas e romňi le 6havoreha. A koja romňi lenge phendža, hoj te chanen avri tel o gankos. Jon chande a arakhle le 6havoreskro gadoro le karfinenca la žabake andro muj. Tak lile la žaba, cirdle lake andal o muj o gadoro le karfinenca. Rozphuterde o gadoro, gele paš o paňi, 6hide tele le paňeha a mindžar o 6havoro sast~ia. 32 Výše uvedený dávný příběh, kde bylo pomocí kusu ošacení počarováno dítě, by se dal zařadit k tzv. kontaktní magii. Kontaktní magie se zakládá na předpokladu, že něco, co souvisí s 6lověkem, zvířetem nebo předmětem, si může podržet vlastnosti toho, k 6emu původně patřilo, a může mít nad tím moc. 33 Tento způsob počarování, za účelem někoho poškodí t na zdraví nebo mu dokonce způsobit smrt, se mi v Bystranech jeví spíše jako ojedinělý. Avšak vzhledem k tabuizaci takovýchto činů a jejich vykonavatelů, může být jejich frekvence častější 32 Babička mi vyprávěla, že když se narodí děťátko, přijdou k němu tři andělky - věštkyně, které říkají, co ho čeká. Jedna mu řekla, že bude moc krásné, silné. Jiná mu řekla, že bude mít štěstí a ta třetí řekla, že za šest let bude nemocné. Pokud bude chtít jeho maminka, aby se vyléčilo, bude muset najít jednu ženu, která ví o jeho nemoci. Jeho maminka chodila po vesnicích, aby tu ženu našla. Ona jí řekla, co má dělat, aby se vyléčilo. žena a matka dítěte šly do domu, kde matka a dítě bydlely. A ta žena jim řekla, aby kopaly pod shody. Ony kopaly a našly košilku toho děťátka spolu s hřebíky v hubě žáby. Tak vzaly žábu, vytáhly jí z pusy košilku s hřebíky. Rozevřely košilku, šly k vodě, hodily ji po proudu do vody a děťátko se hned uzdravilo. (Záznam z terénního deníku, Praha, březen 2004, žena - 30 let) Murphy 2006, str

21 než se domnívám. Některé z těchto počarování se provádí také na hřbitově - tedy místě, kde se předpokládá výskyt revenantů a zároveň na místě plném sakrálních symbolů. Mezi počarování běžnějšího typu patří například počarování muže, aby se do někoho zamiloval, nebo aby se vrátil ke své ženě. Pokud třeba manžel odjíždí na dlouhou dobu, dělají se tyto magické čáry, aby se muž nezahleděl do někoho jiného. Toto počarování se vykonává především pomocí lidských odpadů, např. menstruační krve nebo ochlupení z intimních míst. Nezaznamenala jsem případ, kdy by byla počarována žena mužem Přísahy Přísahy v Bystranech bychom mohli rozdělit do dvou skupin. Tou první jsou přísahy obřadní, druhou přísahy všední, každodenní. Obřadní přísaha je magický rituál vykonávaný za přítomnosti obřadníka a sakrálních předmětů kříž, svatý obraz. Samotný slib je pak směřován k Bohu, panence Marii či zlým duchům, tedy transcendentním silám. Nedodržení slibu nebo křivá přísaha mohou způsobit dotyčnému nemoc 34, kterou na něj sešlou tyto transcendentní síly. Zbavit se jí lze pouze pomocí magických léčebných rituálů, kde se opět prolínaj í sakrální předměty, víra v revenanty a magie. Obřadní přísaha je vykonávána v případě, že muž požaduje od své ženy slib věrnosti, přísahá-li člověk, že neudělal to, z čeho ho komunita nebo jednotlivec obviňuje, nebo slibuje-li muž, že nebude pít alkohol, hrát na automatech, popřípadě že se zbaví jiné neřesti. S tak zvanou každodenní přísahou se setkáváme neustále. Většinou dotyčný pomocí zakletí sebe nebo členů rodiny nejčastěji pak dětí nebo matky - demonstruje, že je jeho výrok pravdivý nebo že se musí stát, co řekl. Taková přísaha zní nejčastěji takto: "Poražka te chudel le čhaven he la da, te 34 Nemocí může být například výše zmíněná choroba phosaviben. 15

22 tumenge akana na phenav čačipen. " 35 Takto se dokazuje pravdivost výroku. Chce-li člověk dosáhnout toho, aby se stalo, co si přeje, pak může říci: "Poražka te chudav, te džaha andre koj a vjera!" 36 Porušení takovéto přísahy rovněž přivolává výše zmiňované nemoci, a to těm, na které byla kletba uvalena. Při tomto druhu přísahy je také možné přísahat na revenanty, a to opět na blízké členy rodiny Uhranutí Podobně jako vyhýbání se černým kočkám a opřeným žebříkům, obejde se i řada jiných magických věr bez zaklínání, zaříkávání nebo používání předmětů. Jednou z nejběžnějších technik je uhranutí. 37 Uhranut může být člověk úmyslně i neúmyslně. V Bystranech však pravděpodobně spíše dochází k uhranutí neúmyslnému. Novorozeněti se tak může stát, pokud mu někdo příliš lichotí a dívá se na něj, dospělému například když ho při jídle sleduje mnoho lidí. 38 Uhranut však může být člověk kdekoliv - na ulici, v obchodě, v dopravním prostředku. Magické je nejen samotné uhranutí, ale i jeho léčba, 39 při níž je opět využíván posvátný symbol - kříž, křižování Víra v revenanty u Romů v Bystranech je silně rozvinuta víra v transcendentní bytosti převážně duchy mrtvých neboli revenanty. Jejich podoby, funkce i důvody, proč přicházejí na tento svět, jsou různé. Někteří se chtějí jen tak podívat na sobě blízkého člověka, jiní přicházejí pomoci, léčit, ale i naopak škodit, vyměnit dítě či si vzít nemocného na onen svět. "Ať trefí lak moje děti i mou matku, jestli vám teď neřikám pravdu. 36 Ať mě trefí lak, jestli se dá na tu (novou) viru. 37 Murphy 2006, str. 227 HNa e bystranská hostitelka (29 let) často dbala na to, aby v "našem" domě nikdo v době jídla nebyl. Příčinou bylo právě riziko uhranutí. 39 Podrobněji viz Znamenáčková

23 Tyto nadpřirozené bytosti by se daly rozdělit do tří základních skupin - rižbaba, mulo 40, poslancos. Rižbaba je žena duch mrtvé ženy - která zemřela při porodu. Na tomto světě ohrožuje nepokřtěné dítě a jeho matku. Je třeba se proti ní chránit speciálními předměty, aby neublížila dí tě ti nebo aby ho nevyměnila za jiné. Ve chvíli, kdy je novorozeně pokřtěné, nemá už moc se k němu dostat a ublíží t mu. Křest Romové považují za nezbytnou součást svého života. Tento obřad má pro komunitu mnoho důležitých funkcí, jedna z nich je právě magická ochrana dítěte před zlými silami. V chápání Romů je křest vpodstatě magickou záležitostí. Jako by člověk spolu s náboženstvím přijal jakousi ochranu od Boha proti působení zlých sil. Bez křtu si jednoduše není možné život představit. 41 Mulové jsou duchové mrtvých, kteří přicházejí na tento svět za lidmi. Mohou jim škodit - vodit je po lesích, strašit je, a dokonce i zabít. Ale také dokáží léčit, poradit nebo jen tak přijít na návštěvu takto se chovají převážně mulové z blízké rodiny. Nejčastěji se zjevují ve snech. Člověk, který se z takového snu probudí, ví, že byl mulo u něj. Mulo však může být viděn na vlastní oči. Bere pak na sebe lidskou nebo zvířecí podobu. Přesto, že mulové mají i pozitivní vlastnosti, jejich navraceni se na tento svět není většinou žádoucí. Proto existuje mnoho ochranných prostředků, jak mula vyhnat z domu, pokud tam je, nebo jak zabránit tomu, aby vůbec do domu vešel. Některé z těchto opatření je potřeba vykonat v době pohřbu 40 mulo - 1)mrtvý, mrtvola 2) přízrak, duch mrtvého. Htibschmannová 2001, str. 184 V této práci bude mít toto slovo druhý význam, tedy přízrak, duch mrtvého, ale pouze ten, který přichází za lidmi v období mezi křtem a pohřbem (smrtí). Rižbaba i poslancos jsou svým způsobem také mulové, ale se specifickými vlastnostmi, proto je budu v této práci oddělovat.tyto postavy zastřešuji termínem revenant. Všechny tyto postavy zde ponesou pojmenování v romštině. 41 Hajská 2004, str

24 nebo spíše v době mezi smrtí člověka a pohřbem. Pohřeb je u Romů jeden ze dvou nejdůležitějších obřadů. Poslancos je něco jako smrtka. Je to muž v černém dlouhém kabátě s kloboukem na hlavě, který přichází pro nemocného člověka, aby ho odnesl na onen svět. V době, kdy člověk umírá, je u něj, nikdo jiný ho nevidí, kromě umírajícího. Je však možné se s ním setkat, když si jde pro nemocného. Zdravého člověka zabít nemůže, ale může ho trápit tím, že ho vodí (tak jako mulo své "nepřátele" a rižbaba matku novorozeněte) po lesích. Ochrana proti poslancovi není příliš účinná, ani žádoucí, protože mnohdy je pro nemocného lepší opustit tento svět, co nejdříve, bez trápení. Všechny tyto nadpřirozené bytosti se nacházejí na stejném světě, bývají posílány vyšší mocí na zem, a musí se také do určité doby vrátit zpátky, jinak by neměly kam jít a jejich duše by bloudila. Doba, jak dlouho po smrti se mohou vracet na zem, je neomezená nebo nejasná. Rižbaba nikdy chodit nepřestává. To samé jsem mnohokrát slyšela o mulech, zde se ale objevil i názor, že po čase (konkrétně bylo uvedeno 10 let) mulo zapomene na své blízké a tento svět, a nemá důvod se dále navracet. Poslancos je trochu zvláštní případ, je možné, že je jen jeden pro každou vesnici, nemění se, a tudíž ani on nikdy nepřestane chodit. Další varianta je, že jich je mnoho. Na přednáškách o romské rodině 42 mluvila často paní docentka Hubschmannová o tzv. třech světech. Hranicemi mezi nimi jsou dva nej důležitější obřady u Romů - křest a pohřeb. Jsou to přechodové rituály mezi jednotlivými světy - svět před pozemským životem - život pozemský - onen svět neboli život po životě pozemském. Ve vztahu k člověku jsou pak s tímto světem spojeny právě duše zemřelých. V období před křtem před přijetím do života pozemského je dí tě ohroženo rižbabou, 42 Přednáška na FF UK Romská rodina, v roce

25 život pozemský se prolíná s muly a na onen svět si člověka odnáší poslancos 43 V této práci budou revenanti chronologicky řazeni, tak jak přicházejí během života člověka. Začnu zde tedy rižbabou a přes věnován, muly se dostanu k poslancovi. Prostor, který jim bude zhruba odpovídá frekvenci jejich výskytu. 43 v některých případech i mulo nebo rižbaba, ale k tomu později. 19

26 3. Rižbaba A mange pes aahiias kada: Sar has man o per o ahavo, ta le ahas mange thodžas e rižbaba tel o hadžos. He le Markus 44 thode adaj palal. U ťiias e Lucka 45 upre a rodel, na, le aha s. E Lucka sovelas palal a me sovavas kadaj. E Lucka phenel: ndado, mamo, nane o ahavo! 11 A me phenav: na ko liia le ahas? 11 Andal e indra, na, andro soviben. U t~iam a rodas le ahas andre koaa, rodas les andro ďetski posťel. Nane o ahavo. Džav tele. njoooj! 11 phenav nhoj n 'avel o ahavo tel o hadžos! 11 Phenav: nko thodžas le aha s tel o hadžos? 11 Amen imar na suaam ňia, imar amen zbaaindžam, hoj oda e mrtka. Gejiom pal o ra aj, na, phendžom leske, okamžice les te bolel. Poprosindžom les, hoj aahiias pes kajsi vec, hoj le ahas thodžas tel o hadžos, hoj oda ehas e rižbaba. No a boldžas mindžar le aha s, le Marku s. A phendžas o ra aj, kaj hi, egzistinel kada Pojmenování Rižbaba 47 nebo také rižbabaška, ribabaška, šmrtka, striga, ježibaba - to jsou termíny, které v Bystranech označují tutéž osobu. Pojmenování této ženy je regionálně variabilní. Můžeme 44 Vnuk respodentky. 45 Dcera respondentky, matka Marka. 46 Mě se stalo tohle. Když jsem měla první dítě, tak mi ho dala rižbaba pod postel. A i Marka (vnuk) položili tady dozadu. Lucka (dcera respondentky, matka Marečka) vstala hledá dí tě. Lucka spala vzadu a já tady. Lucka říká: utati, mami, není dítě!" A já na to unaveně ze spaní: ua kdo ho vzal?" Vstali jsme a hledáme ho v kočárku i v dětské postýlce. Dítě není. Sehnu se. ujoooj", říkám, ujestli není ten kluk pod postelí!" Ptám se: ukdo dal dítě pod postel?" Už jsme vobec nespali, zjistili jsme, že to udělala šmrtka. Šla jsem za farářem a řekla jsem mu, ať okamžitě pokřtí dí tě. Poprosila jsem ho, že se staly takové věci, že řižbaba dala dítě pod postel. A on ho hned pokřtil, Marka. A také farář řekl, že to existuje. (Nahrávka , track 6-7, žena- 46 let) 47 Termín rižbaba používám při dotazování, budu ho používat i v této práci. Neznamená to, že by byl v Bystranech nejrozslrenejsl, ač je to pravděpodobné, podrobněji jsem se terminologií nezaobírala. 20

27 se setkat s mnoha termíny např.: guii daj/ guii phen 48, indžibaba 49, vašbaba 50, bosorka 5 1 atd. Arne B. Mann zaznamenal v Bystranech také pojmenování jako višbaba, višbabaška, erešbaba 52, se kterými jsem se tu nikdy nesetkala Kdo je rižbaba? Rižbaba je duch mrtvé ženy, která zemřela při porodu. Zemřela předčasně, nepřirozenou smrtí a její duše byla ještě mladá a silná. Jak uvidíme později, právě příchodu takovýchto revenantů se Romové v Bystranech velice obávají. Tahle žena má však mezi revenaty zvláštní místo, osobité vlastnosti, vzhled, a prostředky, kterými se proti ní může pozemšťan bránit, jsou rovněž specifické. I Většina respondentů se shoduje, že rižbabou se stane pouze ta žena, která zemře při porodu i s dítětem. Kdyby dítě zůstalo naživu, pak by toto označení ani charakteristiku nenesla. 53 Rižbabou se stane i ta žena, která zemře s neporozeným dítětem v břiše. Dítě pak porodí na onom světě. Rižbaba se pohybuje ve třetím světě, tedy v prostoru, kam člověk přichází po životě pozemském. Na tento svět je, tak jako ostatní revenanti, posílána vyšší mocí. Když se nevrátí do doby, která jí je vymezena, je odsouzena a její duše bloudí po lesích. Vrací se pouze do vesnice, kde žila. K Romům může chodit i neromská vesničanka, která takto zemřela. Duše ženy, která zemřela při porodu, je neukojitelná, tudíž nikdy nepřestává chodit na tento svět. 48 Guli daj/guii phen - ž reg. 1 nadpřirozená bytost (duch matky, která zemřela při porodu a která chodí vyměňovat děti jiným matkám) Hubschmannová 2001, str Mann 2003, str Tamtéž 51 Tamtéž 52 Tamtéž 53 Te o čhavoro lake džidžlj:ahas a jaj mulahas, ta na. Normalnes paš o porodos mulahas JOJ. Ale oda jaj mula le čhavoreha, ta rižbabaška ačhilas. (Kdyby dítě žilo a ona by zemřela, tak ne. Normálně by zemřela při porodu. Ale ona zemřela s děťátkem, proto se z ní stala rižbaba. Nahrávka , track 15, žena - 55let) 21

28 3.3. Vzhled Rižbaba má pouze jednu podobu, na které se s mírnými odchylkami shodují všichni, s nimiž jsem o této záhadné transcendentní postavě hovořila. Má na sobě bílé oblečení a je strašně škaredá. Andre soste muia, andre kada parno gad, kavka phírel. 54 Její bílé oblečení pochází z nemocničního prostředí. Jedná se o košili, kterou dříve dostávaly ženy při porodu. Pe la te hín parno s ar víganos kaj s o, s o predtím chudenas pro špí tal i. 55 Také jsem zaznamenala názor, že je zahalená v bílé plachtě. Takto si představuje nebo vidělo rižbabu mnoho žen. Popis se však příliš nevymezuje od košile, je stále celá v bílém. Pre peste čhível ajso parno, sar te bí plachta, lepeda, džanes. Zaučardží andre híňí. 56 Na rukou nosí své škaredé dítě. Oda peskere čhavoreha phírel. 57 Zřídka jsem zaznamenala i jiné předměty, které má u sebe, např. kladivo nebo koště. Mírná diference panuje v tom, zdali je této ženě vidět do obličeje. Většina respondentek se shoduje, že obličej neukazuje. O muj tuke na síkhavel vobec, ča e učhaj. E učhaj furt díkhes lakrí, kada celos, hí, he o gratí díkhes pre late, ča o muj na. 58 Má tedy stejnou vlastnost jako všichni revenanti. To, že jim není vidět do obličeje, je jedna z jejích příznačných charakteristik. Avšak i zde je mnoho výjimek. Ojediněle mi pak bylo sděleno, že rižbabě svítí oči. Jedna z mých respondentek má živou vzpomínku na to, jak viděla rižbabu, ukázala se jí ve skle u dveří. Le čhaske has mek aňí lačhe čhon, na has mek boldo mange a me pobísterdžom leske te thovel tel e perňíca kale vecí, bo has mange čepo 54 V čem zemřela, v té bílé košili, tak chodí. (Nahrávka , žena - 55 let) 55 Má na sobě bílé šaty, které se dříve dostávaly v nemocnici. (Nahrávka , žena - 31 let) 56 Přehazuj e přes sebe takovou jakoby bílou plachtu. Je zahalená. (Nahrávka , žena - 46 let) 57 Chodí se svým dítětem. (Nahrávka , track 15, žena - 55 let) 58 0bličej ti nikdy neukáže, jen stín. Její stín vidíš stále, tělo i oblečení vidíš, jen obličej ne. 22

29 berš. No a ke leskrí daj has kajso skleňíno vudar. O čhavo upre ušťíras a kamelas te píjel r bo bokhalo hasr he prebarínavas les. Tak me leha kavka andro hadžos bešavasr davas les te píjel a oprocí mange has kavka o vudar. Tak me džanromr hoj me man díkhav andro vudar r hoj oda hín míro odrazís. Bo oda sar šíší tnor ta díčhol sar gendalos. A me mange korkorí míra míšra tar míšlínavas: //Man hín kaj so lol o muj." Tak uštadžom míre romesr hoj te díkhel he jov. A jov mange phenel: //Tu tut díkhes andre. Ma dara!" Ča díkhel r díkhel lačhes. Normalňe savore lar Petrar díkhram. A ímar leskrí daj sovlas pre aver hadžosr tak vobec la joj aňí pro jakha na díkhrar are amen savore la díkhahas. Ča leskrí daj na. Líra e metra a la metlaha la tradelas bet. Ola dobatar la ímar na díkhrom. 59 Není příliš podstatné, zdali rižbaba někomu obličej ukáže a jinému ne, důležitá je její přítomnost, strach z ní a jejího působení na tomto světě. Snad nikdo si nepřeje tuto ženu vidět či potkat, proto existuje mnoho prostředků jak se proti ní bránit. Nejprve si však popíšeme, co vlastně tato zmiňovaná bytost může udělat a koho ohrožuje Důvody navracení se na tento svět Pačan savorer calo Vírbacha adaj kadar hoj phírel e rížbaba pal kajse cíkne čhavore kím nane bolde 60 Snad každá matka, které jsem se zeptala na rižbabu, věděla a byla 59 Synovi nebyl ještě ani měsíc, ještě nebyl pokřtěný, a já jsem mu zapomněla dát pod peřinku ochranné předměty, protože jsem byla ještě mladá. No a u jeho matky byly takové skleněné dveře. Syn se probudil a chtěl pít, byl hladový a také jsem ho přebalovala. Seděla jsem s ním takhle na posteli, kojila jsem ho a naproti mně byly dveře. Myslela jsem si, že se vidím ve dveřích, že to je můj obraz. Protože když je šero, tak to vypadá jak zrcadlo. A já jsem si sama v sobě myslela: "Já mám tak červený obličej?" Tak jsem probudila svého muže, aby se podíval i on. A on mi povídá: "To tam vidíš sebe. Neboj! " Dívá se, podívá se pozorně. Normálně jsme ji oba viděli. Jeho matka spala na jiné posteli a ona ji vůbec na vlastní oči neviděla, ale my jsme ji oba viděli. Jen jeho matka ne. Vzala koště a tím koštětem ji vyhnala ven. Od té doby jsem ji už neviděla. (Nahrávka , track 7-8, žena - 31 let) 60 Všichni, celé Bystrany věří, že chodí rižbaba za dětmi, dokud nejsou pokřtěné. (Nahrávka , žena - 31 let) 23

30 přesvědčena o její existenci. Většinou s ní měla i vlastní zkušenost, a tak jsem nejednou slyšela: A jekhv~r, šun, so pes mange ačhiias, Petro. 61 A pokračoval příběh, který mohl být třeba i dvacet let starý, ale vzpomínka byla stále velice živá a znovu a znovu prožívaná. Ri žbaba je zlý duch ženy, která zemřela při porodu, níže se pokusím popsat, proč navštěvuje tento svět, to vysvětlí i již zmiňovaný strach, který z ní všichni mají Období těhotenství a porod Poprvé přichází na tento svět v době, kdy je žena těhotná, a má tak v sobě nepokřtěné děťátko. V tomto stadiu chrání matku, aby se jí něco nestalo, nedělá to však s dobrým úmyslem. He pal phare džuvia phirel e rižbaba, bo del pre late pozor, hoj pes lake na ačhol ňič. Hoj t'avel sasto cikno, hoj t 'a vel moca te čorel les. No aie tu mušines pr' oda chi treder t'avel sar joj. 62 Celých devět měsíců je s těhotnou ženou, když má spadnout nebo se uhodit, tak zakročí. Zabrání tedy nehodě, která by mohla poškodit maličké. Matka ji v tomto období nevidí. Je také přítomná v době, kdy děťátko přichází na svět. žena, která asistuje v Bystranech u porodů, se mi svěřila, že ji viděla už mnohokrát za oknem. Joj stražinel he sar ločhos, pre blaka tuke. 63 Od té doby chodí stále za novorozencem a jeho matkou a stává se pro ně velkým nebezpečím. 61 A jednou, poslouchej, co se mi stalo, Petro. (Nahrávka , track 12, žena - 55 let) 62 Rižbaba chodí i za těhotnými ženami, dává na ní pozor, aby se Jl nic nestalo, aby bylo maličké zdravé, aby měla možnost ho ukrást. No ale ty musíš být chytřejší než ona. (Nahrávka , track 39, žena - 29 let) 63 Hlídá, i když rodíš, máš ji u okna. (Nahrávka , žena - 55 let) 24

31 Výměna dítěte E rižbaba šaj tuke vimeňinel le ciknes, kole čudakos tuke del a šukares tuke šaj lel, tires. 64 Jak bylo již výše zmíněno, rižbaba přichází za dítětem se špatným úmyslem. Její hlavní cíl je vyměnit své škaredé dítě za krásné, zdravé. Romové považují rižbabu, ale i její dítě, za nesmírně šeredné. Proto je hrozba této výměny velice děsí. Nikdo by takové dítě nechtěl vychovávat a ani ho mít doma. Jen jeho přítomnost Romům nahání strach. Bylo by bytostí, která do tohoto světa nepatří. Proto Romové znají a používají mnoho ochranných prostředků, aby k takovému činu nemohlo dojít, ale k tomu až níže. Nezaznamenala jsem v Bystranech případ, kdy by k výměně doopravdy došlo. Dí tě je pečlivě chráněno, a pokud ne, tak rižbabu v dokonání jejího záměru něco vyruší. Většinou se vzbudí jeho matka. Děťátko pak najde pod postelí 65, na zemi, vedle kočárku. Arne B. Mann dokonce zaznamenal i případ, kdy bylo dítě nalezeno v troubě. V této chvíli si matka uvědomí svou chybu nebo ji na ni starší moudřejší žena upozorní. Od té chvíle začne dí tě chránit pomocí ní že zmíněných předmětů. I jedna má respondentka nalezla své dítě vedle kočárku. Byla tehdy ještě mladá, a nevěděla, co se může přihodit, pak jí ale matka poradila: Tajsastar tel o šeroro leske te thoves e suv, o thav he nožňička a andro kutos pes thovla e metia. 66 Na mou otázku, co by se stalo, kdyby k výměně opravdu došlo, mi většina žen odpověděla, že by matka nemohla nic dělat. Nezpozorovala by to hned, ale až za nějakou dobu, a to už by dávno měla její krásné děťátko rižbaba. 64 Rižbaba ti muze maličké vyměnit. Dá ti ošklivé a tvoje krásné ti může vzít. (Nahrávka , track 12, žena - 55 let) 65 Viz úvodní příběh. 66 0d zítřka mu budeš dávat pod hlavičku jehlu, niť, nůžky a do kouta se bude dávat koště. (Nahrávka , track 13, žena - 55 let) 25

32 Počarováni Rižbaba také může nemluvně počarovat. Dítě je pak velice škaredé, když spí, tak má pootevřené oči, má nezdravou barvu pleti a zdeformovaný obličej. O jednom takovém případu mě informovala jedna Romka, podle níž se takovéto věci nedějí ojediněle. Le phraleskre 6have nane bolde, aie imar nane len kaja farba andro muj sar normalne 6havore. Hin len ajse bare jakha, buchle 6hiba, b'oda avka sar len te premeňinelas e rižbaba. Zmeňimen hine. 67 Bohužel už není možné vrátit dítěti jeho podobu. Ochrana proti rižbabě je preventivní, ve chvíli, kdy počne své konání, nelze nic navrátit do původního stavu. A tak dítě zůstane takové, v jaké ho proměnila tato bytost Fyzické ubliženi Joj les šaj murdarel, šaj les tasavel. 68 Nej en podle této ženy může rižbaba způsobit dokonce i smrt nebo vážně poranit dítě. Nejednou jsem slyšela o případu, který se stal v Čechách Romce pocházející z Bystran. Vždy, když byla řeč o rižbabě, tak se mě lidé ptali: A oda šundžal, so pes a6hiia pro techi j ekha romňake, s o hiňi Vilbacha tar?! 69 Její příběh vyvolával vždy opětovně zděšení a zároveň ponaučení. Matka odešla od nemluvněte, nevložila mu ochranné předměty 70 pod polštář a ani jinak nezajistila jeho bezpečnost. Když se vrátila domů, děťátko bylo od hlavy k patě pořezané. Zoufalá matka nevěděla, co se stalo. Dveře byly zavřené, okna také. Telefonovala proto domů na Slovensko, zde byl tento čin přiřknut právě zlé moci rižbaby. Jedna Romka přisuzuje smrt svého prvorozeného syna také této bytosti. Ač lékaři při soudní pitvě konstatovali smrt způsobenou zápalem plic, tato žena je přesvědčená, že ji 67 Bratrovy děti nejsou pokřtěné, ale mají už jinou barvu v obličeji než normální děti. Mají velké oči, široké jazyky, protože tak je přeměnila rižbaba. Jsou změněné. (Nahrávka , žena - 46 let) 68 Může ho zabít, může ho uškrtit. (Nahrávka , žena - 55 let) 69 A to si slyšela, co se stalo v Čechách jedné Romce z Bystran?! 70 0 ochranných předmětech níže. 26