DSLR. naučte se používat digitální zrcadlovku. Michael Freeman DRUHÉ VYDÁNÍ PŘEPRACOVANÉ A DOPLNĚNÉ

Transkript

1 E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A F O T O G R A F I E DSLR naučte se používat digitální zrcadlovku Michael Freeman DRUHÉ VYDÁNÍ PŘEPRACOVANÉ A DOPLNĚNÉ

2 Obsah The Digital SLR Handbook Michael Freeman Copyright 2011 The Ilex Press Limited Revised third edition. First published in the UK in 2005 and revised in 2007 and 2011 by: ILEX 210 High Street Lewes East Sussex BN7 2NS All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any form or by any means graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording or information storage and retrieval systems - without the prior permission of the publisher. DSLR naučte se používat digitální zrcadlovku Michael Freeman ZONER software, a.s druhé, upravené a doplněné vydání vydání. Zoner Press Katalogové číslo: ZR1155 ZONER software, a. s. Nové sady 18, Brno Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Pavel Kristián DTP: Dan Zůda Překlad: Ing. Markéta Brabcová Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a. s. Nové sady 18, Brno tel.: , fax: knihy@zoner.cz Úvod 6 1 Digitální snímání 9 Digitální zrcadlovka (DSLR) 10 EVIL a MILC 12 Objektivy pro digitální zrcadlovky 14 Digitální makrofotografie a fotografování zblízka 20 Složené snímky 22 Skladba nabídky funkcí a nastavení 24 Digitální střední formát 26 Čip 28 Interpretace dat z čipu 32 Vývojové trendy v oboru čipů 34 Procesor 36 Rozlišení 38 Formát obrazového souboru 40 Komprese a kvalita snímku 42 Měření expozice 44 Dynamický rozsah a expozice 46 Dynamický rozsah v praxi 48 Pracujeme s kontrastem 50 Znovuobjevený zónový systém 52 Zónový systém v praxi 54 Základní světelné situace 56 Citlivost a šum 58 Vyvážení bílé 60 Správa barev přímo ve fotoaparátu 62 Standardní terče 64 Profil fotoaparátu 66 Vytváření profilu 68 Vytváření profilu pro Raw konverzi 70 Paměťové karty 72 Wi-Fi 74 LiveView živý náhled 76 Režim snímání videa 78 Nastavení režimu Movie 80 Snímání videa 82 Úpravy a redakce snímků ve fotoaparátu 86 Baterie a energie 88 Elektřina v zahraničí 90 Péče a údržba 92 Přímo do počítače tethered 94 Blesk na fotoaparátu 96 Zábleskové jednotky 98 Stálé osvětlení 100 ISBN

3 Stativy a stojany 102 Příslušenství a nástroje 104 Balení a přeprava Zpracování fotografie 109 Plánování procesu 110 Požadavky na počítač 112 Barvy 114 Správa barev 116 Monitory 118 Kalibrace monitoru 120 Kalibrace s využitím kolorimetru 122 Dočasná úložiště dat 124 Denní stahování dat 126 Spuštění workflow 128 Titulkování a klíčová slova 130 Klíčová slova a Photoshop Elements 132 Foto workflow software 134 Ukládání a archivace 136 Optimalizace základy 138 Pokročilá optimalizace 140 Tipy pro optimalizaci 142 Práce se soubory ve formátu RAW 144 Základní postup práce se soubory RAW 146 Pokročilé úpravy RAW 148 Histogram a úrovně 150 Nastavení křivek 152 Nastavení stínů a světel 154 Zásuvné moduly (Plug-iny) 156 Zostření snímku 158 Techniky zostření 160 Smart Sharpen a ostření Raw 162 Pokročilé zostření 164 Techniky zvětšování pixelového rozlišení 166 Tiskárny 168 Korektura, kontakt, zobrazení 170 Metody výběru 190 Složené zaostření 192 Selektivní zaostření 194 Změna tónového rozsahu 196 HDRI 198 Software HDR 200 Změna světla a atmosféry 202 Černobílá konverze 204 Skládání snímků 206 Pokročilé možnosti vrstev 208 Slepování 210 Oprava slepení a jeho optimalizace 212 Panoramata v QuickTime 214 Skenery 216 Základy skenování 218 Bitová hloubka a dynamický rozsah 220 Zrnění a blednutí 222 Optimalizace naskenovaných obrázků Předávání 227 Média a formát 228 On-line předávání 230 Nastavení Wi-Fi 232 Svolení, publikace a autorské právo 234 Svolení, publikace a autorské právo 236 Svolení, publikace a autorské právo 238 Svolení, publikace a autorské právo 240 Webové stránky 242 Styly webových stránek 244 Prodej fotografií 246 Glosář 248 Rejstřík 252 Poděkování Editace obrázku 173 Barevné prostory a módy 174 Opravy 176 Redukce šumu 180 Korekce zkreslení objektivu 182 Korekce natočení a perspektivy 184 Nastavení barev 186 Paměťové barvy 188

4 6 Úvod Příběh digitálního snímání je příběhem neustálých inovací a zároveň příběhem jistoty a důvěry v tradiční kvalitu. Tento příběh se začal rozvíjet díky tomu, že noví ne-optičtí, elektroničtí aktéři propojili etapu digitálního snímání s tradiční výrobou klasických, film využívajících fotoaparátů. Elektroničtí giganti Sony a Samsung nyní soutěží s osvědčenými výrobci fotoaparátů Canon a Nikon. Pro spotřebitele je to veliká příležitost. Díky tomu mohou získat to nejlepší z obou světů, které se rozvíjejí i ve svých netradičních oblastech. Inovace a odborné znalosti, které se léta vyvíjely v jednom táboře, byly převzaty a využity i druhým táborem ve snaze o co nejlepší produkt. A tak začal příběh digitální jednooké zrcadlovky ( Single Lens Reflex, digitální SLR, DSLR). Chvíli to vypadalo, jako by zrcadlovka měla stagnovat ve vývoji pouze s jednou inovací: konvenční film byl nahrazen elektronickým čipem. Ale kolem roku 2006, ať již díky spotřebitelům nebo honbě za ziskem, začali výrobci digitálních zrcadlovek hledat způsob jak převzít funkčnosti, které již dávno obsahovaly kompaktní digitální fotoaparáty. Zavedení živého náhledu v DSLR bylo nejprve pokládáno za obchodní trik. Následovalo snímání pohyblivých obrazů a to i ve vysokém ( HD) rozlišení což se při tvůrčím využití vysoce kvalitních objektivů a velkých senzorů ukázalo jako trefa do černého a duch byl z láhve venku. Dnes je nepravděpodobné, aby jakýkoli výrobce fotoaparátů představil světu digitální jednookou zrcadlovku (DSLR), která by neměla režimy živého náhledu ( LiveView) a snímání videa v HD kvalitě. Digitální SLR, jako je tento model firmy Pentax, je extrémně sofistikovaný fotografický nástroj. Kombinuje v sobě vysoce pokročilou elektroniku a elektronické snímací komponenty s konvenčními optickými a mechanickými prvky. Původně přírodní, jezero Jackson Lake v Grand Teton National Park bylo uměle zvětšeno hrází. Digitální SLR systém je dostatečně flexibilní, aby mohl být brán téměř kamkoli zde se nachází na palubě lehkého letadla a přitom je schopný pořídit snímky nejvyšší kvality.

5 7 Tento digitálně pořízený snímek obličeje ukazuje, že digitálním fotoaparátem je již možné dosáhnout přesných odstínů pleti. Velké senzory digitálních fotoaparátů jsou extrémně citlivé a schopné zachytit jemný posun v tónu a barvě i u těchto koupelnových obkladaček. Výzkum a vývoj postupoval dvěma směry. Nejprve to byly pouze digitální zrcadlovky (DSLR), které využívaly výhody velkých senzorů a komplexní systém vyměnitelných objektivů pro zachycení snímku nejvyšší kvality při ohniskové vzdálenosti v rozsahu od 15 mm do 500 mm a více. Dnes už to ale není pravda. Již existují fotoaparáty, jak později v knize uvidíme, které nepoužívají zrcadlo které, jak název prozrazuje, je v srdci všech zrcadlovek, využívají elektronický hledáček (jako většina kompaktů), včetně takových, které mají senzory velikosti běžné u DSLR a akceptují vyměnitelné objektivy. Výsledkem je série fotoaparátů, které mohou pořizovat snímky v kvalitě srovnatelné se snímky pořízenými klasickými filmovými SLR, s objektivy s téměř stejně širokým rozsahem ohniskových vzdáleností, ale o velikosti bližší kompaktním fotoaparátům. Není však pochyb, že pro drtivou většinu profesionálních fotografů a nadšených amatérů systém SLR zůstává i nadále v popředí zájmu i ve své digitální podobě. DSLR zatím nemůže být poražena, pokud jde o komplexnost, univerzálnost, jasný hledáček, kvalitu snímku, snadné použití, ergonomiku a možná především o uklidňující pocit známosti. Úvod Digitální zrcadlovka (DSLR) EVIL a MILC Digitální středoformát Plánování workflow

6 10 Digitální zrcadlovka (DSLR) Díky rychlosti svého rozvoje a vývoje se digitální SLR staly předmětem výběru profesionálů i nadšených amatérů. Za prvé, stejně jako jejich klasická filmová konkurence jsou systémy digitální SLR podporovány velkým množstvím objektivů a dalšího příslušenství, které jim umožňuje snímat v rozsahu od širokoúhlého přes telefoto a makro za téměř minimálních světelných podmínek, a jsou to vysoce flexibilní fotografické nástroje. Za druhé, digitální SLR (DSLR) byly běžně dostupný fotografický formát fotoaparátu pro zabudování velkých senzorů. Velká většina kompaktních fotoaparátů má čipy srovnatelné s velikostí nehtu na malíčku průměr je okolo 8 6 mm. Digitální SLR však mají mnohem větší senzory. Existují tři běžné velikosti: Full- -frame, APS-C a Four Thirds. Senzor Full-frame je stejné velikosti jako políčko ( frame) 35mm filmu (proto to jméno) a měří mm. Senzory Full-frame jsou používány pouze ve fotoaparátech nejvyšší třídy. Zdaleka nejběžnější velikost senzoru DSLR je APS-C. Specifická velikost trochu závisí na výrobci fotoaparátu, ale v průměru se pohybuje kolem mm. A nakonec systém Four Thirds ( 4/3 systém), vyvinutý a téměř výhradně používaný firmou Olympus, má trochu menší čipy, jejich velikost se pohybuje okolo mm. Výhoda větších senzorů spočívá v podstatě ve vyšší kvalitě snímku obzvláště při špatných světelných podmínkách. Zvýšení dynamického rozsahu a větší možnosti kontroly hloubky ostrosti jsou důležité hlavně v profesionální a tvůrčí fotografii. Schéma DSLR Skupina čoček Gaussova typu Asférické čočky Čočka s vysokým indexem lomu a nízkým rozptylem Zrcadlo Čočky s velmi nízkým rozptylem Větší senzory dnes ale již nejsou výhradní doménou DSLR. Narůstá počet bezzrcadlových fotoaparátů, které také využívají přednosti senzorů Four Thirds a APS-C, ale k tomu se dostaneme později. Další výhodou SLR je, že můžete vidět přesně to, co chcete fotografovat, a to od vymezení snímku přes ostření až po posouzení hloubky pozadí. A to vše díky jednoduchému nápadu využít hranol a flip-up zrcadlo pro zajištění přesného pohledu, který má být snímán. Nyní můžete namítnout, že digitální fotoaparáty s elektronickým hledáčkem ( EV) nabízejí totéž, ale jak později uvidíme, EV mají jisté nedostatky. Z hlediska ergonomie byly za čtvrt století své existence 35mm SLR dovedeny k dokonalosti. A zatímco Čip Digitální snímání Olympus E-620

7 11 Nikon D5000 Nikon D7000 Canon EOS 550D kompaktní digitální fotoaparáty přinesly naprostý chaos v otázce vzhledu, digitální zrcadlovky následovaly dobrý příklad a skvělý historický vývoj svých filmových předchůdců. Hlavní ovladače, jako volba snímacího režimu ( Shooting Mode), náhled hloubky ostrosti ( Depth of Field Preview) nebo kompenzace expozice ( Exposure Compensation), dohromady s nepřeberným množstvím menu a nabídek dostupných ve všech digitálních fotoaparátech jsou intuitivně a logicky přístupné již po relativně krátké době seznamování se s fotoaparátem. Snadnost použití je rozhodující, chcete-li mít se svým fotoaparátem dobré vztahy. Vyhodnocení scény, snímání a nezbytná nastavení by pak měly mít hladký průběh jestliže však musíte práci přerušit kvůli procházení jednotlivými vrstvami skrytého ovládání a nabídek, rychle shledáte, že fotografování může být frustrujícím podnikem. Nakonec, jak již bylo stručně zmíněno v úvodu této knihy, většina nových modelů digitálních SLR nyní nabízí i živý náhled ( LiveView) a režim snímání videa ve vysokém rozlišení ( High Definition Movie). Nejprve taková funkce vypadala, že nabídne pramálo pro praktické využití, ale jak se postupně vyvíjela a sní částečně i možnost ručního nastavení ve videorežimu, stále větší počet fotografů (i klasických filmařů) začal vy užívat video schopnosti svých fotoaparátů různorodým tvůrčím způsobem. Sony α850 Nikon D3S Canon EOS-1 Mark IV Digitální zrcadlovka (DSLR) Objektivy pro digitální zrcadlovky Digitální středoformát Senzor Dynamický rozsah

8 16 Objektivy pro digitální zrcadlovky Nové zoomo bjektivy Technologie stabilizaceo brazu Doba, kdy objektivy s pevnými ohnisky poskytovaly významně ostřejší snímky než objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, tzv. zoom objektivy, je už pryč. Rozlišení je nyní stejné a nové řady objektivů mají obdivuhodně široké rozsahy ohnisek často i u kompaktů; například Nikon mm a Leica D Vario-Elmar mm. Objektivy jsou často malé a lehké. Nedostatkem je však nižší světelnost objektivů, zejména na delších koncích. Jiným problémem je zatím nemožnost opravy všech optických vad po celém rozsahu ohnisek. Objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností může být korigován perfektně, ale zoom, který pokrývá rozsah ohnisek od krátkých do teleobjektivu, jako třeba mm, bude mít na jednom konci soudkovité zkreslení a na druhém opačné, polštářkovité. To zvýší význam softwarových úprav vad objektivu ve stadiu dokončování fotografií. Tato velmi užitečná vlastnost má u různých výrobců různé označení VR (vibration reduction) pro Nikon, IS (image stabilization) pro Canon. V podstatě se jedná o mechanický systém pro potlačení chvění fotoaparátu. Jak je naznačeno dole na obrázcích, rozezná pohybové čidlo malé trhavé pohyby, které souvisí s nestabilním držením přístroje, a předá tuto informaci dále do soustavy mikromotorů obklopujících plovoucí čočky objektivu. Ty potom provedou v podstatě okamžitý protipohyb pro vyrušení následků záchvěvu přístroje. O tomto druhu objektivů se prohlašuje, že pomohou prodloužit čas, který můžeme pro fotografování z ruky bez obav použít, až o 3 expoziční stupně. Delší úmyslné pohyby, jako třeba sledování pohybujícího se předmětu, nebudou do oprav zahrnuty. Když máte fotoaparát na stativu, je lepší tuto funkci vypnout. Jiný přístup, používaný např. firmou Sony a nazvaný Optical SteadyShot, pohybuje přímo čipem, a ne prvky objektivu. Směr k objektu Čip Chvění fotoaparátu Směr k objektu Čip Nikon mm VR, objektiv se stabilizací obrazu Směr k objektu Objektivy s technologií stabilizace chvění a vibrací Pohyb čoček k vyrovnání záběru Čip Leica D Vario-Elmar mm pro DSLR 4/3 systému Sony Optical Steadyshot Bokeh vzhled neostrých částí snímku Digitální snímání Celkový vzhled těch částí snímku, které nejsou zaostřeny, závisí při posuzování z estetického hlediska na tvaru clonového otvoru, na míře úprav sférického zkreslení a dalších konstrukčních vlastnostech objektivu. Nabývá významu zejména při fotografování teleobjektivy za použití nízkých clonových čísel a je velmi důležitý pro portrétní fotografy. Stal se populárním a známým ve fotografickém světě pod označením bokeh (z japonského slova s výslovností bok-e, jež v těchto souvislostech znamená jednoduše neostrý ). Hlavní vliv má tvar clony, který bývá zreprodukován zejména ve světlých místech neostrých oblastí ve většině případů mnohoúhelník, jen zrcadlové objektivy vytváří kruhy. Čím více lamel má clona, tím více se zobrazení velmi jasných míst blíží kruhu. Určitý vliv má i optická skladba objektivu.

9 17 Filtry Vzhledem k možnostem dodatečného nastavení vyvážení bílé a úpravy barevných odstínů na počítači nejsou už při digitálním fotografování příliš potřebné barevné filtry. Nicméně jsou tři druhy filtrů, které mají pořád svůj význam: UV filtry, polarizační a neutrální přechodové filtry. UV ( ultrafialový) filtr dokáže trochu potlačit účinky oparu dílčím potlačením světla s krátkou vlnovou délkou. Je také užitečný jako fyzická ochrana předních členů objektivu. Neutrální ( ND) přechodové filtry. Mohou být ve svých držácích posouvány nahoru a dolů nebo s nimi můžete otáčet. Při Přechodový filtr 1 fotografování venku umístěte přechodovou zónu filtru na horizont. Přestože můžete ztmavit oblohu později v počítači, přechodový filtr použitý při fotografování zachová více tónů (tonálních stupňů) ve světlé části fotografie. Neutrální přechodové filtry jsou dostupné v různých stupních ztmavení například ND 0.3 ztmaví o jeden expoziční stupeň a ND 0.6 o dva expoziční stupně. Přechodový filtr 2 Polarizační filtr (cirkulární) odstraní polarizovanou složku světla, je tedy obzvlášť užitečný pro ztmavení modré oblohy (nejúčinnější je při fotografování v pravém úhlu ke slunci), a omezuje odrazy od vody a nekovových povrchů. Také dokáže silně potlačit opar. Účinek polarizačního filtru nedokážeme v počítači nahradit. Dva přechodové filtry, jeden otočený Nahoře: Neutrální přechodový filtr Pod ním: Polarizační filtr Přechodové filtry jsou obvykle používány na oblohu a jsou dostupné v různých barvách. Zde jsou zleva: bez filtru, neutrální, modrý a žlutý. Tento kombinovaný obrázek ukazuje účinný, ale neobvyklý příklad použití polarizačního filtru pískovcový balvan s obrázky pokrytý pouštní glazurou, která odrážela polarizované sluneční světlo. Polarizační filtr (část vlevo nahoře) velmi účinně odstranil polarizované odrazy světla. Objektivy pro digitální zrcadlovky Vyvážení bílé Korekce zkreslení objektivu Nastavení barev

10 28 Senzor Senzor (čip) není jen pouhou náhradou filmu. Je nedílnou součástí přístroje, naplňuje většinu jeho funkcí a sám je zbytkem zařízení také podporován. Technologie senzorů se stále vyvíjí třebaže postupným tempem, protože je to technologie mladá a pořád je prostor pro inovace a to si nevyhnutelně žádá i uvádění nových fotoaparátů na trh; modernizovat ve fotoaparátu pouze čip zatím nelze. Vystavujeme- -li čip vlivům vnějšího prostředí (jak tomu je u DSLR), znamená to také, že se o něj musíme neustále starat, ochraňovat ho před prachem nebo jinými nečistotami a poškozeními (viz str ). Senzor je soustava fotocitlivých buněk usazených spolu s potřebnými obvody a komponentami na mikročipu a zaznamenává hodnoty dopadajícího světla. Obvody jsou velmi přesně vyleptány za pomoci opakovaných světelných expozic a chemických procesů do křemíkové destičky. Tloušťka linek obvodů je obvykle menší než 4 mikrony. Jen pro ilustraci složitosti celého procesu uvedeme, že typický čip digitální zrcadlovky s rozlišením 11,1 megapixelu má celkem 200 metrů různých obvodů. Základem senzoru je fotocitlivá buňka ( photosite), nepatrný otvor, osazený především fotodiodou, ale také řadou dalších prvků a obvodů. Fotodioda převádí fotony dopadajícího světla na elektrický náboj, čím více světla, tím větší náboj. Náboj je potom změřen, převeden na digitální záznam a zpracován. Jedné buňce odpovídá v podstatě jeden pixel, který je potom základní jednotkou výsledné fotografie. Fotodiody zaznamenají pouze světlo, nikoliv barvu. Ta je ve většině současných konstrukcí čipů získávána interpolací hodnot z několika sousedních buněk. Obvyklou metodou je překrytí soustavy buněk čipu mozaikou průsvitných červených, modrých a zelených políček. Podobně jako třeba u obrazovky monitoru umožní tyto tři základní barvy po svém složení dosáhnout jakékoli jiné barvy. Pro výslednou barvu jednoho bodu výsledné fotografie je tedy potřeba signál z několika buněk senzoru. Kupodivu to nemá až tak negativní dopad na výsledné rozlišení, protože pro výpočet barvy používáme interpolačních metod, které přinášejí dobré výsledky. Jak uvidíme později v této knize, jsou barvy velmi složitým oborem jak psychologicky, tak fyzikálně. Hlavním cílem fotografie je, aby barvy vypadaly správně, a to je věcí subjektivního posouzení. Vývoj senzorů se zaměřuje právě na dosahování vysoké přesnosti barev (viz str. 37). Soustava barevných filtrů Fotocitlivé buňky zaznamenají množství dopadajícího světla, nikoli jeho vlnovou délku, barvu. Barevná informace se dodá až filtrováním světla. Celý senzor je pokryt soustavou barevných filtrů zvanou Color Filter Array (CFA). Je to soustava jednotlivých červených, zelených a modrých filtrů, vždy po jednom nad každou fotocitlivou buňkou. Procesor fotoaparátu potom z údajů okolních nejméně osmi buněk počítá pomocí interpolací skutečnou barvu v daném bodě. Uspořádání CFA, jak je zde naznačeno (tzv. Bayerova matice, maska), nepoužívá rovnoměrně všechny tři barvy filtrů. Z důvodu lepšího přiblížení se způsobu vnímání lidským okem, které je nejcitlivější na zeleno-žluté odstíny, je v něm dvakrát více zelených filtrů než modrých nebo červených. Malé a velké pixely Digitální snímání Výrobci čipů mají dvě základní cesty pro zvyšování rozlišení menší fotocitlivé buňky nebo větší čipy. Obě cesty skrývají různá technická úskalí a rozhodně neovlivňují pouze konečné rozlišení snímku. Větší buňky (ty od 8 mikronů průměru) se pomaleji nabíjejí a díky tomu poskytnou větší dynamický rozsah fotografie. Firma Canon, která poprvé použila full-frame senzor s rozměry kinofilmového políčka u digitální SLR, prohlašuje, že její poslední senzory mají stejnou gradaci jako diapozitiv.

11 29 Fotocitlivá buňka Jednotlivá buňka v poli čipu bývá přirovnávána k vědru, jen místo vody je plněna světlem. Když není světlo, je vědro prázdné, proto není naměřen žádný elektrický náboj a výsledkem je černá. Když přibývá světla, vědro se plní, a když přeteče, je výsledkem čistá bílá. Proto má citlivost digitálních čipů na světlo lineární průběh spíše než esovitou přenosovou křivku, která byla typická pro film (viz stránky 46 47). Fotocitlivá buňka zaznamenává světlo Výstup informace z buňky Fotony dopadající od objektivu Low pass filter ( filtr typu dolní propust) Funkcí tohoto optického filtru je úprava paprsků světla dopadajících na čip. Je nezbytný pro potlačení moaré a jiných barevných nedostatků, jako jsou barevní duchové a vzájemné barevné přesahy. Usnadňuje fotocitlivým buňkám příjem dopadajícího světla a umožňuje přesnější rozdělení přijímaných informací. Na obrázku je třívrstvý filtr vyrobený firmou Canon, který obsahuje také fázovou destičku, polarizační vrstvu měnící lineárně polarizované světlo na cirkulárně polarizované. Destička je vložena mezi dvě vrstvy, které rozdělují obrazová data ve vodorovném a svislém směru a jejich účelem je eliminovat moaré vznikající při snímání pravidelných jemných vzorů (např. látky s drobným vzorem). Pro další zdokonalení barev je použita ještě vrstva odstraňující infračervenou složku světla, a to kombinací odrazu a pohlcení stanovených vlnových délek. Tato sada filtrů také odděluje čip od okolního prostředí. Je křehký a neměli bychom se ho dotýkat (viz péče a údržba, str. 92 a 93). Sklo pohlcující infračervenou složku světla Vrstva odrážející infračervenou složku světla Low pass filter 1 (rozděluje obraz ve vodorovném směru) Fázová destička (mění lineárně polarizované světlo na cirkulárně polarizované) Low pass filter 2 (rozděluje obraz ve svislém směru) CMOS čip (světlo přijato jako jednotlivé RGB pixely) Senzor Interpretace dat z čipu Vývojové trendy v oboru čipů Dynamický rozsah a expozice Péče a údržba

12 44 Měření expozice Možnost okamžité kontroly vyfotografovaného snímku v digitální fotografii potlačila nutnost znalosti složitého měření expozice. Pro puristy a profesionály to může být šokující zpráva, ale jestli chcete měřit ručním expozimetrem, může vám to být jedno. I když trváte na používání ručního nastavování expozice namísto využití automatických režimů, je pořád rychlejší expozici korigovat na základě kontroly vyfotografovaného snímku. Jestliže vám tento způsob přijde málo pečlivý, musíte si uvědomit, že vyžaduje zase jiný druh znalostí a dovedností posouzení správné expozice z histogramu a znázorněných možných přepálených nebo zalitých míst na náhledu. Stejně jako filmové zrcadlovky nabízí také digitální na výběr maticové (poměrové/zónové) měření, celoplošné měření, středové a bodové měření. Každý druh měření expozice má své využití, ale znovu zdůrazňuji, vaši pozornost si zaslouží zejména výsledek zobrazený na LCD obrazovce. Principy měření expozice jsou stejné jako u filmových zrcadlovek, navíc s možností vysoké přesnosti, protože může být měřen každý pixel. DSLR využívají Bodové měření Většina digitálních zrcadlovek umožní volbu měření expozice na velmi malém prostoru, o velikosti téměř bodu, který zabírá pouhá 2 % obrazového pole i méně. Je to v podstatě náhrada za spotmetr zabudovaná přímo ve fotoaparátu. Tento způsob měření může být užitečný, jestliže potřebujete nastavit expozici podle malé části snímku s důležitým výjevem. Na tomto snímku poutníka z Lhasy v Tibetu bylo podstatné udržet detail slunečního světla v mužově obličeji na úkor všeho ostatního. tři základní systémy měření expozice a také režimy fotografování, při kterých je možné preferovat čas nebo clonu nebo použít uživatelskou kombinaci času a clony. Korekce expozice a expoziční bracketing (režim, kdy je pořízeno několik snímků v řadě se změnou expozice o stanovenou hodnotu) jsou standardními funkcemi. Pokročilé způsoby měření expozice u foto aparátů vyšší třídy neberou v úvahu pouze jas scény, ale i barvu, kontrast a zaostřenou plochu, snaží se odhadnout, kterou část záběru chcete mít přesně exponovanou. Manuální nastavení expozice V situacích, kdy je netlačí čas, přepíná mnoho fotografů z automatického měření expozice do manuálního režimu a nastavuje clonu i čas závěrky podle údajů zobrazovaných v hledáčku přístroje. V případě, že chcete použít několik různých expozic, je manuální nastavení vhodnější, protože expozici nastavíte rychleji než při práci s voliči kompenzace expozice v jiných režimech. V situacích vyžadujících rychlou akci však může používání manuálního režimu zdržovat. Celoplošné se zdůrazněným středem Standardní metoda měření, která dává vyšší důležitost středu záběru. Vychází z předpokladu, že mnoho snímků je komponováno tak, že ve středu snímku se nachází nejdůležitější objekt, okrajům snímku je věnována menší pozornost. Přesné rozvržení váhy různých částí snímku při stanovování expozice se liší podle modelu fotoaparátu, a některé dokonce umožňují upravit váhu středu uživatelsky. Digitální snímání Potlačení významu oblohy a popředí při měření dává dobrý tónový rozsah ústřednímu objektu snímku Riesenkessel, největší ledovcový kotel v Glacier Garden blízko Halstattu, Rakousko.

13 45 Středové m ěření Je to koncentrovanější varianta režimu celoplošného měření se zdůrazněným středem a blíží se bodovému měření s tím rozdílem, že používá přesně stanovenou kruhovou oblast ve středu snímku; fotoaparáty často nabízejí několik velikostí tohoto kruhu. Je to dobré řešení, když předloha zabírá většinu snímku. Jestliže ale chcete pro rozmístění objektů ve snímku použít třeba pravidlo zlatého řezu, metoda už tak vhodná není. Maticové ( poměrové/ zónové) m ěření V současnosti je to standardní metoda automatických režimů fotoaparátů nejen vyšší třídy. Má dvě součásti. První je rozdělení ploch snímku do několika částí, zón, které jsou změřeny samostatně. Druhou součástí je databáze mnoha tisíců vzorových snímků, založených na skutečně vyfotografovaných nebo (a to je méně přesné) na teoreticky odvozených údajích. Naměřené hodnoty v jednotlivých částech jsou porovnány s databází a je stanovena vhodná expozice. Jednoduše řečeno: Když je v horní části snímku velmi jasný pás, bude považován za oblohu a expozice bude zaměřena spíše na tmavší oblast ve spodní části. Podobně když bude v blízkosti středu snímku tmavší oblast v jinak světlé scéně, bude považována za důležitý objekt a expozice bude nastavena podle toho. Matice zaznamená průměrné hodnoty expozice v jednotlivých částech snímku. Na této fotografii zabírá předloha většinu ze středu snímku, a tak je měření ve větší oblasti kolem středu vhodnější než použití bodového měření. Tmavá horní část snímku a světlá oblast v popředí jsou na matici zřetelně vidět. Měření expozice Digitální zrcadlovka (DSLR) Senzor Dynamický rozsah a expozice Práce se soubory ve formátu RAW

14 60 Vyvážení bílé Barva světla kolísá a ovlivňuje fotografii dvěma důležitými způsoby, teplotou světla (mezi načervenalým a namodralým) a také nespojitostí spektra, což je záležitostí zejména zářivek a výbojkových světel. Lidské oko vnímá jako standard bílou a vše ostatní jako zabarvené (zabarvení však nemusí být vždy na závadu). Pokud zrovna nechcete mít snímek z nějakého důvodu s barevným nádechem (jako třeba teplé tóny na pískovcových skalách při západu slunce), je běžné usilovat o podání barev, které se bude jevit jako neutrální, i když se barva světla od bílé bude lišit. Aby se předešlo problémům s barevnou teplotou (nebo též s vyvážením bílé) při fotografování na film, bylo potřeba použít správný film (například určený pro denní nebo žárovkové světlo) a odpovídající filtry. Digitální fotoaparáty tuto nutnost obcházejí a umožňují zpracování barevných informací podle vašeho výběru. DSLR umožňují vlastní nastavení, vybrat z řady standardizovaných předvoleb nebo nastavení přenechat na automatice přístroje. Při vlastním, manuálním nastavení je potřeba vyfotografovat nějaký neutrální povrch, třeba list bílého papíru nebo neutrální šedou tabulku. Procesor fotoaparátu si informaci uloží a použije ji pro další následné snímky. Je to nejpřesnější postup, když fotografujete delší dobu na místě s neměnným světlem. Jednodušší možnosti jsou výběr jednoho ze standardních přednastavení vyvážení bílé (viz obrázky dole) nebo volba automatického vyvážení bílé a ponechání barevných úprav snímku na fotoaparátu. Automatické vyvážení bílé vyžaduje, aby procesor přístroje vyhodnotil záběr, rozeznal a označil světlá místa a nastavil celkové vyvážení barev; pro mnoho Bracketing pro vyvážení bílé Některé digitální jednooké zrcadlovky nabízí i možnost bracketingu, který pracuje velmi podobně jako expoziční bracketing. Rychle po sobě sejme několik záběrů za postupné změny nastavení teploty světla o stanovený krok. Snímky uvedené v příkladech jsou z fotoaparátu Nikon a krok změny barevné teploty světla byl 20 mired. Mired je jednotka změny barevné teploty světla. U tohoto snímku bylo použito uživatelské nastavení bílé s teplotou světla nastavenou na kelvinů. V této variantě byl použit režim automatického vyvážení bílé. Tento snímek byl fotografován s nastavením režimu vyvážení bílé na sluneční světlo. Standardizovaná nastavení Nabídka nastavení je u většiny digitálních jednookých zrcadlovek podobná a zahrnuje obvyklé světelné podmínky, jako na uvedených příkladech. Konkrétní popisy režimů se mohou lišit podle modelu fotoaparátu. Přesné nastavení také může být upraveno. Digitální snímání Auto Sluneční světlo Zataženo Stín Žárovka Zářivka Blesk

15 61 Postup při ručním nastavení vyvážení bílé Expo.comp./AEB Auto Lighting Optimizer White balance Custom WB WB SHIFT/BKT 0,0±0 Color space srgb Picture Style Standard 2. Vyberte možnost Uživatelské nastavení vyvážení bílé (Custom WB) z nabídky fotoaparátu a stiskněte Nastavit (Set). SET 1. Vyfotografujte neutrální předlohu dostatečně velkou nebo dostatečně blízkou na to, aby vyplnila plochu vyžadovanou fotoaparátem k analýze, v uvedeném případě to byla plocha bílé zdi, ideálně použijte neutrální šedou kartu. RAW MENU 3. Fotoaparát automaticky ukáže snímek zdi nebo šedé karty. Stiskněte Nastavit (Set). Tento postup se v drobnostech může lišit podle typu fotoaparátu, ale pro všechny platí, že je potřeba měřit na spolehlivě neutrální předloze. Bílý papír nebo lepenka poslouží dobře, ale pro úplnou přesnost zvažte přibalení šedé tabulky do fotografické brašny. Uvedený postup je běžnou posloupností kroků. SET RAW Use WB data from this image for Custom WB Cancel OK MENU 4. Nabídne se vám potvrzení, zda chcete nebo nechcete, aby byl tento snímek použit pro uživatelské nastavení vyvážení bílé. Vyberte požadovanou možnost. White balance Custom 5. Navigujte zpět k nabídce Vyvážení bílé (White balance) a vyberte nastavení Uživatel (Custom). situací je to dobrou volbou. Některé DSLR vyšší třídy doplňují analýzu barevné teploty světla zachyceného senzorem navíc měřením barvy světla samostatným RGB snímačem s rozlišením ve stovkách pixelů. Nespojité spektrum zdrojů světla Zářivkové a výbojkové osvětlení, běžné ve většině interiérů, vydává světlo, které může být příčinou řady problémů při fotografování. Jedním z problémů je skutečnost, že světlo nemusí být bílé, ale často bývá laděno do teplejších nebo studenějších odstínů. Proto ani světlo, které vypadá jako bílé a může být i deklarováno jako denní bílé, ve většině případů s výjimkou speciálně upravených světelných zdrojů z pohledu fotografie bílým světlem není. Jeho barevné spektrum není spojité a chybí v něm některé vlnové délky. Tuto vlastnost není možné odstranit žádným nastavením vyvážení bílé. Na trhu jsou však již zdroje, které vyzařují spojité světelné spektrum. Teplota b arev Základem pro pojem teplota barev, správněji teplota chromatičnosti světla neboli barevná teplota světla, je záření tzv. černého tělesa při zahřívání. Černé těleso postupně přechází z vyzařování červeného, oranžového, žlutého, bílého až modrého světla. Každé barvě vyzařovaného světla je potom možné přiřadit teplotu tělesa udávanou v kelvinech. Tento princip lze aplikovat na jakýkoli zdroj světla, včetně slunce nebo třeba halogenové žárovky. Dostaneme tak také způsob určení barvy světla podle jeho barevné teploty (měřeno v kelvinech, které jsou podobné Celsiově stupnici, 0 K = -273,15 C, tzv. absolutní nula). Běžné hranice od načervenalého světla k namodralé mu jsou pro fotografii od přibližně K ( plameny) do K ( tmavě modrá obloha). Běžně se používá jednotka mired, stanoví se jako / T K, milion děleno teplotou v kelvinech. Výhodou jednotky mired je skutečnost, že je lze sčítat, což se uplatní při určení vlastností barevných filtrů. Vyvážení bílé Profil fotoaparátu Barvy Barevné modely a prostory barev Nastavení barev

16 66 Profil fotoaparátu Základem pro správu barev jsou, jak bylo uvedeno v předešlé části, ICC profily. Tři nejdůležitější profily v rámci typického workflow jsou profil fotoaparátu, monitoru a tiskárny. Profil je v podstatě malý textový soubor, čitelný pro počítač, který obsahuje popis, jak dané zařízení interpretuje barvy. Protože pro fotografa vše začíná digitálním snímkem, první místo v řetězci zaujímá profil fotoaparátu. Digitální zrcadlovky mají své vlastní profily, zabudované do jejich systému zpracování fotografií výrobcem; tento profil se připojuje k souboru snímku. Grafický editor uvedený profil automaticky přečte a použije. Až doposud je vše v pořádku. Ale defaultní profil může jen přibližně, lépe nebo hůře, popisovat práci konkrétního foto aparátu v různých světelných podmínkách. Jestliže se, jako většina fotografů, spolehnete pouze na tyto profily od výrobce nebudete tedy dělat nic, může se stát, že zjistíte drobné nesrovnalosti. U konkrétního fotoaparátu, použitého pro níže uvedené příklady, je jednou z takových zvláštností růžový závoj ve světlých odstínech na slunečním světle. Tento druh závady je jistě odstranitelný při pozdějších úpravách, ale je možné vytvořit pro takovéto podmínky profil fotoaparátu. Profil svým účinkem odstraní chyby v chování fotoaparátu. Než se však pro tvorbu profilu rozhodnete, seznamte se i s problémy jejich použití. Terč IT8 je standardní vzor s 19 sloupci o 13 barvách a třech doplňkových sloupcích (20 22), které jsou k dispozici prodejci výrobce do nich může doplnit barvy podle požadavku. Obsahuje také škálu šedé ve 24 krocích. Digitální snímání Terč IT8 v podmínkách studia, jakmile bylo nastaveno světlo. Použití GretagMacbeth ColorChecker přímo při focení.

17 67 Dvě důležitá upozornění. Za prvé: Individuální profil foto apa rátu je jedinečný pro každý fotoaparát, každý objektiv a také pro druh osvětlení. Za druhé: Jen zřídka je potřeba naprosté přesnosti (např. při reprodukci uměleckých děl nebo v produktové fotografii s požadavkem přesného dodržení barev značkových výrobků) a asi nebudete ztrácet čas s drobnými odchylkami v hodnotách barev. Profily fotoaparátu jsou nejužitečnější, když fotograf pracuje pravidelně ve stejném světle. Nejčastějším příkladem je ateliér se studiovými světly. Já jsem hodně fotografoval scény se zapadajícím sluncem, považoval jsem proto za užitečné vytvořit si profil pro tyto podmínky. Výjimkou může být jeden důležitý snímek se zvláštními světelnými podmínkami, pro který může stát za to vytvořit jeden zvláštní profil (str. 69). Péče o kalibrační terč Jsou to drahé a citlivé nástroje. Dbejte následujících opatření: Nakládejte s nimi opatrně. Předejděte přehnutím a škrábancům. Před použitím odstraňte ochranný obal. Hned po použití vraťte terč do ochranného obalu. Nevystavujte dlouhodobě přímému silnému světlu, zejména slunečnímu kvůli UV záření. Skladujte na chladném, suchém a tmavém místě, nejlépe pod 21 C a do vlhkosti 50 %. Zabraňte náhlým změnám teploty, které mohou způsobit kondenzaci vlhkosti. Čistěte suchým hadříkem bez chlupů a nepoužívejte alkohol ani jiné čisticí roztoky. Barvy na terči se časem mění, nejlepší je terč po pár letech vyměnit. Lepší terče obsahují políčko citlivé na světlo, které automaticky upozorní změnou barvy na potřebu terč vyměnit. Fotografujeme terč 1. Umístěte terč, aby byl rovnoměrně nasvícen osvětlením, které hodláte používat. Jestliže je světlo malé a ostré, jako třeba slunce nebo záblesková jednotka, ujistěte se, že je terč nastaven tak, aby nevznikaly odrazy světla. 2. Ujistěte se, že je fotoaparát nastaven na průměrné a neutrální hodnoty, například co se týče nastavení barevných tónů. Nastavte odpovídající režim vyvážení bílé nebo, což je ještě lepší, si vyvážení bílé nastavte ručně za použití šedého políčka nebo šedé karty. 3. Nastavte expoziční hodnoty tak, abyste dosáhli širokého, ale ne úplného (od kraje ke kraji) histogramu. Pamatujte, že černá na ColorCheckeru neznamená nulu, ale je to velmi tmavá šedá. Software pro tvorbu profilů incamera doporučuje pro jednotlivá pole níže uvedené hodnoty. Všimněte si zejména, o kolik je hodnota 52 světlejší než deklarovaná nula. Expoziční hodnoty můžete později jemně doladit. 4. Další dobré doporučení od incamera je vytvořit si vlastní světelnou past, černou krabici s malým otvorem (obr. vpravo). Ten bude blízko čisté černé. Výsledek je zcela postačující. 5. Nastavte fotoaparát kolmo k terči, aby nedošlo k perspektivnímu zkreslení. Světelná past je krabice, uvnitř zcela natřená matnou černou barvou nebo vystlaná černou látkou, která pohlcuje světlo, vybavená malým otvorem. Černá barva, kterou vidíme otvorem, neobsahuje žádné odrazy světla a velmi se blíží absolutní černé RGB(0, 0, 0). Doporučené hodnoty na šedé škále. Profil fotoaparátu Standardní terče Barvy Správa barev Barevné modely a prostory barev

18 82 Snímání videa Ačkoli většina principů osvětlování platí pro video i fotografování, při snímání videa je nutné naučit se další dovednosti a zvládnout další příslušenství. Všechno zde uvedené vybavení není nutné, je to otázka typu videosnímku, který chcete pořídit. Pokud chcete jednoduše nahrávat scény z ulice nebo krajiny ležící před fotoaparátem, potom vše, co potřebujete, je stabilní stativ. Ale často budete chtít fotoaparátem pohnout a změnit střed zájmu a to je situace, kdy mohou nastat komplikace. Stabilitaf otoaparátu Digitální SLR byly navrženy pro snímání statických snímků. Pokud budete jednou rukou obsluhovat objektiv a druhou rukou držet fotoaparát jemně, ale pevně u oka a současně prsty obsluhovat ovladače na těle fotoaparátu, potom je možné udržet fotoaparát dostatečně v klidu pouze na zlomek sekundy potřebný pro zachycení snímku. Ale jestliže potom přepnete na režim video, půjde o zcela odlišný příběh. Ergonomicky je DSLR daleko od ideálu, zvláště když se drží dál od těla. Je relativně těžká a není šikovná pro takové držení. Pokud se fotoaparát nemá pohnout, potom je řešením tohoto problému stativ. Ale jestliže potřebujete fotoaparátem manipulovat, brzy přijdete na to, že používání nestabilizované DSLR vede k roztřesenému snímku. Z tohoto důvodu začaly různé společnosti nabízet různé druhy podpěr, opěrek a držení pro fotoaparáty, případně i další fotovýbavu, které vám pomohou udržet fotoaparát ve stabilní pozici i při pohybu. Digitální snímání Výbava pro snímání videa je navrhována tak, aby umožnila pořizovat video plynulé a bez otřesů. K dispozici jsou nejrůznější pomůcky v rozličných tvarech a velikostech, od nejjednodušších rukojetí až po kompletní sady a základny na ramena, na která se mohou připevnit všechny druhy dodatečného vybavení. Nové typy tohoto vybavení se přibližují filmovým a televizním steadicams. Profesionální kameramani je používají již řadu let a s jejich pomocí dokážou udržet kameru ve stabilní pozici třeba i při nízkém úhlu záběru za poklusu. Ačkoli některé z těchto pomůcek mohou vypadat až neohrabaně, a i když jde stále ještě o fotoaparáty, jsou dokladem toho, jaký vliv mají DSLR na trhu profesionální tvorby videa. Ačkoliv jsou relativně drahé, stojí zlomek toho, co profesionální videokamera a příslušné filmové vybavení.

19 83 Followf ocus Další klíčový rozdíl mezi statickou fotografií a videem je ostření což asi nikoho nepřekvapí, protože filmař oproti fotografovi natáčí, alespoň obvykle, pohybující se objekty. Mnoho fotoaparátů nabízí stejné možnosti automatického zaostření v režimu Video jako v LiveView. Tak například můžete využít detekci kontrastu, detekci obličeje a režimy kontinuálního ostření (tracking focusing) před i během natáčení podle vašeho přání. Ale přeostřování může být často pomalé a nepřesné. Při fotografování a při použití zvětšování náhledu v LiveView zvolte systém kontinuálního ostření a zaměřte ho na sledovaný pohybující se objekt pro dosažení správného a přesného zaostření. Pokud ale použijete fotoaparát v režimu natáčení videa, přepněte na manuální ostření, jinak fotoaparát začne přepínat ostření mezi různými pohybujícími se objekty na scéně. Samozřejmě, tento přístup je v pořádku pouze pro relativně statické objekty, jako dva spolu mluvící lidé. Co když se ale jedná o objekty, které jsou v neustálém pohybu i vůči sobě? Bohužel, na to není snadná odpověď. Pokusit se udělat to rukou přímo ostřicím kroužkem v režimu manuálního ostření je obtížné. Zjistíte, že je téměř nemožné udržet záběr a nepohnout fotoaparátem při filmování, když jednou rukou zkoušíte ostřit. Většina novějších objektivů není optimálně přizpůsobena pro plynulé ovládání ostřicího kroužku, navíc ve větším rozsahu. Jakmile pootočíte rukou, abyste zaostřili, výsledek bude rozklepaný a trhavý. Abyste překonali tyto problémy, potřebujete se seznámit se systémem známým ve filmovém průmyslu jako follow focus (boční ostření). Tato technika vyžaduje speciální vybavení follow focus : v podstatě to je velký kotouč, připojený k ostřicímu kroužku pomocí série ozubených koleček. Když otočíte kotoučem, ostřicí kroužek se bude rovněž otáčet. Ozubená kolečka provedou akci mnohem plynuleji, což vede k celkové větší plynulosti změny ostření v záběru. Jestliže budete točit připravenou scénu, měli byste si na kotouči follow focusu označit dva nebo tři body, které odpovídají místům, mezi kterými se objekty budou pohybovat; pak můžete hladce otáčením přeostřovat od jednoho nastavení ke druhému. (Diskuze k tomuto problému najdete např. na 16mm.cz.) Vybavení follow focus, takové, jako je toto od společnosti Zacuto ( v ČR např. pujcovna. saskia.cz), je nezbytné, pokud chcete plynule měnit rovinu zaostření. Follow focus byl tradičně ve filmovém světě obsluhován focus pullerem prvním asistentem kamery (ac), který otáčel follow focusem na přednastavené značky na kotouči, odpovídající označeným bodům na scéně, mezi kterými se herci pohybovali. Nahráváníz vuku Další klíčovou oblastí, pro kterou se DSLR moc nehodí, je nahrávání zvuku. Vestavěné mikrofony mají Automatic Gain Control, která rozlišuje nahrávací úroveň podle okolního hluku. K tomuto ale potřebujete externí nahrávací zařízení pro vytvoření oddělené zvukové stopy, jako je např. Zoom H4n. Je to čtyřstopý rekordér se dvěma vestavěnými kondenzátorovými mikrofony a vstupem pro dva další externí mikrofony. Může to být typ shotgun na delší dosah. Zoom H4n je malý, lehký, na baterie, záznam se ukládá na standardní paměťové karty SD (podporuje i SDHC). Abyste napomohli synchronizaci zvukové stopy s videem, zahajte každou stopu jasným, ostrým zvukem, např. hlasitým tlesknutím. Externí mikrofony, jako je tento typ Ro/de VideoMic Pro, pomohou nahrát zvuk i na velké vzdálenosti a mohou být připojeny k externímu rekordéru. Snímání videa Média a formát On-line předávání Svolení, publikování a autorské právo Webové stránky

20 174 Barevné modely a prostory barev Barevný prostor je model pro popis barevných hodnot a obsahuje určitý rozsah barev (tzv. gamut), které je schopen zaznamenat nebo zobrazit. Příklad, jak je možné barevný prostor znázornit, je uveden na protější stránce. Některé prostory jsou větší, což poskytuje zřejmé výhody. Ilustrace toho, proč na volbě barevného prostoru záleží a proč není někdy ideální, je rozdíl mezi tím, jak vypadá obrázek třeba na monitoru a jak následně vypadá vytištěný obrázek. Výsledkem kombinace papíru a inkoustu je L*a*b* a lidské vnímání Přestože lidské oko obdrží barevnou informaci převážně stejným způsobem jako senzor, a to skrze červené, zelené a modré pigmenty, ve skutečnosti vnímáme barvy mnohem komplexnějším způsobem. Vnímáme jas a také protiklady barev. Červená a zelená stojí ve vzájemném protikladu, stejně jako modrá a žlutá. Neexistuje nic jako zelená s červeným nádechem nebo modrá zabarvená do žluta. Tento systém přejal L*a*b*, který definuje barvu na třech osách. Na rozdíl od RGB je tedy intuitivní a nezávislý na přístroji. zobrazení menšího rozsahu barev, což z prostoru CMYK činí jeden z nejmenších používaných barevných prostorů. Diagramy nelze zobrazit zcela přesně, oblasti mimo prostor barev CMYK obsahuje barvy, které není možné zachytit věrně při ofsetovém tisku. Pro digitální fotoaparáty a monitory je standardním modelem RGB a nejužívanější barevné prostory jsou jeho variantami. Pokročilejší fotoaparáty vám umožní vybrat, ve kterém prostoru chcete pracovat (obvykle to bývá srgb nebo Adobe RGB), stejně tak to je v programech na úpravu snímků. Pro profesionální fotografii v současnosti doporučuji, bez ohledu na jiné možnosti, barevný prostor ProPhoto RGB a hned po něm, těsně na druhém místě Adobe RGB. Důvodem pro výběr Pro- Photo RGB je skutečnost, že má větší rozsah prostoru RGB barev než srgb i Adobe RGB. Nezapomeňte, že pokud budete používat RAW, můžete přiřadit barevný prostor až při zpracování snímku. Výběr barevného modelu Editace obrázku Který barevný prostor? Adobe RGB (1998) Zahrnuje celkem velkou škálu barev a historicky je nejběžnější doporučovaný prostor pro fotografii. Vhodný pro snímky, které budou později převedeny v předtiskové fázi do CMYK pro tisk (jako většina profesionálních fotografií bývá). ProPhoto RGB Širší barevný prostor než Adobe RGB a jediný barevný prostor nejčastěji používaný profesionálními fotografy v jejich workflow pro zpracování RAW. Přednastavení barevného prostoru Lightroomu je Melissa RGB, prostor založený na ProPhoto RGB. srgb IEC Tato zkratka znamená standardní RGB, které je však menší než RGB od Adobe (1998), takže se pro profesionální fotografii v předtiskové fázi nedoporučuje. Jeho výhodou je, že odpovídá běžným monitorům a pro nenáročné tiskárny a skenery představuje standard. Apple RGB Je vytvořen tak, že dobře vypadá na většině monitorů Mac a používá se většinou pro starší aplikace, jako je Photoshop 4.0 a jeho dřívější verze. Je také menší než Adobe RGB (1998). Stručně řečeno, barevné modely jsou teorie, barevný prostor je praxe. Barevný model představuje systém, který se použije pro popis barev, barevný prostor definuje, které barvy viditelného spektra lze zobrazit a popsat. Ve Photoshopu se barevný model volí pomocí Obraz > Režim. Omezení barev v rámci barevného modelu (režimu) se určí nastavením barevného prostoru (ve Photoshopu pomocí Úpravy > Nastavení barev > Pracovní prostory) pomocí tzv. barevného profilu. Běžně se používají čtyři modely RGB, HSB, Lab a CMYK a bez ohledu na jejich barevné kvality v různých směrech má každý mód pro konkrétní fotografii určité výhody: RGB Standardní mód přednostně užívaný ve všech digitálních fotoaparátech. Barvy jsou popsány třemi složkami R (red, červená), G (green, zelená) a B (blue, modrá). Většina nástrojů (křivky, úrovně...) s nimi dokáže jednotlivě pracovat. HSB Popisuje barvy třemi složkami: odstín, sytost a jas. Jde o metodu velmi blízkou tomu, jak barvy vnímáme (barva, její sytost a světlost), a je tedy velmi intuitivní. Lab Má největší dostupný barevný prostor, odděluje barvu a kresbu pomocí složek: světlost (L, Lightness), barevná osa a (červená-zelená) a osa b (modrá-žlutá). Kanál L-světlost představuje vlastní kresbu snímku a je užitečný zejména při nastavování, které má být nezávislé na odstínu. CMYK Používá se pro tisk, obsahuje tři standardní složky C (Cyan, azurová), M (Magenta, purpurová) a Y (Yellow, žlutá); čtvrtá složka K (black, černá) je přidána pro dosažení lepší černé barvy a snížení množství tištěných barev. Jde o malý barevný prostor a není dobré v něm, např. ve Photoshopu, pracovat.

21 175 RGB se považuje za standard, ovšem existuje řada jiných modelů a barevných prostorů, jeden z nich má ale výsadní postavení. Jedná se o CIE Lab (přesně řečeno L*a*b*), vyvinutý v roce 1976 společností Commission Internationale d Eclairage, aby co nejlépe odpovídal lidskému vidění, přinejmenším tomu, jak vnímáme a hodnotíme barvy. Pužívá tři kanály, jeden pro jas a další dva pro škály komplementárních barev. L* zastupuje luminanci (jas), a* červeno-zelenou škálu a b* modro-žlutou škálu. Protože se jedná o barevný prostor zahrnující veškeré viditelné barvy, je užitečné použít jej pro konverzi barev mezi prostory barev s minimalizací barevných rozdílů. Tímto způsobem využívá L*a*b* interně Photoshop pro konverzi mezi barevnými prostory. L*a*b* ale není používán pro převody v rámci workflow RAW, protože při velkém rozsahu barevného prostoru ProPhoto RGB to již není nutné. Na zařízení nezávislý prostor L*a*b* proto není tak široce používán jako dříve, ale nelze jednoznačně konstatovat, že již neplní svůj účel. Co se týče CMYK, což je prostor, ve kterém končí většina profesionálních fotografií, rada je jednoduchá. Nepoužívejte tento prostor pro editaci nebo archivaci obrázků. Pokud tak učiníte, ztratí se z obrázku část barevné informace. Konverzi z RGB do CMYK je nejlepší provádět stejně jako zostření až jako poslední krok. Pokud si nejste jisti, je nejlépe nechat provést konverzi do CMYK profesionály ve fázi předtiskové přípravy. Porovnání dvou barevných prostorů: Adobe RGB (zobrazeno jako drátěný model) a CMYK (plné barvy), prezentované ve 3D z odlišných úhlů. Při porovnání je vidět výrazně menší prostor CMYK, který je téměř celý obsažen v prostoru Adobe RGB až na menší výjimky, např. ve žluté. Barevné modely a prostory barev Formát obrazového souboru Barvy Správa barev Práce se soubory ve formátu RAW