MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Bakalářská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Bakalářská práce Brno 2010 Tomáš Halík

2 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA DIDAKTICKÝCH TECHNOLOGIÍ Návrh modulového systému oboru Automontážní práce Bakalářská práce Brno 2010 Vedoucí bakalářské práce: Ing. Miroslav Čadílek Autor práce: Tomáš Halík

3 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím s uloţením práce na Masarykově univerzitě v Brně, v knihovně Pedagogické fakulty a se zpřístupněním ke studijním účelům. V Brně dne... Podpis autora práce

4 Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Miroslavu Čadílkovi za odborné vedení, za cenné rady a připomínky, které se vyskytly při zpracovávání této práce.

5 Anotace Tato bakalářská práce se zabývá zpracováním návrhu modulového systému výuky pro obor Automontáţní práce (23-64-E/003), 3. ročník. Tento obor je určen zejména pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Práce se skládá z části teoretické a části praktické. V teoretické části jsou vysvětlena východiska kurikulární reformy, podmínky pro uskutečnění vzdělávacího programu, Rámcový vzdělávací program a Školní vzdělávací program. Praktická část je zaměřena na modulový systém výuky. Modulový systém je vysvětlen jak teoreticky, tak prakticky (je zde uvedeno několik vzorových příkladů). Systém je zaměřen na výše uvedený obor Automontáţní práce. V obrazové části je za pomoci několika fotografií zachycen 3. ročník, kde jsou prezentovány učební pomůcky vytvořené ţáky, ale i ţáci ve vlastním pracovním procesu. Na Odborném učilišti a Praktické škole v Brně, Lomená 44 jsem byl pověřen zpracováním školního vzdělávacího programu 3. ročníku, který se začne vyučovat od září roku Tato práce mi jistě pomůţe při zpracování školního vzdělávacího programu v mém zaměstnání. Samozřejmě můţe poslouţit všem, kdo mají zájem o výchovu mladých lidí na tomto typu střední školy. Klíčová slova: Kurikulární reforma, rámcový vzdělávací program, kompetence absolventa, klíčové kompetence, odborné kompetence, školní vzdělávací program, pojmy rámcového vzdělávacího programu, žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, učební osnovy, modulový systém výuky.

6 Annotatiton This bachelor thesis deals with the concept of module system of education for specialization Car-assembling (23-64-E/003) 3 rd grade. This specialization is assigned mainly for students with specific educational requirements. The thesis consists of the teoretical and practical part. The basis of the curriculum reform, conditions for the implementation of curricular program, General Curricular Program and School Curricular Program are explained in the theoretical part. The practical part focuses on the module system of education. The system is both theoretically explained and also ilustrated by several model examples from the above mentioned specialization of Car-assembling. The appendix contains certain photographies of 3 rd grade students with their self-made teaching instruments and also in their working process. I was delegated at the Odborné učiliště a Praktická škola in Brno, Lomená 44, to work up the School Curricular Programme for the 3 rd grade to be taught since September This work will surely help me in the treatment of the curricular programme in my profession. It also will be of use for everyone interested in the education of young people attending this type of secondary school. Keywords: Curriculum reform, General Curricular Program, graduate competency, key competencies, professional competencies, School Curricular Program, definition of the General Curricular Program, students with special educational requirements, the curricula, module system of education.

7 OBSAH Úvod 7 1. Koncepční a legislativní východiska kurikulární reformy v ČR 8 2. Zásadní podmínky pro uskutečnění vzdělávacího programu Ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami při tvorbě ŠVP Ţáci se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním Vzdělávání ţáků se specifickými vývojovými poruchami učení Ţáci se sociálním znevýhodněním Vzdělávání dospělých - specifika při vytváření ŠVP Psychologie jako pomocník při vytváření vzdělávacího programu Rámcový vzdělávací program Rámcový vzdělávací program a jeho pojetí Vysvětlení pojmů v RVP Cíle středního vzdělávání Kompetence absolventa Typy klíčových kompetencí Školní vzdělávací program Obsah ŠVP, učební osnovy, modulový systém Základní informace o modulovém zpracování učiva Vysvětlení pojmu vzdělávací moduly Druhy modulů a jejich struktura Vysvětlení jednotlivých částí modulu Zpracování školního vzdělávacího programu oboru Automontáţní práce 3. ročníku v modulového systému Zhodnocení modulového systému 64 Závěr 65 Shrnutí 66 Summary 67 Seznam pouţité literatury 68 Seznam příloh - obrazová část 70 Přílohy 71

8 Úvod V dnešní společnosti dochází k prudkému rozvoji vědy a techniky, a proto je dobré, ţe v našem školství probíhá změna systému výuky. Výchova mladých lidí v přípravě na zaměstnání je velmi důleţitou a náročnou činností, kterou je nutno provádět detailně, promyšleně a systematicky. Dnešní doba klade na současnou společnost stále zvyšující se nároky, a proto je nutno tyto nároky přenést i na dnešní mládeţ a připravovat je na náročnou ţivotní etapu jakou je studium. Význam školního vzdělávání vzrůstá, škola musí poskytnout mladému člověku dostatek aktuálních informací, které můţe ve svém zvoleném oboru prakticky pouţít, a budou jim efektivně pomáhat zvyšovat produktivitu práce v zaměstnání. Pedagogové a výchovní pracovníci se snaţí stále zlepšovat kvalitu výuky a obracejí se směrem k tomu co je potřeba v daném regionu. Sloţitá problematika výuky vychází z potřeb naší společnosti. Průmysl u nás potřebuje ke svému dobrému fungování pracovníky s příslušnou kvalifikací. Zejména v dnešní době je potřeba si vychovat mladé lidi, kteří budou ochotni manuálně pracovat. Učební obor, který vyučuji, připravuje mladé lidi na výkon práce strojírenského dělníka, nebo jako montéra v automobilovém průmyslu. Pokud se zamyslíme nad vývojem vědy a techniky, můţeme si provést rozbor faktorů, které určují obsah přípravy ţáků na svoje budoucí povolání. Mezi tyto ovlivňující faktory patří současná špatná ekonomická situace nejen ve školství. Pro dobrou výuku je potřeba velké mnoţství finančních prostředků, které jsou potřeba na výuku (vybavení dílen i učeben teoretického vyučování). Bohuţel v dnešní době je nutno tyto výdaje omezit. To se na kvalitě výuky podepíše. Do budoucna musíme doufat, ţe se tato situace zlepší. My se na ty lepší časy zatím můţeme připravit alespoň teoreticky tím, ţe kvalitně rozpracujeme teoretickou stránku praktického a teoretického vyučování. K tomu nám určitě pomohou Rámcové vzdělávací programy a z nich vypracované Školní vzdělávací programy. 7

9 1. Koncepční a legislativní východiska kurikulární reformy v ČR Myšlenka realizace školské reformy je dlouho aktuální vzhledem k rostoucí potřebě jiného pojetí vyučování. Jejím počátkem můţeme uvést rok Nejprve bylo nutno schválit zákony, bez kterých by k realizaci reformy nemohlo dojít. V současné době jiţ proběhlo několik novelizací níţe uvedených zákonů. Dále uvedené zásady a obecné cíle vzdělávání povaţuji za důleţité, protoţe patří mezi základní východiska školské reformy. a) zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. b) zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon). c) zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Vzdělání v České republice je zaloţeno na zásadách ( 2 odst.1, citovaného Školského zákona): a) rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoliv diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana; b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce; c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání; d) bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí; e) svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání; 8

10 f) zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a co nejširšího uplatňování účinných moderních pedagogických přístupů a metod; g) hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy; h) možnost každého vzdělávat se po dobu celého života při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělávání. Vzdělání v České republice je zaloţeno na obecných cílech ( 2 odst.2, citovaného Školského zákona): a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života; b) získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost; d) pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti; e) utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého; f) poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku; g) získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochrany zdraví. Mezi další východiska se zařazuje tzv. Bílá kniha (2001), která je závazným vládním dokumentem a projektem, v níţ se formulují myšlenková východiska, obecné záměry a rozvojové programy je základním kamenem kurikulární reformy. Tento dokument by měl být pravidelně znovu zkoumán, upravován a aktualizován. Česká Bílá kniha (2001) vychází: - Z analýz českého školství našimi i zahraničními odborníky - Výročních zpráv MŠMT 9

11 - Publikací OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) organizace byla zaloţena v roce 1960, má 30 členských států, Česká republika od roku 1995, hlavní cíle zvyšovat ţivotní úroveň členských států, udrţení finanční stability, rozvoj světové ekonomiky, zdravý hospodářský růst členských i nečlenských zemí, rozvoj světového obchodu (zákon č.266/1998 Sb.). - Veřejných diskusí vyhlášených MŠMT ( Výzva pro deset milionů ), - Připomínek MŠMT, ČŠI, MPSV, sociálních partnerů, Rad vysokých škol, České konference rektorů, vzdělávacích institucí, pedagogických asociací i jednotlivých pedagogických pracovníků. Jejím obsahem jsou: 1. východiska a předpoklady rozvoje vzdělávací soustavy, 2. předškolní, základní a střední vzdělávání 3. terciální vzdělávání 4. vzdělávání dospělých Jejími hlavními cíli jsou: 1. rozvoj lidské individuality 2. zprostředkování historicky vzniklé kultury společnosti 3. výchova k ochraně ţivotního prostředí ve smyslu zajištění udrţitelného rozvoje společnosti 4. posilování soudrţnosti společnosti 5. podpora demokracie a občanské společnosti 6. výchova k partnerství, spolupráci a solidaritě v evropské a globalizující společnosti 7. zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky a prosperity společnosti 8. zvyšování zaměstnatelnosti 10

12 2. Zásadní podmínky pro uskutečnění vzdělávacího programu Pro realizaci školního vzdělávacího programu ve shodě s rámcovým vzdělávacím programem je nezbytné vytvořit určité podmínky. Základem je stanovit si poţadavky podle platných právních norem. Dále je důleţité mít také na paměti cíl a obsah vzdělání daného oboru. Pro úspěšné zrealizování školního vzdělávacího programu je nutno mít tyto poţadavky ucelené pro správné vzdělávací prostředí. V rámcovém vzdělávacím programu jsou vymezeny podmínky, které jsou východiskem pro vytvoření školního vzdělávacího programu. Úkolem kaţdé školy je konkretizace vzdělávacího programu podle svých potřeb. Nyní si uvedeme hlavní podmínky pro uskutečnění ŠVP. 1. Podmínky materiální Mezi základní materiální podmínky patří učebny pro danou skupinu ţáků a konkrétní třídy s učebním zařízením. Dílny mají své specifické vybavení, které odpovídá potřebě v daném oboru vzdělání. Zcela nezbytný je soulad s BOZP. Mezi další prostory patří ostatní prostory, sklady pomůcek, materiálů, kabinety pro učitele, hygienická zařízení aj. 2. Personální předpoklady Pro personální podmínky pedagogů je důleţitá jejich potřebná způsobilost (pedagogická, odborná) k vypracování ŠVP (školní vzdělávací program) a jiné povinnosti, které vyplývají z tohoto poslání. Jako příklad je moţno uvést shodu vzdělávacích a výchovných činností s vzdělávacími cíli, které jsou upraveny zákonem a v RVP (Rámcový vzdělávací program) - naplnění práva a nutnosti (povinnosti) dalšího vzdělávání pedagogů po dobu své činnosti. 3. Organizace a její podmínky Mezi podmínky patří: podmínky školské legislativy (organizace a průběh), vazba na obsah vzdělání teorie a praxe, poţadavky praxe u fyzických a právnických osob u kaţdého oboru vzdělání, oblast ţivotního prostředí, výchova ke zdraví (shoda se státním programem environmentálního vzdělávání), poţadavky programu 21.století, kompetence ţáků a jejich rozvoj v dalším vzdělávání, rozvití kompetence vyuţívání 11

13 informačních a komunikačních technologií, školní akce v souladu s výukou, ochrana člověka za mimořádných okolností, péče o ţáky se zdravotním či jiným postiţením. [RVP pro obor E/01 Strojírenské práce] 4. Bezpečnost práce a ochrana zdraví při vzdělávání Do této oblasti se zařazuje BOZP při vzdělávacích činnostech (teoretických i praktických) v souladu s právními předpisy. Je nutno dbát na předpisový stav budov, zařízení slouţící k ochraně při práci, pravidelné provádění technických kontrol a revizí. Je také potřeba stále zlepšovat pracovní prostředí (poţadavky hygienických předpisů, norem, apod.). Brát ohled na podmínky práce mladistvých v souladu s právními předpisy, prokazatelně provádět školení ţáků o moţnosti ohroţení zdraví a bezpečnosti při vzdělávání (zejména v odborném výcviku), seznámení se školním řádem a konkrétním školení na specifických pracovištích i činnostech. Neméně důleţitý je soulad náročnosti v čase v ŠVP a povinné vyučovací hodiny (jejich počet) v RVP respektovat fyziologické a psychické potřeby, podmínky, obsah vzdělávání ţáků. Samozřejmostí je ochrana ţáků před šikanou, násilím a dalšími negativními vlivy ve společnosti, respektování prostředí a podmínek podporující zdraví národní program pro Zdraví pro 21. století. Program Zdraví pro 21. století je deklarace, na které se dohodli členské státy Světové zdravotnické organizace. Jejím hlavním cílem je ochrana a rozvoj zdraví lidí po celý ţivot a sníţení výskytu nemocí i úrazů a omezení strádání, které lidem přinášejí. [ zdravi-pro-vsechny-v-21-stoleti.html] 2.1 Ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami při tvorbě ŠVP Ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou vysvětleni v zákoně č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. U tohoto typu ţáků se v poslední době situace poněkud mění. Prosazuje se tendence vzdělávat tyto ţáky v běţných školních kolektivech. Tato tendence by měla přispět k lepší připravenosti do běţného ţivota, ale také k vstřícnějšímu přístupu z hlediska většinové (majoritní) společnosti k těmto lidem. Při tvorbě ŠVP je třeba mít na paměti několik aspektů. Je třeba brát ohled na zdravotní (stupeň) postiţení, nebo znevýhodnění k danému charakteru oboru vzdělání, poţadavků na zdravotní způsobilost uchazeče o vzdělání, přínosnost daného typu vzdělání pro jeho sociální uplatnění i radost a uspokojení. Sociální partneři musí úzce spolupracovat 12

14 s absolventem a pomoci mu s pracovním uplatněním. Dá se předpokládat, ţe bude nutno upravit ŠVP z hlediska učebních plánů, obsahu vzdělání, délky vzdělání i změnou organizace výuky a vyučovacích metod. Podmínkou organizační a materiální je vybavenost učeben (např. úprava sociálních zařízení), přístupy do budov (např. bezbariérový přístup), učební pomůcky (učebnice), ale také vyuţití moţnosti sníţení počtu ţáků ve třídách, samostatná oddělení, nebo odlišný způsob výuky u některých předmětů (předměty pedagogické péče). V záleţitosti připravenosti všech pedagogických pracovníků je třeba vyuţít další moţnosti vzdělávání, tj. dosáhnout znalosti o jednotlivých druzích postiţení a zdravotních znevýhodnění. Je třeba se připravit (psychicky i materiálně) na odlišný typ ţáků, protoţe kladou na pedagogy různé zátěţové situace, někdy hodně odlišné od zdravých ţáků. K odbornému a personálnímu zabezpečení výuky je potřeba zajistit, nebo připravit: - pracovníky (tlumočníky) pro těţce sluchově postiţené - speciální pedagogy a asistenty - pouţití principu individualizace vzdělávání, tj. kaţdému takovému ţáku se více věnovat, to ale můţe vést k prodlouţení výuky, kdy se jiní ţáci za určitých podmínek mohou tzv. nudit - připravit zdravé ţáky i jejich rodiče na budoucí souţití se zdravotně postiţenými ţáky (např. těţké stupně postiţení, zdravotní znevýhodnění, sociální znevýhodnění) - kooperace se školskými poradenskými pracovišti a se školami, ve kterých tito ţáci absolvovali základní školní docházku - sociální partnery, sociální pracovníky v regionu školy, občanská sdruţení zdravotně postiţených - moţnost vyuţití asistentů pedagoga Asistent pedagoga je pedagogický pracovník, který můţe být ve třídách, kde se vzdělává ţák se speciálními vzdělávacími potřebami, zdravotním postiţením, nebo sociálním znevýhodněním. Poskytuje pomoc ţákům ve školním prostředí (jeho přizpůsobení) a např. komunikaci se ţáky. Ţádost o tuto pozici musí ředitel školy postoupit školskému poradenskému zařízení, které rozhodne. O budoucí moţné potřebě asistenta se musí počítat při zpracovávání ŠVP. [RVP pro obor 23-51/ E/01 Strojírenské práce] 13

15 2.2 Ţáci se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním Ţáci se zdravotním postiţením jsou ţáci s tělesným, mentálním, zrakovým, sluchovým postiţením, ţáci s vadami řeči, autismem, vývojovými poruchami učení nebo chování, ţáci se souběţným postiţením s více vadami. Mezi zdravotní znevýhodnění se řadí zdravotní oslabení, dlouhodobé nemoci, lehčí zdravotní poruchy, které vedou k poruchám učení a chování. (Vyhláška MŠMT č.73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů) U ţáků s tělesným postiţením, nebo zdravotním znevýhodněním (lehčí a střední stupeň) by nemělo být problém s pomocí výukových prostředků zvládnout učivo. Jisté obtíţe mohou nastat při častých absencích z důvodu onemocnění, potom by bylo vhodné učivo rozdělit do více ročníků za pomocí individuálního vzdělávacího plánu. Individuální vzdělávací plán (zákon č.561/2004 Sb., 18 citovaného zákona): Ředitel školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na jeho žádost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu. Ve středním vzdělávání nebo vyšším odborném vzdělávání může ředitel školy povolit vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu i z jiných závažných důvodů. 2.3 Vzdělávání ţáků se specifickými vývojovými poruchami učení Do této skupiny řadíme ţáky s např. dyslexií, dysgrafií, dysortografií. Ţáků s těmito poruchami je hodně a stále jich přibývá, proto je nutno se příčinami těchto poruch zabývat (viz. DPS Závěrečná práce). Na rozdíl od zdravých ţáků jsou ţáci se specifickými vývojovými potřebami více ohroţeni vzhledem k vyšší školní neúspěšnosti, náchylnosti k sociálně patologickým jevům, protoţe tyto poruchy nejsou pro nezainteresovaného pozorovatele vidět. Ale pedagog, který se v této problematice orientuje, uţ z prvního rozhovoru pochopí, ţe něco není v pořádku. Opět je nutné se na toto dobře připravit, zhodnotit moţné problémy ve výuce a individuálně se zaměřit na konkrétní problémy daného ţáka. 14

16 2.4 Ţáci se sociálním znevýhodněním Pod pojmem sociální znevýhodnění rozumíme (podle 16, odst. 4, citovaného Školského zákona): Sociálním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona: a) rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy; b) nařízená ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, nebo c) postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu. S tímto typem ţáků se setkáváme zejména v regionech, kde je velká nezaměstnanost. Zde je nutno podotknout, ţe se s nimi potkáme i ve větších městech jako je např. Brno střed města (ulice Mlýnská, Cejl, Bratislavská), kde jsou početné romské rodiny. Není pravidlem, ţe všichni ţáci z rodin s niţším sociálním postavením vyţadují individuální přístup. Při vypracovávání ŠVP je nutno tyto aspekty zohlednit ve volbě vhodných vyučovacích prostředků a také je nutno spolupracovat se školskými poradenskými zařízeními výchovná péče, sociální pracovníci apod. Budeme tedy vycházet z konkrétní situace ve škole, regionu apod. Kaţdý pedagog s praxí jiţ má vytypovaný okruh svých ţáků a jistě má představu o obsahu vzdělávání. Je to velká výhoda ŠVP, samozřejmě v mezích RVP. Chování sociálně znevýhodněných ţáků v mém regionu V mém zaměstnání se vyskytují z hlediska sociálního znevýhodnění zejména Romové. Musíme vzít do úvahy kulturní, náboţenské, etické normy a hodnoty jednotlivých rodin (viz. Seminární práce Romové a většinová společnost). V mém ročníku se vyskytují Romové, u kterých vzdělání nepředstavuje téměř ţádnou hodnotu. Vnímají školu jako nutné zlo, jemuţ se vyhýbají. Důsledkem toho je poté nezájem ţáků o školu. Mívají velkou absenci, nedostatečnou, nebo ţádnou přípravu na vyučování. Důleţité je si tyto ţáky nastudovat a tyto informace zohlednit při tvorbě ŠVP. Mým úkolem je u těchto ţáků vzbudit zájem o vzdělání a udrţet je v procesu vzdělávaní, aby měli alespoň vystudovanou střední školu, mohli se ucházet o zaměstnání a zůstat u odborné práce. Samozřejmě je tento úkol platný pro celý pedagogický sbor. To na ně ovšem klade vysoké nároky a psychické vypětí. Problémy můţeme částečně řešit tím, ţe vytvoříme ŠVP tak, aby byl zajímavý, 15

17 různorodý a svým způsobem atraktivní. Současně je také dobré zapojit do toho procesu školská poradenská zařízení, sociální partnery. 2.5 Vzdělávání dospělých - specifika při vytváření školního vzdělávacího programu V dnešní hektické době, kdy velmi rychle probíhá rozvoj vědy a techniky, si musíme uvědomit, ţe tzv. celoţivotní učení se týká nás všech. Celoţivotní učení se stalo součástí našeho ţivota. Je nutné se zejména věnovat obecné kvalifikaci se zaměřením na informační a komunikační technologie, cizí jazyky, lepší komunikativnost, týmovou práci, apod. To vše můţeme nazvat jako kompetence k uţití v oblasti celoţivotního učení. Směr dalšího vzdělávání určuje kromě situace na trhu práce i orientace např. v nových technologiích (materiálových, technologických procesů). Kaţdý by si měl tuto situaci uvědomit a snaţit se vhodným způsobem ji řešit, třeba v procesu celoţivotního učení. Rámcové vzdělávací programy jsou svým zpracováním určeny zejména dětem a mladistvým (obecné cíle vzdělávání). Dospělí ale nemohou kvůli pracovní vytíţenosti navštěvovat školu formou denního studia, proto se volí vzdělávání např. dálkově, večerně, nebo individuálním způsobem. [RVP pro obor 23-51/ E/01 Strojírenské práce] Při vzdělávání dospělých (dáno RVP) je třeba přihlédnout ke specifickým rysům této skupiny. Dospělý (ţák) se vzdělává buď proto, aby získal prvotní kvalifikaci (např. ukončit dosaţené střední vzdělání maturitou), nebo si kvalifikaci zvýšit ve svém oboru (profesní růst). Další případ je, ţe se dospělý chce rekvalifikovat na úplně jiný obor (můţe se stát, ţe stávající obor není uplatnitelný na trhu práce). Můţe se také ve vzdělávání zaměřit ve svém oboru na určitou oblast, čili se specializovat. Při vzdělávání dospělých musíme dbát na specifikování situace při vzdělávání, která vyplývá z rodinného, pracovního ţivota a v neposlední řadě také s ţivotem společenským. Je třeba se zaměřit na kaţdého z nich a na jeho individuální potřeby vzdělávání, obsah vzdělání, metody i třeba hodnocení. To znamená, ţe je potřeba zváţit, jestli všeobecné vzdělávací obsahy jsou vhodné pro dospělé. Bývají často pouţity z obsahu prvotního vzdělávání (tedy pro děti a mladistvé ţáky). Dospělí ale jiţ mají mnoho praktických a ţivotních znalostí a zkušeností, zde je tedy potřeba vše řešit individuálně, protoţe by doplňující vzdělávání nemělo patřičný efekt. Na rozdíl 16

18 od mladistvých ţáků jsou dospělí jiţ duševně vyzrálejší, to se odráţí ve zkušenostech, spolehlivosti, cílevědomosti. Na druhou stranu mohou mít větší strach z neúspěchu, protoţe jsou na ně vyvíjeny tlaky jak doma (rodinné povinnosti, při neúspěchu např. ze zkoušky další čas strávený u učení důsledek nevěnování se rodině), tak v zaměstnání, přes posměch spolupracovníků aţ po peněţní postih v případě, ţe se studium nedokončí, nebo budou muset ze své pracovní pozice odejít na niţší. Můţe se také stát, ţe neúspěšný student bude muset ze svého zaměstnání odejít úplně. Z těchto důvodů by měl učitel přistupovat k dospělým ţákům s pedagogickým taktem a působit při výuce jako poradce, nebo i kamarád. Ze strany pedagoga je nutné pochopit problémy s výukou a učením. Dospělého ţáka je nutno respektovat (osobnost, zájmy, schopnosti). Pokud bude pedagog empatický k ţákovi, tak určitě nevadí ani to, ţe je učitel mladší neţ ţák. Společně postupují studiem, překonávají překáţky a navzájem si vycházejí vstříc. Učitel by měl také přihlédnout k fyziologicky zhoršenému zdravotnímu stavu (např. zrak, sluch, pomalejší myšlení). Ale také tím, ţe v případě například večerního studia přijde ţák do školy unavený z práce. Musí se navíc duševně, mnohdy značně soustředit, a to přispívá k psychické zátěţi. Částečně můţeme výše uvedené jevy potlačit třeba volbou učebny, osvětlením, moderním materiálním vybavením. Učitel by se neměl snaţit dospělého ţáka vychovávat dospělý se jiţ vzdělává sám. Základní principy mající vliv na konkrétní výuku (učení je práce ţáka, vyučování má učitel): spojení teorie s praxí, soustavnost, přiměřenost, názornost, individuální přístup, participativnost (podílení na všech rozhodnutích). Didaktické metody uplatňujeme na konkrétní učební podmínky jsou spojeny se vzdělávacími cíly a obsahem vzdělání. Není univerzální didaktická metoda, všechny mají svoje výhody a nevýhody. Prolínají se zde metody z klasického školního prostředí s metodami pro vzdělání v profesi, kde se klade důraz zejména na samostudium. Výhodou pro dospělé ţáky je to, ţe se výrazně zdokonalí s prostředky informačních a komunikačních technologií (tedy např. pomocí počítače s internetem), kde část studia probíhá z domácího prostředí (včetně komunikace se školou např. stav studia, úkoly, hodnocení, komunikace s vyučujícími). 17

19 Při pouţití Rámcových vzdělávacích programů do Školních vzdělávacích programů ve vztahu k dospělým ţákům si musíme ujasnit tzv. klíčové kompetence. U mladistvých ţáků ve vzdělávacím procesu se klíčové kompetence (vědomosti, dovednosti, postoje které odpovídají klíčovým kompetencím daného oboru) teprve vytvářejí, u dospělých je tomu jinak. Dospělí jiţ mají v sobě ţivotní a profesní zkušenosti, proto uţ kompetence u nich nějaké jsou. Zaměříme se tedy na kompetence, které je potřeba ještě upřesnit, nebo doplnit. U průřezových témat bychom neměli opomenout témata typu: Informační a komunikační technologie, nebo Člověk a ţivotní prostředí. Průřezová témata by se měla aplikovat do konkrétních vyučovacích předmětů. Měly by odpovídat věku cílové skupiny. Pedagog by se měl rozhodnout, jaký bude obsah těchto hodin, aby ţákům přinesl nové, nebo doplňující informace. V rámcovém vzdělávacím programu jsou zaneseny poţadavky, které je nutno realizovat ve školním vzdělávacím programu se souladem se vzděláváním dospělých. Jistou výhodou by bylo pouţití modulového systému, který umoţňuje tzv. individualizaci vzdělávání. V případě vzdělávání dospělých je výhodné ho doporučit. Co se týká odborných kompetencí, mohou být východiskem rámcové vzdělávací programy i v případě, ţe dospělý má zájem se rekvalifikovat. 2.6 Psychologie jako pomocník při vytváření vzdělávacího programu Při vytváření konkrétního vzdělávacího programu je potřeba se zamyslet nad ţákem z pohledu psychologie. Při dospívání jedince dochází k duševním a tělesným změnám, které je nutno respektovat. V přípravné části tvorby vzdělávacího programu je nutné se zaměřit na okruh ţáků (ţáků dospělých), pro které bude program zpracován. Je na místě si znovu prostudovat charakteristiku vývoje dospívání a v nich uţité pojmy např. dospívání, puberta, adolescence. Za pomoci této literatury si znovu vybavíme důleţitost pochopení problematiky mladého člověka a jeho potřeb, které zohledňujeme při vzdělávání. Z hlediska úrovně racionálně - kognitivních procesů u dospívajících se zaměříme na vnímání, pozornost, paměť, myšlení a tvořivost. Volíme vhodné učivo s ohledem na specifika daného věku. Přílišné mnoţství látky by mohlo mít za následek zhoršení pozornosti při vyučování a dá se říci i k odrazování od učení. Při výběru učiva se zaměřujeme na důleţitost tak, aby na první pohled učivo vypadalo pokud moţno atraktivně a zajímavě. Je moţné, ţe někteří ţáci projeví o učivo větší zájem. Výše uvedené poznatky uplatníme i u procesů imaginativně emotivních sloţek integrity, 18

20 tedy sebepoznání, sebevýchovy, seberealizace. Ţáci při kontaktu s novými věcmi při výuce si cvičí svoje sebepoznávání, odhalují svoje skryté rezervy, uvědomují si nové nesnáze, ke kterým zaujímají své stanovisko. Mohou být kladné nebo záporné. To je potřeba si uvědomit a vhodnou nevtíravou formou ţákům pomáhat a zejména je neodrazovat. K tomu dále navazuje proces sebevýchovy, formování ţáka, uvědomování nutnosti formování charakteru. Seberealizace vede k dalšímu duševnímu vývoji. Jako příklad můţeme uvést cvičení sebeovládání, které je pro ţivot v dnešní uspěchané době velmi důleţité. U ţáků, které vyučuji je cvičení sebeovládání velmi důleţité, protoţe jen tak mohou dospět ke kladným výsledkům. V procesu přístupu k dospívajícím je dobré volit tzv. lidský přístup i při výběru učiva. Ţák si lépe uvědomuje důleţitost učení, jako základ pro jeho rozvíjení pro další ţivot. Organizace zpracovávání učiva vzhledem k potřebám ţáků chápeme jako úroveň výkonnosti daného dne. Je tím myšleno např. zařazování náročných předmětů do určitých fází průběhu výkonnosti, volba tempa v určitou hodinu, nebo volba přestávek. Po přečtení této kapitoly si uvědomujeme velký přínos psychologie jako takové pro úspěšné vytváření vzdělávacích programů. [Čačka, O., 1995] 3. Rámcový vzdělávací program Program vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha, a zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Kurikulární dokumenty jsou tvořeny na dvou úrovních: státní v podobě Národního programu vzdělávání a Rámcových vzdělávacích programů (RVP) a školní v podobě Školních vzdělávacích programů (ŠVP), podle kterých se uskutečňuje vzdělávání v konkrétní škole. Nový systém tvorby vzdělávacích programů je pouze jedním z článků kurikulární reformy. Dalším je změna vlastního procesu výuky, její modernizace s cílem zlepšit kvalitu vzdělávání a připravenost žáků na život v 21. století. Rámcový vzdělávací program. [RVP E/01] RVP jsou pedagogické dokumenty, které určují pravidla ve vzdělávání na jednotlivých stupních a oborech. Ale zejména jsou tam uvedeny výsledky, jakých má ţák dosáhnout, co je obsahem vzdělání, jejich podmínky a pravidla. RVP jsou závazným a veřejně přístupným dokumentem pro veškerou veřejnost (pedagogickou 19

21 i nepedagogickou). Úlohou pro školy je tyto dokumenty respektovat a řídit se jimi. Velkou výhodou těchto dokumentů je, ţe se mohou podle potřeby aktualizovat, upravovat (např. podle regionu). Podle mého názoru je moţná aktualizace velkou výhodou vzhledem k prudkému rozvoji vědy a techniky. Dnešní doba je velmi hektická, autoři těchto dokumentů jsou si toho vědomi, a proto je celý systém takto nastaven. RVP vytvářejí velmi rozmanité vzdělávací prostředí. Zároveň je zde moţnost samostatnosti škol, jelikoţ kaţdá škola, třeba v jiném regionu můţe rychleji reagovat na různé potřeby trhu a upravovat obsah vzdělávání. Je tedy ukázaná cesta, ale cíl je na školách. Za pomocí RVP by měla být lepší uplatnitelnost absolventů na trhu práce, případně další studium, rekvalifikace a také lepší občanský i osobní ţivot. 3.1 Rámcový vzdělávací program a jeho pojetí Pro kaţdý obor vzdělání je určen jeden RVP. Vychází se ze čtyř vzdělávacích cílů pro 21. Století, které formulovala komise UNESCO. [UNESCO, 1997] Jsou to tzv. Delorsovy cíle: - učit se poznávat - učit se učit - učit se být - učit se žít s ostatními V rámcovém vzdělávacím programu je zanesena příloha, která vymezuje vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením a ke specifickým vzdělávacím potřebám u ţáků v oborech kategorie E. Obor vzdělávání této kategorie je moje současné zaměstnání. V profesních profilech a standardech kvalifikace vycházejí z poţadavků trhu. Dosluhující učební dokumenty mají obecné cíle a obsah vzdělání. Na rozdíl od nich RVP určují zejména výsledky vzdělávání. To znamená co má ţák umět a na jeho předpokládající úrovni prokázat. Nově tedy není cílem vzdělávání učivo to je vlastně prostředek, za pomoci kterého se dosáhnou poţadované výstupy. Je dobré, ţe škola můţe pruţně reagovat na potřeby trhu. Někteří zaměstnavatelé podniků a firem mají své pracovníky, kteří se podílejí na tvorbě profesních profilů a kvalifikačních standardech. V dnešní době se hodně hovoří o tzv. celoţivotním vzdělávání. Je to pouze důsledek k rychle se rozvíjející vědě a technice. RVP je logickou cestou 20

22 k přizpůsobení se k novým podmínkám ţivotním i pracovním. Vzdělávání v RVP je nadpředmětové podle vzdělávacích oblastí: - jazykové vzdělávání a komunikace - občanský vzdělávací základ - matematické vzdělání - estetické vzdělání - vzdělávání pro zdraví - vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích - odborné vzdělávání 3.2 Vysvětlení pojmů v RVP Cíle vzdělávání jsou to poţadavky společnosti na rozvoj ţáků po stránce vzdělanostní a osobnostní. Vymezují, jaké má záměry výuka, jaké jsou její výstupy. Obsahují: - produktivní činnosti a praktické dovednosti - poznatky a porozumění Jejich formulace vychází z pedagogického pracovníka a určují směr vzdělávání a úsilí ve výuce. Míra naplnění se bude lišit v závislosti na stupni vzdělání, jejich schopnosti apod. Kurikulum podle Elišky Walterové Kurikulum Jako výchozí orientační a obecnou charakteristikou pojmu použijeme následující vysvětlení: Kurikulum zahrnuje komplex problémů vztahujících se k řešení otázek PROČ, KOHO, V ČEM, JAK, KDY, ZA JAKÝCH PODMÍNEK a S JAKÝMI OČEKÁVANÝMI EFEKTY VZDĚLÁVAT? Autorka ve své knize píše, že zavedení pojmu kurikulum do pedagogiky je třeba považovat za velmi perspektivní. Vysvětlení pojmu kurikulum otázky, zdroje, komponenty (podle Walterové, str.53) Otázky vzdělávání: PROČ vzdělávat? znamená vize, smysl, očekávání, potřeby, hodnoty, perspektivy společenské, skupinové a individuální. Komponenty funkce a cíle. 21

23 KOHO vzdělávat? zvláštnosti sociální, věkové, generační, etnické, sexuální, typologické. Komponenty charakteristiky učících se. CO vzdělávat? poznání (vědecké, umělecké), praktické zkušenosti z běžného života, zkušenosti z pracovních činností. Komponenty obsah. KDY vzdělávat? v kterém věku, v jaké posloupnosti, časovém rozsahu, v kterém ročníku, v jakých časových jednotkách. Komponenty čas. JAK vzdělávat? - strategie učení, učební situace, způsoby interakce a komunikace, organizace života ve škole a ve třídě, mimotřídní činnosti. Komponenty metody a postupy. Za jakých PODMÍNEK vzdělávat? legislativní rámec, řízení, financování, vybavení, klima, učební prostředí, spolupráce školy a komunity, podpůrné struktury a materiály. Komponenty organizace. S jakými očekávanými EFEKTY vzdělávat? funkce a kritéria hodnocení, metody a nástroje hodnocení, způsoby sdělování výsledků hodnocení. Komponenty - kontrola a hodnocení. [Walterová, O., str. 13, 1994] Kurikulum anglicky curriculum Tento výraz nebyl používán v minulosti. Do povědomí se dostal teprve nedávno. Kurikulum je prostředkem realizace hlavního vzdělávacího úkolu moderní školy. Ve vyspělých zemích světa se stalo ohniskem vzdělávacích reforem v 90. letech 20. století, jejichž cílem je zvyšování kvality vzdělávacího standardu. Kurikulum je považováno za prostředek celoživotního vzdělávání člověka. Škola tak přestává být jen učící organizací, stává se součástí života člověka a kromě poskytování znalostí a dovedností formuje také jeho životní postoje a názory. Kurikulum zahrnuje: vztahy učitelů a žáků potřeby učitelů, žáků a dalších subjektů participujících na procesu vzdělávání způsoby organizace vzdělávání Kurikulum se dělí na: doporučené (základní koncepční dokument) předepsané (závazný oficiální dokument) realizované (to, co učitel skutečně učí ve třídě) 22

24 podpůrné (veškeré náležitosti podporující předepsané kurikulum, např. učebnice, časové dotace apod.) hodnocené (kurikulum převedené do hodnotící podoby, např. formou testů) osvojené (to, co si žáci skutečně osvojili) [ Kurikulární dokumenty jsou programem vzdělávání, který vymezuje a popisuje. Kurikulární rámce pomocí rámců se vymezí obsah vzdělávání a výukové cíle v jednotlivých oborech vzdělávání. Kompetence tento pojem je všeobecně známý, ale v pedagogice v současné době stále více pouţívaný. Kompetence znamenají, ţe je potřeba nejen osvojení dovedností a poznatků, ale vytvořit si vlastní přístupy pro výkon svého povolání a ţivota jako takového. Klíčové kompetence jsou odvozeny od evropského referenčního rámce klíčových kompetencí pro celoţivotní vzdělávání. Navazuje na klíčové kompetence RVPZV (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání) upravuje vzdělávání s lehkým mentálním postiţením. Odborné kompetence přímo závisí na konkrétním povolování. Záleţí na kvalifikačních poţadavcích, výkonu zvoleného povolání, charakterizují způsobilost k pracovní činnosti. Mezi další aspekty patří odborné vědomosti a dovednosti, hodnoty a postoje. Oblast vzdělávání je prostředek k dosaţení kompetencí absolventa a je vymezen prostřednictvím kurikulárních rámců. Obsahuje dovednosti, poznatky, hodnoty, (např. komunikativnost) z různých oblastí vzdělávání. 23

25 3.3 Cíle středního vzdělávání Cílem středního odborného vzdělávání je připravit ţáka do ţivota. Tím je myšleno připravit ho podle vstupních předpokladů a jeho schopností tak, aby byla návaznost na jeho předchozí vzdělávání. Předchozí vzdělávání Střední odborné vzdělávání Další celoţivotní vzdělávání Východiskem struktury je pouţito Delorsových cílů: učit se poznávat učit se pracovat a jednat učit se být učit se žít společně [UNESCO, 1997] 1. Učit se poznávat pochopit nutnost získání vědomostí o světě jako takovém, stále je studovat a prohlubovat. Toto vzdělávání směřuje k rozvoji základních myšlenkových operací, soustředění se na danou problematiku, cvičení paměti. Ţák si má osvojit řešení problému po stránce teoretické a praktické, měl by umět pracovat s informacemi, vytvořit si přehled o struktuře středního odborného školství, vypěstovat v sobě předpoklady pro zvládnutí metod práce, postupů ovládání (např. techniky), aby se mohl úspěšně uplatnit na trhu práce a byl schopen celoţivotního vzdělávání pro udrţení kroku s rozvojem vědy a techniky. 2. Učit se pracovat a jednat umět tvořivě pracovat a pozitivně zasahovat do prostředí, ve kterém ţák pracuje, učit se umění jednat se svými vrstevníky, učiteli a ostatními lidmi a vyuţít společné práce pro všestranný prospěch a rozvoj všech se kterými pracuje, vyuţít prostředků školy pro svoje vzdělávání jak ve svém oboru, tak v oborech příbuzných. Vzdělávání ţáka směřuje k formování jeho aktivních a tvořivých postojů a slouţí k vyuţití řešení problematiky vzdělání a ostatního ţivota. 24

26 Vytvoření odpovědnosti k plnění úkolů, povinností, respektování práva na názor ostatních, rozvoji schopností, kterých je třeba ke spolupráci, kompromisům, týmové práci, umět obhájit svůj názor a ocenit, hodnotit a přijímat stanoviska druhých. 3. Učit se být tj. pochopit porozumět sobě samému, chovat se podle platných morálních zásad, vytvářet osobní zodpovědnost, vyhranit se samostatným úsudkem na problém. Vzdělávání směřuje k rozvoji kreativity, fantazii, volních vlastnostech, nadání a jiných specifických schopností. 4. Učit se ţít společně s ostatními lidmi bez ohledu na národnost, umět ţít ve společnosti, orientovat se v potřebách jiných a učit se je respektovat. Vzdělávání směřuje k respektu lidského ţivota, ke vztahu k přírodě jako celku a ke globálním problémům světa, porozumět pojmům jako je rasismus, agresivita, náboţenství jiných, nacionalismus, xenofobie apod. Naučit se naslouchat zkušenějším lidem a vzít si z nich ten správný přístup k ţivotu. V neposlední řadě je zde partnerský ţivot, začínající u výběru partnera, jeho pochopení, umět si navzájem vyhovět, respektovat se a naučit se spolu ţít. 3.4Kompetence absolventa Kompetence absolventa směřují k vypěstování schopností a učebních předpokladů v souladu s cíli středního odborného vzdělávání. Tyto klíčové kompetence jsou pokračovatelem klíčových kompetencí získaných na základní škole. 3.5 Typy klíčových kompetencí - kompetence k učení vzdělání směřuje k pozitivnímu chápání potřeby učit se. Učení je prostředek k pozdějšímu uplatnění ve společnosti a zařazení do pracovního procesu. Absolventi by měli mít kladný vztah k učení, zvládnout pravidla učení (studijní reţim, potřeba spánku, zásady správného stravování apod.). Měli by umět vyhledávat informace (internet, knihovna, úřady a instituce), zpracovat je a pouţít, hodnotit vliv mluveného slova, zaznamenávat informace, znát své další moţnosti vzdělávání se, pochopit nutnost celoţivotního vzdělávání. 25

27 - kompetence k řešení problémů absolventi by měli být schopni řešit problémy jak pracovní, tak mimopracovní, pochopit zadaný úkol, zjistit hlavní problém, získávat informace, třídit je, rozpoznat věrohodnost, vypracovat řešení, obhájit svoji práci, spolupracovat s ostatními týmová práce, vyuţít všech dostupných prostředků k vyřešení problému nebo úkolu. - komunikativní kompetence vzdělání směřuje ke schopnosti vyjádřit např. danou problematiku písemně i ústně, prezentovat její řešení v různých situacích (učebních, ţivotních, pracovních, osobních apod.). Absolventi by měli umět vyuţít svých komunikačních dovedností při oficiálních jednáních (úřady, v zaměstnání), poslouchat druhé a hodnotit jejich vyjadřování na veřejnosti, případně si je vzít jako vzor umět se vyjádřit, případně diskutovat v rovinách slušnosti (kultury projevu). - personální a sociální kompetence vzdělání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni si na základě svých schopností zajistit svůj další rozvoj v zájmové a pracovní oblasti, zvládnout péči o své zdraví, k vytváření mezilidských vztahů. Ţáci by měli umět posoudit svoje duševní a fyzické moţnosti, uvědomovat si a přijímat důsledky svého chování, umět se přizpůsobit novým podmínkám ţivotním i pracovním. - občanské kompetence a kulturní povědomí absolventa mělo by obsahovat hodnoty a postoje potřebné pro ţivot v demokratické společnosti. Absolventi by měli jednat zodpovědně a samostatně, v souladu s morálními principy, uvědomovat si vlastní identitu, sjednat a hodnotit dění na naší i zahraniční politické scéně, znát význam ţivotního prostředí pro člověka a chránit ho. - kompetence k pracovnímu uplatnění vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi dovedli vyuţít svých znalostí a vyuţili je k uplatnění na trhu práce. Měli by mít základy o budování profesní kariéry, tj. další vzdělávání, přehled o různých pracovních místech a jejich náplni podmínkách (platových, profesní postup, umět srovnávat výhody a nevýhody u různých typů zaměstnání, u zaměstnavatelů jak soukromých firem, tak státních podnicích apod.). - matematické kompetence a kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi dovedli vyuţívat matematické schopnosti a znali základní práce na počítači, jeho programové 26

28 vybavení a efektivně s ním pracovali. Důleţité je stálé zdokonalování se v této problematice. 4. Školní vzdělávací program Školní vzdělávací program je hlavním pedagogickým dokumentem v rámci kurikulární reformy, podle kterého škola organizuje vzdělávání v daném oboru. Vytvoření ŠVP je v plné kompetenci ředitele školy a ten je za něj zodpovědný. Zodpovědnost se vztahuje na kvalitu vypracování i jeho realizaci. ŠVP musí být přístupný veřejnosti. ŠVP můţe být provedeno za pomocí učebních osnov nebo modulárně. Druhému způsobu provedení se budu zabývat detailněji, jelikoţ je hlavní náplní této bakalářské práce. Úkolem školy je vţdy rozhodnout, jaký typ provedení se zvolí a jakou formou ŠVP zpracuje. ŠVP musí být zpracován v souladu s daným RVP a legislativou. Vymezí se v něm kompetence absolventa, jaké jsou poţadovány výsledky vzdělávání a obsah vzdělávání. Dále jsou to personální, materiální a organizační podmínky, které jsou nezbytné pro dosaţení cílů vzdělávání v určitém vzdělávacím programu. Důleţité je také uvést sociální partnery v denní formě vzdělávání. ŠVP bude zpracováván pro všechny ročníky podle zákona č.561/2004 sb. (školský zákon). Obsah respektuje přehlednost a poskytne všechny informace tak, aby byla moţná kontrola v souladu s RVP. Je důleţité jej vytvořit, aby byla lepší uplatnitelnost absolventů na trhu práce v daném regionu, a také zde byl vytvořen prostor pro další studium, nebo celoţivotní vzdělávání. Zvlášť je potřeba se věnovat vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami a také pro vzdělávání dospělých. 4.1 Obsah Školního vzdělávacího programu Školní vzdělávací program obsahuje: a) úvodní identifikační údaje b) profil absolventa c) charakteristiku vzdělávacího programu d) učební plán e) přehled rozpracování obsahu vzdělávání v RVP a ŠVP 27

29 f) učební osnovy nebo vzdělávací moduly g) materiální, personální zajištění výuky v určitém ŠVP h) spolupráce se sociálními partnery při zpracovávání ŠVP Úvodními identifikačními údaji se rozumí název, adresa školy a její zřizovatel. Název ŠVP můţe vyjadřovat odborné zaměření, nebo mít motivační charakter. Mezi další údaje patří kód a název oboru vzdělání, délka a forma vzdělávání, platnost ŠVP (datum od-do), podpis ředitele školy a razítko. Profil absolventa slouţí jako informace pro úřady práce, zaměstnavatele, zájemce o vzdělávání apod. Na základě profilu absolventa se určuje koncepce a obsah vzdělávacího programu. Vymezuje kompetence absolventa a výsledky vzdělávání v RVP a záměry školy. Charakteristika vzdělávacího programu je potřeba pro ty pracovníky (učitele, vychovatele aj.), kteří se podílejí na tvoření ŠVP. Slouţí také nadřízeným orgánům, veřejnosti i zájemcům o vzdělávání. Ukazuje jak je pojato dané vzdělávání (v určitém programu) a jaký bude charakter pedagogické koncepce školy. Jsou v ní uvedeny: - organizace výuky - realizace praktického vyučování - klíčové kompetence - průřezová témata - další vzdělávání a mimovyučovací aktivity - způsob a kritéria hodnocení ţáků - stanoví podmínky přijímání ke vzdělávání - předpoklady zdravotní způsobilosti - organizace, forma a obsah přijímacího řízení - kritéria přijetí ţáka ke vzdělávání - obsah a forma závěrečné zkoušky - u denní formy vzdělávání přístupy k ţákům se speciálními vzdělávacími potřebami - pro kaţdou nabízenou formu vzdělání se charakteristika zpracovává jednotlivě Učební plán se vytváří jednotlivě pro kaţdou nabízenou formu vzdělávání. Je v něm obsaţen výčet všech vyučovacích předmětů (formou tabulky), např. moduly (pokud 28

30 je zde tato forma), hodinové dotace v jednotlivých ročnících týdenní např. podle formy vzdělávání. V poznámkách škola vysvětlí některé aspekty (organizační, obsahové) učebního plánu a výuky. Vyučovací předměty se nazvou odvozením od některých hlavních vzdělávacích oblastí, okruhů, nebo si zvolí vlastní název. Název předmětu musí souhlasit s obsahem denního předmětu. Obsah vzdělávání (RVP i ŠVP) je nejvýhodnější provést za pomocí tabulky z důvodu přehlednosti. V tabulce je velmi dobře vidět rozpracování obsahu dané školy vymezené v kurikulárních rámcích. Dále je vyznačeno časové rozvrţení obsahu vzdělávání ve vyučovacích předmětech jejich hodinových dotacích, nebo dalších vzdělávacích aktivitách. Učební osnovy a vzdělávací moduly ukazují: - výsledky a obsah vzdělávání předmětů (soulad s RVP) - soulad s profilem absolventa ŠVP - hodinové dotace předmětu, vzdělávací potřeby a moţnosti ţáků - vše se týká i ţáků, kteří potřebují speciální přístup Obsahem učebních osnov je název vyučovacího předmětu, počet hodin výuky (soulad s učebním plánem), pojetí vyučovacího předmětu popis obecných cílů a didaktického pojetí předmětu, realizace klíčových kompetencí, průřezová témata, mezipředmětové vztahy, metody a formy výuky v daném předmětu, způsob hodnocení ţáků, předpokládané výsledky vzdělávání daného vyučovacího předmětu, učivo vzdělávací obsah, rozvrţení do ročníků. [RVP E/01] 5. Základní informace o modulovém zpracování učiva Vzdělávací moduly umoţňují jako druhou moţnou variantu (první variantou jsou učební osnovy) zpracování školního vzdělávacího programu (v mém případě, jinak i další vzdělávací programy). Vzdělávací moduly nyní pouţívají vyšší odborné školy, kde získané kredity mohou být uznány v souvislosti s dalším studiem na vysokých školách. Jako první modulově pojaté vzdělávací programy vznikly v některých středních odborných školách a středních odborných učilištích při projektu Phare VET (reforma odborného vzdělávání ). Většina škol, která se účastnila tohoto projektu, ale přešla zpět na standardní učební dokumenty. Při projektu Pilot S ( , vytvořila modulový vzdělávací program Vyšší 29