Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. KRAJINNOEKOLOGICKÉ ASPEKTY VÝVOJE KRAJINNÉ STRUKTURY K.Ú. VELKÉ KARLOVICE Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav krajinné ekologie KRAJINNOEKOLOGICKÉ ASPEKTY VÝVOJE KRAJINNÉ STRUKTURY K.Ú. VELKÉ KARLOVICE Bakalářská práce Brno 2006 Vedoucí bakalářské práce : Vypracovala : RNDr. Pavel Trnka, CSc. Lenka Jakešová

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Krajinnoekologické aspekty vývoje krajinné struktury k.ú. Velké Karlovice vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne Podpis bakaláře.

3 Poděkování Děkuji RNDr. Pavlu Trnkovi, CSc., za odborné vedení, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Za pomoc a podporu děkuji Státnímu okresnímu archívu ve Vsetíně, správě CHKO Beskydy v Rožnově pod Radhoštěm, Obecnímu úřadu ve Velkých Karlovicích, Vojtěchu Bajerovi a Ondrejovi Kútikovi.

4 Annotation The aim of this work is the analysis of the land-use modifications in the area of Velke Karlovice in the time interval This paper examines changes in both quality and quantity aspects. The focus is put on the dedicated land register segment with the intent to describe and analyze changes in the land-use representation, their area parameters and length of their borders. Hilly region of Wallachia has been aside of civilizations processes for a long time therefore the typical landscape characteristics has remained. However, the last two centuries brought fast and spontaneous transformations of the land. As a conclusion it is observed that the most significant impacts of these changes were in growth of particular types of land-use areas and by radically reducing the length of their borders. All the mentioned changes have lead to the decrease of the species variety and land space diversity. Under the influence of these transformations the priorities in land utilization are being reviewed.

5 Obsah: 1 Úvod Cíl práce Metodika Vymezení a charakteristika území Obecná charakteristika území Geomorfologická charakteristika území Geologické poměry Klimatické poměry Hydrologické poměry Půdní poměry Biogeografické členění krajiny Charakteristika bioregionu Současný stav krajiny a ochrana přírody Biota lokality Území významná z hlediska ochrany přírody Vývoj krajiny Vývoj krajiny v Horním Vsacku s důrazem na Velké Karlovice Průběh pastevecké valašské kolonizace Etapy valašské kolonizační vlny Vývoj krajinné struktury katastru Velké Karlovice Počátky osídlení a rozvoje k.ú. Velké Karlovice do konce 19.století Počátky osídlení a rozvoje k.ú. Velké Karlovice od počátku 20.století Analýza změn krajinné struktury na modelovém území Obecný popis modelového území Obecná charakteristika krajinné struktury v letech 1833 a Analýza změn krajinné struktury mezi lety 1833 a Péče o významné krajinné segmenty Výsledky Závěr Použitá literatura Fotografická příloha

6 Seznam tabulek Tabulka 1: Činnost větru v okolí Velkých Karlovic Tabulka 2:Přehled vyhlášených maloplošných ZCHÚ Tabulka 3: Tabulka zastoupení jednotlivých zón v CHKO Beskydy Tabulka 4: Charakteristika krajinné struktury v roce Tabulka 5: Charakteristika krajinné struktury v roce Tabulka 6: Konkrétní plošné zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny Seznam grafů Graf 1: Průměrná četnost směru větru Graf 2: Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny 1833 (%) Graf 3: Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny 2005 (%) Graf 4: Změna počtu plošek jednotlivých kategorií využití krajiny ( ) Graf 5: Změna délky hranic jednotlivých kategorií využití krajiny ( ) Graf 6: Změna průměrné rozlohy plošek v jednotlivých kategoriích ( ) Graf 7: Změna zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny ( ) v ha Seznam obrázků Obrázek 1: Hranice Velkých Karlovic Obrázek 2: Oblast modelového území Obrázek 3: Prezentuje stav využití krajiny v modelovém území v roce Obrázek 4: Prezentuje stav využití krajiny v modelovém území v roce

7 Tisíci stužkami jsou převázány stráně, lesy i pasínky našich hor. Od nejužší nitečeky ovčí pírtě až po široké, měkké stuhy hřebenových cest. Chodník, chodníček, cestina, pěšina, stezka. Přes louky, lesy, pastviska a grúně. Žádné jiné hory nejsou tak překrásně ovinuty stužkami lidských pout, jako naše. Marie Podešvová

8 - 8-1 Úvod Krajina Valašska a tedy také krajina Velkých Karlovic patří bezesporu k jedné z nejkrásnějších krajin v České republice. Tato krajina patří také k jedněm z nejmladších u nás, protože území Velkých Karlovic bylo osídleno až v 17.stol. Do té doby bylo území pokryto pralesovitými porosty s převahou jedle a buku. Rozvoj osídlení nastal až v 18. století a z těchto důvodů, patří krajina Velkých Karlovic k těm, které prošly nejdynamičtějšími změnami, pokud hodnotíme poslední tři století. V neposlední řadě jsou Velké Karlovice krajinou mého domova, místem se kterým jsem od dětství úzce spjata a které mám velmi ráda. Všechny tři výše uvedené důvody mne vedly k rozhodnutí zpracovat bakalářskou práci na téma zabývající se změnami krajiny Velkých Karlovic. Jako další pozitivní prvek při tomto rozhodování jsem vnímala skutečnost, že vzhledem k mládí krajiny Velkých Karlovic existuje spousta podkladů (písemných i mapových), jak tyto změny vyhodnotit. Přestože až na konci předkládané bakalářské práce budu vyhodnocovat do jaké míry byly cíle naplněny, můžu už nyní říci, že jeden cíl byl určitě naplněn: lépe jsem pochopila a ještě více jsem se sblížila s krajinou mého domova.

9 - 9-2 Cíl práce Obecným cílem této práce je analýza kvalitativních a kvantitativních změn struktury krajiny katastru Velkých Karlovic a vyhodnocení jeho příčin. Cílem je také analyzovat důsledky těchto změn na ochranu přírody a krajiny. Konkrétním cílem práce je provést charakteristiku přírodních poměrů, využívání krajiny a ochrany přírody v katastru Velkých Karlovic. Práce se zabývá analýzou vývoje změn krajinné struktury zájmového území (s důrazem na vývoj v posledních dvou staletích) a řeší hlavní příčiny a důsledky změn ve využití krajiny se zaměřením na extenzivní louky a pastviny. Bude provedena identifikace nejcennějších segmentů krajiny, zhodnocení dosavadní péče o ně a návrh optimalizované organizace krajiny s ohledem na ochranu jejích krajinotvorných prvků.

10 Metodika Krajinu chápeme jako heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje. Rozloha krajiny může být různá - třeba jen několik málo kilometrů. K zakreslení ekosystémů tvořících krajinu, stejně jako k zakreslení hranice krajiny, která se dá obvykle dobře rozeznat zejména podle struktury vegetace, se často využívá letecká fotografie. Podrobnější a přesné rozlišení jednotlivých plošek je však možné pouze za pomocí map velkého měřítka, které je nezbytné aktualizovat s využitím terénního průzkumu (Forman, Godron, 1993). Možnost studovat historický stav krajiny a důležité okolnosti jejího vývoje nám dávají písemné a obrazové historické materiály. Ty bývají v majetku či správě muzeí, archivů, obcí nebo odborných pracovišť (především univerzity a ústavy Akademie věd). Obzvláště cenným podkladem pro zjištění změn krajiny jsou historické mapy. Z 19. století jsou to především mapy z III. vojenského mapování, pro větší měřítko jsou optimální tzv. indikační skici. Důvodem k pořízení indikačních skic v 1. polovině 19. století byla neutěšená situace v oblasti evidence pozemků. To vedlo k zavádění tzv. stabilního katastru, který evidoval všechny pozemky a sloužil tak, mimo jiné, k přesnému vyměřování daní. Jedním z podkladů, ve kterém byly pozemky evidovány byly mapy v měřítku 1 : (intravilány v 1 : 1 440), které se nazývaly indikační skici. Jedná se o první ucelený soubor map katastrů všech obcí na Moravě. Dokládají způsob a rozsah zemědělské činnosti, jsou důležitým pramenem ke studiu osídlení, architektury, dopravních cest a vodních toků. Indikační skici byly v českých zemích pořizovány v letech , pro území Velkých Karlovic byly vyhotoveny v roce 1833 (upraveno dle: Rácek, 2002). Při zpracování práce byly využity následující metodické postupy: Studium literatury tématicky zaměřené na přírodní podmínky Velkých Karlovic (seznam v kap. č. 5) Studium literatury tématicky zaměřené na významné historické skutečnosti Velkých Karlovic a Valašska (seznam v kap. č. 6)

11 Analýza dalších historických podkladů Okresních archívu ve Vsetíně, Okresním muzeu, Moravském zemském archívu a Karlovském muzeu Diskuse a konzultace s odborníky ochrany přírody a krajiny a historického vývoje regionu Analýza historických mapových podkladů z Velkých Karlovic Terénní průzkum Analýza změn krajiny byla provedena srovnáním dvou podkladů: 1. indikační skici z roku katastrální mapy aktualizované terénním průzkumem v roce 2005 Měření v mapách byla provedena digitálním planimetrem, výpočty a grafické výstupy této části práce byly zpracovány v programu MS Excel.

12 Vymezení a charakteristika území 4.1 Obecná charakteristika území Obec leží 23 km východně od Vsetína při hranicích se Slovenskou republikou. Situována je do údolí Vsetínské Bečvy a jejích přítoků, na rozhraní Vsetínských vrchů a Javorníků v nadmořské výšce 495 m (Bečva pod údolím Bzové) až 1025m Vysoká. Zahrnuje 2 katastrální území - Velké Karlovice a Malé Karlovice, která historicky vznikla podle příslušnosti k dvěma různým panstvím (Rožnovskému a Vsetínskému). Obcí prochází silnice ze Vsetína do Makova a Žiliny. Je v ní koncová železniční stanice trati Vsetín Velké Karlovice. Poštovní úřad (od r. 1861) a matriční obvod v místě, služebna Pohraniční policie, celní stanice. Nadmořská výška 512 m. Katastr obce měl r výměru 8076 ha, podle sčítání lidu z r. zde žilo 2671 obyvatel (1351 žen) a bylo zde 938 domů s 1131 bytem, z toho 124 bytů sloužilo k rekreaci. Název se objevuje ve starších pramenech v podobě Karlowitz (1846), Gross Karlowitz, Hrubé Karlovice (1872, Gross Karlowitz, Velké Karlovice (1893). Ves má jméno po svém zakladateli Karlu Jindřichovi z Žerotína, majiteli rožnovského panství. V místním nářečí: Hrubé Karlovice, ke Karlovicám, v Karlovicách, Karlovjané, karlovský. Pro obyvatele Malých Karlovic se užíval název Odtrhlané, neboť tato obec vznikla oddělením části území Velkých Karlovic. Údajný dávný název Dolina Urgatina, který prý označoval údolí Velkých Karlovic, není v žádném historickém pramenu doložen (Baletka, 2002). 4.2 Geomorfologická charakteristika území Beskydy náleží k soustavě Vnějších Západních Karpat a člení se na 6 geomorfologických celků. V jihovýchodní části se nachází Javorníky a Hostýnskovsetínská hornatina, pod které spadá i katastr Velkých Karlovic (Kol., 2003). Popisované území prošlo zhruba následujícím geomorfologickým vývojem : Vývoj tvarů terénu, jeho základních stavebních jednotek, byl zahájen opakovanými horotvornými pohyby, při nichž došlo k vyzdvižení flyšových usazenin. Tento proces se několikrát

13 opakoval, takže vznikla charakteristická příkrovová stavba. V obdobích tektonického klidu docházelo k zarovnávání reliéfu působením denudace a eroze. Úrovně zarovnání byly rozrušeny mladšími tektonickými pohyby. V celé oblasti se projevuje úzký vztah mezi geologickou strukturou a makroreliéfem, neboť všechny nejvyšší horské hřbety a vrcholy jsou vázány na velmi odolná pískovcová souvrství. Svahové pohyby jsou nejtypičtější inženýrsko - geologickou vlastností flyšového pásma. Sesuvy vznikají ve stěnách a uzávěrech údolí a na dolních a středních částech svahů. Pro vznik sesuvu je příznivá situace, kdy sklon vrstev je rovnoběžný se sklonem svahu. Sesuvy však vznikají často i v opačném případě, kdy vrstvy jsou orientovány směrem do svahu a silně zvětrávají. Sesuvy vznikají nejvíce na jaře a po intenzivních srážkách. Uvolnění sesuvu urychlí odlehčení úpatí svahu, a to buď říční erozí, nebo lidskou činností (Kol., 1998 a). 4.3 Geologické poměry Geologické podloží celého Valašska a tedy i území katastru Velkých Karlovic je součástí flyšového pásma Západních Karpat, které patří do soustavy geologicky mladých pásemných pohoří, vznikajících koncem druhohor a ve třetihorách z usazenin moře, nazývaného Tethys a působením několika fází alpínského vrásnění. Flyš je charakteristický rytmickým střídáním jílovců, prachovců, pískovců a slepenců. Na reliéfu je nejvýraznější páskovitost, která je typickým znakem všech nejmladších pohoří (Janoška, 2000). Hřbet Javorníků je budován nejmladšími zlínskými vrstvami, jejichž mocnost je metrů a jsou tvořeny vrstvami odolných jílovců a glaukonitických pískovců. Lavicové pískovce a slepence nejstarších vrstev soláňských jsou mocné kolem 1000 metrů a je jimi budován hřbet Vsetínských vrchů (Kol., 1998 a). 4.4 Klimatické poměry Velké Karlovice spadají do chladné klimatické oblasti (CH). Okolí nejvyšších hor, přibližně nad 1000m n. m., patří do klimatického okrsku CH4, který je současně nejchladnějším v ČR. Jsou to: vrcholové části Javorníků Vsetínské vrchy v bezprostředním okolí Vysoké. V těchto partiích jsou průměrné roční úhrny srážek nad 1000 mm.

14 Relativně častým jevem jsou v Beskydech teplotní inverze. To znamená, že teplota vzduchu s výškou roste a na horách tak bývá slunečno a teplo, zatímco v údolí je většinou oblačno a chladno. V oblasti Beskyd se vzhledem k jejich poloze v Evropě střetává oceánské a kontinentální klima. Největší vliv zde na podnebí má nadmořská výška. V nížinách je klima mírně teplé (průměrná roční teplota přes 7 C), na horách chladné (průměrná roční teplota pod 3 C) (Kol., 2003). Z analýzy dat meteorologické stanice ve Valašském Meziříčí lze objasnit činnost větru v okolí, která je znázorněna v tab.č.1 a grafu č.1. V této oblasti převládá západní proudění vzduchu., značný podíl však mají také větry SV a JZ. Tabulka 1: Činnost větru v okolí Velkých Karlovic S SV V JV J JZ Z SZ Bezvětří 4,9 17,3 6,6 3,8 5,8 14,2 22,5 7,5 17,5 Průměrná četnost směru větru Bezvětří S SV SZ 10 0 V Z JV JZ J Graf 1: Průměrná četnost směru větru 4.5 Hydrologické poměry Katastr Velkých Karlovic má vzhledem k velké svažitosti a charakteru geologického podloží malou zadržovací schopnost. Z těchto důvodů cca 45% - 60% srážek odteče vodními toky. Typická je také rozkolísanost průtoku, jejímž důsledkem jsou časté povodně. Voda je z území odváděna do Černého moře Vsetínskou Bečvou. Dalšími

15 významnější vodními toky jsou přítoky Vsetínské Bečvy. Z pravé strany do ní vtékají potoky Babská, Velká Hanzlůvka jinak Rybjanka, Miloňovský, Jezerný a dva bezejmenné potůčky. Z levé strany ústí do Vsetínské Bečvy potoky Dynčák, Malá Hanzlůvka, Tisňavský, Miloňovky, Pluskovec a 12 bezejmenných potůčků, z nichž některé v létě vysychají. Srážkově je Vsetínský okres bohatší. V nejnižších místech okresu spadne v průměru 60 mm, ve středních polohách kolem 700 m n.m. o 80 mm a na vrcholech Javorníků až o 220 mm více (Pavelka a kol, 2002). Nejvodnatějším měsícem je březen a hlavně duben, tedy měsíce, kdy na horách taje sníh. Nejméně vodné jsou prosinec až únor, tedy měsíce, kdy jsou srážky vázány ve sněhové pokrývce a nezúčastní se vodního koloběhu. Na průtoky má vliv řada faktorů: lesnatost, podíl orné půdy, geologické podloží aj. Jezero v údolí Jezerné patří k výjimečně zajímavým útvarem také z hlediska geomorfologického. Jeho vznik není zcela jasný, předpokládá se, že je polopřírodní. Sesuv, který z větší části zahradil údolí potoka byl uměle doplněn, takže vznikla hráz. Zájmové území je celkově chudé na podzemní vody, neboť málo propustné horniny karpatského flyše neumožňují vytvoření větších zásob podzemních vod. Kromě podzemních vod prostých se ve velkých Karlovicích vyskytují i vody minerální. Ty jsou nejčastěji sirovodíkové, provází je charakteristický zápach po zkažených vejcích a podle toho mají i lidové názvy:smradlavá voda, vejcůvka, záprtková voda, prdlavka nebo štyngár (upraveno dle: Jaskula a kol., 2004). 4.6 Půdní poměry V nižších polohách katastru se nacházejí půdy jílovité a jílovitohlinité, ve vyšších hlinité a písčitohlinité. Nejrozšířenějším půdním typem jsou hnědé půdy neboli kambizemě, ve vyšších nadmořských výškách na ně navazují horské podzoly. Na širší údolí podél vodních toků jsou vázány fluvizemě (nivní půdy). Vzácně se však vyskytují také další typy půd: rankery (primitivní půdy s vysokým obsahem skeletu) a pseudogleje, gleje (půdy se zvýšeným obsahem vody v profilu). Vliv na vznik půd v zájmovém území měly především dva faktory. Prvním je matečná hornina (pískovce, jílovce a v nivách řek štěrkopísky). Druhým je charakter

16 prostoru, z jehož opadu se tvořil humusový horizont (listnaté lesy v nižších polohách, jehličnaté ve vyšších). Z toho důvodu jsou v nivách nejúrodnější a nejlehčí půdy. Naopak půdy nejchudší a také nejmělčí a erozí nejohroženější jsou v nejvyšších polohách (horské podzoly). Jedním z faktorů, který ohrožuje půdy, je eroze. Jestliže půdy běžně přibývají 1 až 10 mm za sto let, pak erozí nejohroženější půdy můžou přijít až o 5 až 10 mm za rok! Z těchto důvodů je nutné, aby půdy na prudkých svazích nebyly orány a byly chráněny travnatým porostem nebo lesem (Kol., 2003). 4.7 Biogeografické členění krajiny Z hlediska biogeografického členění krajiny (Culek, 1996) je zájmové území zařazeno takto: biogeografická provincie: středoevropských listnatých lesů biogeografická podprovincie: západokarpatská podprovincie. biogeografický region: Vsetínský Charakteristika bioregionu Bioregion leží na severovýchodní Moravě a částí zasahuje na Slovensko. Zabírá geomorfologický celek Javorníky, východní část celku Hostýnsko vsetínská hornatina a severní výběžek Vizovické vrchoviny. Plocha bioregionu v ČR je 812 km 2. Bioregion je tvořen dlouhými horskými hřbety a řadou rozsoch na pískovcovém flyši. Hostí typickou západokarpatskou biotu bukového lesa převážně 5.vegetačního stupně, do níž od severovýchodu pronikají horské prvky. Vegetaci tvoří květnaté bučiny, s ostrovy acidofilních horských bučin. Flóra je celkově bohatá. V lesích je charakteristické velké zastoupení jedle a to až dodnes. Typická jsou společenstva horských luk a pastvin. V lesích dnes převažují kulturní smrčiny se zbytky jedlových a javorových bučin, mimo les dominují horské louky a pastviny (Culek, 1996).

17 Současný stav krajiny a ochrana přírody Na rozdíl od Beskydského bioregionu se zde od 16.století výrazněji projevily důsledky osídlení valašské kolonizační vlny spojené s trvalým odlesněním, pasekářským hospodařením a maloplošnou zemědělskou výrobou. Od 19. století se datuje zvýšená těžba dřeva a nové zalesňování smrkem. Přes hospodářské zásahy a novodobé degradační procesy zde zůstalo zachováno mnoho lesů přirozené skladby dřevin. Značná část bioregionu je součástí CHKO Beskydy. Leží převážně v mezofytiku a převažuje zde vegetační stupeň(skalický): (suprakolinní) submontánní až montánní (Culek, 1996) Biota lokality Lesy zaujímají 74,4% rozlohy, což je nejvíce ze všech obcí okresu. Většina lesů je však tvořena nepůvodními monokulturami smrku. Pouze na několika zpravidla nevelkých plochách se dodnes zachovaly přírodě blízké bukové lesy s jedlí a javorem klenem, většinou v části obce Léskové, vyjímečně v Podťatém, Jezerném a v Pluskovci. V Léskovém se také nachází jeden nejzhodnotnějších a nejkrásnějších jedlobukových pralesu v oblasti Moravskoslezských Beskyd, NPR Razula, se svou typickou flórou a faunou. Další hodnotný zbytek bukového lesa se starými stromy a s typickou faunou se nachází v Léskovém, asi 1 km jihovýchodně od lesní zprávy (nad mlýnem) a v údolí Dynčák (Pavelka, Trezner, a kol., 2001). Flóra lokality Flóra je místy poměrně bohatá na ochranářsky hodnotné druhy, v nejvyšších částech přistupují horské prvky (nápadný je např. hořec tolitovitý). V Tísňavách se na jediném místě vyskytuje hořec křížatý (je to jediná lokalita v celém okrese) z lesních druhů je významná přítomnost vrance jedlového, častá je plavuň vidlačka a vzácněji se vyskytuje plavuň pučivá. Velmi vzácně se vyskytuje oměj pestrý (Babská), místy kýchavice Lobelová. Pravidelně se vyskytují orchideje, v 90.letech bylo zjištěno 10 druhů. Nejnápadnější je koncem května kvetoucí prstnatec bezový, dále se vyskytují např. pětiprstka žežulník, vemeník dvoulistý, kruštík širolistý, prstnatec Fuchsův, hlavinka horská, vstavač mužský a kruštík bahenní. K nejvzácnějším orchidejím náleží korálice trojklanná, výskytem v Pluskovci. Nejhojnější orchidejí je prstnatec májový. Největší

18 nalezište jsou v Léskovém - pod Kovářkami (Uzgruň). Na několika místech se dodnes zachovaly zbytky jalovcových pastvin s pestrou florou. Řada z nich však již není obhospodařována extenzivní pastvou a při absenci aspoň náhradní údržby (kosení) jim v průběhu příštích desetiletí hrozí zánik. Z dalších vzácnějších rostlin, které jsou ohroženy na existenci, se v rámci obce ještě sporadicky vyskytují: kociánek dvoudomý, trličník brvitý, na mokřadních biotopech pak mečík střechovitý, tolie bahenní a vachta trojlistá, u lesních potoků kamzičník rakouzský, z dalších druhů zvonek okrouhlolistý, lilie zlatohlavá, pcháč bezlodyžný (v roce1993 zjištěn na posledních třech lokalitách, kde vymírá v důsledku sukcese lesa - pod Člověčím nad Petřeky, v závěru Pluskovce pod Javorníčkem a v Podťatém jižně pod vrcholem Lopušná). Z nevítaných invazních druhů rostlin se v obci vyskytuje silná populace bolševníku velkolepého a ojedinělý výskyt křídlatky japonské. Obě rostliny je nutné důsledně likvidovat, dokud to ještě je možné. V obci se nachází řada pozoruhodných stromů. Nejcennějšími z nich jsou tisy, v obci jsou celkem čtyři. Často se vyskytují mohutné lípy- např. na Oslovém. Mimo prales Razula se v okolí obce nachází několik desítek vzrostlých buků - největší je památný buk na Bařince. Další mohutné buky jsou v Léskovém. Četné jsou staré jilmy, javory a jasany rostoucí převážně v údolí Leskové (Pavelka, Trezner, a kol., 2001). Fauna lokality Z fauny se vyskytují běžné druhy savců, např. zajíc, liška, jezevec, srnec, jelen, kuna lesní, v okolí sídel je hojná kuna skalní. Rys se vyskytuje v odlehlejších částech katastru. Medvěd se více méně pravidelně vyskytuje již od konce 70.let. Vlk byl zjištěn několikrát v letech a na jaře 1999 na východním a jižním okraji katastru. Z drobných savců je nejznámější výskyt myšivky horské v Kubáně, vzácněji se vyskytují hrabošík podzemní, rejsek horský a hraboš mokřadní. Běžně se vyskytují netopýři, byli zjištěni např. netopýr velký, vodní, severní, večerní a ušatý. Z ptáků bylo zjištěno celkem 110 druhů, z toho 89 druhů hnízdí. Ve Velkých Karlovicích se nejdéle z celého povodí Vsetínské Bečvy udržela vymírající populace tetřeva hlušce. Ze vzácnějších lesních druhů se dále vyskytují čáp černý, jeřábek lesní, strakapoud bělohřbetý, žluna šedá, datel černý, datlík tříprstý, kulíšek nejmenší, síc rousný, holub doupňák a lejsek malý. Ve smrkových lesích v okolí luk a pastvin pravidelně na většině území hnízdí kos horský. Ze vzácnějších druhů zemědělské krajiny se vyskytují

19 linduška luční, bramborníček hnědý, bramborníček černohlavý, chřástal polní, žluna zelená. Z dalších vzácných druhů se vyskytují ledňáček říční (jen na přeletu, výjimečně může hnízdit), dudek chocholatý, ostříž lesní, včelojed lesní, jestřáb lesní, krkavec velký (celkem hnízdí 3-6 párů). Velmi vzácně zalétne orel křiklavý ze slovenské části Beskyd a Javorníků. V zahradách a ve skupinách větších stromů u samot a v intarvilánu se řídce vyskytují rehek zahradní a lejsek šedý, vzácněji v obdobných biotopech, a navíc břehových porostech Bečvy, hnízdí sedmihlásek hajní. Hojnějším obyvatelem toků je konipas horský a místy i skorec vodní. Z plazů je na území obce významná populace zmije obecné, v celém povodí Vsetínské Bečvy je největší Pravidelně se vyskytuje užovka obojková, slepýš křehký, ještěrka obecná a živorodá. Z obojživelníků je hojný skokan hnědý, častější jsou ropucha obecná, kuňka žlutobřichá, čolek horský a mlok skvrnitý, vzácný je čolek karpatský (Babská). Z ryb se vyskytuje pstruh obecný a vranka pruhoploutvá. V létě jsou na květnatých horských loukách a pasekách nápadní zejména motýli (perleťovci, okáči, babočky, soumračníci aj.) a brouci (tesaříci). Silná populace raka se nachází v Jezerném, jedná se o křížence raka bahenního a říčního (Pavelka, Trezner, a kol., 2001).

20 Území významná z hlediska ochrany přírody Základem ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a rostlinstva vůbec je komplexní ochrana jejich stanovišť. Nejúčinnější ochranou rostlinstva je proto územní ochrana v síti zvláště chráněných území, jichž je dosud v oblasti vyhlášeno 33. Celková rozloha uváděných zvláště chráněných území činí 1225,52 ha, tj. cca 1,05 % rozlohy CHKO Beskydy. Z celkové plochy ZCHÚ připadá 1117 ha na lesní půdu, tj. cca 91,6%, 17,5 ha na louky a pastviny, tj.cca 1,4%, 21 ha na mokřady, tj.cca 1,7%, 6 ha na pseudokras, tj.cca 0,5% a 66 ha na Valašské muzeum v přírodě tj. cca 5,4%. Níže je uveden přehled ZCHÚ se základními údaji dle vyhlášek (Kol, 1998 a). Tabulka 2:Přehled vyhlášených maloplošných ZCHÚ kategorie počet rozloha NPR 7 722,67 ha NPP 1 60,06 ha PR ,19 ha PP 15 44,88 ha Na území Velkých Karlovic se nachází 1 Maloplošné chráněné území: NPR Razula Výměra: 23,52 ha Kultura: les Lesní vymezení: Lesní správa Velké Karlovice, polesí Podťaté, les.oddělení 112A (LHP ) Vyhlášení: Vyhláška Ministerstva školství, věd a umění /49-IV/1 z Důvod ochrany: nachází se zde jedlobukový porost pralesovitého charakteru s příměsí smrku a javoru klenu s výskytem vzácných a ohrožených rostlin, živočichů a hub (Kočí, 2003).

21 Příklady zákazů v chráněných územích: Na celém území je zakázáno: - zneškodňovat odpady mimo místa vyznačená (dále jen m.m.v.) - tábořit a rozdělávat ohně m.m.v. - povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů - stavět nové dálnice, sídelní útvary a plavební kanály - pořádat automobilové a motocyklové soutěže Zákazy pro I. zónu: - zákaz umisťovat a povolovat nové stavby - povolovat a měnit využití území - hnojit pozemky s použitím kejdy, silážní šťávy a dalších tekutých odpadů - těžit nerosty a humolity Na území I. a II. zóny je dále zakázáno: - hospodařit na pozemcích mimo zastavěná území obcí způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů a nebo nevratně poškozovat půdní povrch, používat biocidy, měnit vodní režim či provádět terénní úpravy značného rozsahu Zonace CHKO CHKO Beskydy je dle 26 zákona ČNR č.114/92sb. o ochraně přírody a krajiny rozdělena dle kriteria přírodních hodnot území a v souladu s nutnou diferenciací odstupňované ochrany přírody do čtyř zón. Zóny jsou koncipovány tak, aby jejich výměra přesahovala 20 ha, pouze ve výjimečných případech u nelesních 1. a 4. zón nebylo možno tuto podmínku dodržet.

22 Tabulka 3: Tabulka zastoupení jednotlivých zón v CHKO Beskydy Lesní půdní fond Nelesní půdní I. zóna % II. zóna % III. zóna % IV. zóna % Celke % (ha) (ha) (ha) (ha) m (ha) , , , , , , , , ,58 fond Celkem , , , , Praktické vymezení I. zóny: Přírodě blízké nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy s ucelenou mírou samořídících funkcí a ekologickou stabilitou, udržované v žádoucím stavu vhodným managementem nebo ponechané v přirozeném vývoji. Jedná se zejména o zvlášť chráněná území a jejich návrhy, nadregionální biocentra či jejich části a nejhodnotnější regionální biocentra. Na území Velkých Karlovic nachází celkem 6 dalších I. zón CHKO Beskydy: 1. Koncová: bývalá extenzivní pastvina s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů 2. Javorníček: nejrozsáhlejší komplex nezastavěného bezlesí v CHKO Beskydy s významným podílem extenzivních luk a pastvin, se zbytky tradičního hospodaření a kulturně historicky významnými stavbami 3. Jezerné: vodní plocha s přilehlými porosty z geomorfologického hlediska unikátní vzhledem k svému původu, s výskytem ohrožených druhů živočichů 4. Pálenice: enkláva extenzivních luk a pastvin se zbytky tradičního hospodaření a s výskytem ohrožených druhů živočichů a rostlin 5. Benešky: několik rozsáhlých enkláv extenzivních luk a pastvin se zbytky tradičního hospodaření a s výskytem ohrožených druhů živočichů a rostlin 6. Ztracenec: větší komplex lesa s přírodě blízkou dřevinnou skladbou (převaha buku) s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů (Kol., 1998 a)

23 Vývoj krajiny 5.1 Vývoj krajiny v Horním Vsacku s důrazem na Velké Karlovice Oproti obecnému vývoji krajiny v ČR je vývoj krajiny Valašska obzvláště studovaného území specifický hned z několika důvodů. První a pravděpodobně nejvýznamnější skutečností je relativní mladost zdejší kulturní krajiny. Druhým významným faktorem je podíl tzv. valašské kolonizace na formování krajiny Valašska, záležitosti, která je velmi diskutabilní a nejednoznačná. Právě výsledkem především obou zmíněných faktorů je specifický krajinný ráz valašské krajiny s vysokými ekologickými a estetickými hodnotami a také možnost poměrně přesného vývoje krajiny pomocí historických podkladů včetně mapových. Štika (1967) uvádí, že prapůvod karpatského salašnictví a valašské kolonizace je nutné hledat v Rumunsku v období mezi 10. a 13. století. Důvody migrace valašského lidu po karpatském oblouku nelze jednoznačně stanovit. Jako dva hlavní důvody se jeví přesun dobytka z nížin do vyšších poloh za kvalitnější pastvou a také vyhledávání hor jako útočiště před nájezdy východních národů Průběh pastevecké valašské kolonizace Důvodem k postupné migraci pastevců horskými oblastmi byla v prvém řadě potřeba nových pastvin. K této skutečnosti jistě přispěl i fakt, že na nových panstvích byli pastevci dobře přijímáni a získávali různá privilegia. Celkově migrace probíhala pozvolně a v novém místě vždy docházelo k asimilaci s domácím obyvatelstvem Etapy valašské kolonizační vlny 1. Etapa (do poloviny 15.stol.) V této době bylo nejvýchodnější usedlostí vsetínského panství Hovězí, území dále do hor bylo využíváno jen lovci ryb a zvěře, včelaři sbírající med lesních včel a lidmi hledajícími vhodné dřevo na nářadí a nádoby (Štika, 1967).

24 Etapa (konec 15. stol., I.pol. 16 stol.) Podle Macůrka (1959) se první Valaši objevili na Těšínsku v II. pol. 15 století v poněkud specifické společensko-ekonomické situaci. V tomto období a později ještě významnější měrou dochází k posilování hospodářské i politické moci šlechty jak na svém území, tak v rámci celého státu. Důsledkem toho pak je mimo jiné i zvýšení ekonomických zájmů šlechty, zintenzivněním zemědělství a jedním z hlavních zájmů byl také chov dobytka. Důsledkem zmíněné situace a také zvyšování počtu obyvatelstva byla kolonizační etapa, kterou doslova můžeme nazvat útokem na hory. První fáze kolonizace a vlastně tedy i první snahy o intenzivní využití přírodního bohatství studovaného území, spadají na konec 15. století a do I. pol. 16. století. Podstatné pro tuto fázi je to, že kolonizovány byly především nižší polohy, jen výjimečně vrcholové partie To se dělo vytvářením tzv. půští, což byly horské louky vzniklé vyklučením lesa (Macůrek, 1959). Do této situace vstupují Valaši, jako zcela nový aspekt využívání krajiny uplatňující nové hospodářské postupy. Pásli kočovným způsobem ve vrcholových oblastech hor, měli odolnější dobytek a zpracovávali mléko a houně. Krajinná struktura tak v tomto období nedoznala ještě radikálních změn. Naprosto převažovaly lesní porosty s původní dřevinnou skladbou, jen lokálně přerušované ploškami nově vytvořených pastvin v nižších nadmořských výškách. 3. Etapa (II. pol. 16. stol. a počátek 17. stol.) Tato etapa je ovlivněna přechodem šlechty na režijní hospodaření, což prakticky znamená robotu na panském a za hospodaření v horách se platila renta. Z tohoto důvodu ještě více vzrůstá tlak na horské oblasti, který se na Vsetínsku projevuje prudkým zvýšením počtu pasek především v 70. a 80. letech 16. stol. Páslo se ale také v lesích, kde docházelo k silnému poškozování mladých stromů (Macůrek, 1959).

25 Vývoj krajinné struktury katastru Velké Karlovice V roce 1881 viděl Svatopluk Čech krajinu Velkých Karlovic takto: Nyní zalétá zrak můj přes vodu a toulá se po krajině. Vidím údolí utvořené řetězem různotvarých hor, oddělených od sebe tichými údolíčky a pokrytých různobarevnými pruhy rolí, zelenými pastvinami a hlavně krásnými temnými lesy. A celou délku toho údolí, po sklonech okolních vrchů i na dně jeho roztroušeny jsou sivé chaty dřevěné, tu jednotlivě, tu v párku k sobě přitulené, tam po třech skupené a toliko na jediném místě, uprostřed údolí, ve větší chumáč sražené, z něhož se vypíná šedivý dřevěný kostel s červeně natřenou vížkou, jako pastýř toho rozptýleného dřevěného stáda. Zatímco jiné krajiny naší republiky počítají svou historii na tisíce let, krajina Valašska si vystačí se staletími. V současnosti ještě stále malebná krajina spojující vysoké kopce s hlubokými údolími byla až do první poloviny 14. století těžko proniknutelným jedlobukovým pralesem, který tvořil nejednoznačnou hranici mezi Českým a Uherským královstvím. Ještě do konce 15. století byla krajina využívána jen lovci ryb a zvěře, včelaři sbírající med lesních včel a lidmi hledajícími vhodné dřevo na nářadí a nádoby (Barták, 2003) Počátky osídlení a rozvoje k.ú. Velké Karlovice do konce 19.století Karlovice leží na území, na které si už před založením obce činily nárok rožnovské a vsetínské panství a také uherská šlechta. V průběhu staletí se hranice oproti jiným obcím velice často měnily. Je to způsobeno tím, že oblast Karlovic je jedním z posledních kolonizovaných území na Moravě (Kol., 2004). Oblast Velkých Karlovic byla osídlena už v 17. století, kdy se tu lidé za třicetileté války ukrývali před nepřítelem. Celkově tady v té době podle pověsti žilo 6 rodin. Na počátku 18. století Karel Jindřich ze Žerotína osadu rozšířil několika Čechy, Slováky i Poláky a nazval ji Karlovice. Nejasná hranice byla v roce 1734 definitivně vytyčena a o její ochranu pečoval portášský sbor. Pro jeho účely byly zřizovány tzv. čartáky, což byly dřevěné boudy kryté šindelem pro stálé strážce, kteří na hřebenech přebývali se svými stády. V roce 1774 byly pro urovnání sporů rozděleny Karlovice Marií Terezií mezi vsetínské a rožnovské panství a vznikly tak Karlovice Velké a Malé (obr. 1).

26 Obrázek 1: Hranice Velkých Karlovic Celé 18. století je charakteristické úbytkem lesa, který byl později ještě urychlen vznikem skláren. (1826 byla založena Františčina huť a v roce 1863 Mariánská huť v Léskovém). V polovině 19. století les zaujímal pouze okolo 20 % plochy. Les se kácel ve velkých holosečích, zbytky nezpracovaného dříví se pálily na pasekách, ty se pak rozdělily na dílce, které se přidělily občanům. V prvním roce byly paseky prokopány a osázeny brambory, v druhém roce opět prokopány, osázeny smrkem ve sponu 1,5 metru a osety ovsem a křibicí, někdy kmínem. První probírky se prováděly až po 60 letech, nepodporovala se přirozená obnova, vznikly tak stejněvěké smrkové monokultury. V padesátých letech 19. stol. docházelo k dalším významným změnám valašské krajiny. V té době byly prodávány tzv. javořiny. Javořiny byly pastviny s menšími lesíky a houštinami ve vyšších nadmořských výškách, které vrchnost pronajímala za plat poddaným k pastvě. Po roce 1848 byly prodávány uživatelům, kteří je přeměňovali v role a louky. Do konce 19. století došlo ještě ke dvěma zásadním změnám krajiny. Okolo roku 1870 došlo k první vlně zalesňování zemědělských pozemků, v roce 1896 pak byla realizována regulace řeky Bečvy Počátky osídlení a rozvoje k.ú. Velké Karlovice od počátku 20.století Výraznou změnu pro území přineslo vybudování železniční tratě ze Vsetína v roce 1908, jejímž důsledkem byl zvýšený hospodářský rozvoj. To také zvýšilo odbyt dřeva, které se zpracovávalo na nové velké pile. V roce 1913 byly vypracovány první

27 hospodářské plány, podle kterých se začalo hospodaření řídit po I. světové válce. Začala se ve velké míře využívat přirozená obnova, stavěly a rekonstruovaly se lesní cesty, byly provedeny meliorace a zakládány nové louky a pastviny. Po II. světové válce docházelo k dalšímu zalesňování opuštěných zemědělských pozemků. V roce 1949 bylo založeno družstvo zaměřené na chov dobytka; důsledkem jeho činnosti bylo na jedné straně rozorávání mezí v roce 1957, na straně druhé ponechání ladem těžko přístupných pozemků, které pozvolna zarůstaly. V osmdesátých letech byly likvidovány pro Valašsko typické březové lesíky (Barták, 2002). V současnosti pokračuje zarůstání neobdělávaných pozemků, některé jsou zalesňovány smrkem. Hlavním trendem je však úbytek orné půdy, která ustupovala již zmiňovanému rozvoji lesnictví a zvýšením zastavěnosti území. Taktéž vlivem stále se rozrůstajícího turistického ruchu došlo i v modelovém území ke změnám priorit využití krajiny. Kupříkladu ve vrcholových oblastech hor, která dříve sloužila k pastevectví a chovu dobytka se nyní vytvářejí trasy jak pro cyklisty tak i náruživé běžkaře. Na místech se zavedenou infrastrukturou přibývají lyžařské areály, jejichž příkladem je i modelové území středu obce. Další ukázkou změny využití krajiny je i koňská stáj se svým jezdeckým areálem. V nejbližších letech můžeme očekávat pokračující trend komercializace, zejména pak růst turistiky a s tím související zvýšenou poptávku po službách. Předpokládaným důsledkem těchto faktů by bylo rozrůstání zástavby spojené se změnou využití krajiny.

28 Analýza změn krajinné struktury na modelovém území Každá krajina má svůj zvláštní charakter, kterým se odlišuje od jiných krajin. Je podmíněn řadou faktorů, z nichž nejdůležitější jsou klima, geologické poměry a člověk (Hadač, 1982). Struktura krajiny by bez lidské činnosti jevila zřetelnou tendenci k ekologické stejnorodosti typu jeden ekotop- jeden typ ekosystému. Mírný lidský vliv zvyšuje prostorovou různorodost krajiny, silný lidský vliv ji může značně zvyšovat i snižovat (nivelizovat) (Míchal, 1994). 6.1 Obecný popis modelového území Pro podrobnější analýzu změn krajinné struktury bylo vybráno modelové území, ve kterém byly hodnoceny změny v měřítku mapy 1 : Jako podklad sloužily v obou případech mapy měřítka 1 : V prvním časovém období to byly indikační skici z roku 1833 (Obr.3), ve druhém časovém období je znázorněn současný stav (2005), který byl zachycen do katastrálních map na základě terénního průzkumu (Obr.4). Modelové území má rozměry 0,5 x 0,5 km a zachycuje tak plochu 0,25 km 2 (Obr. 2). Pro výběr modelového území byla vybrána plocha uprostřed obce, poblíž obecního úřadu, zahrnující nivu Vsetínské Bečvy a přilehlé svahy Javorníků. Území tohoto typu bylo vybráno z následujících důvodů: Zobrazuje všechny typy využití krajiny vyskytujících se v katastru Představuje další významné úkazy ovlivněné vývojem krajiny za posledních více než 170 let Je příkladem území, kde byly změny krajinné struktury největší Konkrétně se v daném území vyskytuje celkem 6 kategorií využití krajiny: 1. orná půdy 2. trvalé travní porosty (TTP) 3. les 4. vodní plochy

29 zastavěná plocha + drobná držba 6. lada Hodnocení bylo zaměřeno na sledování změn následujících aspektů: podíl celkového zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny počet plošek jednotlivých kategorií využití krajiny průměrná rozloha plošek jednotlivých kategorií využití krajiny délka hranic jednotlivých kategorií využití krajiny Obrázek 2: Oblast modelového území 6.2 Obecná charakteristika krajinné struktury v letech 1833 a 2005 Struktura krajiny je vyjádřená zastoupenými ekosystémy (změny v čase) a jejich prostorovými vztahy, jejich tvarem, velikostí, uspořádáním, spojitostí a kvalitou (Lipský, 1998).

30 Obrázek 3: Prezentuje stav využití krajiny v modelovém území v roce (Měřítko 1:5000) Krajinná struktura modelového území byla v roce 1833 velice členitá (celkem 43 plošek). Plošně převažuje orná půda (přes 60 % plochy), oproti tomu les, vodní plochy a lada nedosahují 5 %. Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny znázorňuje graf č 2. Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny 1833 (%) orná drobná + zastavěná TTP Graf 2: Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny 1833 (%) les voda lada

31 Krajinná struktura vykazuje v tomto časovém období následující stav: 1. Plošně převažuje mozaika orné půdy a TTP 2. Orná půda je velmi členitá (celkem 24 plošek nejvíce ze všech typů) 3. TTP jsou také významně členité, jejich plošky mají typický, velmi protáhlý tvar, jejichž výsledkem je velká délka hranic 4. Celkově je krajina velmi intenzívně využívána, lada představují štěrkové náplavy neregulované Vsetínské Bečvy Podrobné a další údaje jsou v tabulce č. 4. Tabulka 4: Charakteristika krajinné struktury v roce 1833 Drobná Orná půda držba + zastavěná TTP Les Vodní plochy Lada Suma celková. plocha v % 61,9 10,8 19,2 4,1 2,1 1,9 100 počet plošek prům. velikost plošky/ha 2,6 2,7 1,7 4,1 2,1 1,0 2,4 délka hranic/km 7,7 1,1 7,4 0,6 0,6 0,4 17,8 Obrázek 4: Prezentuje stav využití krajiny v modelovém území v roce (Měřítko 1:5000)

32 Krajinná struktura modelového území byla v roce 2005 málo členitá (celkem 13 plošek). Plošně převažují TTP (výrazně přes 30 % plochy), ke 30 % plochy se blíží také drobná držba + zastavěná plocha. Vodní plochy a lada nedosahují 5 %. Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny znázorňuje graf č. 3. Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny 2005 (%) orná drobná + zastavěná TTP les voda lada Graf 3: Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny 2005 (%) Krajinná struktury vykazuje v tomto časovém období následující stav: 1. Výrazně nepřevažuje žádný typ využití krajiny 2. Celková plocha orné půdy se oproti roku 1883 snížila na 18,2% 3. Naopak plocha TTP dosahuje oproti roku 1883 téměř dvojnásobek 4. Plošky většiny typů jsou poměrně velké (průměr celkově 8,0 ha) 5. Krajina je méně intenzivně využívaná, objevují se 3 plošky lad, které představují především sukcesní stadia s dominancí ruderálních druhů bylin a keřů. Podrobné a další údaje jsou v tabulce č. 5.

33 Tabulka 5: Charakteristika krajinné struktury v roce 2005 Drobná Orná půda držba + zastavěná TTP Les Vodní plochy Lada Suma celková. plocha v % 11,3 29,2 37,4 15,6 1,8 4,7 100 počet plošek prům. velikost plošky/ha 3,8 14,6 18,7 7,8 1,8 1,6 8,0 délka hranic/km 1,6 1,3 1,2 1,2 0,6 0,6 6,6 6.3 Analýza změn krajinné struktury mezi lety 1833 a 2005 Období roku 1833 představuje situaci, kdy bylo využívání zdejší krajiny nejintenzivnější. To se projevilo také tím, že odlesnění krajiny kleslo přibližně až k 20 % plochy (oproti aktuálním více než 70%). Ve sledovaném období, tedy v časovém úseku prošla krajina Valašska, a tedy i katastru Velkých Karlovic, hned několika zásadními změnami. Konkrétně to byly následující změny: 1. Rozvoj intenzivního lesního hospodaření spojeném se zaváděním lesních monokultur a zvyšování podílů lesa v celkem třech zalesňovacích vlnách (první v 70. letech 19. století) 2. Rozvoj průmyslu především v oblasti zpracování dřeva (pily) v souvislosti s lepší dopravní dostupnosti obce (vybudování železniční trati) 3. Kolektivizace zemědělství spojená se scelováním pozemků a přesměrováním využití podhorských oblastí na pastevectví a chov dobytka Především tyto 3 aspekty se velmi výrazně projevily ve změně krajinné struktury Velkých Karlovic, což se projevilo i v modelovém území. V celkové struktuře krajiny došlo k následujícím hlavním změnám: 1. Změna rozdělení krajiny Zmenšení členitosti krajiny se projevilo ve dvou sledovaných oblastech. První je počet a průměrná velikost plošek, druhou je změna délky hranic plošek u jednotlivých typů využití krajiny.

34 Celkový počet plošek se oproti roku 1833 snížil na 30,2 %. V roce 1833 představoval hodnotu 1 24 za jednotlivé kategorie. V současnosti se mezi jednotlivými kategoriemi příliš neliší, protože nabývá hodnot 1 3. Graf č. 4 ukazuje na změnu počtu plošek v jednotlivých kategoriích využití krajiny. Zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny 2005 (%) orná drobná + zastavěná TTP les voda lada Graf 4: Změna počtu plošek jednotlivých kategorií využití krajiny ( )

35 Celková délka hranic se oproti roku 1833 snížila na 36,7 %. Délka hranic typů orná půda a TTP se v roce 1883 pohybovala v rozmezí 7,4 7,6 km, zatímco v současnosti nabývá hodnot 1,2 1,6 km. Graf č. 5 ukazuje na změnu délky hranic v jednotlivých kategoriích využití krajiny. Změna délky hranic jednotlivých kategorií využití krajiny ( ) délka/km 9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0, rok orná drobná+zastavěná TTP les voda lada Graf 5: Změna délky hranic jednotlivých kategorií využití krajiny ( )

36 Průměrná velikost plošek se u většiny kategorií oproti roku 1833 výrazně změnila u všech kategorií kromě kategorie voda a lada. Zatímco v roce 1833 byly průměrné rozlohy plošek relativně malé, v současnosti výrazně vzrostly, v některých případech řádově (TTP z 1,7 ha na 18,7 ha). Graf č. 6 ukazuje na změnu průměrné rozlohy plošek v jednotlivých kategoriích využití krajiny. Změna průměrné rozlohy plošek jednotlivých kategorií využití krajiny ( ) v ha: rozloha/ha roky orná drobná + zastavěná TTP les voda lada Graf 6: Změna průměrné rozlohy plošek v jednotlivých kategoriích ( ) 2. Změna zastoupení kultur Vlivem výše uvedených změn došlo v zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny k následujícím změnám: V současnosti převažují TTP oproti orné půdě v roce 1833 Dominance je v současnosti méně výrazná, plocha drobné držby + zastavěné se ploše blíží TTP Podíl orné půdy výrazně klesl (na 15,4 % stavu 1833) Podíl drobné držby + zastavěné plochy, TTP a lesa se významně zvýšil Podíl vody a lad se výrazně nezměnil Podrobné a další údaje jsou v tabulce č. 6.

37 Tabulka 6: Konkrétní plošné zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny drobná + plocha kultur orná zastavěná TTP les voda lada ,5 2,7 4,8 1,0 0,5 0, ,4 7,3 9,4 4,3 0,5 1,2 Grafické znázornění změn plochy jednotlivých kategorií využití krajiny znázorňuje graf č. 7. Změna zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny ( ) v ha ha 18,0 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0, orná TTP les voda lada Graf 7: Změna zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny ( ) v ha Příčiny změn zastoupení jednotlivých kategorií jsou následující: Orná půdy U orné půdy došlo k výraznému snížení zastoupení. Příčinou byla změna systému zemědělství po roce Půda byla odebrána soukromým vlastníkům, kteří dříve i při náročných přírodních podmínkách nutně potřebovali k zajištění svých životních podmínek určitý podíl orné půdy. Po zavedení celostátně plánovaného zemědělství byla zemědělská výroba zintenzívněna a hospodaření na orné půdě směřováno především do jiných oblastí

38 (kvalitnější půdy, méně náročný reliéf, příznivější klima). Naopak v horských oblastech se podporoval především chov dobytka a z tohoto důvodu byly rozšiřovány plochy TTP. Orná půda také ustupovala rozvoji lesnictví, v modelovém území se také projevilo zvýšení zastavěnosti území. Drobná držba a zastavěná půda Na Valašsku byly v minulosti vždy kombinovány dva typy osídlení: soustředěné v údolních nivách a rozptýlené mimo ně. Co se týče ploch pro bydlení, přes několik emigračních vln se počet obyvatel Velkých Karlovic vždy spíše zvyšoval. Když k tomu připočítáme prakticky již ukončený proces přesídlování obyvatel do údolí, je logické, že se zastavěná plocha v údolí stále zvyšuje. K dalšímu zvyšování ve sledovaném období přispělo také zvýšení plochy průmyslových areálů. TTP Louky a pastviny měly na Valašsku v posledních staletích vždy významné zastoupení, neboť se jedná o kraj tradičně pastevecký. TTP byly původně především mimo nivní polohy (kde byly lepší podmínky pro využití pozemků pro ornou půdu), přesto i zde byl jejich podíl významný. Tento podíl ještě vzrostl po kolektivizaci zemědělství, kdy byly podhorské a horské oblasti ještě více orientovány na chov dobytka. Les Lesní hospodářství se začalo výrazně rozvíjet od poloviny 19. stol. a od té doby jeho význam (a také plocha lesa) neustále stoupá. Důvody zvýšeného zájmu o pěstování dřeva byly tři: zvýšení poptávky po dřevě v souvislosti s rozvojem průmyslu, zlepšení podmínek pro obchod se dřevem v souvislosti se zlepšením dopravy (hlavně postavení železnice do Vsetína) a zmenšený zájem o hospodaření na zemědělské půdě. Zvýšení ploch lesa se projevilo především v lokalitách vzdálenějších od údolí Bečvy, přesto byl nárůst lesa zaznamenán i v modelovém území. Voda Jedinou vodní plochou v modelovém území je Vsetínská Bečva. Zatímco jinde se zastoupení vodních ploch zvýšilo vlivem výstavby přehrad nebo vytvořením štěrkovišť,

39 podíl vodní plochy v modelovém území byl mírně zmenšen. Tato skutečnost byla způsobena regulací Vsetínské Bečvy na přelomu 19. a 20. století. Lada Půda ležící dlouhodobě ladem se v minulosti na Valašsku nacházela jen velice málo. Příkladem byly třeba štěrkové náplavy řek, které byly vzhledem k přírodním podmínkám nevyužitelné. Rozsáhlejší štěrkové náplavy byly odstraněny v souvislosti s regulacemi řek. Půdy ležící ladem v posledních desetiletích přibylo, příčinou jsou problematické majetkoprávní vztahy a nezájem o tradiční zemědělské hospodaření.