Kojenecké ústavy ano či ne?

Transkript

1 Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha Škola veřejného zdravotnictví Kojenecké ústavy ano či ne? Eva Pilátová Praha 2007

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem atestační práci na téma Kojenecké ústavy ano či ne? vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v bibliografii. Souhlasím, aby moje atestační práce Kojenecké ústavy ano či ne? byla digitálně zpracována a v elektronické formě zpřístupněna odborné veřejnosti na webových stránkách IPVZ. V Brně dne Eva Pilátová 2

3 Poděkování: Děkuji tímto svému konzultantovi MUDr. Janu Šťastnému za jeho metodické vedení, konzultace a cenné připomínky k této práci. V Brně dne Eva Pilátová 3

4 OBSAH Úvod Podstata kojeneckých ústavů Kde se berou, k čemu slouží Personální a věcné vybavení Ošetřovatelská a výchovná činnost Svěřenci kojeneckých ústavů Indikace k pobytu Možnosti ukončení ústavní výchovy Mezinárodní adopce Kazuistika Moderní pojetí ústavní výchovy Podstata zařízení rodinného typu Vize moderního zařízení Srovnání počtu míst a dětí v kojeneckých ústavech...36 Závěr...37 Seznam použité literatury

5 Úvod Téma opuštěných, nechtěných a týraných dětí je v současné době velice aktuální a populární. Obecně se má za to, že na děti každý slyší, že jejich osudy jsou pro lidi zajímavé, a proto se stávají i důležitou součástí různých předvolebních bojů a populistických akcí. Proti tomu nelze samozřejmě nic namítat, pokud by ovšem výstup těchto aktivit byl takový, že opravdu pomůže těm potřebným v našem případě opuštěným dětem. Děti ohrožené negativními jevy a děti žijící mimo vlastní rodinu byly vždy považovány za skupinu dětí vyžadujících zvláštní pozornost. Vymezení okruhu takových dětí je proměnlivé spolu s vývojem společnosti, společným prvkem však zůstává potřeba poskytnout těmto dětem takovou péči, aby jim byl v co největší míře umožněn příznivý vývoj a aby byly dostatečně saturovány jejich základní potřeby. Problematika ohrožených dětí významně zasahuje do jednotlivých oblastí společnosti a zároveň ovlivňuje i kvalitu společnosti jako celku, neboť ohrožené děti se často stávají ohroženými nebo ještě častěji ohrožujícími dospělými. 1 Většina lidí si při vyslovení pojmu kojenecký ústav vybaví zařízení, které slouží k odkládání nechtěných dětí. Jak to tedy je ve skutečnosti? V následujícím textu se budu zabývat Kojeneckým ústavem a dětským domovem pro děti do tří let (zkratka KÚ a DD) z toho důvodu, že většinou jsou tato zařízení spojená v jeden celek. V kojeneckém ústavu vyrůstají děti od narození do jednoho roku a následně pobývají v dětském domově do tří let věku. Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let jsou zvláštní zdravotnická zařízení. Pro starší děti jsou dětské domovy školského typu, ve kterých mohou pobývat do 18, respektive do 26 let, pokud studují. Odtud potom odchází vést naprosto samostatný život, nebo mohou využít tzv. Domů na půli cesty, kdy se učí žít samostatně, ale mají dosažitelnou odbornou pomoc v případě, že některé sociální situace nezvládají. Sama jsem se již několikrát setkala s názorem, že pro dítě vlastně neexistuje horší varianta než ústav, v podvědomí lidí stále přežívají uplakané, nešťastné, roztrhané a hladové děti za mříží, které před sebou nemají žádnou budoucnost. Možná to tak někdy v minulosti bylo, možná to ještě v současnosti někde ve světě je, ale určitě to není případ naší republiky. 1 Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu do roku 2008, MPSV

6 Proto je mým cílem v této práci vysvětlit podstatu kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let, seznámit veřejnost s funkcí, kterou plní a snažit se přiblížit každodenní péči o děti, které nezbytně pomoc potřebují. Samozřejmostí by mělo být, že pobyt v takovém zařízení by měl být co nejkratší a veškerá činnost by měla směřovat k tomu, aby dítě co nejdříve mohlo opět žít v plně funkční rodině. Žádné ústavní zařízení, včetně Klokánků, rodinných center atp., nemůže plně nahradit fungující rodinu, i když se o tom některá snaží veřejnost přesvědčit. Rodina je máma, táta, sourozenci a ostatní rodinní příslušníci a nikdy to nemůže být teta, která tuto činnost vykonává jako svou práci, byť zodpovědně a s mateřským přístupem. Tím, že zařízení nazveme slůvkem rodinné vyjadřujeme maximální snahu o napodobení života dětí životu v rodině. A o tom by to mělo dle mého názoru být. Tato zařízení by měla po určitou nezbytně nutnou dobu poskytnout dítěti všestrannou péči, aby se následně bez větších problémů začlenilo do své původní nebo nové rodiny. 6

7 1. Podstata kojeneckých ústavů 1.1. Kde se berou, k čemu slouží Kojenecké ústavy, jako zvláštní zdravotnická zařízení, jsou většinou zřízeny krajem, výjimečně obcí nebo nemocnicí a spadají pod Ministerstvo zdravotnictví. Předmět činnosti zařízení bývá stanoven ve zřizovací listině, např. Kojenecký ústav a dětský domov poskytuje všestrannou péči dětem, jejichž vývoj je narušen nebo ohrožen z důvodů zdravotních nebo sociálních a jimž nelze zajistit potřebnou péči v rodinném prostředí. 2 Součástí kojeneckých ústavů a dětských domovů mohou být tzv. Zařízení pro okamžitou pomoc, která se zřizují dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí - ve znění pozdějších předpisů. Pověření dle tohoto zákona vydává příslušný Krajský úřad. Toto zařízení slouží k nepřetržitému záchytu dětí, které se v danou chvíli ocitnou bez potřebné péče. Veškerá péče poskytovaná dětem v kojeneckých ústavech je garantovaná státem, na provoz těchto zařízení se vztahuje spousta zákonů a vyhlášek týkajících se provozu, hygienických předpisů atd., ale zákon, který by komplexně řešil podmínky provozování těchto zařízení chybí. Proto v současné době nastávají situace, kdy se poukazuje na to, že je rozdíl mezi náklady potřebnými k zabezpečení péče o děti umístěné ve zdravotnických zařízeních a v ostatních zařízeních, na která se zákony platné pro zdravotnictví nevztahují. Vzhledem k tomu, že kojenecké ústavy jsou zdravotnická zařízení, tak náklady přepočtené na jedno dítě a rok jsou vyšší, než náklady potřebné v nestátních institucích, které nejsou nikým kontrolované a nemusí splňovat podmínky dané zákonem v oblasti personálního a věcného vybavení a hygienických předpisů. Je však zapotřebí si uvědomit, za jakou cenu jsou tyto náklady nižší. O děti v nestátních neziskových zařízeních typu Klokánek se stará neproškolený personál (ženy z domácnosti bez jakéhokoliv odborného vzdělání), lékař a ostatní zdravotničtí pracovníci jsou k dispozici pouze omezeně. Kdo odpovídá za zdraví dítěte? Opuštěné děti bývají často nemocné, protože pocházejí většinou z nesledovaných těhotenství, jsou to děti drogově závislých matek, matek s různými dědičnými chorobami a 2 Zřizovací listina Kojeneckého ústavu a dětského domova, příspěvkové organizace Brno 7

8 hlavně jsou to děti nechtěné. To znamená, že i když je dítě tzv. zdravé, je ohroženo mnohem více než dítě, které vyrůstá ve vlastní funkční rodině, minimálně po psychické stránce. Máme kojeneckých ústavů hodně nebo málo? Jsou vůbec potřeba? Nemůžeme je nahradit nějakou levnější a stejně kvalitní alternativou? Na tyto otázky budeme hledat odpověď v následujícím textu, kdy si přiblížíme, jakým způsobem fungují a jakým dětem ve skutečnosti slouží. Budeme se snažit přijít na to, jestli opravdu hrají nezastupitelnou úlohu v sociálním systému naší země v případě, že skutečně chceme pomáhat ohroženým dětem. 1.2 Personální a věcné vybavení Souhlas s personálním a věcným vybavením kojeneckého ústavu a dětského domova na základě žádosti vydává krajský úřad na základě rozhodnutí o registraci nestátního zdravotnického zařízení dle zákona č. 160/1992 Sb., zákona č. 71/1967 Sb., a zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. V tomto souhlasu je vymezeno minimální vybavení a je stanoven odborný zástupce organizace garant dodržování odborné úrovně péče. Tímto garantem může být ředitel zařízení v případě, že je lékař, ošetřující lékař zařízení pověřený ředitelem, případně jiný zdravotnický pracovník. Personální obsazení kojeneckých ústavů je založeno na odborném personálu. Přibližně 90 procent zaměstnanců má středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. O děti se starají výhradně dětské zdravotní sestry (případně ošetřovatelky), které garantují úroveň ošetřovatelské péče. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že zdaleka ne všechny děti, které přicházejí do kojeneckého ústavu a dětského domova jsou zdravé, a proto je ošetřovatelská složka péče tak důležitá. Samozřejmě se však nedá srovnávat s péčí v nemocnici, protože v zařízení typu dětského domova musí být kladen především důraz na mateřský přístup. O děti se dále starají dětští lékaři, psychologové, výchovné sestry a sociální pracovnice. Dále jsou zde technicko-hospodářští pracovníci, kuchařky, pradleny a další personál, který zajišťuje bezproblémový chod celého zařízení. Tato všechna pracovní místa jsou vymezena ve funkčním schématu, které je důležitým dokumentem určujícím provoz organizace. Každý zaměstnanec musí při nástupu do zaměstnání doložit výpis z rejstříku trestů a doklady, které 8

9 potvrzují jeho odbornou způsobilost pro výkon dané funkce. Tato odborná způsobilost je dána zákonem, dle kterého Krajský úřad vydává souhlas s personálním vybavením (viz. výše). Technické vybavení musí splňovat podmínky stanovené pro zvláštní dětská zařízení. Úroveň se liší podle toho, jaké děti jsou do konkrétního zařízení přijímány (druh tělesného postižení, věk atd.). Kojenecké ústavy musí zajistit a garantovat základní léčebnou péči, pouze při komplikacích a těžších onemocněních se děti převážejí do nemocnice. Tato zdravotní péče poskytovaná v kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do tří let není dle v současné době platného zákona hrazena z veřejného zdravotního pojištění, stává se tudíž v plné míře nákladem organizace. 1.3 Ošetřovatelská a výchovná činnost Předmětem diskuze a různých polemik bývá často otázka ošetřovatelské a výchovné péče, kterou personál kojeneckých ústavů poskytuje. Nejtěžší je nalézt tu správnou míru, aby se děti cítily v domově opravdu jako doma a aby zároveň péče o ně zůstávala na kvalitní odborné úrovni. Režim dětí v kojeneckém ústavu a dětském domově je již v současné době podřízen potřebám dětí a je zcela odlišný od režimu v nemocnicích, byť jsou tyto ústavy zdravotnickými zařízeními. Kojenci i batolata se nebudí hromadně, respektují se jejich potřeby a u zdravých jedinců ani neprobíhají pravidelné lékařské vizity. K dětem se přistupuje více méně jako kdyby žily v rodině, s přihlédnutím k jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu. Cílem je snížit počet dětí v jednotlivých skupinkách, aby si co nejvíce mohly užívat péče své tety. Přizpůsobení směn zdravotních sester směřuje k tomu, aby se u dětí střídalo co nejméně personálu, aby měly u sebe známé tváře. Každé dítě má vypracovaný tzv. výchovný plán, podle kterého se rozvíjí postupně jeho schopnosti. Formou hry se učí poznávat svět kolem sebe, rozvíjí se jeho motorické schopnosti, řeč a sociální chování. Psychologická vyšetření, která probíhají v pravidelných intervalech, zjišťují úroveň vývoje dítěte a pomáhají odhalit případné problémy, které se včasným zásahem daří ve velké míře eliminovat. I když se na výchově podílí veškerý ošetřující personál, tak téměř v každém zařízení pracují tzv. výchovné sestry, jejichž hlavní náplní práce je tvořit výchovné programy pro 9

10 jednotlivé věkové skupiny dětí. Tyto sestry zároveň dohlíží a usměrňují jejich uplatňování v každodenní péči o děti. V současné době již také na trhu existuje velké množství různých výchovných pomůcek, včetně počítačových programů, které tuto práci usnadňují. Hlavní podmínkou je, že děti se musí učit nenásilně, pouze formou hry a vzdělávání a výuka je musí bavit. Zároveň je nezbytně nutné přihlédnout k možnostem každého jedince, nelze se řídit pouze tabulkami. Někdy není rozhodující co by mělo umět, ale co může umět. 10

11 2. Svěřenci kojeneckých ústavů 2.1 Indikace k pobytu Děti přicházejí do kojeneckého ústavu z různých důvodů. Tyto důvody mohou být následující: 1. zdravotní, 2. sociální, 3. zdravotně sociální, a to na základě 1. rozhodnutí soudu, 2. žádosti rodičů 3. žádosti sociální pracovnice Ze zdravotních důvodů přicházejí většinou děti s vážnou vrozenou poruchou zdraví. O některé z nich se rodiče z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí starat, u některých by to jako laici ani při nejlepší vůli nezvládli. Tyto postižené děti zůstávají v kojeneckém ústavu zpravidla do té doby, než mohou být umístěny v ústavu sociální péče. V současné době, kdy je těchto následných ústavů naprostý nedostatek je skutečnost taková, že se v kojeneckých ústavech nacházejí děti i náctileté. Do zdravotních indikací k přijetí se dle pokynu ministerstva zdravotnictví počítají i novorozenci určení k adopci. Sociální důvody mohou být různé. Jedná se o nevyhovující podmínky k výchově dětí, bytové problémy, nevhodné rodinné zázemí, špatné zacházení s dětmi, týrání apod. U zdravotně sociálních důvodů přijetí dochází ke kombinaci předchozích dvou. Indikace přijetí a následného pobytu se může v průběhu pobytu dítěte v zařízení měnit. Soud může vydat tzv. předběžné opatření, na jehož základě je potom dítě přijato do ústavního zařízení. K vydání předběžného opatření musí vést závažné důvody, to znamená, že situace dítěte musí být kritická a vede k tomu, že by při dalším setrvání v rodině došlo k ohrožení výchovy nebo života dítěte. Předběžné opatření se vydává na dobu tří měsíců a v tomto období by měla být situace dítěte řešena. Pokud se nemůže vrátit zpět do rodiny, tak je následně vydáno rozhodnutí o ústavní výchově. I v tomto případě se postupuje dle zákona o sociálně právní ochraně dětí (viz. výše). Kojenecký ústav jako takový v tomto procesu neustále aktivně spolupracuje s orgánem sociálně právní ochrany dětí, podílí se na vypracování posudků zdravotního a psychického 11

12 stavu dětí, přístupu rodičů k dítěti při návštěvách v zařízení atp. Nemůže však nijak ovlivňovat rozhodnutí soudu, dodává pouze podklady, o které je požádáno. Na žádost rodičů může být dítě přijato do kojeneckého ústavu pouze v taxativně vymezených případech, které vyplývají ze zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z domluvy mezi zařízením a sociálním pracovníkem dítěte. Většina zařízení má pro tyto pobyty vypracovanou interní směrnici, podle které postupuje. Může se jednat například o dočasné bytové problémy rodiny, zdravotní problémy pečovatele, vážné zdravotní problémy dítěte apod. Vždy je vyžadováno doporučení od příslušné sociální pracovnice, aby nedocházelo ke zneužívání této služby (aby se toto umístění nevyužívalo jako levné jesle). Statut tzv. zařízení pro okamžitou pomoc mají pouze některé kojenecké ústavy, které si požádaly o registraci a splnily podmínky dané zákonem pro provoz tohoto zařízení. Do zařízení pro okamžitou pomoc může být umístěno dítě od narození do 18 let v případě, že se ocitlo v situaci, která musí být neodkladně řešena. Dítě do takového zařízení může přivézt sociální pracovnice, policie, jakýkoliv dospělý člověk (příbuzný či cizí) nebo může dítě přijít samo a požádat o pomoc. Provoz tohoto zařízení je nepřetržitý, je zde odborný personál, který ví, jak má dále postupovat. Kontaktuje sociální pracovnici dítěte která je určena podle trvalého bydliště dítěte a ta koná příslušné kroky dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů k tomu, aby se situace dítěte urychleně vyřešila. Pokud se to nepodaří, tak zpravidla do 24 hodin soud rozhodne o předběžném opatření, aby vznikl prostor na řešení problému. 2.2 Možnosti ukončení ústavní výchovy Podstatou pobytu v ústavním zařízení je to, že dítě zde má být umístěno pouze po nezbytně nutnou dobu, dokud se nevyřeší jeho situace. Pobyt dítěte v kojeneckém ústavu končí z následujících důvodů: 1. návrat do své původní rodiny 2. odchod do pěstounské rodiny 3. odchod do adoptivní rodiny 4. přechod do následného dětského domova nebo jiného dětského zařízení 5. přechod do ústavu sociální péče 6. úmrtí dítěte. 12

13 Pokud se podaří sanovat původní rodinu, aby se tam dítě mohlo vrátit a jeho pobyt v ní byl bezpečný, tak je to samozřejmě řešení, které posiluje biologické vazby a je pro ně tím nejlepším řešením. Ne vždy se to však podaří a ne vždy je to možné. Každé dítě žijící mimo vlastní rodinu prochází individuálním procesem, vyrovnává se s touto situací, odmítnutím, opuštěním, se selháním rodiny, ale i možným prožitkem selhání své vlastní osoby. Významný faktor v tomto procesu může hrát i setkání s dalšími dospělými osobami, zejména v tom, jakou důvěru či nedůvěru v dospělé si na základě vlastních zkušeností dítě vytvoří. Nejen citlivá, ale i odborná příprava na přechod do náhradní rodinné péče, by měla minimalizovat možný pocit ohrožení z další ztráty známého prostředí a osob. 3 Odchod do pěstounské rodiny přichází v úvahu u dětí, které mají své biologické rodiče, kteří se jich nevzdali, ale nemohou nebo nechtějí o ně pečovat v domácím prostředí. To znamená, že tyto děti nejsou tzv. právně volné, ale nemají vyhlídku toho, že by se v dohledné době mohly vrátit do své původní rodiny. Přechod do pěstounské péče bohužel v současné době nepřichází v úvahu u dětí, které jsou vhodné k adopci, i když existují problémy, pro které je téměř vyloučené adoptivní rodiče najít, např. z důvodu vyššího věku dítěte, zdravotního postižení nebo odlišného etnika. Pěstouni vychovávají dítě ve své vlastní rodině, plní funkci náhradních rodičů, ale musí umožnit dítěti kontakt s jeho biologickými rodiči, pokud o to mají zájem. Také rozhodování o zásadních věcech (např. vydání pasu, přihláška do školy, apod.) musí pěstouni konzultovat s rodiči. Z výše uvedeného vyplývá, že pěstouni musí být velmi kvalitní lidé, kteří zvládnou dát dítěti lásku, pocit bezpečí a přitom dokáží respektovat vztah k původním rodičům. Musí také počítat s tím, že se může stát, že se upraví sociální situace biologické rodiny a dítě se tam vrátí. Nicméně i přesto je velmi důležité, že pěstounské rodiny fungují, protože tak dostane spousta dětí možnost žít v rodinném prostředí. Osvojení je možné u dítěte, jehož oba rodiče dali souhlas s osvojením, popřípadě jeden z rodičů nežije a nebo není znám. Potom stačí souhlas zbývajícího rodiče. Pokud rodiče nedají souhlas, je možno za určitých podmínek jejich souhlas nahradit rozhodnutím soudu. Tento stav je laicky nazýván, že dítě je právně volné. Důvody, kdy se tak může stát, vymezuje zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů. K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže 3 Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu do roku 2008, MPSV 2006, s

14 a) po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě, nebo b) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka. K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý. K osvojení dítěte do ciziny je třeba souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Souhlas může být dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů. Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával. 4 V ojedinělých případech může dojít k náhradní rodinné péči také z důvodu, že rodiče jsou soudem zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Tento důvod však nebývá častý. Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, b) při zastupování nezletilého dítěte, c) při správě jeho jmění. Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům. Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho rodičovské zodpovědnosti pozastaven. Opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost, může učinit jen soud. 5 4 zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů 14

15 Osvojení se dělí na zrušitelné (tzv. I. stupně) a nezrušitelné (tzv. II. stupně). Osvojení I. stupně může být soudem zrušeno na základě žádosti adoptivních rodičů, případně i dítěte (pokud dosáhlo zletilosti), ale pouze ze závažných důvodů, které posoudí soud. Při obou stupních osvojení dochází ke změně rodného čísla a listu dítěte, kde jsou zapsáni jako rodiče osvojitelé. Rozdíl je pouze v tom, že v matrice při osvojení zrušitelném zůstávají zapsáni biologičtí rodiče a adoptivní jsou pouze v poznámce, u nezrušitelného osvojení je to naopak. Osvojení může být provedeno také tak, že je nelze zrušit.takto mohou osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s některým z rodičů dítěte v manželství, a nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte. Výjimečně může takto osvojit i osamělá osoba, jestliže jsou jinak předpoklady, že toto osvojení bude plnit svoje společenské poslání. V takovém případě soud též rozhodne, aby byl z matriky vypuštěn zápis o druhém rodiči dítěte. Osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku. Osvojenec může být opětovně osvojen jen v případě, že je osvojován manželem osvojitele nebo osvojitel zemřel a nebo dřívější osvojení bylo zrušeno. Rozhodnutí o tom, že osvojení je nezrušitelné, může soud učinit také dodatečně, dokud osvojenec nedosáhl zletilosti, a to i v případech osvojení provedeného podle dřívějších předpisů. Nebyl-li v řízení o osvojení osvojenec slyšen, není k tomuto rozhodnutí zapotřebí jeho souhlasu. 6 Adoptivní rodiče vystupují navenek jako biologičtí rodiče, dochází ke změně příjmení u dítěte a ke změně v zápisu v rodném listu. Původní rodiče však zůstávají trvale zapsáni v matričním listu, kde si dítě po dosažení zletilosti může svoji totožnost zjistit. Obecně se doporučuje, aby dětem nebylo zatajováno, že byly adoptované, protože pokud se to dozví v nevhodném okamžiku, často od cizích lidí, tak se s tím těžko vyrovnávají. Pokud se člověk rozhodne stát se pěstounem nebo osvojitelem, tak musí nejprve navštívit sociální pracovnici podle místa trvalého bydliště. Zde dostane formuláře, kde je potřeba vyplnit osobní údaje, doložit potvrzení od lékaře, potvrzení od zaměstnavatele a dát souhlas s opisem rejstříku trestů. Sociální pracovníci následně přijdou prověřit bytové podmínky. Dále je součástí přípravy žadatelů psychologické vyšetření a povinná je účast na tzv. přípravě, kde se budoucí rodiče dozví podrobnosti o pěstounské péči a adopci, mají možnost besedovat s pěstouny, absolvují přednášku dětského lékaře, psychologa a jsou upozorněni na různá úskalí náhradního rodičovství. Poté jsou již zařazeni jako žadatelé a čekají na přidělení vhodného dítěte dle svých požadavků. Náhradní rodiče si totiž mohou určit o jaké dítě mají zájem pohlaví, věk, rasa, zdravotní stav apod. Podle požadavků se také liší doba čekání na dítě. Tradičně je největší 5 zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů 6 zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů 15

16 zájem o malé, bílé a zdravé kojence. V těchto případech je čekací doba nejdelší, jsou to přibližně dva roky až šest let, doba se různí podle jednotlivých krajů. Pokud jsou rodiče tolerantní k rase, věku nebo zdravotním problémům, tak se doba úměrně zkracuje. Do následného dětského domova přechází minimum dětí a to většinou z důvodu, že mají své biologické rodiče, kteří o ně projevují intenzivní zájem, ale z různých důvodů se o ně nemohou starat. Nezřídka odchází dítě z kojeneckého ústavu za svými staršími sourozenci, kteří již v dětském domově pobývají. Dále přecházejí do následného domova děti, o které nemá nikdo zájem a které se nepodařilo umístit do pěstounské péče ani do adopce, i když jsou právně volné. Registr žadatelů o náhradní rodinnou péči je veden u každého krajského úřadu. Žadatelé jsou povinni absolvovat školení, lékařské a psychologické vyšetření, atp., tuto problematiku uvedu podrobně níže v souvislosti s mezinárodní adopcí, protože prošetření žadatelů je stejné. Důvodem pro nezařazení zájemců do registru žadatelů by mohly být pouze závažné zdravotní problémy, záznam v rejstříku trestů atp. 2.5 Mezinárodní adopce V některých případech se také využívá statutu zahraniční adopce, kdy si pro děti z České republiky přijedou žadatelé ze zahraničí. Tato adopce má přísná pravidla. Možnost zprostředkování osvojení dětí z České republiky Zprostředkovat osvojení dítěte z ČR do zahraničí je oprávněn pouze Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen Úřad). Zprostředkování osvojení se provádí pouze v případě, že dítě je osvojitelné, a to je v případě, že: 1. rodiče dítěte dali souhlas s osvojením dítěte neznámými osvojiteli. Takový souhlas mohou dát rodiče nejdříve po šesti týdnech od narození dítěte. Souhlas s osvojením dávají rodiče před soudem nebo orgánem sociálně-právní ochrany dětí; 2. rodiče jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti. O zbavení rodičovské zodpovědnosti rozhoduje soud, rodiče jsou procesní stranou takového řízení; 3. soud rozhodl o nezájmu rodičů dle zákona o rodině. Rodiče jsou procesní stranou takového řízení; 4. rodiče dítěte nejsou známi; 5. se jedná o osiřelé dítě bez dalších příbuzných; 6. rodiče byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům nebo byli ve způsobilosti k právním úkonům omezeni. 16

17 Společně mohou dítě osvojit pouze manželé. O zprostředkování osvojení mohou žádat i osoby, které žijí samy. V případě, že dítě osvojuje pouze jeden z partnerů, musí být prokázány podmínky pro osvojení i u druhého partnera, který dítě neosvojuje, ale bude s ním žít ve společné domácnosti. Osvojení páry stejného pohlaví není dovolené. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být zachován přiměřený věkový rozdíl. Osvojením má mezi osvojencem a osvojitelem vzniknout vztah stejný jako mezi rodiči a dětmi, čili i věkový rozdíl má odpovídat přirozenému věkovému rozdílu mezi rodiči a dětmi. V ČR je důsledně uplatňován princip subsidiarity mezinárodních osvojení. Mezinárodní osvojení je možné pouze pro nezletilé děti, pro které se nepodaří zajistit náhradní rodinnou péči v České republice (ve formě osvojení, pěstounské péče, svěření do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče nebo osobní péče poručníka. Pouze v rámci ČR se pro dítě zprostředkovává náhradní rodinná péče v období šesti měsíců od okamžiku, kdy je dítě osvojitelné. I po uplynutí této doby je nadále prioritou vyhledání náhradní rodiny pro dítě v České republice, ale zároveň je dítě již zařazeno i do evidence Úřadu pro zprostředkování osvojení dítěte v cizině. Žádost o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli Žadatelé o osvojení nezletilé dítěte z ČR se s žádostí o zařazení do evidence obrací na Úřad prostřednictvím Ústředního orgánu ve státě svého obvyklého bydliště. Řízení o zařazení se vede v písemné formě. Žadatel má právo výslovně požádat o zasílání veškerých dokumentů elektronickou poštou při zachování podmínek používání elektronického podpisu. Žádost o zařazení do evidence musí obsahovat náležitosti stanovené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Jako přílohy žádosti musí žadatelé předložit: 1. vyplněný dotazník 2. zpráva o sociálním šetření vypracovaná příslušným sociálním pracovníkem 3. zpráva o posouzení osobnosti vypracované psychologem, příp. jinou, právem přijímajícího státu k tomu pověřenou osobou, vč. vyšetření se zaměřením na odhalení případné psychopatologie 4. zpráva o zdravotním posouzení žadatele vypracovaná k tomu příslušným lékařem 5. schválení žádosti o osvojení schválení musí být provedeno příslušným orgánem přijímajícího státu, musí obsahovat výslovné určení, že žadatelé jsou vhodní a způsobilí k osvojení podle práva přijímajícího státu a musí obsahovat i charakteristiku dětí, o které jsou schopni žadatelé kvalifikovaně pečovat 6. souhlas žadatele s prováděním kontrol dítěte v termínech stanovených Úřadem 17

18 7. osvědčení o bezúhonnosti žadatele výpis, příp. opis z rejstříku trestů 8. kopie osobních dokladů cestovní doklad, občanský průkaz 9. rodný list žadatele 10. oddací list 11. doklad o zaměstnání 12. potvrzení příjmů 13. fotodokumentace minimálním obsahem fotodokumentace by měly být fotografie žadatelů a jejich bytových podmínek Jako přílohy se předkládají originály dokumentů nebo jejich ověřené kopie. Žádost o zařazení do evidence žadatelů o osvojení, stejně tak i přílohy žádosti, musí být předložena v českém jazyce. V případě, že dokumenty, které jsou součástí žádosti, ani sama žádost nejsou v českém jazyce, musí být předložen jejich originál opatřený ověřeným českým překladem. Náklady na překlady dokumentů nese žadatel o osvojení. Dnem doručení žádosti Úřad zahájí řízení o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli. O zahájení řízení Úřad zašle žadateli Oznámení o zahájení řízení. Na základě podané žádosti vydá Úřad rozhodnutí o tom, zda se žadatel zařazuje do evidence fyzických osob vhodných k osvojení dítěte z České republiky. V případě, že žádost neobsahuje veškeré náležitosti, Úřad řízení usnesením přeruší a vyzve žadatele k doplnění chybějících dokladů či údajů. Pro doplnění Úřad stanoví lhůtu a poučí žadatele o následcích neodstranění nedostatků žádosti ve stanového lhůtě. V případě, že žadatel nesplní povinnost mu takto uloženou ve stanovené lhůtě, Úřad řízení usnesením zastaví a žadatele do evidence nezařadí. V rámci řízení o zařazení Úřad posuzuje soulad žádosti s českým veřejným pořádkem a platnými mezinárodními smlouvami. Rozhodnutí o zařazení, příp. o nezařazení, se doručuje přímo do vlastních rukou žadatelů. Rozhodnutí se doručuje v českém jazyce, náklady na překlad rozhodnutí nese žadatel. Žadatel má lhůtu 15 dnů pro podání odvolání v případě, že s rozhodnutím nesouhlasí. Odvolání se podává k Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím Úřadu.. Žadatel má právo seznámit se před vydáním rozhodnutí se spisovou dokumentací, která je podkladem pro vydání rozhodnutí, a vyjádřit se k ní. S podáním žádosti není spojena žádná poplatková povinnost. Přílohy, které jsou součástí žádosti o zařazení do evidence žadatelů o osvojení, musí být v průběhu zprostředkování osvojení pravidelně, nejméně jednou za rok, řádně aktualizovány. 18

19 Párování (tzv. Matching) a rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů Stejně jako vede Úřad evidenci žadatelů o osvojení, vede i evidenci dětí vhodných k osvojení do zahraničí. Spisová dokumentace dítěte obsahuje: 1. přehledný list dítěte 2. zprávu o sociální situaci dítěte 3. zprávu o psychologickém vyšetření 4. zprávu o zdravotním stavu dítěte 5. kopii osvědčení o státním občanství 6. kopii rodného listu dítěte 7. aktuální fotografii dítěte 8. doklad prokazující osvojitelnost dítěte 9. dokumentaci o dosavadním průběhu zprostředkování náhradní rodinné péče pro dítě v České republice Na základě dokumentace dítěte a dokumentace žadatelů provede Úřad tzv. matching, čili výběr konkrétních žadatelů pro konkrétní dítě. O výběru informuje Úřad Oznámením o vhodnosti žadatele prostřednictvím ústředního orgánu příslušného přijímajícího státu, který posoudí výběr provedený Úřadem. Oznámení o vhodnosti obsahuje: 1. psychologickou zprávu o dítěti 2. zdravotní zprávu o dítěti 3. zprávu o sociální situaci dítěte 4. prohlášení o osvojitelnosti 5. vyhodnocení vhodnosti žadatelů 6. aktuální fotografii dítěte V případě, že po důkladném zvážení má žadatel zájem o seznámení se s dítětem, sjedná Úřad po dohodě s ústavním zařízením, ve kterém je dítě umístěno, termín návštěvy žadatelů. Základní doba, kterou je žadatel povinen strávit s dítětem při prvním kontaktu je 7-10 dnů. Tato doba může být kratší v závislosti na interakci mezi žadatelem a dítětem. Seznámení žadatele s dítětem je přítomen odborný pracovník pověřený Úřadem. O průběhu návštěvy vypracuje odborný personál ústavního zařízení ve spolupráci s odborným pracovníkem pověřeným Úřadem bezodkladně záznam, který zašle Úřadu. Po seznámení s dítětem je žadatel povinen Úřadu sdělit, zda má v úmyslu převzít navrhované dítě do péče se záměrem ho v budoucnu osvojit nebo nemá. Ústřední orgán přijímajícího státu vydá a zašle Úřadu souhlas dle čl. 17 písm. C haagské úmluvy. Spolu se souhlasem ústředního orgánu 19

20 přijímajícího státu zašle žadatel prostřednictvím ústředního orgánu přijímajícího státu žádost o svěření konkrétního dítěte do péče budoucích osvojitelů. Žádost se podává v českém jazyce, nebo v cizojazyčném originálu spolu s překladem do českého jazyka. Dnem doručení žádosti Úřad zahájí řízení o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů. Úřad vydá souhlas s pokračováním řízení dle čl. 17 písm. C haagské úmluvy a zároveň o zahájení řízení Úřad zašle žadateli Oznámení o zahájení řízení. Úřad je povinen rozhodnout ve věci ve lhůtě do 60ti dnů. V případě, že dítě nemá poručníka, Úřad ustanoví dítěti pro účely tohoto řízení kolizního opatrovníka. Úřad opatrovníkovi oznamuje zahájení řízení, umožní opatrovníkovi nahlédnout do spisu, zejm. mu zašle souhrnné informace o žadateli a zprávu zařízení, ve kterém je dítě umístěno, o kontaktu žadatele a dítěte. Opatrovník je zástupcem dítěte v řízení o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, jako takový vykonává jménem dítěte všechna procesní práva účastníka řízení, mj. právo podat odvolání proti rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí o svěření, příp. o nesvěření, dítěte do péče budoucích osvojitelů se doručuje přímo do vlastních rukou žadatelů a opatrovníka. Rozhodnutí se doručuje v českém jazyce, náklady na překlad rozhodnutí nese žadatel. Žadatel má lhůtu 15 dnů pro podání odvolání v případě, že s rozhodnutím nesouhlasí. Odvolání se podává k Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím Úřadu. Odvolání nemá odkladný účinek. Žadatel má právo nahlížet do spisu a seznámit se před vydáním rozhodnutí se spisovou dokumentací, která je podkladem pro vydání rozhodnutí, a vyjádřit se k ní. S podáním žádosti není spojena žádná poplatková povinnost. Pokud dítě do této doby nemá vystavený cestovní doklad, Úřad ve spolupráci se zařízením a opatrovníkem zajistí vystavení cestovního dokladu. Vystavení cestovního dokladu je bezplatné. Cestovní doklad vystavuje příslušný městský úřad v místě trvalého bydliště dítěte. Žadatel může požádat Úřad o zprostředkování vystavení cestovního dokladu s dobou platnosti buď jeden rok nebo pět let. Doba vystavení cestovního dokladu s dobou platnosti jeden rok je týden, doba vystavení cestovního dokladu s dobou platnosti pět let je 30 dnů. Žadatelé mohou požádat o vystavení plné moci a souhlasu k vydání nového pasu, v případě, že by měla uplynout platnost cestovního dokladu dítěte dříve než bude osvojeno. O vystavení plné moci a souhlasu musí budoucí osvojitelé požádat nejpozději 3 měsíce před uplynutím platnosti stávajícího cestovního dokladu. O nový cestovní doklad pak mohou požádat prostřednictvím zastupitelského orgánu ČR, doporučujeme nejpozději dva měsíce před uplynutím platnosti stávajícího cestovního dokladu. 20

21 Jakmile rozhodnutí o svěření do péče budoucích osvojitelů nabude právní moci a dítě má vystaven cestovní doklad, je možné dítě vyzvednout ze zařízení, ve kterém je dítě umístěno, a vycestovat s dítětem do přijímajícího státu. Budoucí osvojitel obdrží při převzetí dítěte: 1. pravomocné rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů 2. platný cestovní doklad 3. rodný list dítěte 4. propouštěcí zdravotního zprávu 5. průkaz zdravotní pojišťovny 6. očkovací průkaz - obsahující přehled očkování Po převzetí dítěte budoucími osvojiteli zašle Úřad ústřednímu orgánu přijímajícího státu: 1. osvědčení o souhlasu s mezinárodním osvojením dle čl. 20 haagské úmluvy 2. kopii pravomocného rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů 3. kopii rodného listu dítěte 4. kopii osvědčení o státním občanství dítěte 5. kopii dokladu, na základě kterého je dítě osvojitelné 4) Vzájemná informovanost o postupu osvojení a opatření přijatá po jeho dokončení Po svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů jsou povinny ústřední orgány, příp. pověřené organizace přijímajícího státu zasílat Úřadu dle čl. 20 haagské úmluvy zprávy o prošetření situace dítěte v rodině a kvalitě poskytované péče (tzv. follow up reports). Příslušný pracovník, pověřený v přijímajícím státě k vypracování takových zpráv, navštíví rodinu a provede šetření. O šetření vypracuje zprávu, ke které bude přiložena aktuální lékařská zpráva a fotografie dítěte spolu s ostatními členy rodiny (vzor bude zaslán později). Termíny pro vypracování zpráv jsou: po 1 měsíci po 3 měsících po 6. měsících po 9. měsících po 12. měsících po 18 měsících po 24 měsících po 36 měsících po 48 měsících pobytu dítěte v přijímajícím státě. Takto vypracované zprávy spolu s jejich překladem do českého jazyka zašle Úřadu příslušný ústřední orgán, příp. pověřená organizace přijímajícího státu. 21

22 Po 6ti měsících umístění dítěte v přijímajícím státě a po předložení 3 zpráv mohou osoby, jimž je dítě svěřeno do preadopční péče, podat žádost k Úřadu na rozhodnutí o souhlasu s osvojením dítěte do ciziny, a to v souladu s ustanovením 63 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů a v souladu s ustanovením 35 odst. 2 písm. i) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. O žádosti se rozhoduje ve správním řízení. Žádost se podává prostřednictvím příslušného ústřední orgánu, příp. pověřené organizace, přijímajícího státu, spolu s překladem do českého jazyka. Řízení o vydání souhlasu s osvojením nezletilého do ciziny je zahájeno dnem doručení žádosti budoucích osvojitelů Úřadu. V případě, že není dítěti ustanoven poručník, Úřad ustanoví nezletilému kolizního opatrovníka. Koliznímu opatrovníkovi budou Úřadem předloženy všechny dosud doručené zprávy o daném dítěti umístěném v přijímajícím státě. Účastníkům řízení (tj. budoucím osvojitelům a opatrovníkovi) bude zasláno Oznámení o zahájení řízení. Úřad vydá rozhodnutí, a to nejpozději do 60 ti dnů od doručení žádosti. Proti rozhodnutí se lze ve lhůtě 15 ti dnů od jeho doručení odvolat, a to k Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Odvolání má odkladný účinek Žadatel má právo nahlížet do spisu, seznámit se před vydáním rozhodnutí se spisovou dokumentací, která je podkladem pro vydání rozhodnutí, a vyjádřit se k ní. Jakmile dojde k osvojení dítěte v cizině, přijímající stát o této skutečnosti uvědomí stát původu tím, že zašle doklad ve smyslu čl. 23 haagské úmluvy, kde potvrdí, že osvojení bylo provedeno v souladu s haagskou úmluvou. Pokud v rámci šetření zjistí pověřený sociální pracovník, že umístění dítěte v péči budoucích osvojitelů není v nejlepším zájmu dítěte, ústřední orgán přijímajícího státu bude neprodleně informovat stát původu a podnikne opatření potřebná pro ochranu dítěte (viz čl. 21 haagské úmluvy) Kazuistika 1. případ Dvojčata Eva a Adam, narozeni v červnu 2004 Matka 22 let, svobodná, pochází ze sociálně velmi slabé rodiny. Její otec je alkoholik, není o něm nic známo. Žila u matky, po její smrti byla svěřena babičce, následně přišly o byt. Vychodila zvláštní školu, žije po ubytovnách, je na sociálních dávkách, nepracuje. V době 7 Internetové stránky Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí 22

23 narození dvojčat je bezdomovec. Nesouhlasí s pěstounskou péčí ani s adopcí. Její první dítě narozené v roce 2002 zemřelo pro těžkou vývojovou vadu. Otec 41 let, svobodný, pochází rovněž ze sociálně slabé rodiny. Byl ve výkonu trestu, neplatí výživné na dvě děti z předchozího vztahu, má dluhy, pohybuje se po ubytovnách. Je již několik let v evidenci kurátorů pro dospělé, je to jejich pravidelný klient, prakticky nezaměstnatelný. Není schopen ani bydlet na ubytovně delší dobu. Ve dne žije na ulici, v noci jde spát na ubytovnu. Souhlasí s pěstounskou péčí dvojčat, případně i s osvojením. S matkou dětí se počátkem roku 2006 rozešel. Děti se narodily předčasně ve 33. týdnu těhotenství. Matka měla zdravotní problémy již dříve, ale odmítla hospitalizaci v nemocnici. Porod byl spontánní, záhlavím. Evička 39 cm, 1600 g, nezralá, nekříšená, čtyři dny v inkubátoru, dostávala kyslík, fototerapie z důvodu žloutenky. Adámek 44 cm, 1900 g, nezralý, nekříšený, pět dní v inkubátoru, dostával kyslík, zjištěna vrozená vývojová vada srdce, bezodkladně je nutné provést operaci. V srpnu 2004 jsou děti propuštěny z nemocnice a je vydáno soudem Předběžné opatření na umístění v kojeneckém ústavu z důvodu, že rodiče nemají žádné sociální zázemí. Společně s dětmi je do kojeneckého ústavu přijata i matka, aby se naučila o děti pečovat a aby rodiče měli časový prostor na to, aby zajistili vyhovující podmínky pro propuštění dětí. Zpočátku se matka velmi snaží o děti pečovat. Po určité době však přestává tuto činnost zvládat, zapomíná na základní věci (např. dítě přebalit), stále opakující se činnosti ji nebaví, začíná být nervózní a podrážděná. Otec dvojčat chodí na návštěvy nepravidelně, zpočátku jednou týdně, později velmi zřídka. Po třech měsících se situace stává dále neudržitelnou, matka nechce trávit volný čas s dětmi, péči a krmení nezvládá, v noci chce spát a vadí jí křik dětí. Po vzájemné domluvě matky, sociální pracovnice a vedení kojeneckého ústavu matka odchází a děti zůstávají dále v péči odborného personálu. V listopadu 2004 soud vydává Rozhodnutí o ústavní výchově, z důvodu, že rodiče nejsou schopni o děti pečovat, nemají bydlení ani práci, jsou bezdomovci. Počátkem roku 2005 otec ztrácí o děti zájem, matka chodí stále pravidelně dvakrát týdně na návštěvu. Svoji sociální situaci však nijak neřeší, nemá zájem na ubytování v azylovém domě pro matky s dětmi, protože nechce dodržovat domovní řád. Ani po roce není nic vyřešeno, matka nesouhlasí s navrhovanou pěstounskou péčí. To, že děti zůstanou v ústavní péči jí nevadí. V této době se také začalo vážně projevovat u Adámka jeho zdravotní 23

24 postižení, jeho psychomotorický vývoj se pohybuje v pásmu těžké retardace. Vývoj Evičky je v pásmu normy. V průběhu roku 2006 nedochází k žádné změně, matka trvá na svém, ale nemá žádnou snahu svoji situaci upravit. Adámek ve svém vývoji zaostává, jeho další prognóza je nejasná. Oproti tomu Evička se vyvíjí dobře, ale začíná se projevovat problém citové deprivace. Proto byl v polovině roku podán na soud návrh o schválení pěstounské péče u dětí i bez souhlasu matky, soud této žádosti vyhovuje. V tomto případě bylo také rozhodnuto, že z důvodu špatného zdravotního stavu Adámka budou děti pro pěstounskou péči uvolněny i jednotlivě, přestože se téměř vždy upřednostňuje umístění sourozenců společně. V srpnu 2006 byla nalezena pro Evičku pěstounská rodina, ke které si brzy našla velmi vřelý citový vztah a začátkem září ke svým náhradním rodičům odešla. V nové rodině velmi dobře prospívá, biologická matka o ní ztratila zájem, i když má možnost s ní nadále kontakt udržovat. Navštěvuje však pouze Adámka v kojeneckém ústavu. Na tomto případu je patrné, že se i přes veškerou snahu nepodařilo biologickou rodinu sanovat, všechny pokusy o úpravu rodinných poměrů ztroskotaly na naprostém nezájmu rodičů vést spořádaný život, neochotě podrobit se nějakému řádu a na neschopnosti vytvořit prostředí vhodné pro výchovu dětí. 2. případ Sourozenci Petr, narozen v listopadu 2002 a Pavel, narozen v říjnu 2003 Matka 23 let v době narození Petra, pochází ze sociálně slabé rómské rodiny s nepodnětným prostředím, vychodila základní školu, nezaměstnaná, spolu s manželem pečuje o pět starších sourozenců Petra a Pavla. Otec 25 let v době narození Petra, nezaměstnaný, pobírá sociální dávky, další údaje nejsou k dispozici. Petr- porod ve 40. týdnu těhotenství spontánní záhlavím, 49 cm, 2900 g, zralý, poporodní adaptace dobrá, z porodnice odchází na základě Předběžného opatření soudu do kojeneckého ústavu, protože rodiče dle jejich prohlášení péči o další dítě(šesté v pořadí) nezvládnou. Pavel porod ve 33. týdnu těhotenství operativní císařským řezem pro abrupci placenty, 44 cm, 1850 g, nezralý, kříšený, nutný pobyt v inkubátoru, z porodnice odchází na základě 24

25 Předběžného opatření soudu do kojeneckého ústavu, protože rodiče dle jejich prohlášení péči o další dítě (sedmé v pořadí) nezvládnou. U obou dětí byla následně soudem nařízena Ústavní výchova, protože rodiče neměli zájem o vrácení dětí do rodiny. Počátkem roku 2005 ustaly občasné návštěvy rodičů a začal běžet šestiměsíční nezájem, který v polovině roku 2005 uběhl a oba bratři se stali volnými k adopci. Obě děti byly zdravotně naprosto v pořádku, prodělávaly pouze běžné dětské nemoci, jejich psychomotorický vývoj se pohyboval v rámci běžné normy. Oba chlapci byli dobře výchovně zvladatelní, měli světlou pleť bez výrazných rysů rómského etnika. I přesto se nedařilo najít žádné vhodné žadatele o adopci, kteří by byli ochotni tolerovat rómské etnikum. Až počátkem roku 2006 byli vytypováni náhradní rodiče, kteří se přišli s dětmi seznámit. Chlapci se jim velmi líbili, nesmířili se však s myšlenkou, že by rodina a okolí věděli, že adoptovali rómské děti. Z tohoto důvodu od adopce upustili. Protože se ani po půl roce nepodařilo děti v České republice umístit, staly se vhodnými pro zahraniční adopci. V době, kdy se pro ně začali hledat rodiče v zahraničí, došlo k úmrtí adoptovaného dítěte z České republiky ve Švédsku a zahraniční adopce byly pozastaveny. Teprve koncem roku 2006, po zpřísnění podmínek, došlo k výběru rodičů z Německa, kterým se chlapci velmi líbili a přijali je do své rodiny. Na tomto případu je demonstrován častý jev, že některé matky rodí děti i když vědí, že o ně už nechtějí nebo nemohou pečovat. Přitom rodiče o předchozích pět sourozenců pečují dá se říci příkladně. Dále se zde projevil vliv rómské národnosti na průběh adopčního řízení, protože chlapci kvůli jejich příslušnosti zůstali v ústavní péči o rok a půl déle, než bylo nutné. 3. případ Michal, narozen v říjnu 2005 Matka- 21 let, pochází ze sociálně slabé, ale stabilní rodiny, žije s matkou, vychodila zvláštní školu, její intelekt je snížený, ale má v sobě silné mateřské pudy. Otec - neuveden Michal porod ve 40. týdnu, spontánní, záhlavím, 49 cm, 3500 g, zralý, nekříšený, poporodní adaptace dobrá, záhy po porodu se u něho objevila závažná porucha zažívacího systému, odchází z porodnice domů k matce. 25

26 Matka přes veškerou snahu nezvládala náročnou péči o dítě, neuměla správně připravovat dietní stravu a z tohoto důvodu musel být chlapec během prvního půlroku života několikrát hospitalizován v nemocnici. V polovině roku 2006 bylo vydáno soudem Předběžné opatření z důvodu neuspokojivého zdravotního stavu dítěte a Michal byl převezen do kojeneckého ústavu. Matka chlapce často navštěvovala a psychicky velmi strádala, protože se s odebráním dítěte nemohla vyrovnat. Projevovala opravdovou snahu při zaučení zacházení s chlapcem z hlediska přípravy speciální stravy. Ani pobyt v kojeneckém ústavu nevyloučil nutnost čas od času chlapce převézt ke stabilizaci do nemocničního zařízení. Z tohoto důvodu bylo na popud vedení kojeneckého ústavu zahájeno jednání se sociální pracovnicí a matkou k nalezení cesty, aby se chlapec mohl vrátit do rodinného prostředí, protože i on byl na matku silně citově fixován. Na základě spolupráce s nestátní organizací se podařilo zabezpečit odborného asistenta, což umožnilo koncem roku 2006 zrušení ústavní výchovy a návrat dítěte k matce. Asistent zpočátku několikrát denně, později již méně často, přicházel do rodiny a dohlížel nad plněním dietního režimu dítěte, zároveň matce pomáhal s řešením některých sociálních problémů. Na výše uvedeném příkladu se prokázalo, že pokud je snaha všech zúčastněných stran o návrat dítěte do biologické rodiny opravdová, tak je velký předpoklad, že se to podaří. Samozřejmě to nemůže být vždy a za každou cenu. Nikdy se nesmí připustit, aby byl ohrožen vývoj dítěte, jeho požadavky a potřeby musí být vždy na prvním místě. Je třeba podotknout, že i když je například asistent placen z veřejných prostředků, tak je tato pomoc několikanásobně levnější, než pobyt dítěte v ústavním zařízení. A navíc dítě vyrůstá v přirozeném prostředí, je umožněna citová vazba mezi dítětem a rodiči a to dává dítěti předpoklady k úspěšnému startu do budoucího samostatného života. Aktivity všech odborníků spolupodílejících se na řešení sociální situace dítěte by měly směřovat k prevenci odejmutí dítěte z jeho přirozeného prostředí, tj. z rodiny. Dítě ocitající se mimo vlastní rodinu ztrácí své zázemí. Vlivem odtržení od rodiny nedochází k vytváření blízkých vazeb a stávající vztahy jsou narušeny. Tato traumatizující událost v podobě psychického nepřijetí blízkou osobou (osobami) nebo selháním těchto osob ovlivňuje u většiny dětí velmi významně budování jejich životní jistoty. V případě rozpadu vztahu rodič dítě by měla být zvýšená pozornost věnována udržování, případně posilování sourozeneckých vazeb či vazeb k jiným blízkým osobám, jediným, které děti mají. 26

27 Situace odebrání z rodiny, kdy se dítě ocitá v prostředí, které mu nedokáže poskytnout potřebnou jistotu, přináší ohrožení uspokojování jeho základních psychických potřeb. Pozornost všech spolupracujících odborníků by proto měla být věnována nejen procesu vyrovnávání se s faktem pobytu mimo rodinu, se selháním rodiny, minimalizací výskytu prožitku selhání vlastní osoby dítěte, ale měla by být také zaměřena na řešení osudu dítěte bez rodinného zázemí z pohledu dlouhodobé perspektivy. 8 8 Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu do roku 2008, MPSV, s