Medova vila a architektonické a prostorové koncepty Josefa Gočára

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Seminář dějin umění Medova vila a architektonické a prostorové koncepty Josefa Gočára Diplomová práce Iveta Randová Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc

2 Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... 2

3 Děkuji panu profesorovi Kroupovi za vedení práce a za cenné rady. Dále děkuji Mgr. Anně Kvášové za připomínky k práci a Ing. Aleně Ulrychové za konzultaci ohledně některých stavařských pojmů. 3

4 Obsah 1. Úvod Kritika pramenů a literatury Moderní architektura na Vysočině Zásady funkcionalistického bydlení Josef Gočár a jeho pojetí funkcionalistického bydlení Medova vila Stavba Otakar Med Charakteristika vnějších prostor Zahrada Charakteristika vnitřních prostor Suterén Přízemí První patro Druhé patro Shrnutí Vila Zdeňka Sochora Zdeněk Sochor Exteriér Interiér Suterén Přízemí První patro Funkcionalistický klenot Dvora Králové Od Dvora Králové po Humpolec Prostorové koncepty Josefa Gočára Půdorys Podlaha Vnější zeď Vnitřní zeď Strop Dveře Okno

5 8.8 Světlo Barva Nábytek Shrnutí Závěr Prameny a literatura Obrazová příloha

6 1. Úvod Medova vila je považována za první funkcionalistickou stavbu na Vysočině. 1 Jelikož v literatuře není podrobněji rozebírána, je snahou této práce sehnat o stavbě veškeré dostupné informace a na jejich základě ji zařadit do kontextu děl jejího autora Josefa Gočára. Práce se mimo jiné snaží najít odpovědi na otázku, jak došlo k tomu, že architekt Gočárova formátu začal vyvíjet aktivitu na malém městě na Vysočině, jakým je Humpolec. Odsud také vychází obecnější rámec práce, který poskytuje zasazení do kontextu - nejprve je zmíněn stručný přehled o moderní architektuře na Vysočině, která pokračuje stručnou kapitolou o zásadách funkcionalistického bydlení. Na tuto část navazuje přehled Gočárovy tvorby s důrazem na jeho funkcionalistické vily. Třetí část je věnována samotné Medově vile. Po uvedení okolností stavby vily, následuje kapitola o stavebníkovi Otakaru Medovi a v dalších kapitolách je charakterizován exteriér a interiér domu. Interiéru je věnována větší pozornost, protože práce zkoumá prostorové koncepty Josefa Gočára, a tak je kapitola rozdělena ještě na dílčí celky, které mapují zvlášť jednotlivá patra. Cílem je vilu podrobně zmapovat a získat tak informace potřebné pro poslední část práce, pojednávající o prostorových konceptech Josefa Gočára. Medova vila je často srovnávána s vilou Zdeňka Sochora, která je zároveň považována za nejzdařilejší Gočárovu funkcionalistickou vilu, 2 což je jedním z důvodů proč je jí věnována samostatná část práce. Druhým důvodem je získání materiálu pro srovnání obou staveb a také zajištění dalších informací o Gočárovu pojetí prostoru. V kapitole pojednávající o Sochorově vile je uplatněn stejný koncept jako v předchozím případě úvodní kapitoly se týkají vývoje stavby a osobnosti stavebníka a po nich následuje charakteristika exteriéru a interiéru vily. Interiérům je opět věnována větší pozornost z výše zmíněných důvodů. Poslední kapitola je věnována prostorovým konceptům Josefa Gočára, které uplatnil ve svých stavbách funkcionalistického bydlení. Jelikož prostor jako takový lze jen velmi těžko analyzovat, je v této práci využito jednotlivých složek, které prostor utvářejí. Následně je pak každá z těchto složek charakterizována na příkladu prostor Medovy a Sochorovy vily a případně i vil na Babě, které se řadí do Gočárova funkcionalistického období. 3 1 Jan Sedlák, Slavné vily kraje Vysočina, Praha 2008, s Zdeněk Lukeš et el., Josef Gočár, Praha 2010, s. 210, Viz. tamtéž, s

7 2. Kritika pramenů a literatury Literaturou, ze které vychází kapitola o moderní architektuře na Vysočině je převážně kniha Slavné vily Kraje Vysočina 4 a publikace o architektuře v Humpolci a okolí. 5 Část o funkcionalistickém bydlení jednak čerpá z paralelních textů ke studiu teorie a dějin architektury, 6 která kromě teorie obsahuje i stěžejní texty od jednotlivých teoretiků či architektů, dále z monografie Adolfa Loose 7, českého časopisu Stavba 8 a publikace Raumplan versus Plan Libre. 9 Kapitola věnovaná Josefu Gočárovi a jeho pojetí funkcionalistického bydlení vychází především z obsáhlé monografie od Zdeňka Lukeše 10, kde je vývoj architektovy tvorby velmi podrobně zpracován, a také z monografie od Marie Benešové 11. Pro část věnovanou vilám na Babě byly kromě těchto prací velmi podstatné dvě publikace zabývající se celou kolonií Baba překlad knihy Stephana Templa 12 a publikace kolektivu autorů Tomáše Šenbecha, Vladimíra Šlapety a Petra Ulricha 13. Medova vila není v literatuře rozebírána příliš podrobně. Zmiňuje se o ní Marie Benešová ve své diplomové práci 14, kde jí označuje za stavbu, která nemá vliv na vývoj české architektury. Vila se také objevuje v již zmíněných publikacích. Kniha Slavné vily kraje Vysočina, ve které nejsou žádné hlubší podrobnost, protože se jedná o souhrnnou publikaci. Zdeněk Lukeš vilu zmiňuje v monografii o Josefu Gočárovi, ale také víceméně shrnuje již známé poznatky. Z nejnovější doby je Medova vila zahrnuta do průvodce po Humpolecké architektuře, kde o hloubce informací platí to samé jako u předchozích případů. V této části však práce nejvíce vychází z plánové dokumentace, která je jednak uložena v Národním 4 Viz. Sedlák, 2008, (poznámka 1). 5 Dan Merta (ed.) Humpolec a okolí, Architektura , Praha Oldřich Ševčík et. el., Architekti programy realizace: Paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury, Praha August Sarnitz, Adolf Loos, Praha Náš názor na architekturu, Stavba III, Max Risselada et. el., Raumplan versus Plan Libre, Zlín Zdeněk Lukeš et el., Josef Gočár, Praha Marie Benešová, Josef Gočár, Praha Stephan Templ, Baba Osada Svazu čs. díla Praha. 13 Tomáš Šenbech Vladimír Šlapeta Petr Ulrich, Osada Baba Plány a modely, Praha Marie Benešová, Architekt Josef Gočár a jeho podíl na vývoji české moderní architektury, diplomová práce, Praha

8 technickém muzeu, konkrétně se jedná o fond Gočárovy pozůstalosti, který kromě plánů obsahuje i několik dobových fotografií. 15 Neméně důležitým zdrojem jsou plány uložené na stavebním úřadě v Humpolci. 16 Důvodem pro použití plánové dokumentace jako hlavního zdroje je i fakt, že rodina Otakara Meda, která ve vile nyní bydlí, odmítá spolupracovat s badateli, a tudíž není k dispozici informace o současnému stavu interiéru. Medova je zmiňována i v pořadu ze série Šumná města 17 a byla i jednou ze zastávek komentované architektonické procházky. K osobnosti stavebníka Otakara Meda je k dispozici jen velmi málo pramenů. Jediná literatura, která se o něm zmiňuje, je kniha vzpomínek od Jany Zábranové 18, matky básníka Jana Zábrany, která žila v Humpolci v době, kdy v něm žil i Otakar Med. Avšak vzhledem k formě, kterou je kniha napsána, se nedají všechny informace v ní obsažené považovat za seriózní zdroj. V tomto případě práce čerpá z kusých zmínek uložených v okresním archivu v Pelhřimově. 19 Sochorova vila je v literatuře zmiňována více. Kromě již uvedené Lukešově monografii a monografii Marie Benešové, kde jí není věnována velká pozornost, se vila objevuje v několika dalších publikacích. Jsou jimi Slavné vily Královéhradeckého kraje 20 a kniha nazvaná Ve víru modernosti. 21 Ani v jedné z nich nejsou obsaženy žádné nové informace. Dobové publikace, které zveřejňují plány a skici vily, jsou Teigeho spis o moderní architektuře v Československu 22 a publikace s předmluvou Zdeňka Wirtha v němčině. 23 Podrobněji se Sochorově vile věnuje Marie Benešová ve své diplomové práci. 24 Avšak tím hlavním zdrojem pro tuto část práce je opět plánová dokumentace, uložená v Národním technickém muzeu, která obsahuje krom plánů i četné fotografie a skici interiérů. Fotografie vnitřních prostor byly publikovány v periodiku Stavitel 25 a počítačové rekonstrukce modelu 15 NTM, MAS, AAS, fond 14 Gočár. 16 Archiv stavebního úřadu Humpolec, Medova vila 17 Šumná města: Šumný Pelhřimov a Humpolec, Režie: Radovan Lipus, TV, ČT, Eva Zábranová, Ohlédnutí, Praha Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU. 20 Petr Urlich et el., Slavné vily Královéhradeckého kraje, Praha Štěpán Bartoš, Zdeněk Lukeš, Pavel Panoch, Ve víru modernosti: Architektura 20. století v Královéhradeckém kraji, Pardubice Karel Teige, Moderní architektura v Československu, Praha Josef Gočár, Genf: Meister der Baukunst, Viz Benešová, 1949 (pozn. 2). 25 Vila ve Dvoře Králové, Stavitel XII,

9 domu jsou uváděny v italském katalogu výstavy o Josefu Gočárovi. 26 O podnikatelské rodině Sochorů byla napsána i bakalářská práce, 27 která je v práci použita jako zdroj informací o osobě stavebníka Zdeňka Sochora. O této rodině jako o stavitelích a mecenáších a jejich vilách z pohledu kunsthistorie napsala diplomovou práci Zuzana Ragulová 28. Z této práce je čerpáno při zmínkách o stavebním vývoji vily po 2. světové válce či o jejím současném stavu. Pro poslední část předkládané práce byl neocenitelným zdrojem článek profesora Kudělky o pojetí obývaného prostoru u Adolfa Loose. 29 Tato práce je inspirována konceptem článku, tedy rozdělením a popisem jednotlivých prostorotvorných složek. Dalším zdrojem pro poslední část jsou poznatky vycházející z celé práce a plány a fotografická dokumentace zkoumaných vil. 26 Domenico Chizzoniti, JOSEF GOČÁR. Memoria della tradizione e poetica d avanguardia, Napoli Kristýna Kuhnová, Továrnická rodina Sochorů ze Dvora Králové nad Labem a její spolupráce s českými umělci v době mezi světovými válkami (bakalářská práce), Historické vědy, FF UPA, Pardubice Zuzana Ragulová, Vily Sochorovy ve Dvoře Králové nad Labem (magisterská diplomová práce práce), Seminář dějin umění FF MUNI, Brno Zdeněk Kudělka, Pojetí obývaného prostoru u Adolfa Loose, Umění XXXI, 1931, s

10 3. Moderní architektura na Vysočině Kraj Vysočina je především spojován s architektonickými a urbanistickými díly historických slohů, z nichž mnohá významem a hodnotou překročila hranice kraje i republiky a tři z nich se dokonce dostaly na Seznam světového dědictví UNESCO. 30 Avšak co se moderní architektury týče, zůstával kraj stranou nebo se programově bránil moderním vlivům v architektuře. Tvrdé přírodní podmínky kladly překážky nejen při osidlování ve středověku, ale poznamenávaly život této oblasti i v pozdějších dobách. Postupně si tak kraj utvářel specifický ráz, ať už se jednalo o hospodářskou, kulturní, sociální či etnickou oblast. Na Vysočině, oproti Praze, Brnu či Olomouckému a Zlínskému kraji, nevznikala žádná významná centra, která by se z vlastních zdrojů podílela na utváření progresivních proudů moderní architektury. Od konce 19. století do počátku první světové války se nesla architektura ve znamení pozdního historismu, jenž zde na rozdíl od ostatních částí českých zemí přetrvával ve velké míře ještě ve 20. letech 20. století. Na zdejší architektuře se podíleli zejména místní stavitelé a současně také podnikatelé, kteří většinou neměli vysokoškolské vzdělání, a pokud ho měly, jednalo se většinou o vzdělání inženýrské, nikoli v oblasti architektury. Tito stavitelé si pro své stavby většinou našli inspiraci zejména v Praze, avšak odolnost zdejšího prostředí vůči inovacím a lpění na tradicích spolu s vkusem klientely vyústily většinou ve formální hybridy, skládající se z nejrůznějších prvků neogotiky, neorenesance, neobaroka, folklorismu a později i secese. 31 Kraj přišel do kontaktu s vůdčími architektonickými proudy až na sklonku prvního desetiletí 20. století. Zasloužila se o to skupina zcestovalých a moderně smýšlejících stavebníků, kteří pověřovali vypracováním svých staveb renomované architekty. Prvním takovýmto počinem se staly sousedící vily Bratří Binků v Krucemburku. Stavba tzv. Bílé vily Ladislava Binka byla zahájena podle plánů dosud nezjištěného stavitele a zakrátko byla následována tzv. Červenou vilou jeho bratra Josefa. Ten si zvolil jako architekta Josefa Gočára, který zároveň navrhl úpravy rozestavěné Bílé vily. Stavby se tak staly nejen prvním tvůrčím Gočárovým počinem na Vysočině, ale i jeho prvními samostatnými realizacemi Jedná se o pozdně románskou baziliku sv. Prokopa se židovským ghettem v Třebíči, historické centrum Telče a barokně gotický poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. 31 K předním osobnostem této skupiny stavitelů patřily například havlíčkobrodští František Liška a jeho syn Vladimír a Václav Pěch, dále z Chotěboře pocházející František Kruml či jihlavští Jaroslav Dufka, František Brázda a rodina Langu, atd. 32 Viz. Sedlák, 2008, (poznámka 1), s

11 V roce 1910 byl na Vysočině, konkrétně v Pelhřimově založena pobočka Klubu za starou Prahu, jemuž přesedal Karel Polesný a který se zasloužil o to, že se toto město stalo jednou z mála mimopražských lokalit, v nichž se uchytila kubistická architektura. 33 Díky tomu se toto město může pyšnit Drechslerovou vilou či přestavbou Fárova domu, obojí v kubistickém pojetí od architekta Pavla Janáka. 34 Tento architekt se na Vysočinu vrátil ještě téměř o 10 let později, aby vytvořil v Jaroměřicích nad Rokytnou vilu pro manžele Pickovy, která se nesla ve stylu národního dekorativismu. V tomto stylu také navrhl Bohuslav Fuchs dům pro spisovatele a básníka Jakuba Demla v Tasově. Puristické a funkcionalistické tendence se začaly poprvé na Vysočině objevovat u vil Jihlavských továrníků, například u vily Otto Adama s protofunkcionalistickými rysy od architekta Walthera Sobotky, který zde použil v dispozičním řešení Raumplan Adolfa Loose. 35 Ovšem první funkcionalistickou stavbou na Vysočině byla vila Otakara Meda v Humpolci od Josefa Gočára. 36 Projekt vily však nebyl jeho posledním počinem v Humpolci. V roce 1937 realizoval urbanistické řešené Tyršova náměstí před touto vilou. Další urbanistický studie se týkala lokality nového poštovního úřadu na Havlíčkově náměstí. Nejradikálnější zásah do struktury městské výstavby se pojí s regulačními plány Dolního (dříve Palackého) a Horního (dříve Riegrova) náměstí a úpravě bloku okolo kostela sv. Mikuláše. Gočárův původní návrh byl velmi radikální obě náměstí spojil a toto území řešil komplexně včetně autobusového nádraží, benzínové pumpy a parkových úprav. Realizovaná varianta však spočívala pouze v terénní úpravě horního náměstí a terasovitém členění levé části Dolního náměstí, kde ještě umístil pomník. Kromě těchto urbanistických zásahů byla podle Gočárova projektu vytvořena rodinná hrobka Chalupových na místním městském hřbitově. 37 V letech vytvořili Gočárovi žáci Jaroslav a Karel Fišerovi 38 po vzoru svého učitele v Moravských Budějovicích vilu Josefa Salače, která zde působila jako naprostý solitér. Ke Gočárově humpolecké vile lze ještě v rámci vysočiny stylově přiřadit dvě další 33 Členy tohoto uskupení byli i členové Spolku výtvarných umělců, kteří se hlásili ke kubismu. 34 Architekt Pavel Janák ( ), žák Otto Wágnera a spolupracovník Jana Kotěry či Josefa Gočára. Tvořil postupně ve stylu české moderny, kubismu, národního dekorativismu a funkcionalismu. Věnoval se nejen architektuře, ale i uměleckému řemeslu. 35 Viz. kapitola Viz. Sedlák, 2008, (poznámka 1), s Viz. Merta et el., 2014, (poznámka 5) s Karel a Jaroslav Fišerovi byli Gočárovi žáci. Jaroslav ( ) se věnoval převážně architektuře a jeho bratr Karel ( ) se kromě architektury zabýval především kinematografií. 8

12 stavby z roku Tou prvním je dům obvodního lékaře Josefa Železného v Jimramově od architekta Leva Krča 39 Druhou byla Jaroškova vila v Dalečíně od Ludvíka Hilgerta 40, jež od začátku imponovala nejen svým pojetím, ale i měřítkem, zahradou a citlivým začleněním do přírodního rámce. Většina typických stavitelů Vysočiny přejímala nejen rodinné podniky, ale i tradiční styl svých otců a jen málo z nich si uvědomovalo, kam směřuje vývoj. Ale jak je patrně z předchozího textu, i přesto zde vznikla řada kvalitních kubistických, puristických i funkcionalistických staveb Lev Krča ( ) byl Gočárův žák a amatérský fotograf. 40 Ludvík Hilgert ( ) Architekt, představitele tzv. emocionálního funkcionalismu. 41 Viz. Sedlák, 2008, (poznámka 1), s

13 4. Zásady funkcionalistického bydlení Forma následuje funkci 42 Tento výrok Louise Sullivana 43 vystihuje základní myšlenku funkcionalistické architektury, která zažívala největší rozkvět ve letech 20. století. Jeho stoupenci byli přesvědčeni, že pokud budou splněny všechny funkce stavby, vznikne i její přirozená krása. Architekti navrhovali stavbu pouze na základě jejího účelu, tedy bez zbytečných ozdob, s použitím čistých linií a její konstrukce byla někdy až demonstrativně přiznána. Princip absence dekorativnosti popsal ve své eseji Ornament a zločin Alfons Loos 44 : Čím nižší kultura, tím významněji vystupuje ornament. Ornament je něco, co musí být překonáno. Papuán a zločinec ornamentují svou kůži. Indián pokrývá veslo a svou loďku ornamenty, kde jen může. Ale motorové kolo a moderní stroj jsou prosty ornamentů. Postupující kultura zbavuje ornamentace jeden objekt za druhým. 45 Loos je také autorem revolučního prostorového konceptu, který se ve funkcionalistické architektuře hojně vyskytoval. Jedná se o tzv. Raumplan, který spočívá v odstupňování výšek jednotlivých místností podle jejich funkce či symbolického významu. Takovéto uspořádání vnitřních prostor je možné pozorovat i na vnějších zdech domů. 46 Dalším prostorovým konceptem uplatňovaným na funkcionalistických stavbách je Le Corbusierův 47 Volný plán neboli Plan Libre. Jeho principem je oddělení nosné konstrukce od konstrukcí vymezujících prostor. Takovéto oddělení umožňuje velmi svobodné tvarování vnitřních prostor. Volný plán zahrnul Le Corbusier do svých pěti bodů nové architektury z roku Kromě užití volného plánu zastával názor, že dům by měl stát na sloupech, aby bylo přízemí uvolněno pro zeleň a dalo se jím volně procházet. Také by každá obytná stavba měla mít střešní zahrady, aby se zvýšila zelená plocha měst, dále pásová okna a volné průčelí. 48 Funkcionalistické stavby také samotní architekti přirovnávali ke stroji na bydlení a 42 Viz. Ševčík, 2011, (poznámka 7), s Louis Henry Sullivan ( ) byl americký architekt a představitel chicagské školy. 44 Adolf Loos ( ) brněnský rodák je považován za jednoho z hlavních představitelů moderní architektury. 45 Viz. Sarnitz, 2004, (poznámka 8), s Max Risselada et. el., Raumplan versus Plan Libre, Zlín 2012, s Le Corbusier, vlastním jménem Charles Edouard Jeanneret ( ) byl švýcarsko- francouzský architekt a jeden ze zakladatelů moderní architektury. Jeho dílo představuje široký záběr do všech architektonických a výtvarných disciplín. Byl také významným teoretikem. 48 Viz. Ševčík, 2011, (poznámka 7), s

14 programově odmítaly tradici ve všech jejích směrech. Úkolem stavby mělo být zlepšení všeobecné životní úrovně, jejich konstrukce měla odpovídat zásadám ekonomie a nesměl jí předurčovat žádný estetický záměr. K nové architektuře se mělo přistupovat vědecky, musela splňovat hygienické požadavky a být internacionální Náš názor na architekturu, Stavba III, , s

15 5. Josef Gočár a jeho pojetí funkcionalistického bydlení Byl grandem a mně zůstaly a jistě i jiným vzpomínky na vznešeného člověka, krásného duchem i zjevem 50 Tímto citátem začíná Zdeněk Lukeš obsáhlou monografii mapující život a dílo tohoto velkého architekta. Josef Gočár však nebyl jen architektem, byl i urbanistou, věnoval se interiérovému a nábytkovému designu. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a později i Skupiny výtvarných umělců a stal se profesorem na škole architektury pražské Akademie výtvarných umění. Podnikal řadu zahraničních cest, například do Anglie, Holandska, Belgie, Francie, Rakouska, Německa, Švýcarska, Jugoslávie, Anglie a Polska a mnoho dalších, takže neztrácel kontakt s tehdejším světovým děním na poli architektury. Narodil se 13. března 1880 v Semíně u Přerova na Pardubicku. Základní školu navštěvoval v Semíně a později v Bohdanči a roku 1892 nastoupil na nižší reálku v Pardubicích. Po jejím skončení se měl na přání otce vyučit zlatníkem, ale na zásah učitele kreslení Františka Stuchlíka a řídícího učitele Karla Pešky, kteří rozpoznali jeho talent, byl poslán na pražskou uměleckoprůmyslovou školu. Nejprve však musel absolvovat Vyšší státní průmyslovou školu stavební, které měla na konci devatenáctého století skvělou úroveň. Po jejím dokončení nastoupil na státní Uměleckoprůmyslovou školu do ateliéru k Janu Kotěrovi 51. Tyto dva muže nedělil příliš velký věkový rozdíl a nejen proto si Kotěra Gočára brzy oblíbil a přátelství, jež postupem času mezi oběma muži vzniklo, trvalo až do Kotěrovy smrti. Kotěra byl Wágnerův žák a v té době už byl v architektonických kruzích respektovanou osobností. Josef Gočár je žákem Jana Kotěry v plném smyslu tohoto slova. Jako žák setkává se Gočár u svého učitele ještě s tvorbou dotčenou secesním dekorativismem, názorově je však vychováván Kotěrou v úplně novém racionalistickém, očistném a účelovém směru. 52 První samostatné zakázky získával Gočár už v průběhu svého studia. Tou úplně první byla rodinná hrobka na bubenečském hřbitově, na které spolupracoval se Stanislavem Suchardou. Poté navrhl průčelí činžovních domů v Hradci Králové. Tvorba Josefa Gočára v průběhu doby procházela mnoha uměleckými styly. Jeho nejznámější práce jsou v duchu kubismu a národního dekorativismu. Z kubistického období je nejčastěji zmiňovaný jeho 50 Viz. Lukeš et el., 2010(poznámka 2) s Jan Kotěra ( ) byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, návrhář nábytku a malíř. Je považován za zakladatele moderní architektury v českých zemích. 52 Viz Benešová, 1958 (poznámka 12). s

16 Dům u Černé matky boží nebo lázně Bohdaneč. Z této Gočárovy tvůrčí epizody vznikla spousta zajímavých děl jak v oblasti architektury, tak interiérového designu, nicméně tento umělecký experiment nebyl celkově příliš úspěšný. Zdeněk Lukeš o něm míní následující: Individualisticky vypjatá řeč skosených a šikmých kubistických forem si totiž získala náklonnost pouze malé části společnosti, mladých Mudrů a Judrů, jak nazval spisovatel František Langer středostavovskou elitu ochotnou vybavit si své příbytky módním ostrohranným nábytkem. Většina české populace však kubistické výtvory i stavby buď s nepochopením odmítla, nebo se bavila jejím karikaturním zesměšňováním. 53 Po první světové válce se Gočár ponořil do stylu národního dekorativismu. Tento směr vychází z art deco, ale je inspirován i plošnou dekorativností českého národního ornamentu - obloučku a křivky. Jeho snahou bylo vytvořit nový reprezentativní styl pro mladou republiku a byl záležitostí ryze českého prostředí. Téměř synonymem pro národní dekorativismus se stala Gočárova Banka československých legií neboli Legiobanka. Stavba měla obrovský úspěch, avšak mladá generace architektů k ní zůstávala netečná, jako k celému stylu národního dekorativismu. Národní styl se postupem času vyčerpal a tak bylo nasnadě hledat pro architekturu nové cesty. Josef Gočár tuto cestu spatřoval v konceptu cihelného purismu. Nejcharakterističtějším dílem tohoto Gočárova období je soubor škol v Hradci Králové z let Budovy těží z konceptu neomítnuté cihlové fasády a je zde vidět velký posun od výrazně dekorativní tvorby k jednoduchosti a funkčnosti. Od 2. poloviny 20. let se Gočárova tvorba pomalu začala přesouvat ke konstruktivismu a funkcionalismu. Do tohoto období spadá i jedno z vrcholných děl české avantgardní architektury - kostel sv. Václava v Praze-Vršovicích, který patří zároveň i k vrcholu Gočárovy celoživotní tvorby. 54 Ačkoliv byl Gočár spíše tvůrcem monumentálních budov, od 30. let 20. století se začal věnovat i individuálnímu funkcionalistickému bydlení. První takový počin a zároveň jistě nejzdařilejší byla vila Zdeňka Sochora 55 ve Dvoře Králové nad Labem, jíž na jiném místě této práce věnována samostatná kapitolu. V roce 1930 navrhl Gočár funkcionalistický domek pro rodinu své sestry Anny Gastgebeové. V kontextu ostatních jeho staveb té doby se jedná o druhořadý počin. Vila je jednopatrová, s plochou střechou a hladkou fasádou. Do prvního patra je zasazen otevřený 53 Viz. Lukeš et el., 2010 (poznámka 2), s Viz. tamtéž, s Viz. tamtéž, s

17 balkón a v přízemí se původně nacházela lodžie, která byla později odstraněna. Netradičním motivem je protáhlá vstupní předsíň, jež vybíhá až ke vstupní brance. 56 Gočár se zúčastnil i projektu výstavby kolonie Baba, kam přispěl hned čtyřmi domy. První z tohoto souboru je Vila Václava Stanislava Mauleho z let Stavba je kombinací železobetonu a cihelné konstrukce. Z tohoto domu byl mimořádný výhled na Prahu, čehož Gočár využil tak, že obývací místnost o výměře 65 m2 umístil do horního patra a nechal ji vystoupit z celkové hmoty stavby mírně dopředu. Z toho vyplývá i umístění ložnicového patra do zvýšeného přízemí, jež je v celé kolonii ojedinělé. Ve spodním patře se pak motiv vystupující části opakuje v podobě předsazeného okna ložnice. Vila je umístěna ve svažitém terénu. Vedle chráněného vstupu do domu je umístěna garáž. 57 Druhým domem v kolonii Baba je dvojgenerační vila JUDr. Karla Kytlici, postavena v letech Konstrukce je opět kombinací železobetonu a cihel. Dům kopíruje po protáhlé linii vrstevnici, která je na východě akcentována zimní zahradou a pergolou. Dům je zasazen do svahu a tento svah kopíruje mírná křivka terasy. Střecha přízemního hospodářského traktu je upravena do podoby terasy. Ve zvýšeném přízemí se nacházel čtyřpokojový byt stavebníka s halou, rozdělující prostor na soukromou část a obývací pokoj s jídelnou a zimní zahradou. Do prvního patra pak Gočár umístil menší dvoupokojový byt a terasu, která je přístupná pouze ze schodiště. Zjevně tedy měla sloužit obyvatelům obou bytů. Toto propojení je zdůrazněno i formálně pomocí vzhůru směřujících mříží na okně zimní zahrady, které korespondují s trámy pergoly na horní terase. Oba tyto byty jsou přístupné ze schodiště s horním osvětlením, nacházejícím se v severní části budovy. 58 Vila PhDr. Julia Glűcklicha z roku 1934 je třetí ze souboru Gočárových vil na Babě. Konstrukce je standardně kombinovaná, tedy železobeton a cihla, podezdívka je z lomového kamene. Zvlášť zdůrazněn je příchod a vstup tím, že vchod do domu a garáž zasahující do vnitřní dispozice, jsou umístěny vedle sebe a spojeny výrazným přístřeškem tvořeným rastrem čtvercových otvorů. 59 Interiéru dominuje střední obytná hala pojatá jako kontinuální prostor. Z haly vede trojramenné schodiště do patra a po jejích obou stranách jsou umístěny jídelna a ateliér. Hala a jídelna tvoří jeden celek a ateliér je oddělen posuvnými dveřmi, avšak při pohledu z exteriéru jsou dispoziční vztahy vyjádřeny jinak. Horizontální pásové okno naopak zdůrazňuje propojení ateliéru a haly, zatímco jídelna je z tohoto vnějšího pohledu oddělena 56 Viz. Lukeš et el., 2010(poznámka 2) s Viz. Tomáš Šenbech Vladimír Šlapeta Petr Ulrich, 2000 (poznámka 14), s Viz. Templ, 2000, (poznámka 13), s Viz. tamtéž, s

18 pilířem. Efekt kontinuity je ještě podpořen okenním nárožím, které ukrývá kruhový sloup nosné konstrukce. V patře, kde jsou ložnice, se objevuje podobná plynulost. Výrazným prvkem jsou i střešní markýzy a zajímavě pojaté venkovní schodiště, které vizuálně i funkčně spojuje první patro a horní terasu. 60 Poslední stavbou, kterou Josef Gočár v kolonii Baba realizoval, je vila JUDr. Stanislava Mojžíše Loma ( ). Její řešení je podobné jako u předchozí stavby - předsunutá garáž z části zasahuje do hmoty půdorysu obytné části. Vstup je stejně jako garáž orientován na sever. Dům má pouze jednu terasu, která je umístěna v prvním patře a vznikla vynecháním jednoho pole z celkové dispozice domu. 61 Jde o dvoutraktovou stavbu s jednoramenným schodištěm umístěným ve střední části domu. Podél schodiště se otvírá prostor do obývací místnosti, ležící o dva stupně níže než ostatní obytné prostory v přízemí, tedy kuchyň a jídelna. Před velkým oknem se sníženým parapetem, které tentokrát není pásové, se nacházel prostor pro sezení a s působivým výhledem na Prahu. V domě se nachází také byt správce. 62 Mimo kolonii Baba vyprojektoval Gočár vilu pro Viléma Blűmela ( ), nesoucí všechny rysy staveb z Baby. Dům měl být údajně také postaven na Babě, ale objednavatel nakonec zakoupil parcelu v Zavadilově ulici v Praze 6 Dejvicích. Na Babě by dům patřil mezi zdařilejší stavby. Sokl domu je z kyklopského zdiva, fasáda je bíla. Objevují se zde pásová okna, která se v přízemí i v patře zalamují přes roh budovy. Do zvýšeného přízemí Gočár umístil obývací pokoj a kuchyň, do patra pak ložnice a terasu situovanou na jihovýchod. Suterén zabíral byt správce a garáž. Do domu se vstupuje z jihozápadu přes rampu, kterou kryje markýza zasazená do nároží domu. 63 V letech Gočár navrhl pro humpoleckého továrníka Otakara Meda vilu, která je stěžejní bodem této práce a dopodrobna je jí věnována následující kapitola. Gočár byl také zkušeným urbanistou a nejvíce se svými zásahy podepsal v Hradci Králové, ale své záměry také realizoval v Praze, Novém městě na Moravě nebo v Humpolci.Gočár se věnoval i interiérové tvorbě a to v každém svém tvůrčím období, tedy od rané moderny až po puristický funkcionalismus. Nejznámější jsou ale v tomto ohledu jeho díla v kubistickém a národně dekorativistickém duchu, i když například Marie Benešová ve své diplomové práci jeho 60 Viz. Tomáš Šenbech Vladimír Šlapeta Petr Ulrich, 2000 (poznámka 14) s Viz. tamtéž, s Viz. Templ, 2000, (poznámka 13) s Viz. Lukeš et el., 2010 (poznámka 2), s

19 tvorbu v tomto stylu nekompromisně odsuzuje. 64 Josef Gočár zemřel 10. září 1945 a je pohřben na vyšehradském Slavíně. Jan Sokol, Gočárův žák, na svého učitele vzpomíná takto: Dvacet pět let po smrti svého nositele zní jméno Josefa Gočára stále ještě plným zvukem v současné architektuře. Je stále v paměti výrazná umělecká osobnost toho, jenž je nesl, jeho učitelského působení, v neztenčené míře vzbuzuje obdiv rozsáhlé dílo. 65 I dnes, tedy po jednasedmdesáti letech po Gočárově smrti, můžeme bez nadsázky říci, že Sokolovo tvrzení stále platí. 64 Viz. Benešová, 1949, (poznámka 15) s Viz. Lukeš et el., 2010(poznámka 2), s

20 6. Medova vila 6.1 Stavba Jak je již zmíněno výše, je Medova vila považována za první funkcionalistickou stavbu na Vysočině a byla postavena v letech Jejím objednavatelem byl místní podnikatel Otakar Med. O parcelaci pozemku, na němž měl stát jeho nový dům, si zažádal stavební úřad v Humpolci 31. května Shodou okolností byl v té době na vojenském cvičení v Bánské Bystrici 66 a tak se zmíněná parcelace uskutečnila až 11. července Parcela měla číslo 2635/1 a nacházela se v jihozápadní části města, v klínu Nádražní ulice a Wilsonovy třídy, které vedly směrem k vlakovému nádraží. Město Humpolec před tímto pozemkem zamýšlelo vybudovat Tyršovo náměstí a vila by tak byla jeho dominantou. Otakar Med Městskému úřadu předložil dva parcelační návrhy. První zahrnoval rozdělení pozemku na devět stavebních parcel, z čehož sedm bylo o výměře m 2, osmá přes 500 m 2 a devátá přes 600 m 2. Druhý návrh počítal se sedmi parcelami, z kterých byly tři o výměře 500 m 2, dvě přes 600 m 2 a další dvě přes 700 m 2. Městský úřad schválil druhý návrh s drobnou úpravou rohové parcely. 68 Později se však Otakar Med dostal s Městským úřadem do sporu ohledně části pozemku ve špičce parcely. Město tuto část chtělo zahrnout do zmíněného Tyršova náměstí, Otakar Med s pozemkem počítal jako se svou zahradou. Ze sporu nakonec vyšlo vítězně město, avšak muselo od pana Meda pozemek odkoupit. Původní návrh částky byl 10 KČ za m 2, tedy výrazně méně, než původní cena pozemku, proti čemuž se Otakar Med z pochopitelných důvodů důrazně ohradil: Pakliže jsem odmítl panem starostou naznačenou cifru 10,- za metr pozemku, který jsem platil před pěti lety dvojnásobkem skoro, pak k tomu velela moje povinnost k rodině a trochu i osobní hrdosti, poněvadž takovou nabídku nemůžu považovati za vážnou. 69 Konečná částka, za jakou město odkoupilo pozemky zpět, se rovnala 15 KČ za m 2. Stavba vily započala v roce Předcházela jí návštěva Otakara Meda v kolonii Baba, jejíž podoba mu učarovala a rozhodl se pořídit si svůj dům ve stejném duchu. Obrátil se tedy na Josefa Gočára, který se realizace ujal. Oba muži mezi sebou vedli čilou korespondenci a časem se Gočár stal i přítelem Medovy rodiny. Z tohoto kontaktu nakonec těžilo i město, 66 Státní okresní archiv Pelhřimov, AM HU, i.č. 631, kart.142, dopis Otakara Meda Městskému úřadu Humpolec z 31. l Státní okresní archiv Pelhřimov, AM HU, i.č. 631, kart.142, pozvání k parcelaci. 68 Státní okresní archiv Pelhřimov, AM HU, i.č. 631, kart.142, situační plán. 69 Státní okresní archiv Pelhřimov, AM HU, i.č. 631, kart.142, dopis městské radě z

21 protože se Gočár stal i autorem návrhu na již zmíněné Tyršovo náměstí před vilou. Díky svým bohatým urbanistickým zkušenostem umístil vilu tak, aby toto náměstí vzniklo z pouhého styku Nádražní a Wilsonovy ulice. 70 Před vilou je umístěna socha T. G. Masaryka od Vincenta Makovského, jehož angažování jakožto autora pomníku doporučil městu samotný Gočár. Socha měla kvůli pozdějšímu složitému politickému vývoji velmi pohnutou historii. 71 Vila se tedy stala pro tuto sochu vhodným pozadím, stejně jako tomu bylo u Gočárovi Anglobanky v Hradci Králové. Na projektu vily se Josef Gočár nepodílel sám. Spolupracovali s ním dva jeho žáci: Vladimír Maršal 72 a Josef Mach 73. Stavba byla dokončena v roce Po válce byl dům vyvlastněn a upraven pro potřeby Zdravotního střediska, čímž byl znehodnocen. 74 Vila je od roku 1992 zpět ve vlastnictví Medovy rodiny, která ji udržuje nezbytnými opravami a postupně rekonstruuje zanedbané prvky. 75 Do nedávna sídlila v přízemí ordinace MUDr. Čechové, nyní je objekt čistě soukromého charakteru. Zvenčí je vila prakticky totožné podoby jako po dostavbě. Vnitřní prostory byly v přízemí přestavěny a nábytek je kompletně odlišný. 76 Bližší informace o současném interiéru nejsou k dispozici, jelikož rodina odmítá spolupracovat s badateli. Nelze tedy jinak než souhlasit s Janem Sedlákem, který se k současnému stavu a vnímání vily veřejností vyjadřuje takto: Tato výjimečná kulturní památka, zapsaná v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek, by si však zasloužila i výraznější veřejnou podporu pro svou rehabilitaci Viz. Merta et el., 2014, (poznámka 5) s Hana Lisá, Vincent Makovský: Pomník T. G. Masaryka v Humpolci (bakalářská práce), Seminář dějin umění FF MUNI, Brno Vladimír Maršal (1907 -?), architekt. Mimo jiné autor školy v Humpolci. 73 Josef Mach ( ), architekt a dlouholetý spolupracovník J. Gočára. 74 Viz. Sedlák 2008 (poznámka 1), s Viz. Lukeš et el., 2010 (poznámka 2), s Telefonické sdělení paní Musilové, vnučky Otakara Meda. 77 Viz. Sedlák, 2008 (poznámka 1), s

22 6.2 Otakar Med O životním příběhu Otakara Meda máme k dispozici jen velmi málo pramenů. Bohužel jeho rodinní příslušníci, se kterými jsem se kontaktovala, a jejichž vzpomínky by byly nejcennějším zdrojem informací, nemají zájem spolupracovat s badateli. Jediným zdrojem k získání povědomí o osobnosti Otakara Meda, jsou střípky informací nacházejícími se v okresním archivu v Pelhřimově a útržky vzpomínek Jany Zábranové, která byla Medovou současnicí a tyto vzpomínky zaznamenala do knižní podoby. Všechny výpovědi v knize obsažené však není možné brát jako seriózní zdroj, protože některé podrobnosti mají až bulvární charakter. 78 Jiné jsou ale historicky doložitelné, proto není možné informace z této knihy paušálně zavrhnout. Otakar Med se narodil 23. března 1901 v Herálci u Humpolce. Jeho otec zde vlastnil krejčovství. 79 Začínal jako obchodní příručí u manželů Slámových 80, kteří vlastnili továrnu a zasilatelskou firmu s látkami a sám si později založil vlastní živnost v Humpolci. Toto město má bohatou soukenickou tradici a tak měl Otakar Med ve svém oboru velkou konkurenci. I přesto ale obstál a jeho firma prosperovala. Nejstarší živnostenský list mu byl vydán 2. září 1938 a jako předmět podnikání je v něm uvedeno: Zasilatelství suken, módních látek dámských a pánských, zboží vlněného, bavlněného, lněného, hedvábného i krejčovských příprav a obchod textilním zbožím. 81 K těmto účelům měl k dispozici výrobní provozovnu, která se nacházela v domě č. p. 459 a manipulační prostory, které situoval do přízemí a suterénu ve své vile na Tyršově náměstí č. p O rok později svou živnost rozšířil ještě o výrobu vlněných dámských a pánských látek. 82 Dlouho se ale ze svého podnikání těšit nemohl, protože byl 4. listopadu roku 1942 zatčen pro svou odbojovou činnost, která spočívala ve vedení sokolské župy Havlíčkovy, linie Jindra 83 Nejprve byl vězněn v Kutné Hoře a Kolíně a později byl poslán do 78 Viz. například tvrzení, že jedna dcer Otakara Meda se narodila porostlá srstí, či že sám Otakar Med sympatizoval s fašizmem. 79 Viz. Zábranová, 1994, (poznámka 19) s Podle vzpomínek Evy Zábranové byl továrník Sláma sběratel a obdivovatel umění, je tedy možné, že právě zde se Otakaru Medovi vytříbil umělecký vkus, který se později projevil při volbě architekta a stylu pro svou vilu. 81 Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i.č. 242, kart.59, živnostenský list z roku Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i.č. 242, kart.59, živnostenský list z roku Okresní archiv Pelhřimov, Protifašistické hnutí, okupace a osvobození na Pelhřimovsku ( ) Tematický katalog z okresního archivu vydaný k 40 výročí osvobození Československa Rudou armádou, 19

23 koncentračních táborů Terezín, Flossenbűrg a Dachau. Ke štěstí rodiny se v roce 1945 vrátil, i když s podlomeným zdravím. 84 Po komunistickém převratu Medova firma zanikla a jeho vila mu byla zabavena s tím, že zde rodina mohla v horních patrech bydlet. Otakar Med měl jako jeden z mála podnikatelů té doby to štěstí, že se dožil navrácení majetku v roce Zemřel ve věku 95 let. 85 Pelhřimov 1985, s Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i.č. 292, kart. 72, evidenční záznam. 85 Zálesí XXXIII, 1996, s

24 6.3 Charakteristika vnějších prostor Popis se věnuje situaci těsně po dokončení domu, tedy situaci z roku K tomuto účelu jsou k dispozici plány ze Stavebního úřadu v Humpolci (dále jen SúH), plány z Národního technického muzea (dále jen NTM), které popisují prostorovou skladbu interiéru a fotografie současného stavu objektu. Parcela pozemku má nepravidelný tvar. Z pohledu z náměstí se rozvírá do lichoběžníku, ale za domem je z plochy zahrady v levém dolním rohu vyjmuta část, která náleží majiteli sousedního pozemku. Vila v sobě snoubí železobetonovou a zděnou konstrukci, tedy nosné zdivo je zpevněno železobetonovými pilíři. Jedná se o třípodlažní dům, jehož přízemí a část suterénu jsou lehce vyvýšeny nad úroveň terénu. Už na první pohled je z posunu jednotlivých pater zřejmé složité vnitřní uspořádání. Hladká bílá omítka domu je v kontrastu s tmavě červenou barvou přízemí a rámů oken. Ač k vile paří rozlehlá zahrada, navrhl architekt k domu ještě dvě prostorné terasy a balkón. Důvodem tohoto rozhodnutí je patrně kompenzace faktu, že se z obytné části domu nedá přímo vyjít na terasu. 86 Hlavní vchod se otevírá do Tyršova náměstí, tedy v jižním směru. Dům je obehnán plotem, jehož základem je betonová zídka, na níž vyrůstá drátěný plot skládající se vždy z dvojitého pásu, který je připevněn ke kovovému sloupku. Vedle stejně provedené branky se zídka zvedá téměř do úrovně výšky plotu a je na ní umístěn zvonek a tabulka odkazující na Medovu firmu. K domu se přicházelo po chodníčku, který vedl skrz malou přední zahradu a ústil u úpatí schodiště, vedoucího k hlavnímu vchodu do domu. Vchod lemovaly z každé strany dvě zídky, jejichž horní část byla v jedné rovině s úrovní suterénu a které mohly plnit případně funkci zábradlí. Z levé zídky vyrůstá hned zkraje betonový sloup v tmavě červené barvě, která se opakuje na celé fasádě přízemí. Sloup jakoby podpírá první patro s terasou, které je předsazené nad suterén a přízemí. Na konci zídky je pak umístěna betonová mřížka skládající se z tří vertikálních obdélníkových pásů. Pravá zídka je začleněna do přízemí. Nejzajímavější pohled na vilu se nám naskytne pří příchodu z náměstí. Je zde nejvíce patrné různorodé členění domu. Jednotlivá patra do sebe zapadají jako části skládanky. Tento dojem je ještě podpořen kontrastní barvou fasády spodního patra. Nad úrovní terénu vystupuje část suterénu, která je zvýrazněna světlým obložením, a které se táhne kolem celého domu. Nad ním se vypíná lehce zvýšené přízemí, které je zapadlé do celkové hmoty domu spolu s nadzemní částí suterénu. Jak již bylo výše řečeno, stavba nebyla jen domovem pro rodinu 86 Viz. Sedlák, 2008 (poznámka 1), s

25 Otakara Meda, ale právě v přízemí měla své administrativní zázemí a manipulační prostory i jeho firma. Na tuto skutečnost odkazuje právě odlišná barevnost přízemí a ono zasazení do celkové konstrukce domu. Architekt do přízemí umístil tři čtyřdílná obdélníková okna. Ta blíže ke vchodovým dveřím vedla do hovorny, zbylá dvě pak do kanceláře. Pod nimi se nachází trojice malých trojdílných okének, která ústila do suterénu. První konkrétně do prádelny a druhé do sklepa. V levém rohu prvního patra, tedy nad vchodovými dveřmi se rozkládá menší ze dvou teras, jejíž zábradlí je zděné a zaručuje tak soukromí. Tomuto patru dominují dvě dlouhá horizontální pásová okna, jež jsou zároveň nejcharakterističtějším prvkem stavby. První je složeno z patnácti částí a jednou okenní tabulí se zalamuje za roh, druhé je ze sedmi. Obě vedla do obývacího pokoje. Všechna okna v celém domě mají dvojí barevnost rámu, vnitřní jsou bílé, vnější tmavočervené. Většinu druhého patra zabírá plocha druhé terasy. Vpravo, nad terasou v prvním patře vyrůstá obytná část, která je zasazena dovnitř stavby ve výšce přízemí. Opakuje se tu motiv pásových oken, tentokrát třikrát, z toho jednou čtyřdílných a dvakrát pětidílných. Okna nad spodní terasou vedla do pokoje pro hosty, zbylá do haly. V pravé části se střecha mění v markýzovou desku nad terasou. Pokud se pozorovatel vydá z náměstí směrem vpravo, naskytne se mu pohled na vilu z Nádražní ulice. Ze světlého obložení suterénu, konkrétně z bývalého skladiště, ústí dvě pásová okna z čtvercových tabulek po sedmi a šesti částech. Okna přízemí jsou obdélníková ve dvou celcích, svým počtem se shodují s počtem oken v suterénu a vedla do skladiště. Zde se poněkud liší plán z SúH se skutečnou realizací domu. Na plánu jsou uvedeny pásy menších oken kopírující polohou i rozměry těch do suterénu, ve skutečnosti jsou zde pásy oken obdélníkového tvaru, stejné jako z jižního pohledu. Počtem odpovídají plánu. V prvním patře v pravé části je připojen balkón, který má zděné zábradlí, ve směru k náměstí je jeho část tvořena šesti kovovými trubkami. Vchází se na něj z ložnice rodičů. V druhém patře je nad balkónem protažena část zdi podpírající pergolu. Ze zahrady, na rozdíl od pohledu z jižního směru se pozorovateli naskytne pohled na jednolitou plochu, prostorově nerozčleněnou na jednotlivá patra. Co se týče suterénu a přízemí, první třetina zleva je bez oken. V druhé třetině se objevuje motiv pásových okének, původně vedoucích do suterénu a rytmicky se opakující tři pásy oken po třech okenních tabulkách. Tato perioda je v pravé části domu zakončena jednoduchými dveřmi do suterénu. Při směru zleva doprava, okénka ve své době vedla do kotelny, skladu uhlí a sklepa. Toto platí pouze pro plány z SúH. Plán z NTM o rozložení místností říká něco jiného, čemuž je věnován prostor v jiné části práce. Na pravém konci k vile přiléhá garáž, která z tohoto pohledu působí téměř dojmem přístavku. V přízemní části, ve druhé třetině domu jsou umístěny dveře do 22

26 přízemí. Jsou dvoukřídlé s jedním obdélníkovým oknem vlevo a původně se jimi vcházelo se do vzorkovny. Zde se opět lehce liší plány od reálného domu a to tím, že v plánu z SúH jsou zakresleny dveře pouze jednokřídlé. Vnější rám dveří je tmavočervený, vnitřní bílý, tedy stejná barevnost jako u okenních rámů celého domu. Spodní část skleněných tabulí dveří dekorují čtyři tenké bílé pruhy. K tomuto vchodu se zdvíhá malá rampa, která dává tušit, že se tudy překládalo zboží do auta a naopak. Přesně nad úrovní druhého pásu suterénních okének je v prvním patře trojdílné obdélníkové okno, jímž se mohlo po dostavbě vily vyhlížet z čekárny. Nad třetím pásem okének do suterénu by se dalo vzhledem k rytmicky se střídajícímu opakování suterénních čtvercových okének a obdélníkových oken očekávat obdélníkové trojité okno. Avšak v přízemí je drobné dvojité obdélníkové okno a ve stejné linii ještě jedno nečleněné stejných rozměrů. Tyto okna vedla původně do šatny. Motiv tohoto drobného okénka se objevuje ještě vedle dveří do suterénu. Vedle nich jsou vsazeny vstupní dveře do přízemí. V první třetině domu je umístěno okno až v úrovni prvního patra. Jedná se o dvojité okno a vedle něj ve stejné linii je vsazeno ještě jedno samostatné a stejných rozměrů, které ústí do koupelny a na toaletu. Opakuje se tu totožný motiv drobného dvojitého okna a v jeho těsné blízkosti okna jednoduchého stejných rozměrů jako v přízemí s tím rozdílem, že samostatné okénko je ve větší vzdálenosti od dvojitého. Důvodem tohoto opakujícího se motivu je, že vedou do funkčně téměř stejných prostor. Vedle stoupá vertikální pás oken táhnoucí se až do úrovně druhého patra. Tento pás se skládá ze tří částí a v obou patrech je jím vedeno světlo na schodiště. V plánech je každá z těchto částí ještě třikrát vertikálně rozdělena. Směrem zleva doprava v rámci prvního patra se nachází samostatně ložené malé okénko a větší obdélníkové dvojité okno. Malé okénko původně vedlo ještě na schodiště, obdélníkové kuchyně. První třetina druhého patra je tvořena terasou se zděným zábradlím a pergolou. Dále se zde objevuje vertikální pásové okno zacházející sem z prvního patra a v poslední pravé třetině je horizontální pás oken z pěti částí, jež ve své době vedlo do pokoje pro služku. Z pohledu z Wilsonovy třídy je výrazně patrné složité členění domu. Nejvíce do popředí vystupuje garáž, která je předsunutá před úroveň prvního patra. O to více je zdůrazněné zasunuté přízemí s tmavočervenou omítkou, před nímž se ve výšce prvního patra nachází betonová mřížka, kryjící prostor ke vstupním dveřím. V prvním patře se vine horizontální, pětidílný pás oken, který přivádí světlo na schodiště a terasa s betonovým zábradlím. Na ní pak vede z předsazené části jedno dvojité okno a dveře, původně z obývacího pokoje. Druhé patro vystupuje nad celou hmotu domu a z tohoto pohledu nemá žádná okna. Terasa je odsud také viditelná, ale díky betonovému zábradlí zaručuje soukromí. 23

27 6.3.1 Zahrada Návrh zahrady je dílem architekta Jana Hány. V současnosti vegetace v zahradě vyrostla, a tak se celkové vyznění zahrady poněkud změnilo, proto následující text vychází z původní podoby pozemku, tedy tomu, jak ho navrhl architekt Hána. Informace jsou čerpány z plánů z NTM a několika soukromých fotografií pořízených rodinou Otakara Meda, které jsou také uloženy v NTM. Pracovně si lze zahradu rozdělit na dvě části a to na menší, jižní před domem a rozlehlejší severní v zadní části pozemku. Jižní zahrada měla být podle původního záměru Otakara Meda větší a měla zasahovat až do prostoru, kde je nyní Tyršovo náměstí. Když v roce 1932 popisoval Otakar Med Městské radě v Humpolci svůj záměr ohledně této zahrady, vyjádřil své plány takto: Mám v úmyslu upraviti vzhled své zahrady parcela 3135 tak, aby místo to stalo se slušným protějškem novostavby okresního domu a okolí. Zahradu hodlám opatřiti definitivním vkusným plotem betonovým a kombinovaným, vnitřek zahrady chci dáti plánovitě, ve dvou etapách osázeti. Na jaře tedy míním upraviti zadní část zahrady osázením lesním a listnatým porostem. Čelo parcely směrem k Sokolovně chtěl bych opatřiti širokým betonovým chodníkem. 87 Tato parcela však připadla městu, proto nemohl být Medův záměr realizován. I Jana Zábranová ve svých pamětech zahradu zmiňuje a označuje ji za krásnou a parkově upravenou. Z toho lze usuzovat, že na tehdejší obyvatele velmi zapůsobila. 88 Před domem se rozprostírala plocha trávníku, kterou přerušoval dlážděný chodník od branky k hlavnímu vchodu do vily. Menší chodník, kolmý k tomu hlavnímu, obíhal celou stavbu v prostoru přední zahrady. Vpravo od hlavního vchodu domu kryl chodníček květinový záhon, zřejmě s růžemi. Směrem vlevo chodníček měnil svou strukturu z jednolité plochy na dláždění a pokračoval za roh skrze celou levou část přední zahrady. Vzadu se větvil a ústil do zadní příjezdové cesty. Ostrůvek vytvořený tímto větvením byl osázen stromy a keři. Stromy byly vysázeny i podél plotu oddělujícího zahradu od Wilsonovy třídy. Pravou částí přední zahrady také vedl chodníček, zde však nebyl dlážděný a prostor kolem něj byl osázený řidčeji. Naopak plot z nádražní ulice byl osázen více. Pozemek zadní zahrady měl nepravidelný tvar a byl převážně zatravněn. Z lichoběžníkové plochy je v levém dolním rohu vyjmuta část, která je součástí sousedního pozemku. Těsně kolem domu vedla příjezdová cesta, která prostor protínala rovnoběžně s domem po celé šířce a končila na obou stranách vraty. Tudy mohla 87 Státní okresní archiv Pelhřimov, ONV HU, i.č. 631, kart.142, dopis Otakara Meda městské radě z Viz. Zábranová, 1994 (poznámka 19), s