Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls11754/2008; sukls11757/2008; sukls11761/2008

Transkript

1 Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls11754/2008; sukls11757/2008; sukls11761/2008 Příloha k sp.zn. sukls32310/2007; sukls32313/2007; sukls32315/ NÁZEV PŘÍPRAVKU CITA 10 mg CITA 20 mg CITA 40 mg SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 2. SLOŽENÍ KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ CITA 10 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje 10 mg citalopramu báze ve formě citaloprami hydrobromidum. CITA 20 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje 20 mg citalopramu báze ve formě citaloprami hydrobromidum. CITA 40 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje 40 mg citalopramu báze ve formě citaloprami hydrobromidum. Pomocné látky viz bod LÉKOVÁ FORMA Potahované tablety. 10 mg: kulaté, bílé bikonvexní potahované tablety o průměru 6 mm. 20 mg: kulaté, bílé bikonvexní potahované tablety s jednostrannou půlicí rýhou o průměru 8 mm. 40 mg: kulaté, bílé bikonvexní potahované tablety s jednostrannou půlicí rýhou o průměru 10 mm. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Léčba depresivních epizod. 4.2 Dávkování a způsob podání Citalopram by se měl užívat perorálně v jedné dávce, večer nebo ráno. Tablety mohou být podávány s jídlem nebo bez, ale s tekutinou. Antidepresivní účinek se nedostaví dříve než dva týdny po zahájení léčby. Léčba by měla pokračovat do doby, kdy se u pacienta 4 6 měsíců neprojevují žádné symptomy. Citalopram by měl být vysazován pomalu; doporučuje se, aby bylo dávkování postupně snižováno po dobu 1 2 týdnů. Dospělí: Doporučená počáteční dávka je 20 mg denně. V případě nezbytnosti může být dávkování upraveno až na 40 mg denně, v závislosti na individuální reakci pacienta. Maximální dávka je 60 mg denně. Starší pacienti (>65 let) Pro starší pacienty by měla být dávka snížena na polovinu doporučené dávky, např mg denně. V závislosti na individuální reakci pacienta může být dávka zvýšena. Děti a dospívající do 18-ti let Přípravek CITA by neměl být použit k léčbě dětí a dospívajících (viz bod 4.4) Snížená funkce ledvin 1/10

2 Úprava dávkování pro pacienty trpící lehkou až středně těžkou poruchou ledvin není nutná. Informace o léčbě pacientů trpících vážným poškozením ledvin nejsou k dispozici (clearance kreatininu nižší než 20 ml/min) (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Snížená funkce jater Úvodní dávka pro pacienty se sníženou funkcí jater by měla být 10 mg denně. Dávka by neměla přesáhnout 30 mg denně. Tato skupina pacientů by měla být klinicky monitorována (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Příznaky z vysazení pozorované při přerušení léčby: Je třeba se vyhnout náhlému přerušení léčby. Při ukončení léčby citalopramem se má dávka postupně snižovat po dobu nejméně 1-2 týdnů, aby se zmenšilo riziko příznaků z vysazení (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití a bod 4.8 Nežádoucí účinky). Pokud se po snížení dávky nebo po přerušení léčby objeví nesnesitelné příznaky, je vhodné obnovit předchozí dávkování. Pak může lékař pokračovat ve snižování dávky, ale pomaleji. 4.3 Kontraindikace Hypersenzitivita na citalopram nebo na kteroukoliv pomocnou látku Citalopram se nesmí podávat pacientům, kteří užívají inhibitory monoaminoxidázy (IMAO), včetně selegilinu v denní dávce nad 10 mg/den. Citalopram nesmí být podáván čtrnáct dnů po ukončení léčby ireverzibilními IMAO nebo po vysazení reverzibilních IMAO (RIMA) po specifikovanou dobu v souladu s informacemi uvedenými o RIMA. Mezi ukončením léčby citalopramem a počátkem léčby IMAO by měl být zachován sedmidenní interval. Případy závažných a někdy také fatálních reakcí byly hlášeny u pacientů léčených kombinací SSRI a inhibitorů monoaminoxidázy (IMAO), včetně selektivního IMAO selegilinu a reverzibilního IMAO (RIMA) moklobemidu a také u pacientů, kteří nedávno vysadili SSRI a začali léčbu IMAO. V některých případech se ukázaly příznaky podobné serotoninovému syndromu. Symptomy aktivní látkové interakce s IMAO zahrnují: hypertermii, rigiditu, myoklonus, autonomní nestabilitu s možností rychle kolísajících vitálních známek, změny duševního stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost a extrémní neklid postupující až k deliriu a komatu. 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Použití u dětí a dospívajících do 18 let Přípravek CITA by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, protichůdné chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně, jestliže je rozhodnutí o léčbě založeno na klinické potřebě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů. Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí. Sebevražda / sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení: Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhod souvisejících se sebevraždou). Riziko přetrvává až do doby, dokud nedojde k významné remisi. Jelikož se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, měli by být pacienti pečlivě sledováni až do té doby, dokud k tomuto zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou zkušeností je, že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit. Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou, nebo ti kteří vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni. 2/10

3 Meta-analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychiatrickými poruchami prokázala ve srovnání s placebem vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy. Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to především na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Citalopram by neměl být podáván současně s léčivými přípravky se serotonergními účinky, což jsou např. sumatripan nebo jiné triptany, tramadol, oxitripan a tryptofan. U pacientů s cukrovkou může léčba SSRI pozměnit kontrolu glykémie. Je možné, že bude zapotřebí upravit dávku inzulinu a/nebo perorálně podávaného antidiabetika. Léčba citalopramem by měla být přerušena, pokud se u pacienta objeví záchvaty. Citalopram by neměl být podáván pacientům s nestabilní epilepsií a pacienti s kontrolovanou epilepsií by měli být pečlivě monitorováni. V případě zvýšeného opakování záchvatů by měla být léčba citalopramem přerušena. Klinické zkušenosti se současným podáváním citalopramu a elektrokonvulzivní terapie jsou jen malé, a proto je v takovémto případě namístě opatrnost. Pacientům trpících anamnézou mánie/hypománie by měl být citalopram podáván s opatrností. Pokud se u pacienta projevuje počátek manické fáze, měl by být citalopram vysazen. Během léčby SSRI byly zaznamenány případy prodlouženého krvácení a/nebo neobvyklého krvácení jako např. ekchymóza, gynekologické krvácení, gastrointestinální krvácení a jiné kožní nebo mukózní krvácení (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky). Pokud je pacient léčen SSRI, zvláště v kombinaci s léčivou látkou, o které je známo, že ovlivňuje funkci krevních destiček, nebo s jinou aktivní látkou, která může zvýšit riziko krvácení, je na místě zvýšená opatrnost. Stejně tak i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchou krvácení (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce). U pacientů léčených SSRI byl výskyt serotoninového syndromu zaznamenán pouze v ojedinělých případech. Kombinace symptomů, např. neklid, třes, myoklonus a hypertermie může ukazovat na rozvoj tohoto syndromu. V takovém případě by měla být léčba citalopramem ihned přerušena a započata symptomatická léčba. Léčba psychotických pacientů trpících depresivními epizodami může stupňovat psychotické symptomy. Podávání citalopramu pacientům trpícím vážným narušením funkce ledvin (clearance kreatininu nižší než 20 ml/min) se nedoporučuje; k dispozici nejsou žádné informace o léčbě těchto pacientů. (Viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání). V případě snížené funkce jater se doporučuje snížení dávky (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání) a pozorné monitorování funkce jater. V ojedinělých případech byla zaznamenána hyponatrémie a syndrom neadekvátní sekrece antidiuretického hormonu (SIADH), zvláště u starších pacientů. Hyponatrémie a SIADH jsou většinou po skončení léčby reverzibilní. Při současném podávání citalopramu a bylinných přípravků obsahujících třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) je pravděpodobnější objevení se nežádoucích účinků. Z tohoto důvodu by citalopram a přípravky obsahující třezalku neměly být podávány současně (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce). 3/10

4 Na začátku léčby se mohou objevit insomnie a neklid. Může pomoci titrace dávky. U citlivých pacientů může zvýšená hladina minoritního metabolitu citalopramu (didemethylcitalopram) teoreticky prodloužit QTc interval. EKG monitorování 2500 pacientů v klinických studiích, včetně 277 pacientů s předchozím srdečním onemocněním, neprokázalo klinicky významné změny. EKG monitorování může však být vhodné v případě předávkování nebo pozměněného metabolizmu se zvýšenými mezními hladinami, např. porucha funkce jater. Akatizie / psychomotorický neklid Použití SSRI / SNRI je spojováno s rozvojem akatizie, charakterizované subjektivně nepříjemným nebo stresujícím neklidem a potřebou se často pohybovat, provázenou neschopností sedět nebo stát v klidu. Akatizie se nejpravděpodobněji vyskytne během prvních týdnů léčby. U pacientů, u kterých se tyto příznaky vyvinou, může být zvýšení dávky škodlivé. Symptomy z vysazení pozorované při přerušení léčby SSRI: Symptomy z vysazení při přerušení léčby jsou běžné, zvláště když je přerušení léčby náhlé (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky). V klinických studiích se nežádoucí účinky z vysazení pozorované při přerušení léčby vyskytly asi u 60 % pacientů, a to jak u pacientů léčených citalopramem, tak u placebo skupiny. Riziko příznaků z vysazení může záviset na více faktorech, včetně doby trvání léčby, velikosti dávky a rychlosti snižování dávky. Po ukončení léčby SSRI / SNRI byly nejčastěji hlášeny tyto reakce: závrať, senzorické (včetně parestézie), spánku (včetně nespavosti a výrazných snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea a/nebo zvracení, tremor a bolesti hlavy. Tyto symptomy jsou většinou mírné, u některých pacientů však mohou být velmi intenzivní. Většinou se vyskytnou během prvních dnů po přerušení léčby, ale byly velmi vzácně hlášeny také u pacientů, kteří vynechali jednu dávku z nepozornosti. Tyto symptomy většinou vymizí a odezní během 2 týdnů, i když u některých jednotlivců mohou přetrvávat (2-3 měsíce i déle). Citalopram se proto doporučuje postupně vysazovat během několika týdnů až měsíců podle potřeby pacienta (viz Příznaky z vysazení pozorované při přerušení léčby v bodu 4.2 Dávkování a způsob podání). 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Farmakodynamické interakce Souběžné užívání citalopramu a MAO inhibitorů může mít za následek těžké nežádoucí účinky, včetně serotoninového syndromu (viz bod 4.3 Kontraindikace). Serotoninergní účinek sumatriptanu může být potencován inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Než budou dostupné bližší informace, není současné podávání citalopramu a agonistů 5-HT, jako je např. sumatriptan a jiné triptany, doporučeno (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Opatrnost je doporučována u pacientů současně léčených antikoagulancii, přípravky, které ovlivňují funkci krevních destiček, např. NSAID, kyselina acetylsalicylová, dipyridamol, tiklopidin a jiné léky (např. atypická antipsychotika, fenothiaziny, tricyklická antidepresiva), které mohou zvýšit riziko krvácení (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Zkušenosti s citalopramem neodhalily žádné klinicky relevantní interakce s neuroleptiky. Avšak, stejně jako u jiných SSRI, možnost farmakodynamické interakce nemůže být vyloučena. Nežádoucí účinky mohou být častější během současného podávání citalopramu a bylinných přípravků obsahujících třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Mezi citalopramem a alkoholem se neprokázaly žádné farmakodynamické ani farmakokinetické interakce. Kombinovat citalopram a alkohol se však nedoporučuje. Farmakokinetické interakce 4/10

5 Farmakokinetické interakce na bázi vazby na plazmatické proteiny se nepředpokládají. Citalopram je slabým inhibitorem CYP2D6. Přestože jsou klinicky relevantní lékové interakce s citalopramem neobvyklé, nemohou být vyloučené v případě, že je citalopram podáván současně s jiným léčivým přípravkem metabolizovaným CYP2D6. Současné podávání citalopramu a metoprololu (substrát CYP2D6) mělo za následek dvojnásobné zvýšení plazmatické hladiny metoprololu. Nebyly pozorovány žádné klinicky významné účinky na krevní tlak nebo srdeční frekvenci. Cimetidin, známý enzymový inhibitor, způsobil mírné zvýšení průměrných ustálených hladin citalopramu. Proto je v případě podávání vysokých dávek citalopramu v kombinaci s vysokými dávkami cimetidinu na místě opatrnost. Mezi lithiem a citalopramem není farmakokinetická interakce. Při kombinaci SSRI a lithia nebo tryptofanu byly hlášeny případy zvýšení serotoninergního efektu. Během současného podávání citalopramu a těchto léčivých látek je na místě opatrnost. Obvyklé monitorování hladiny lithia by mělo pokračovat. Farmakokinetická studie neprokázala vliv na hladinu citalopramu ani imipraminu, přestože hladina desipraminu, hlavního metabolitu imipraminu, byla zvýšená. V případě kombinace desipraminu a citalopramu bylo pozorováno zvýšení plazmatické koncentrace desipraminu. Může být zapotřebí snížit dávky desipraminu. Mezi citalopramem a levomepromazinem, digoxinem nebo karbamazepinem a jeho metabolitem epoxidem karbamazepinu nebyly pozorovány farmakokinetické interakce. Nejsou zprávy o vlivu potravy na absorpci a jiné farmakokinetické vlastnosti citalopramu. 4.6 Těhotenství a kojení Těhotenství: Klinické zkušenosti s užitím citalopramu u těhotných žen jsou omezené. Studie na laboratorních potkanech ukázaly teratogenní vliv při podávání vysokých dávek, které způsobily toxicitu u matky (viz bod 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti). Potenciální riziko u lidí není známo. Citalopram by měl být podáván během těhotenství pouze v nezbytných případech. Novorozenci, jejichž matky užívaly citalopram v pozdějším stadiu těhotenství, zvláště ve třetím trimestru by měli být sledováni. Je třeba se vyhnout náhlému ukončení podávání v těhotenství. Pokud matka užívala citalopram v pokročilém stadiu těhotenství, mohou se u novorozence objevit následující příznaky: dýchání, cyanóza, apnoe, křeče, nestabilní tělesná teplota, obtíže při krmení, zvracení, hypoglykémie, hypertonie, hypotonie, hyperreflexie, tremor, nervozita, podrážděnost, letargie, stálý pláč, spavost a spánku. Tyto symptomy mohou být způsobeny buď serotoninergním účinkem nebo abstinenčními příznaky. Ve většině případů tyto komplikace začínají okamžitě nebo krátce (do 24 hodin) po porodu. Kojení: Citalopram se v malém množství vylučuje do mateřského mléka. Výhody kojení jsou však vyšší než potenciální nežádoucí účinky na dítě. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Citalopram ovlivňuje schopnost řídit a obsluhovat stroje pouze mírně až středně. Psychoaktivní léčivé přípravky mohou snižovat úsudek a schopnost reakce v nouzových situacích. Pacienti by měli být o těchto účincích informováni a varováni, že jejich schopnost řídit motorové vozidlo nebo obsluhovat stroje může být ovlivněna. 4.8 Nežádoucí účinky 5/10

6 Nežádoucí účinky pozorované při léčbě citalopramem jsou obvykle mírné a přechodné. Nejvýznačnější jsou během prvních týdnů léčby a při zlepšování depresivního stavu se většinou zmírňují. V následující tabulce jsou uvedeny nežádoucí účinky, které vyžadovaly léčbu, hlášené z klinických studií: Psychiatrické Poruchy nervového systému Velmi časté (>10%) somnolence, insomnie, neklid, nervozita bolest hlavy, třes, závratě Časté (>1%, <10%) spánku, narušené soustředění, neobvyklé sny, amnézie, úzkost, snížené libido, zvýšená chuť k jídlu, anorexie, apatie, zmatenost migréna, parestézie Méně časté (>0,1%, <1%) Euforie, zvýšené libido extrapyramidové, křeče Velmi vzácné (<0,01%, včetně jednotlivých hlášených případů) halucinace, mánie, depersonalizace, záchvaty paniky (tyto příznaky mohou být způsobeny vlastním onemocněním) Srdeční palpitace tachykardie bradykardie supraventikulární a ventrikulární arytmie Cévní Gastrointestinální Poruchy ledvin a močových cest Poruchy metabolismu a výživy nauzea, sucho v ústech, zácpa, průjem posturální hypotenze, hypotenze, hypertenze dyspepsie, zvracení, abdominální bolesti, flatulence, zvýšená tvorba slin porucha močení, polyurie snížení tělesné hmotnosti, zvýšení tělesné hmotnosti Poruchy jater a žlučových cest Respirační, rinitida, kašlání zvýšené hodnoty jaterních enzymů Neznámá frekvence (na základě dostupných údajů ji nelze odhadnout) sebevražedné myšlenky a sebevražedné chování* 6/10

7 hrudní a mediastinální Poruchy reprodukčního systému a choroby prsů Poruchy kůže Oční Zvláštní smyslové Ušní Poruchy pohybového systému Celkové a jinde nezařazené a lokální reakce po podání zvýšené pocení akomodace sinusitida porucha ejakulace, anorgasmie u žen, dysmenorea, impotence vyrážka, svědění vizu chuti fotosenzitivita tinitus myalgie astenie únava, zívání alergické reakce, synkopa, malátnost galaktorea angioedém artralgie anafylaktické reakce *Během užívání (název přípravku) nebo záhy po přerušení léčby byly hlášeny případy sebevražedných myšlenek či sebevražedného chování (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Vzácně se vyskytující (>0,01%, <0,1%) Ve vzácných případech se může objevit Sebevražedné myšlenky / chování: (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Psychomotorický neklid / akatizie: (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Ve vzácných případech byl u pacientů užívajících SSRI hlášen výskyt serotoninového syndromu. Hyponatrémie a syndrom neadekvátní sekrece antidiuretického hormonu (SIADH) byly hlášeny jen vzácně, většinou u starších pacientů (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Příznaky z vysazení pozorované při přerušení léčby citalopramem: Přerušení léčby citalopramem, zvláště když je přerušení léčby náhlé, vede většinou k příznakům z vysazení. Nejčastěji byly hlášeny: závratě, vnímání (včetně parestézie), spánku (včetně nespavosti a intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea a/nebo zvracení, tremor a bolesti hlavy. Tyto symptomy jsou většinou mírné až střední intenzity a samy odezní, avšak u některých pacientů mohou být velmi intenzivní a/nebo trvat delší dobu. Pokud léčba citalopramem již není potřebná, doporučuje se vysazovat přípravek postupným snižováním dávky (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání a bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). 4.9 Předávkování Symptomy předávkování Je známo osm případů akutního předávkování citalopramem v dávkách až 2000 mg. Byly pozorovány následující symptomy: somnolence, koma, stupor, záchvat, sinusová tachykardie, pocení, nauzea, zvracení, říhání, cyanóza, hyperventilace a vzácně také změny EKG. Všichni pacienti se uzdravili. Je známo šest případů úmrtí a to hlavně v kombinaci s jinými léčivými přípravky. Léčba předávkování 7/10

8 Specifické antidotum citalopramu není známo. Léčba je proto symptomatická a podpůrná. Pokud je to možné, pacient by se měl vyzvracet a poté by mu mělo být podáno aktivní uhlí a osmoticky účinkující projímadlo (např. síran sodný). Měl by být zvážen výplach žaludku. Pokud je narušeno vědomí, měl by být pacient intubován. Doporučuje se monitorování srdečních a vitálních funkcí a zavedení obvyklých symptomatických podpůrných opatření. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Antidepresivum, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu ATC kód: N06AB04 Mechanismus účinku a farmakodynamické vlastnosti Tolerance na inhibici zpětného vychytávání serotoninu (5-HT) se nevyvíjí ani při dlouhodobé léčbě citalopramem. Antidepresivní účinek je pravděpodobně spjat se specifickou inhibicí vychytávání serotoninu v mozkových neuronech. Citalopram téměř vůbec neovlivňuje neuronální vychytávání noradrenalinu, dopaminu a gamma aminomáselné kyseliny. Citalopram nemá žádnou nebo jen nízkou afinitu k cholinergním, histaminergním a různým adrenergním, serotonergním a dopaminergním receptorům. Citalopram je bicyklický izobenzofuranový derivát, který není chemicky příbuzný s tricyklickými a tetracyklickými antidepresivy nebo jinými dostupnými antidepresivy. Hlavními metabolity citalopramu jsou také selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, ale v menším množství. Metabolity se, podle dostupných informací, nepodílejí na celkovém antidepresivním účinku. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Charakteristika léčivé látky Absorpce: Citalopram se po perorálním podání rychle vstřebává: maximální plazmatická koncentrace je dosažena průměrně za 4 (1 7) hodiny. Absorpce je nezávislá na příjmu potravy. Biologická dostupnost po perorálním podání je přibližně 80%. Distribuce: Zdánlivý distribuční objem je l/kg. Citalopram a jeho hlavní metabolity se váží na plazmatické bílkoviny méně než 80%. Biotransformace: Citalopram se metabolizuje na demethylcitalopram, didemethylcitalopram, citalopram-n-oxid a deaminovaný derivát propionové kyseliny. Derivát propionové kyseliny je farmakologicky neaktivní. Demethylcitalopram, didemethylcitalopram, citalopram-n-oxid jsou selektivní serotoninové inhibitory vychytávání, i když slabší než mateřská látka. Studie in vivo prokázaly, že plazmatická hladina citalopramu a jeho metabolitů jsou závislé na fenotypu spartein/debrisochin a fenotypu mefenytoinu. Přesto však není nutné individuálně upravovat u těchto fenotypů dávkování. Eliminace: Eliminační poločas je přibližně 1,5 dne. Po celkovém podání je plazmatická clearance přibližně 0,3-0,4 l/min, po perorálním podání je plazmatická clearance přibližně 0,4 l/min. Citalopram se vylučuje převážně játry (85%) a částečně ledvinami (15%). Z celkového podaného množství se 12-23% vyloučí močí v nezměněné formě. Hepatální clearance je přibližně 0,3 l/min, renální clearance v rozmezí 0,05-0,08 l/min. Ustáleného stavu plazmatické hladiny je dosaženo během 1-2 týdnů. Mezi ustálenou plazmatickou 8/10

9 hladinou a podanou dávkou je lineární vztah. Při podávání denní dávky 40 mg dosahuje plazmatická hladina průměrné hodnoty 300 nmol/l. Nebyl nalezen jednoznačný vztah mezi plazmatickou hladinou citalopramu a terapeutickým účinkem nebo nežádoucími účinky. Charakteristika po podání u pacientů U starších pacientů byl zjištěn delší biologický poločas a nižší hodnoty clearance způsobené vlivem pomalejšího metabolismu. Citalopram se vylučuje mnohem pomaleji u pacientů se sníženou funkcí jater. Biologický poločas citalopramu je přibližně dvojnásobný a ustálený stav plazmatické hladiny citalopramu se ustaví na přibližně dvojnásobných hodnotách ve srovnání s pacienty s normální funkcí jater. Citalopram se eliminuje mnohem pomaleji u pacientů s mírně až středně sníženou renální funkcí, bez významného vlivu na farmakokinetiku citalopramu. Zatím chybí zkušenosti s léčbou pacientů, kteří mají vážně narušenou funkci ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití). 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Při laboratorních testech na zvířatech nebylo zjištěno zvláštního riziko pro lidi. Je to založeno na konvenčních farmakologických studiích bezpečnosti, toxicity po opakovaném podání, genotoxicity a potencionální karcinogenity. Při toxicitě po opakovaném podání dávky na laboratorních potkanech byla pozorována fosfolipidóza u několika orgánů. Tento reverzibilní účinek je znám u několika lipofilních aminů a neměl souvislost s morfologickými a funkčními změnami. Klinický význam není jasný. Studie embryotoxicity u laboratorních potkanů ukázaly kostní anomálie při vysokých dávkách toxických pro matku. Účinek může mít souvislost s farmakologickou účinností nebo může být nepřímým účinkem spojeným s mateřskou toxicitou. Potenciální riziko u lidí není známo. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Jádro: Mannitol, mikrokrystalická celulóza, koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát, Potahová vrstva: hypromelóza, oxid titaničitý (E171), makrogol Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba použitelnosti 4 roky 6.4 Zvláštní podmínky pro uchovávání Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 6.5 Druh obalu a velikost balení Citalopram 10 mg, 20 mg a 40 mg, baleny do blistrů (PVC-PVDC/Al) jsou k dispozici ve velikostech balení 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 98 a 100 tablet v papírové krabičce, 100x1 jednodávkový blistr, papírová krabička HDPE lahvička s LDPE pojistným uzávěrem obsahující 250, 500 tablet v papírové krabičce. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním (a k jeho likvidaci) Žádné zvláštní požadavky. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI sanofi-aventis, s.r.o., Praha, Česká republika 9/10

10 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA 10 mg: 30/023/05-C 20 mg: 30/024/05-C 40 mg: 30/025/05-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE DATUM REVIZE TEXTU /10