Critical Reflections on the Concept of Internet Addiction

Transkript

1 REVIEW ARTICLE Critical Reflections on the Concept of Internet Addiction LEÈBYCH, M. Department of Psychology, Philosophical Faculty, Palacky University, Olomouc, Czech Republic Clinical Psychology and Psychotherapy Centre, Prostìjov, Czech Republic Citation: Leèbych, M. (2013). Kritická úvaha o konceptu závislosti na internetu. Adiktologie, 13(1), SUMMARY: Our study deals with the critical analysis of the concept of internet addiction. The growing research interest in this area and a number of controversial issues surrounding the concept of internet addiction are considered. Special attention is focused on the problem of defining this construct as a psychopathological disorder, a unilateral perspective on the comorbidity of excessive internet use with other mental problems, the separation of this concept from its relationship with an individual personality, and the failure to reflect on the various ways in which the internet is used. Case studies from our practice are presented to demonstrate that the ways in which the internet is used must be considered in the context of specific personality features. KEY WORDS: INTERNET ADDICTION CRITICAL ANALYSIS PSYCHOPATHOLOGY Submitted: 23 / MARCH / 2011 Accepted: 12 / FEBRUARY / 2013 Address for correspondence: Martin Leèbych, PhD / martin@lecbych.cz / Department of Psychology, Philosophical Faculty, Palacky University, Vodární 6, Olomouc, Czech Republic 54

2 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK Kritická úvaha o konceptu závislosti na internetu LEÈBYCH, M. Katedra psychologie, Filozofická fakulta UP Olomouc Citace: Leèbych, M. (2013). Kritická úvaha o konceptu závislosti na internetu. Adiktologie, 13(1), SOUHRN: V této studii se zamìøujeme na kritické zhodnocení konceptu závislosti na internetu. Všímáme si nárùstu zájmu výzkumníkù o tuto problematiku a øadu kontroverzních otázek, které kolem konceptu závislosti na internetu vyvstávají. Upozoròujeme zejména na problém definování tohoto konstruktu jako psychopatologické jednotky, jednostranný pohled na komorbiditu excesivního užívání internetu s jinými duševními problémy, oddìlení tohoto konceptu od vztahu k osobnosti daného jedince, nereflektování mnohostrannosti užití internetu. K demonstraci nutnosti pohlížet na zpùsob využívání internetu v souvislosti s konkrétní osobností prezentujeme kazuistické ukázky z vlastní praxe. KLÍÈOVÁ SLOVA: ZÁVISLOST NA INTERNETU KRITICKÁ ANALÝZA PSYCHOPATOLOGIE 1 ÚVOD Slovní spojení jako závislost na internetu, závislost na poèítaèi, závislost na videohrách, závislost na on-line hrách se již plnì etablovala do slovníku èlovìka západní kultury. Setkáváme se s nimi nejenom v mediálních kauzách, ale také v reálné poradenské a psychoterapeutické praxi s rodinami, ve kterých se stává zakázání poèítaèe nejsilnìjším motivaèním nástrojem a prostøedkem výchovného pùsobení rodièù na dìti. Stížnosti jednoho z partnerù, že ten druhý celý den prosedí u internetu, se také stávají souèástí koloritu nesouladu v partnerských vztazích. V posledních letech roste raketovým tempem množství odborných èlánkù, které se vztahují pøímo ke konceptu závislosti na internetu. Již v sedmdesátých letech minulého století se zaèíná objevovat znepokojení o nadužívání poèítaèù v akademické obci na amerických univerzitních kampusech a ve skupinì obchodníkù (Shaw, Black, 2008). Zatímco v raných studiích (Shotton, 1991) se jako typická skupina Došlo do redakce: 23 / BØEZEN / 2011 Pøijato k tisku: 12 / ÚNOR / 2013 Korespondenèní adresa: PhDr. Martin Leèbych, Ph.D. / martin@lecbych.cz / Katedra psychologie FF UP Olomouc, Vodární 6, Olomouc 55

3 vzniku tzv. poèítaèové závislosti profilovala skupina technologicky zamìøených introvertovaných mužù, v pozdìjších studiích (Young, 1998) je již upozoròováno na pøesun problematického užívání poèítaèe mimo skupinu technologických nadšencù smìrem k bìžné populaci a ženám v domácnosti. Griffiths (1998) v této souvislosti hovoøí o technologické závislosti, kterou popisuje jako nechemickou závislost zahrnující interakci mezi èlovìkem a pøístrojem. Na rozšíøení excesivního využívání internetu v moderní spoleènosti upozoròuje telefonický prùzkum (Aboujaoude et al., 2006), ve kterém bylo osloveno 2513 náhodnì vybraných Amerièanù, bylo zjištìno, že 69 % osob využívá internet pravidelnì a z této skupiny jich 5,9 % uvádí, že jejich vztahy trpí v dùsledku excesivního využívání internetu, 8,7 % se pokouší pøed nìkým skrývat míru užívání internetu, 3,7 % osob má vtíravé myšlenky a znaky bažení ohlednì užívání internetu, když jsou offline, 13,7 % osob uvádí, že je pro nì tìžké být nìkolik dní bez internetu, 8,2 % pøiznává, že internet je cesta, jak utéct z problémù nebo z negativní nálady. Mezi výzkumníky se taktéž zaèíná hovoøit o novodobých formách nelátkových závislosti (Benkoviè, 2007). Pøes vysoký zájem o tento fenomén a jeho rozšíøenost je koncepce závislosti na internetu stále sporná a nepanuje zde odborný konsensus. Autoøi pøehledové studie v této oblasti (Chakraborty et al., 2010) konstatují, že neexistuje univerzálnì pøijatelná definice podmínek, které vymezují závislost na internetu. Zatímco na jedné stranì se setkáváme s tendencí vyèleòovat závislost na internetu jako samostatnou psychopatologickou jednotku a øadit ji do systému klasifikace duševních poruch, na stranì druhé se objevuje upozornìní na riziko patologizace bìžného chování, životního stylu a devalvaci pojmu závislost. Nìkteøí pojem závislost vztahují výhradnì na drogy a látkovou závislost, jiní jej rozšiøují mimo tyto substance a hovoøí o nelátkových závislostech. Problém patologizace a medicínský model poruchy tak otevírá dveøe dalším jiným poruchám (napø. I-Phone závislost ). Americká psychiatrická asociace doporuèila zaøazení závislosti na internetu do appendixu pøipravovaného vydání 5. edice Diagnostického a statistického manuálu. Zaøazení mimo hlavní èást však odráží kontroverzi a diskutabilitu tohoto konceptu. Cílem našeho èlánku je pokusit se kriticky uvažovat nad nìkterými problematickými aspekty, které jsou s konceptem závislosti na internetu spojovány, a bude-li to možné, pøipojíme i krátké kazuistické ukázky z klinicko-psychologické praxe autora textu. Tyto kazuistiky budou sloužit k demonstraci komplexity a složitosti celé problematiky, kterou podle našeho názoru nelze shrnout do výètu nìkolika málo kritérií vymezujících závislost na internetu, a relativizují nutnost tvorby nových diagnostických oblastí. 2 PROBLÉM KLASIFIKACE PSYCHOPATOLOGICKÉ JEDNOTKY První problém, na který se kriticky zamìøíme, spoèívá ve vymezení konceptu závislosti na internetu. Nìkteøí výzkumníci jej spojují se skupinou závislostních poruch spolu s alkoholem a drogami, jiní s obsedantnì-kompulzivními poruchami (tedy skupinou úzkostných poruch), jiní s poruchami kontroly impulzù (Shaw, Black, 2008; Chakraborty et al., 2010). Podle nìkterých (Block, 2008) je tento fenomén pouze jednou z forem obsedantnì-kompulzivní poruchy. Objevuje se taktéž tendence zavádìt novou klasifikaèní jednotku nelátkové závislosti èi závislostního chování (Alavi et al., 2012). Jednu z prvních studií, která odstartovala diskusi v odborných kruzích ve vztahu k psychopatologii užívání internetu, nacházíme u Youngové (1998), která upravila kritéria využívaná pro posuzování patologického hráèství a vytvoøila krátký osmipoložkový dotazník týkající se negativních fenoménù spojených s využíváním internetu. Youngová pøistoupila k nadmìrnému využívání internetu jako k psychopatologickému problému a hovoøí o závislosti na internetu jazykem, který odpovídá skupinám impulzivních a návykových poruch. Vliv této studie je znaèný, neboť autorka založila centrum pro léèbu závislosti na internetu a propaguje koncept závislosti na internetu jako nové psychopatologické jednotky. Rozvíjí taktéž vlastní terapeutický program léèby Digital Detox Rehab založený na postupech KBT k mírnìní syndromu závislosti. K podobnému názoru se pøiklání v doporuèení pro psychiatrickou obec i Shaw a Black (2008), kteøí pokládají internetovou závislost za poruchu kontroly impulzù, protože má podle jejich mínìní hodnì podobností s ostatními poruchami této skupiny patologickým hráèstvím, pyromanií, kleptomanií. V rámci DSM IV ji doporuèují kategorizovat jako poruchu kontroly impulzù blíže nespecifikovanou. Spatøují hlavní znaky v zaujetí pozornosti v myšlenkách kolem internetu (intruzivní myšlenky), vlastní hodnocení excesivního užívání, které je hodnoceno jako nepøimìøené a nekontrolovatelné, hodnocení ztráty èasu, pocity viny a závažné problémy v životì. Vedou kliniky k nutnosti opodstatnit negativní dùsledky užívání internetu a jasnou evidenci stresu. Tito autoøi také považují za jeden z nejvíce charakteristických symptomù internetové závislosti excesivní a neopodstatnìný èas strávený on-line. Autoøi, kteøí pohlížejí na závislost na internetu z pohledu syndromu závislosti (Ran et al., 2010), zdùrazòují jako dvì hlavní kritéria bažení po internetu a abstinenèní pøíznaky (tenzi pøi nemožnosti jej využívat), k nimž pøidávají doplòková kritéria jako funkènì nebo psychosociálnì narušené fungování, trvání problému nejménì 3 mìsíce s denním využíváním internetu nejménì 6 hodin, vylouèení jiných duševních poruch. 56 LEÈBYCH, M.

4 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK Opatrnìjší jsou ve využívání pojmu závislost Shapira et al. (2003), kteøí mluví obecnìji o problematickém užívání internetu, které operacionalizují výètem kritérií, ve kterých kladou dùraz na kognitivní a behaviorální aspekty problému, subjektivní distress, narušení sociálních funkcí. Upozoròují, že z konceptu problematického užívání je nutné vylouèit projevy manie a hypomanie. Pøirozenì se také objevují odpùrci tìchto pojetí, kteøí zpochybòují nutnost tvoøit nový psychopatologický konstrukt a spíše tento fenomén pojímají jako sociologický fenomén spojený s kulturou a jejím vztahem k novým technologiím. Existenci internetové závislosti ve smyslu duševní poruchy zpochybòuje napøíklad Griffiths (2000), který upozoròuje na metodologické nedostatky dosavadních studií, zejména jejich jednostranné vymezení internetové závislosti oproti pøirozenému trávení volného èasu. Také zpochybòuje èasová kritéria jako nedostateèná k rozhodnutí o internetové závislosti a na dvou kazuistikách demonstruje zcela odlišné životní pøíbìhy dvou mužù, kteøí v urèité etapì svého života trávili více než 14 hodin dennì èinností na internetu. V jednom pøípadì se jednalo o studenta hrající on-line hru World of Warcraft, který si prostøednictvím hry našel øadu známých, svou životní partnerku a s pøirozenými vývojovými zmìnami postupnì opouštìl excesivní hraní a hodnotil svou èinnost jako obohacující bez jakýchkoliv škodlivých následkù nebo abstinenèních pøíznakù. Ve druhém pøípadì se jednalo o muže støedního vìku, kterému se stal virtuální on-line chat útìkem pøed neuspokojivými rodinnými vztahy, stresem v zamìstnání a podílel se na jeho životní rezignaci a nutnosti zahájit psychiatrickou léèbu. Tento muž hodnotil excesivní užívání jako problematické, referoval o redukci úzkosti, kterou mu tento zpùsob života pøinášel. Pokud by svìt internetu neexistoval, patrnì by našel jiný (problematický) zpùsob jak od svých problémù uniknout. Griffiths na tìchto pøíkladech názornì ukazuje, jak je dùležitá role kontextu a osobnosti v posuzování takových fenoménù, jako je závislost na internetu. Oba tito muži by byli podle drtivé vìtšiny kritérií hodnoceni jako závislí a pøitom jsou jejich životní osudy diametrálnì odlišné. Nyní pøejdeme ke kritickému hodnocení klasifikaèního pøístupu. Z pohledu stávající klasifikace MKN-10 mùžeme konstatovat øadu nesrovnalostí. Sekce F10 19 (Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané úèinkem psychoaktivních látek), které zahrnují syndrom závislosti, mají jako základní pøedpoklad kódování poruch v této oblasti užívání jedné nebo více psychoaktivních látek. Využívání internetu pøirozenì nelze za psychoaktivní látku považovat hodnocení v kontextu této kategorie tedy považujeme za nevhodné. Model obsedantnì-kompulzivní poruchy ve smyslu klasifikace F42 by pøedpokládal, že myšlenky vztahující se k internetu mají nutkavou povahu, vyvolávají tíseò, jsou vnímány jako nesmyslné a subjekt se je bezúspìšnì snaží potlaèit. Kompulzivní akty, které redukují tíseò, pak nevedou k realizaci užiteèných cílù. Klinická praxe potvrzuje, že i obsah internetu se mùže stát zdrojem obsedantnì- -kompulzivního chování. Setkali jsme se napøíklad s mladým, výraznì anankastickým mužem, který si stìžoval na vtíravé a nepotlaèitelné myšlenky, že je homosexuálnì orientovaný. Na internetových fórech se opakovanì (kompulzivním charakterem) dožadoval vyvrácení této orientace a prohlížel gay porno, aby si ovìøil, že jej nevzrušuje. Mùžeme se tedy jistì setkat s fenoménem, kdy se objektem obsedantních myšlenek stanou témata dostupná na internetu a jeho využívání pak nabere kompulzivní charakter. Výskyt tohoto fenoménu však nepokrývá celou šíøi využívání internetu a toho, co øada autorù spojuje s problematickým užíváním internetu. Samostatná diagnostická jednotka závislost na internetu by byla v tomto pøípadì pøirozenì zbyteèná. Model návykové a impulzivní poruchy ve smyslu klasifikace kódu F63, ke kterému se pøiklání i øada autorù (Shaw a Black, 2008; Young, 1998) je však také sporný. Pøedpokladem pro klasifikaci poruch v rámci této kapitoly jsou opakované èiny, které nemají žádnou jasnou racionální motivaci, obvykle škodí vlastním zájmùm nositelù i zájmu jiných lidí. Pacienti také referují o tom, že impulzy k èinnosti nemohou kontrolovat. I když nemùžeme zavírat oèi pøed podobnostmi v chování excesivních uživatelù internetu a patologických hráèù, sporné je zde zejména základní kritérium jasné racionální motivace. V klinické praxi jsme se napøíklad setkali s lidmi, kteøí sami sebe vymezovali jako závislé na internetu, jejich užívání bylo excesivní (takøka celodenní) a podle drtivé vìtšiny výzkumných kritérií by byli za závislé považováni, jejich chování však pøesto nebylo možné prohlásit za iracionální. Jednalo se napøíklad o úspìšného obchodníka, který trávil veškerý pracovní i osobní èas excesivním surfováním po rozlišných tématech a ètením zpráv. Pøi této èinnosti však také odhadoval pohyb trhu, realizoval své obchody a vysoce nadprùmìrnì vydìlával. V osobním životì bylo jeho chování zdrojem mírného partnerského nesouladu, který však dokázal v rámci rodinné terapie kompromisnì s partnerkou vyøešit nejednalo se tedy o èinnost, kterou by podle kritérií nedokázal kontrolovat. Pozadím jeho excesivního užívání byla spíše vášeò pro obchod a posedlost spojená s výdìlkem internet byl pouze médiem uspokojení této potøeby. Kontrastnì s tímto pøípadem mùžeme také uvést kazuistiku mladé dívky, která se ambulantnì léèila z dùvodu paranoidní schizofrenie. Svùj èas dìlila na èas v zamìstnání a osobní èas u internetu, pøi kterém trávila zbytek èasu svého dne. V terapii referovala o bolesti nad sociálním stigmatem, které psychotické onemocnìní obnáší a nároènosti kontaktu tváøí v tváø. Internet se stal hlavním zdrojem naplnìní jejích sociálních potøeb (uznání, sociálního kontaktu, svìøení se, rozhovoru s druhým) a svùj èas trávila na komunitních fórech pro osoby KRITICKÁ ÚVAHA O KONCEPTU ZÁVISLOSTI NA INTERNETU 57

5 s psychiatrickými poruchami nebo zájmových chatovacích skupin. Podle názoru autora textu by bylo krátkozraké hodnotit její chování jako sociální stažení, neboť prostøednictvím elektronické komunikace aktivnì kontakty vyhledávala, iniciovala a udržovala. Tato forma užívání internetu mìla jasnou kompenzaèní a stabilizaèní funkci (jejími slovy teprve tam jsem našla lidi, kteøí pro mì mají porozumìní a mohu se jim otevøenì svìøit ) s lidmi, které potkala na internetu, se také obèas scházela osobnì. I její chování lze stìží pokládat za iracionální, v užívání internetu spatøovala zejména zisky a zájmy blízkého okolí žádným zpùsobem nepoškozovala. Na tìchto pøíkladech spatøujeme, jak mùže být problematické využívat tuto diagnostickou jednotku pro kategorizaci jedincù, kteøí internet excesivnì užívají a podle výzkumných kritérií by byli pokládáni za závislé na internetu. Naše dosavadní úvahy jsou ke konceptu internetové závislosti jako samostatné diagnostické jednotky skeptické. Z uvedených kazuistik se jeví dùležitá role rodinného kontextu excesivních uživatelù, jejich osobnost a jiné osobní nebo duševní problémy. Právì na problém komorbidity duševních problémù se nyní podrobnìji zamìøíme v další èásti naší úvahy. 3 PROBLÉM INTERPRETACE KOMORBIDITY DUŠEVNÍCH PROBLÉMÙ V øadì studií (Young, Rodgers, 1998; Shaw, Black, 2008) se objevuje vysoká míra komorbidity závislosti na internetu s psychiatrickými poruchami, zejména pak s poruchami nálady, depresivitou, anxietou, zneužíváním návykových látek a psychotickými poruchami. Neurobiologické výzkumy (Lee et al., 2008) upozoròují na spojitost excesivního využívání internetu a genetické mnohotvárnosti serotoninového transportního genu (SS-5HTTLPR). Polymorfismus tohoto genu je spojen s øadou psychiatrických poruch poruchami nálady, úzkostnými poruchami, alkoholismem, nikotinismem. Ve studii jihokorejských dìtí ve vìku let zjistil Yoo et al. (2004) spojitost mezi konceptem internetové závislosti a sy. ADHD. Autoøi považují ADHD za rizikový faktor vzniku závislosti, uvažují o podkladu zhoršené kontroly impulzivity tìchto dìtí. Roli osobnosti zkoumali Chak a Leung (2004), kteøí zjistili, že riziko vzniku závislosti na internetu roste s osobnostním rysem stydlivosti, menší sebedùvìrou, vìtší vírou ve druhé osoby a pøedpokladem, že v životì více rozhodují vnìjší okolnosti. Vyšší míru sociální úzkosti taktéž ve výzkumu hráèù on-line her zjistili Lo et al. (2005). Souvislost mezi èastými nálezy sociální úzkostlivosti reflektuje ve své teorii vzniku závislosti na internetu Caplan (2003), který postuluje teorii deficitu sociálních kompetencí. Jeho prvním pøedpokladem vzniku závislosti je osamìlý a depresivní jedinec, který má negativní pøedstavu o svých sociálních kompetencích. Druhým pøedpokladem je, že existují nìkteré znaky poèítaèové komunikace, které jsou atraktivní pro osoby s nižšími sociálními kompetencemi. Komunikace po internetu mùže být sociálnì uvolòující, vnímána jako snadnìjší a ménì riskantnìjší. Pokud nahlédneme na studie komorbidity kriticky, mùžeme konstatovat, že pøistupují k popisování využívání internetu apriornì negativnì. Závislost na internetu zde vystupuje jako další z problémù urèité skupiny osob. Pokud však nahlédneme na problém z opaèné perspektivy, mùžeme o využívání internetu taktéž uvažovat jako o prostøedku kompenzace urèitého psychického èi osobnostního problému tedy jako faktoru protektivním. Jako podklad pro tuto úvahu mùžeme uvést kazuistiku muže, který byl na základì tìžké bipolární afektivní poruchy s psychotickými pøíznaky invalidizován. Kvùli omezení pøíjmu se musel pøestìhovat na vesnici a internet se stal jediným prostøedkem, kterým mohl udržovat komunikaci s komunitou hudebníkù, být v kontaktu se svými zájmy. Jeho užívání internetu by bylo možné charakterizovat jako excesivní a podle výzkumných nástrojù by bez potíží naplnil koncepci závislosti na internetu. Zajímavé bylo sledovat, že pøi zamezení pøístupu k internetu daným selháním jeho PC se zvýraznil charakter jeho onemocnìní, objevovala se manická symptomatika a zvýšená aktivita, která smìøovala k udržení kontaktu s okolím. Pøi znovunastolení životního stylu se symptomatika kompenzovala. Tento pacient si svùj stav uvìdomoval a v rámci manických epizod mìl díky terapii èásteèný náhled, taktéž excesivní užívání vztahoval k deprivaci danou absencí kontaktu tváøí v tváø. Domníváme se, že interpretace komorbidity z pohledu kompenzace a stabilizace by se nemìla z klinické úvahy vytratit. Implikace se vztahují zejména k praktické psychoterapii. Pokud by byla závislost na internetu chápána jako samostatný izolovaný problém, který je žádoucí odstranit, pak hrozí riziko neporozumìní skuteèným motivùm daného klienta a funkci, kterou excesivní užívání internetu v jeho životì plní. Intervence by pak paradoxnì smìøovala k omezování funkèních obran místo k hledání motivu, který by chování daného klienta srozumitelnì vysvìtloval napøíè kontexty, jimiž se pohybuje. 4 PROBLÉM MNOHOSTRANNÉHO VYUŽITÍ INTERNETU Existuje více modelù, které se snaží vysvìtlit pøíèiny vzniku závislostního chování na internetu (Vondráèková Holcnerová, Vacek & Košatecká, 2009). Kromì uvedené teorie deficitu sociálních kompetencí (Caplan, 2003) mùžeme taktéž uvést model kognitivnì behaviorální, který považuje euforii a relaxaci za faktor, jenž podmiòuje upøednostòování využívání internetu proti jiným komunikaèním médiím. Davis (2001) ve své kognitivnì behaviorální teorii uvažuje o soubìhu maladaptivních podmínek (negativní sebehodnocení, 58 LEÈBYCH, M.

6 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK nízká sebeúcta...) spolu se specifickými kognitivními a behaviorálními aspekty (lhaní, využívání internetu jako prostøedku k úniku od problémù...), jež postupem èasu vedou ke generalizovanému vzorci využívání, které prohlubuje distress. Rozlišuje taktéž mezi generalizovaným (chování, které je možné jen ve virtuálním svìtì díky technologii napø. multichat) a specifickým (napø. zneužití pornografie) patologickým zpùsobem využívání internetu. Neurobiologické teorie uvažují o narušené neurotransmisi serotoninových a dopaminových neurotransmitterù. Spojují vznik závislostí s temperamentovou dimenzí vyhledávání nového (Benkoviè, 2007). Nahlédnutí na vznik závislosti na internetu z více perspektiv je více než žádoucí, neboť internet mùže být využíván rozmanitým zpùsobem. Pro praktickou psychoterapii má zpùsob využívání mimoøádnou roli. Youngová (1998) rozlišila z pohledu své koncepce závislosti 5 hlavních komponent: 1) cyber-sexuální závislost (napø. download pornografie); 2) cyber-vztahová závislost (napø. virtuální vztahy); 3) kompulzivní surfování (napø. on-line gambling); 4) zahlcení informacemi (napø. sbìr informací); 5) poèítaèová závislost (napø. užití k PC hrám). Youngová zdùraznila, že všechny formy mají potenciál pro vznik návykového chování, pøièemž nejvýraznìjší potenciál ke vzniku závislostí má prostøedí, kdy v reálném èase dochází k interakci mnoha osob souèasnì. Toto rámcové rozlišení je podle našeho názoru dùležité a mìlo by být reflektováno. Studie nebo klasifikace, které operují s obecným modelem závislosti na internetu, mají malou relevanci ke klinické praxi. Jistì bude rozdíl v terapeutické intervenci u sexuálnì frustrovaného muže, který excesivnì stahuje pornografii, pubescentem, který tráví svùj volný èas u on-line her a manželstvím zklamanou ženou støedního vìku, která je ponoøena do virtuální nevìry. 5 ZÁVÌRY V závìru naší kritické úvahy o konceptu závislosti na internetu mùžeme konstatovat, že z pohledu klinické praxe je tento pojem znaènì rozporuplný a problematický. Za jedny z hlavních problémù považujeme problematické definování tohoto konstruktu jako psychopatologické jednotky, jednostranný pohled na komorbiditu excesivního užívání internetu s jinými duševními problémy, oddìlení tohoto konceptu od vztahu k osobnosti daného jedince, riziko plynoucí z nereflektování mnohostrannosti užití internetu. Podle našeho názoru by se nemìlo zapomínat na fakt, že internet je hlavnì médium komunikace, sdílení dat a zdroj informací. U zdravé a harmonické osobnosti by se nemìl stát zdrojem gamblingu nebo objektem závislosti. U takovéto osobnosti není jasné, jakým zpùsobem by se na nìm mìla stát závislá komunikaèní médium není substance. Behaviorální psychologové by však s našimi úvahami patrnì polemizovali. Vìøí, že se jakýkoliv pøíjemnì stimulující podnìt mùže stát objektem závislostního chování (Alavi et al., 2012). Alavi et al. (2012) upozoròují na øadu paralel mezi látkovou a nelátkovou formou závislosti, všímají si nìkterých podobností na úrovni symptomù (napø. bažení, omezování jiných aktivit apod.). Tím pádem taktéž považují tento koncept za samostatnou poruchu, která vyžaduje specifickou léèbu. V pøíbìzích našich klientù jsme se snažili demonstrovat, jak mùže být symptomatické pojetí zavádìjící. Lidé splòující shodná symptomatická kritéria mohou mít zcela odlišnou motivaci svého chování. Jejich motivy mohou být stejnì tak racionální a kompenzaèní jako patologické. Je zjevné, že konkrétní èlovìk mùže toto médium využívat patologickým zpùsobem. Jedná se však podle našeho názoru o výchozí psychopatologii jedince, která by se projevila nìjakým jiným zpùsobem, pokud by k tomu byla jiná pøíležitost. LITERATURA / REFERENCES Aboujaoude, E., Koran, L. M., Gamel, N., Large, M. D. & Serpe, R. T. (2006). Potential markers for problematic Internet use: A telephone survey of 2,513 adults. CNS Spectrums, 11(10), Alavi, S., Ferdosi, M., Jannatifard, F., Eslami, M., Alaghemandan, H. & Setare, M. (2012). Behavioral addiction versus substance addiction: Correspondence of psychiatric and psychological views. International Journal Of Preventive Medicine, 3(4), Benkoviè, J. (2007). Novodobé nelátkové závislosti. Psychiatrie pro praxi, 8(6): Block, J. J. (2008). Issues for DSM-V: Internet addiction. The American Journal Of Psychiatry, 165(3), Caplan, S. E. (2003). Preference for online social interaction: A theory of problematic Internet use and psychosocial well-being. Communication Research, 30(6), Davis, R. A. (2001). A cognitive behavioral model of pathological Internet use. Computers In Human Behavior, 17(2), Chak, K. & Leung, L. (2004). Shyness and locus of control as predictors of Internet addiction and Internet use. CyberPsychology & Behavior, 7(5), Chakraborty, K. K., Basu, D. D. & Vijaya Kumar, K. G. (2010). Internet addiction: Consensus, controversies, and the way ahead. East Asian Archives of Psychiatry, 20(3), Griffiths, M. (1998). Internet addiction: Does it really exist? In J. Gackenbach (Ed.), Psychology and the Internet: Intrapersonal, interpersonal, and transpersonal implications (pp ). San Diego, CA US: Academic Press. Griffiths, M. (2000). Does Internet and computer addiction exist? Some case study evidence. Cyberpsychology & Behavior, 3(2), Lee, Y., Han, D., Yang, K. C., Daniels, M. A., Na, C., Kee, B. & Renshaw, P. F. (2008). Depression like characteristics of 5HTTLPR polymorphism and temperament in excessive internet users. Journal Of Affective Disorders, 109(1 2), KRITICKÁ ÚVAHA O KONCEPTU ZÁVISLOSTI NA INTERNETU 59

7 Lo, S., Wang, C. & Fang, W. (2005). Physical interpersonal relationships and social anxiety among online game players. CyberPsychology & Behavior, 8(1), Ran, T., Xiuqin, H., Jinan, W., Huimin, Z., Ying, Z. & Mengchen, L. (2010). Proposed diagnostic criteria for internet addiction. Addiction, 105(3), Shaw, M. & Black, D. W. (2008). Internet addiction: Definition, assessment, epidemiology and clinical management. CNS Drugs, 22(5), Shotton, M. A. (1991). The costs and benefits of computer addiction.. Behaviour & Information Technology, 10(3), Vondráèková Holcnerová, P. P., Vacek, J. J. & Košatecká, Z. Z. (2009). Závislostní chování na internetu a jeho léèba. Èeská a Slovenská Psychiatrie, 105(6-8), Young, K. S. (1998). Internet addiction: The emergence of a new clinical disorder. Cyberpsychology & Behavior, 1(3), Young, K. S. & Rodgers, R. C. (1998). The relationship between depression and internet addiction. CyberPsychology & Behavior, 1 (1), Yoo, H. J., Cho, S. C., Ha, J., Yune, S. K., Kim, S. J., Hwang, J., Chung, A., Sung, Y. H., Lyoo, I. K. (2004). Attention deficit hyperactivity symptoms and intenet addiction. Psychiatry and Clinical Neuroscience, 58 (5), ZPRÁVY SETKÁNÍ SEKCE NÁSLEDNÉ PÉÈE A.N.O. Dne 7. bøezna 2013 se v Ústí nad Labem uskuteènilo další z pravidelných setkání Sekce následné péèe Asociace nestátních organizací (A.N.O.), které tentokrát zaštiťovalo obèanské sdružení WHITE LIGHT I. Zúèastnili se ho zástupci organizací Dìèínské doléèovací centrum, ADVAITA Liberec, WHITE LIGHT I., Magdaléna, o.p.s., P-centrum Olomouc, Prevent, Point 14 a SANANIM. V úvodu setkání byli úèastníci pozváni na speciální blok v programu AT konference 2013, kde budou v rámci projektu NETAD probírána aktuální témata v oblasti služeb následné péèe a mapovány možnosti neziskových organizací pro zapojení do výzkumné èinnosti a vzdìlávací potøeby v této sféøe. Úèastníci setkání mimo jiné projevili zájem o sdílení databáze adiktologických služeb, která byla v rámci projektu vytvoøena. Zástupci obèanského sdružení WHITE LIGHT I. informovali ostatní organizace o ukonèení èinnosti služby Následná péèe Teplice. Následná péèe Ústí nad Labem, kde setkání probíhalo, se v záøí 2012 pøestìhovala do nových prostor v Pražské ulici, zde novì sídlí také vedení obèanského sdružení. Se stìhováním se sice o nìco zhoršila místní dostupnost služby, naopak se ale zvýšila její anonymita, proto došlo k promìnì klientely smìrem k osobám, které se døíve mohly stydìt službu využít. Mìli jsme možnost prohlédnout si nové prostory vèetnì chránìného bydlení, vedoucí programu Mgr. Kamila Kubelková Rychlá pøedstavila hlavní cíle a metody práce s klienty i specifika služby. V èervnu 2012 probìhla v zaøízení již potøetí certifikace RVKPP, programu následné péèe, jež byl celkovì velmi dobøe hodnocen, byl udìlen certifikát na 4 roky. Kromì následné péèe v ambulantní i pobytové formì v Ústí nad Labem provozuje obèanské sdružení také terapeutickou komunitu, kontaktní centra v Rumburku a v Teplicích a poradenské centrum RELIÉF. Do ambulance následné péèe je možno pøijmout cca klientù roènì, obložnost v pobytové èásti programu v roce 2012 èinila 91 %. Kapacita pobytové formy jsou 4 lùžka, nicménì o to je práce s klienty intenzivnìjší. V pøípadì nenaplnìné kapacity však dochází k rapidnímu poklesu obložnosti (1 lùžko èiní 25 % obložnosti). Celková výše úvazkù je aktuálnì 1,37, avšak vzhledem k nedostateèným finanèním prostøedkùm bude muset být jejich poèet dále ponížen. Významnì chybí podpora Ústeckého kraje, který každoroènì pøispíval tisíci Kè, v letošním roce však službu finanènì nepodpoøil vùbec. V souvislosti s tím nyní obèanské sdružení uvažuje o možném zøízení další služby, a to AT poradny, která v Ústí nad Labem dosud nefunguje, pøípadnì padaly návrhy na podání dalšího (evropského) projektu. Nejvìtší èást klientely tvoøí uživatelé pervitinu. Zaøízení úzce spolupracuje s psychiatrickou léèebnou Horní Beøkovice, odkud sem pøicházejí také klienti-alkoholici a patologiètí hráèi. Program spoèívá v individuální terapii minimálnì 2x týdnì, k tomu 1x týdnì probíhá terapie skupinová. Další souèástí programu je intenzivní pracovní, sociální a dluhové poradenství. Podmínkou a prioritou pro klienty je nalézt si zamìstnání do 1 mìsíce. V prùbìhu setkání byla probírána i nìkterá aktuální témata v oblasti následné péèe. Diskutována byla obsazenost lùžek v pobytových doléèovacích programech a v chránìných bydleních pro uživatele návykových látek. Vìtšina služeb má v tuto chvíli kapacitu plnì obsazenu i na nìkolik mìsícù dopøedu. Opaèná je v souèasné dobì situace v o.s. SANANIM v Praze, kde však je nastaven relativnì vyšší práh pro využití služby, podmínkou je abstinence po alespoò 5mìsíèní støednìdobé nebo dlouhodobé øádnì ukonèené léèbì. Centrum ambulantních služeb ADVAITA Liberec také udává vyšší poèet zájemcù z øad patologických hráèù. Promìny ve struktuøe klientely Úèastníci setkání reflektovali vìtší zájem uživatelù alkoholu a gamblerù o služby následné péèe (doléèování, chránìné bydlení). ADVAITA Liberec dokonce organizuje skupinu speciálnì urèenou pro gamblery, vèetnì tìch, kteøí aktuálnì neabstinují. WHITE LIGHT I., ADVAITA a Magdaléna, o.p.s. udávají také více žen v následné péèi, již dlouhodobì rostou poèty klientù s duálními diagnózami. Více doléèovacích center nyní pøijímá klientky- -matky s dìtmi do služby chránìného bydlení, konkrétnì jde o SANANIM (4 7 lùžek), Prevent, Point 14 a Dìèínské doléèovací centrum (všechny po 2 lùžkách), celkem je tedy kapacita chránìného bydlení pro tuto cílovou skupinu míst. Matky s dìtmi pøicházejí zejména z terapeutické komunity Karlov a denního stacionáøe SANANIM. Mnohá z uvedených doléèovacích zaøízení pracují také s cílovou skupinou osob po výkonu trestu odnìtí svobody. Novinky v následné péèi Magdaléna, o.p.s. provozuje dva podporované byty pro klienty z terapeutických komunit a z doléèovacích center, kteøí jsou motivovaní, neohrožení v abstinenci a ještì potøebují podporu. Jde zejména o klienty, kteøí mají více rùzných problémù, napø. dluhy, duální diagnózu apod. Z tìchto bytù po cca 6 mìsících pøecházejí do samostatného bydlení. Smyslem je døívìjší pøesun klientù z chránìného bydlení v Mníšku pod Brdy do Prahy, kde klienti docházejí do doléèovacího centra a souèasnì jsou podporováni v hledání zamìstnání. Byty jsou kontrolovány pracovníky organizace 1x za 14 dní, jednou týdnì také probíhá bytová skupina klientù. 60 LEÈBYCH, M.