LISTY LANŠKROUNSKA 3: DŮM NA PŮL CESTY 4: KREATIVITA SLAVNOSTI SVĚTEL 5: JAZZU SLUŠÍ ZRALOST! 16-17: LATHIFE PODRUHÉ SKVĚLÉ

Transkript

1 LISTY LANŠKROUNSKA 22/XII LISTOPAD 2012 CENA 12 Kč 3: DŮM NA PŮL CESTY 4: KREATIVITA SLAVNOSTI SVĚTEL 5: JAZZU SLUŠÍ ZRALOST! 16-17: LATHIFE PODRUHÉ SKVĚLÉ 12-13: CHTĚL JSEM BÝT HAJNÝ rozhovor s pediatrem MUDr. Jiřím Míkou Organizátoři Šimon Knápek (vlevo) a Martin Blažek provázeli třídenním festivalem Lathife Foto: K.Kokešová Aktuality na

2 Dobrovolně Když Václav Havel před mnoha lety, snad dvaadvaceti, mluvil o občanské společnosti, používal termíny, jejichž přesný význam jsem nechápal. Iniciativy, aktivity, občanská sdružení pro mě tehdy dost abstraktní pojmy bez reálného obsahu. K tomu jsem pojal podezření, jak se časem ukázalo tak správně, že občanská společnost by měla fungovat na principu dobrovolnosti, bez finančního prospěchu zainteresovaných lidí. Přiznávám, že jsem se na jeho představy o budoucím životě v Čechách díval dost skepticky. Uběhla dvě desetiletí a Havel by si měl pomyslně mnout ruce. Protože ať už se politika zmítá v sebevětší křeči a prodělává poctivě všechny své dětské nemoci, občanská společnost se stala zónou, která bez ohledu na aktuální zprávy médií, kurzy dolaru a cenu ropy Brent roste. Na principech solidarity, dobrovolnictví a především prostého lidského nadšení přicházejí na svět mnohé smysluplné projekty. A možná je to i jeden ze znaků dospělosti naší polistopadové společnosti, že dobrovolnictví zaplnilo prostor, který je podnikatelsky málo atraktivní a státní aparát ho taky neumí. Nechci mluvit obecně a mnozí už asi tuší, že mám na mysli Lathife, projekt, který je pro mě osobně příkladem toho, jak se má dnes dělat regionální kultura. A hledám-li odpověď na to, proč se zrovna tenhle festival daří, musím s chutí konstatovat, že je to díky tomu, že se síly spojily. Je neoddiskutovatelné, že zásadní kus práce odvedla trojice Blažek, Resler, Knápek za podpory dalších místních hyperaktivních šílenců, kteří si budou lízat rány ještě několik příštích neděl. Ale se zázemím i financemi významně pomohlo také město prostřednictvím kulturního centra a zapojil se i soukromý sektor. Kapela Los Perdidos i Vernisáž klubu Apollo prostě slušely. A v tom spojenectví je největší síla projektu. Lathife má ještě jeden úžasný dopad. Je inspirativní, protože ukazuje ostatním, jak to dělat a že to jde. Píši sloupek v den výročí vzniku republiky, nezbývá než konstatovat, že Lanškroun Den vzniku samostatného československého státu nemohl oslavit lépe než divadelním festivalem, ve kterém se objevily Staré pověsti české i hra od Václava Havla. František Teichmann šéfredaktor Potřebuje Lanškroun Centrum sociálních služeb? Mgr. Vladislava Hanyšová ředitelka RC Myslím si, že ano. Služby, které budou v centru nabízeny, jsou potřebné a město se v sociální oblasti posune zase o krok dál. Z REDAKCE Mgr. Milena Nýdecká zástupce ředitele DD Dle mého názoru každé město potřebuje takovéto zařízení. Vzhledem k tomu, že v oblasti ústavní výchovy pracuji už od r. 1998, vím, jak je nelehké zajistit dětem odcházejícím z dětských domovů bydlení a nakonec i člověka, který by jim byl nápomocen při zajišťování zaměstnání. Celkově je oblast sociálních služeb již dlouhodobě opomíjena na úkor ostatních služeb, takže jakoukoliv podobnou aktivitu můžeme všichni jen vítat. Navíc si musíme uvědomit, že potřeba těchto center bude i do budoucna vítána nejen v souvislosti s přibývajícím počtem sociálně slabých občanů. V Lanškrouně se otevře Centrum sociálních služeb: Dům na půl cesty je ožehavé téma...s.3 Slavnosti světla: Témě Černá a bílá přineslo nebývalou kreativitu masek...s.4 Jazzu sluší zralost!: proběhl dvanáctý ročník Jazz a Little Otherwise...s.5 Rada města udělila Pamětní medaile Města Lanškrouna: Pět medailonů oceněných...s.7 Chtěl jsem být hajný: rozhovor s MUDr. Jiřím Míkou...s Lathife předvedlo divadlo současné a plné emocí: Letošní návštěvnost byla 2225 diváků...s Jaký byl tenis v Lanškrouně? Něco z historie tenisu v Lanškrouně...s.18 Bako a Vybíral zlatí! Lanškrounský stolní tenis je na špičce...s.21 Temné příběhy Karla Balcara: výtvarná událost roku...s.22 Dobrý den, nejsem sice Lanškrouňák, ale mám toto město vcelku rád, tak mě v tisku překvapil přiložený nehezký komentář. Nechápu, jak může být Lanškroun symbol nějakého zapadákova se školami poskytujícími pochybné vzdělání:( (i když vím, že koželužská škola je výmysl) S pozdravem Petr Šácha, Č. Třebová Mgr. Radim Vetchý ředitel školy Jsem přesvědčený, že naše město Centrum sociálních služeb potřebuje, a věřím, že jeho otevření bude přínosem pro rodiny a osoby, které jsou v těžké životní situaci. Vážení přátelé! Já Vám všem přeji hezký den. Je krásná neděle, sluníčko ještě trochu hřeje a my senioři jsme pozvaní jako každý rok do kulturního domu sborem pro občanské záležitosti. Dechovka Veselka od Zábřehu již na nás čekala, jejich vedoucí nás hezky přivítal a po celou dobu hezky uváděl. Byla to klobouková párty. Kdo měl klobouk na hlavě, dostal los zadarmo, a výhry stály za to. Hudba přivítala paní starostku i s jejími pomocníky. Začal program objevil se kouzelník. Překvapením bylo, že nám dobrovolníci zatančili českou besedu, která nám připomněla chvíle našeho mládí, kdy jsme i my tančili. Tak jsme si ji s nimi aspoň zazpívali a uvědomili, jaký to byl dobrý nápad. Najednou se přihnal průvod seniorů různých postav a stáří a začal tančit. Každý měl míč ozdobený třásněmi a již se míhaly ruce, jak to šlo, a mělo to veliký úspěch. Také vystoupení dvou děvčat, jedna hrála na klavír, doprovázela zpěvačku s mimořádným hlasem. Přáli jsme jim ten úspěch a řekli jsme si, že česká píseň nezahyne. A nakonec přišly písemné dotazy paní starostce. Jako potřebuje domek častou opravu, tak ji potřebuje i město. Nejvíc připomínek bylo na špatný stav chodníků, které potřebují velikou opravu. Paní starostka hleděla na všechny připomínky odpovědět. Pak začala volná zábava. Jak se říká, nic netrvá věčně, tak i náš program skončil. Také náš pan ředitel pomohl a odvezl nás a doprovodil až k výtahu. Za jeho obětavost velice děkujeme a přejeme mu, aby zůstal stále tak obětavý a skromný. Škoda, že nás jelo tak málo, vždyť ten program je určený pro nás seniory a je to jednou za rok. Děkujeme všem organizátorům a vzpomeňte si, až i Vy jednou zestárnete a budete pozváni na takový pěkný program. Děkuje a zdraví všechny za celý domov Anežka Šimečková

3 AKTUÁLNĚ V Lanškrouně se otevře nové Centrum sociálních služeb Některým místním se to ale příliš nelíbí, obávají se tzv. problémových lidí Již za necelý měsíc začne v Havlíčkově ulici v Lanškrouně fungovat Centrum sociálních služeb, které zde bude provozovat Oblastní charita Ústí nad Orlicí. Slavnostní otevření budovy, jejímž autorem je městský architekt MgA. Přemysl Kokeš, je naplánované na 22. listopadu, kdy bude mít veřejnost možnost si nové prostory prohlédnout. Celkové náklady na stavbu činí 11,5 milionu korun. Na financování se podílelo ministerstvo práce a sociálních věcí, Pardubický kraj, Oblastní charita Ústí nad Orlicí a poskytnutím pozemku rovněž Město Lanškroun. Celý objekt je bezbariérový. KOMU MÁ ZAŘÍZENÍ SLOUŽIT? Základním posláním novostavby je služba Dům na půl cesty. Někteří mají tento výraz spojený s léčbou drogově závislých (v anglosaských zemích jde skutečně o léčebnu pro narkomany a sexuální delikventy). U nás je to ale synonymum pro azylové bydlení určené lidem v nouzi. Lanškrounský Dům na půl cesty bude pomáhat zejména osobám opouštějícím po dosažení zletilosti dětské domovy, výchovné ústavy, pěstounskou péči apod. V současné době probíhají jednání, aby tuto pobytovou službu mohly využívat i osoby se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního či duševního onemocnění (chráněné bydlení), dodává Iva Marková z Oblastní charity Ústí nad Orlicí. Nepřetržitou službu Centra zajistí dva sociální pracovníci, dva pracovníci v sociálních službách a vedoucí střediska. Kromě odborné pomoci budou mít klienti k dispozici též moderní zázemí s 6 samostatnými byty včetně příslušenství. Kapacita je 8 lůžek. Centrum má totiž mj. za úkol rozšířit kapacity pobytových zařízení služeb sociální prevence v souladu s krajskými plány rozvoje sociálních služeb. DENNÍ PÉČE O BEZDOMOVCE Součástí budovy je i nízkoprahové denní centrum pro osoby bez přístřeší. V důsledku hospodářské krize se počet těchto lidí pořád zvyšuje. Jedinci polehávající na lavičkách v parku či na nádraží už však nejsou koloritem výhradně velkých měst, vidět je můžete stále častěji také v Lanškrouně. Nově vybudovaný stacionář jim poskytne hygienu, oblečení, stravu a pomoc s obstaráním osobních záležitostí. Ale právě přílivu lidí bez domova do Žichlínského Předměstí se obávají někteří z tamních obyvatel. Nespokojená žena, jež žije v jedné z přilehlých ulic, k tomu říká: Protože Centrum bude poskytovat mj. základní služby pro bezdomovce, bojím se zvýšeného pohybu problémových lidí v okolí mého bydliště. Umístění takovéhoto zařízení do čtvrti, která je zcela mimo zájem místní policie, není dobrým řešením. Také umístění v blízkosti základní školy není podle mě šťastné. Podobný názor sdílí i další oslovená obyvatelka zmíněné lokality: Hlavně nevím, co je náplní práce Centra sociálních služeb. Pokud to bude znamenat, že se k Centru budou stahovat lidé s problematickým sociálním začleňováním, tak doufám, že policie dostojí svému heslu,pomáhat a chránit. Velitel Městské policie Lanškroun Stanislav Popelář však místní uklidňuje: Určitě chápu obavy tamních obyvatel, ale uvidíme podle konkrétní situace. Já osobně bych se této situace tak neobával. Tato lokalita je jednou z klidnějších ve městě a MP je připravena nastalou situaci více monitorovat a přispět tak co nejvíce ke klidu a bezpečí našich občanů v této oblasti. Do objektu se také přestěhuje pečovatelská služba charity a bude tu provozovat půjčovnu kompenzačních pomůcek. Lidé, kteří se starají například o nemocné rodiče, si budou moci zapůjčit mj. polohovací lůžka, invalidní vozíky či berle, osvětlila další náplň Centra I. Marková. Doufejme, že soužití starousedlíků a jejich nových sousedů nebude tak problematické, jak by se mohlo z prvních reakcí zdát. Text: Petra Marešová, foto: P. Marešová a internet Klienti a obyvatelé Domu na půl cesty z Květné pracují na dokončení svitavského stadionu

4 FOTOREPORTÁŽ Černobílá kreativita na Slavnostech světla Náměstí A. Jiráska hostí již několik let každý rok na podzim akci plnou masek, světel a výtvarných objektů. Lanškrounská ZUŠ při této příležitosti ukazuje výtvarné počiny, ale i hudební a taneční výkony svých žáků. Letošní lehce abstraktní téma Černá a bílá dalo nebývalý prostor tvořivosti. Nejdřív si zkuste sami odpovědět na otázku, jaký kostým byste zvolili Vy, abyste mohli náležitě ocenit některé nápady. Že je černobílá šachovnice či klavír, napadne leckoho, ale v průvodu bylo možné zhlédnout černobílé televize, terč, smrtky, jeptišku, zebru či Křemílka s Vochomůrkou, čímž ovšem gejzír nápadů zdaleka nekončí. Daleko zajímavějším faktem bylo zjištění, že autory masek bývají často rodiče či prarodiče, což jejich ratolesti prozradily při minirozhovorech s moderátorem akce Františkem Teichmannem. Hlavní organizátorky akce, Eva Hrubešová a Andrea Stašková z výtvarného oboru ZUŠ, byly nadšené z mohutné účasti a velkého množství ručně vyráběných masek i svítidel. Podle vlastních slov se budou snažit vymyslet na další ročník téma, které dá prostor nespoutané tvořivosti. Text a foto: Kateřina Kokešová

5 REPORTÁŽ Jazzu sluší zralost! Proběhl dvanáctý ročník Jazz a Little Otherwise Irena Budweiserová Jiří Lamač z uskupení Vulcanica Orchestra Sobotní večer byl protentokrát jediným dnem jazzového festivalu v Lanškrouně, posluchačům hrály čtyři formace. Hlavní organizátor akce Ilja Michalec může být spokojený. Tucet let již festival v Lanškrouně funguje, ale tuctový rozhodně není. Moderátor akce Karel Pokorný pozval návštěvníky k jazzovému lahodnému čtyřchodovému menu, večer otevřelo olomoucké seskupení Vulcanica Orchestra, které funguje od roku 2007 a hraje jazzrock. Zvlášť výkon nejstaršího člena kapely Jiřího Lamače u kláves byl ukázkou prožívání hudby a schopnosti improvizace, zcela zastínil své tři mladší spoluhráče. Mladému uskupení Nano Illusions vévodil temně zabarvený témbr Marty Kloučkové, skupina odvozuje svůj název od iluzí tak malých, že si je sotva uvědomíte. Hlavním lákadlem byly originální české texty, v některých pasážích bylo ovšem náročné zpěvačce rozumět. Skoro by se chtělo říct, že angličtina slušela jejímu zpěvu při hlasové zkoušce víc. Pro amatérské kapely je účast na festivalu často branou do světa a je pro ně výzvou zahrát si vedle zkušených profesionálů, doplnil Ilja Michalec. O letošní ročník mělo zájem celkem 70 formací, kvůli nedostatku financí ale musel být festival zkrácen na jeden večer, a tak se dostalo cti zahrát lanškrounskému publiku jen čtyřem. Třetí večerní účinkující měli nejvyšší věkový průměr, ale vnesli do sálu neuvěřitelnou energii a živost. Super Trio Wuh složené z Američana Skipa Wilkinse u kláves, Františka Uhlíře u kontrabasu a Jaromíra Helešice za bicími ukázalo jazz v té nejlepší formě. Jednotlivá sóla nástrojů odměňovali diváci potleskem, muzikanti přecházeli z ďábelsky rychlých rytmů do jemných meditativních poloh, např, u skladby Quiet, please, kde bylo jejich spoluhráčem ticho a pauzy mezi tóny. Ukázali jazz, který měl v sobě náboj a čirou radost z hudby. Muzikanti, kteří prošli skupinami velkých jmen českého jazzu, ať už to byl Milan Svoboda, Karel Velebný či Emil Viklický, neztratili humor a označili sami sebe za začátečníky. My jsme vlastně mladá kapela, protože společně hrajeme teprve půl roku, řekl Uhlíř, který svou basu označil za dospělé housle. Diváci si i přes pokročilou hodinu vyžádali přídavky. Lákavou třešinkou na dortu bylo vystoupení Ireny Budweiserové, která kvůli skluzu programu začala zpívat téměř s hodinovým zpožděním. Oceňuju, že tu stále ještě jste, promluvila k divákům jedna z nejlepších českých vokalistek, kterou většina z diváků zná z jejího angažmá u Spirituál kvintetu. Charisma zpěvačky i její nezaměnitelný hlas vtáhly diváky do českých i amerických gospelů, jako přídavek jedinečně interpretovala píseň Ain t No Sunshine Billa Witherse, kterou zná i leckterý televizní divák z talentových show. Stejně jako před ní Super Trio Wuh přesvědčila i ona diváky, že jazzu sluší zralost a festivalové výkony mladých muzikantů zastínila zkušenost a originální výraz hudebních matadorů. Text a foto: Kateřina Kokešová Děkujeme panu Miroslavu Doležalovi, že byl ochoten sponzorsky vypomoci a naladit těsně před začátkem festivalu piano, které se rozladilo v důsledku stěhování. Ilja Michalec Marta Kloučková z Nano Illusions Super Trio Wuh: (zleva) František Uhlíř, Skip Wilkins, Jaromír Helešic Lékařská služba první pomoci ve stomatologii MUDr. Strnadová Blanka Letohr.-Žamb.-Lanškroun Žamberk, Raisova MUDr. Strnadová Marie Letohr.-Žamb.-Lanškroun Jablonné n/d Orlicí, Na Dílech

6 RADNICE Prodej domu v ulici Dukelských hrdinů Odbor investic a majetku, oddělení majetku, Městského úřadu Lanškroun zveřejňuje záměr prodeje domu čp. 79 na pozemku stpč. 665, budovu bez čp./če. na pozemku stpč a pozemky stpč. 665 a stpč o celkové výměře 598 m 2, vše v k. ú. Lanškroun. Jedná se o dům s pěti bytovými jednotkami. Dům je částečně podsklepený. Součástí objektu je zděná kolna nacházející se v prostoru dvora. Dům má kamenné základy bez izolací, svislé konstrukce jsou zděné tl. 600 mm, střecha valbová s eternitovou krytinou. Vytápění je v každém bytě samostatnými plynovými topidly WAF, v jedné bytové jednotce je plynový kotel s radiátory. V objektu je proveden rozvod teplé a studené vody z elektrických bojlerů, každý byt je odkanalizován do veřejné kanalizace. V kuchyních jsou kombinované sporáky. Vany jsou plechové, splachovací WC. Prodej bytových jednotek v ulici Seifertova v Lanškrouně Bytová jednotka č. 3 v domě čp. 464, Ostrovské Předměstí, Seifertova ulice, Lanškroun, včetně spoluvlastnického podílu ke společné části bytového domu a k pozemku stpč a stpč. 2708, vše v k. ú. Lanškroun. Jedná se o bytovou jednotku o velikosti Celková výměra bytu je 81,29 m 2. Bytová jednotka je volná, není zatížena nájemní smlouvou. Bytová jednotka č. 4 v domě čp. 465, Ostrovské Předměstí, Seifertova ulice, Lanškroun, včetně spoluvlastnického podílu ke společné části bytového domu a k pozemku stpč a stpč. 2706, vše v k. ú. Lanškroun. Jedná se o bytovou jednotku o velikosti Celková výměra bytu je 59,31 m 2. Bytová jednotka je volná, není zatížena nájemní smlouvou. Bytová jednotka č. 13 v domě čp. 457, Ostrovské Předměstí, Seifertova ulice, Lanškroun, včetně spoluvlastnického podílu ke společné části bytového domu a k pozemku stpč. 2579, vše v k. ú. Lanškroun. Jedná se o bytovou jednotku o velikosti Celková výměra bytu je 66,71 m 2. Bytová jednotka je volná, není zatížena nájemní smlouvou. Bytová jednotka č. 12 v domě čp. 466, Ostrovské Předměstí, Seifertova ulice, Lanškroun, včetně spoluvlastnického podílu ke společné části bytového domu a k pozemku stpč a stpč. 2706, vše v k. ú. Lanškroun. Jedná se o bytovou jednotku o velikosti Celková výměra bytu je 77,92 m 2. Bytová jednotka je pronajata nájemcům na základě platné nájemní smlouvy na dobu neurčitou. Bytová jednotka č. 21 v domě čp. 465, Ostrovské Předměstí, Seifertova ulice, Lanškroun, včetně spoluvlastnického podílu ke společné části bytového domu a k pozemku stpč a stpč. 2706, vše v k. ú. Lanškroun. Jedná se o bytovou jednotku o velikosti Celková výměra bytu je 76,76 m 2. Bytová jednotka je pronajata nájemcům na základě platné nájemní smlouvy na dobu neurčitou. Prodej domu v ulici 28. října Odbor investic a majetku, oddělení majetku, Městského úřadu Lanškroun zveřejňuje záměr prodeje domu čp. 203, Vnitřní Město, ulice 28. října, Lanškroun na části pozemku stpč. 697 a část pozemku stpč. 697 o výměře cca 274 m 2 v k. ú. Lanškroun za cenu Kč ,--. Jedná se o dům z roku 1912 se dvěma nadzemními podlažími, částečně podsklepený. V domě se nachází dvě bytové jednotky o velikosti 2+1 (výměra 88,43 m 2 ) a 3+1 (výměra 82,21 m 2 ). Objekt má sedlovou střechu pokrytou eternitovými šablonami. V roce 2001 byla v celém objektu provedena oprava elektroinstalace. Prohlídku objektů zajišťuje Městský bytový podnik Lanškroun, s. r. o. Prohlídku je nutné si domluvit předem s panem Jaroslavem Urbanem (tel.: , ). Bližší informace naleznete na úřední desce, na internetových stránkách města nebo přímo na odboru investic a majetku u Michaely Vídeňské, tel.: , michaela.videnska@lanskroun.eu. Z podkladů Michaely Vídeňské, odbor investic a majetku, zpracovala Drahomíra Lišková, kancelář starosty a tajemníka Rada města jednala dne Reklamace oplocení Pivovarské zahrady Rada města byla seznámena se současným technickým stavem oplocení Pivovarské zahrady a uložila oddělení investic pokračovat v reklamačním řízení se společností GRANO Skuteč, spol. s r. o., a vypracovat statický posudek kamenné zdi. Udělování pamětních medailí Rada města rozhodla zrušit Směrnici pro zřízení a udělování Ceny města Lanškroun a Pamětní medaile Města Lanškroun pro nejednoznačnost výroků v ní uvedených. Rada města uložila kanceláři starosty a tajemníka ve spolupráci s právním oddělením vypracovat novou směrnici týkající se oceňování občanů. Veřejná finanční podpora mažoretkám Rada města poskytla žádost občanskému sdružení Tělovýchovná jednota Lanškroun oddíl ASPV mažoretky o finanční příspěvek ve výši Kč 4.000,-- na náklady spojené s celostátní soutěží mažoretek O pohár lanškrounské koruny, která se bude konat dne v Lanškrouně. Byty Rada města se seznámila s žádostí o přednostní umístění do Domova pro seniory a žádosti vyhověla. Rada města se seznámila s žádostí o pronájem bytu v Domě s pečovatelskou službou a rozhodla žadatelce pronajmout na dobu neurčitou volný byt v Domě s pečovatelskou službou, B. Martinů 980. Posílení příspěvku na provoz Rada města se seznámila s návrhem smlouvy a rozhodla o uzavření Smlouvy o poskytnutí neinvestiční dotace na posílení příspěvku na provoz příspěvkové organizace Sociální služby Lanškroun s Pardubickým krajem. Pronájem chaty v Oboře Rada města projednala žádosti Tělovýchovné jednoty Lanškroun, oddílu vodních sportů a Klubu českých turistů o pronájem rekreační chaty u Dlouhého rybníka a rozhodla pronajmout budovu če. 87 na pozemku stpč a pozemky stpč. 2698, ppč. 994/48 a části pozemků ppč. 996/2, ppč. 994/16 a ppč. 994/5 o celkové výměře cca 955 m 2 Tělovýchovné jednotě Lanškroun, oddílu vodních sportů na dobu neurčitou za smluvní roční nájemné ve výši Kč 6.619,--. Aktualizace Zásad pronajímání zahrádek v Sadu bojovníků Rada města schválila nové znění Zásad pro pronajímání zahrádek v Sadu bojovníku za svobodu v Lanškrouně. Nesouhlas se stavbou distribučního vedení na městských pozemcích Rada města projednala žádost Vladimíra Václavíka - ELEKTROPROJEKT, Nové Město nad Metují o souhlas s umístěním stavby distribučního vedení na pozemcích ve vlastnictví města pro připojení objektu čp. 159 v ulici Havlíčkova v Lanškrouně a rozhodla umístění kabelového vedení na pozemcích stpč. 1029/1 a ppč. 2043/1 nepovolit. Ukončení dohody o umístění reklamy Rada města projednala žádost o ukončení dohody o umístění reklamní tabulky na zdi domu čp. 43, S. Čecha 43, Lanškroun, a souhlasila s ukončením smluvního vztahu dohodou, s tím, že smluvní vztah bude ukončen ke dni Stánek u ZŠ Dobrovského Rada města souhlasila s podnájmem prodejního stánku na pozemku stpč. 2447/1 na dobu neurčitou. Rada města projednala žádost nájemce prodejního stánku u Základní školy v ulici Dobrovského v Lanškrouně - Milana Nastoupila - o souhlas provedením oprav stánku na vlastní náklady, souhlasila s realizací oprav prodejního stánku a uložila odboru investic a majetku vypracovat a uzavřít s žadatelem příslušnou dohodu. Nákup myček do školní jídelny Rada města se seznámila se záměrem ředitelky Školní jídelny MADO- RET Lanškroun vypsat výběrové řízení na myčky černého nádobí pro provozovnu na ulici Smetanově a provozovnu na ulici Dobrovského jako zakázku malého rozsahu, a s vypsáním předmětného výběrového řízení souhlasila. Dopravní značení ulice Polní Rada města projednala podnět dopravní komise k umístění dopravního značení v právě rekonstruované části ul. Polní, souhlasila s umístěním dopravního značení č. B 11 Zákaz vjezdu všech motorových vozidel a E 13 Mimo dopravní obsluhy a uložila odboru investic a majetku zajistit stanovení a instalaci dopravního značení. Dopravní značení Střední zemědělská škola Rada města projednala podnět dopravní komise k umístění zón s dopravním omezením (zákaz vjezdu všech motorových vozidel, nejvyšší dovolená rychlost, přednost zprava) na přístupových komunikacích do areálu SZeŠ Lanškroun a nesouhlasila s umístěním tohoto dopravního značení. Není-li uvedeno jinak, všechny zmíněné pozemky se nachází v katastrálním území Lanškroun. Všechna přijatá usnesení rady (s anonymizovanými osobními údaji) najdete na oficiálních webových stránkách města K nahlédnutí jsou i v kanceláři starosty a tajemníka, kde Vám je na požádání předložíme v plné, neanonymizované verzi. Příští jednání rady města jsou plánována na 29. října a 12. listopadu. Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka

7 RADNICE Rada města udělila Pamětní medaili Města Lanškrouna Vojtěchu Jeřábkovi, za dlouholetou pedagogickou činnost ve vzdělávání odborníků pro elektrotechnický průmysl Martinu Košťálovi, za významný přínos k rozvoji města Bohuslavu Kuříkovi, za významnou a dlouholetou práci pro město Lanškroun v oblasti rozvoje průmyslu Janu Šebrlemu, za významný přínos k rozvoji města Antonínu Vaníkovi, příslušníku 1. československého armádního sboru (Svobodova armáda) a přímému účastníkovi bojů o Dukelský průsmyk Ing. Vojtěch Jeřábek Ing. Vojtěch Jeřábek se narodil v roce 1934 v Heršpicích na Vyškovsku. Po ukončení ČVUT v Poděbradech, kde studoval fakultu elektrotechniky, nastoupil v roce 1959 na umístěnku do Tesly Lanškroun, oddělení automatizace. V roce 1961 stál u založení střední průmyslové školy elektrotechnické zaměřené na sdělovací a radioelektronická zařízení. Od roku 1962 spadala SPŠE Lanškroun organizačně pod Střední průmyslovou školu železniční v České Třebové. Pan Jeřábek zde byl až do roku 1970 vedoucím učitelem. Pracoval také jako vedoucí odborného učiliště podniku TESLA Lanškroun. V roce 1970 byl odvolán pro malou politickou angažovanost. Nadále na škole působil jako učitel odborných předmětů, a to až do zrušení průmyslovky v roce Poté se vrátil do podniku TESLA, kde Bohuslav Kuřík Antonín Vaník Pan Antonín Vaník se narodil v roce 1926 v Dorohostajích na Ukrajině jako třetí dítě manželů Josefa a Žofie Vaníkových, kteří byli již druhou generací volyňských Čechů. Základní vzdělání získal v české škole přímo v Dorohostajích. V roce 1944, kdy mu bylo 17 let, vstoupil v Rovně do 1 čs. armádního sboru v SSSR. Byl přidělen ke spojovacímu praporu a po ukončení výcviku byl přidělen jako spojař k ženistům. pracoval jako vývojový pracovník na oddělení hybridních integrovaných obvodů. Zde se setkával s mnoha svými bývalými žáky jakožto s kolegy. Pedagogické činnosti se věnoval i v této době, na integrované střední škole působil externě jako učitel odborných předmětů a výrobní praxe. Celá řada jeho žáků dnes působí v lanškrounských firmách zabývajících se elektronikou či strojírenskou výrobou. Řadu let byl jednatelem pobočky České elektrotechnické společnosti v Lanškrouně. Rada města udělila Vojtěchu Jeřábkovi pamětní medaili za jeho příspěvek k rozvoji města Lanškroun a za úspěšnou dlouholetou pedagogickou činnost při vzdělávání odborníků pro elektrotechnický průmysl. Pan Jeřábek žije v Lanškrouně. Pan Bohuslav Kuřík se narodil v roce 1922 v Liberci. Vystudoval Vyšší průmyslovou školu v České Třebové. Poté pracoval v novopacké společnosti SIEMENS RADIO- TECHNA. V roce 1945 nastoupil do zaměstnání u firmy Siemens & Halske Lanškroun, která byla roku 1946 transformována na národní podnik TESLA. Po víc jak dvě desetiletí, mezi lety 1955 a 1975, byl jedním z nejvýznamnějších vedoucích pracovníků podniku TESLA Lanškroun, kde pracoval jako výrobní náměstek ředitele podniku. Pan Kuřík měl a má mimořádný organizační talent v kombinaci se schopností řídit složité výrobní systémy. Umí pracovat s lidmi nejrůznějších povah a schopností, má vnitřní disciplínu a potřebný rozhled. Tyto své vlastnosti dokázal ve své funkci plně uplatnit. Má podstatné zásluhy na rozvoji podniku TESLA Lanškroun, na jehož tradici úspěšně navázala po roce 1989 celá řada nových firem. I díky jemu je tak naše město dlouhodobě charakteristické vyspělým průmyslem a vysokou zaměstnaností. Pan Bohuslav Kuřík zůstává až do dnešních časů velmi aktivním občanem. Po víc jak čtvrt století, do svých 67 let, působil v místní organizaci Rybářského svazu jako její předseda. Rada města mu pamětní medaili udělila za významnou a dlouholetou práci pro město Lanškroun v oblasti rozvoje průmyslu. Pan Bohuslav Kuřík letos oslavil 90 let a žije v Lanškrouně. V řadách Svobodovy armády se zúčastnil apokalyptických bojů o Dukelský průsmyk a poté bojů při osvobozování československého území. Po skončení války získal dekret na osídlení zemědělské usedlosti v Lubníku, kam se za ním z Volyně přistěhovali i rodiče. V roce 1947 začal navštěvovat Hospodářskou školu v Dolním Třešňovci a u toho hospodařil na pozemcích přidělených k zemědělské usedlosti. Ing. Jan Šebrle Ing. Martin Košťál Ing. Martin Košťál se narodil v roce 1956 v Karviné, mládí prožil v Opavě, od roku 1984 bydlí v Lanškrouně. Od ukončení studií na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně prošel řadou funkcí v organizacích státních lesů. Martin Košťál je v současné době členem Zastupitelstva města Lanškroun a předsedou komise rady města pro životní prostředí. Město Lanškroun zastupuje ve společnosti Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a. s., kde je členem představenstva společnosti; ve společnosti Ekola Libchavy, s.r.o., kde je členem dozorčí rady, a ve sdružení právnických osob Euroregion Glacensis, kde je členem revizní komise. Při kolektivizaci vesnic musel svůj majetek vložit v roce 1961 do společného družstva, kde dále pracoval v rostlinné výrobě, později pracoval v údržbářské dílně, kde se především věnoval elektroinstalacím strojů, ale i rozvodům elektřiny v budovách. Ve žních nejprve pracoval u mlátiček a v pozdějších letech mu byl přidělen kombajn. Na zasloužilý odpočinek odešel v roce Ing. Jan Šebrle se narodil v roce 1953 v Lanškrouně. Vystudoval elektrotechnickou fakultu Českého vysokého učení technického. Po ukončení studií pracoval v Tesle Lanškroun jako vývojový pracovník v oblasti mikroelektroniky a jako servisní technik technologických zařízení. Od roku 1990 je členem Zastupitelstva města Lanškroun. V letech byl členem Zastupitelstva Pardubického kraje. V té době byl i místopředsedou majetkové komise Rady Pardubického kraje. Členem této komise je dosud. V pěti volebních obdobích následujících po sametové revoluci byl místostarostou města. V této funkci připravoval a realizoval řadu investičních akcí. V době, kdy se Jan Šebrle velkou měrou podílel na řízení města, prošel Lanškroun významným rozvojem ve všech oblastech činnosti města. Jan Šebrle aktivně pracoval pro skautské hnutí, organizoval skautské tábory a vedl oddíly skautů. Významně přispěl k rozvoji partnerství Lanškrouna s polskými městy Serock a Dzierzoniów a prezentaci města v zahraničí. V partnerských městech má mnoho přátel. Pan Jan Šebrle se vždy hlásil ke křesťanským hodnotám této země. Významně se angažuje v životě římskokatolické farnosti. Z výše uvedených důvodů mu rada města udělila pamětní medaili za významný přínos k rozvoji města. Pan Šebrle žije v Lanškrouně a pracuje v Ústí nad Orlicí. V právě skončeném volebním období byl i členem Zastupitelstva Pardubického kraje, pracoval zde jako člen výboru zastupitelstva pro regionální rozvoj, kulturu, památkovou péči a cestovní ruch. Od roku 2002 do roku 2010 řídil město Lanškroun z pozice starosty. I díky jeho vedení je Lanškroun úspěšným městem, které se rozvíjí a buduje zázemí pro příjemný život svých občanů. Lanškroun atraktivní, moderní a úspěšný byl cílem všech kroků, které v pozici starosty činil. V době, kdy Martin Košťál působil ve funkci starosty, se Lanškroun stal obcí s rozšířenou působností. Na úřadě se pod jeho vedením stabilizoval smíšený model veřejné správy a město se stalo přirozeným správním centrem regionu. Z výše uvedených důvodů mu rada města udělila pamětní medaili za významný přínos k rozvoji města. Pan Martin Košťál žije v Lanškrouně a v současné době pracuje v Praze a stále se aktivně věnuje svým koníčkům včelaření, práci na zahradě, sadaření a v zimních měsících výrobě košů. Rada města mu pamětní medaili udělila za jeho dlouholetou činnost v lanškrounských pobočkách odbojářských organizací. Pan Vaník žije se svou rodinou v obci Lubník. Z podkladů jednotlivých předkladatelů návrhů na ocenění zpracovala Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka

8 RADNICE Základní školství na Lanškrounsku Lanškroun je správním centrem regionu Lanškrounsko, který zahrnuje 22 obcí s téměř 23 tis. obyvateli. V základních školách zřízených městem Lanškroun a obcemi plní povinnou školní docházku téměř dva tisíce žáků. Největší základní školou je Základní škola na náměstí A. Jiráska 139 v Lanškrouně, kterou navštěvuje více jak 450 žáků. Co do počtu žáků je nejmenší školou Základní škola v Cotkytli, kterou navštěvuje pouze 11 žáků. Do základních škol zřízených městem Lanškroun dojíždí 419 žáků. Nejvíce, 93 žáků, dojíždí z vedlejší obce Rudoltice. Více informací naleznete v přiložených tabulkách. Z podkladů oddělení školství a kultury finančního odboru zpracovala Petra Brejšová Základní školu ozdobí restaurovaný plot Město Lanškroun letos opravuje sto let staré oplocení před budovou Základní školy v ulici B. Smetany. Náklady na jeho rekonstrukci se vyšplhají na téměř 680 tis. Kč. Stavba, kterou realizuje firma F. STAV, s. r. o., Velké Poříčí, bude definitivně ukončena 30. října. Největší závadou starého plotu bylo praskání pískovcových sloupů. Úlomky sloupů padaly na chodník a ohrožovaly chodce. Hlavice některých sloupů nedržely pohromadě, a začaly vypadávat i kameny z podezdívky. Stav plotu byl v roce 2011 shledán jako vážná závada při kontrole bezpečnosti a ochrany zdraví, která proběhla v Základní škole B. Smetany. Dodavatel stavby provedl demontáž kovových plotových polí i sloupků, rozebral a znovu vyzdil podezdívky plotu. Kovová pole byla zbavena stávajícího nátěru a žárově pozinkována. Jedenáct kusů kamenných sloupků je zhotoveno nově jako kopie stávajících POČTY ŽÁKŮ V JEDNOTLIVÝCH ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH LANŠKROUNSKA 1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída 6. třída 7. třída 8. třída 9. třída celkem ZŠ Dobrovského ZŠ A. Jiráska ZŠ Smetanova ZŠ a MŠ DT ZŠ a MŠ Damníkov ZŠ Dolní Čermná ZŠ Horní Čermná ZŠ a MŠ Tatenice ZŠ Výprachtice ZŠ, MŠ H. Třešňovec ZŠ, MŠ H.Heřmanice ZŠ a MŠ Rudoltice ZŠ a MŠ Ostrov ZŠ a MŠ Žichlínek ZŠ Luková ZŠ a MŠ Cotkytle CELKEM POČTY ŽÁKŮ DOJÍŽDĚJÍCÍCH Z JEDNOTLIVÝCH OBCÍ Obec dojíždí celkem dojíždí a má přitom dojíždí zajištěnu školní docházku v obci Albrechtice Anenská Studánka Damníkov Dolní Čermná 1 1 Horní Čermná 6 6 Horní Heřmanice 5 5 Horní Třešňovec Jakubovice 3 3 (Dolní Čermná) Krasíkov Lubník Luková Mezilesí 2 2 (Cotkytle) Mladějov 1 1 (Třebařov) Opatov 2 2 Orličky Ostrov Rovensko 1 1 Rudoltice Rybník Rychnov na Moravě 1 1 (Třebařov) Sázava Tatenice 6 6 Trpík 2 2 (Damníkov) Výprachtice Žichlínek CELKEM Zpracovala: Jitka Krejčová, oddělení školství a kultury finančního odboru nebo jako náhrada za dva sloupy vyzděné z bílých cihel, zbývající část sloupků byla restaurována. Pískovcové sloupky jsou osazeny zpět, nyní je na řadě montáž kovových polí, doplnil místostarosta Bohumil Bernášek. Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka Pátráme po řidiči auta Od pátečního dne policisté pátrají po řidiči osobního vozidla, které se mělo v 15:00 hod. střetnout v Lanškrouně na silnici č. I/43 křižovatce ulic Krátká, Bedřicha Smetany a výjezdu od nádraží ČD. Oba účastníci nehody se měli na místě domluvit na tom, že věc nebudou řešit s policií, ani jinak dokumentovat. Dvacetiletému cyklistovi se ale v pátek večer přitížilo a se zraněním vyhledal lékařskou pomoc. K popisu vozidla: údajně se mělo jednat o vozidlo zn. Škoda Forman nebo Škoda Felícia Combi, žluté barvy. K popisu řidiče: muž ve věku okolo 20 let, středně dlouhých hnědých rozcuchaných vlasů s melíry a na sobě měl mít v době střetu pracovní oděv s laclem neboli montérky. Obracíme se s žádostí o pomoc na případné svědky tohoto střetu. V případě, že jste nehodu osobního vozidla s jízdním kolem viděli a mohli byste potvrdit, že k ní došlo, nebo zda se řidič vozidla v popisu pozná, neváhejte a volejte dopravním policistům na telefonní číslo nebo přímo na bezplatnou linku 158. por. Bc. Iveta Lehká tisková mluvčí Vzdělávací aktivity v období srpen září 2012 Město Lanškroun již v roce 2009 získalo dotaci z Evropského sociálního fondu, Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost na provoz egon centra Lanškroun. Cílem projektu egon centrum Lanškroun je zajistit, aby osoby, které zajišťují fungování prvků egovernmentu nebo jejich znalost ke své práci potřebují, dokázaly tyto prvky (např. CzechPOINT, datová schránka apod.) ovládat. Od srpna do září se konalo celkem 9 školení. V srpnu proběhla dvě školení pro Českou Třebovou, a to dvoudenní kurz Excel pro začátečníky. Tyto kurzy úspěšně zakončilo certifikací 17 osob. Další školení se uskutečnila na městském úřadě v Lanškrouně. V měsíci srpnu se konala dvě elearningová školení na téma Zpracování osobních údajů ve veřejné správě. V září proběhla čtyři prezenční školení na témata Word pro začátečníky, Zaručený elektronický podpis, MS Word praktická práce. Dále se uskutečnilo jedno elearningové školení Základní legislativa v oblasti egovernmentu. Celkem bylo v Lanškrouně v uvedených měsících proškoleno 80 osob. Pavla Vítková, kancelář starosty a tajemníka

9 Z REGIONU Lanškrouňáci se zapojili do celostátního projektu 72 hodin Ruku na to! V pátek odstartoval nový projekt České rady dětí a mládeže pod názvem 72 hodin Ruku na to!. Jde o tři dny dobrovolnických aktivit, které probíhají po celé republice. Kdykoliv během těchto 72 hodin se dobrovolníci pustí do aktivit, jimiž pomohou druhým lidem, přírodě nebo svému okolí. ZŠ A. Jiráska v Lanškrouně přispěla k projektu díky žákům I. a II. stupně. Vybaveni pytli na odpad, rukavicemi, smetáky či hráběmi jsme společně čistili a uklízeli přilehlé okolí školy, např. školní dvůr, náměstí J. M. Marků a Pivovarské, Zámecký park, ale také hřiště ha- Chcete vidět, jak se děti učí číst genetickou metodou? Navštivte v úterý v 9.00 první ročník ZŠ Dolní Třešňovec Beseda s Mgr. Jiřím Haldou Poslední zářijový čtvrtek jsme na naší škole přivítali Mgr. Jiřího Haldu. Připravil si pro rodiče poutavou přednášku o výchově dětí, jež se těšila velkému zájmu. Touto cestou bychom rádi poděkovali nejen přednášejícímu za velice cenné rady, ale i rodičům, kteří si je vzali k srdci a řídí se jimi. ZŠ a MŠ Žichlínek Lanškrounský smíšený sbor pod vedením Vladimíry Jetmarové sfoukl na pomyslném narozeninovém dortu již dvacet svíček. Děkujeme touto cestou všem posluchačům, kteří chodí na naše koncerty a kteří tak dávají našemu snažení smysl. Děkujeme všem blízkým, že omlouvají naše časté nepřítomnosti v rodinném kruhu. Děkujeme skvělé sbormistryni Vlaďce, že to s námi tak dlouho táhne a vybírá báječný repertoár. A moc též děkujeme sponzorům, kteří svou hmotnou či finanční podporou přispěli k uskutečnění narozeninového koncertu. Jsou to: Město Lanškroun, Kulturní centrum Lanškroun, Schott ČR, Fortell, AVX, MUDr. Martin Appl, HaS, p. Hrodek, TG Tisk, RNDr. Vojtěch Švarc, Ing. Jan Marek Kantes, Ing. Jiří Skála, Školní jídelna Madoret, Římskokatolická farnost děkanství Lanškroun, Pekárna Sázava, Jatka Lanškroun, s.r.o., Jindřich Cink Závod skautských hlídek V Dolní Dobrouči se uskutečnil již tradiční Závod skautských hlídek. Zúčastnili se ho i skauti a skautky ze střediska Zubr a Dikobraz Lanškroun, kteří složili celkem šest tříčlenných hlídek. Trasa závodu měřila asi 5 kilometrů a na závodníky čekaly úkoly jako střelba ze vzduchovky, stavba přístřešku, šifry a hlavolamy, zdravověda, poznávání rostlin, odhady, rozdělávání ohně nebo lanové překážky. Jednotlivé disciplíny se nám celkem povedly, ale i tak pro nás bylo konečné vyhlášení výsledků ohromným překvapením. Vyhrála hlídka z Lanškrouna ve složení Jakub Gregora, Ladislav Pavlas a Míša Gregorová. Ostatní hlídky obsadily 3., 4., 10. a 14. místo. Prvních pět míst bylo odměněno věcnými cenami a vítězové navíc získali putovní trofej, která se tak již potřetí vrátila do Lanškrouna. Dominik Macháček sičák, školní pozemek, autobusové nádraží. Některé děti se věnovaly čtyřnohým kamarádům Canis centra ve Třešňovci, řekla k průběhu dne učitelka 3. třídy Mgr. Jarmila Beranová. Pozitivně hodnotila, že kromě zábavy byl odveden velký kus práce. Z okolních měst se dobrovolnických akcí 72 hodin zúčastnila Chrudim nebo Skuteč, došlo na podzimní úklid, úklid lesa poblíž vesnice Stojice, zapojily se i děti od pěti let. V České republice odstartovala tato akce poprvé. Shodný projekt úspěšně probíhá už více než deset let v řadě evropských států a zapojilo se do něj více než dobrovolníků. V podobných termínech jako u nás se dobrovolníci zapojují také na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku, Slovinsku a v Bosně a Hercegovině. Kateřina Kokešová, foto: ZŠ A. Jiráska Výlet na Mariánskou studánku V jedno říjnové odpoledne jsme se společně s klienty Domova pro seniory Lanškroun vydali na podzimní výlet na poutní místo Mariánskou studánku. Kdo by řekl, že právě za humny se na rychnovském kopci nachází kaplička s takovým příběhem. Název pochází od pramene vody, které se připisuje uzdravující síla, podle vyprávění se zde velké množství lidí tělesně i duchovně uzdravilo. Důkazem toho jsou berle odložené za hlavním oltářem místního kostela svatého Mikuláše. Nedalo nám to, a proto jsme se vypravili se šestičlennou skupinkou za UŽ JSME ŠKOLÁCI Nejsou to ani dva měsíce, co se z nás stali školáci, ale už jsme se naučili spoustu věcí. Už umíme skoro všechna velká tiskací písmena a přečteme i celé dlouhé věty. Učíme se číst jinak než děti v jiných školách v okolí. Paní učitelka nás učí číst genetickou metodou. Začínáme číst dříve a hlavně nás to moc baví. Také máme od 1. třídy angličtinu a umíme už spoustu slovíček. Moc se nám líbí i akce v naší škole. Společně jsme s dětmi ze školky malovali na chodník, měli jsme drakiádu a jablíčkový den. Škola je prostě super! Prvňáčci ze ZŠ Dolní Třešňovec dobrodružstvím. Jelikož jsme okusili místní léčivou vodu přímo od pramene, která je studená i za letního období, nyní napjatě čekáme na ozdravující účinek. Nejen toto poutní místo, ale i lesy vybarvené zářivými podzimními barvami v každém z nás zanechaly příjemný a uklidňující pocit. Eva Chlupová

10 INZERCE * Hvězdářský dalekohled - teleskop pro začínající astronomy, kompletní souprava včetně hledáčku, kompasu, stativu, nový v orig. balení, cena pouze 800 Kč. Mohu zaslat i na dobírku. T: * Ultrazvuková čistička, úplně nová, dokonale a šetrně vyčistí šperky, brýle, zubní protézy, hodinky aj. drobné předměty, velmi jednoduchá obsluha, český návod, cena 490 Kč. I na dobírku. T:

11 INZERCE Být jiný se vyplácí - oslavy 20letého výročí společnosti Soma Engineering Lanškrounská společnost SOMA Engineering v pátek oslavila 20. výročí svého založení. Dominantou velkolepých oslav, kterých se zúčastnilo bezmála 4 tisíce návštěvníků, bylo slavnostní otevření budovy Soma Globe. Jedná se o moderní technologické a školicí centrum v oboru potisku a zpracování flexibilních obalů, které do regionu přiláká zákazníky či partnerské firmy z celého světa. Touto investicí společnost završila své 20leté působení na trhu. Za tuto dobu se jí podařilo expandovat téměř na všechny světadíly, vybudovala síť obchodních zástupců ve většině zahraničních regionů a ve světovém měřítku se řadí mezi TOP 5 firem v oboru flexotiskového průmyslu. Kvalitou se porovnává s německými konkurenty, cenově s jihoevropskými. V posledních letech prodala kompletní výrobní technologie např. do Jižní Afriky, Keni či náročného Japonska. Jednoznačný úspěch majitel firmy Ing. Ladislav Verner doplňuje: Teprve až úspěch Vašich zákazníků znamená trvalý úspěch pro Vás. Profit Making Technology (Technologie, která vydělává) je slogan, který skutečně popisuje podstatu našeho podnikání. Zákazník od nás musí obdržet výrobek, který jej postaví do výhody oproti své konkurenci ať už kvalitativní či ekonomické. Za několik let se takový zákazník vrátí s investicí do další výrobní linky. Cena takové výrobní linky SOMA se pohybuje v řádu desítek milionů korun. Pro její výrobu integruje ve velké míře kreativní profese z oborů technologií, konstrukce, obchodu či marketingu. Firma tak není závislá na nabídce práce od prosperitního zahraničního souseda. Naopak, svým působením sama generuje zakázky pro řadu svých dodavatelů právě z Německa. Myslím, že v tomto se lišíme od převážné většiny českého průmyslu. Naši touhou není jen vyrábět, ale především vyvíjet. Lidé s inovativním přístupem mají v mé firmě jasnou budoucnost, která přináší perspektivní budoucnost i celé firmě, dodává Ladislav Verner. TZ V roce 2012 společnost rozšiřuje svůj areál o novou budovu Soma Globe Areál společnosti SOMA Engineering v roce 1992 Základní škola na Dobrovského ulici v Lanškrouně zve zájemce z řad rodičů, prarodičů a pedagogických pracovníků a všechny ty, kterým není lhostejné, co všechno přijímají s vlastní stravou, na přednášku ING. VÍTA SYROVÉHO, propagátora zdravého životního stylu, autora knih Tajemství výrobců potravin a Tajemství krve, na téma Jak minimalizovat příjem rizikových éček ve stravě pro děti a maminky Proč se vyhýbat některým éčkům. Jaká strava nám i dětem prospívá, které látky naopak škodí. Skrytá éčka. Jak působí éčka na zdraví člověka Těšíme se na setkání s Vámi ve středu v hodin v budově školní jídelny vstupné 50 Kč * Pozvánka na Valnou hromadu Sportovního jezdeckého klubu při SZeŠ Lanškroun od hod v kulturní místnosti SZeŠ Lanškroun v Dolním Třešňovci 17. Zváni jsou všichni, kteří chtějí přispět k činnosti klubu. * Tímto se omlouvám M. Brýdlovi, za to, že jsem u článku Krajské volby 2012 uveřejněného na a v LL neuvedl jako zdroj informací také server odkud jsem skutečně část textu použil. F. Teichmann * NOKIA 6070, barevný displej, MMS, fotoaparát/kamera, FM rádio, infraport, organizér, java, hry, s novou nab., stříbrný, jako nový, ve 100 % stavu, jen 800 Kč. I na dobírku. T:

12 ROZHOVOR CHTĚL JSEM BÝT HAJNÝ Nejméně polovina lanškrounských dětí zná svého pediatra MUDr. Jiřího Míku (64) jako vážného a trpělivého pana doktora. Vnímala jsem ho stejně do chvíle, než jsem se ho asi před rokem zeptala, co je pravdy na tom, že bude postupně svou praxi předávat mladé nástupkyni. Nechci naposledy vydechnout na poli cti a slávy, pravil a já vyprskla smíchy. Humoru a postřehů plných nadhledu jsem si při rozhovoru užila dost, stejně jako pocitu, že povídat bychom si mohli ještě dlouho. Jste ten typ kluka, co od mládí chce léčit a být doktorem? Určitě ne. Jako kluk jsem především chtěl být hajný. Tak to mě zajímá...co způsobilo tohle přání? Asi se budete divit, ale přivedl mě k tomu Kája Mařík, nejoblíbenější knížka mého dětství. Dokud jsem neuměl číst, předčítali mi rodiče, pak jsem si to sám přečetl asi dvacetkrát. Příroda mi byla vždycky blízká, navíc jsem strávil u babičky na Vysočině kus dětství a les byl za humny. Vzhledem k tomu, že nevidím pušku ani kamizolu, tak z toho asi sešlo? Sešlo. Shodou okolností a náhod, taky zjištěním, že na lesní průmyslovce je dosti podstatným předmětem matematika, která nepatřila zrovna k mým oblíbeným předmětům. A protože málokdo v 15 letech má jasnou představu, čím by se chtěl živit do konce života, logicky z toho vyplynulo další pokračování ve studiu na jaroměřském gymnáziu (tehdy SVVŠ), s tím, že pak se uvidí, co dál. A přesměrování směrem k medicíně proběhlo kdy? V té době jsme zůstali v Jaroměři s maminkou sami, můj otec zemřel, když mi bylo 13, starší sestra se odstěhovala na Vysočinu. Ona sama je profesí dětská zdravotní sestra, několikrát jsem ji byl navštívít na dětském oddělení nemocnice v Jaroměři, kde před svým odchodem na Vysočinu pracovala. Maminka zase pracovala jako úřednice na poliklinice v Jaroměři, kam jsem za ní také často docházel. Takže to asi byly ty první momenty, které ve mně probudily zájem o tohle povolání. Taky to bylo jediné, o kterém jsem věděl trochu víc. A dost podstatným důvodem při rozhodování byla okolnost, že na medicíně není matematika. Jeden semestr fyziky - další velmi oblíbený předmět - se už nějak přežije. A tak opět tak trochu vylučovací metodou z toho vyšla Lékařská fakulta v Hradci Králové, jako nejbližší vysoká škola od Jaroměře. Ta byla ovšem vojenská... Ona byla v té době v Hradci už i civilní část fakulty. Protože ale v posledním ročníku SVVŠ přijeli za námi armádní lanaři, kteří nám vysvětlili, že vojna pro nás udělá první poslední, i zlaté obroučky k brýlím vám armáda, chlapci, zaplatí, pokud budete potřebovat, především ale studium v armádě je zdarma, přišlo mi to jako dobrý nápad, že studia nebudou maminku nic stát. Ovšem záhy jsem pochopil, že vojna není nic pro mě a po roce a půl jsem odešel. Co byl hlavní spouštěč? Armáda je zvláštní společenství lidí. Ono to asi jinak nejde, protože disciplína muší bejt, kluci pitomí..., jak praví klasik. Každý, kdo má na rameni o pecku víc, má nad vámi téměř neomezenou moc a může si s vámi - obrazně řečeno - utřít boty. A protože jsem Vodnář, znamení, kterému je připisována značná svobodomyslnost, touha po volnosti a nezávislosti, ať už tomu věříme, či ne, v tomhle případě to zafungovalo do posledního písmene. Definitivní tečkou za mým pohostinským vystupováním v uniformě bylo září Každý z nás měl ze zákona nárok na deset dnů řádné dovolené a přidali nám dalších dvacet za ukončení ročníku. Byl jsem celý srpen doma a pak jsem se musel vrátit do kasáren. Mohli jsme jen na vycházku, jedenkrát za týden od 14,00 do 22,00 a jinak jsem byl nucený být zavřený celé září v kasárnách, kde nebylo co dělat. Nevím, jestli si to umíte představit, ale pár dnů vydržíte s nějakou četbou, napíšete pár dopisů, nemůžete si ani lehnout, potože postel musí být vzorně ustlaná, nakonec je člověk vděčný, že je vypsaný do služby alespoň nějaká změna. No prostě hrůza. To mě naprosto zdeptalo a byl to začátek mého snažení o odchod z armády. Dva roky vojny ale tenkrát musel mít každý, jak jste splnil tenhle nárok? Tenkrát byla jiná pravidla hry. Normálně se první dva roky studia počítaly jako základní vojenská služba. Z Hradce jsem odešel a chyběly mi čtyři měsíce do konce základní vojenské služby, které jsem musel nějak dosloužit. Vzhledem k tomu, že se psal rok 1968 a nikdo nevěděl, co se bude dít, z vojny mě pustili téměř bez ztráty kytičky. Dali mi na vybranou buď služba u základního vojenského útvaru, nebo zaplatit 4800,--, což ani na tehdejší poměry nebylo úplně málo, a zase by to především finančně zatížilo moji matku. A tak jsem vojnu dodělal v Písku. Domů jsem byl propuštěn z armády 11. srpna Pak jsem rok musel vynechat a na jaře 1969 jsem šel na přijímačky do Prahy, tentokrát již na Fakultu dětského lékařství, což byl vlastně můj vstup na půdu pediatrie. Ten rok po vojně jsem strávil jako zřízenec ve špitále v Pelhřimově. Dodnes si myslím, že to byl užitečný čas. Každý by asi měl své povolání poznat od nuly, takříkajíc od podlahy. Vážíte si pak mnohem víc práce sester a pomocných sil. Dělal jsem všechno od práce na pitevně po nošení kabátů, stlaní postelí, mytí pacientů, ale protože všichni věděli, že chci jít na vysokou, dostal jsem se i na sál, držet háky, ba i něco nedůležitého na závěr zašít. Jaké máte vzpomínky na rok 1968? Srpen 68, byla středa a byli jsme se sestrou sami doma a já pustil jako obvykle rádio, kde běžela neustále znělka stanice Praha. Pak i oznámení o obsazení země armádami Varšavské smlouvy. Byla v tom nejistota, co se vlastně bude dít, jestli nezačne válka. Ale nedělo se nic, koneckonců, nějaká ves Počátky nebyla pro armády zajímavá. Takže první tank jsem viděl v Pelhřimově až v září 1968, při nástupu do práce. Mám z té doby jeden dost nepříjemný zážitek. Do nemocnice, kde jsem dělal zřízence, přivezli ruského vojáka, mladého kluka, snad 18 či 19 let, který měl zlomenou ruku v zápěstí. Tehdejší způsob repozice zlomeniny spočíval v tom, že dva siláci uchopili pacienta za poraněnou ruku, jeden za prsty a druhý za loket, táhli seč byly síly, aby se kostičky daly dát opět do osy, lékař to srovnal a přiložil sádru. Umíte si představit, že to je velmi bolestivé, takže se dávala alespoň lokální anestezie. Ale kolegyně lékařka pravila: Je to Rusák, musí to vydržet! a dělala proceduru bez umrtvení. Přišlo mi to nesmyslné, doktorovi by mělo být jedno, jestli je před ním Rusák nebo Tatar, navíc ten kluk těžko mohl za to, že se dostal k nám. Vlastně jí to mám za zlé dodnes. Medicínu jste dělat chtěl, ale toužil jste při přijímačkách být jednou pediatrem? Asi každý chlap, který jde na medicínu, tak si chce říznout. Lákala mě chirurgie nebo ortopedie, ale předběžně jsem si zjistil, že nejsnazší pro kluka je dostat se na fakultu dětského lékařství, kde každého muže vítali se slavobránou - pro představu: v ročníku nás promovalo 130 a z toho bylo 27 kluků. I po přijetí na FDL jsem ještě nějakou dobu koketoval s přestupem na všeobecné lékařství a dostat se tak na nějaký velký, chirurgický obor, ale dobrá parta spolužáků a postupně i pediatrie samotná mě zaháčkovaly a dodneška toho nijak nelituju. V čem spočívá kouzlo dětského lékařství? Svět dětí je nádherný, čistý, bezelstný. Umožňuje vám samotným zůstat mnohem déle v životě dítětem. Myslím, že kdo si rozumí s dětmi, nikdy neztratí ten pomyslný klíček k dětství vlastnímu. Často mi připadá, že svět dětí je mi bližší, než ten dospělých. S porodnictvím je to vlastně z medicínských oborů jeden z nejradostnějších. Vstup malého človíčka na svět, první křik a pláč je to k nezaplacení. Životaschopnost dětí je úžasná, s fatálními konci se až tak často nesetkáváte. Pak ovšem je to o to větší tragédie, větší než u dospělých. Nádorová onemocnění mi dodnes připadají u dětí nepřirozená a nejhorší na tom všem je obrovská bezmoc. Zažil jsem jeden případ, kdy si dvouletý klouček nasypal do očí přípravek, do kterého se nakládají vejce. Jsou v tom jakési vápenné soli, speklo se to, čištění by věc jenom zhoršilo. Skončil na oční klinice v Praze, postupem času se vše vyčistilo, transplantovali mu rohovky, léčení trvalo snad rok či déle, ze všeho se dostal. A za půl roku nato se u něj objevila leukémie a zemřel. Pak se musíte vyrovnávat s tím, že někomu je prostě vyměřeno málo, a nic s tím nezmůžete, ať jste obvodní lékař, primář, či profesor. Přijde mi, že jste našel ve svém povolání i poslání... Když se vám podaří dělat práci, která vás baví, je-li ve vás kus samaritána, kterého těší, když může druhému pomoci a když těmi druhými jsou navíc malé bezbranné děti, vy vidíte, jak postupně získáváte jejich důvěru, že se nebojí a vydrží i bolestivější zákrok, třeba s troškou slziček, co si člověk může přát víc. A já jsem, myslím, to štěstí měl, že možná cestou klikatější, ale nakonec přeci jen zdárně, mě osud dovedl až do báječného světa dětské medicíny. Po škole předpokládám jste chtěl pracovat v nemocnici jako skoro každý absolvent. Když pediatrie, tak jedině špitál. Lépe

13 ROZHOVOR se mi začíná ve známém prostředí, takže jsem odešel do Pelhřimova. Ale dětských lékařů bylo málo, navíc přišlo nařízení, že absolventi pediatrie nesmějí dělat nic jiného. Takže jsem zůstal u pediatrie a po měsíci v nemocnici jsem byl kvůli nedostatku doktorů na periferii odejit na obvod. A tam jsem vlastně dodnes. Ani v tomhle případě Vás nepostihla pozdní lítost? Ne, nikdy. Víte, špitál má výhodu, že jste v teple, pracovní dobu máte pevnou, ale dítě vidíte jen pár dnů a už o něm třeba nikdy neuslyšíte. Na obvodě ho znáte od miminka do dospělosti, mámy, které jsem znal odmala, ke mně dnes již chodí se svými dětmi. Znáte dítě ve zdraví i v nemoci a víte, že často něco trápí jeho dušičku, a že vlastně ani žádné léky nepotřebuje, jen kdyby ti dospělí ho brali trochu vážně. Proto je nemocné. Píše se rok 1974 a Vy po měsíci práce v nemocnici a výpomoci v pelhřimovském obvodě odcházíte kamsi na okraj... Přesněji do Pacova, městečka na Vysočině, kde jsem do toho spadl rovnýma nohama. Pracoval tam kolega, který byl sám na sedm obvodů. Nastupovali jsme ještě s jednou mladou kolegyní zároveň, nějak jsme se o obvody podělili. Pikantní na tom je, že shodou okolností po roce bylo všechno jinak, kolega ulehl na rok s infarktem a kolegyně odešla do Brna. Takže oněch 7 obvodů spadlo na mne. Nemám představu, kolik je to dětí? Je to oblast asi jako Lanškroun a okolní venkovské ordinace Damníkov, Třebovice, Tatenice, Výprachtice, Bystřec a Dolní Čermná zhruba velikost sedmi obvodů. Snad jen s tím, že Pacov je proti Lanškrounu zhruba poloviční. A taky bylo daleko víc dětí než dneska, vždyť Lanškrounsko po mém příchodu sem mělo 6000 dětí, a to bylo do 15 let. Kvůli atestaci jste měl kromě obvodu také dva dny práce v nemocnici. Jak jste to stíhal? Na autobusy se spolehnout nedalo, tak jsem dostal od OÚNZu pronajatou sanitku, takového starého stejšna, řídil jsem ho sám, neměl jsem žádného Písaříka, jak to bylo ve filmové sérii Básníci, mimochodem velmi povedené, řadu těch situací jsem sám v realitě zažil. Je v tom i kus romantiky, která je taky určitou, ne nepodstatnou částí mé povahy. Myslím, že i kvůli těm jízdám jsem si práci na obvodě zamiloval a řezničina mě přestala lákat. Stejně bych ji se svými zády nevydržel. Jak jste se vyrovnával s tím, že nemáte zkušenosti, ale hned od začátku musíte pečovat o pacienty a rozhodovat o jejich léčení...řada lékařů popisuje vstup do praxe jako křest ohněm. Ze školy vyjdete vědou nepolíbený, máte základ a víte, co kde hledat. V hlavě vám něco zůstane, hlavně špeky, které sice neuplatníte, ale pamatujete si je doživotně, třeba že: Není radno líbati se s oparem na rtu, hrozí vám meningitida. Musíte se naučit odhadnout, jestli si můžete dovolit pozvat dítě na zítřek ke kontrole, nebo ho hned poslat do nemocnice. Naštěstí takových kritických situací v dětské medicíně příliš není. Děti mají ohromnou regenerační schopnost. Mně se spíš vybavuje něco méně neškodného, dítě přijde s vyrážkou a mladý doktor opravdu neví. Něco na způsob pacienta z Kantorkova vtipu, který říká zoufalému lékaři: Tak já Vám to řeknu. Já jsem si ty puntíky namaloval, já jsem totiž beruška, víte? Tak tyhle chvíle byly horor a segment kožní medicíny je noční můra. Na fakultě máte tři měsíce dětskou chirurgii, zatímco zubní medicínu týden a hned je zkouška. Kožní to samé navíc, ze začátku vám to připadá všechno stejné, pupínek jako pupínek. Když přijdete do praxe, zjistíte, že kožní je pro dětského doktora čtvrtina práce, ale ne všechny vyrážky jsou hodné léčení. Někdy úplně zíráte, v jakých podivných záhybech naleznou maminky nějaký pupínek. A já pak naprosto netuším, proč se tam onen pupínek objevil. Naštěstí jsou to všechno obvykle zcela neškodné záležitosti, které mnohdy ani nevyžadují léčení a příroda si často pomůže sama. Po osmi letech v Pacově jste se přesunul do Lanškrouna. Jaký byl dojem z města na začátku 80. let? Bylo to jediné místo, kde nám současně kývli na místo stomatologa a pediatra z celé republiky. Když jsme přijeli, zdálo se nám šedivé, ponuré, zato tu měli pěknou polikliniku (smích), pacovská poliklinika totiž byla snad proti tomu jakási adaptovaná stodola. Co Vás po revoluci přimělo udělat si soukromou praxi? Po listopadu 89 se vývoj celé společnosti a tím i zdravotnictví začal ubírat úplně jiným směrem, OÚNZy se rozpadly a my, mluvím o praktických lékařích, ale týkalo se to i ostatních, jsme byli postaveni před hotovou věc. Privatizovat se. Člověk naprosto nevěděl, do čeho jde. Budou pacienti za všechno platit, nebo to bude jako dříve na pokladnu? Nakonec se to nějak srovnalo, obě strany pochopily, jaká jsou pravidla hry a někam se pokročilo. Za sebe dodávám, že dodneška mi vadí, že zdravotnická péče se převedla na peníze. Mám stále pocit, že cena zdraví se nedá vyčíslit a pomoc druhému byla od pradávna vždy spíše posláním. Ale chápu taky, že každý musí být z něčeho živ, tedy i lékaři a zdravotničtí pracovníci obecně. A tak se snažím brát věci tak, jak jsou. Navíc konec profesní dráhy se blíží, tak už to nějak přečkám. Protože jsme se ženou byli v pronajatých ordinacích a zvláště v TESLE hrozilo, že nám prodají střechu nad hlavou, hledali jsme prostor, kam by se nám vešly ordinace. A celkem náhodně jsme při návratu domů po práci uviděli neskutečnou zříceninu s prolomenou střechou, která byla neobydlená několik let...ale asi jsme postižení tou romantikou a strašně se nám líbila štuková výzdoba na fasádě, hlavičky nad okny... A byl na prodej. Pediatrem jste 38 let, pracoval jste na venkově, ve městě...vnímáte změny, ať už v přístupu rodičů, pacientů nebo ve vztahu k dětem? Změny nastaly určitě. Jedna věc možná souvisí s lokalitou. Na Vysočině jsou samí domorodci, kteří tam žili staletí, a zůstává tam povědomí o nejdůležitějších lidech ve vsi učitel, farář a doktor, je přítomná i vřelost a vděčnost. Lanškroun je oblast Sudet a bude trvat generace, než lidé k sobě tohle pouto budou mít. Druhá věc je přístup matek k dětem. Nepamatuju se, že bych jako dítě byl nějak často nemocný. Setkávám se s tím, že třetinu svých pacientů vidím jen na preventivních prohlídkách, druhou třetinu párkrát do roka, ale tu poslední část vídám i několikrát do měsíce. Teď, samozřejmě, nemluvím o chronicky nemocných dětech. Myslím, že si maminky netroufnou vzít zodpovědnost samy na sebe a někdy počkat, co se bude dít. Snažím se je třeba naučit, že teplota není nemoc a pokud ke mně vezmou své dítě, protože má ranní teplotu 37,5 C, spíš něco chytne v té čekárně. Netroufám si představit, co se bude dít s těmito dětmi dál, protože vztah ke zdraví a nemoci se v rodinách přenáší z generace na generaci. Někdy mívám děsivé sny o tom, že děti zůstávájí pro jistotu spát v čekárně, kdyby je něco postihlo, tak lékař je ihned k dosažení. To říkám, samozřejmě s nadsázkou. A co třeba informované matky nadupané znalostmi z internetu, to je přece změna v komunikaci... Internet je úžasná věc, kde člověk najde mračna informací prakticky o čemkoliv. Problém vidím v tom, že maminky, potažmo rodiče a pacienti obecně, jsou laici. Vyberou jednu větu, která je pro ně důležitá, protože jejich človíček právě to má. Jenže já jsem doktor a musím dávat věci do širších souvislostí. Prakticky nikdy nelze stanovit přesnou diagnózu na základě jednoho příznaku nebo laboratorního výsledku. A to vás žádný internet nenaučí, dá vám to škola a pak léta praxe. Možná, že by někdy pomohlo, kdyby si maminka zapsala internetovou adresu, kde svou informaci získala. Abych se mohl také podívat a pak si o tom můžeme trochu racionálně promluvit. Všechny matky jsou ale vděčné, když se jejich ratolest uzdraví. Doufám a předpokládám, že ano. I když to slovo vděčnost je poněkud zavádějící. Jsem rád, když maminka odchází z ordinace a vidím na ní, že je ráda, že její kluk či slečna jsou opět v pořádku a nic jim nehrozí. Ale někdy cítím, že veškeré uklidňování se tak trochu míjí s účinkem, to, že strach z nemoci trvá, to bych celkem pochopil, ale někdy cítím skoro jakoby jisté zklamání, že jsem na dítěti nic nenašel. A že rodičovská diagnóza se nepotvrdila. Stalo se Vám, že se navzdory diagnóze pacient neočekávaně uzdravil? Na Vysočině jsem měl pacienta. Když jsem přišel na obvod, byly mu tři roky a od porodu měl diagnostikovanou polycystózu ledvin. V podstatě se v ledvině vytvářejí vakuoly, takové komůrky, cystičky různé velikosti, které utlačují a tím devastují funkční tkáň ledviny. Postupem času ledvina přestane fungovat...což je u tak malého dítěte fatální diagnóza. A tohle dítě strávilo první rok života v nemocnicích, ve zprávě mělo napsáno, že cysty jsou tak velké, že jsou hmatné přes břišní stěnu. Starý doktor, který mi obvod předával, byl opravdu zvláštní. Každému dítěti říkal od kojence soudruh a maminkám říkal matko. Takže přišel k mamince tohohle kluka a pravil: Matko, soudruh nedožije do roka. Kluk ale přežil, dokonce se začal zlepšovat, ale maminka se zasekla a nechtěla chodit na kontroly, protože sladká nejistota pro ni byla lepší než faktický stav. Není to nic nepochopitelného, možná by se tak zachovala většina maminek. Jenomže lékař to musí brát z jiné strany. Je nutné vědět, v jakém stavu ledviny jsou, když by bylo potřeba, aby mohl včas a odpovídajícím způsobem situaci řešit. Zvláště u tak závažného onemocnění. Podařilo se mi ji nakonec přemluvit, domluvil jsem dítěti vyšetření v pražském Motole. A ejhle, vyšetření ukázala, že původní nález zcela vymizel. A pak, že se zázraky nedějí, protože úmrtnost je v těchto případech velmi vysoká. Povolání doktora nejen bere, ale i dává. Co se Vám vybaví, když tohle řeknu? Co mi dalo? Jistě vnitřní uspokojení z toho, když se práce daří a vidíte, že ta vaše práce má smysl. Někomu pomáhá. Nepotřebuju pomník. Jestli se mi podařilo několika dětem pomoci, tak to jsou ty moje pomníčky, naštěstí čilé a plné života. Za ta léta potkáte spoustu lidí, někteří vás pak jako blízcí a kamarádi provázejí celý život. Podařilo se mi díky tomuto řemeslu poznat několik vzácných lidí, kterých si vážím, a jsem vděčný osudu, že mi je přivedl do cesty. Jenom za tu svou poslední štaci bych rád vzpomenul na pana Zdeňka Balcara. Jsem osudu vděčný, že jsem se mohl pokládat za jeho přítele. Doufám, že někde tam nahoře, na nějakém obláčku, posedává, kouká na naše snažení tady na zemi, hladí si rukou pleš a říká: Docela to s tebou ještě jde, chlapče, anebo spíše: Už to není ono, chlapče, předej veslo dalšímu. A tak nevím, jestli jsem opravu neměl být raději tím hajným. Text a foto: Kateřina Kokešová

14 Z REGIONU Big Band Lanškroun ve studiu A Ne každému se poštěstí mít příležitost něco živě natočit v rozhlasovém studiu. My jsme ji měli minulý týden. A bylo to již popáté, co náš Big Band Lanškroun natáčel v pražském studiu A v Karlíně. Přičemž poprvé jsme ještě nenatáčeli v áčku, ale v důsledku povodní v hotelu Jalta na Václavském náměstí. Ve čtvrtek nás tedy na devatenáctou hodinu pozval k nahrávání pravidelného večerního pořadu dirigent Big Bandu Českého rozhlasu Václav Kozel (www. rozhlas.cz/bigband/portal/). Náš Big Band pod vedením Josefa Pilného si připravil čtyři náročné skladby orchestrální (Cotton Tail, Bosá Adéla, Concertino C-mi a Camel Walk) a jednu skladbu zpívanou (Teach Me Tonight). Celý pořad moderovaný Alfredem Strejčkem trval zhruba dvě hodiny, ze kterých se po sestříhání do vysílání vejde asi polovina. Proto v tomto díle pořadu, který se vysílal v na stanici Český rozhlas 2 Praha, zazní v našem podání maximálně tři skladby. Všech pět skladeb bude po odvysílání k poslechu na našich webových stránkách Outdoorový víkend za odměnu pro žáky z Damníkova Sledovali ekologii dopravy do školy a navrhli zlepšení Naše škola v rámci projektu Hraj o Zemi vypracovala audit Moje cesta do školy, ve kterém zkoumala dopravu žáků do 2. stupně do školy. Své výsledky si vytvořená šestice žáků 7. ročníku zapisovala do tabulek a prováděla výpočty. Musíme říci, že většina našich žáků chodí do školy pěšky nebo jezdí na kole. Autobusem jezdí do školy žáci ze vzdálenějších míst a ovzduší CO 2 zatěžují méně, než kdyby do školy jeli autem. Autem do školy žáci jezdí povětšinou s rodiči při cestě do jejich zaměstnání. Na základě zjištěných skutečností jsme navrhovali opatření, která by měla pozitivní vliv na životní prostředí. Svůj audit jsme v květnu odeslali a čekali na hodnocení, které nám paní ředitelka sdělila poslední školní den audit naší šestice byl vybrán mezi 15 nejlepších a my jsme vyhráli outdoorový víkend. Ten se uskutečnil až v říjnu v ekologickém středisku v Oucmanicích, kde jsme strávili 3 dny ve společnosti s dalšími vítězi ZŠ Opava a ZŠ Sedliště. Celý víkend se nesl v duchu pátrání po profesoru Václavíkovi. Abychom získali co nejvíce informací o něm i o podrobnostech výzkumu, který prováděl, museli jsme plnit spoustu úkolů, které nás pomalu posunovaly k vytouženému cíli. Všechny aktivity byly proloženy hrami, při kterých jsme se nejdříve ostýchali, ale pak jsme se plně do nich vložili a užili si spoustu legrace. V sobotu večer nás čekal noční výlet jednotlivců, při kterém jsme sbírali souřadnice bodu, kde bychom měli najít další vzkaz profesora Václavíka. Ráno jsme věnovali úkolům zaměřeným na vodu, pak jsme obdrželi mapy a hledali místo úkrytu. Naší skupině se podařilo určit místo úkrytu jako první, a tak jsme všichni, včetně paní ředitelky, běželi jako o závod pro další zprávu. Radek ve vysoké trávě našel vzkaz od profesora Václavíka, ve kterém nám dal instrukce pro práci s balíčkem. Po rozbalení balíčku, který byl velký jak krabice od banánů, jsme získali domeček pro hmyz, který ve škole vyplníme podle instrukcí profesora Václavíka, a budeme sledovat, zda jsme udělali vše pro záchranu hledaného hmyzu. Celý víkend jsme si plně užívali a jsme rádi, že jsme se do tohoto projektu zapojili, stálo to za to. Aneta, Iveta, Kristýna, Nikola, Marie a Radek, družstvo žáků 8. ročníku ZŠ a MŠ Damníkov ( Jan Hubený Jak dopravní hřiště v Lanškrouně sloužilo dětem Dětské dopravní hřiště bylo předáno dětem do užívání 9. května 2012 a při konci sezóny je třeba zhodnotit, že opravdu sloužilo dětem. Na dopravním hřišti se konalo množství dopravních akcí : - slavnostní předání dopravního hřiště dětem - 20 dětí - dopravní projekt MŠ Vančurova - krajské kolo Dopravní soutěže cyklistů účast 40 dětí - akce Rodinného centra Dětský svět - akce Bezpečné prázdniny na kole účast 113 dětí - Hurá na kola účast 52 dětí Výukou dopravní výchovy na hřišti prošlo od května 108 dětí ze ZŠ A.Jiráska 139, ZŠ A. Jiráska 140, ZŠ Rudoltice, ZŠ Horní Heřmanice a ZŠ Damníkov. Téměř všichni splnili podmínky pro získání řidičských průkazů cyklisty. Dnem výuková sezóna pro tento kalendářní rok skončila. J. Dostálová

15 Z REGIONU Zpívání i volejbal s dzierżoniowskými studenty Lanškrounské gymnázium přivítalo skupinu polských studentů a učitelů z partnerské školy Zespół Gimnazjów nr 3 im. Stanisława Konarskiego v Dzierżoniowě. Studenti nejprve absolvovali krátký kulturní program ve vestibulu gymnázia (za účasti Pěveckého sboru Gymnázia Lanškroun) a potom sehráli se studenty kvarty a kvinty dramatické volejbalové utkání, ve kterém nakonec Česko zvítězilo poměrem 2 :1 na sety. Naštěstí je Dzierżoniów vzdálen od Lanškrouna jen 170 kilometrů, a tak i v době všeobecného nedostatku financí lze organizovat alespoň krátké jednodenní návštěvy spojené se společnou kulturní či sportovní činností. Partnerské vztahy je potřeba udržovat. Jan Střecha, Gymnázium Lanškroun Týden knihoven v číslech Jako každý rok i letos jsme se připojili k celostátnímu projektu Týden knihoven, který propaguje četbu a služby knihoven. Během prvního říjnového týdne jsme pro téměř 200 žáků připravili celkem 8 tématicky zaměřených besed. Pondělní a středeční odpoledne pak bylo vyhrazeno pro děti ze družin základních škol. Máme radost z rekordního počtu 105 dětí, které se letos zapojily do hádanek a kvízů v Pohádkových hrátkách s DDM. Navíc si kromě vypůjčených knih děti z knihovny odnášely i drobné dárky či sladkosti, které se každé odpoledne v dětském oddělení vyhrávaly na kole štěstí. Stejně jako v dětském oddělení nepřišli zkrátka ani dospělí. Pro ně byla připravena cestovatelská přednáška o Vietnamu. V Týdnu knihoven jsou nově přihlášení čtenáři do konce roku osvobozeni od registračních poplatků, což využilo 227 čtenářů. Taktéž i amnestii, při které jsou odpuštěné poplatky za pozdě vrácené knihy, využilo dalších 41 čtenářů. Cílem všech uvedených aktivit byla propagace četby knih a posílení významu čtení pro vývoj a rozvoj člověka. Za celý týden knihovnu navštívilo 771 čtenářů, kteří si vypůjčili celkem knih a časopisů. Všechno se bohužel do jednoho týdne nevešlo, takže i další týden se nesl v podobném duchu, pokračovaly besedy pro školy a celkem 3x se pasovali žáci druhých tříd na čtenáře. V tomto kontextu lze proto letošní Týden knihoven hodnotit jako velmi zdařilý. Iva Semlerová Pozor na to, s kým telefonujeme! Jak se bránit proti agresívním nabídkám V poslední době se nám v poradně množí případy klientů, kteří si tzv. uzavřou smluvní závazek po telefonu. Popíšeme krátce skutečný příběh starého pána, kterému kdosi - cosi nabídl po telefonu. Jednalo se o službu výhodného zprostředkování pronájmu plochy domu někde v Dolní Horní k reklamním účelům. Muž nabídce příliš nerozuměl, druhá strana nabízela po telefonu velké zisky a starý pán nadiktoval příjemně hovořícímu člověku své iniciály. Telefonát skončil a muž si uvědomil, že vlastně nemá o nic takového zájem. Na číslo, které našel v historii telefonu, poslal sms zprávu, že vše ruší, nemá o pronájem plochy za účelem reklamy zájem. Číslo však již bylo nedostupné a během týdne přišel klientovi dopis od společnosti Bezreklamky. Zástupce společnosti mu dopisem děkuje za to, že uzavřel smlouvu a současně ho žádá o zaplacení 3-4 tisíc korun poplatku. V přiložených obchodních podmínkách se starý člověk mohl dočíst, že smlouva vznikla telefonátem s konzultantem společnosti a bezprostředně po ukončení telefonátu byly údaje poskytnuté seniorem zveřejněny na webu. Došlo tedy ihned k plnění smlouvy. Společnost v obchodních podmínkách uvádí, že odstoupit od smlouvy v podstatě není možné (s odvoláním na 53, občanského zákoníku odstavec 8, písm.a.). V něm se skutečně praví, že spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostředky komunikace na dálku, nemůže na odstoupení využít standardní 14 denní lhůtu, a to proto, že s výslovným souhlasem klienta došlo k plnění domluvených služeb ihned. Pro tyto případy čtrnáctidenní výpovědní ochranná lhůta ke zbavení se takového závazku neplatí. Údaje, které starý pán poskytl, byly ihned zveřejněny a zprostředkovatelská firma tedy plnila své služby podle telefonicky uzavřeného závazku. Na jmenovanou společnost podávají spotřebitelé hromadné žaloby, trestní oznámení a brání se u soudů. Jde nám však obecně o to, že naše společnost se stává méně a méně bezpečným prostředím pro starší a důvěřivé lidi, kteří si nedokáží uvědomit společenský a právní dopad obyčejného závazku uzavřeného písemně. Natož pak závazku uzavřeného zdánlivě nevinným telefonátem. Z nahrávek, které jsou monitorovány a používány jako důkazní materiál takové společnosti, bývá pak patrné, že klient byl konzultantem společnosti řádně informován a nadiktováním svých údajů poskytl s uzavřením smlouvy souhlas. Krátce řečeno prostým nadiktováním údajů byla uzavřena smlouva! Je pak velmi těžké prokazovat, že dotyčný starý člověk např. neměl tušení, co mu to milý konzultant vysvětluje, a neuvědomil si vůbec právní důsledky celého rozhovoru. Vychován tak, že slušnému a příjemnému člověku se na otázky odpovídá, a přesvědčen, že položením telefonního sluchátka celá záležitost prostě skončí, stává se senior často obětí solidní manipulace. Co můžeme doporučit pro obranu lidí? Jistě nepřestaneme telefonovat. Pokud nám však někdo něco výhodného nabízí, chce po nás osobní údaje atd., a my nemáme o nic takového zájem, můžeme užít například formulací: Nerozumím tomu, co mi nabízíte, co říkáte, nemohu se soustředit, popřípadě jsem rozrušený, nemocný. Beru silné léky. Nechci ty věci, které mi nabízíte! Jistě i jiné formulace: Nemám o Vaši nabídku, služby či zboží zájem, neobtěžujte mě, prosím! Je to jen náš tip pro jednání s různými podnikavci, kteří žijí ze zneužívání jiných, slušných lidí. JF, Občanská poradna Polička

16 KULTURA Lathife předvedlo divadlo současné a plné emocí Letošní návštěvnost byla 2225 diváků! Podívaná, kterou připravila pro publikum v Lanškrouně trojice Knápek, Blažek, Resler, měla v sobě čirou radost z divadla a skutečnou festivalovou atmosféru. Druhý rok konání akce předčil očekávání. Nejen rozsahem, ale hlavně výběrem souborů a dramat dokázali organizátoři naplnit jedenáctkrát ve třech dnech zámecký sál a klub Apollo, neobvyklý byl na místní poměry věkový průměr diváků. Na Lathife totiž chodí nejvíc mladí, od náctiletých po čerstvě dospělé, i ti starší mladí, jak si eufemisticky říkají skoro třicátníci. Kontinuitu festivalového dění zajišťovali klauni (Šimon Knápek a Martin Blažek), před každým představením a po něm vtahovali v několikaminutových klauniádách diváky do akce a zvali je např. k zaznamenání reakcí na právě předvedené drama na papír, který byl pak předán danému souboru. Od souborů jsem dostal reakce především na festival, řekl Šimon Knápek. Byli překvapení, kolik na hry chodí lidí, a upřímně řečeno, mě to překvapilo taky, letos jsme se při sčítání dostali na číslo 2225 diváků, což je víc než loni. Jezdil jsem taky po divadelních přehlídkách a leckdy se vám stane, že hrajete pro 30 lidí nebo konkurenční soubor. Hudební intermezza i výstavy děl výtvarníků a fotografů příjemně doplňovaly zámecký prostor a přestávky mezi představeními, v klubu Apollo pak festivalové zažívání pokračovalo na koncertech bujně až do rána. Ani s odstupem si netroufám říct, které z předvedených představení bylo lepší, každé totiž zjevně našlo diváka, kterého oslovilo. Po hře Sedm kroků od prádelny o slepci a jeho nové sousedce jsem se snažila zaznamenat reakci vedlesedící divačky, ta ale jen vzdychla: Ještě nemůžu mluvit, ještě zažívám ten dojem... Starší generaci zase velmi oslovilo drama Nejstarší řemeslo divadelního spolku Vicena, téma odcházení těch nejbližších, se kterými nás pojí odžité roky, bylo ztvárněno tak přesvědčivě, že dokázalo přenést emoce - a to je jedna z podstat divadla. Nejen pro mě znamenal obrovský zážitek Muž sedmi sester spolku Slavičín, kdy povídka Jaroslava Havlíčka dostala moderní podobu. Na jevišti se střídalo 11 herců a málokterý výkon byl slabý, představení bylo nabité energií, trefnými postřehy a zároveň nesklouzlo k ploché frašce o současnosti, jak ji znají dnešní dospívající. Není divu, že si jako první spolek na Lathife vysloužili Slavičínští ovace vestoje a z první řady bylo vidět, že sami herci jsou takovým přijetím dojatí. Mám z festivalu skvělý zážitek, drama Plný kapsy šutrů je těžké, dva herci musejí totiž odehrát několik rolí, oni to dokázali a právem si vysloužili standing ovations. Hodně mě v tomto směru překvapil výběr hry Modrovous německé dramatičky Dey Loher. Na současné německé drama jsem šla s obavou, jak jej amatéři zvládnou, popsala své dojmy spolupracovnice redakce Petra Marešová, která se ve své disertaci zabývá současným německým politickým dramatem. Minimalistická scéna odpovídala přesně duchu hry, představitelka hlavní role neskutečně zvládla převtělování do sedmi postav, dodala Marešová. Brněnský spolek Reverzní dveře přijel na festival snad s nejobtížnějším představením, Triple Bypass Burger bylo pro leckteré diváky na hraně stravitelnosti a srozumitelnosti, přesto nepopiratelně skvěle zahrané a velmi emotivní. Mnozí diváci uvyklí především uhlazeným konverzačkám byli překvapeni náhlými přechody tempa hry, zneklidňujícími obrazy a především tím, že si sami musejí nalézt význam toho, co právě zhlédli. Aneb jak řekl klaun Šimon: Tenhle typ představení v Lanškrouně asi často nevidíte.. Premiéra Havlovy Vernisáže lanškrounského spolku Mušle se odehrála v nabitém Apollu. Byl jsem překvapený, jak věrně mají odkoukané svoje rodiče a jejich vyjadřování, poznamenal čtyřicetiletý návštěvník představení, který už údajně zhlédnul několik adaptací tohoto dramatu i v kamenných divadlech. Jedinou pihou na kráse festivalu byl půlhodinový skluz v sobotních představeních, který způsobilo nedorozumění ohledně provozních záležitostí s jedním ze souborů. Mělo to tu chybu, že na koncert Záviše v Apollu pak lidi tu půlhodinu čekali, vysvětlil Š. Knápek. Jak odhaduju organizátorskou trojici, bude se příští rok snažit vysokou laťku letošního ročníku přeskočit. Nezbývá, než jim přát kopec hyperaktivity a štědré sponzory, protože diváci nepochybně dorazí. Město Lanškroun se nemůže chlubit letitou tradicí jakou má třeba Jiráskův Hronov se svou přehlídkou amatérského divadla. Díky neuvěřitelnému nasazení týmu kolem festivalu Lathife si ale Lanškrounští mohou spokojeně užívat faktu, že se jedna z regionálních událostí roku konala právě tady. Kateřina Kokešová, foto: K.Kokešová, F. Teichmann, L. Peichl

17 KULTURA Fotografie: 1 Klauni a publikum 2 Sedm kroků od prádelny - DOcela MAlé divadlo 3 Nejstarší řemeslo - DS Vicena 4 Markéta Kráčmarová a Tom Krejča 5 Šimon Knápek a Martin Blažek 6 Amerika - GT Hlinsko 7 Koncert Los Perdidos 8 Vražda v salonním coupé - DS Mušle 9 Muž sedmi sester - Divadlo SemTam Fór 10 Staré pověsti české - SDO Dolní Čermná 11 Triple Bypass Burger - Reverzní dveře 12 Vernisáž - DS Mušle

18 SPORT Jaký byl tenis v Lanškrouně? Přijíždíme-li do Lanškrouna od Albrechtic, asi po 200 metrech po levé straně narazíme na tenisový areál. Jak asi vznikl? Pro mnoho občanů to je neznámá záležitost. Chtěl bych její historii trochu poodhalit. PŘED VÁLKOU TO ZAČALO... Před válkou to bylo cvičiště DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota), kde se scházela česká populace. Po válce nebyl tento prostor využíván. Po osvobození naší vlasti byla i v Lanškrouně snaha o založení tenisového klubu. Pamětníci jistě vzpomenou, že na fotbalovém stadionu přibližně v místě, kde je dnes tribuna, byl vybudovaný oplocený tenisový dvorec. Na jaře 1948 uvolnilo vedení Sokola 3000 Kč na opravu, a profesor Špaček se svou paní zahájili práce a posléze i hraní. Doba ale nepřála individuálnímu sportu, a tak se v Lanškrouně nenašel člověk, který by měl o tento sport zájem. Postupně neznámí vandalové ničili tento areál, až se jim to podařilo dokonale, že se nedalo vůbec hrát. Tím byl na čas tenis pro Lanškroun ztracen. Až asi po pěti letech nadchl prof. Špaček, Zikmunda a Maixner žáky místního gymnázia pro tento sport. Začali hrát na bývalém cvičišti v ulici Českých bratří, kde je stánek tenisu dodnes. Zde ale hráli soutěže volejbalisté a tenisté, víceméně soukromě a nárazově, docházelo k rozmíškám, a v roce 1961 se k několika nadšencům přidali mladí lidé z Tesly. Činnost této skupiny se legalizovala a oddíl byl řízen výborem. Prvním předsedou byl zvolen prof. Špaček a dalšími členy mimo jiné byl J. Kopřiva, L. Bárta, Z. Činčala, A. Kocián, M. Stibor, J. Mráz, V. Havlena a další. JAK SE DAŘILO V 60. LETECH Vlevo Ing. Činčala, generální oprava hřiště v roce 1966 V roce 1964 se hrála v Lanškrouně poprvé okresní soutěž družstev, ale na dvorcích se špatným povrchem, takže zápasy se musely hrát na kurtech soupeřů. Výbor i členové se rozhodli pro generální opravu dvorců včetně odvodnění, a tak začal buldozer svou práci. Mnozí malověrní nevěřili, že se někdy bude hrát, vždyť se někteří museli naučit jezdit se silničním válcem. Rovněž kabiny byly sešlé věkem a peněz bylo žalostně málo. Úsměvné a přitom pro tuto dobu příznačné, že bylo nutné kurty vystěhovat. A na to byla potřeba spousta kamene. Snad je to již promlčené, ale naštěstí se v Lanškrouně stavělo autobusové nádraží, kam se vozil kámen z Bystrce, a tak se přišlo na nápad, že se postaví někdo na křižovatku u areálu a přesvědčí šoféry, aby se zbavili nákladu dříve, což někteří akceptovali. Není záznam, o kolik materiálu se jednalo, ale nikde nechyběl, nikdo se neobohatil, zato vznikl důstojný stánek. Nicméně sil a trpělivosti ubývalo, a rovněž hlad po hraní rozhodl, že dílo se nepodařilo dovést do konce a kurty nebyly kompletně odvodněny. Hrát se ale začalo, pouze po dešti bylo nutno vysoušet. Za vše patří všem velký dík. Nikdo ani nezaznamenal, kolik hodin bylo odpracováno, vždyť to lidé nedělali pro slávu, ale pro sebe. KDE SEBRAT ANTUKU? V té době byl největší problém antuka. Různými kanály byla snaha po okolních cihelnách sehnat tuto nenahraditelnou moučku. Nevím, kdo přišel s návrhem, že budeme samozásobiteli. V cihelně pod zámečkem stál nefunkčí drtič, takže nastoupili tesláčtí elektrikáři, sehnali kdesi 15 KW elektromotor a drtič zprovoznili. Na dvorcích mohla být zahájena výroba antuky. Ovšem drtit se dalo jen za bezvětří, jinak by všechna moučka byla rozprášena po okolí. Okresní přebor žactva v roce 1973 Drtič na cihlový prach Stejně ale protesty byly častější a nelze se jim ani divit, vždyť antuka má snahu projít sebemenší škvírou a vrstvy cihlového prášku po nábytku nebyly příjemné. Rovněž voda byla problém. Byla zde nefunkční studna. Od nápadu vyčistit ji a zprovoznit nebylo daleko k činu. Za tímto účelem měl být spuštěn po laně do jejích útrob Láďa Bárta. Naštěstí přiběhl soused od naproti pan Cink s tím, aby přestali, že na dně spočívají pozůstatky z poválečné doby. Pointa je v tom, že následná generace nevěda, co se starým 15 KW elektromotorem z drtiče, hodila ho do studně, a tak jednou naši potomci budou mít možnost obdivovat tyto relikvie. KONEČNĚ ÚSPĚCHY... V roce 1969 se činnost rozběhla na plné obrátky a tenis v Lanškrouně zapustil pevné kořeny. Sportovní úspěch nedal na sebe dlouho čekat, hlavně v žákovské kategorii. Pravidelně každý podzim žil žákovským turnajem o Pohár Lesní správy. Později se proměnil v turnaj dospělých O putovní pohár TJ Lanškrouna. Z počátku se jednalo o klubovou soutěž, později se přidali hráči okresní úrovně a posléze dostal turnaj regionální charakter. Chtěl bych vzpomenout na lídry. Zprvu Lojza Zuch, pak Pepa Pácl z České Třebové a ústeckoorlický Tonda Hutner a Šumperáci Franta Čech a Wiesner, s Pardubáky Petrem Kuthanem a Jardou Brožem. Nebyli to ti nejlepší, ale patřili k turnajovým celebritám. Když už jsem zmínil tyto osobnosti, nesmím zapomenout na Lanškrouňáky, kteří už nejsou mezi námi. Nelze zapomenout na Františka Cinka- prvního správce arealu- obětavého a k práci kdykoliv připraveného, Lojzu Zucha - svého času lanškrounské jedničky a později i předsedu oddílu, Járu Skřečka - neúnavného organizátora všech sportovních akcí a Tondu Maršalíka, mnohaletého předsedu a spolehlivého pracanta. Později jsme ještě rozšířili klubovnu, sociální zařízení a šatnu, kůlnu na antuku, rozšířili jsme dvorce na 4, pokáceli všechny přerostlé stromy, udělali odrazovou stěnu s tréninkovým kurtem s umělým povrchem, vnitřní oplocení, výsadbu tůjí, a to vše víceméně vlastnoručně. PŘÁNÍ NÁSLEDOVNÍKŮM Můžeme mít všichni, kteří jsme se na těchto akcích podíleli, pocit uspokojení. Jen bychom si přáli, aby naši následovníci mohli stejně bilancovat, jak to činíme dnes my. Děkuji za pomoc při této analýze Zdenku Činčalovi a Láďovi Bartovi. Chtěl bych, aby si lidé uvědomili, že dají-li se dohromady, dá se vytvořit dílo, které může sloužit všem, ne natáhnout ruku a říkat stále někomu Dej, zařiď a vymlouvat se na dobu. Vše záleží na lidech, jejich pracovitosti a spolehlivosti. Vladimír Musil

19 SPORT Krajská liga mužů, ZS M. Třebová, 14. října Slovan Moravská Třebová - Orli Lanškroun 6:4 (2:2, 3:0. 1:2) Sestava: Nimmerrichter Patsch, Pachl, Ondráček, Boruch, Janků, Novák - Fischer, Šula, Kilčický - Pilavka, Piterka, Kocián - Mík, Bednář, Poles Branky: 10. Šula (Fischer, Kilčický), 13. Fischer (Kilčický, Šula), 52. Mík (Novák), 56. Šula (Fischer) Přesilovky 6:4, využití 2:1, oslabení 1:1, 450 diváků V zahajovacím utkání krajské ligy jsme nebyli favority. Na jedné straně Orli, kteří z finančních důvodů mohli odehrát pouze jediné přípravné utkání doma. Na druhé rozehraní (7 utkání) a značně posílení (8 hráčů) domácí. Největším jejich úlovkem je obránce Jiří Polák, bývalý extraligový hráč Slávie Praha, Vsetína či Karlových Varů. Ten také otevřel skóre, ale Lanškrounští překvapivě dlouho drželi vyrovnanou partii. Na góly domácích dokázali dvakrát brzy odpovědět. Třetí branku vsítil Slovan ve vlastním oslabení. Orli měli šance na vyrovnání, ale naopak si vstřelili ve 38. minutě nešťastný vlastní gól a po pár sekundách domácí zvýšili již na 5:2 a bylo rozhodnuto. Na šestý zásah Slovanu v úvodu třetí třetiny jsme dokázali dvakrát odpovědět, ale to bylo vše. Přes porážku na úvod velmi slušný výkon. Krajská liga mužů, ZS Polička, 18. října Spartak Polička - Orli Lanškroun 10:5 (5:0, 1:3. 4:2) Sestava: Nimmerrichter Janků, Pachl, Boruch, Ondráček, Novák, Pražák - Fischer, Šula, Kilčický - Pilavka, Kocián, Nastoupil - Mík, Bednář, Poles Branky: 28. Pilavka (Kilčický), 29. Kilčický (Fischer), 35. Kilčický (Boruch, Pilavka), 41. Šula (Pachl), 48. Fischer (Šula, Nastoupil) Přesilovky 17:16, využití 1:1, oslabení 1:1, 360 diváků Velké opory Poličky odložily brusle a daly se na trenérské řemeslo. Martin Kubát v Chotěboři a Dušan Vápeník v Poličce. Vedení klubu se proto obrátilo na druholigový Žďár nad Sázavou. Získalo dva hráče a celou pětku mladých na střídavý start. A právě útok žďárských mladíků nám od úvodního vhazování zle zatápěl. Útok Slavík Hron Fúzik otevřel skóre již v 52. sekundě a dál nás válcoval tak, že v 19. minutě byl stav už 5:0, a to kompletně jeho zásluhou. Až přestávka znamenala pro Orly budíček. Začali více bruslit, napadat a hlavně i dávat branky. Trefil se Pilavka a pak dvakrát Kilčický. Když v 18. sekundě třetí třetiny snížil Šula už na 6:4, začali se domácí strachovat o výsledek. Lanškroun měl další šance, včetně nevyužitého nájezdu. Otevření hry využila ve 45. minutě další posila (tentokrát z Chotěboře) Šrakýd. Sedmým golem domácí uklidnil a prakticky ukončil zápas. Žďárský útok nám nadělil 6 branek a 11 kanadských bodů. Krajská liga mužů, HBM Lanškoun, 21. října Orli Lanškroun HC Litomyšl 4:3 sn (2:1, 1:1. 0:1, 0:0, 1:0) Sestava: Nimmerrichter Patsch, Pachl, Novák, Ondráček, Boruch, Janků - Fischer, Šula, Kilčický - Kocián, Piterka, Kašpar - Mík, Bednář, Poles Branky: 7. Piterka (Kašpar), 15. Novák (Kašpar, Kocián), 29. Kocián, rozhodující nájezd Patsch Přesilovky 7:9, využití 0:1, oslabení 0:0, střely 42:47, 250 diváků Dosud neporažená Litomyšl posílila o brankáře Kalouska z Kutné Hory a dvojici pardubických odchovanců obránců Finka a Vágnera. Publiku se předvedly i dvě posily Orlů ze šumperské líhně důrazný obránce Radislav Ondráček a neméně důrazný útočník Jiří Kašpar. Zejména ten druhý byl hodně vidět. Nejprve v 7. minutě vypracoval akci, kterou zakončil golem Piterka. Potom při jeho přísném vyloučení vyrovnal kapitán Litomyšle Dospěl, ale hned v dalším střídání důrazným napadáním vybojoval puk v útočném pásmu a našel volného Nováka, který poslal Orly znovu do vedení. Ve druhé části nám hosté zle zatápěli a tlak vyústil ve vyrovnání. Další naše vedení zařídil po dvou minutách ze skrumáže před brankou Kocián. Inkasovaný gól vybičoval soupeře k ještě většímu tlaku, jenomže vynikající Nimmerrichter v brance Orlů přiváděl útočníky hostů k zoufalství. Ve 44. minutě Litomyšl přece jen vyrovnala a přes řadu šancí na obou stranách se již skóre nezměnilo ani v prodloužení. Krásný hokej tak vyvrcholil nájezdy. Nimmerrichter pokračoval v galapředstavení a vychytal všechny tři nájezdy hostů, zatímco dva body pro domácí trefil povedeným blafákem Ondra Patsch. Krajská liga juniorů, ZS Chrudim, 12. října HC Chrudim Orli Lanškroun 7:2 Branky: Krejčí, Vlček, nahrávky Brýdl, Pospíšil Krajská liga juniorů, HBM Lanškroun, 13. října Orli Lanškr. Slovan M. Třebová 0:6 Krajská liga juniorů, ZS Chotěboř, 20. října HC Chotěboř Orli Lanškroun 11:0 Nový tým juniorů měl na úvod tři největší favority. Další soupeři by měli být hratelnější. Krajská liga dorostu, ZS Hlinsko, 14. října Memoriál Martina Schejbala Vzpomínkový turnaj v malé kopané základních škol a Gymnázia Lanškroun Memoriál Martina Schejbala se tradičně váže k začátku školního roku. Již 17. ročník byl výjimečný v tom, že se uskutečnil na nově otevřeném Lehkoatletickém stadionu Romana Šebrleho v Lanškrouně. Zážitek z úžasného prostředí umocňovalo pravé babí léto s blankytně modrou oblohou. Jediným mráčkem na nebi byla neúčast družstva ZŠ Dobrovského. Vítězství v turnaji je natolik prestižní, že o dramatické situace není opravdu nouze. Zatěžkávací zkouškou projdou i hlasivky učitelů. HC Chotěboř Orli Lanškroun 7:4 Branky: Janisch, Masopust, Jurco, Kačerovský, nahrávky Sedláček 3, Kačerovský, Janisch Krajská liga dorostu, ZS Choceň, 19. října Spartak Choceň Orli Lanškroun 10:2 Branky: Kačerovský, Masopust, nahrávky Masopust, Kačerovský Krajská liga dorostu, HBM Lanškroun, 21. října Orli Lanškr. Spartak Polička 7:6 Branky: Kačerovský 5, Jurco, Janisch, nahrávky Doskočil Martin, Štěpánek R., Kačerovský, Jurco, Masopust Také dorost měl tentokrát velmi těžký los. Díky těsné výhře nad Poličkou je v tabulce druhý za suverénní Chocní. V zápase zářil autor šesti kanadských bodů Kačerovský. Žákovská liga, ZS Čes. Třebová, 13. října HC Litomyšl Orli Lanškroun 6:6 starší (Vogel 2, Čada, Borovička, Zedníček, Pánek) Žákovská liga, ZS Čes. Třebová, 13. října Loko Č. Třebová Orli Lanškr. 5:1 mladší (Skála Hugo) Žákovská liga, HBM Lanškroun, 20. října Letos se jako nejlepší celek představili žáci ZŠ B. Smetany, 2. místo obsadila ZŠ A. Jiráska a na 3. místě skončilo Gymnázium Lanškroun. Nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen Alex Al Zouri ze ZŠ B. Smetany. Nejlepším brankářem byl vyhodnocen Tomáš Moučka ze ZŠ A. Jiráska. Vítězné družstvo získalo na rok putovní pohár, všichni účastníci získali hodnotné ceny, za které děkujeme městu Lanškroun. Poděkování patří také fotbalovému oddílu TJ Lanškroun za půjčení branek. Mgr. Martin Joza, ŠSK Gymnázia Lanškroun Orli Lanškroun HC Hlinsko 3:9 starší (Pánek, Kadavý, Vogel) a 6:6 mladší (Šembera 2, Hubálek 2, Preisner 2) Starší i mladší žáci obrali favority o jeden bod. Krajská liga přípravek, ZS Čes. Třebová, 14. října Loko Č. Třebová Orli Lanškr. 5:5 (Látal 2, Kubíček, Gildain, Mann) HC Litomyšl Orli Lanškroun 3:5 (Látal 2, Kubíček, Gildain, Mann) Slovan M. Třebová Orli Lanškr. 4:5 (Látal 2, Kubíček 2, Křivohlávek) Krajská liga přípravek, ZS Polička, 21. října Spartak Polička Orli Lanškr. 6:8 (Kubíček 4, Gildain 3, Mann) HC Pardubice 2 Orli Lanškr. 0:7 (Kubíček 3, Mann 3, Gildain) HC Pardubice 1 Orli Lanškr. 3:9 (Kubíček 3, Gildain 3, Křivohlávek 2, Mann) Přípravka předvádí excelentní výkony. Ještě neprohrála a získala i cenné skalpy obou pardubických týmů. Minihokej, ZS Čes. Třebová, 13. října Orli Lanškr. Slovan M. Třebová 0:11 Orli Lanškr. Loko Č. Třebová 0:18 Orli Lanškroun HC Litomyšl 3:4 (Jáneš, Luka, Jirků) Jan Ruščák

20 SPORT Titul jsem slíbil synovi Kristiánovi, vyhrát jsem musel! Kdo je českou jedničkou ve střední váze? Anatolij Hunanyan? Ne. Štěpán Horváth? Ne. Bronislav Kubín? Ano! Tenhle ranař z Lanškrouna v sobotu v noci porazil ve Veltenu regionální hvězdu Marka Schulze a získal do svého držení světový pás GBU. A přestože se nejedná o titul žádné ze čtyř hlavních organizací, katapultovalo vítězství třiatřicetiletého bijce o více jak 180 míst v žebříčku Boxrec.com až na 152. pozici. Určitě to je pro mě životní úspěch, neskrýval svou radost v rozhovoru pro Profiboxing.cz mladší z bratrského boxerského klanu Kubínů (pětatřicetiletý Jindřich je totiž také profesionálním boxerem). A momentálně také ten úspěšnější. Do zápasu jste i s ohledem na fakt, že galavečer pořádal bratr Vašeho soupeře, navíc v místě jejich bydliště, rozhodně nešel coby favorit. Překvapil jste i sám sebe? Určitě to překvapení bylo, vyhrát na body hlavní titulový zápas celého galavečera a ještě venku, to je obrovský úspěch. Ani jeden z nás navíc neboxuje tuto váhu pravidelně, oba se pohybujeme spíše v lehké střední nebo střední váze. Během zápasu jsem sice věděl, že mám bodově navrch, ale víte, jak to v boxu chodí, nikdy si nemůžete být výsledkem jisti. My ale s mým rohem, kde se o mě starali bratr Jindřich Inek Kubín, Pavel Jerry Géring a technicky nejzkušenější a jeden z našich nejznámějších rozhodčích Jan Teleki, zvolili skvělou taktiku. Hodně mi pomohli i tím, že mě důrazně upozorňovali na držení rukou u hlavy a dávali mi i další důležité pokyny, za což jsem jim opravdu moc vděčný. Určitě veliký podíl na mé výhře má i moje rodina, především moje maminka, kteří mi během příprav pomáhali se spoustou nezbytných věcí a tím mi dali více času i psychické pohody na předzápasovou přípravu, což bylo velmi důležité. A jakou taktiku Vám naordinovali? O Vás je známo, že jste typ rvavého boxera, že máte rád souboje na krátkou vzdálenost... To je pravda. Jsem rvavý typ boxera, ale to on také, na což mě upozorňoval v den zápasu i Lukáš Konečný. Po dvou kolech jsem zjistil, že je v tom boji na blízko silnější, tak jsme museli přistoupit na plán B. Začal jsem více pracovat na nohou, snažil jsem se nedat mu prostor, aby mohl cokoliv dělat, vymýšlet. Vždycky jsem tam pustil dva, tři údery a zase šel pryč, prostě ho pořád průběžně otravovat. Ale tenhle plán B pro mě nebyl ničím novým. V posledních týdnech jsme ho připravovali i v tréninku, kdy jsem spároval v klubu Team Boxing Hell ve Svitavách pod dohledem Milana a Martina Hellových s techničtějšími boxery Honzou Vondrou, bratrem Jindrou nebo Jindrou Tornádem Veleckým. Podle výsledku Vám změna taktiky vyšla skvěle. Fungovalo to. (Úsměv) Fungovalo, ale je pravda, že jak na tenhle styl nejsem zvyklý, tak mi v závěru odcházely síly. Ale zase na druhou stranu asi méně, než kdybych se s ním pral. Změna taktiky i trochu změna úderů, na které jsem pracoval s Michalem Břetenářem z Goldenboxing Promotions, mi opravdu hodně pomohly. Podle videa ale porážku vzal a uznal, takže si jí byl zjevně vědom už při vyhlašování... (Usměje se) Přesně, asi sám cítil, že více nakoupil, než rozdal. Dá se říct, že mu Váš styl nechutnal? Nechutnal. I když kondičně byl skvěle připravený, dokázal bojovat u těla, rozdávat rány, ale můj pohyb mu dělal problémy. Mně to teda také nechutnalo, ale zase mi chutnal pohyb více než jeho údery. (směje se) Je pravda, že ze sedmi porážek, které utrpěl, bylo šest na body... Snese vážně hodně, až jsem čuměl. Občas mu tam přistály krásné, čisté a dynamické údery a to tele šlo pořád dopředu. On je doslova a do písmene v dobrém slova smyslu skutečně takové telátko... "Telátko" na porážku, která se nekonala... Přesně. (směje se) A vadí Vám, že jste ho nedokázal sundat, že jste nevyhrál před limitem? Nakonec asi ne, vítězství na body si vážně hodně vážím. Všichni víme, že v Německu se proti domácímu boxerovi na body fakt nevyhrává, zvláště když má podobnou bilanci a takové jméno v místě konání zápasu. Řekl bych, že takové vítězství je cennější, než kdybych ho sundal nějakým náhodným úderem. Takže se dá říct, že vítězství nad Schulzem berete jako dosavadní vrchol své kariéry? Dá se říct, že ano. Když vezmu, jak jsem výhry dosáhl, že jsem dokázal pracovat na nohou celých dvanáct kol, i když od devátého jsem cítil, že jsou nohy s prominutím v prdeli, tak jsem to dokázal vydržet až do konce. Kdybych mu zůstal stát, klidně by mě mohl sundat, což jsem nechtěl dopustit také kvůli slibu mému pětiletému synovi Kristiánovi, že mu musím přivézt pás domů! Ač to zní možná absurdně, v posledních kolech mě právě myšlenka na tento slib držela na nohou v době, kdy mi odcházely síly a já zároveň věděl, že když se udržím na nohou, tak vyhraji a slib dodržím. Německé weby psaly, že to byl největší galavečer na západ od našich hranic bez účasti televizních kamer, sedí to? Bylo tam vážně narváno (podle informací z Německa přes dva tisíce fanoušků, pozn. redakce). Navíc, co se mi na Německu líbí na rozdíl od Česka, že tam chodí na box jako na kulturní zážitek, že tam chodí všechny generace lidí, u nás chodí na bojové sporty PROGRAM ORLŮ V HBM: Pátek 2. listopadu, KL juniorů SB Světlá n. Sáz. Sobota 3. listopadu, 9.15 Liga žáků Spartak Polička Sobota 3. listopadu, KL juniorů HC Litomyšl Neděle 4. listopadu, OP mužů Rychnov n. Kn. Sobota 10. listopadu, 9.15 Liga žáků Slovan Mor. Třebová Sobota 10. listopadu, KL juniorů HC Hlinsko Neděle 11. listopadu, 9.00 KL přípravek, HC Litomyšl, HC Pardubice 1, Spartak Polička Neděle 11. listopadu, KL dorostu Slovan Mor. Třebová Neděle 11. listopadu, KL mužů, začíná 2. část, podle losu mohou hrát muži doma, další termíny čtvrtek od nebo neděle od Pátek 16. listopadu, KL dorostu HC Hlinsko hlavně mladí, tam jsem viděl v hledišti i zasloužilé důchodce. Navíc podporují jak mohou, při jeho nástupu stáli, byl to obrovský hukot, mně naopak úplně přívětivé přivítání nepřichystali, ale to beru, to k tomu patří, i tak to byl skvělý zážitek. Vnímal jste atmosféru v hledišti i během zápasu? Vnímal. Bylo poznat, že když jsem ho trefoval, tak byli hodně opaření a zmlklí, až mě to překvapovalo. Naopak, když trefil on, tak se celá hala najednou probudila, snažila se ho povzbudit. Přišlo mi, že jim bylo Schulze v těch posledních kolech, když bylo jasné, že vedu na body, až trochu líto. Před zápasem k Vám nebyli přívětiví, ale co po zápase? Dokázali němečtí fanoušci sportovně uznat Vaši výhru? Určitě, v tomhle jsou také skvělí, zachovali se sportovně, uznale. Ocenili mé vítězství i výkon, zápas se jim zjevně hodně líbil. Asi k tomu pomohl i fakt, že mi už při vyhlašování zatleskal sám Schulze. Viděli, že i on uznal porážku a fanoušci ho pak následovali. Setkali jste se po zápase, byla možnost si promluvit? Sešli jsme se pak u sponzora celého večera, vyfotili se, popovídali, byl úplně v pohodě, asi pochopil, že tahle váha není pro něj ideální. Co si budeme povídat, ono to na něm bylo i znát, na břichu nějaké faldíky měl. Asi nečekal, že to se mnou bude mít tak těžké. (směje se) Ale jak jsem říkal, byl úplně v pohodě, nechal jsem si od něj i podepsat plakát ke gala a rukavice. Antonín Vavrda, foto: Klaus Frevert a R. Lepka. (redakčně kráceno)