Technické, biotechnické a biologické metody stabilizace svahů v zahradních úpravách

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici DIPLOMOVÁ PRÁCE Technické, biotechnické a biologické metody stabilizace svahů v zahradních úpravách Vedoucí diplomové práce Vypracovala Ing. Pavel Borusík Bc. Miroslava Laborová Lednice 2008

2 . Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Technické, biotechnické a biologické metody stabilizace svahů v zahradních úpravách vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury a pramenů. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, a zpřístupněna ke studijním účelům. Poděkování Děkuji svému vedoucímu diplomové práce panu Ing. Pavlu Borusíkovi za odborné rady, vždy vstřícné konzultace během řešení práce a především za neocenitelné praktické zkušenosti. Můj dík patří také RNDr. Janu Čurdovi za vstřícnost i praktické zkušenosti z oblasti hydrogeologie a také Ing. Petru Skálovi ze Svazu ochrany přírody ČR za poskytnutí odborné konzultace. V Lednici dne.. Bc. Miroslava Laborová

3 Obsah 1. Úvod Cíl práce Stanovení cílů Metody práce Studium Studium principů v objektech zahradní architektury Studium principů vrchu Petřín Výsledky rozborů bakalářské práce Shrnutí výsledků studia Shrnutí výsledků v objektech zahradní architektury Návrhová část stabilizace opěrnými zdmi Návrhová část stabilizace rizikových částí Návrhová část stabilizace schodišti Návrhová část stabilizace odvodňovacími kanály Návrhová část stabilizace pomocí dlažeb Diskuse Závěr Resumé Seznam použité literatury Analytická část Metody stabilizace v lokalitě Braník Metody stabilizace v lokalitě Hlubočepy Shrnutí výsledků lokalit Metody stabilizace cest Metody stabilizace svahů Metody stabilizace opěrnými zdmi Metody stabilizace rizikových částí Metody stabilizace svážných poloh schodišti Metody stabilizace odvodňovacími kanály Stabilizace pomocí dlažeb Dílčí závěry Návrhová část Návrhová část odvodnění cest Návrhová část stabilizace svahů

4 1. Úvod Je zapotřebí vnímat krásu krajiny či města, její autenticitu a půvab jako zdroj či surovinu a vše, co ji ohrožuje, jako spotřebovávání či ničení tohoto zdroje. Téma diplomové práce je námětem rozsáhlým, často komplikovaným, přesto je tématem velice zajímavým, dotýkající se několika vědních disciplín, tudíž nebylo možno problematiku zkoumat všech dotýkajících se vědních oborů. Téma, které je stále aktuální žádalo studium problematiky přímo v terénu rovněž vzhledem k minimu dostupné literatury. Václav Cílek, Vstoupit do krajiny Diplomová práce na téma Technické, biotechnické a biologické metody stabilizace svahů v zahradních úpravách volně navazuje na bakalářskou práci (Vegetační prvky s převažujícími půdo-ochrannými funkcemi) obhájenou v září Téma diplomové práce napovídá, že studium principů či metod stabilizace svahů i svážných území se opírá především o terénní průzkumy, terénní pozorování a vlastní fotodokumentaci. Nejlépe terénním průzkumem lze vypozorovat jevy, souvislosti i zákonitosti jež byly využity především v historických objektech zahradní architektury, která po staletí odolávají nejrůznějším přírodním podmínkám především dvojici fenoménů, kterými jsou voda a terén. Zdánlivě může téma působit, že jsou řešeny pouze technické (biotechnické) aspekty dané problematiky, avšak studiem historických objektů zahradní a krajinářské architektury nabývá téma diplomové práce také filosofické roviny, neboť principy využité v historických objektech ctily přírodní zákonitosti a díky soustavné péči o tyto, námi obdivované objekty, je obdivujeme dodnes. Cílem nebylo hodnotit tyto objekty z hlediska urbanismu či kompozice, ale z hlediska managementu území. Jak naši předkové pracovali s vodou a s terénem, co dělali proto, aby jim tyto elementy neškodily, jak dokázali zdánlivý problém obrátit ve svůj prospěch. Jak je možné, že se současnou technikou stabilizační opatření mnohdy nefungují a dříve to možné bylo i bez současné technologie? Z historie se i na tomto tématu máme stále co učit. 4

5 1.1. Cíl práce Stanovení cílů Zásadním cílem práce se stalo určení vhodných lokalit pro studium problematiky metod řešení stabilizací území, technickými, biotechnickými a biologickými metodami. Velmi příhodnou lokalitou s řadou modelových objektů se stalo hlavní město Praha 1. Pro srovnání v uplatňování různých metod řešení, tohoto stále aktuálního problému, se dále staly lokality na území města Brna 2. Studiu v terénu předcházelo zkoumání dané problematiky z dostupné literatury a následně pak studium dostupných archívních materiálů. Cílem této formy studia se staly především informace uváděny k historickým objektům zahradní a krajinářské architektury, ale také informace o lokalitách, v nichž v minulosti došlo k sesuvům půdy z různých uváděných důvodů. Dalším dílčím cílem studia, v modelových objektech, bylo sledování rizikových částí daných území z hlediska erozního ohrožení vodou a samovolného sesuvu svahů. Na to navazující příklady výsledů, ku příkladu, špatného hospodaření s vodou 3. A naopak srovnání, že se skutečně jedná o problém, ale problém, s nímž se dá pracovat (principy uplatňované v minulosti i dnes). Cílem práce bylo rovněž stanovení postupu při provádění terénních průzkumů, kdy účelem studia je především samotný studovaný problém. Problém, jež se v zásadě týkal technického, biotechnického či biologického opatření. Záměrem této diplomové práce je, na základě všech získaných informací o řešené problematice, ověřit jednotlivé sledované aspekty a dát je do souvislosti s konkrétními podmínkami modelového území. 1 Malá Strana, Vyšehrad, Braník, Hlubočepy, apod. 2 Špilberk, Petrov 3 Problém, který se velice úzce dotýká ekologie Metody práce Metodika práce vychází z předpokladu, že k nejlepším výsledkům v diplomové práci zabývající se technickými, biotechnickými a biologickými metodami stabilizace svahů lze dospět nejlépe terénním pozorováním, terénními průzkumy. Této metodě však bezpodmínečně předchází studium dané problematiky, a to především studium dostupné literatury, studium a následné vyhodnocení archívních materiálů a poté až terénní průzkumy. Nic z těchto metod se však navzájem nevylučuje. Věřím, že všechny vyjmenované metody spolu navzájem souvisí, neboť studium tohoto problému bez okamžitého ověření v terénu, je prakticky nemožné. Metody práce byly zaměřovány na plochy zeleně a také na plochy v urbanizovaném prostředí. V průběhu studia archívních pramenů docházím ke zjištění, že téměř ve všech případech, až na výjimky, došlo k problémům se stabilitou svahů právě činností vody. Na základě odborného ověření vedoucím práce panem ing. Pavlem Borusíkem a RNDr. Janem Čurdou 4 provádím terénní průzkumy co nejčastěji v deštivém počasí nebo v obdobích po dešti. Fotografickou dokumentaci však nebylo možné vždy pořídit v nepříznivém počasí, řada fotografií je proto pořízena v období vhodným k jejich pořizování. V úvodu zmiňuji, že diplomová práce navazuje na bakalářskou práci obhájenou v září Na poznatky získané v této práci navazuji rozšířené studium problematiky. V diplomové práci se již nezabývám studiem eroze ani vhodností použití konkrétních dřevin, na tyto výsledky v textu pouze odkazuji. Studium historických objektů spočívá hlavně ve výčtu metod řešení svažitosti jednotlivých objektů (systémy opěrných zdí, teras, apod.). Detailněji věnuji pozornost vrchu Petřín, jenž je velice pozoruhodným a technicky velmi poučným dílem našich předků. Studium archívních materiálů bylo provedeno v pražském středisku geologické služby v sekci Geofond. Knižní publikace čerpám z Městské knihovny v Praze, z pražské vědecké knihovny, z ústavu pražské památkové péče a z Ústřední knihovny MZLU v Brně. Jedním z dalších zdrojů pro řešení diplomové práce se stal internet, vlastní fotodokumentace pořízená z terénních průzkumů a velmi cenné rady odborníků, jež mi poskytli cenné informace (v textu na ně průběžně odkazuji). 4 ČGS, vedoucí Správy oblastních geologů, vedoucí odboru aplikované geologie, hydrogeolog. 5

6 2. Studium Dnes nikdo z nás nepochybuje o lokalizaci Pražského hradu, každý obdivuje monumentalitu tohoto úchvatného díla. Lze však při pohledu na sousední kopec Petřín vyvstat otázka: Petřínský kopec je vyšší než kopec, na kterém se nachází komplex Pražského hradu, proč naši předkové nepostavili toto úchvatné dílo právě tam? Odpověď je jednoduchá: neboť ctili princip dané lokality, věděli proč, proto se rozhodli správně. Použili metody šité na míru danému místu v symbióze se stavbou. Ostroh pražského hradu je vybudován na stabilním křemičitém podloží, petřínský kopec stabilní není. I když je Petřín výše než Pražský hrad, nebylo by toto místo pro stavbu komplexu pražského hradu vhodné, neboť by došlo jeho zřícení. 5 Obr. 1 Studované lokality 5 RNDr. Jan Čurda, vedoucí Správy oblastních geologů, vedoucí odboru aplikované geologie, hydrogeolog, ústní sdělení Studium Principů v objektech zahradní architektury Obdivovat mistrovství i důvtip našich předků, nádherné město vidět ze všech možných výškových úrovní. Něco takového lze v Praze prožít jen v jejich zahradách a parcích. Dá práci starat se o ně. Zahrady a parky jsou díla delikátní a svým způsobem specifická. Ukazuje to skutečnost, že jsou kompozicemi živých i neživých složek, které se uplatnily v závislosti na slohovém výrazu a zpětně tak ovlivňují jeho stabilitu: neživé komponenty slohový výraz lépe fixují, neměnný vývoj vegetace se staví proti stabilizované struktuře. Toto protichůdné působení lze zvládnout jedině průběžným usměrňováním vegetace v ploše i hmotě a udržováním dokonalého koloběhu v proporcích času. 6 Slavná éra pražských barokních zahrad se vyznačovala vnímavostí vůči převzetí stylových forem. Jedním dechem je potřeba dodat, že byla procesem nadaným sjednocenou schopností a tvořivostí. Jeho výsledkem byla díla vytvořena se situační jistotou, ohromnou dispoziční nápaditostí, schopností zapadnout do existujících struktur a dotvořit je. Pro vznik barokních zahrad byly mimořádně příznivé podmínky především na Malé Straně. 7 Poskytovaly je svahy Petřína i další svahy malostranského břehu Vltavy, jehož členitost nejenom umožňovala, ale přímo vynucovala užití opěrných zdí, teras a schodišť. Díky tomu vznikla na Malé Straně celá řada barokních zahrad italského typu. 8 Každý z nás obdivuje krásu terasových zahrad a parků. Obdivujeme monumentální schodiště, zdobnost zdí a půvab rozmístění teras. Jsou to však především stabilizační opatření zabraňující sesuvům půdy, které naši předkové dokázali bravurně technicky vyřešit v mnohdy velice dramatických podmínkách. Zahrady kláštera na Strahově Klášteru se původně říkalo Sion. Byly zde zastoupeny vinice, štěpnice, terasovitě členěné. Souběžně s výstavbou hlavních klášterních objektů započalo budování strahovského vodovodu. Existence tohoto technického díla, které bylo do jisté míry 6 B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s Paláce na Malé straně jsou jakoby utopené, ale záměrně. Stavitelé znali velmi dobře zdejší podmínky, věděli, do jaké úrovně mohou jít. RNDr. Jan Čurda, hydrogeolog, ústní sdělení. 8 Božena Pacáková - Hošťálková, 2000, s.22 6

7 funkční až do počátku 20. století, je spjata s důležitým prostorem středověkého i pozdějšího kláštera, a to rajského dvora. Rozměrný bazén v rajském dvoře sloužil jako průtočná vodní nádrž. Nedaleko portálu letního refektáře bylo k jižní větvi křížové chodby připojeno lavatorium, studniční stavení s kašnou. Originální systém lavatoria ústil do bazénu, a tak do něj přiváděl vodu. Odtokový kanálek směřující k severovýchodnímu rohu rajského dvora naopak vodu z nádrže odváděl. Podle nalezených fragmentů tohoto kanálku pod románskou sakristií a před apsidami klášterního kostela se usuzuje, že odtokový a na něj navazující kanálek zároveň sloužil jako přivaděč vody do dalších částí strahovských zahrad a vinic. 9 Konventní zahrada Jedna část zahrady byla užitková a nacházela se na svahu směrem k vrcholu Petřína. Jednalo se o ovocný sad se štěpnicí. Opat Lohel dal do pořádku také románský vodovod. Jedna ze štol, později známá pod názvem Zahradnická, svedla do Konventní zahrady vodu z vyčištěných pramenů na východním svahu Petřína. Odtud v paralele s románským vodovodem vedla vodu pod konventem do kašny na rajském dvoře. V západní části Konventní zahrady vznikla podzemní tzv. Lohelova štola. 10 Opatská zahrada Opat Kašpar Questenberk, věnoval velkou pozornost obnově a zdokonalení vodovodního systému, který zahrnoval i původní románský vodovod. Pramen objevený při zemních pracích byl využit jako zdroj vody pro fontánu s vodotryskem. Pokračovatel Kryšpín Fuk dokončil přestavbu vodovodu i výstavbu kanalizačního systému. Dešťovou a povrchovou vodu zachycovaly rybníky, které existovaly v opatově zahradě. 11 Vyhlídka s vinicí Je pěstěna na čtyřech teráskách, držených nízkými kamennými opěrnými zídkami, které sledují přirozenou modelaci terénu. 12 Velká strahovská zahrada Opat Jan Lohel zde nechal přestavět románský vodovod, nechal vyčistit prameny na východních svazích Petřína a podchytil vodu novými štolami. Ve výběžku u Úvozu je patrná terasová modelace terénu, jakožto pozůstatek vinice. Souběžně se Strahovskou Obr. 2 Pohled neznámého autora na Malou Stranu a Strahov, kladený do doby v rozmezí let na plátnu jsou zachyceny strahovské zahrady a svahy Petřína se zřetelnou, již v té době existující Colloredovskou zahradou. (B. Pacáková- Hošťálková) 9 B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s V současné době jsou již rybníky zaniklé. B.Pacáková-Hošťálková, s B.Pacáková-Hošťálková,2000, s.63 Obr. 3 Pohled na Prahu od Lidové zahrady (dnešní Chotkovy sady) na kresbě Vincence Morstadta. Rytina C.A. Richter, (B. Pacáková-Hošťálková) 7

8 ulicí je ovocný sad. Na něj navazují svažité lesnaté partie. 13 Zahrada kláštera v Břevnově Jsou zde zachovány schodiště a terasové zdi. Terén zahrady se mnohokrát měnil přesuny a ukládáním velkého množství materiálu při četných úpravách. Vodoteče a prameniště byly svedeny do podzemních chodeb, takže v zahradě není ani jeden tekoucí, ani stojatá voda. Podloží tvoří jemnozrnné pískovce nebo navážky s opukovým skeletem. Základní členění terasové části zahrady vytváří přibližně pravoúhlý osový rozvrh cest a teras, orientovaných ve směru východ západ. Kolmo na ně vedou svažité cesty propojující terasy. Jednou z důležitých součástí kompoziční osnovy je osa, která spojuje refektář s oranžérií. Jsou na ni položeny dvě souběžné cesty, vycházející od rondelu, zakončené dalším horním rondelem se segmentovými schodišti, vedoucími na hlavní terasu (stavební prvky jsou ve velmi zchátralém stavu). Terasové pomárium zakončuje lesnatý svah s různorodým porostem, a s výchozy pískovců. Nad ním je horní ovocný sad na mírně svažitém terénu. 14 Zahrada kláštera na Slovanech Dosud zde existuje mohutná barokní opěrná zeď. V podélném členění ve směru východ-západ je důležité položení hlavní terasové plošiny a tah pod barokní zdí, které určily směr terasování. Systém opěrných zdí je dochován ve fragmentech, z části je neuměle vyspraven. Ve středních svažitých partiích je zachycen porost v řadách, nelze vyloučit, že šlo dříve o vinnou révu. Cesty, vedené po úzkých terasových plošinách propojených schodišti, doplňují dřeviny v nepravidelných skupinách. 15 Svatováclavská vinice Zahrada byla založena na svažitém pozemku východního ostrohu Pražského hradu. Na prudkém severním svahu je nad Chytkovou ulicí kompaktní clonový porost domácích druhů dřevin. Jižní svah, využívaný kdysi k pěstování vinné révy, rozděluje podélně vedená cesta, podchycená opěrnými zídkami a příčně dělená kamennými schodišti. 16 Jelení příkop V dolní části Jeleního příkopu jsou svahy hlubokého údolí zakryty rozvolněným porostem stromů s poměrně dobře zapojeným keřovým podrostem. V prudkých svazích 13 B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky,2000, s B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s Bašeová Olga, Pražské zahrady, 1991, s Zahrada je zcela nepřístupná. B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s.103 jsou vybudovány stezky. Horní část je tvořena širším údolím, v němž jsou porosty stromů a podrostových keřů prostřídány loukami. Celé údolí je protkáno sítí cest. Mladší porosty na svazích byly zapěstovány probírkami samovolně vzešlých dřevin. 17 Zahrady a parky Vyšehradu Vyšehradský vodovod patří k nejstarším u nás. Vedl od nedaleké studánky Jezerky patrně již ve 12. století. Sloužil pro potřebu Vyšehradu a k závlaze rozsáhlých vinic. V literárních pramenech je zmíněn roku 1361, kdy bylo dřevěné potrubí nahrazeno kamenným. Park Pod Hradbami Město od roku 1892 platilo úpravy cest a porostů dle návrhu Františka Thomayera. Rok 1909 dokladuje špatný stav dřevěného schodiště z Libušiny ulice a vybudování cest. Schody z ulice Na Libušince byly rekonstruovány v 70 letech 20.st. Letecké snímky z let 1938, 1947, 1971, 1989 dokládají téměř souvislý korunový zápoj stromů na svazích v celém území parku. Svahy jsou místy podchyceny opěrnými zídkami. 18 Ledeburská zahrada Architektonicky náročně komponovaná zahrada sestává z parterové a terasové části. Na východní straně je parter uzavřen náročně koncipovanou kulisovou stěnou s dvouramenným schodištěm. Ze severní strany k parteru přiléhá terasová část, a to prostřednictvím mohutné opěrné zdi. Propojení s terasovou částí zahrady obstarává levé rameno schodiště. Terasy jsou až do nejvyšší úrovně propojeny dvouramennými schodišti a osovým schodištěm. 19 Malá Pálffyovská zahrada Je situována na jižním svahu, členěném opěrnými zdmi v sedmi terasových úrovních. Soustava teras je při parcelační zdi na straně východní asymetricky propojena strmým přímočarým schodištěm. 20 Velká Pálffyovská zahrada Poslední rekonstrukce proběhly zejména na partiích schodišťových útvarů, doplněna byla zaniklá opěrná zeď. Z východní strany je rozvržena do osmi úrovní. Horizontály mohutných terasových zdí jsou propojeny v ose centrálním schodištěm. Důmyslným řešením komunikačního propojení je střídání kontrastů s uplatněním 17 B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s Palácové zahrady pod Pražským hradem B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s.129 8

9 tunelových schodišť. 21 Kolovratská zahrada V rámci rehabilitace byly doplněny zaniklé opěrné zdi a rekonstruováno schodiště. Je rozčleněná opěrnými zdmi do sedmi teras, přístupných přímočarým schodištěm. Prudký svah je v jednotlivých terasách osázen ovocným stromy. 22 Malá Fürstenberská zahrada Patří mezi nejvýstavnější terasové zahrady v Praze. Je situována na příkrém svahu v úzkém, mohutnými parcelačními zdmi vymezeném pásu, rozčleněném opěrnými zdmi do deseti odstupňovaných teras. Kompoziční osou zahrady je přímočaré schodiště. 23 Velká Fürstenberská zahrada Můžeme se domnívat, že stupňovité uspořádání vinic ve svažité partii daly základ pozdějším terasám. Dělení na rovinnou a svažitou část vychází z přirozených dispozic místa. Horní část je členěna deseti nepravidelnými terasami kolem střední osy. Ty jsou propojeny třemi schodišti umístěnými na střední osu. Spodní dvě litinová, horní je zděné. 24 Vrtbovská zahrada Je založena na nepravidelné zužující se parcele, která strmě stoupá do svahu. Má tři výškové úrovně. Ze západní strany je opěrná zeď první terasy, do které je vloženo dvouramenné spojovací schodiště. Střední výšková úroveň terasy je rovinná a dominuje jí monumentální opěrná zeď druhé terasy opět dvouramenným spojovacím schodištěm. Horní výšková úroveň terasy je svažitá. Je celá vydlážděná. 25 Schönbrunská zahrada Terasovitě koncipovaná zahrada. Středním dvorem se po dvouramenném schodišti vstupuje na první terasu. Ta má dvě výškové úrovně rozdělené opěrnou zdí., která je na ose přerušena širokou rampovou cestou. Zajímavě tvarovaná zeď vykrajuje do svahu dva hluboké a široké oblouky s postranním pravidelným uskočením. Svažitý terén druhé terasy je zachycen mohutnou opěrnou zdí. Hadovitě vedený systém cest vymezuje travnaté oddíly. Na svažitém terénu rozčleněném úzkými teráskami je ovocný sad B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s Bašeová Olga, Pražské zahrady a parky, s B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s Architekt, časopis B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s. 148 Lobkovická zahrada Kompozici nejvíce ovlivnil terén severního svahu Petřína. Terasy člení zahradu do pěti částí. Rovinné partie teras střídají svahy. Prudší, svažité partie zpřístupňuje síť cest, vedených mírně šikmo přes vrstevnice. Původní terénní úpravy jsou v zahradě dodnes zřetelné. Na parterovou část bezprostředně za budovou paláce navazuje za oplocením a příčnou cestou část terasová s dosud zřetelnou osovou vazbou na palác. Cesty v esovitém uspořádání stoupají k vrcholu svahu. Navazující svah opět z části sestává z teras a svahů. Přístup ze spodních částí zahrady je umožněn cestami vedenými volně mírně šikmo vrstevnicemi. V místech, kde je nutné překonat větší terénní rozdíly, byla vložena schodiště vedená po svahu. Ta však lze dnes pouze tušit. Rozsáhlá vrcholová část zahrady, prakticky pod vrcholem Petřína, je ponechána v přírodním rázu, i když lze v terénu místy identifikovat jisté starší terénní úpravy. 27 Lesliovská zahrada (Thunovského paláce) Zahrada paláce se rozprostírá ve třech výškových úrovních pod opěrnou zdí zahrady Na Valech v areálu Pražského hradu. Do zahrady vede od prosklených dveří paláce nenápadné dvouramenné schodiště. 28 Královská obora Svahy pod Místodržitelským letohrádkem s vyhlídkovou terasou jsou porostlé keři, které stabilizují svažité území. 29 Park Cibulka Základní kompozice romantického díla je dána dramatickou přirozenou modelací terénu, zejména terénním hřbetem směřujícím západním směrem, jehož severně exponovaná strana má lesní charakter na prudkém svahu. Na jižně exponovaném svahu se nacházela volná plocha, později ovocný sad. 30 Zahrada Klamovka Dříve se zde rozprostírala velká vinice. Základní kompozice vychází z konfigurace terénu. Prostorová modelace je založena na principu hmotového uspořádání dřevin a jeho poměrů k travnatým plochám. 31 Zahrada Santoška Původní obytný dům je zarámován podestou strmých, dynamických palouků se 27 Bašeová Olga, s Zahrada je zcela nepřístupná, B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s Bašeová Olga, s B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s.220 9

10 solitérami věkovitých, převážně listnatých dřevin. Do horní svažité části je vsazena elipsa subtilního cestního okruhu členěná několika spojnicemi na menší partie. Ty jsou vymezeny rozvolněnými skupinami dřevin, vytvářejícími řadu scenérií a průhledů se zpětnou vazbou na architekturu budovy. Dolní partie je prudce svažitá, komunikace kopírující vrstevnice ji člení na několik segmentů. 32 Zahrada Turbová Terasová zahrada ve svahu je řešena symetricky na hlavní osu od Jinonické ulice k zahradnímu pavilonu. V horní části zahrady je ovocný sad. 33 Zahrada Bertramka Sousední svahy, původně viniční, jsou v současnosti kryty porosty v podstatě lesního charakteru. 34 porostem. Zahrada Kneislovaka Zahrada Bertramka je tak chráněna souvislým dřevinným Původně se zde nacházela vinice. Terénní výškové rozdíly byly překonány úzkými terasami. Do horní terasy je vložena přímka pěší cesty, kopírující linku ohradní opěrné zdi, jež spojuje usedlost se zahradní kaplí a vyhlídkovou terasou. Horní terasa je propojena schodištěm s dolní terasou. Ta je bez cestní sítě, ovocné stromy jsou doplněny zejména při západní ohradní zdi pozdějšími výsadbami jehličnanů. Na tuto terasu navazuje vlastní intenzivní ovocný sad založený ve svahu. 35 Zahrada Kajetánka Větší svažitou část zahrady pokrývá starý ovocný sad, který je pozůstatkem charakteristické původní dispozice ploch. Obecně lze říci, že po zdravotní stránce nejkvalitnější dřeviny javory, ořešáky, jírovce (Acer sp., Juglans sp., Aesculus sp.), lípy (Tilia sp.), jasany a trnovníky akáty (Fraxinus sp., Robinia pseudoaccacia) jsou soustředěny v obvodovém pásu zahrady. 36 Zahrada, štěpnice a vinice Šternberské vily v Tróji Svah nad Trojskou ulicí je osázen vinicí v pravidelném sponu, na koruně svahu je obezděná terasa. Zahrada má dvě výškové úrovně. Na horní terase stojí letohrádek, jehož jižní zahradní průčelí je opatřeno monumentálním schodištěm. Horní terasu drží 32 B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s Bašeová Olga, s V. Blažek, 1934, B.Pacáková-Hošťálková, B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s. 231 z jižní a východní strany opěrná zeď. 37 Zahrada vily Kinských Svahy v místech zahrady pokrývaly zprvu lesy, od 12. století z větší části vinice, ty se zde udržely až do třicetileté války. Na přelomu 18. a 19. století byly smíchovské stráně Petřína pusté, protkány příkrými stezkami obtočeny vozovou cestou. Na obtížné terénní úpravě pracovalo i několik set dělníků. Byly provedeny modelace terénu, výsadby a podchyceny četné prameny, vybudovány cesty, vyražena 380m dlouhá štola a založeny dva rybníky s vodopádem mezi nimi. Svažitá část zahrady Kinských je na rovinatou napojena prostřednictvím hmotových seskupení vegetace střídaných průhledy. Některé úseky cestního systému svažité části vedou po vrstevnicích nebo šikmo k vrstevnicím, čímž je v kombinaci se serpentinovými oblouky překonán značný výškový rozdíl. Kultivary a dřeviny cizího původu jsou obvykle předsazeny před základní dřeviny domácího původu. Uplatnění této zásady je zřetelné zejména u částečně dochované modelace bočních porostních kulis parteru a průhledu před letohrádkem. Např. ze strany Holečkovy ulice je parter rámován skupinou javorů stříbrných a javorů klenů (Acer saccharinum L.., A. pseudoplatanus Leopoldii L.) před javory mléči (Acer platanoides L.) jakožto základními dřevinami. Rám protější strany parteru tvoří skupina javorů jasanolisktých (Acer negundo L.), vzhledem k jejich vitalitě bez pozadí z domácích druhů dřevin. V zásadě je ve svažité části zahrady uplatnění kultivarů a dřevin cizího původu mnohem menší než v části rovinné. Převážně se zde vyskytují základní druhy domácích dřevin, a to v roli solitér a solitérních skupin, tvořených např. dubem letním (Quercus robur EHRH.), jeřábem prostředním a břekem (Sorbus intermedia EHRH. a S. torminalis L.) nebo lípou velkolistou (Tilia platyphyllos SCOP.). 38 Zahrada vily Portheimka Pod opěrnou zdí zvýšeného terénu u kostela sv. Václava navazuje obvodová cesta a úhlopříčné spojovací cesty mezi bočními vstupy do parku, vedené travnatou plochou s volně rozmístěnými solitérními stromy. Zvýšení okolního terénu je vyrovnáno na straně kostela opěrnou zdí, na straně ulice Matoušovy svahem souvisle osázeným vzrůstnými listnatými keři B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s Procházka 1932, B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s

11 Zahrada a vinice vily Gröbovka Náhorní část, včetně parteru před severním průčelím domu, je krajinářsky pojednaná s obloukovitě vedenými cestami. Pod domem se nachází vinice, propojená s terasou dvouramenným schodištěm. V jihovýchodní části zahrady se nachází budova usedlosti Dolní Landhausky s terasou drženou opěrnou zdí s nikami, po stranách jsou zaklenutá schodiště. 40 Zahrada Kramářovy vily Z jižní strany domu je terasa, ze které se dvouramenným schodištěm schází do nižší úrovně mezi opěrnou zdí terasy a opěrnou zdí někdejšího opevnění. Zahrada Mülerovy vily Výškové rozdíly překonávají opěrné zídky, terasy a schodiště. Severní, poměrně prudký svah je v horní části zpevněn a podchycen kamenným rastrem, nahrazujícím haťování. 41 Park Letenské sady Od 13. století kultivovaly letenský svah vinice. V polovině 19. století se začaly holé letenské svahy zalesňovat. Pro časté sesuvy půdy se v 80. letech 19. století letenské stráně zpevňovaly opěrnými zdmi a byly založeny první serpentiny. 42 Zahrada Nebozízek Většinu území dnešní zahrady pokrývaly za středověku vinice. V průběhu 16. století byly postupně přeměňovány na ovocný sad. Základem půdorysné kompozice zahrady je síť cest, organicky reagujících na dramatický terén petřínských svahů. Parková kompozice je rámována porosty lesních dřevin, které se nacházejí zejména v obvodových partiích a jsou součástí přírodě blízkých ploch. 43 Park Riegrovy sady Od středověku využívany jako vinice, pole. Rozvrh cest, opisujících okruhy s četnými krásnými výhledy na Prahu, využil vrstevnice. 44 Park Thomayerovy sady Spojnici mezi vstupní částí a terasovými patriemi u zámečku tvoří krátké schodiště, které vedou na sníženou terasu. Schodištěm vedoucím podél zámečku je z této terasy 40 Bašeová Olga, s B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s Bašeová Olga, s.289 rozhled na vyhlídkovou terasu. Jižní strana svahu pod zámečkem je členěna soustavou opěrných zdí a teras, které čekají na obnovu. Za zámečkem, na temeni a svazích Zámeckého vrchu, se rozkládá hlavní část parku s řadou vyhlídkových plošin. Členitý terénní reliéf je tímto způsobem využit k zajímavým pohledům. Rozsáhlá travnatá plocha se studánkou přechází do svažité partie, členěné systémem cest vedených po vrstevnicích a mezi vrstevnicemi v přirozených obloucích až na vrchol kopce. Tímto systémem jsou též mírně šikmo propojeny vyhlídkové plošiny. 45 Park Jezerka Do parku vede mimo pohodlných mírných cest i několik přístupů a schodišť z prudké stráně na jižním svahu. Strmé svahy jsou v několika místech zpevněny kamennými opěrnými zídkami. 46 Park Na Skalce Výškové úrovně v severní polovině parku jsou překonávány schodišti umístěnými v hlavní ose. Cestní síť je vedena v přirozených křivkách, které vyhovují terénním poměrům. Svahy po obvodu parku jsou souvisle osázeny stromy s keřovým podrostem. Ve stromovém patře souvislých porostů jsou použity převážně stanovištně vhodné dřeviny domácího původu Studium principů řešení vrchu Petřín Petřín, největší přírodní útvar historické Prahy. Od počátku 60. let řeší Památník národního písemnictví problém agresivních petřínských vod, které ohrožují jak strahovský areál, zejména jeho západní část, tak celý Petřín, Pražský hrad a část Malé Strany. Byl proto od roku 1975 zařazen historický průzkum stavebního vývoje strahovského areálu do rámce vědeckých úkolů Památníku, tak aby jeho výsledky spolu s výsledky výzkumu hydrologického a geologického byly podkladem pro vypracování generálního plánu výstavby, údržby a úprav okolí Památníku. Kolbův popis tohoto vodovodního zařízení (1782) a popis sítě odpadních vod může být platnou pomocí při řešení agresivních petřínských vod, neboť doplněn o záznamy 45 Bašeová Olga, s B.Pacáková-Hošťálková, 2000, s Pražské zahrady a parky, Pacáková-Hošťálková, s

12 z jiných historických pramenů naznačuje, jak bylo v minulosti pečováno o odvodnění petřínských svahů, s jejichž prameny po staletí lidé na Strahově zápasili, usilujíce o to, aby jim vody byly k užitku, nikoli však ke škodě dílu jejich rukou. 48 Petřín, ráj milenců, slídilů, pejsků a pejskařů. Petřín, zelený ostrov uprostřed města, vyhlídkové místo kategorie č.1, hradba vůči akustickému smogu metropole i azyl soudobých poustevníků. Existuje ale i jiný Petřín skrytý v šuplících badatelských stolů, v zažloutlých archívních deskách, rozptýlený na stránkách často zaniklých nebo úzce specializovaných periodik, Petřín jen pomalu a neochotně vydávající svědectví o některých etapách své minulosti prostřednictvím archeologických nálezových okolností 49 a geologických profilů. 50 Petřín proto, neboť je pozoruhodný především tím co nevidíme. Naši předkové si byli vědomi toho, že pokud chtějí vytvořit díla úchvatná a ohromující v podmínkách svažných, tedy v nepříliš příhodných, bude potřeba učinit taková opatření, aby to co vytvoří, mohli po celý život užívat a aby jejich díla zůstala po staletí dědictvím pro jejich děti. Tato lokalita dokazuje také skutečnost, že problematiku řešenou v této diplomové práci je potřeba studovat z několika oblastí. Studovat geologické vlastnosti dané lokality, historické souvislosti, z historie se poučit a snažit se o to, abychom původní problém obrátili v náš prospěch. 51 Tento svah, prudký sráz byl odedávna přitahován obyvateli dané oblasti. Dokazují to četné archeologické nálezy, rytiny, zápisy v kronikách. Prudké svahy však ne vždy pokrývaly husté lesy. Dosud není určeno, kdy došlo k trvalejšímu odlesnění petřínských strání, ale zlomky pravěké keramiky, pohřbené při úpatí Petřína ve svahových hlínách, dokládají, že zde stromová vegetace, bránící erozním procesům, chyběla. 52 Praha leží na křižovatce kupeckých cest, které zřejmě fungovaly už od hlubokého pravěku. Není tedy jisté, zda na Petříně vůbec v době poledové neporušený listnatý prales existoval. 48 Křivský, 1983, Strahovský vodovod, str.3 49 Zavřel, s.5 50 Cílek, 2005, s.8. Geologické průvodce vycházejí od konce 20. století ve městech Paříž a Praha. V Paříži jsou geologické zajímavosti rozeseté v okruhu téměř 50km, kdežto v Praze nalézáme v hranicích městské dopravy tolik geologických pozoruhodností, že by to stačilo na několik evropských měst. Sedíme zde vlastně v jakémsi pozoruhodném kotli plném geologických příběhů. 51 Babylón je vynikajícím příkladem lidské schopnosti dosáhnout neuvěřitelných výsledků využitím možností, které jsou k dispozici. Všechno, co přispělo k rozvoji města, bylo dílem jeho obyvatel. Babylón měl pouze dva přírodní zdroje půdu a vodu v řece. Vybudování zavodňovacího systému bylo jedním u největších technických objevů. Z řeky vedly ohromné kanály a od nich úzké žlaby, kterými byla země doslova protkána. Z kanálů otroci čerpali vodu do žlabů, půda se zavlažila a probudila k životu. Závlahové hospodářství přineslo úrodu jakou svět ještě neviděl. 52 Zavřel, 2001, s. 10. Zkameněliny byly v minulosti získány z míst, kde došlo k sesuvu svahovin. Člověk se svými aktivitami tu byl dřív, než se prales stačil zapojit. 53 Můžeme se tedy domnívat, že svažitost tohoto vrchu lidé překonávali principy zemědělského obdělávání půdy. O důkazech, že lidé zvládali tento princip svědčí archeologické vykopávky a osídlení této lokality po mnohá staletí. 54 Všechna úbočí skalnatého Petřína postupně pokrývaly vinice. Jedna z nich, obrácená k Vltavě, dostala pojmenování Nebozez. U vzdálené osady Košíře se pěstovala na svazích podél potoka vinná réva. 55 Vyobrazení z 60. let 17 století zobrazuje otevřené svahy s vinicemi a místy skupinami stromů. Ve 30. letech 19. století viděl Josef Šembera návrší Petřína s křížovou cestou a rozvolněnými ostrůvky nízkého a patrně zvlášť nekultivovaného lesa přecházejícího v křoviny a otevřené travnaté plochy. Konečně Petřín z poloviny 19. století zobrazuje na svém panorámatu Prahy Vincent Morstadt. Praha stále ještě vypadala, jinak, než jak ji známe dnes - zato Petřín je svému dnešnímu rázu poměrně dosti podobný. Vidíme pestrou mozaiku lesa a bezlesí, podobnou dnešní parkové úpravě. Rozeznáváme otevřené svahy seminářské zahrady, snad s ovocnými sady. Výše se střídají hustší stromové porosty s otevřenými plochami travinné vegetace s územími a pásy vyšší vegetace nejspíš se jednalo o remízky, stromořadí podél cest a o terasovité meze s křovinami. Dnes má tedy Petřín nejvíce stromoví za posledních šest století a možná ještě déle. Zmíněná vyobrazení spojuje především stabilně vysoká krajinná pestrost. V každém období se pravděpodobně kombinovaly plochy intenzivně obdělávané (vinice, okrasné i užitkové zahrady, někdy snad i pole) otevřené, extenzivně využívané louky, ovocné sady podrostlé trávou, pastviny a plochy dřevinné vegetace (lesní porosty a křoviny). Lze předpokládat, že podobný obraz bychom viděli už dříve ve středověku a možná i v některých fázích pravěku. 56 Vinice počal zakládat Karel IV. a v tomto duchu pokračovali zakládáním vinic také mniši petřínských klášterů. 53 S čím dál větší jistotou dnes krajinná archeologie a archeoekologie ukazuje, že lesy ustupovaly člověku vlastně vždycky tedy už od doby, kdy se po době ledové začaly tvořit. Zavřel, 2001, s Svahy nad úpatím petřínského vrchu, i výše ve svahu, sloužily odedávna k pohřbívání. Další staré pohřebiště, situované v severní petřínské stráni, bylo porušeno v důsledku neohlášené stavební aktivity. Při rekonstrukci Vratislavského paláce v ulici Tržiště došlo v roce 1993 na horní terase barokní zahrady k rozsáhlým a nekvalifikovaným zásahům do terénu. Přivolaní odborníci zjistili, že zemní práce narušily neznámé pohřebiště pravděpodobně středověkého stáří. Mrtví zde byli pohřbíváni do hrobových jam obdélného půdorysu s většinou zaoblenými rohy, šikmými stěnami a rovným dnem. Zavřel, 2001, s Zavřel, 2001, s Pražský vrch Petřín. Historické souvislosti, Zavřel, 2001, s

13 Obr. 4 Královská zahrada a Jelení příkop na mapě hradního vodovodu (výřez) z roku 1723, kterou vypracoval F.A.L Klos. (B. Pacáková, Hošťálková, 2000). Petřín je, dá se říci, nacucanou houbou v centru města, nezávislou na Vltavě ani jejích přítocích. Naopak, několik petřínských pramenů vytvořilo v minulosti vodoteč, nazývanou Malostranský potok. 57 Lidé si byli v minulosti dobře vědomi vlastností petřínského svahu, věděli o rizicích i o množství agresivních pramenů. Dokázali však s vodou pracovat, i když to mnohdy vyžadovalo mnoho úsilí. Díky unikátnímu systému štol dokázali vodu přivádět do zahrad a sadů, čímž vlastně podpořili jejich vznik. 58 Jedná se o strahovský vodovod, který objevil archeologický výzkum. Složitý a technicky velmi zajímavý systém byl budován již před započetím stavby strahovského kláštera. 59 Voda se přiváděla samospádem z vydatných pramenů na východních svazích Petřína. Rozváděla se několika kanálky do klášterních budov a do kašny ve studničním stavení. Z kašny stékala voda do vytesané nádrže a odtud odtékala kanálkem do velkého bazénu v rajském dvoře. V jeho východním boku se nacházel kanálek, který sváděl vodu k severovýchodu do strahovských zahrad i vinic a zásoboval vodou snad i ves Oboru, která ležela pod Strahovem a patřila klášteru. 60 Z dostupných pramenů se dovídáme o péči, jakou tomuto vodovodnímu systému projevovali opati, spravující v dané době klášter. Péče spočívala nejen v opravách, ale také v postupném rozšiřování systému, vždy v závislosti na tom, zda se objevil nový pramen nebo nová zahrada vyžadující zavlažování. Velkou péči věnoval např. opat Questenberk úpravě strahovských zahrad a zahradní architektuře. Nad pramenem, který byl objeven při stavbě nového opatství, dal postavit fontánu s vodotryskem a v její blízkosti vystavěl letohrádek, obklopený květinovými záhony. 61 Až do konce 16.st. sloužil Strahovu pravděpodobně starý románský vodovod. V té době započal stavět novou tzv. Zahradnickou štolu opat Lohel. Tato štola 57 Jeho erozní síla přispěla ke vzniku údolí s nejnižšími partiemi v místech dnešních ulic Břetislavova a Tržiště. Koryto v současnosti zaniklého potoka, se podařilo na několika místech malostranské kotliny odkrýt archeologickými sondami. Jeho tok využili i stavitelé opevnění. Nejdříve byl sveden do raně středověkého opevňovacího příkopu, později i do příkopu gotické fortifikace Menšího Města pražského. Vody podzemní a povrchové, Zavřel, 2001, s Italské zahrady zásobují vodou většinou silné prameny proudící z kopců a hor. Zavřel, s.48. Obr. 5 Zahrada kláštera na Strahově, přiléhající k budovám z jihu a východu. Prospekt z roku (B. Pacáková, Hošťálková, 2000). 59 Křivský, s Voda, můžeme ji vnímat všemi smysly vidíme ji, slyšíme její zvuky, vnímáme její vůni či zápach čichem, chutnáme ji a dotýkáme se jí. Vodu tedy esteticky vnímáme různě nejen v závislosti na její fenomenální podobě, ale také na povaze našich smyslů, které jsou v daném kontaktu v popředí. Dewey upozorňuje, že esteticky nikdy nevnímá pouze lidský smysl, ale člověk jako celistvá bytost. Dewey, Art as Experience, Křivský, s. 9 13

14 pravděpodobně sledovala dráhu románského vodovodu. Opat Kryšpín Fuk ve štolách počal vyzdívat dna a důmyslným zařízením vyřešil jejich čištění. Ve strahovském areálu dal postavit několik kašen, do nichž vytékala voda z potrubí, a postaral se o rozvádění vody do nádrží upravených ve vinohradech a zahradách. K jejich závlaze měly sloužit i rybníky v opatské zahradě ve svahu pod prelaturou, které zachycovaly dešťovou a povrchovou vodu. 62 Velký vliv na vodovodní systém měla náročná barokní výstavba. V těchto letech musel klášter neustále pečovat o vodovod, o přívod vody pro potřeby kláštera, také však o odvod spodní vody, která ohrožovala vlhkostí zdi jeho budov. Bylo především nutné pravidelně prohlížet štoly a opravovat je. K roku 1681 je v análech zpráva o opravě Lohelovy štoly, v níž došlo k sesuvu půdy. V mokrých letech, která klášterní analista zaznamenává, nestačily štoly odvést všechnu vodu prýštící z petřínských svahů, a zejména prameny, do té doby nezachycené, ohrožovaly vlhkostí klášterní zdi. Klášter dal proto v posledních dvou desetiletích 17. století opět vyhloubit několik nových podzemních vodovodních štol. 64 Ty byly pravidelně opravovány. Třebaže byl strahovský vodovod důmyslné dílo a byl neustále rozšiřován, nedovedl zabezpečit strahovskému areálu a přilehlým oblastem rovnoměrnou dodávku vody. Bylli suchý rok, voda nedostačovala, přesto se objevovala vlhkost ve zdivu klášterních budov. Vlhkostí byly klášterní budovy ohroženy ještě více v letech mokrých, kdy vodovodní štoly nestačily pojmout všechnu spodní vodu. S vlhkostí zdiva ve svých budovách se klášter vyrovnat nedokázal. 65 Kvůli vlhkosti, která stále přetrvávala, nechal opat Mayer prozkoumat a zaznamenat celý vodovodní systém Kolbem. 66 Ve svých návrzích Kolbe např. uvádí jak by se mohla využít hromadící se voda pro zavlažování zahrad a ovocných sadů. Upozorňuje i na to, že častou příčinou průsaků vody k základům zdiva je nedostatečné vyzdění žlabů a kvůli zanedbané údržbě i častá 62 Z listů jeho zpravodajů se dovídáme o obtížích, které byly spojeny s hloubením a vyzdíváním štol, o vodě z drobných vedlejších pramenů, která narušovala práci zednických tovaryšů. Zvětralý pískovec se místy sesouval, tovaryši, kteří se báli zavalení, odmítali ve štolách pracovat. Křivský, 1983, s V roce 1685 se opravovala štola Zahradnická. Křivský, 1983, s Když byla v roce 1691 spodní vodou ohrožena stavba budovy letního refektáře, byla vystavěna pro jeho ochranu štola, pravděpodobně tzv. malá zahradnická štola, která zachytila vodu z pramene ve svahu nedaleko zahradnického domku a svedla ji do velké zahradnické štoly. Křivský, 1983, s Křivský, 1983, s Obsahem je zhodnocení stavu a návrh na nápravu. Část věnuje i zahradám, vinicím, sadům. U staveb věnuje pozornost zdivu a klenbám, upozorňuje na vlhkost zdí a pátrá po příčinách, u odpadních štol sleduje jejich dráhy, popisuje, kde procházejí zdmi budov a zaznamenává štolové komíny, stejně tak sleduje dráhy vodovodních štol, popisuje potrubí a všímá si pozorně pramenů, jejich vydatnosti a kvality vody. Křivský, 1983, s.27. hrozba sesuvů půdy. 67 Kde se voda na Petříně bere? V horní části vrchu se v závislosti na klimatických a geologických poměrech vytváří několik horizontů podzemních vod. Stálý a nejvydatnější z nich se nachází při bázi hornin druhohorního stáří, kolem vrstevnice o nadmořské výšce 290m. Atmosférická voda, infiltrovaná na celém území petřínsko bělohorské plošiny, se hromadí hlavně v pískovcích - nad nepropustnou polohou jílovitých sedimentů. 68 Vody z petřínských svahů bylo využito i k pohonu první lanovky z roku 1891, byla zde využita přebytečná voda ze štoly u Nebozízku. Mnohé štoly však přestaly v průběhu věků plnit svou funkci, docházelo k zanesení odtokových kanálů, částečnému zavalení nebo úplnému zániku chodeb. Složité hydrogeologické poměry Petřína již v roce 1890 vzbuzovaly obavy o stabilitu svahu. Svahové uloženiny s převahou jílovitých komponentů způsobují, zvláště při silním zvodnění, snížení smykové pevnosti, a tím nebezpečí sesuvů. Ač byly již v 19. století nad Nebozízkem vybudovány dvě odvodňovací štoly, petřínskou stráň stále smáčely četné prameny 69, které bylo třeba při stavbě lanovky a příslušných sadových úpravách svést do kanalizace nebo využít jinak. Situace se výrazně zhoršila v 60. letech 20. století po výstavbě studentských panelákových kolejí na Strahově. 70 Z nekvalitně provedené kanalizace, vodovodních a teplovodních sítí docházelo k velkým únikům tekutin do podzemního kolektoru. To se začalo projevovat již v roce 1964 a skončilo katastrofálním sesuvem a zničením tělesa lanové dráhy v roce Při něm byl výtok z vodní štoly na Nebozízku oproti normálnímu stavu desetkrát zvětšen a ve svahu se objevilo několik nových pramenů, které sesuv podpořily. 71 Od té doby se Petřín stal malou noční můrou hydrogeologů, inženýrských geologů a 67.Je proto nanejvýš nutné, aby se každoročně vyztužily klenbou alespoň tři sáhy chodby, až se vyzdí celá štola a tím se předejde každému případnému nebezpečí a škodě. Křivský, 1983, s Jílovitě rozvětralý ordovický podklad i nasedající železité pískovce a cenomanské jílovce podloží zvodnělých pískovců jsou mírně ukloněny k východu a severu. Na okraji celé křídové plošiny (hlavně ve východních a severních partiích petřínských strání) proto docházelo a dochází k různě silným vývěrům podzemních vod ve formě typických vrstevných pramenů, horizontálně rozložených pramenných linií a mokřin. Zavřel, 2001, s Fakt, že voda může nabýt různých podob s velkých množstvím vlastností, které reagují na změnu ostatních složek prostředí na zakřivení a kvality zemského povrchu, na změny atmosférické teploty, na závany větru a mnoho dalších okolností, způsobuje, že konkrétní pohyb vodního proudu v přírodě je stále nepředvídatelný. Z. Kalnická, Tlaky na změny v územním plánování, vzrůstající zástavba, RNDr. Jan Čurda, ústní sdělení. 71 Není pak divu, že ztráty pitné vody se pohybují kolem 26-30%, Pražské vodovody a kanalizace, ústní sdělení,

15 statiků. Svědčí o tom nekonečná řada posudků, zpráv a expertiz, neustále se vracejících k hydrogeologickým poměrům Petřína a stabilitě jeho svahů. 72 K další pozoruhodnosti Petřína patří princip uspořádání jeho zahrad. Jistě není náhodou, že těchto deset svébytných a výrazově odlišných zahradních a parkových teritorií, která řadíme mezi památky zahradního umění, obtáčejí petřínský kopec v magické spirále. Ta začíná ve strahovském sedle, běží po S, V, J a JZ svahu Petřína a směřuje k jeho vrcholu. Na začátku pomyslné spirály leží Velká Strahovská zahrada, resp. její část, spadající do sledovaného území. Na ni navazuje série palácových zahrad na severním svahu Petřína, sestávající ze zahrad Lobkovické, Schönbrunské, Vratislavské a Vrtbovské s tím, že Vrtbovská zahrada leží již v místě, kde se petřínské brdo otáčí k východu. Na východním svahu leží Seminářská zahrada a vedle ní, mezi lanovou dráhou na Petřín a Hladovou zdí, zahrada Nebozízek. Ve směru J až JZ od Hladové zdi se rozprostírá zahrada Kinských. Menší úsek severní hranice zahrady Kinských tvoří barokní fortifikace, která spolu s Hladovou zdí vymezuje Růžový sad na vrcholu petřínského kopce, kde severně od Hladové zdi leží park u rozhledny na Petříně. Proces uspořádání petřínských zahrad a parků byl spjat s přirozenými dispozicemi místa, souvisel se slohovými proměnami města a sám o sobě představoval tříbení nejen územně, ale i výrazově svébytných celků Výsledky rozborů bakalářské práce Biotechnické a biologické metody stabilizace svahů mají nezastupitelnou úlohu v ochraně proti sesuvům, často se však neobejdou bez pomoci technické stabilizace. 72 Na poměrně malém území byly popsány stovky geologických dokumentačních bodů. Sanace sesuvu u Nebozízku a práce spojené s odvodněním Petřína pomocí jímacích vodních galerií si vyžádaly výdaje ve výši desítek milionů korun. Petřín a Malá Strana však žijí svůj pestrý geologický život dál. Většina štol není udržována a inženýrskými sítěmi na Strahově stále unikají fekální vody do nitra vrchu. Zvláště po déletrvajících deštích, kdy voda ve velkém množství nekontrolovaná proudí do svahovin, dochází na úpatí k zaplavování sklepů, podmáčení cest a základů domů. V letech se v betonové podkladové desce tělesa lanové dráhy znovu objevily trhliny, zatím menší posuny v podloží porušily některé cesty. 73 Při hodnocení procesu utváření petřínských zahrad a parků nelze pominout nařízení Karla IV. z roku 1348 i vzdělávání zahrad a vinic s ušlechtilou révou. Nařízení podpořila v roce 1358 ještě dvě privilegia. Prvým z nich, vydaným v únoru 1358, přikázal Karel IV. vysazování vinic v okruhu tří mil okolo města. Vinice a zahrady, které pod vlivem těchto opatření vznikly zejména na území přičleněném k Malé Straně, nevídaným způsobem ovlivnily vzhled středověkého ohrazeného města. Ve spojení s plochami lesního i jiného charakteru vytvořily v následujících stoletích prostor pro utváření celého souboru petřínských zahrad, navazujících na zahrady strahovské. Zavřel, 2001, s.150. Technické stabilizace využíváme v době, kdy samotná vegetační ochrana není schopna čelit erozi, sesuvům apod. Často je to důsledek odkládání oprav technických prvků a zanedbání péče o prvky vegetační. Následně dochází k tomu, že se vynakládají několikanásobně vyšší náklady na nápravu. 74 Při volbě stabilizace svahů musí vždy předcházet podrobný průzkum dané lokality a všech dotýkajících se vědních oborů, kterými se posoudí všechny příčiny nestability, na základě všech potřebných zjištění se určí buď technická, biotechnická nebo biologická stabilizace. Studiem lokality parku Mrázovka vychází najevo důležitost terénních průzkumů, neboť i stanovení metodiky proběhlo přímo v terénu vzhledem k nepřehlednosti situace. 75 Na základě terénních průzkumů, studiem map, zjištěním širších územních vztahů byl vyhodnocen stávající stav, následně pak navazovalo samotné vypracování projektu. Příklad parku Mrázovka ukazuje tu skutečnost, že problém stabilizace svážných území nelze posuzovat na základě jediné metodiky, neboť se zpravidla jedná o území velmi složitá, často komplikovaná a např. odlišná půdní vlastnost může znamenat zcela jiné řešení problému. Dalším možným přístupem je řešení na základě zjištění příčiny sesuvů (studiem vychází najevo nejčastější příčina sesuvu vlivem vody). Vždy bude metodika přístupu shodná v následujících bodech: terénní zjištění, studium map, vyhodnocení současného stavu, územní vztahy, poté vlastní návrh řešení Shrnutí výsledků studia Shrnutím kapitol 2.1, 2.2 a 2.3 docházím k názoru, že ať už naši předkové používali technického, biotechnického či biologického opatření při řešení stabilizace svahů, vždy musela po každém opatření následovat řádná údržba a kontrola. Někdy stačilo postavit opěrné zídky, schodiště, zpevnit terasy, osázet v rámci stabilizace svahy vegetačními prvky, vybudovat bazény pro sběr přebytečné vody, jindy to bylo složité technické dílo výše popisovaného strahovského vodovodu, které ve velkém měřítku 74 Laborová, bakalářské práce, s Borusík, Šimek, Laborová, bakalářská páce, s.53 15

16 působilo jako drenážní systém odvodnění tohoto složitého geologického horizontu (používali technická opatření, aby mohla později spolu s vegetační složkou navzájem splynout ve funkci biotechnickou). Tento princip odvodnění, potažmo metody stabilizace svahu mne přivedl k myšlence, prozkoumat principy odvodnění svážných poloh v urbanizovaném prostředí dvou pražských vilových čtvrtí, Braníku a Hlubočep (analytická část 3.1., 3.2.). V těchto modelových objektech jsou uplatňovány velice podobné principy, které používali i naši předkové v objektech zahradní a krajinářské architektury, avšak častokrát nikoliv s takovou noblesou jako naši předchůdci. Nenechme se mást, že naši předkové byli vždy neomylní. Studiem archívních materiálů v pražském geofondu zjišťuji, že ne vždy za porušením stability opěrných zdí či schodišť byla nedostatečná údržba těchto prvků nebo pronikající voda. Za nestabilitou terasové zahrady Ledeburské, malé Pálffyovské byly místy až 5,8m vysoké navážky a nestejnorodé základové poměry. Tím, že se jedná o navážky ve velmi prudkém svahu, lze je považovat za potenciálně náchylné k sesouvání. 77 Studium archívních pramenů v pražském geofondu je velice cenným studijním prostředkem. Z posudků totiž, až na výjimky vyplývá, že problém sesuvů je zkoumán, řešen a opatření navržena pouze na základě terénních průzkumů a potřebných i laboratorních rozborů. Až na výjimky posudky odkazují na použitou literaturu. Pokud na literaturu odkazují, jedná se vždy o jiné prameny z geofondu. Častým uváděným důvodem sesuvů je vedle působení vody také nectění přirozenosti pozemků. Následky těchto činností mají mnohdy rozsáhlé ekologické dopady. Příkladem nectění přirozenosti lokality je např. dálniční násyp u Tuřan, kdy v roce 1996 došlo k jeho sesutí. Ukázalo se, že násyp v těchto místech protíná území přirozeného odvodnění. Došlo zde k vzestupu podzemní vody díky lužní poloze této lokality. Místo násypu by bylo vhodnější použití nosných pilířů.78 Ne vždy musí na první pohled nestabilní podloží znamenat neúspěch. Lednický 77 Ke svahovým pohybům by mohlo dojít pouze za extrémních okolností, kterými by bylo porušení některé ze zdí ve spodní části svahu nebo např., nadměrným zvodněním navážek a tím jejich přitížením, namrzáním, vyplavováním jemných součástí navážek, případně vyplavením pojiva ze starého zdiva. V takovém případě by mohlo dojít následně k havárii celého nebo větší části svahu. RNDr. Krausová, Násyp počal vlivem vody klesat. Tato technicky náročná plocha vyžadovala navrtání odvodňovacích vrtů. Bez užitku se tak přelévají tisíce litrů pitné vody. Před stavbou dálnice měla v této lokalitě, vzhledem ke kvalitě vody, vzniknout vodní továrna. RNDr. Jan Čurda, vedoucí Správy oblastních geologů, vedoucí odboru aplikované geologie, hydrogeolog, ústní sdělení, Minaret je toho důkazem. Jedná se také o lužní polohu, jedna z poloh nejméně vhodných k 60m vysoké stavbě, ale Minaret stabilní je díky dřevěným pilotům, které jej v bažinatém terénu již staletí podpírají. Stejný příklad dokazuje Rajhrad. Postavený v nejnepříhodnějších podmínkách, ale stavitelé všechny kritické a ohrožující činitele znegovali, ke stavbě použili dubové piloty. Pražský Černínský palác je naopak postavený na velice vhodném místě stabilního ordoviku. Je ukázkou projevu citu pro lokaci, ctění přirozenosti a dispozic místa. V lokalitě Pohořelec v Praze od roku 1720 nenajdeme sebemenší náznak narušení, neboť stavitelé se zde dokázali přizpůsobit podmínkám geologickým, hydrologickým, měli obrovský cit pro lokaci. Břevnovský klášter naopak ukazuje, jak princip fungující od středověku dokáže neuvědomělé zacházení zničit prakticky okamžitě. V této lokalitě došlo (během minulého režimu) k zabetonování odvodňovacích štol. Voda, která následně musela odtéci jinam, napáchala značné a místy nevratné škody. 79 Vždy je důležité přesně určit, které opatření, zda biologické, biotechnické či technické, je v konkrétních podmínkách nejlepší. Někdy jsou to prahy, obložení, roury, travní drn, keřový porost. Pokud tato opatření schází, přidávají se k efektu svážení všechny existující faktory a výsledek se pak dostaví prakticky okamžitě. V doporučení metod stabilizace se opět geofond ukazuje vhodným studijním materiálem. Kupříkladu RNDr. Ludvík Hanuš po zjištění příčiny sesuvu (soustředěný tok vody sutí a svahovými hlínami) 80 v prostoru pražské Nikolajky nedoporučuje původní záměr lokality zastavět obytnými domy, ale navrhuje provést biotechnickou metodu stabilizace založením parku nebo sadu. Ing. Navrátil v rekreačním areálu Petynka, kde také docházelo k sesuvům, doporučuje kombinaci technických i biologických metod stabilizace. 81 Na základě, provedení jednoho či druhého opatření doporučuje ochránit svah proti dešťové vodě: vhodnou vegetací, zatravněním či vhodnými dřevinami. Poté se mohou na svahu bezpečně budovat pěší cesty, ale tak, aby 79 RNDr. Jan Čurda, vedoucí Správy oblastních geologů, vedoucí odboru aplikované geologie, hydrogeolog, ústní sdělení, Svah se počal sesouvat nejprve u paty, kde byl nejstrmější 28 až se nakonec zřítil a zatrhl až k horní hraně svahu erozní deprese. V horní partii sesuv obnažil sklaní podklad a v zátrhu starou vodovodní síť, která působila jako drenáž pro unikající vodu. Protože nebyl sesuv sanován, může i srážková voda časem zhoršit stav akumulační oblasti. Uvádí únik vody až 30%. RNDr. Ludvík Hanuš, GF Doporučuje provést na hraně komunikace řadu velkoprůměrových pilot vetknutých do navětralé břidlice, která přeruší kluznou plochu sesuvu, piloty doporučuje o Ø 1m, v osové vzdálenosti 3-4m na délku cca 60m, vzájemně je svázat železobetonovým chodníkem. Nebo na hraně vnější, na komunikaci provést železobetonový práh zakotvenými předpojatými šikmými kotvami do navětralých hornin skalního podloží. Může být použito pro chodník něco pro oplocení. 16

17 příčný sklon byl vždy ke svahu, kde musí být odvodňovací strouha přerušovaná vývařišti, příčnými stružkami nebo jinou vhodnou protierozní úpravou. 82 Práce nedoporučuje provádět v období intenzivních jarních nebo podzemních srážek ani v době tání, neboť v těchto obdobích se díky proudění průsakové vody 83 atmosférických srážek výrazně snižuje stupeň bezpečnosti stability svahu. 84 Zahrada Kinských naopak dokazuje jak naši předkové mistrně provedli biologickou stabilizaci nejprudších svahů. Analýza sortimentu dřevin totiž dokládá, že zahrada Kinských byla po této stránce mistrovské dílo. Dokazuje to práce s domácími i cizokrajnými dřevinami, především předsazení kultivarů a dřevin cizího původu před domácí druhy. 85 K omezenému využití kultivarů a dřevin cizího původu došlo ve svažitých a nejvyšších partiích zahrady s převážně domácími druhy dřevin, a to i v roli solitérů a solitérních skupin. 86 Zahrady zakládané ve svahu jsou dnes jednodušší, bez složitých doplňujících objektů 87, jako tomu bylo u, mnou milovaných, italských renesančních zahrad, kde byl svažitý terén přeměněn v soustavu teras, ozdobných balustrád, schodišť a zídek. Plně se využívalo výhledů do kraje, kaskád pro přepad tekoucí vody a dekorace sloupovitých, stále zelených rostlin. Pokud je možný přístup na pozemek shora, staví se objekt domu v horních partiích a úprava zahrady se podřizuje hlavní dominantě. Úpravě zahrady předchází přesné zjištění sklonu pozemku a jeho vrstevnice. Řešení svahu je stanoveno projektem. 88 Terasy bývají široké 2 8m, podle sklonu pozemku. Opěrné zídky nemají přesáhnout výšku 150cm. Aby se dosáhlo pohodlnějšího stoupání, staví se schody a 82 Stezky by měly být vždy částečně v odřezu a částečně v násypu, jehož ohumusovaný povrch by měl být mechanicky fixován buď hydroosevem, proutěnkami nebo svahovými tvarovkami. Měla by platit zásada, že svah nebude ve stezce přetěžován ani v odřezu odlehčován. Patu svahu doporučuje fixovat sběrnou, po úsecích prováděnou, drenáží hlubokou 2-2,5m mající za úkol co nejrychleji odvádět průsakové agresivní vody a tím zlepšovat stabilitu svahu. Zdůrazňují nutnost citlivého přístupu k provádění všech prací jak na horní hraně svahu při sanaci sesuvu, tak i při provádění stezek nebo drenážování s paty svahu. 83 Kursisto 2000 nazývá vodu podivným přírodním vagabundem, který může způsobit velké změny na nesprávném místě a v nesprávný čas. 84 Ing. Navrátil, 1983, rekreační areál Petynka. 85 Tento princip je uplatňovaný především ve spodní rovinaté části zahrady. B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s B.Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000, s Římské zahrady svažitý terén vyrovnávala soustava teras a jednoduše upravených schodišť. Zvláštní úlohu hrála v renesanční zahradě voda. Klidná, zrcadlící oblohu v pravoúhlých bazénech, stékající tenkými pramínky po jemných tvarech fontán nebo voda padající po svažitých kaskádách či tryskající ze stěn. (B.Pacáková-Hošťálková, 2000) 88 M. Dvořák 1998 schodiště více předsunuté a jejich ramena kryjí vhodné keře. Vnitřní strana zídek je kolmá, zatímco vnější ustupuje směrem ke svahu pod úhlem asi 20 až 30. Základ zídky postavený v pevné hornině mívá šířku odpovídající polovině výšky zdi, tedy 60 75cm. U paty opěrné zídky ukládáme drenážní materiál, popř. trativody, aby nedošlo k podmáčení základu. Některé drenážní trubky vyúsťují vně zdi. Závěr této kapitoly bych ráda věnovala fenoménu vody, již několikrát v této kapitole jmenované. Voda jako nejčastější příčina sesuvů, narušení opěrných zdí, puklin apod. Není to však především lidská snaha podmanit si vše? Voda ale není věc, není to dělitelný objekt, se kterým můžeme manipulovat a jeho činnost kontrolovat. Pokud dokážeme vodu spoutat či regulovat, je to možné jen v omezené míře, přičemž širší důsledky této regulace nám stále unikají. Voda má spíše charakter síly, energie, vzájemných vztahů. Berleant (2000) uvažuje, zda se z tohoto vodního světa můžeme poučit o svém vztahu k přírodě jako celku, respektive zda tato zkušenost může prospět naší enviromentální výchově. Dospívá k názoru, že vodní prostředí nás vede k respektování přírodních procesů. Poskytuje nám střízlivý obraz lidských rozměrů a omezení Protože vodní prostředí z velké části existuje bez toho, aby je vytvořil člověk, jsme nuceni akceptovat, že jsme občas nemohoucí. Berleant,

18 3. Analytická část Tato kapitola diplomové práce je výsledkem terénních průzkumů a je dokladována vlastní fotodokumentací. Pořízení technické fotodokumentace s rozpracovanými komentáři je rovněž hlavní náplní analytické, nebo-li rozborové části. Úvod analytické části věnuji dvěma pražským lokalitám, a to Braníku a Hlubočepům, v nichž se zabývám principy řešení stabilizace svahů v urbanizovaném prostředí vilových čtvrtí (technické, biotechnické a biologické metody stabilizace prudkých, příkrých i nakloněných parcel vilových zahrad). V kapitole 2.4. Shrnutí výsledků udávám důvody pro které se rozhoduji tuto analýzu provést. Důvodem je mj. princip odvodnění těchto svažitých poloh. Všímám si zde odvodnění svahů prostřednictvím vegetace, technických prvků, opěrných zdí, schodišť. Tento postup je zvolen rovněž pro podpoření myšlenky, že bez následné údržby a soustavné péče i sebelepší princip nedozná trvalého efektu. V následující části této kapitoly jsou popisovány principy stabilizace v několika modelových objektech, kterými jsou pražské, brněnské i jiné jihomoravské lokality. Jednotlivé technické aspekty jsou srovnávány dle typu terénní situace (stabilizace svahu, odvodnění cest, opěrné zdi, apod.). Na jižní Moravě byly terénně hodnoceny tyto lokality: Petrov a Špilberk v Brně, dále Lednice. V Praze pak tyto lokality: Malá Strana, Lihovar, Petřín, Nebozízek, Mrázovka, Letná, Smíchov, Bertramka, Kinského zahrada, park Sacré Caeur, Vyšehrad, Park Skalka a park Santoška. Pro srovnání stabilizačních opatření doplňuji uplatňované metody dvou zahraničních lokalit, a to italského Livigna a švýcarského St. Moritz. Obě tato místa jsou pro srovnání vhodná z hlediska tamních svažitých poloh. Výsledky terénních průzkumů popisuji v komentářích na jednotlivých dílčích listech. Jednotlivé listy rovněž obsahují fotografie základních technických aspektů řešené problematiky a v jednotlivých komentářích na tyto aspekty (ve fotografiích) odkazuji. Jednotlivé typy terénních situací shrnuji v dílčích závěrech. Celá kapitola je zakončena závěry SWOT a komentář. Výsledky analytické části i kapitoly předchozího studia jsou výchozím prostředkem pro 5. Návrhovou část. Širší územní vztahy lokalit studovaných v úvodu 3. Analytické části Obr. 6 Terénní průzkumy v lokalitě Braník Obr. 7 Terénní průzkumy v lokalitě Hlubočepy 20

19 2.4.1 Shrnutí výsledků v objektech zahradní architektury Pořadové číslo Název objektu 1. Zahrady kláštera na Strahově Lokalizace Jižně od ulic Pohořelec a Úvoz, na plošině Pohořelce a svazích Petřína. Rozmezí nadmořských výšek/m n. m. Použité principy Terasové uspořádání vinic, štěpnic. Odtokové kanály, bazény pro sběr vody, lavatorium. Zdroj Olga Bašeová, Pražské zahrady a parky, Pořadové číslo Název objektu 10. Zahrady a parky Vyšehradu Lokalizace Rozmezí nadmořských výšek/m n. m. Použité principy Vyšehrad Vodovodní systém. Jásek, Historický vývoj pražského vodárenství, 1997 Zdroj 2. Konventní zahrada Praha 1 Hradčany, je součástí klášterního komplexu Královské kolonie premonstrátů na Stahově Systém odvodňovacích štol. Terasové upořádání ovocného sadu. Kašny pro sběr vody. Zavřel Jan a kolektiv, Pražský vrch Petřín, Park Pod Hradbami Lemován ulicemi Na Libušince a Libušina Svahy jsou místy podchyceny opěrnými zídkami, souvislý porost na svazích, systémy cest a schodišť. Zavřel Jan a kolektiv, Pražský vrch Petřín, Opatská zahrada Praha 1 Hradčany, je součástí klášterního komplexu Královské kolonie premonstrátů na Stahově Pramen objevený při zemních pracích využit jako zdroj vody pro fontánu s vodotryskem, zdokonalování vodovodů, kanalizační síť. Rybníky pro zadržování dešťové a povrchové vody. B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, Ledeburská zahrada Malá Strana Terasové uspořádání, masívní dvouramenné schodiště, mohutné opěrné zdi. Kol. autorů, Palácové zahrady pod Pražským hradem, článek, Vyhlídka s vinicí Praha 1 Hradčany, je součástí klášterního komplexu Královské kolonie premonstrátů na Stahově Je pěstěna na čtyřech teráskách, držených nízkými kamennými opěrnými zídkami, které sledují přirozenou modelaci terénu. B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, Malá Pálffyovská zahrada Malá strana Členěna opěrnými zdmi v sedmi terasových úrovních. Strmé přímočaré schodiště. 5. Velká strahovská zahrada V prostoru mezi Úvozem a Strahovskou ulicí. 6. Zahrada kláštera Leží severně od ulic v Břevnově Markétská a U Vojtěšky Štoly, terasové modelace terénu, svažité partie zpevněny lesím porostem. Zavřel Jan a kolektiv, Pražský vrch Petřín, Jsou zachovány schodiště, Olga Bašeová, Pražské terasové zdi. Systém podzemních zahrady a parky, chodeb pro sběr vody, kolmo vedené svažité cesty, lesnatý svah s různorodým porostem. 14. Velká Pálffyovská zahrada 15. Kolovratská zahrada Malá strana Malá Strana Členěna opěrnými zdmi v osmi terasových úrovních, schodiště, opěrné zdi, tunelová schodiště, Je terasové rozčleněná zdi. opěrnými zdmi do sedmi teras. Přímočaré schodiště, systém opěrných zdí. Prudký svah osázen ovocnými dřevinami. B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 Olga Bašeová, Pražské zahrady a parky, Zahrada kláštera na Slovanech Vymezena ulicemi Vyšehradskou, Trojickou, Pod Slovany Mohutná barokní opěrná zeď, szstémy opěrných zdí, terasové pločiny, řadové uspořádání porostu. cesty, vedené po úzkých terasových plošinách propojených schodišti, doplňují dřeviny v nepravidelných skupinách. B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, Malá Fürstenberská zahrada Malá Strana, mezi Kolovratskou a Velkou Fürstenberskou zahradou Mohutné parcelační zdi, rozčleněné opěrnými zdmi do deseti odstupňovaných teras. Přímočaré schodiště. Olga Bašeová, Pražské zahrady a parky, Svato-václavská vinice Nachází se před hradní bránou na Opyši, je sevřena ulicí Na Opyši a Starými zámeckými schody 9. Jelení příkop Údolí potoka Brusnice od ulice U Brusnice k velké zatáčce Chotkovy silnice Na prudkém severním svahu je clonový porost domácích druhů, Jižní svah, terasově uspořádaný, rozděluje podélně vedená cesta, podchycená opěrnými zídkami a příčně dělená kamennými schodišti. B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, Svahy hlubokého údolí jsou zakryty rozvolněným porostem stromů s dobře zapojeným keřovým podrostem. Celé údolí je protkáno sítí cest. B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, Velká Fürstenberská zahrada 18. Vrtbovská zahrada Malá Strana Stupnicovité uspořádání vinic ve svažité partii daly základ pozdějším terasám. Horní část je členěna deseti nepravidelnými terasami. Systém schodišť. Malá Strana Tři výškové úrovně, opěrné zdi, dvouramenná spojovací schodiště, monumentální opěrná zeď. B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 Březina, Weinfurter, Vrtbovská zahrada,

20 Pořadové číslo Název objektu 19. Schönbrunská zahrada 20. Lobkovická zahrada 21. Lesliovská zahrada Lokalizace Rozmezí nadmořských výšek/m n. m. Malá Strana Terasovitě koncipovaná, dvouramenné schodiště, systém opěrných zdí, rampové cesty, hadovitě vedený systém cest. Malá Strana, severní svah Petřína. Použité principy Terasy člení zahradu do pěti částí. Síť cest, vedených mírně šikmo přes vrstevnice, cesty v esovitém uspořádání stoupají k vrcholu svahu, schodiště vedená po Malá Strana Dvouramenné schodiště, systém opěrných zdí. Zdroj Zavřel Jan a kolektiv, Pražský vrch Petřín, 2001 B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 Olga Bašeová, Pražské zahrady a parky, Pořadové číslo Název objektu 32. Zahrada vily Portheimka 33. Zahrada a vinice vily Gröbovka 34. Zahrada Kramářovy vily Lokalizace Rozmezí nadmořských výšek/m n. m. Praha 5 - Smíchov Opěrné zdi, svahy osázeny souvisle vzrůstnými keři. Praha 2 - Královské Vinohrady Použité principy Obloukovitě vedené cesty, terasy, schodiště, opěrné zdi. Praha 1 - Hradčany Dvouramenné schodiště, systém opěrných zdí. Zdroj B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, Královská obora Svahy pod Místodržitelským letohrádkem Svahy jsou porostlé keři, které stabilizují svažité území. Olga Bašeová, Pražské zahrady a parky, Zahrada Mülerovy vily Praha 6 - Střešovice Opěrné zídky, terasy, schodiště. Svah B. Pacáková-Hošťálková, podchycen kamenným rastrem. Pražské zahrady a parky, Park Cibulka Praha 5 - Košíře Lesní charakter porostu na prudkém svahu. 36. Park Letenské sady Praha 7 - Holešovice Opěrné zdi, serpentýny. SOPK, studie erozních vlivů Zahrada Klamovka Praha 5 - Smíchov Princip hmotového uspořádání B. Pacáková-Hošťálková, dřevin a jeho poměrů k travnatým Pražské zahrady a parky, plochám Zahrada Nebozízek Praha 1 - Malá Strana Síť cest, organicky reagujících na dramatický terén petřínských svahů. Parková kompozice je rámována porosty lesních dřevin. Zavřel Jan a kolektiv, Pražský vrch Petřín, Zahrada Santoška 26. Zahrada Turbová 27. Zahrada Bertramka 28. Zahrada Kneislovaka 29. Zahrada Kajetánka Severovýchodní stráně Pavího vrchu V horní svažité části je vsazena elipsa subtilního cestního okruhu členěná několika spojnicemi na menší partie. Komunikace kopírující vrstevnice. B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 Jinonická ulice Systém teras. Olga Bašeová, Pražské zahrady a parky, Pod vrchem Mrázovka Svahy kryty porosty v podstatě lesního charakteru Praha 6 - Smíchov Terénní výškové rozdíly překonány úzkými terasami, systém opěrných zdí, schodiště, svah osázen ovocným sadem. Praha 6 - Břevnov Svažitou část zahrady pokrývá starý ovocný sad. 30. Zahrada, Svah nad Trojskou ulicí Svah je osázen vinicí v štěpnice a vinice pravidelném sponu, na koruně Šternberské vily svahu je obezděná terasa. 31. Zahrada vily Kinských Vlastimil Blažek, Bertramka, B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 Olga Bašeová, Pražské zahrady a parky, B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 Praha 5 - Smíchov Některé úseky cestního systému svažité části vedou po vrstevnicích nebo šikmo k vrstevnicím, čímž je v kombinaci se serpentinovými oblouky překonán značný výškový rozdíl. Kultivary a dřeviny cizího původu jsou obvykle předsazeny před základní dřeviny domácího původu. Zavřel Jan a kolektiv, Pražský vrch Petřín, Park Riegrovy sady 40. Park Thomayerovy sady Praha 2 - Vinohrady Rozvrh cest, opisujících okruhy s četnými krásnými výhledy na Prahu, využil vrstevnice. Praha 8 - Libeň Schodiště, soustava opěrných zdí a teras, systémy cest vedených po vrstevnicích. 41. Park Jezerka Praha 4 - Nusle Strmé svahy jsou v několika místech zpevněny kamennými opěrnými zídkami. Schodiště. 42. Park Na Skalce 43. Park Sacré Caeur 44. Park Mrázovka Praha 5 - Smíchov Praha 5 - Smíchov Výškové úrovně severní poloviny parku jsou překonávány schodišti umístěnými v hlavní ose. Cestní síť je vedena v přirozených křivkách, které Síť dlážděných vyhovují terénním cest opatřených poměrům. příčnými žlaby na odvod vody. Použití geotextílií. Prudší svahy Praha 5 - Smíchov Cestní síť sledující vrstevnice, dlážděné cesty opatřeny příčnými i podélnými žlaby na odvod vody. Ve B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 Olga Bašeová, Pražské zahrady a parky, B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 B. Pacáková-Hošťálková, Pražské zahrady a parky, 2000 Terénní zjištění Terénní zjištění 19

21 3.1. Metody stabilizace svahů v lokalitě Braník Obr. 8 Narušená statika plotu kvůli chybějícímu oddrénování betonového plotu Obr. 9 Mohutná opěrná zeď se systémem odvodňování Obr. 11 Mohutná kamenobetonová šikmá opěrná zeď se systémem odvodňovacích plastových rourek Obr. 12 Detail betonové stabilizační zdi Obr. 14 Zajištění paty svahu mohutnou cihlovou zdí s několika vývody z plastových drenážních rour Obr. 10 Detail betonové Obr. 13 Kameno-betonová Obr. 15 Mohutná kameno-betonová zeď se stabilizační zdi opěrná zeď se systémem. systémem odvodňovacích plastových rourek odvodňovacích plastových rour Studium tohoto modelového území proběhlo v lokalitě Praha Braník. Studium bylo učiněno na základě terénního pozorování a pořizování vlastní fotodokumentace. Jedná se o lokalitu velmi svažitých parcel, kde jsou uplatňovány technické, biotechnické a biologické metody stabilizací. Na základě předchozího studia je zde pozornost soustředěna na zásady odvodnění a na principy použití vegetačních prvků jako důležitého stabilizačního opatření. V této lokalitě se vyskytují zahrady, v nichž jsou aplikovány převážně technické stabilizace použitím masivních opěrných zdí, obr. 9, obr. 14. Důvodem použití tohoto principu je skutečnost, že se jedná o velice příkré srázy a tyto mohutné opěrné zdi, převážně z betonu, kamene, nebo vzájemnou kombinací, prakticky zajišťují stabilitu svahů. Na parcele obr. 9 je ke stabilizaci uplatněno množství jehličnatých a listnatých stromů, především Pinus sylvestris L., Pinus nigra ARNOLD, Tilia cordata MILL., Aesculus hippocastanum L.. Jedná se o několika metrové dřeviny, jež svým kořenovým systémem zabezpečují soudržnost svahu. Sebemenší náznak nenaznačuje, že by kořeny narušovaly zdi či opěrné zídky. Obr. 8, příklad významné funkce odvodnění svahu provedením drenáže oplocení (zde se nenachází). Je pravděpodobné domnívat se, že v této zahradě došlo rovněž k zanedbání údržby, a to nejen technické, ale také vegetační složky. Ve svahu se nachází vykloněné ovocné dřeviny, rovněž narušující stabilitu oplocení. Vedlejší parcela, obr. 11 dokazuje, že opěrná zeď, snižující svažitost vytvořením roviny v místě paty svahu a hrany plotu, kvalitně stabilizuje svah, aniž by bylo oddrénováno oplocení. Svah je porostlý pouze trávou. Velice důležitou roli zde určuje použití materiálu. Masivní kámen kladen nasucho, stabilizuje mnohem účinněji než betonové zdivo, jež musí být pravidelněji revidováno. Účinným biologickým opatřením, obr. 15 je použití půdo-pokryvných rostlin, např. Hedera helix L. Díky převislému charakteru prokazuje účinnost při okrajích opěrných zdí. Svou přítomností, v poměrně rizikových částech, spolehlivě zabraňuje pronikání zeminy i padajícího rostlinného materiálu do komunikace. 21

22 Obr. 16 Detail odvodnění betonovou zdí a kovovými rourami Obr. 17 Železobetonová konstrukce k zajištění stability svahu novostavby Obr. 19 Nezajištění bezpečnosti sesuvu Obr. 21 Detail odvodnění opěrné zdi, během stavebních prací kombinace kámen, beton, cihla Obr. 18 Nezajištěný svah narušuje keřovou ochranu Obr. 20 Narušený plot bez systému odvodnění Obr. 22 Silně narušený svah vyžadující technicko-biologické řešení Obr. 18, 19, příklady velmi nezodpovědného přístupu, ohrožující bezpečnost velmi frekventované komunikace. Takto, bez jakéhokoliv zajištění byl svah ponechán celou zimu Během 3 měsíců došlo k sesuvu zeminy do prostoru komunikace o téměř 100cm. Obr. 25, dočasné provedení stabilizace deskovými zábranami, jež jsou upevněny ve svahu a zajištěny dřevěnými kůly. Důležitou biologickou stabilizační funkci podporuje pokrytí svahu keři. Výsledky Je velmi těžké určit jakou měrou se v použití jednotlivých metod stabilizace projevuje samotná prevence proti sesuvu, finanční stránka věci, tendence v použití materiálu a samotný vkus majitele pozemku. Podstatné je, že zde velkou úlohu zastává údržba, potažmo finanční náročnost stabilizačních opatření. Je velmi zarážející, že v rizikových partiích, kde již dochází k sesuvu obr. 24, není učiněno žádné opatření, ani vzhledem k provozní bezpečnosti, např. zde naprosto schází jakákoliv cedule s upozorněním, že zde hrozí sesuv. Je jen otázkou času, kdy se efekt svážení znásobí déle trvajícími dešti a následky zanedbání údržby se projeví velmi záhy a často tragicky. Finanční náročnost následných opatření je pak mnohem vyšší než včasná prevence. Obr. 33, situace, kdy i neodborné opatření může plnit svůj účel. Na řadě míst by stabilizaci výrazně přispělo použití půdo-pokryvných rostlin, především stálezelených, jež by přispěly mj. k oživení technických stabilizací, obr. 16 a obr. 10. Při hranách opěrných zdí tyto rostliny plně nahrazují obrubu nebo deskovou přepážku. Nehledě na to, že rostliny svým 22

23 Obr. 23 Narušená statika plotu v místě poměrně frekventované komunikace Obr. 24 Svah stabilizuje hustý keřový porost Obr. 27 Chybějící odvodnění, hrozba zřícení Obr. 30 Odvodnění svahu 1 rourou Obr. 25 Narušený svah pokryt keři Obr. 28 Zanedbaná údržba Obr. 31 Fungující, ale zanedbaná údržba Obr. 26 Svah usměrněn kamennou zídkou Obr. 29 Mohutná opěrná zeď se systémem odvodnění Obr. 32 Silně narušený svah ohrožuje komunikaci převislým růstem dokáží pojmout či odvést část přebytečné vody. Toto opatření je vhodné použít také v místě svahu obr. 34. Naproti tomu obr. 16 dokazuje dostatečný účinek hustého travního pokryvu. Na obr. 49, obr. 50 a obr. 60 jsou příklady použití biotechnické stabilizace svahu, pozorovatel vnímá pouze složku biologickou, avšak stabilita svahu je zajištěna především použitím kamene, jenž je na sucho zapuštěn do svahu, půdo-pokryvné rostliny tuto kamennou vrstvu překrývají. Obr. 31, nejsou li svahy zatravněny, porušují se téměř okamžitě vlivem povětrnosti. (Z. Janoušková, 1980). Srovnání obr. 26 a obr. 27. Parcela na obrázku 27 se nachází vedle parcely na obrázku 26. Došlo zde k narušení statiky plotu. Hrozí zřícení oplocení, jež ohrožuje jednak chodce, ale potenciálně ohrožuje také silnici (během posledních dvou let se situace stává havarijní). Toto oplocení se nachází ve svahu níž než oplocení na obrázku 26. Ani jedno oplocení nemá drenážní odvodnění, přesto je plot na obrázku 24 staticky neporušen. Důvodem je, že svah na obrázku 27 není u paty podchycen, avšak u vedlejšího pozemku je provedením opěrné zídky (kameny na sucho) svah podepřen. Mezi patou svahu a hranou plotu je vytvořena terasa ve tvaru rovinné plochy. 23

24 Obr. 36 Přirozené stabilizační opatření Obr. 39 Stabilizační opatření zahrady ve svahu Porušení svahu způsobují rovněž stavební úpravy ve vyšších polohách kopce, kdy rovněž vliv těžké mechanizace mohl k narušení přispět. Dnes tyto příčiny můžeme zjistit jen velmi těžko. Studium starších vilových čtvrtí je nadto velmi dobrým studijním fondem z hlediska životnosti materiálu. Převážná většina opěrných zdí a plotů, až skutečně na výjimky, je stejného stáří jako samotná stavba domu a až na nepatrné zásahy nebyly zdi ani ploty nikdy opravovány (ústní sdělení několika majitelů pozemků) 3.2. Metody stabilizace svahů v lokalitě Hlubočepy Obr. 33 Stabilizační opatření Obr. 34 Opěrná zídka stabilizující patu svahu Obr. 37 Narušená stabilita plotu bez odvodnění Obr. 40 Svah narušený erozní rýhou Obr. 35 Stabilizace svahu nad železniční tratí Obr. 38 Narušení plotu bez drenáže Obr. 41 Nezajištění zapříčiňuje sesuv zeminy V případě Hlubočep se jedná rovněž o lokalitu velmi svažitých parcel, kde jsou uplatňovány jednak technické, biotechnické a biologické metody stabilizace. Pozornost je zde soustředěna opět na pozorování principu odvodnění svážných poloh ať už se jedná o technické či biologické metody. Sesuv půdy v rizikových místech komunikací není rovněž na několika místech zajištěn také v lokalitě Hlubočepy, obr. 41, obr. 59. Obrázek 59 dokazuje nevhodné odstranění dřevin z prudkého spádu v místech, kde je poměrně narušená silniční komunikace (toto narušení komunikace se pravděpodobně podílí na nepatrném sesutí zeminy) a pomalu sesouvající se zemina i rostlinný materiál zaplňuje chodník. Svah není nijak zajištěn. V tomto svahu doporučuji provést zajištění proti sesuvu geotextílií a osázet svah vhodnými keři. Jiným stabilizačním opatřením vhodným k zajištění soudržnosti svahu je osázet svah půdo-pokryvnými rostlinami. Ke kácení stromů zde došlo letos v předjaří (2008) a oproti stavu z minulého roku (jaro 2007) považuji současnou situaci za zhoršenou. Několik desítek metrů zpět (stejná fotografie) je svah naopak stabilizován díky kvalitnímu hustému travnímu koberci. Není zde shledán sebemenší náznak nestability. 24

25 U obr. 36 a obr. 47 je stabilita svahů zajištěna nezasahováním jakýmkoliv antropogenním způsobem do ploch. Přirozeně jsou plochy stabilní díky pevnému horninovému základu. Plocha na obrázku 36 je přírodní památkou chráněnou zákonem 114/1992 Sb. Obr. 42 Silné narušení plotu bez odvodnění Obr. 45 Zpevnění břehu skalníkem Obr. 49 Svah zpevněný břečťanem Obr. 43 Odvodnění svahu Obr. 46 Prudký svah zpevněn schodištěm Obr. 50 Zpevnění svahu kamenem a porostem jalovců v kombinaci s břečťanem Obr. 47 Přirozená stabilita svahu Obr. 51 Zpevnění navážek dřevinami Obr. 44 Odvodnění plotu Obr. 48 Svah členěn modelací terénu Obr. 52 Drenážní vývod Výsledky Srovnáním lokalit Hlubočep a Braníku jednoznačně vychází najevo skutečnost, že v použití technického principu stabilizace převažuje procentuelně lokalita Braník. Naopak lokalita Hlubočepy převažuje v množství použití biologického stabilizačního opatření. Není to jistě náhodné, neboť tato lokalita ve skutečnosti hraničí s Prokopským údolím. Naopak při hodnocení, která z lokalit vykazuje větší procento statického narušení ve sledovaných parcelách, lze se jen velmi těžko přiklonit k jedné z lokalit. Docházím k závěru, že je v tomto ohledu poměr vyrovnán. Z terénního průzkumu vyplývá velmi zajímavý výsledek, jenž dokazuje, že i oplocení, vysoká cca 100cm, někdy i méně, bez viditelného oddrénování, vykazují silné statické narušení. K efektu narušení taktéž přispívají nakloněné i téměř vyvrácené stromy (obr. 23, obr. 37, obr. 38, obr. 42). Naopak ploty bez viditelného oddrénování, avšak mající v místech svrchní partie plotu vytvořenou alespoň 50cm širokou terasu, nevykazují ani v jednom z pozorovaných objektů sebemenší poškození (obr. 11, obr. 26). Jakmile terén svahu pozemku přesahuje spádový sklon 12 až 15%, je lépe zahradu rozčlenit terasami (M.Dvořák, 1988). 25

26 Obr. 53 Svah zpevněný skalníky a jalovci Obr. 60 Odvodnění svažitého pozemku. Obr. 54 Opěrná betonová zeď a svah pokrytý Obr. 56 Erozní rýha vzniklá proudem vody Obr. 58 Podjezd vlakové tratě Obr. 61 Použití drátěných gabionů jalovci Obr. 55 Biotechnická stabilizace svažitého pozemku Obr. 57 Příkrý svah členěný opěrnou zídkou Obr. 59 Narušení svahu odstraněním dřevin Obr. 62 Narušený svah stabilizují keře 26

27 3.2.1 Shrnutí výsledků lokalit - Braník a Hlubočepy Pořadové číslo Studovaný problém Lokalita 1. Opěrná zeď Praha - Smíchov, Mozartova ulice 2. Dlažba Praha - Smíchov, ulice Za ženskými domovy 3. Cesta Úvoz, ulice Nerudova, Praha Odvodnění svahu. Braník, ulice Jasná, č.p. 125, 130, Odvodnění svahu. Braník, ulice Mezivrší, č.p. 26/ Odvodnění svažitého pozemku. Braník, ulice Mezivrší, č.p. 28/1726. Druh pozemku Dlážděná ulice. Poznámky k problému Šatný stav opěrné zdi, stávající odvodnění je nedostačující, zanedbaná údržba. Dlážděná ulice. V chodníku chybí odvodňovací žlab, tvoří se rýha. Narušení dlažby, vymílání drobných dlažebních kostek. Dlážděná ulice. Svažitá parcela. Prudký svah. Prudký svah. V celé délce svažující se cesty jsou vodou vymývány spáry v dlažbě, zejména pravá část, která se oproti levé navíc svažuje. Opěrné zdivo není oddrénováno, vně pozemku další masívní opěrná zeď s drénováním. Svažitost pozemku stabilizovaná 5ti terasami opěrných zídek. Masívní opěrná zeď má odvodnění 22 kovovými odvodňovacími rourkami Ø 30mm. Pozemek rozčleněn na 3 teasy pomocí opěrných zídek. Opěrná zeď oddrénovaná plastovými rourami, Ø 60mm. Rizika Materiál Zborcení zdiva. Kámen, beton Vodou odnášená zemina ze spár může způsobit postupné uvolnění dlažebních kostek. Drobné mramorové kostky. Dlažební kostky, kočičí hlavy. Foto č. Datum / / Dlouhodobě stabilní Neshledáno sebemenší narušení opěrné zdi. Neshledáno sebemenší narušení opěrné zdi. Beton, cihla Cihla Odvodnění svažitého pozemku. 8. Odvodnění svažitého pozemku. 9. Odvodnění svažitého pozemku. Braník, Mezivrší, č.p. 455/32. Braník, ulice Mezivrší, č.p. 34/758 Braník, ulice Mezivrší, č.p. 36/ Odvodnění svahu. Braník, ulice Mezivrší, č.p. 1325/ Odvodnění svažitého pozemku. Braník, ulice Mezivrší, č.p. 6/50. Prudký svah. Svažitá parcela. Prudce se svažující parcela. Příkrý svah. Opěrné zdivo není oddrénováno, vně pozemku další masívní opěrná zeď s drénováním. Cihlová opěrná zeď bez viditelného oddrénování. Svažitá parcela rozčleněna na terasy opěrnými zdmi. Plot s viditelnými otvory oddrénování, pozemek rozčleněn na 2 terasy pouze modelací terénu, výškové rozdíly překonány masívním schodištěm. Masívní opěrná zeď oddrénovaná rourami, Ø 60mm. Jsou patrny u paty zdi. Ztráta půdy v pravé části bez opěrné zdi, hrozí další sesuv ohrožující celou parcelu. Opěrná zeď je stará maximálně 6 měsíců, rizika se mohou projevit časem. Neshledáno sebemenší narušení opěrné zdi. Neshledáno sebemenší narušení opěrné zdi. Příkrý svah. Plot rodinného domu má viditelné oddrénování. Neshledáno sebemenší narušení plotu parcely Cihlové tvárnice. / Beton Cihla Odvodnění svažitého pozemku. Braník, ulice Mezivrší, č.p. 557/552. Svažitá parcela. Viditelné oddrénování plastovými rourami, Ø 60mm, Plot nevykazuje známky jakéhokoliv narušení. Bílá cihla Stabilita svahu. Braník, ulice Mezivrší, u domu č.p. 17. Svah. Zeď dlouhá 20m, vysoká od 0,5-3,5m má 7 otvorů Ø 100mm pro odvod vody. Zeď nejeví známky sebemenšího narušení. Masívní kámen v kombinaci s betonem Pořadové číslo Studovaný problém 14. Odvodnění svažitého pozemku. Lokalita Braník, ulice Mezivrší, č.p. 22/714. Druh pozemku Poznámky k problému Svažitá parcela. Plot nemá jedinou drenážní rouru. Zborcení plotu v celé délce. Silně frekventovaná silnice. Rizika Materiál Foto č. Datum Bílá cihla Odvodnění svažitého pozemku. Braník, ulice Mezivrší, č.p. 20/700. Svažitá parcela. Sousední parcela s pozemkem pořadového čísla 14. je výše v kopci, prudký svah je 1,5m před plotem podchycen kamennou zídkou postavenou nasucho. Plot bez drenáže. Plot nevykazuje známky jakéhokoliv narušení. Bílá cihla Odvodnění svažitého pozemku. 17. Odvodnění svažitého pozemku. Braník, ulice Mezivrší, č.p. 17. Braník, ulice Pod kostelem 724/ Stabilita svahu. Braník, ulice Na vinohradech. 19. Svažitý pozemek. Braník, ulice Na vinohradech, č.p Stabilita svahu. Braník, ulice Na vinohradech. 21. Svažitý pozemek. Braník, ulice Pod svahem, č.p Odvodnění svahu. Braník, ulice Pod svahem, č.p Odvodnění svahu. Braník, ulice Pod svahem, č.p. 42/5. Svažitá parcela. Prudký svah. V minulém roce se plot pod tlakem svahu zbortil, neexistovalo zde oddrénování. V současnoti je plot opraven, drenáž plastová je svedena přímo do kanalizace, formou tzv. ztraceného bednění. V současnoti nehrozí žádná rizika. Dříve bílá cihla, v současnoti betonové tvárnice. Svažité polohy překonány 30ti stupňovým schodištěm a V současnosti nehrozí sebemenší systémem drobných kamenných zídek. Bezprostředně u opěrné rizika. zdi je pozemek srovnán do 2m dlouhé roviny. Opěrná zeď z masívních kamenů. / / Svah. Dramatický terén je překonán masívním schodištěm. V současnoti nehrozí žádná rizika. Cihla, beton, kámen. / Svažitá parcela. Masívní opěrná zeď s viditelným oddrénováním. Zeď bez narušení. Kámen, beton Nezajištěný svah. Svah silně narušen erozí, stabilitu částečně zajišťuje zapojený keřový porost. Sesuv do komunikace. Prostá zemina Prudký svah. Viditelné oddrénování kovovými rourkami, Ø 30mm. Plot nemá náznaky narušení. Kámen, beton. / Svažitá parcela. Prudký svah. Odvodnění pomocí kovových rour, nacházející se vždy v horní V současnoti nehrozí žádná rizika. Kámen, beton. / a dolní partii zdi. Opěrná zeď má viditelné oddrénování, které je kombinováno z Zeď nejeví známky narušení Masívní kámen v / plastu a z kovu. statiky. kombinaci s betonem. 24. Odvodnění svahu. Braník, ulice Pod svahem, č.p. 672/96. Svažitá parcela. Drenážní výpustě z plastových trubek. Zeď bez poškození. Cihlová zeď překrytá vrstvou betonu. / Svažitý pozemek. Braník, ulice Pod svahem, č.p. 100//294. Svah. Jedna viditelná kovová odvodňovací roura. Plot bez sebemenšího narušení. Masívní kámen, beton Odvodnění svažitého pozemku. Braník, ulice Pod svahem, č.p. 27/279. Svažitá parcela. Plot bez viditelného odvodnění, praskliny způsobeny podmáčením. Vznik dalších prasklin. Zborcení plotu, sesuv svahu. Cihla. /

28 Pořadové číslo Studovaný problém 27. Odvodnění svažitého pozemku. Lokalita Braník, ulice Pod Křížkem, č.p. 12/1345. Druh pozemku Prudký svah. Poznámky k problému Pozemek je chráněn obvodovou opěrnou zdí 30m dlouhou. Ve zdi se po celé délce nachází 54 kovových drenážních vývodů, Ø 30mm. Zeď je vysoká v rozmezí 1,2-5m. Svažitý terén pozemku je překonán třemi terasami opatřenými kamennými opěrnými zídkami na sucho a betonovými schodišti. V bezprostřední blízkosti opěrné zdi je mírně se svažující pozemek srovnán do nakoněné roviny. Rizika V nejnižší části obvodové opěrné zdi je zeď vypouklá vlivem kořenového působení taxonu Tilia cordata MILL. Materiál Foto č. Datum Kámen, beton Odvodnění svažitého pozemku. Braník, ulice Pod Křížkem, č.p. 17 Prudký svah. Pozemek výrazně členěn terasami, místy opěrnými zídkami. Nejvyšší partie svahu osázeny ovocnými dřevinami. Voda odtéká vydlážděnou betonovou dalžbou a ústí do kanalizace. Zeď bez poškození. Kámen, beton Odvodnění svahu Nad Zlíchovem 1/263, Praha-Hlubočepy Prudký svah Plot bez drenáže, obsahuje praskliny, členění teras-jen náznak ternních modelací, neudržované VP. Zřícení plotu. Beton Odvodnění svahu Nad Zlíchovem 12/294, Praha-Hlubočepy Prudký svah Svah drží opěrné zídky v celé šíři svahu, plot bez drenáže. Hmotu svahu drží nejvíce vila. Bez rizik. Cihla Odvodnění svahu Nad Zlíchovem 7/376, Praha-Hlubočepy Prudký svah Vyvrácený plot, bez viditelného oddrénování, pozemek upraven jen náznakem modelací. Zřícení plotu, sesuv zeminy. Cihla Odvodnění svahu Nad Zlíchovem 14/196, Praha-Hlubočepy 33. Odvodnění svahu Nad Zlíchovem 20/458, Praha-Hlubočepy Příkrý svah Plot bez drenážování, narušený. Pozemek členěn systémem terásek a opěrných zdí, v prudkých partiích místy ovocný strom. Zřícení plotu do komunikace. Cihla Prudký svah Plot stabilní, skulinky mezi kameny. Postupné rozšiřování puklin. Kámen, beton. / Odvodnění svažitého pozemku. Pod Žvahovem 5/339, Praha-Hlubočepy Příkrý svah Plot s drenážováním, plastová roura Ø80mm, 150cm před plotem na sucho stavěná kamenná zídka. Keřový lem u paty plotu plní svou funkci. Příjezd k domu zpevněn betonovu dlažbou. Žádná viditelná rizika. Kámen, beto, cihla Odvodnění svahu Pod Žvahovem 3/113, Praha-Hlubočepy Prudký svah Příkrý svah pokrývá Hedera helix, u paty svah zpevněn kameny na sucho. U druhé části plotu vydlážděn 500mm široký žlábek jako odvodňovací kanálek. Bez rizik. Cihla, kámen, beton Odvodnění svažitého pozemku. Pod Žvahovem 12/193, Praha-Hlubočepy Svažitý terén U hrany ploty ve výšce 1300mm drenáž z kačírku. Vrch svahu hustě osázen jehličnatými a listnatými keři. Největší zastoupení Juniperus sabina. Bez rizik. Kačírek, cihla, beton Pořadové číslo Studovaný problém Lokalita Druh pozemku Poznámky k problému Rizika Materiál Foto č. Datum 37. Odvodnění svahu Pod Žvahovem 16/168, Praha-Hlubočepy Prudký svah Viditelně oddrénovaný svah osázen taxony Juniperus a Cotoneaster. U plotu ve výšce 1200mm drenážní ploch z kačírku. Bez rizik. Kačírek, cihla, beton Odvodnění svahu Pod Žvahovem 13/256, Praha-Hlubočepy Příkrý svah Svah osázen jehličnatými dřevinami rodů Pinus sylvestris a Picea abies. Bez rizik. Beton / Odvodnění prudkého svahu. Pod Žvahovem 12/352, Praha-Hlubočepy Velmi prudký svah. Svah překonáván 1000mm vysokými kamennými zídkami, plot odrénovan plastovými rourami Ø80mm, ve svahu vzrostlé jehličnany rodů Picea abies a Pinus nigra. Žádné poškození Kámen / Odvodnění svahu Pod Žvahovem 18/163, Praha-Hlubočepy Prudký svah Svah překonán systémem opěrných zídek, plot bez drenáže, u paty svahu žlab na odvod vody do kanalizace. Svažité břehy místy pokrývá Taxus baccata. Bez viditelných narušení. Kámen, beton. / Odvodnění svahu Pod Žvahovem 22/191, Praha-Hlubočepy Příkrý svah Nad opěrnou zdí zábrana z dřevěných desek vysoká 150mm, plot z masívního kamene má viditelné odvodnění otvory Ø 100mm. Žádné poškození Kámen, dřevo. / Odvodnění svahu Pod Žvahovem 24/506, Praha-Hlubočepy Prudký svah Betonová zeď s viditelným oddrénováním. Břeh osázen taxonem Juniperus sp. Bez rizik. Beton Stabilita svahu Malá Michnovka, Prudký svah 40/166. Praha-Hlubočepy Terén překonáván systémem kamenných opěrných zídek na sucho. Bez rizik. Kámen Odvodnění svahu V Bokách 4/355, Praha- Hlubočepy 45. Odvodnění svahu Košořská, 15/412, Praha- Hlubočepy Svažitý terén Příkrý svah Svah pokrývá Hedera helix, odvodnění cihlovými rourami Ø80mm. Schodiště, terásky. Pozemek terasově uspořádán, plot oddrénován plastovou rourou Ø80mm, břehy pokryty kobercovými trvalkami. Bez rizik. Cihla, kámen, beton Bez rizik. Cihla. / Stabilita svahu Košořská, 7/576, Praha- Hlubočepy 47. Stabilita svahu Košořská, 67/411, Praha- Hlubočepy 48. Stabilita svahu Košořská, 81/505, Praha- Hlubočepy 49. Stabilita svahu Slivenecká 28/1149, Praha-Hlubočepy Svažitý terén Prudký svah Svažitý terén Svah členěn teráskami jen modelací terénu, celá plocha porkytá hustým travním krytem. Kamenný plot s betonovou podezdívkou s viditelným odvodněním, svah osázen v celé ploše trávníkem. Svah pokryt půdoporkyvnými rostlinami, listnanými keři, listnanými stromy. Příkrý svah Svah u paty zpevněn drátěnými gabiony, geotextílií a keři. Žádná poškození. Poměrně nová stavba, rizika se mohou projevit časem. Bez rizik. Beton Žádná rizika. Beton, kámen Bez rizik. Kámen Drátěné gabiony, geotextílie

29 3.3. Metody stabilizace cest Obr. 63 Bertramka-erozí silně narušená Obr. 66 Lednice-zaniklá odvodňovací Obr. 69 Lednice-detail strouhy Obr. 72 Praha-Nerudova ul. parková cesta strouha odvodnění cesty Obr. 64 Praha-Hradčany, odvodnění Obr. 67 Praha-ul. Na Skalce, odvodnění Obr. 70 Brno-Petrov, odvodnění Obr. 73 Brno-Špilberk, cesta bez frekventované komunikace komunikace svahu údržby Obr. 65 Praha-Letná, způsob odtoku Obr. 68 Sacré Caeur, odvodňovací Obr. 71 Brno-Petrov Obr. 74 Vyšehrad, odvodnění vody z komunikace strouha asfaltové cesty Na vybraných lokalitách lze velmi dobře pozorovat fungující a nefungující stabilizační principy. Obr. 63, velmi hluboká erozní rýha způsobená soustředěným tokem vody. Cesta je členěna velmi zřetelnými kanalizačními strouhami, avšak vzhledem k velmi nepropustnému povrchu cesty se míjí účinkem. Obr. 66, obr. 69, cesta v lednickém parku vedoucí od zámku k Růžovému rybníku s několika odvodňovacími stuhami. Dodnes jsou strouhy patrny, avšak velmi zaneseny. Tato cesta byla v minulosti dlážděná cihlami a zhruba každých pět metrů se nacházela strouha, jež byla vyspádovaná ven do terénu. Soustředěný tok vody zde způsobuje erozní rýhu. Prostřednictvím taxonu Juniperus sp., jež stabilizuje břeh směrem k této cestě je uplatňována biologická stabilizace. Na obr. 72 a obr. 74 lze pozorovat fungující odvodnění zpevněných cest. Bezesporu se na funkci podílí stálá údržba struh. Obr. 65, možný způsob odvodnění, vytvořením mezer v obrubníku, v tomto případě je voda svedena do velmi hustého porostu, kde je absorbována vegetací. Obr.68 strouha odvádí vodu do hustého travního povrchu, nevyskytuje se sebemenší narušení travního drnu. Obr.73 velmi příkladné zanedbání údržby. Proudící voda z povrchu cesty postupně vyplavila dláždění. V nejhlubším místě je rýha hluboká i 250mm. Obr.67 odvodňovací strouha podélně odvodňuje svah a ústí přímo do kanalizace, část vody absorbuje keřový porost na břehu svahu. Obr.70, technické provedení odvodnění. Strouha je dostatečně široká v rizikových místech, odkud odvádí vodu i z nejprudších svahů. Průběžně je svedena do kanálů. 29

30 3.3. Metody stabilizace svahů Obr. 75 Kinského zahrada, ochrana Obr. 78 Lednice-stabilizace svahu Obr. 81 Letná-stabilizace deskovými Obr. 84 Livigno-stabilizace použitím svahů kořenovým systémem taxonem Juniperus přepážkami železobetonu Obr. 76 Mrázovka, stabilizace Obr. 79 Mrázovka stabilizace Obr. 82 Mrázovka-použití několika Obr. 85 Zahrada Nebozízek, stržený kořenovým systémem dřevin mřížovou geotextílií záchytných desek nad sebou břeh Obr. 77 Park pod Bertramkou, Obr. 80 Pod Petrovem, břeh porostlý Obr. 83 Park Sacré Caeur, zajištění Obr. 86 Zajištění svahu deskami a stabilizace kořenového systému travním krytem svahu deskovým přepažením a keři kameny na sucho Psát o významu stabilizace svahů, není jistě nutné. Existuje široká škála stabilizačních opatřeních s různou intenzitou účinku. Spoléhat pouze na technická opatření není příliš vhodné. Použití biotechnické stabilizace, kdy postupem času vegetační složka převezme veškerou stabilizační funkci, je nástrojem mnohem účinnějším, např. obr. 83. Obr. 79 travní kryt postupně přebírá stabilizační funkci geomříže. V místech, kde nelze použít k ustálení svahu vegetační ochranu a kde je primární ochrana zdraví a života, jsou uplatňována technologická opatření, nejčastěji železobetonová, obr.84. Principy, jež příroda používá ke stabilizační ochraně, lze velmi dobře pozorovat na obr. 75, 76, 77. Erozní zářez způsobený silou vody na obr. 85 jednoznačně vyžaduje technické řešení, a to nejlépe stavbou kamenné opěrné zídky. (nepřesahuje-li výška zdi 50cm, lze použít dlažební kostky, obrubníky, cihly (raději vápeno-betonové nebo betonové), a to volně položené nebo částečně kotvené v zemině. V příčném řezu je pro zídku vhodný lichoběžníkový tvar, zúžení bývá 1,5:1 s lícem přikloněným ke svahu. Z estetických důvodů se někdy volí líc svislý, konstrukce však vyjde hmotnější, a tím i nákladnější. Navážkou za zdí prosakuje povrchová voda, která by mohla podmáčet a ohrozit konstrukci. (M.Dvořák, 1988). Obr. 81, svah nad velice frekventovanou komunikací je zajištěn dřevěnými přepážkami, uspořádanými nad sebou. Svahy letenské jsou velmi specifickým místem, jež je ohrožováno erozí. V letech se Svazu 30

31 Obr. 87 Vyšehrad-erozní rýha Obr. 90 Vyšehrad vodní eroze Obr. 93 Vyšehrad erozní rýha Obr. 96 Vyšehrad-stabilita díky travnímu krytu Obr. 88 Hladová zeď, příkrý svah Obr. 91 Letná-narušená vegetační Obr. 94 Letná-stabilizovaný svah Obr. 97 Letná-detail dřevěných vrstva přepážek ochrany přírody a krajiny ČR (SOPK) podařilo vybrané svrchní partie stabilizovat. Sesuvy půdy a kamenů z letenských svahů především ohrožují automobilový i tramvajový provoz nábřeží E. Beneše, obr. 91. Za nestabilitou figurují zásahy do území v minulosti, kdy byly odtěženy paty svahů, jež sahaly původně až k Vltavě. Dále mnohé navážky, jimiž byly zasypány boční letenské rokle a antropogenní činnost spočívající v narušování skalních útvarů hledači kamenů. V celém území se střídají polohy drobových břidlic a křemenců až křemičitých pískovců. Vrstvy jsou ukloněny v úhlu JJV v západní části, kdežto ve střední částí jsou tyto vrstvy cca ve stejném sklonu ukloněny k JZ. V území letenských svahů je sklon vrstev jednou z příčin nestability svahů, sesuvů a také nestability stromového porostu ve svazích, jež je úměrná hloubce půdního profilu na svazích (SOPK, 2006). Obr. 94, systémy opěrných zdí stabilizující masu letenských svahů jsou místy velmi poškozeny. Součástí stabilizačního opatření je také ponechání pařezů geograficky nepůvodních dřevin o výšce 120cm, do doby než uschnou, bude kořenový systém plnit stabilizační funkci. Obr. 96 S svah pod Vyšehradem porostlý trávním krytem. Do míst rovněž proudí srážková voda, důkazem je množství zaoblených kamínků, jež se nachází v travním porostu. Není zde jediná erozní rýha, travní povrch, potažmo podloží, dostatečně absorbuje přitékající vodu. Na obr. 87, 90, 93 voda Obr. 89 Vyšehrad-funkce kořenového Obr. 92 Letná-zpevnění břehu Obr. 95 St. Moritz, stabilizace svahu Obr. 98 Detail kůlového kotvení systému půdo-pokryvnými rostlinami naopak přímo vyhlodává erozní strouhy. 31

32 Obr. 99 Špilberk-zajištění svahu Obr. 102 Špilberk-stabilizace díky Obr. 105 Praha-Santoška, erozní rýha Obr. 108 Vyšehrad, svah je jištěn keřovému porostu plastovou rohoží Obr. 100 Praha-Malá Strana, kombinace Obr. 103 Letná-kotvící kůly Obr. 106 Praha-Hradčany-biotechnické Obr. 109 Mrázovka-biotechnické geotextílií jištění svahu opatření Obr. 101 Mrázovka-technické jištění Obr. 104 Barrandov, zajištění Obr. 107 Praha-Skalka, použití mřížové Obr. 110 Špilberk-ochrana keřovým padající rostlinné hmoty bezpečnosti tramvajové tratě geotextílie porostem Stabilizačním opatřením svahů věnuji v analytické části největší prostor. Je to především proto, že vedle vody je samotná hmota zeminy dalším limitujícím faktorem. Během terénních průzkumů bylo pozorováno množství různých stabilizačních opatření, proto uvést zde co nejvíce příkladů a okomentovat je, považuji za zodpovědnost. V těchto stabilizačních opatřeních se vyskytuje největší zastoupení v kombinaci technických a biologických opatření. Např. obr. 102, zde je při patě svahu použito stabilizace poměrně hustým keřovým porostem, velmi dobře fungujícím. Obr. 99, použití rovněž keřového lemu, zde by bylo žádoucí lem osázet novými jedinci, je zde využito také dřevěných přepážek, zabraňující sjíždění zeminy ze svrchních poloh, taktéž obr Účinek keřového porostu v kombinaci s kvalitně pěstěným trávníkem na obr. 104, zajišťuje stabilizační a zároveň estetickou funkci. Obr. 109, biotechnické zajištění stability, v rizikovém místě oblouku cesty a svahu je břeh osázen keři, jež prorůstají jutovou geomříž. Jiné zajištění pomocí geomříže na obr. 107, kde jsou vytvořeny dva keřové lemy, jeden v horní, druhý v dolní partii břehu, i zde je opatření účinné. Geomříž je na svahu velmi nenápadně ukotvena. Na obr. 110 je použit pouze keřový porost, zde by bylo vhodné keřový porost rozšířit do míst, kudy si lidé krátí cestu narušováním travního krytu. Takto narušená místa jsou snáze rozrušována soustředěným tokem vody. 32

33 Obr. 111 Vyšehrad-bránění opadu Obr. 115 Vyšehrad-stabilizace kořeny Obr. 119 Vyšehrad-plastová rohož Obr. 123 Vyšehrad-trávou zarůstající biologické hmoty stromů dle vrstevnic plastová rohož Obr. 112 Vyšehrad-erozí vody Obr. 116 Vyšehrad-erozní rýha Obr. 120 Vyšehrad-vodní eroze Obr. 124 Vyšehrad-erozí vody vytvořená plocha vymílaná půda z kořenového prostoru Obr. 113 Vyšehrad-erozní zářez Obr. 117 Vyšehrad-havarijní svah Obr. 121 Vyšehrad-prudký svah nad Obr. 125 Vyšehrad-kůlové kotvení silnicí Obr. 114 Vyšehrad-poměrně prorostlá Obr. 118 Hradčany-svah pokrytý Obr. 122 Malá Strana-stabilizace Obr. 126 Špilberk-svah nad plastová rohož půdo-pokryvnými rostlinami skály komunikací Obr. 100, použití kombinace netkané textilie a geomříže je sice účinné, ale zde by postačilo použít jednu variantu. Do doby než dojde k zapojení keřů bude svah působit neesteticky (Malá Strana). Na obr. 106 je použit rovněž výrazný prvek stabilizace, ale přírodního charakteru, zde je žádoucí zajištění stability před estetickým působením. Fenomén vody a chybějící ochranu břehu lze velmi dobře sledovat na obr. 105, 112, 113, 115, 116, 117, 124, 120. Obr. 115, velkolepá vlastnost stromů stabilizovat břeh pomocí kořenového systému sledující vrstevnice. Ovšem jen po určitou dobu, časem může dojít k vyplavení takového množství zeminy, jenž strom vyvrátí. Proto jednou z možností je, jak ukazuje obr. 119, použití plastové travní rohože zelené barvy, jež není přírodního charakteru, ale svůj účel zde plní, obr.114 a 123 ukazuje zapojení travního pokryvu, jež dokáže rohož časem téměř skrýt. Tento princip by bylo vhodné uplatnit i v místech na obr.112 a 116. Svah na obr. 112 je velmi ohrožován vodní erozí, zde je voda ponechána bez jakéhokoliv podchycení, a tak se dostává do rizikových míst, kde zabraňuje zapojení travního krytu. Zde by bylo uplatnění travní rohože velmi prospěšné. Vzhledem ke sklonitosti svahu je stabilizace věcí prvořadou. Na obr. 108 je plastová rohož téměř pokrytá trávou. Svah na obr.108 a 112 je přibližně stejné sklonitosti. Obr. 118, použití půdo-pokryvných rostlin je velmi účinné a působí taktéž příjemně esteticky. 33

34 Obr. 127 Špilberk-stabilizace keřovým lemem Obr. 130 Petrov-vodou narušen travní kryt Obr. 133 Petřín-svah osázen stromy v pravidelných řadách Obr. 128 Petrov-narušeno protierozní opatření Obr. 131 Petrov-funkce půdo-pokryvných rostlin Obr. 134 Vyšehrad-neporušený travní kryt Dobře udržovaný trávník vzdoruje erozi při nepříliš velkém sklonu svahu, obr Je-li svah, po kterém voda stéká, dlouhý, je třeba zpevňovat trávník např. hatěmi nebo velkými kameny. Při větším sklonu se budují opěrné zídky (M.Dvořák). Jinou možností je např. ctění principů fungujících již staletí, obr zde jsou ovocné dřeviny vysázeny v pravidelném sponu. Jarní efekt těchto kvetoucích dřevin je fascinující. Obr. 128, v těchto prudkých svazích jsou použity jutové geomříže spolu s dřevěnými kůly. Z fotografie je patrné, že geomříž je uvolněná a svou funkci neplní. Voda tento svah stále eroduje a travnímu osivu je zabráněno uchycení. Je-li důvodem uvolnění přírodní či antropogenní faktor lze zjistit velmi obtížně. V tomto případě by bylo nejvhodnější použití půdo-pokryvných rostlin. Stejné narušení lze pozorovat na obr. 130, voda zde proudí do rizikových míst svahu, kde zabraňuje zapojení prvků vegetační ochrany. Velmi účinná je ochrana keřovým lemem na vrcholu svahu, obr. 127, tento princip je uplatňován v celé délce dlážděného chodníku z nejvyšších do nejnižších poloh, zajištění odtoku přebytečné vody je navíc podpořeno odvodňovacím kanálem v celé délce tohoto chodníku. Biotechnická stabilizace - dřevěné přepážky a ochrana keřovým porostem účinně stabilizují svah nad železniční tratí, obr. 129, 132. Po zapojení keřů plně převezme ochrannou funkci biologická stabilizace. Obr. 129 Praha-Lihovar, stabilizace nad železniční Obr. 132 Praha-Lihovar, detail stabilizace Obr. 135 Praha-Braník, rodinná zahrada tratí 34

35 3.5. Metody stabilizace opěrnými zdmi a opěrnými zídkami Obr. 136 Letná-narušená opěrná zeď Obr.138 Malá Strana-hrana zdi chráněna taxonem Obr. 140 Nebozízek-masivní opěrná zeď Hedera helix Obr. 137 Praha-Smíchov-opěrná zídka Obr. 139 Špilberk-opěrná zeď s odvodněním Obr. 141 Špilberk-opěrná zeď lemující svah Opěrné zdi plní velmi důležitou roli v systému stabilizace svahů. Způsob odvodnění, použití materiálu a údržba se podílí na celkovém stavu opěrných zdí. Obr. 136, opěrná zeď porušená následkem pronikání vody. Zdi schází drenážní vyústění, proto se domnívám, že zde není provedeno odvodnění. Takto zvětšený objem způsobuje opakované promrzání (M. Dvořák 1988). Postupem času zde může dojít k vypadávání kamenů, nakonec až k celkovému zřícení zdi. K praskání zdi přispívají posléze ještě naklonivší se dřeviny, jež jsou rovněž velmi nebezpečné. Na obr. 140, mnohem starší opěrná zeď, která stabilitu svahu podporuje nadto tím, že není kolmá, ale v mírné dispozici směrem ke svahu podporuje konzistenci konstrukce. Tato zeď má taktéž viditelné otvory pro odvod vody. Poněkud zanedbaná údržba a také chybějící odvodnění je projeveno na zdi obr Velmi důležitý je obr. 138, na němž lze pozorovat velmi pozitivní vliv popínavých rostlin (fotografie je pořízená v dešti, omlouvám zhoršenou kvalitu snímku). Hedera helix díky vlastnímu charakteru růstu zabraňuje při hraně zdi sunoucí se zemině a rostlinnému materiálu ze svahu, padat do komunikace. Nevzhlednou zeď navíc zkrášluje. Rostliny tohoto charakteru nadto odvedou část vody svými šlahouny. Tento biologický princip 35

36 Obr. 151 Vyšehrad-mohutná opěrná zeď Obr. 154 Vyšehrad-detail odvodnění zdi Obr. 157 Vyšehrad-stabilizace kůly nad hranou zdí Obr. 152 Vyšehrad-opěrná zeď z kamene a betonu Obr. 155 Sacré Caeur-jištění svahu drátěnými gabiony Obr. 158 Praha Smíchov-ul. Mozartova, rozpadlá zeď Obr. 153 Praha Smíchov, ul. Mozartova, opěrná zeď Obr. 156 Praha Lihovar-zajištění bezpečnosti tratě Obr. 159 Petrov-opěrná zeď bez ochrany při okraji stavěná nasucho doporučuji uplatňovat ve všech podobných situacích, obr.159. Díky tomuto použití lze očekávat snížení frekvence údržby chodníků a cest. Jiným řešením může být umožněno popínavým rostlinám porůst celý svah, obr.151, 157. Především Hedera helix, jíž svědčí poloha ve stínu pod stromy. Můžeme sázet rozložité, plazivé a kaskádovitě rostoucí rostliny, jež člení zdi a tlumí jejich jednotvárnost. Detail okraje zdi na obr.157 příkladně představuje zajištění rizikového místa, v němž dochází k padání nežádoucího rostlinného materiálu do komunikace. Shodně na obr.152, zde však není účinek znatelný špatným stavem opěrné zdi. Zeď z kamene a betonu nemá odvodnění. Obr.153, zídka stavěná nasucho do oblouku, neprojevuje sebemenší známky nestability. Dnes velmi používaným řešením i v rodinných zahradách, je zajištění paty svahu drátěnými gabiony. V místech, kudy projíždí vlak není o aplikaci tohoto opatření nejmenších pochyb obr. 156, stejně tak obr.155, konstrukce zajišťuje patu skutečné masy kopce parku Sacré Caeur. Gabiony mají provedeno odvodnění ústící přímo do kanalizace. Obr.158, potřeba provedení celkové obnovy, hrozí zřícení zdi. 36

37 3.6. Stabilizace rizikových částí cest Obr. 160 Braník-ulice Mezivrší Obr. 163 Praha-Štrosmayerovo Obr. 166 Letná Obr. 169 Malá Strana náměstí Obr. 161 Praha-Nerudova ul. Obr. 164 Praha-ul. Mezivrší Obr. 167 Špilberk Obr. 170 Špilberk Obr. 162 Špilberk Obr. 165 Praha-Hlubočepy Obr. 168 Kinského zahrada Obr. 171 Kinského zahrada Velmi problematickým úsekem, kde se projevuje soustředěný tok vody jsou oblouky komunikací, především svažitých poloh. Velkou zásluhu na destabilizaci, nebo narušení těchto míst mají i lidé, krátící si cestu přes okraje chodníků a cest. Velmi důležitým prvkem je správné umístění kanálu, obr. 160, 161, 163, jsou v místech, kde voda odtéká do kanalizace a dále tak nerozrušuje dlažební povrch. Bez kanalizačního otvoru obr. 164 dochází k narušování jakéhokoliv povrchu. Nevhodné umístění kanalizačního otvoru obr. 169 se míjí účinkem. V těchto místech je taktéž síla vody umocněna přítokem z dalších kopcovitých částí svahu. Přestože se jedná o proces pomalý, je síla vody zřejmá postupem času, obr. 166, 167, 168, 170, 171. Vzhledem ke stejnému stáří některých stabilizačních opatření lze spatřovat jakou silou se na konkrétním místě voda projevuje, evidentně s přihlédnutím ke specifiku místa. Pozorováním a komparací v jiných modelových územích prokazuje účinnost opatření samotné provedení cesty-zda dokáže pojmout vodu, pokud ne, musí být provedeno opatření, např. vydláždění rizikového místa obr. 162, zde je navíc realizováno zajištění proti sešlapávání. V místech, kde lze použít biologickou stabilizaci je důležité ji použít, obr. 165, zvýšené pažení chodníku navíc chrání zeminu před erodováním. 37

38 Obr. 172 Kinského zahrada Obr. 175 Kinského zahrada-havarijní stav Obr. 178 Vyšehrad-ochrana keřovým lemem Obr. 173 Zahrada Santoška Obr. 176 Praha-Smíchov, ul. Bieblova Obr. 179 Špilberk-překonání rizika použitím odvodňovacího kanálku Obr. 174 Petřín-ochrana hustým travním krytem Obr. 177 Petřín-rizikové místo opatřeno Obr. 180 Park Sacré Caeur-vydlážděné rizikové výplní z dlažebních kostek části Na obr. 180 Park Sacré Caeur lze pozorovat, že v rizikových částech oblouků cest existují velmi důkladně provedená dláždění velmi tvrdým a odolným kamenem. Je zde předpoklad, že tato riziková místa nejsou poškozována jen proudem vody, ale také návštěvníky parku, jenž si krátí cestu přecházením oblouků cest. Je evidentní, že značná část tekoucí vody velmi dobře vsakuje do dlažeb, jež jsou konstruovány na pískovém podloží. Velmi osvědčeným materiálem do prostoru chodníků je rovněž aplikace mechanicky zpevněného kameniva (MZK) (zjištění je ověřeno na základě konzultace s lidmi, mající zkušenost s MZK). Obr. 174, asfaltový povrch nemusí být vždy porušen, jak je tomu např. u obr. 172, 175. Na obr. 174 je rizikové místo zajištěno velmi hustým travním povrchem, jež je schopen zadržet četný objem vody. Obr. 177, preventivně provedeno vydláždění rizikové části, kde je navíc velmi vysoký pohyb osob. Obr. 176, narušení dlažby vymíláním zeminy vodou proudící z velmi svažitého kopce. Bez odvedení vody lze předpokládat postupné uvolňování dlažebních kostek. Obr. 179, odvodňovací kanál v oblouku cesty, avšak voda, hromadící se v těchto místech odtéká soustředěně dlažbou, kde dochází k vymílání materiálu mezi spárami. Obr. 178, biologická stabilizace prostřednictvím keřového lemu s intenzivnější obrubou téměř neumožňuje proniknutí vody do komunikace. Tento princip použití keřového lemu lze uplatnit v místech na obr. 173 a

39 3.7. Stabilizace svážných poloh schodišti Obr. 181 Vyšehrad Obr. 184 Sacré Caeur Obr. 187 Park Santoška Obr. 190 Petřín Obr. 182 Brno-pod Petrovem Obr. 185 Kinského zahrada Obr. 188 Letná Obr. 191 Vyšehrad Obr. 183 Praha-Na Výteni Obr. 186 St. Moritz Obr. 189 Park Sacré Caeur Obr. 192 Park Sacré Caeur Schodiště v principu zmírňují sklon svahu a překonávají výškové rozdíly. Patří mezi stabilizační prvky, u nichž převažuje účel. Přesto nelze jejich estetický význam přehlížet. Velmi záleží na volbě materiálu, pak jsou těmi nejpůvabnějšími stabilizačními prvky obr. 181, 191, 192. Z hlediska stavební statiky je konstrukce a založení schodišť poměrně nákladné a není jednoduchou záležitostí (M. Dvořák, 1988). Opět lze i zde sledovat jak je důležité, aby po svahu odtékající voda, nedeformovala schodiště obr. 187, 188, a byla řádně odvedena. Na obr. 186 se nachází poměrně široké otvory pro odtok vody, jež doprovází velmi prudké schodiště. Jinou fungující eventualitou je odvodňovací odtok podél schodiště, jež většinou doprovází delší úseky schodišť, obr. 183, nebo je odvodňovací kanál uplatňován v místech, kde se během přívalových dešťů hromadí značné množství vody a je žádoucí ji co nejrychleji svést do kanalizace obr Na obr. 185 je možno vidět velmi zanedbanou údržbu schodiště, jež hraničí s provozní bezpečností procházejících (potřeba celkové obnovy). Velmi praktické je vytvoření plochy odpočinkové rampy po několika stupních, jež usnadňuje překonávat prudší svahy, obr. 181, 191. Schodiště na obr. 191 vzniklo v místě, kudy si lidé a také voda, nejčastěji krátili cestu. Jiným řešení prudšího sklonu je nakloněná rampa, překonávaná širšími stupni, obr Schodiště na obr. 192 přírodního charakteru působí velmi něžným a estetickým dojmem. 39

40 3.8. Metody stabilizace odvodňovacími kanály Obr. 193 Sacré Caeur-odvodňovací Obr. 196 Sacré Caeur-kanál odvádějící Obr. 199 Sacré Caeur-strouha ústící Obr. 202 Kinského zahrada kanál vodu do kanalizace do travnaté plochy Obr. 194 Kinského zahrada Obr. 197 Kinského zahrada- Obr. 200 Kinského zahrada-chybějící Obr. 203 Letná-odvodňovací strouha zaniklý odvodňovací žlab betonový žlab odvodňovací žlab Obr. 195 Letná-vývod odvodňovací Obr. 198 Letná-odvodňovací strouha Obr. 201 Petřín-vodou vytvořená Obr. 204 Praha-Smíchov-odvodnění strouhy erozní strouha svahu Princip odvodnění svahů odvodňovacími kanály - strouhami je věcí podstatnou. Princip je uplatňován především v situacích, kdy je potřeba přebytečnou vodu odvést co nejrychleji ze svažitých poloh, jenž v opačném případě odchází dlažbami a svahy, kde erozí např. narušuje povrchy a ničí dláždění. Málokdy se tato voda využije, většinou odtéká do kanalizace. Kinského zahrada, předně v nižších polohách obr. 197 jsou rizikové části oblouků cest a kanálů téměř neporušeny, avšak ve vyšších polohách porušeny jsou, místy dokonce havarijně, obr Domnívám se tedy, že je voda absorbována někde mezi nejvíce a nejméně porušenou částí zahrady obr. 202 v místech, kde je výskyt dřevinného porostu a rovněž poměrně hustého bylinného krytu. Obr. 200 naopak prezentuje konsekvent nepřítomnosti odvodnění. Park Sacré Caeur naopak velice příkladně dokazuje řešení principů stabilizace po stránce technické obr.196 a biotechnické obr.193. Firma provádějící v parku celkovou regeneraci, navrhla princip odvodnění, samotné provedení principu vykonala odborná firma. Tato firma byla u počátku návrhů vznikajících technických prvků a dle potřeby byla k dispozici při náhlých změnách, jenž se během výstavby objevily (ústní sdělení Ing. Martin Kovář-Florart). Obr. 195 Letná, dlažba tvořená žulovými kostkami kladenými do vrstvy písku pojme mnohem více vody, než dřívější nepropustný asfalt. Přece jen není princip vyústění 40

41 Obr. 205 Praha-Smíchov, ul. Obr. 208 Petrov- kanál zanesený Obr. 211 Vyšehrad-odvodňovací Obr. 214 Vyšehrad-odvodnění žlabem Mozartova zeminou žlab krytým mříží 1 Obr. 206 Špilberk, odvodňovací kanál Obr. 209 Špilberk-odvodnění shora Obr. 212 Brno-pod Petrovem Obr. 215 St. Moritz-odvodňovací dolů v celé délce cesty strouha Obr. 207 Petrov-čisté provedení Obr. 210 Petrov-odvodnění svahu Obr. 213 Petřín-dlážděný kanál Obr. 216 Barrandov-odvodnění odvedení vody drenážním systémem do odvodňovacího svahu při komunikaci kanálu 2 odvodňovacích struh navržen všude technicky správně. Na obr. 195 končí strouha v místech mlatové plochy bez vegetačního krytu, jež je navíc velmi zhutněna. Během dešťových srážek se voda z tohoto místa dostává na dlažbu v nižší poloze, kde pomalu vymývá materiál ve spárách mezi dlažebními kostkami. Obr. 203 a obr. 198 Letná, odvodňovací strouhy jsou navrženy v místě, kde je voda postupně absorbována vegetací. Obr. 208 Petrov, ukázka dobře provedeného odvodnění nad frekventovanou silnicí, avšak zde není zajištěno, aby kanál zůstal bez rostlinného materiálu, jež se do něj ze svahu sune. Také obr. 205 a podobný příklad obr. 216 z Barrandova, kde je zřetelná vrstva zeminy porostlá trávou v odvodňovacím kanálu. Problém může nastat při prudších deštích, kdy bude voda, v místě vrstvy zeminy, přepadat přes okraj do vozovky. Obr. 211 příklad z Vyšehradu, proti zanášení kanálu vyhovují dřevěné přepážky, nebo podepření kameny na sucho obr Velmi esteticky působí princip odvodnění na obr. 207, kde je rizikové místo oblouku cesty (nejvíce rozrušováno erozí) podepřeno opěrnou zdí. V břehu je zapraveno travní osivo. Jiné provedení odvodnění na obr. 210 z Petrova, kde se předpokládá příval vody z velmi prudkých a dlouhých svahů., proto je v těchto místech kanál poměrně široký. Obr. 215 odvodnění s otvorem do kanalizace pro okamžitý odtok vody z urbanizovaného prostředí. 241

42 3.9. Metody stabilizace použitím dlažeb Obr. 217 Bertramka-narušená dlažba Obr. 221 Bertramka-vodní eroze Obr. 225 Letná Obr. 229 Malá Strana Obr. 218 Mrázovka-tzv. zámková Obr. 222 Malá Strana-dlažba po Obr. 226 Praha-Smíchov Obr. 230 Park Sacré Caeur dlažba slabém dešti u Bertramky Obr. 219 Praha-Smíchov, ul. Obr. 223 Praha-Smíchov, ul. Obr. 227 St. Moritz Obr. 231 Petrov-dlažba MZK Mozartova Mozartova, narušení dlažby Obr. 220 Vyšehrad-mlatová cesta Obr. 224 Kinského zahrada Obr. 228 Letná-dláždění Obr. 232 Sacré Caeur dlažba MZK Poslední část analytické části věnuji samotným dlažbám, na kterých ve svažitých polohách velmi záleží a vzhledem k tomu, že v místech, kde nemůže být použito vegetační ochrany, je nutno toto technické opatření rovněž sledovat. Provedení této stabilizace musí být dokonalé, včetně následné údržby. Jedná se o dlažby svažitých poloh, šikmých dlážděných cest i nakloněných rovin. Na obr. 217, 221, 225, 229 lze velmi dobře pozorovat narušení dlažby soustředěným tokem vody, zcela zde schází odvodňovací kanály. Obr. 222 je pořízen po velmi krátké dešťové přeháňce, je zřejmé, že voda velmi špatně vsakuje do povrchu. V Praze na Malé Straně se vyskytuje mnoho míst s narušenou dlažbou (narušení také v důsledku poměrně frekventovaného provozu). Voda, mající odtékat do kanalizace, zůstává v dlažbě, jenž je tak narušená, že kanalizační otvory jsou i několik centimetrů nad úrovní dlažby. Obr. 227 naznačuje možnost vyplnění spár kolem dlažebních kostek, nicméně v tomto případě je nezbytná existence odvodňovacích kanálů. Obr. 228 letenské dlažby, do kterých voda lépe vsakuje nahrazují asfaltový povrch. Obr. 220 cesta bez dláždění, zajištěna jen obrubou svou funkci plní rovněž velmi spolehlivě. Jisté je, že velmi záleží na finanční stránce, která většinou rozhoduje o použití dlažebního materiálu. 42

43 Dílčí závěry SWOT Silné stránky: kvalitně provedená stabilizace kombinací technického a biotechnického řešení předpoklad, že biologická ochrana časem převezme stabilizační funkci. Podle potřeby je nezbytné průběžné sledování stavu (během období širokého rozpětí teplotní amplitudy, v němž dochází k opakovanému zamrzání, dále po jarním tání sněhu a taktéž během a po přívalových deštích intervaly terénního sledování mohou být časem prodlužovány, pokud se stav sledovaného aspektu zlepšuje) a bezesporu řádně prováděná následná údržba se na životnosti stabilizačních opatření projevuje rovněž značně. Slabé stránky: nevhodně provedená stabilizace, jíž se jako největší rizikový činitel projevuje erozní činnost vody. Je to především proto, že není učiněno řádné odvodnění, nebo není provedeno odvodnění vůbec a voda se tak dostává do rizikových míst, kde eroduje povrchy. Mnohými příklady z terénního pozorování vyplývá skutečnost, že rizikovým faktorem je rovněž nevhodně použitý materiál s krátkou životností, přičemž je málo odolný proti silnému proudu vody a sešlapu. Příležitosti: velmi široká řada možností současné technologie, ověření jejího účinku v podobných terénních situacích a rozšiřující se škála přírodních materiálů ke stabilizaci svahů. Příležitosti bezesporu také v terénních důkazech toho, kde se nejvíce rizika projevují a tato místa preventivně zajistit tak, aby byla rizika znegována (Petrov-odvodňovací strouha v celé délce komunikace, jež navíc působí velmi esteticky). A samotné příležitosti k nápravě ctěním přirozenosti pozemků a přírodních zákonitostí. Ohrožení: na mnoha fotografiích z terénního pozorování lze sledovat, kde je stav stabilizačních opatření v havarijním stavu, jež ohrožují bezpečnost lidí, je velmi urgentní podniknout nápravné kroky. Zpravidla se jedná o místa, kde bude vyžadováno provedení obnovy, jmenovitě technické stabilizace, především u opěrných zdí bez odvodnění a v obloucích komunikací bez odvodňovacích struh. Komentář Na základě studia dostupných materiálů a terénních průzkumů jednoznačně vyplývá skutečnost, že kvalitní a bezchybné provedení jakéhokoliv druhu stabilizace je věcí prvořadou. Příklad letenských svahů dokazuje skutečnost, že bez studia historických pramenů, geologické situace, klimatických podmínek, přírodních podmínek a antropického vlivu prakticky není možné navrhnout to nejvhodnější stabilizační opatření. Neboť právě odpověď, proč k sesuvům v území dochází, může být zodpovězena historickými prameny, dokumentující zásahy, jež byly v území vykonány v minulosti. Studium archívních pramenů v geofondu jednoznačně určuje, že otázka proč k sesuvům dochází je věcí základního zkoumání, až poté je podán návrh na opatření k zajištění stabilizace. V tomto ohledu se problematika stává věcí dotýkající se řady oborů a zabývat se jí je nad rozsah této práce. Proto i následující návrhová část v modelovém území parku Mrázovka je vypracovaná na základě pozorování v terénu, kde jsou sledována sebemenší porušení a změny v území, jež (zda-li) proběhly během posledních dvou let. Lze vytvořit odhad rizik eroze kritických partií svahu. K tomu je však zapotřebí pozorovat odkud a kam voda proudí, vodu tak lze podchytit, odklonit a vést do míst, kde nezpůsobuje viditelné změny, ani neeroduje (lze spočítat hydraulicky i vizuálně). Tato pozorování však lze provádět nejlépe v dešti, být přímo u činnosti vody, pozorovat ji a tím ji respektovat (výsledek zjištění na základě konzultace s Ing. Pavlem Borusíkem). 43

44 4. Návrhová část Širší územní vztahy lokality 4. Návrhové části Výsledkem této části práce je provedeno ověření výsledků předchozího studia a analytické části na vybraných typech terénních situací (cesty, schodiště, opěrné zídky i zdi, odvodňovací kanály, zajištění stability svahů apod.). Sledované aspekty jsou zde dány do souvislosti s konkrétními podmínkami modelového území. Modelovým územím se rozumí park Mrázovka. Proč park Mrázovka. Toto modelové území se velmi osvědčilo jako modelové území v bakalářské práci. Tento park je rovněž výjimečný tím, že právě v něm a na něm je provedení výsledků nejlepší z hlediska množství v zastoupení technických, biotechnických a biologických stabilizací, jež se staly předmětem průzkumů analytické části (v tomto protierozním parku se nachází všechny druhy stabilizací jež byly pozorovány v terénu ve všech modelových územích). Před rozsáhlou obnovou byl tento areál prakticky neudržovaným protierozním lesem. Svahovou dispozicí je areál Mrázovky S-SV-SZ expozicí. Sklon terénu je v průměru 25. Nadmořská výška se pohybuje od m n.m. Východní poloha je členěna komunikací se systémem teras, a to na hmoty porostů a plochy volné. V západní části je areál tvořen porostem lesního charakteru. 90 Tento park je rovněž příkladným z toho titulu, že není v principech řešení stabilizací ideálním vzorem, zároveň v mnoha ohledech naopak vzorovým je. Návrhová část sestává ze sedmi dílů, jež jsou tématicky členěny dle sledovaného aspektu stabilizace. Každému aspektu je věnován list, na kterém je v komentáři popsán řešený problém, fotografie řešeného problému a také mapa s přesnou lokalizací řešeného aspektu. Obr. 233 Širší územní vztahy parku Mrázovka, M 1: (výchozí mapa M 1:5000) 90 Laborová, Bakalářská práce, str.43 Obr. 234 Širší územní vztahy parku Mrázovka, M 1:

45 4.1. Návrhová část cesty Obr. 235 Obr M 1 : Způsob provedení metod stabilizace cest v areálu parku Mrázovka zásadně souvisí s volbou stavebního materiálu, způsobem provedení principu odvodnění cest a v zajištění rizikových partií, v nichž dochází k nejčastějším projevům svážení a erozivnímu působení vody. Výsledky analýzy jednoznačně dokazují, že volba vhodného povrchu cesty, jež dokáže absorbovat část srážkové vody, je jednak preventivním opatřením, zároveň je díky tomuto způsobu provedení z dlouhodobého hlediska zajištěna funkčnost technické stabilizace. Uvedené dva typy povrchů cest na obr. 235 a 236 odpovídají výsledkům analýzy, zároveň odpovídají technickým parametrům řešeného modelového území. Na propustný povrch, jímž je tvořena cesta na obr. 235 byla využita technologie MZK (mechanicky zpevněné kamenivo). Podstatnou stabilizační funkci zastává keřový porost v rizikovém místě oblouku cesty. Stabilita svahu je podpořena jutovou geomříží do doby plného zapojení keřového porostu. Výsledky analýzy ve všech případech dokazují podstatný význam stabilizace keři v podobných oddílech rizikových poloh. Cesta na obr. 236 je dlouhá přibližně 80m, v celé délce má charakter postupného svážení. Tato komunikace je členěna příčnými odvodňovacími strouhami v pravidelném režimu. Každý 3 metr je konstruována odvodňovací strouha, na 80ti metrech je přesně 24 příčných odvodňovacích struh. Jednotlivé oddíly mezi odvodňovacími strouhami lze vnímat jako rampy schodišť. Část srážkové vody je spolehlivě absorbována přilehlými travnatými a dřevinnými oddíly vegetace a poměrně propustným povrchem dlažby. Reálně použité provedení je naprosto vyhovující a bude zde vyžadována pouze běžná údržba. Typ postupně svažující se komunikace na obr. 235 plně vyhovuje stanovištním podmínkám a je v symbióze s výsledky analytické části. Prostřednictvím keřového porostu je zajištěna rovněž návodní hrana odvodňovacího kanálu vyžadující jen občasnou běžnou údržbu. Oba typy komunikace nevykazují projevy narušení, odpovídají výsledkům analýzy, plně vyhovují podmínkám modelového území a jsou schopna dlouhodobě plnit stabilizační funkci. 45

46 4.2. Návrhová část - stabilizace svahů Obr. 237 Obr. 238 Obr. 239 M 1 : Stabilizace svahů v lokalitě Mrázovka je provedena několika metodami, jež především reprezentuje použití biotechnické metody stabilizace. Je zde předpoklad, že biologická funkce časem přezveme veškerou stabilizační funkci. V případě obr. 239 jsou použity k zajištění sesouvajícího se svahu deskové přepážky, bylo by však vhodnější použití biologické fixace svahu půdo-pokryvnými rostlinami nebo biotechnické stabilizace osázením keři do jutové geomříže. Současné řešení je částečně vyhovující, ale provedeno způsobem, na pohled nepříliš efektivním. Na jiných místech je tato metoda stabilizace dřevěnými přepážkami použita v dřevinném porostu, kde pohledově nijak neruší. Na východním svahu v dolních partiích kopce jsou rovněž použita výše jmenovaná stabilizační opatření dřevěnými přepážkami. Zde však navrhuji provést jejich obnovení, neboť jsou často poškozena přílišným nánosem rostlinného materiálu, sesouvající se zeminou a stav dřevěných přepážek je naprosto nevyhovující. Použití jutové geomříže na obr. 237 odpovídá analýze, nadto zde geomříž pohledově nijak neruší. Na obr. 238 je jutová geomříž navíc osázena keři, v nichž splývá s povrchem půdy a pohledově nepůsobí nijak rušivě. Opatření těchto typů provedení je dlouhodobě v pořádku a rovněž dlouhodobě stabilní. Navíc lze předpokládat, že vegetační složka má ty nejlepší předpoklady časem plně převzít stabilizační funkci. Dobrý stav biotechnického opatření vyžaduje pouze běžnou pravidelnou údržbu. Nadto doporučuji průběžně sledovat, zda je fixace geomříže funkční (výsledky analýzy v modelovém objektu Petrov naznačují narušení fixace jutové geomříže antropogenní činností). Použitá stabilizační opatření jsou v souladu s analytickým zjištěním a plně odpovídají charakteru modelového území. 46