Vývoj daňových příjmů obcí v letech 1993 až 2010

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Vývoj daňových příjmů obcí v letech 1993 až 2010 Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Milena Otavová, Ph.D. Jana Skotáková Brno 2011

2 Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Mileně Otavové, Ph.D., za odborné vedení, konzultace a poskytnuté rady, kterými přispěla ke zpracování této práce.

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Vývoj daňových příjmů obcí v letech 1993 až 2010 vypracovala samostatně na základě uvedené literatury a pod vedením Ing. Mileny Otavové. V Brně dne 4. května 2011

4 Abstract Skotáková, J. Development of municipal tax revenues in the period of Bachelor thesis. Brno: MUAF, This bachelor thesis traces the development of municipal tax revenues in the period of It is based on the analysis of development of the budgetary allocation of taxes and it lists its major changes. It evaluates the impact of these changes and defines the key factors affecting the level of municipal tax revenues. The development of tax revenues is shown on several examples of particular municipalities of different size categories. The closing part gives a summary of the collected data and suggests recommendations for further development of budgetary allocation of taxes. Keywords Local administrative unit, tax revenue, municipal budget, budgetary allocation of taxes, tax yield. Abstrakt Skotáková, J. Vývoj daňových příjmů obcí v letech 1993 až Bakalářská práce. Brno: MZLU v Brně, Tato práce zachycuje vývoj daňových příjmů obcí v období let 1993 až Základem je analýza vývoje rozpočtového určení daní a identifikace jeho nejdůležitějších změn. Práce vyhodnocuje dopady těchto změn a určuje nejdůležitější faktory ovlivňující výši daňových příjmů obcí. Vývoj daňových příjmů je porovnán na příkladech konkrétních obcí různých velikostních kategorií. Závěr práce shrnuje získané poznatky a navrhuje doporučení pro další vývoj rozpočtového určení daní. Klíčová slova Územní samosprávný celek, daňový příjem, rozpočet obce, rozpočtové určení daní, daňový výnos.

5 Obsah 5 Obsah 1 Úvod 9 2 Cíl a metodika Cíl práce Metodika Územní samosprávné celky Postavení obce Orgány obce Rozpočet obce Rozpočtová skladba Daně a daňová soustava Členění daní Daň z příjmů právnických osob Daň z příjmů fyzických osob Daň silniční Daň z nemovitostí Daň z přidané hodnoty Spotřební daně Ekologické daně Celkový daňový výnos Vývoj daňového inkasa v období 1993 až Vývoj daňových příjmů obcí Vývoj daňových příjmů v letech Vývoj daňových příjmů v letech Vývoj daňových příjmů v letech Problematika koeficientů Shrnutí změn rozpočtového určení daní... 30

6 6 Obsah Novela zákona o rozpočtovém určení daní Financování krajů Vývoj daňových příjmů v letech 2008 až Nová kritéria pro stanovení daňového příjmu obce Stanovení podílu jednotlivých obcí na sdílených daních Zásadní změny nového systému rozpočtového určení daní Praktický postup provádění převodů Ovlivňující faktory Objem daňových příjmů Daň z příjmů právnických osob Daň z přidané hodnoty Daň z příjmů fyzických osob Daň z nemovitostí Nastavení rozpočtového určení daní Počet obyvatel Celková výměra obce Další kritéria Vývoj daňových příjmů na konkrétních obcích 48 8 Dílčí závěr 52 9 Další vývoj rozpočtového určení daní Závěr Literatura 58 A Struktura daňových příjmů obcí v letech B Struktura rozpočtového určení daní v letech C Struktura rozpočtového určení daní v roce D Struktura rozpočtového určení daní v letech E Struktura rozpočtového určení daní v letech

7 Seznam grafů 7 Seznam grafů Graf 1. Struktura daňových výnosů v roce Graf 2. Vývoj daňového inkasa vybraných daní v období Graf 3. Vývoj daňových příjmů obce A Graf 4. Vývoj daňových příjmů obce B Graf 5. Vývoj daňových příjmů obce C Graf 6. Průměrný daňový výnos obcí na jednoho obyvatele... 51

8 8 Seznam tabulek Seznam tabulek Tab. 1 Příjmy a výdaje obcí v roce Tab. 2 Vývoj sazby daně z příjmů právnických osob v letech Tab. 3 Vývoj inkasa daně z příjmů právnických osob v letech 1993 až Tab. 4 Vývoj inkasa daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a podnikání 20 Tab. 5 Vývoj inkasa daně z nemovitostí v letech 1993 až Tab. 6 Vývoj inkasa daně z přidané hodnoty v letech 1993 až Tab. 7 Struktura daňových příjmů obcí v letech Tab. 8 Struktura daňových příjmů obcí v letech Tab. 9 Koeficienty velikostní kategorie obce...30 Tab. 10 Vývoj daňových příjmů obcí v letech Tab. 11 Procentní podíl jednotlivých krajů na celostátním výnosu daní...33 Tab. 12 Koeficienty postupných přechodů a násobky postupných přechodů...35 Tab. 13 Přepočítací koeficienty čtyř největších měst ČR...36 Tab. 14 Vývoj daňových příjmů obcí v letech Tab. 15 Podíl výnosu daně z příjmů právnických osob na daňových příjmech obcí...39 Tab. 16 Podíl výnosu DPH na daňových příjmech obcí...40 Tab. 17 Podíl výnosu daně z příjmů FO z podnikání na daňových příjmech obcí...42 Tab. 18 Podíl výnosu daně z příjmů FO ze záv. činnosti na daňových příjmech obcí.43 Tab. 19 Podíl výnosu daně z nemovitostí na daňových příjmech obcí...44 Tab. 20 Daňové příjmy obcí (bez Prahy) v členění podle velikostních skupin v Kč...46

9 Úvod 9 1 Úvod Problematika financování územní samosprávy je neustále diskutovaným tématem jak mezi odbornou veřejností, zákonodárci, pracovníky obecních zastupitelstev, tak i mezi občany jednotlivých obcí. Každý obyvatel obce či města chce žít v pěkném, čistém prostředí, vyžaduje, aby mu byly poskytovány služby na odpovídající úrovni a v neposlední řadě chce žít v klidu a bezpečí. Zabezpečení těchto veřejných statků je nejdůležitější funkcí územní samosprávy, a je k tomu třeba dostatek finančních prostředků. V České republice tvoří dvoustupňovou územní samosprávu obce a kraje. Oba tyto stupně plní vedle samostatné působnosti i některé úkoly svěřené jim státem v rámci tzv. přenesené působnosti. Důvodem této decentralizace veřejné správy je přenést rozhodovací pravomoci na místní samosprávy, které lépe znají potřeby místních občanů a dokáží účinněji využít přidělené veřejné finance. Základním předpokladem dobrého fungování územních celků je správné stanovení výdajů a příjmů obcí a krajů tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší efektivnosti při zajišťování veřejných statků. Každá obec je charakterizována vlastním územím, obyvatelstvem, právní subjektivitou a vlastním majetkem, se kterým hospodaří podle vlastního rozpočtu. Největší částí výdajů obce jsou běžné výdaje související se zabezpečováním veřejných statků. Příjmovou stranu rozpočtu obce tvoří příjmy daňové, nedaňové a kapitálové, přičemž daňové příjmy jsou pro obec rozhodujícím Vymezení zdrojem. druhů daní, které jsou příjmem rozpočtu obce je určeno zákonem o rozpočtovém určení daní. Ten také stanoví, zda jde o daň svěřenou (pokud je daň spravována a vybírána celostátně, ale celý její výnos je příjmem místních rozpočtů) nebo daň sdílenou (kdy se výnos daně dělí mezi jednotlivé rozpočty místní a státní rozpočet). Rozhodující předěl ve vývoji místních samospráv znamenal rok 1990, kdy byla zrušena soustava národních výborů a bylo znovu obnoveno samosprávné obecní zřízení. V tomto období došlo ke vzniku mnoha nových obcí a k rozdělování obcí stávajících. Na obce byl převeden některý státní majetek a byla posilována jejich samostatnost, zodpovědnost a přeneseny některé kompetence, což vyžadovalo změnu jejich financování. Financování územní samosprávy je podle mého názoru důležitou oblastí veřejných financí a stanovení spravedlivého mechanismu pro přerozdělení veřejných financí mezi jednotlivé samosprávné celky je úkolem velice důležitým, ale i velice obtížným. Oblast financování místních rozpočtů je pro mne velmi zajímavá nejen jako pro občana příslušné obce, ale také z hlediska mého pracovního zařazení správce daně, kde pracuji již dvacet let. Mojí pracovní náplní je mimo řady dalších povinností převádění příslušných daňových výnosů do rozpočtu obcí.

10 10 Cíl a metodika 2 Cíl a metodika 2.1 Cíl práce Hlavním cílem práce je na základě provedené analýzy daňových příjmů rozpočtů obcí v letech 1993 až 2010 identifikovat faktory, které měly na jejich vývoj rozhodující vliv. Pro splnění tohoto cíle je třeba zmapovat, jakým vývojem prošel ve sledovaném období systém rozpočtového určení daní. Dílčím cílem práce je provést porovnání daňových příjmů konkrétních obcí různých velikostních kategorií a posoudit dopad změn rozpočtového určení daní na jejich příjmy. 2.2 Metodika Znalosti potřebné k vypracování bakalářské práce byly získány prostudováním odborné literatury, příslušných zákonů a internetových zdrojů. Využila jsem také znalosti a údaje z mé vlastní praxe na finančním úřadě. Práce je členěna do deseti kapitol. První část je zaměřena na přiblížení pojmu územní samosprávný celek - je zde popsáno postavení obce, její nejdůležitější orgány, rozpočet a rozpočtová skladba obce. Druhá kapitola popisuje daňovou soustavu České republiky a vývoj daňového inkasa nejdůležitějších daňových příjmů. Hlavní použitou metodou v těchto úvodních částech je metoda deskripce. Vlastní práce zaznamenává jednotlivé fáze vývoje daňových příjmů obcí na základě změn zákona o rozpočtovém určení daní. Zkoumá druhy a podíly daní, které tvořily v jednotlivých fázích příjmy obcí a postupný vývoj dalších koeficientů, které výši daňových příjmů obcí ovlivňovaly. V této části jsou zaznamenány dopady provedených změn v zákoně o rozpočtovém určení daní na daňové příjmy obcí a důvody, které si vyžádaly další změny zákona. V závěru je popsán praktický postup, který se používá k převodu daňových výnosů do rozpočtu obcí. V této části je použita metoda deskripce a analýzy. V další části práce jsou metodou dedukce vyvozeny nejdůležitější faktory ovlivňující výši daňových příjmů obcí v průběhu sledovaného období. Vývoj daňových příjmů obcí je pro lepší přehlednost zpracován formou přiložených tabulek. Následující kapitola s využitím metody komparace ukazuje vývoj daňových příjmů na třech konkrétních obcích různých velikostních kategorií. Pro lepší názornost je v této části použito grafické zpracování. Získané poznatky jsou metodou komparace a metodou syntézy zpracovány v navazující kapitole. Předposlední část se věnuje dalšímu očekávanému vývoji v této oblasti a požadavkům obcí na přerozdělování daňových příjmů. V závěru práce jsou získané poznatky shrnuty metodou syntézy.

11 Územní samosprávné celky 11 3 Územní samosprávné celky Vznik sídel uvnitř hranic státu má své historické kořeny. Sídla vznikala z potřeby lidí spolu komunikovat, obchodovat a společně bránit svoji existenci či svoje území. Územní samospráva vznikala jednak přirozeně, jako společenství obyvatel, kteří se usídlili na stejném místě - tak vznikaly obce a města, tzv. municipality města s vlastní samosprávou, která se později začala označovat jako základní stupeň územní samosprávy. Vyšší stupeň územní samosprávy vznikl uměle, z vůle státu a zahrnuje společenství obyvatel více měst a obcí v určité oblasti. Vznikl na regionální úrovni, s cílem zabezpečit pro občany další druhy veřejných služeb. (Peková, 2004, s.12) 3.1 Postavení obce Právní postavení obce je určeno zákonem č.128/2000 Sb., o obcích, který vymezuje obec jako základní územní samosprávné společenství občanů tvořící územní celek, který je vymezen hranicí území obcí. Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby občanů a při plnění svých úkolů chrání veřejný zájem. Obec je veřejnoprávní územní korporací a je jí ze zákona svěřeno starat se o záležitosti, které jsou v zájmu obce a jejích občanů. Obec reprezentuje veřejný zájem a při realizaci svých pravomocí má povahu veřejného úřadu. Obec má právo na samosprávu, má právo samostatně rozhodovat ve věcech územní samosprávy. Obec je také samostatným ekonomickým subjektem s vlastní právní subjektivitou a vlastním majetkem. Zákon o obcích rozlišuje dvojí působnost obce samostatnou působnost, v rámci které obec vykonává samosprávní funkce a přenesenou působnost, tzn. výkon státní správy. Tento výkon samosprávné i přenesené působnosti označujeme jako smíšený model místní správy. V rámci samostatné působnosti obec především zajišťuje různé druhy veřejných statků pro své občany, které mají lokální charakter a slouží k uspokojování potřeb občanů žijících na území obce. (Peková, 2004, s. 85) Dále do samostatné působnosti obce patří vytváření podmínek pro územní rozvoj, rozvoj sociální péče, pro ochranu a rozvoj zdravých životních podmínek, zajištění dopravy a spojů, výchovy a vzdělávání, celkový kulturní rozvoj a ochrany veřejného pořádku. (Koudelka, 2003, s.28) Do samostatné působnosti obce patří také hospodaření obce podle vlastního rozpočtu a nakládání s majetkem obce. V přenesené působnosti vykonává obecní úřad státní správu v rozsahu vymezeném zákonem o obcích. Ústřední vláda deleguje v rámci přenesené působnosti některé činnosti státu na územní samosprávu, která vykonává některé administrativní úkony pro vlastní občany nebo i pro širší správní obvody. (Peková, 2004, s. 77)

12 12 Územní samosprávné celky Rozsah přenesené působnosti obcí se na rozdíl od působnosti samostatné značně liší a podle míry přenesených kompetencí rozlišujeme několik kategorií obcí: Obce na něž je přenesen základní výkon státní správy (obce I. stupně) Obce s matričním úřadem Obce se stavebním úřadem Obce s pověřeným obecním úřadem (obce II. stupně) Obce s rozšířenou působností (obce III. stupně) Obec s pověřeným obecním úřadem vykonává přenesenou působnost pro více obcí v rozsahu stanoveném zákonem a její součástí je matriční a stavební úřad. Na základě rozhodnutí krajského úřadu je možné na ni přenést výkon základní přenesené působnosti jiné obce ze správního obvodu obce s pověřeným obecním úřadem, která není schopna její výkon zajistit vlastním obecním úřadem. Obec s rozšířenou působností je i obcí s pověřeným obecním úřadem. Jedná se vždy o statutární město nebo určenou městskou část Prahy. Obec vykonává přenesenou působnost pro více obcí v zákonem stanoveném rozsahu a Ministerstvo vnitra na ni může svým rozhodnutím převést celý nebo částečný výkon přenesené působnosti jiné obce s rozšířenou působností, která není schopna zajistit její výkon vlastním obecním úřadem. Lze také delegovat určitý rozsah výkonu státní správy obce s rozšířenou působností na obec s pověřeným obecním úřadem. (Koudelka, 2003, s.39) O činnostech obce, která je vykonávána v mezích zákona rozhodují orgány obce, a to v rámci samostatné i přenesené působnosti. 3.2 Orgány obce Orgány obce jsou: Zastupitelstvo obce Zastupitelstvo je voleným orgánem obce, který je ústavně zakotven. V oblasti samosprávy obce je zastupitelstvo nadřazeno ostatním orgánům obce. Zastupitelstvo je voleno obyvateli obce s volebním právem na období čtyř let. Počet zastupitelů je závislý na počtu obyvatel a velikosti územního obvodu obce. Jednání zastupitelstva jsou veřejná a členové zastupitelstva volí ze svého středu členy rady obce. Činnost zastupitelstva obce zahrnuje především schvalování programu rozvoje obce, územního plánu obce, rozpočtu obce a závěrečného účtu obce, zřizování peněžních fondů obce, volbu starosty, místostarosty a radní obce a jejich odvolávání z funkce, rozhodnutí o spolupráci s jinými obcemi a mnoho dalších pravomocí (podrobněji Koudelka, 2003, s ). Jak je vidět, má zastupitelstvo obce velké rozhodovací pravomoci i odpovědnost, protože rozhoduje o veřejných záležitostech týkajících se všech

13 Územní samosprávné celky 13 občanů obce, o hospodaření s majetkem obce a s přidělenými finančními prostředky podle vlastního rozpočtu. Rada obce Rada je výkonným orgánem obce v rozsahu samostatné působnosti a je v této oblasti zodpovědná zastupitelstvu obce. V oblasti přenesené působnosti rada rozhoduje, pokud tak stanoví zákon. Je voleným orgánem obce a její existence je dána zákonem. Počet členů rady je lichý, v čele je starosta, dále místostarostové a radní voleni ze zastupitelstva obce. Jednání rady je neveřejné a rada rozhoduje nadpoloviční většinou všech členů. Nejdůležitějšími úkoly rady obce je příprava podkladů pro jednání zastupitelstva obce, zabezpečení plnění usnesení zastupitelstva, zabezpečení hospodaření obce, zřizování výkonných orgánů obecního úřadu odborů (podrobně Koudelka, 2003, s.65 66). Starosta a místostarostové Starosta je představitelem obce, zastupuje obec navenek a je zodpovědný zastupitelstvu obce. Starosta svolává zastupitelstvo obce, připravuje, svolává a řídí schůze rady obce, odpovídá za provedení auditu hospodaření obce, jmenuje a odvolává tajemníka obecního úřadu a v případě, že není funkce tajemníka zřízena, plní jeho funkci. Místostarosta zastupuje starostu v době jeho nepřítomnosti. (Peková, 2004, s.90) Obecní úřad tvoří starosta, místostarostové, tajemník a ostatní zaměstnanci obecního úřadu. Obecní úřad vykonává administrativní činnosti související se samosprávnou a přenesenou působností obce. Řídí jej starosta, kterému pomáhají místostarostové a tajemník, který je v zaměstnaneckém poměru. Funkce tajemníka je zřizována u pověřených obecních úřadů a u obcí s rozšířenou působností. Tajemník řídí činnost celého administrativního aparátu a je zodpovědný starostovi obce. Zaměstnanci obecního úřadu tvoří výkonný orgán, kterými jsou odbory obecního úřadu. Struktura ani názvy jednotlivých odborů nejsou nařízeny. Počet a náplň odborů závisí na velikosti obce a rozsahu samostatné a přenesené působnosti obce. Nejčastěji jsou vytvářeny odbor ekonomický, živnostenský, odbor územního plánování a rozvoje obce a odbor rozvoje služeb. (Peková, 2004, s ) Poradní a kontrolní orgány obce Mezi tyto orgány patří výbory, které zřizuje zastupitelstvo jako své iniciativní a kontrolní orgány, aby mu předkládaly svá stanoviska a návrhy. Počet výborů závisí na rozhodnutí zastupitelstva obce, ale vždy musí být zřízen fi-

14 14 Územní samosprávné celky nanční a kontrolní výbor. Finanční výbor provádí hlavně kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce a kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení zastupitelstva a rady a dodržování právních předpisů ostatními výbory a obecním úřadem na úseku samostatné působnosti a plní další úkoly. Jako své poradní a iniciativní orgány může rada obce zřídit komise, které mohou předkládat radě návrhy a náměty v rámci samostatné působnosti obce. V oblasti přenesené působnosti může být komise výkonným orgánem na svěřeném úseku činnosti a v této oblasti je odpovědná starostovi obce. (Koudelka, 2003, s ) 3.3 Rozpočet obce Má-li obec plnit svoje základní funkce, musí mít nejen fungující aparát, ale i odpovídající finanční systém. Jednou z nejdůležitějších součástí finančního systému na úrovni obce je územní rozpočet. Rozpočet má za úkol zajistit transparentnost nakládání s finančními prostředky a zachytit dopady činnosti obce na jeho finanční situaci. Územní rozpočet můžeme vnímat jako decentralizovaný peněžní fond rozpočtový plán hospodaření na příslušné období bilanci, která porovnává příjmy a výdaje právní dokument schválený zastupitelstvem obce nástroj prosazování cílů municipální politiky nástroj financování potřeb obyvatelstva na lokální úrovni Úlohu a obsah územních rozpočtů definuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, tzv. malá rozpočtová pravidla. Obsahem rozpočtu jsou příjmy a výdaje a ostatní peněžní operace včetně tvorby a použití peněžních fondů. Rozpočet se sestavuje zpravidla jako vyrovnaný. Přebytkový může být jen pokud jsou některé příjmy daného roku určeny k využití v dalších letech nebo ke splácení jistiny úvěrů předchozích let. Schodkový rozpočet může být jen v případě, že je možné uhradit schodek z finančních prostředků minulých let nebo návratných zdrojů. Rozpočet územního samosprávného celku obsahuje: příjmy a výdaje v oblasti samosprávné i přenesené působnosti finanční vztahy k regionálnímu veřejnému sektoru finanční vztahy k podnikatelským subjektům

15 Územní samosprávné celky 15 finanční vztahy ke státnímu rozpočtu a ke státním fondům zejména daně a dotace finanční vztahy mezi rozpočtem obce a rozpočtem kraje finanční vztahy k ostatním obcím krátkodobé návratné finanční výpomoci finanční vztahy k ostatním subjektům, např. bankám (Peková, 2004, s. 224) Rozpočtový rok je shodný s kalendářním rokem a při zpracování rozpočtu se vychází z rozpočtového výhledu. Rozpočet obce se zpracovává v třídění podle rozpočtové skladby, kterou stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Rozpočet musí obsahovat závazné ukazatele, jimiž se mají povinně řídit výkonné orgány územních samosprávných celků, právnické osoby zřízené nebo založené v působnosti územního samosprávného celku a další osoby, které jsou příjemci dotací nebo příspěvků z rozpočtu. (zákon č. 250/2000 Sb.) 3.4 Rozpočtová skladba Pro celou soustavu veřejných rozpočtů platí závazná rozpočtová skladba, která umožňuje zjistit potřebné informace v jednotlivých obdobích rozpočtového procesu a porovnávat jednotlivé rozpočty navzájem. Rozpočtová skladba znamená jednotné třídění všech příjmů a výdajů rozpočtů a fondů územních samosprávných celků, včetně operací organizačních složek, zřízených územním samosprávným celkem, ale nevztahuje se na hospodářské operace související s podnikatelskou činností územního samosprávného celku. Třídění příjmů a výdajů podle rozpočtové skladby respektuje následující zásady: zásadu jednotnosti a závaznosti, tzn. že každý údaj má v rozpočtu své jednoznačné místo, zásadu stability třídění rozpočtů, která je důležitá pro možnost využití údajů z rozpočtu v makroekonomických analýzách a časové srovnání obsahů rozpočtů, potřebu agregace, sumarizace s využitím principu konsolidace, aby se některé operace nenačítaly několikrát, zásadu srozumitelnosti na základě jasně definovaných hledisek, zásadu kompatibility s mezinárodními účetními a statistickými standardy. (Peková, 2004, s. 226) Rozpočtová skladba umožňuje třídit příjmy a výdaje z hlediska odpovědnostního, druhového, odvětvového a konsolidačního. Z hlediska odpovědnostního se třídí příjmy a výdaje státního rozpočtu podle správců kapitol pro územní samosprávné celky je toto třídění nepovinné.

16 16 Územní samosprávné celky Z hlediska druhového se třídí příjmy a výdaje podle příjmových a výdajových druhů. Výdajový druh se určuje podle druhu pořizovaných věcí, služeb, prací, výkonů apod., u transferů se přihlíží k druhu podpory a druhu příjemce podpory. Příjmový druh je určen právním důvodem platby, u transferů se řídí druhem přijímané podpory nebo zdrojem transferu. (Máče, 2010, s.113) Jednotkami třídění jsou v pořadí od nejvyšší k nejnižší rozpočtové třídy (jednomístný kód), seskupení položek (dvoumístný kód), podseskupení položek (třímístný kód) a položky (čtyřmístný kód). Druhové třídění rozlišuje 7 tříd: daňové příjmy, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy, přijaté dotace, běžné výdaje, kapitálové výdaje a financování. Příklad třídění příjmů a výdajů obcí v roce 2008 ukazuje tab. 1. Tab. 1 Příjmy a výdaje obcí v roce Celková částka Podíl Daňové příjmy 154,4 mld 56,5 % Nedaňové příjmy 26,3 mld 9,6 % Kapitálové příjmy 15,7 mld 5,8 % Přijaté dotace 76,5 mld 28,0 % Příjmy celkem 272,9 mld 100 % Běžné výdaje 180,4 mld 70,2 % Kapitálové výdaje 76,5 mld 29,8 % Výdaje celkem 256,9 mld 100 % Zdroj: Kameníčková, 2009 a, [online] Z hlediska odvětvového se třídí příjmy a výdaje podle odvětví, přičemž odvětvím se rozumí druh činnosti, z které příjmy plynou nebo na kterou se výdaje vynakládají. Jednotkami třídění jsou v pořadí od nejvyšší k nejnižší rozpočtové skupiny, oddíly, pododdíly a paragrafy. Z hlediska konsolidačního se třídí výdaje vynakládané nebo příjmy vznikající uvnitř soustavy veřejných rozpočtů. Třídí se podle stupně konsolidace, čímž se rozumí okruh veřejných rozpočtů mezi nimiž peněžní prostředky představují na jedné straně výdaje těchto rozpočtů a na druhé straně jejich příjmy. Podle konsolidačního hlediska se třídí na záznamové jednotky. (Máče, 2010, s.113)

17 Daně a daňová soustava 17 4 Daně a daňová soustava Daně tvoří společně s platbami sociálního zabezpečení a veřejným zdravotním pojištěním největší část příjmů veřejných rozpočtů. Daňové příjmy se také podílí největším dílem na příjmové stránce rozpočtů obcí. Daň můžeme charakterizovat jako povinnou, zákonem stanovenou, nenávratnou, neekvivalentní a neúčelovou platbu do veřejného rozpočtu. (Hamerníková, 2007, s.119) Pojmem daňová soustava označujeme souhrn a strukturu všech daní, které se na území státu vybírají. Úkolem daňové soustavy je zajistit dostatek finančních prostředků pro veřejné rozpočty. Daně jsou cenou za poskytované veřejné statky, které zajišťuje stát a územní samospráva. Celková daňová povinnost je označením pro všechny platby, které je subjekt ze zákona povinnen odvést do veřejných rozpočtů. Zákonem je stanovena daňová pravomoc, tzn. právo uvalit na subjekt povinnost platit daň, kterou má stát a v omezené míře územní samospráva, která může rozhodnout o stanovení místních poplatků. 4.1 Členění daní Základní členění daní je na daně přímé a nepřímé. Daně přímé Přímé daně odvádí přímo subjekt (poplatník) na úkor svého příjmu nebo majetku, mají na něj přímý dopad ve formě daně. Přímé daně jsou více adresné, a tím také více daňově spravedlivé. Jako přímé daně jsou uváděny daň z příjmů právnických osob, daň z příjmů fyzických osob, daň silniční a skupina majetkových daní, z nichž je nejvýznamnější daň z nemovitostí. Daně nepřímé Nepřímé daně jsou charakteristické tím, že nemají přímý dopad ve formě daně na toho, kdo ji platí (plátce), ale jsou zahrnuty v ceně jím nakupovaných výrobků nebo služeb. Nepřímé daně neovlivňují majetkové poměry plátce daně, ale daňové břemeno nese konečný spotřebitel výrobků nebo služeb. Mezi nepřímé daně patří daň z přidané hodnoty, spotřební daně a ekologické daně. Daně můžeme rozdělit také podle jejich rozpočtového určení, a to na daně svěřené, jejichž celý výnos je příjmem zákonem určeného rozpočtu a daně sdílené, o jejichž výnos se dělí několik rozpočtů podle stanoveného rozpočtového určení daní.

18 18 Daně a daňová soustava V další části se zmíním podrobněji o jednotlivých nejdůležitějších daních, přičemž se vzhledem k zaměření své práci budu věnovat více těm daním, jejichž výnos je buď celý nebo částečně příjmem obecních rozpočtů Daň z příjmů právnických osob Tato daň se týká všech právnických osob. Předmětem daně jsou u podnikající právnické osoby veškeré příjmy vzniklé z činnosti a z nakládání s majetkem. U nepodnikatelských právnických osob jsou předmětem daně příjmy z činností uskutečňovaných za účelem dosahování zisku. Sazba daně je lineární a její výše je důležitým kritériem při rozhodování zahraničních investorů. V období od roku 1993 do současnosti se sazba daně postupně snižovala (tabulka 2) z důvodu snížení daňového zatížení právnických osob a na podporu podnikání. Tab. 2 Vývoj sazby daně z příjmů právnických osob v letech rok sazba Zdroj: Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro jednotlivé roky (v tabulce jsou uvedeny roky, kdy došlo ke změně sazby) Inkaso daně z příjmů právnických osob se snižovalo až do roku 1998, od kterého je patrná vzrůstající tendence i přes další snižování sazby daně. Na propad inkasa v posledních letech měla největší vliv hospodářská krize a zrušení povinnosti platit zálohu daně v roce Vývoj inkasa ukazuje následující tabulka č. 3. Tab. 3 Vývoj inkasa daně z příjmů právnických osob v letech 1993 až 2010 rok DPPO 66,2 56,1 55,4 50,0 41,0 52,1 54,8 58,1 75,9 rok DPPO 90,7 97,0 106,5 137,4 129,0 155,7 173,6 110,5 114,7 Zdroj: Česká daňová správa [online] (údaje v mld Kč) Daň z příjmů fyzických osob Této dani podléhají všechny příjmy jednotlivců po odečtení příjmů vyňatých a osvobozených. Daň z příjmů fyzických osob by měla být dostatečně výnosná, aby bylo možné dostatečně financovat veřejné rozpočty, ale také by měla zmírňovat nerovnosti mezi bohatšími a sociálně potřebnými, a navíc by měla ovlivňovat chování subjektů žádoucím směrem, např. přispívat humanitárním organizacím. (Hamerníková, 2007, s.126)

19 Daně a daňová soustava 19 Základ daně z příjmů fyzických osob se skládá z pěti dílčích daňových základů podle druhů zdanitelných příjmů: Příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti Příjmy z kapitálového majetku Příjmy z pronájmu Ostatní příjmy (zákon č. 586/1992 Sb.) K rozdělení na dílčí základy daně dochází z důvodu různé výše nákladů spojených s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů pro jednotlivé druhy příjmů. Celkový základ daně je souhrnem dílčích základů daně. Výsledná daň se stanoví z celkového základu daně snížením o odčitatelné položky, následným vynásobením rovnou sazbou daně a snížením o slevy na dani. Sazba daně z příjmů fyzických osob byla do roku 2007 progresivní a od je zavedena jednotná sazba 15 %. Největší podíl inkasa daně z příjmů fyzických osob tvoří daň z příjmů ze závislé činnosti. Jak ukazuje tabulka č. 4, byl rostoucí trend inkasa této daně přerušen v roce 2008, kdy došlo ke změně ve způsobu zdanění mezd. Změna spočívala v zavedení jednotné 15 % sazby a v nově stanoveném dílčím základu daně, kterým se staly příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinnen platit zaměstnavatel. (zákon č. 586/1992 Sb.) Díky jednotné 15 % sazbě daně a vysokým měsíčním slevám na dani se do nároku na daňový bonus dostalo podstatně větší množství zaměstnanců. Tím se zvýšil počet plátců, kteří neodváděli daň z důvodu, že u jejich zaměstnanců byla sleva na poplatníka a sleva z titulu daňového zvýhodnění stejná nebo dokonce vyšší než sražená záloha a plátci tak nevznikla daňová povinnost, ale naopak žádal o poukázání chybějících částek na daňovém bonusu. Také u daně z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti můžeme sledovat zvyšující se vývoj inkasa. Tento trend byl přerušen snížením v letech , kdy bylo zavedeno společné zdanění manželů (podrobněji v kapitole 6). Další snížení inkasa je vidět v letech 2009 a V tomto období byl zákonem zvýšen procentní podíl výdajů, které si může podnikatel uplatnit procentem z dosažených příjmů podle druhu živnosti. Využitím této možnosti značným množstvím podnikatelů, jejichž skutečné náklady by zákonem daných hodnot nedosahovaly, došlo ke snížení jejich daňové povinnosti a často i vracení daně. Navíc k uvedeným důvodům se projevil vliv hospodářského poklesu ekonomiky, který ovlivnil výběr daně z příjmů fyzických osob z podnikání. Vývoj inkasa v období 1993 až 2010 daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z podnikání ukazuje tabulka č. 4.

20 20 Daně a daňová soustava Tab. 4 Vývoj inkasa daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z podnikání Daň ze závislé činnosti z podnikání ,8 35,0 45,1 54,1 60,6 65,0 66,9 72,7 78,5 3,5 14,2 14,8 15,8 15,9 16,5 17,1 16,5 18,8 Daň ze závislé činnosti ,6 94,6 102,6 110,7 111,6 126,4 115,2 111,0 111,8 z 21,9 22,1 24,0 26,6 17,8 17,0 17,7 5,6 8,0 podnikání Zdroj: Česká daňová správa [online] (údaje v mld Kč) Daň silniční Předmětem daně jsou silniční motorová vozidla používaná k podnikání. Sazba daně je stanovená zákonem a její výše se odvozuje u osobních automobilů podle zdvihového objemu motoru a u nákladních automobilů podle celkové hmotnosti a počtu náprav Daň z nemovitostí Odvod daně z nemovitostí se určuje podle katastrálního území, ve kterém se nemovitost nachází. Daň z nemovitostí se skládá ze dvou částí z daně ze staveb a z daně z pozemků. Pro obě části zákon upravuje způsob stanovení základu daně, sazby daně a možnosti osovobození od daně. Výše daně ze staveb je ovlivněna velikostí nemovitosti a koeficientem odvozeným podle velikosti obce, která je dána počtem obyvatel obce. Koeficient si mohou obce zvýšit nebo snížit buď pro celou obec nebo pro její libovolné části obecně závaznou vyhláškou. Výše daně z pozemků je dána výměrou a druhem pozemků a zejména bonitou zemědělské půdy. Koeficient dle počtu obyvatel obce se uplatňuje jen u stavebních pozemků. Od roku 2009 může obec navíc stanovit obecně závaznou vyhláškou jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5, kterým se vynásobí daňová povinnost poplatníka za jednotlivé druhy pozemků (s vyjímkou orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů), staveb, samostatných nebytových prostor a za byty, popřípadě jejich soubory (zákon č. 338/1992 Sb.).

21 Daně a daňová soustava 21 Tato změna zákona daně z nemovitostí, která byla řadou obcí využita, vedla k výraznému zvýšení inkasa v roce 2009 a 2010, jak je vidět z tabulky č. 5. Výnos daně z nemovitostí tvoří jen malou část celkových daňových příjmů. Jde však o dlouhodobě stabilní daňový příjem, který je celý příjmem rozpočtu obce a u kterého má obec možnost alespoň částečně jeho výši ovlivnit prostřednictvím změny koeficientů. Tab. 5 Vývoj inkasa daně z nemovitostí v letech 1993 až 2010 daň z nemovitostí ,4 3,6 3,8 4,0 4,0 4,1 4,3 4,5 4, daň z nemovitostí 4,6 4,8 4,9 5,0 5,0 5,1 5,2 6,4 8,7 Zdroj: Česká daňová správa [online] (údaje v mld Kč) Daň z přidané hodnoty Předmětem daně je dodání zboží, převod nemovitostí, poskytnutí služeb, pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie za úplatu a dovoz zboží ze zahraničí s místem plnění v tuzemsku. Plnění, která jsou předmětem daně, jsou zdanitelnými plněními tehdy, pokud nejsou od daně osvobozena. Sazba daně je lineární a diferencovaná. Jsou stanoveny dvě sazby daně sazba základní a snížená. Snížená sazba daně se uplatňuje u některých vybraných druhů zboží a služeb, např. u potravin. Výnos daně z přidané hodnoty tvoří dlouhodobě největší část celkového daňového výnosu a jak ukazuje tabulka č.6, inkaso této daně má dlouhodobě rostoucí tendenci. Tab. 6 Vývoj inkasa daně z přidané hodnoty v letech 1993 až 2010 Daň z přidané hodnoty ,1 85,8 94,8 109,3 117,6 119,4 138,3 145,9 151,9

22 22 Daně a daňová soustava daň z přidané 155,2 164,8 184,3 208,4 217,8 236,4 255,2 253,6 269,5 hodnoty Zdroj: Česká daňová správa [online] (údaje v mld Kč) Spotřební daně Spotřební daně jsou daně ze spotřeby vybraných komodit zboží. Spotřební daň se odvádí z minerálních olejů, z lihu a lihovin, z vína, z piva a meziproduktů a z cigaret a tabákových výrobků. Sazby jsou pevné a diferencované Ekologické daně Ekologické daně jsou ukládány v podstatě ve formě pokut za porušení ochrany životního prostředí. Příkladem ekologické daně je daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv a daň z elektřiny Celkový daňový výnos Podíl jednotlivých daní na celkovém daňovém výnosu znázorňuje graf č.1. Daň z příjmů fyzických osob 26% Daň z nemovitostí 1% Daň silniční 1% Ostatní majetkové daně 2% Ostatní odvody 1% Daň z přidané hodnoty 48% Daň z příjmů právnických osob 21% Zdroj: Česká daňová správa [online] + vlastní výpočty Graf 1. Struktura daňových výnosů v roce 2009

23 Daně a daňová soustava Vývoj daňového inkasa v období 1993 až 2010 Pro větší přehlednost vývojových tendencí daní a porovnání rozdílů daňových výnosů jsou daňové příjmy, které jsou buď ve formě sdílených nebo svěřených daní příjmem rozpočtu obcí, zobrazeny v grafu č. 2. mld Kč daň právnických osob závislá činnost daň z podnikání daň z nemovitostí Zdroj: údaje MFČR daň z přidané hodnoty Graf 2. Vývoj daňového inkasa vybraných daní v období

24 24 Vývoj daňových příjmů obcí 5 Vývoj daňových příjmů obcí Daňové příjmy tvoří nejvýznamnější část příjmů obcí a mají značný vliv na jejich finanční stabilitu. Určení daní, které budou příjmem rozpočtu obcí vychází ze zákona o rozpočtovém určení daní. Podle tohoto zákona rozlišujeme svěřené daně, které jsou spravovány a vybírány na základě celostátně platných daňových zákonů, a jejichž výnos je celý příjmem rozpočtu obcí. Dalším typem jsou daně sdílené, u kterých zákon stanoví podíl na celostátním výnosu, který je příjmem rozpočtu obcí. Stanovení rozpočtového určení daní se během období 1993 až 2010 několikrát změnilo, a tím došlo ke změnám ve struktuře daňových příjmů obcí. Z tohoto hlediska můžeme ve vývoji daňových příjmů obcí rozlišit několik období: období období období období od roku 2008 do současnosti. 5.1 Vývoj daňových příjmů v letech Vývoj v tomto období byl ovlivněn předchozí reformou národních výborů, jejichž soustava byla zrušena v roce 1990 a bylo obnoveno samosprávné obecní zřízení. Docházelo ke vzniku nových obcí a rozdělování obcí stávajících, čímž narostl počet hlavně malých obcí (Grospič, 2007, s.118). Na obce byl převeden některý státní majetek a byla posilována jejich finanční samostatnost a zodpovědnost. V souvislosti s rozpadem československé federace a vznikem samostatné České republiky od došlo k přijetí nové daňové soustavy a k zásadním změnám ve financování obcí. Byl přijat zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR a obcí ČR (rozpočtová pravidla republiky) určující, které druhy daňových příjmů budou příjmem rozpočtu obcí. Příjmem rozpočtů obcí byl celý výnos daně z příjmů fyzických osob z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti. Pro určení, která obec bude příjemcem daně, bylo rozhodující místo trvalého bydliště podnikatele. Výnos daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti byl sdíleným příjmem obcí a okresních úřadů, které existovaly do roku Celookresní výnos této daně se v roce 1993 dělil v poměru 40 % do rozpočtu obcí a 60 % do rozpočtu okresních úřadů, v roce 1994 to bylo rozdělení po 50 % pro oba rozpočty a v roce 1995 došlo k přerozdělení 55 % do rozpočtu obcí a 45 % do rozpočtu okresních úřadů. Část náležející obci se určovala poměrem počtu obyvatel v obci k počtu obyvatel v okrese. Příjmem magistrátních měst (Praha, Brno, Ostrava,

25 Vývoj daňových příjmů obcí 25 Plzeň) byl výnos této daně dosažený na jejich území (Provazníková, s.122). Jako svěřená daň byla obcím určena daň z nemovitostí. Příjemcem daňového výnosu byla obec, v jejímž katastrálním území se příslušná nemovitost nacházela. Navíc byl od roku 1994 příjmem obcí celý výnos daně z příjmů právnických osob v případě, pokud je poplatníkem sama obec. Strukturu daňových příjmů obcí v letech ukazuje příloha A. V tomto období byla nejvýznamnějším daňovým příjmem obcí daň z příjmů fyzických osob, která tvořila v letech 1994 a 1995 přes 80 % celkových daňových příjmů obcí, jak ukazuje tabulka č.7. Tab. 7 Struktura daňových příjmů obcí v letech Ukazatel mld. % mld. % mld. % Daň z příjmů fyzických osob 19,5 65,2 37,7 83,2 47,9 82,0 - z podnikání a samostatné činnosti 3,0 10,0 13,1 28,9 14,8 25,3 - ze závislé činnosti ,6 54,3 33,1 56,7 Daň z příjmů právnických osob - - 0,1 0,2 3,1 5,3 Daň z nemovitostí 3,0 10,0 3,8 8,4 3,8 6,5 Správní a místní poplatky a ostatní příjmy 7,4 24,7 3,7 8,2 3,1 5,3 Daňové příjmy celkem 29,9 100,0 45,3 100,0 58,4 100,0 Zdroj: Provazníková, R. Financování měst, obcí a regionů, 2009, str. 122 Rozdělování výnosu daně ze závislé činnosti do rozpočtů obcí na základě celookresních výnosů způsoboval značné rozdíly v příjmech na jednoho obyvatele mezi srovnatelnými obcemi, které se nacházely v různých okresech. Důvodem byla různá úroveň místních ekonomik, jiná výše zaměstnanosti v jednotlivých okresech i meziokresní dojížďka do zaměstnání. Výnos daně z příjmů z podnikání se převáděl do rozpočtu obce podle místa trvalého bydliště podnikatele, které se však mohlo lišit od místa podnikání, čímž příjmy nezůstávaly na území, kde byly vytvořeny. Výnos této daně byl důležitým příjmem hlavně pro menší obce, kdy ztráta jednoho velkého podnikatele mohla znamenat velký pokles příjmů obce. Snaha obce o udržení či získání výnosu

26 26 Vývoj daňových příjmů obcí z daně z podnikání tak vedla až k přetahování o umístění trvalého bydliště podnikatelů pod příslibem poskytnutí různých podnikatelských výhod. Nastavené rozpočtové určení daní vedlo k rychlejšímu růstu daňových příjmů obcí a okresních úřadů v porovnání se státním rozpočtem. Příčinnou bylo odlišné tempo vývoje jednotlivých daní, jejich odlišné podíly na celkových daňových výnosech a odlišné daňové určení. Všechny výše zmíněné nedostatky vedly k příjetí novely rozpočtových pravidel republiky, která platila v období let Vývoj daňových příjmů v letech Dne nabyl účinnosti zákon č. 154/1995, kterým se mění a doplňuje zákon o pravidlech hospodaření s rozpočtovými pravidly České republiky a obcí v České republice. Tato novela upravovala podíly obecních rozpočtů na výnosech daní. Ke změně nedošlo u daně z nemovitostí a daně z příjmů právnických osob placené obcemi, jejichž výnosy byly celé příjmem obce. Také celý výnos daně z příjmů fyzických osob z podnikání zůstal příjmem obce, která byla místem trvalého bydliště podnikatele. Novela zásadně změnila systém rozdělování výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Podíl obcí na celookresním výnosu této daně se snížil na 30 %, podíl okresních úřadů byl snížen také na 30 % a zbývajících 40 % se stalo příjmem státního rozpočtu. Z 30 % podílu obcí se 20% rozdělovalo mezi obce podle podílu počtu obyvatel obce na počtu obyvatel okresu a 10 % bylo příjmem té obce, která byla sídlem plátcovy pokladny. Příjem rozpočtu magistrátních měst byl snížen na 70 % z výnosu daně dosažené na jejich území a zbývajících 30 % se stalo příjmem státního rozpočtu. Jako kompenzace 25 % snížení příjmu obcí z výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti byl obcím přidělen 20 % podíl na celostátním výnosu daně z příjmů právnických osob, který se rozděloval mezi obce podle podílu počtu obyvatel obce k celkovému počtu obyvatel státu (Provazníková, 2009, str. 127). Strukturu rozpočtového určení daní v tomto období zachycuje příloha B. I v tomto období byl nejvýznamnějším příjmem obcí výnos daně z příjmů fyzických osob, který se oproti minulému období snížil, ale stále tvořil nadpoloviční část příjmů obcí. Celkovou strukturu daňových příjmů obcí v tomto období ukazuje tabulka č. 8. Hlavní změnou, kterou přinesla novela zákona v roce 1996, bylo nahrazení 55 % podílu rychle se zvyšující daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti 20 % podílem na stálých příjmech daně z příjmů právnických osob. Navzdory provedené změně se i nadále zvyšoval podíl obcí na celkových daňových výnosech a podíl státního rozpočtu a rozpočtu okresních úřadů se snižoval. (Provazníková, 2009, str. 128)

27 Vývoj daňových příjmů obcí 27 I nadále zůstávaly značné rozdíly v příjmech obcí na jednoho obyvatele z důvodu přerozdělování celého výnosu daně z příjmů fyzických osob z podnikání do rozpočtu obce podle místa trvalého bydliště podnikatele. (Blažek, 2002, str. 5) Novela neodstranila ani závislost menších obcí na daňových výnosech od místních podnikatelů a někdy až nezákonné postupy obcí při snaze o získání trvalého bydliště podnikatelů. Tab. 8 Struktura daňových příjmů obcí v letech Ukazatel Daň fyzických osob Ze závislé činnosti (celookresní výnos) z toho: podle plátcovy pokladny Ze samostatné činnosti Daň z příjmů právnických osob z toho: 20% podíl - placená obcemi Daň z nemovitostí Správní, místní a ostatní poplatky mld. Kč % mld. Kč % mld. Kč % mld. Kč % mld. Kč 41,4 65, ,9 47,4 65,9 48,8 64,5 51,3 61,5 25,3 40,3 28,2 42,9 30,7 42,3 31,9 42,1 34,7 41,5 2,53 4,0 2,8 4,0 3,1 4,3 3,19 4,2 3,5 4,3 15,8 25,2 15,8 24,0 16,7 23,2 16,9 22,3 16,7 20,0 14,1 22,5 13,4 20,4 16,2 22,5 18,8 24,8 23,4 28,0 11,8 18,8 10,3 15,7 11,9 16,5 13,4 18,0 12,8 15,3 2,3 3,7 3,0 4,6 4,3 6,0 5,2 6,9 5,5 7,0 4,0 6,3 3,9 6,0 4,1 5,7 4,3 5,5 4,4 5,3 3,8 6,1 4,5 6,8 4,3 6,1 3,8 5,0 4,2 5,0 Daňové příjmy 62,8 100,0 65,8 100,0 72,1 100,0 75,7 100,0 83,6 100,0 celkem Zdroj: Provazníková, R. Financování měst, obcí a regionů, 2009, str. 128 % Změnou rozpočtových pravidel byly znevýhodněny zejména malé obce, které na svém území neměly sídlo plátcovy pokladny. Postižena byla i magistrátní města,

28 28 Vývoj daňových příjmů obcí na jejichž území se vytvářela největší část celorepublikového výnosu daně ze závislé činnosti (Provazníková, 2009, str. 128). Novela rozpočtových pravidel zanechala nedotčená kritéria přerozdělování hlavně u daně z příjmů fyzických osob z podnikání, což bylo zdrojem rozdílů v daňových příjmech mezi obcemi i mezi okresy. Byl to také hlavní důvod nespokojenosti s celým systémem financování obcí. 5.3 Vývoj daňových příjmů v letech Výše uvedené důvody vedly k rozhodnutí provést zásadní změny ve stuktuře daňových příjmů obcí. Změna ve financování místních rozpočtů měla také řešit skutečnost, že od začalo fungovat 14 nových vyšších územně samosprávných celků. Vzhledem k nevyjasněným kompetencím krajských samospráv se vláda nakonec rozhodla odložit vymezení krajských příjmů o 1 rok a v roce 2001 financovat kraje přechodně speciálními dotacemi. Rozpočtové určení výnosu daní se od řídilo zákonem č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (o rozpočtovém určení daní). Hlavním důvodem přijetí nového zákona bylo podle vlády eliminovat ostré a neodůvodnitelné rozdíly mezi obcemi v daňových příjmech na obyvatele, které sami obce nemohly ovlivnit. Nové rozdělení daňových výnosů místním rozpočtům bylo založeno na principu solidarity a spočívalo v rovném sdílení příjmů vybraných daní, založeném na principu stejné výše daně v přepočtu na jednoho obyvatele. (Blažek, 2002, str. 9) Hlavní cíle nového zákona o rozpočtovém určení daní byly: Odstranění příčin nerovnoměrných rozdílů v příjmech obcí hlavně u daně z příjmů fyzických osob Odstranění spekulativních aktivit obcí ve snaze o zvýšení příjmů Odstranění nestability příjmů obcí při rozdílném vývoji jednotlivých daní rozšířením spektra daní, ze kterých se obcím stanoví podíly na výnosech daňových příjmů Sblížení dynamiky daňových příjmů místních rozpočtů a rozpočtu státního (Provazníková, 2009, str. 130). Nový zákon nezměnil příjem obcí z daně z nemovitostí a z daně z příjmů právnických osob placené obcemi, jejichž celý výnos zůstal i nadále příjmem obecního rozpočtu. Ke změně došlo u daně z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti, kde se podíl, který byl příjmem obce podle místa trvalého bydliště podnikatele, snížil na 30 %. Zbývající 70 % část se stala sdílenou daní se státním rozpočtem (viz dále). Byly stanoveny sdílené daňové příjmy, z nichž obcím připadlo 20,59 % z celostátního výnosu těchto daní.

29 Vývoj daňových příjmů obcí 29 Sdílenými daňovými příjmy byly: Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti Daň z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti pouze ze zbývajících 70 % výnosu této daně Daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou Daň z příjmů právnických osob, pokud není poplatníkem obec Daň z přidané hodnoty Rozdělení sdílených a výlučných daňových příjmů v roce 2001 ukazuje příloha C. Mezi jednotlivé obce byl 20,59 % podíl z celostátního výnosu určených daní rozdělen podle počtu obyvatel obce na celkovém počtu obyvatel ČR k 1.1. běžného roku a výsledný podíl byl dále upraven přepočítacím koeficientem. Daňový výnos obce se vypočítal jako poměr násobku počtu obyvatel obce k počtu obyvatel ČR a koeficientu velikostní kategorie obce (KVKO) k součtu těchto násobků všech obcí v ČR tj podle vzorce: počet obyvatel obce x KVKO x 20,59 % /100 x objem daní suma násobků z čitatele za všechny obce ČR ( Provazníková, 2009, str. 131) Problematika koeficientů Obce byly rozděleny do čtrnácti velikostních kategorií podle počtu obyvatel, a každé kategorii byl přidělen koeficient určující skutečný objem daňových příjmů obce. Koeficienty měly odrážet skutečnost, že větší obce zajišťují větší rozsah funkcí a služeb i pro okolní oblasti. Rozdělení obcí a přidělení koeficientů ukazuje tabulka č.9. Koeficienty byly zpravidla odvozeny z předchozích úrovní průměrných daňových příjmů v každé velikostní kategorii. U malých obcí s méně než 100 obyvateli však byl koeficient nastaven vědomě nižší, než byl předchozí průměr daňových příjmů, což mělo být ekonomickým stimulem pro jejich slučování a vytváření větších územních celků. Tento velký procentní rozdíl v koeficientech však neznamenal pro malé obce velké částky, což byl zřejmě hlavní důvod, proč se neprojevil jeho vliv na slučování obcí. Dalším problematickým místem byl výrazný rozdíl mezi hodnotou koeficientů pro obce s počtem obyvatel do sto tisíc (koeficient 0,8487) a nad sto tisíc obyvatel (koeficient 1,0393). V ČR je skupina významnějších měst s důležitými regionálními funkcemi přibližně stejné velikosti kolem 100 tisíc obyvatel. Vět-

30 30 Vývoj daňových příjmů obcí šina z nich se však umístila těsně pod rozhodující hranicí a získala tak zhruba o 20 % menší daňové příjmy na obyvatele, aniž by měla možnost tuto skutečnost ovlivnit (Blažek, 2002, str. 11). Toto nerovnoměrné nastavení koeficientů vedlo často až k tomu, že obce nabízely novým obyvatelům obce různé finanční příspěvky. Důvodem bylo dosáhnout vyšší velikostní kategorie obce, a tím získat vyšší daňový příjem. Často šlo však jen o formální změnu trvalého bydliště, což bylo důvodem protestů okolních obcí. Tab. 9 Koeficienty velikostní kategorie obce Počet obyvatel Koeficient , , , , , , , , , , , , a více 1,6715 Hlavní město Praha 2,7611 Zdroj: Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní Shrnutí změn rozpočtového určení daní V dřívějším systému rozpočtového určení daní závisely daňové příjmy obcí na výnosech daní z příjmů vybraných od poplatníků s trvalým bydlištěm nebo sídlem na území obce. Velká byla také vazba příjmů obce na celookresním daňovém výnosu, což způsobovalo velké rozdíly v příjmech mezi srovnatelnými obcemi a nestabilitu daňových příjmů. Základní úprava v rozpočtovém určení daní spočívala v rozšíření struktury daňových příjmů obcí o další daňový příjem, kterým byla stabilněji se vyvíjející daň z přidané hodnoty. Došlo také ke zvýšení procentního podílu obcí na sdílených daní. Tyto změny vedly k větší stabilitě rozpočtu obcí a lepší předvídatelnosti jejich daňových příjmů. Obce se staly méně závislé na daňových výnosech od místních podnikatelů a na umístění plátcových pokladen. Zvýšením podílů příjmů obcí na sdílených daních došlo ke sblížení ve vývoji daňových příjmů obcí a státního rozpočtu. V případě snížení výnosů jednotli-