Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie. Vodní mlýn v Miloticích - historie a současnost Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Vodní mlýn v Miloticích - historie a současnost Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Věra Hubačíková Vypracoval: Martin Jakeš Brno 2010

2 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Martin Jakeš Zemědělská specializace Agroekologie Název tématu: Vodní mlýn v Miloticích - historie a současnost Rozsah práce: 35 stran + přílohy Zásady pro vypracování: 1. Vypracovat literární přehled problematiky vodních děl mlýnů. 2. Popsat charakter vybrané lokality v Miloticích. 3. Shromažďování historických podkladů. 4. Průzkum současného stavu vodního mlýna, náhonu, apod. 5. Porovnání současného stavu vodního díla s historickými podklady. 6. Rozsah grafických prací bude upřesněn v průběhu zpracování BP vedoucím BP. Seznam odborné literatury: DUB, O. -- NĚMEC, J. a kol. Hydrologie : Určeno [také] posl. vys. i odb. škol. 1. vyd. Praha: SNTL, s. HUBAČÍKOVÁ, V. -- OPPELTOVÁ, P. Úpravy vodních toků a ochrana vodních zdrojů. 1. vyd. 2. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. ISBN HOLATA, M. -- GABRIEL, P. Malé vodní elektrárny : projektování a provoz. 1. vyd. Praha: 3. Academia, s. ISBN Datum zadání bakalářské práce: říjen 2009 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2011 Martin Jakeš Autor práce Ing. Věra Hubačíková Vedoucí práce prof. Ing. František Toman, CSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Vodní mlýn v Miloticích - historie a současnost vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis autora.

4 Rád bych na tomto místě poděkoval všem, kteří mi svými radami pomohli k vypracování bakalářské práce. Zejména děkuji vedoucí bakalářské práce Ing. Věře Hubačíkové, za ochotu a odborné vedení této práce. V neposlední řadě děkuji panu Pavlouškovi za vypůjčení materiálů.

5 Abstrakt Ve své bakalářské práci se zaměřuji na vodní mlýn v Miloticích. Popisuji jeho historii a zamýšlím se nad jeho současností. Zabývám se tím, zda by byla možná přeměna mlýna na malou vodní elektrárnu. Část práce věnuji náhonu, který tvoří jednu z nejdůležitějších částí mlýna. Bakalářskou práci jsem rozdělil na tři části. V první části popisuji obecnou problematiku. Je rozdělena na problematiku obecné hydrologie, kde vysvětluji, čím se zabývá a jaký má význam a dále na historii a popis vodních mlýnů. V druhé části popisuji historii mlýna. Vycházím z technické zprávy mlýna z roku 1926 a z kroniky mlýna, jež sahá až do 18. století. Technická zpráva obsahuje popis náhonu, popis mlýna, přestavbu mlýna, spádové poměry a technické parametry. V kronice se uvádí historie mlýna, jména majitelů od 18. století do současnosti. Ve třetí, obsahově nejdůležitější části, řeším formou diskuse otázky současnosti mlýna, jmenovitě to, zda-li je v dnešní době možné a účelné přeměnit mlýn na malou vodní elektrárnu. Klíčová slova: vodní mlýn, malá vodní elektrárna, technická zpráva, obec Milotice Abstract In my thesis I focus on a water mill in Milotice. I describe its history and I contemplate its present. I consider, whether it is possible to change it into a small water power plant. One part of my thesis is dedicated to a mill-race, which represents one of the most important sites of the mill. I have divided the thesis into 3 parts. In the first one I describe common themes. It is separated to common hydrology theme, where I explain what it deals with, what is an importance of it, and further to the history and the description of water mills in general. In the second part I describe the history of the mill. It is originated from a technical report of the mill dated 1926 and from chronicles of the mill, which go back to the 18 th century. The technical report contains the description of the mill-race, the description of the mill, the reconstruction of the mill, slant condition and sand technical parameters. In the chronicles is the history of the mill, names of its owners since the 18 th century up to present days. In the third, in the content the most important part, I solve in discussion questions of the present of the mill, namely, whether it is possible and effective now, in these days to transform the mill to the small water power plant. Keywords: water mill, small water power plant, technical report, the village Milotice

6 OBSAH Obsah...6 Úvod...8 Cíl práce Základní pojmy z hydrologie Hydrologie Význam hydrologie Vývoj hydrologie Rozdělení hydrologie Základní pojmy oběhu vody v přírodě a jejich definice Bilanční rovnice oběhu vody v přírodě Povodí Hydrologické období Praktická aplikace hydrologie Metody zpracování hydrologických pozorování a měření Pracovní metody hydrologie Základní statistické zpracování výsledků měření Říční síť Vodní toky Pozorování vodních stavů Měření průtoků Vodní mlýny Historie vodních mlýnů Popis vodních mlýnů Popis částí vodních mlýnů Dělení vodních mlýnů Mlýn s horizontálním kolem Mlýn na spodní vodu Mlýn na svrchní vodu Náhony...26

7 4.1 Charakteristika vodních náhonů Všeobecná problematika vodních náhonů Historie vodních náhonů Náhony na řekách Náhony na malých vodních tocích Technická zpráva z roku Kronika Diskuse na téma současnost Obec milotice místopis Závěr Literatura Odborná literatura Internetové stránky...47 Seznam obrázků...48 Seznam příloh...49 Přílohy...50

8 ÚVOD Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis. Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti. Marcus Tullius Cicero V dnešní době se celý svět snaží využívat v co největší míře obnovitelné zdroje energie. Pro výrobu elektřiny to jsou například vodní elektrárny, velké i malé. Člověk ovšem obnovitelné zdroje energie užíval už v dávné minulosti. Historie nás učí, že energie vody člověku pomáhala v mnoha podobách a jednou z nich byly i vodní mlýny. Vodní mlýny a malé vodní elektrárny spolu technologicky úzce souvisí, i když od sebe mohou být v čase vzdáleny. Souvisí spolu využitím vody jako obnovitelného zdroje energie. Proto jsem si vybral téma vodní mlýn. Zamýšlím se nad tím, že historické řešení vodního mlýna z pohledu funkčního, krajinotvorného i regulačního, pokud jde o síť vodních toků, je využitelným i v dnešní době, právě ve spojení s tekoucí vodou, jako zdrojem obnovitelné energie. Již ve dvacátých letech minulého století propukl boom malých elektráren. Mlýny fungovaly i nadále jako mlýny, došlo však k výměně vodních kol za Francisovu turbínu. Mlýny tak současně byly schopny vyrábět elektřinu pro svoji potřebu a později i pro okolní stavení a vesnice. Stejně tak tomu bylo i u vodního mlýna v Miloticích, o kterém pojednávám ve své bakalářské práci. Milotický mlýn v současné době vypadá jako obyčejné stavení na poli. Pouze prohlubeň za domem připomíná, že tento mlýn byl již od 17 století 1 obživou pro mnoho mlynářů. Dá se říci, že s bílým řemeslem v tomto případě zatočila komunistická léta. Po doručení rozhodnutí o likvidaci z důvodu přebytečné kapacity 2 byl mlýn zrušen. Budova mlýna i Francisova turbína byly přiděleny zemědělskému družstvu v Miloticích. Mlýn byl používán jako šrotovna obilí. Dnes je mlýn nevyužíván, původní Francisova turbína je uložena v objektu mlýna a mlýn slouží pouze k bydlení. 1 2 Kronika Milotického mlýna Rozhodnutí o likvidaci, příloha č.1 8

9 CÍL PRÁCE Zpracování historie mlýna a zamyšlení se nad případnou dnešní přeměnou mlýna na malou vodní elektrárnu, to je cíl mé bakalářské práce. Chci přiblížit základní údaje z hydrologie, kvůli pochopení zasazení mlýna do krajiny, ale také pro pochopení fungování jeho nejdůležitějších částí. V pohledu do historie mlýna chci poukázat na to, že se doba minulá pokusila zničit poznatky a technologie uplatnitelné i v době dnešní. Chci představit můj pohled na současnost mlýna a popsat možnost přestavby mlýna na malou vodní elektrárnu, protože tato cesta pro mne onu současnost mlýna v Miloticích představuje. 9

10 1 ZÁKLADNÍ POJMY Z HYDROLOGIE 1.1 Hydrologie Hydrologie je věda, která se systematicky, vlastními metodami a prostředky zabývá zákonitostmi výskytu a oběhu vody v přírodě. (Jandora a spol., 2002) V současné době se jedná o velmi rozsáhlý vědní obor, který se vlivem rozvoje měřící a výpočetní techniky velmi rychle rozvíjí. (Jandora a spol., 2002) 1.2 Význam hydrologie Voda je nepostradatelná pro vše živé. Získáváme znalosti o zdrojích vod, odtoku na povrchu i pod povrchem a tyto znalosti pak využíváme ke zlepšení podmínek života na Zemi. Hydrologické údaje jsou nezbytné pro vytvoření koncepčně správného, hospodárného a dobře fungujícího vodohospodářškého díla. Z výsledků hydrologie čerpá informace např. i hydrotechnika, zabývající se využitím vodní energie a výstavbou přehrad a jezů, nebo hydromeliorace, která řeší závlahy a odvodnění zemědělských pozemků a protierozní opatření. Bez spolehlivých hydrologických materiálů by se neobešlo ani nezbytné vodní hospodářství, které má za úkol plánovat optimální využívání vody, jejíž spotřeba neustále roste. Hydrologie využívá poznatky i jiných vědních oborů, např. meteorologie, klimatologie, pedologie, geologie, hydrogeologie a hydrauliky, ale i matematiky, fyziky, chemie nebo statistiky. 1.3 Vývoj hydrologie To, že je voda pro život nezbytná, věděli lidé již odedávna. Pozorovali kolísání hladin řek a pohyb vody, aby mohli plánovat hospodářskou činnost. Staří Egypťané předpovídali budoucí úrodu na základě úrovně hladiny a rozsahu zatopení přilehlých oblastí. I u nás se můžeme dočíst v kronikách o pozorování vodních hladin. Ještě dnes některé vodní stavby v ČR dokládají dobré znalosti našich předků o základních znalostech hydrologie. (Jandora a spol., 2002) 10

11 Vývoj hydrologie až do minulého století se kryje s vývojem jiných věd, v první řadě fyzického zeměpisu, geofyziky a hydrauliky. V rámci těchto věd (Chow, 1964) prodělala hydrologie období intuice a dohadů (do r. 1400), období pozorování (1400 až 1600), období měření (1600 až 1700), období experimentu (1700 až 1800) a období modernizace a matematizace (1800 až 1900), ve kterém byla založena většina hydrologických služeb. V období empirie (1900 až 1930) začíná hydrologie existovat jako samostatná věda. Období 1930 až 1950 je poznamenáno vlivem exaktních věd na hydrologii, projevujícím se hlavně v inženýrské hydrologii. V současné době probíhá období teorie. Hydrologie vstupuje do období hydrologického laboratorního pokusu. (Dub, Němec a kol., 1969) Nejdůležitější objevy pro inženýrskou hydrologii byly závislé na měření průtoku vody. První měření průtoku vody proběhlo v 17. století, uskutečnil jej Toricelli pomocí výtoku vody otvorem v nádobě. Perreault v roce 1650 určil hrubým měřením průtoky řeky Seiny v Paříži první kvantitativní vztahy koloběhu vody v přírodě. Dalším pokrokem bylo stanovení rychlosti tekoucí vody pomocí trubice Pilotem v roce 1732, trubice pak po něm byla pojmenována. V 18. století došlo ještě k dalším objevům, a to když v roce 1775 Chézy odvodil výpočet střední průtočné rychlosti. A konečně když koncem 18. století vynalezl Wotmann hydrometrickou vrtuli, kterou bylo možno měřit v přírodním korytě řeky rychlosti vody v jednotlivých bodech. Na jejím principu jsou založeny i dnešní nejmodernější přístroje. Na našem území založil Studnička síť srážkoměrných stanic. V roce 1875 byla stanovena hydrologická komise Království českého, ve které bylo jak oddělení srážkoměrné, tak i vodoměrné. Toto oddělení vedl Harlacher, který položil teoretické základy pro hydrometrické metody. Z této doby jsou na našich větších tocích poměrně přesná měření, proto je řada těchto pozorování hydrologických jevů dost dlouhá. V hydrologické službě pracoval, kromě jiných známých československých hydrologů, i Novotný, který byl autorem první české hydrologie v edici Technických průvodců Matice technické. 11

12 Vývoj československé hydrologie se podstatně zpomalil a omezil během druhé světové války. Naproti tomu rozvoj průmyslu, především v SSSR a USA, před druhou světovou válkou a během ní, přispěl k rychlému vývoji nových hydrologických metod. Metodou jednotkového hydrogramu, jejíž základy položil roku 1932 Sherman, se v USA rozvíjela nová hydrologická metoda. (Dub, 1969) V SSSR byly velmi podrobně propracovány metody matematické statistiky s přihlédnutím k hranicím jejich možností, přičemž se souběžně rozvíjely metody k určování velikosti hydrologických jevů na základě faktorů podmiňujících jejich vznik. Vznikla řada obsáhlých a podrobných monografií a učebnic. (Dub, 1969) U nás přispěl k zavádění moderních hydrologických metod propracovaných v SSSR a založených převážně na matematické statistice především Bratránek a Dub. Roku 1954 uveřejnil Dub práci Všeobecná hydrológia Slovenska, což je první práce založená na těchto metodách v našem státě. Roku 1956 pak vyšla kniha Základy hydrologie pro zemědělce a lesníky od Patočky a Němce, která obsahuje přehled nových hydrologických metod, a roku 1957 byla vydána obsáhlá učebnice Hydrológia, hydrografia, hydrometria od Duba. V ČSAV byl pod vedením akademika Smetany založen Ústav pro hydrodynamiku, který řešil některé otázky hydrologie, a Ústav hydrologie a hydrauliky SAV, který vedl akademik Dub. Vědeckovýzkumnou prací v oboru Hydrologie se v současné době zabývá Výzkumný ústav vodohospodářský v Praze a odborné katedry vysokých škol v Praze a Brně. (Dub, Němec a kol., 1969) 12

13 1.4 Rozdělení hydrologie Metodicky ji dělíme na hydrografii a hydrometrii. Hydrografie se zabývá stálým pozorováním a popisem hydrologické sítě, do které patří řeky, potoky i jezera. Hydrografie má za úkol též následnou klasifikaci, třídění a zpracování materiálu. Odpovídající přístrojovou techniku k měření výšek vodních hladin a průtoků a také pozorování hydrologických jevů a prvků navrhuje hydrometrie. Dělit ji můžeme i podle prostředí, kde se výskyt a pohyb vody sleduje. A to na hydrometeorologii (voda v atmosféře), potamologii (voda v povrchových tekoucích vodách), limnologii (voda v povrchových stojatých vodách), pedohydrologii (voda obsažená v půdě), geohydrologii (voda v geologických vrstvách zemské kůry), glaciologii (voda v ledovcích) a oceanologii (voda v oceánech). (Hubačíková, 2002) 1.5 Základní pojmy oběhu vody v přírodě a jejich definice Bilanční rovnice oběhu vody v přírodě Oběh vody v přírodě je znázorněn na obr Zahrneme-li všechny fáze tohoto oběhu do základních složek (výpary, srážky, povrchový a podpovrchový odtok a voda zadržená v nádržích povrchové a podpovrchové vody) sestavíme z ní bilanční rovnici oběhu vody. (Dub, Němec a kol., 1969) Obr. č. 1 Oběh vody Zdroj: Popis oběhu vody [online] 13

14 Hs = Ho + Hv + Hr, kde Hs je množství vody spadlé ve srážkách za dané období, Ho = Hop + Hoz množsví vody odteklé po povrchu (povrchový odtok Hop) a pod povrchem půdy (podpovrchový odtok Hoz) Hv množství vody vypařené z volné vodní hladiny, z půdy z rostlinstva na ní rostoucího tedy tzv. klimatický výpar, Hr- množství vody, které rozmnožilo nebo snížilo zásoby povrchové (rybníky, nádrže) a podpovrchové (půdní a podzemní) vody Aby tato rovnice odpovídala skutečnosti, musí její členy být vztaženy k stejnému místu a času. (Dub, Němec a kol., 1969) Povodí Základní hydrologickou oblastí, pro kterou lze vyjádřit bilanční rovnici v číslech, je povodí. Je to území po hydrologické stránce uzavřené, což znamená, že veškeré srážky spadlé na jeho povrch odtékají jedním závěrečným profilem a nepřitéká do něho žádná jiná voda po povrchu ani pod povrchem půdy. Povodí povrchových vod je jednoznačně určeno profilem na hlavním toku a je omezeno rozvodnicí. Povodí podpovrchových vod se může od povrchového někdy lišit. Rozvodnice povrchových vod (orografická) nemusí být totožná s rozvodnicí vod podpovrchových (hydrogeologickou), která je určována geologickým složením a průběhem nepropustných vrstev pod povrchem půdy. Orografickou rozvodnici lze poměrně jednoduše určit z mapy terénu, zatímco určení hydrogeologické rozvodnice vyžaduje většinou nákladný průzkum. Přitom obě takto určená území se od sebe podstatně neliší. U velkých povodí jsou rozdíly zanedbatelné, relativně větší rozdíly lze zjistit jen u povodí velmi malých. (Dub, 1969) Charakteristickými rysy povodí jsou plocha povodí, vývoj a charakteristika povodí, výškové poměry, a hustota říční sítě. Základní veličinou všech hydrologických vztahů je velikost povodí. Zjišťuje se pro každý případ zvlášť. (Čermák, 1970) Hydrologické období Hydrologický rok je základní bilanční období. Jeho začátek je 1. listopadu a končí 31. října. Proti občanskému roku je posunutí hydrologického roku různé 14

15 podle zeměpisného klimatického pásu, v jakém se země nachází. Všechny srážky spadlé v hydrologickém roce déšť, led i sníh v něm musí také odtéci, tím je splněna časová jednota všech členů bilanční rovnice. (Dub, 1969) Jiné časové jednotky, pro které se vyjadřuje bilanční rovnice, jsou násobky nebo díly hydrologického roku. Lze tedy stanovit bilanční rovnici za řadu hydrologických let, zvanou dlouhodobá bilance, nebo třeba jen za jeden měsíc hydrologického roku. Čím kratší je období, za které se hydrologická bilance provádí, tím obtížnější je stanovit jednotlivé členy bilanční rovnice tak, aby mezi nimi byla zachována jednota času (zvláště jde li o větší povodí). Pro velmi malá povodí, popřípadě pro pokusné plochy lze však stanovit bilanční rovnici i za krátkou dobu. (Dub, Němec a kol., 1969) 1.6 Praktická aplikace hydrologie Hydrologické podklady a materiály jsou používány při výstavbě v celé řadě oborů hospodářství. Díky materiálům, které nám hydrologie poskytne, může být výstavba hospodárná. Používá se pro čistírny odpadních vod, v zemědělské výrobě, k protierozním opatřením, slouží také v lesnictví, hornictví, při projektování přehrad, hrazení bystřin, úprav toků i rybníků, použijeme ji při úpravách rybníků a vodovodů. (Sommer, 1985) Hydrologické podklady se požívají v dopravním stavitelství při projektování mostů, silničních a železničních propustků. Dále slouží hydrologické údaje k provádění protipovodňových opatření, k účelům hydrologické prognosní služby a k řízení provozu vodních děl. (Sommer, 1985) 1.7 Metody zpracování hydrologických pozorování a měření Pracovní metody hydrologie Hydrologické procesy, jako časové průběhy vzájemného působení hydrologických jevů, jsou ve své podstatě procesy náhodnými. Tím se nikterak nepopírá klíčová role příčinnosti v hydrologických procesech, zdůrazňuje se pouze vliv náhody na jejich konečné dotváření. (Dub, Němec a kol., 1969) 15

16 Genetické metody se zabývají studiem příčin vzniku hydrologických jevů. Metody genetické používají ke své potřebě matematiku, stejně jako jiné technické vědy. Hydrologické jevy a také procesy studují metody statistické neboli pravděpodobnostní. Studují je za pomoci modelů a vystihují jejich pravděpodobnostní charakter. Všechna moderní odvětví teorie pravděpodobnosti jsou jejich matematickým základem. Rozsáhlé použití statistické a pravděpodobností analýzy v hydrologii je objektivně dáno charakterem přírodních dějů. Musíme si dát pozor na to, že mechanické použití matematické statistiky bez správného pochopení příčin jevu může vést k zásadním chybám, nebo i k nesmyslným výsledkům. Nemůžeme též přecenit možnosti statistické analýzy. Výklad statistické analýzy skutečnosti je tak přesný, jak správně se nám podařilo zvolit teoretický model, odpovídající dané empirické (experimentální) množině. Chybné závěry lze také vyvodit díky nesprávnému výkladu smyslu výsledků statistické analýzy. (Dub, Němec a kol., 1969) Základní statistické zpracování výsledků měření Výsledkem soustavných pozorování a měření hydrologických jevů jsou četné, obvykle nepřehledné množiny kvantitativních údajů o jednotlivých hydrologických faktorech. Tyto kvantitativní údaje jsou prvky statistických souborů. (Dub, Němec a kol., 1969) Všechny prvky daného souboru musí mít nejméně jednu společnou vlastnost. Tato vlastnost se nazývá pozorovaný (sledovnaný) znak. Vzhledem k tomuto pozorovanému znaku je soubor homogenní (při pozorování jiných znaků být však nemusí). Soubor je tím homogennější, čím více společných vlastností má. Z daného prvotního souboru vybereme méně rozsáhlé soubory a následně je zpracujeme samostatně. Například ze souboru všech kulminačních průtoků sestavíme soubor kulminačních průtoků vyvolaných přívalovými dešti. (Dub, Němec a kol., 1969) Velikost znaku se případ od případu mění, nazýváme ji tedy proměnnou veličinou. Většinou posloupnost těchto proměnných veličin nevykazuje očividnou zákonitost, výskyt všech proměnných veličin je výsledek náhodného působení 16

17 známých ale také neznámých vlivů. Pokud proměnná nabývá náhodně konkrétních hodnot, nazýváme ji veličinou náhodnou a značíme ji X, Y, na rozdíl od x, y, takto označujeme její konkrétní hodnoty. Ne příliš snadnou orientaci nám umožňuje prvotní sestavení statistických souborů (výsledky pozorování). Lepší přehlednosti můžeme dosáhnout určitým uspořádáním pozorovaných hodnot (např. seřazením v sestupném pořadí), grafickým znázorněním časového průběhu náhodné veličiny, výpočtem jejích číselných charakteristik, vytvořením vícerozměrných náhodných veličin a jejich grafickým zobrazením apod. Tohle vše nám umožní metody matematické statistiky. (Dub, Němec a kol., 1969) 17

18 2 ŘÍČNÍ SÍŤ 2.1 Vodní toky Říční síť tvoří všechny toky v daném povodí. Toky dělíme na toky třetího, druhého a prvního řádu - veletok. Jako příklad uvedu řeku Labe. Vlévají se do něj dvě řeky, nazývají se toky druhého řádu a jejich přítoky jsou toky třetího řádu. Velký hlavní tok ústící do moře, nazýváme veletok. Řeky jsou střední a větší toky. Bystřinami jsou nazývány horské potoky, které mají velký sklon, rychle se rozvodňují a velmi silně vymílají koryto. (Sommer, 1985) Začátek řeky tvoří pramen, ve velehorách často pramen ledovcový, někdy však řeka vytéká z jezera nebo z močálu. Horní tok řeky má velký sklon, řeka zde koryto vymílá, pak se však sklon zmírňuje a v dolní části se pevný materiál unášený vodou ukládá. Mezitím je úsek rovnováhy, kde nastává jen přenos materiálu bez další erozivní činnosti. (Sommer, 1985) Sklon a tvar údolí ovlivňuje geologické složení, projevuje se zde jak boční eroze tak působení vody po výšce. Nejvíce za velkých vod působí takhle voda v záplavovém území i ve vlastním korytě. Říční koryto bývá vlnité, táhne se v obloucích, oblouky bývají v protisměru. Tato vlastnost se nazývá křivolakostí toku a označuje se koeficientem křivolakosti. Většina toků má rozdílnou vlnitost. Vlnitost toků se při určování délky z map zohledňuje přenásobením délek příslušnými koeficienty. (Sommer, 1985) Obr. č. 2 Řády toků Zdroj: Sommer M., Hydrologie,

19 Pohybujeme- li se po toku směrem dolů, přichází proudnice, tj. čára spojující místa největších hloubek, od jednoho břehu k druhému. Vlivem příčné cirkulace vody se u vnějšího (vypouklého konkávního) břehu se koryto vymílá a u vnitřního (vydutého konvexního) se vytváří nános. Přechod mezi oblouky tvoří brod. Zde je zpravidla koryto toku nejširší a voda tu proudí při malé hloubce. (Sommer, 1985) Celkové uspořádání říční sítě závisí na geologickém složení území. Příklady typických povodí jsou uvedeny na obr. č. 3. Obr. č. 3 Typy říčních sítí Zdroj: Sommer M., Hydrologie, 1985 Vějířovité povodí je pro odtok velkých vod v dolní části nebezpečnější než povodí protáhlé. Zde se často ve stejném čase střetávají povodňové průtoky ze všech přítoků. (Sommer, 1985) 2.2 Pozorování vodních stavů Na vodních tocích dochází k neustálým změnám v průtoku v říční síti. Je to v důsledku srážkoodtokového procesu. Klesání hladin patří k nejzřetelnějšímu projevu. Měrná křivka je ukazatelem vztahu mezi vodním stavem (poloha hladiny vody v toku v určitém profilu) a odpovídajícím průtokem. Tento vztah mezi průtokem a vodním stavem je jasně zřetelný. Vodočetné stanice jsou zřizovány na tocích, abychom mohli zjistit průběh průtoku vody v určitém profilu. V měrných profilech neboli vodočetných stanicích se měří vodní stavy, z nich se pak odvozují odpovídající průtoky. Právě toto měření má v hydrologii zásadní význam. 19

20 Úkolem vodočetných stanic je charakteristika určitého úseku toku a ten musí mít stabilní a pravidelné koryto a průtok musí být soustředěn do jednoho koryta. Na hlavních tocích jsou stanice umisťovány nad nebo také pod velkými přítoky. Je to z toho důvodu, že proudění v měřeném toku nesmí ovlivňovat žádné překážky nebo právě hladina druhého toku. Přepady či plavební komory respektive jejich hladina je také častým cílem měření. Laťové vodočty patří mezi nejjednodušší zařízení, která měří vodní stavy. Popis těchto zařízení není složitý. Jsou to buď plechová, nebo dřevěná měřítka. Mají zřetelné dělení výšky vzdálené dva centimetry. Mohou být svislé, ty se používají na nábřežních zdech či pilotách. Mohou být také šikmé, ty jsou používány na svazích břehů. Někdy, většinou na větších vodních stavbách se může dělení vyhloubit přímo do betonu. Starší vodočty měly nulu v blíže neurčené střední výšce. V dnešní době je nula dávána pod nejnižší známou hladinu, tím pádem jsou už dnes všechny vodní stavy kladné. Je nutné pro každý vodočet vědět staniční místa vodočtu, výšku nuly vodočtu vztaženou ke třem pevným výškovým bodům a také plochu povodí k profilu vodočtu. Včasná znalost vodních toků je velmi důležitá a to z velké části kvůli bezpečnosti lidí. Například při plavbě nebo při stavbách na řekách, ale také pro využívání vodní energie. Tyto informace jsou denně vysílány rozhlasem. Též jsou vysílány další důležité jevy na řekách, jako je tvoření a pohyb ledů. Velmi důležitá je varovná služba, která funguje při vysokých vodách jako součást ochranné povodňové služby. Na včasném upozornění a bezchybné organizaci závisí bezpečnost pobřežních obyvatel. Může se tímto zabránit rozsáhlým škodám. Hydrologické předpovědi dělíme na operativní, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Tato předpovědní služba nabývá v poslední době na významu. Zvláště předpovědi operativní a krátkodobé jsou využívány při povodňových stavech. Mohou pomoci stanovit průtok na hodiny až dny dopředu. Jsou využívány převážně varovnou službou a také pro operativní řízení odtoku vody z povodí. Zbylé dvě předpovědi, střednědobá a dlouhodobá pomáhají stanovit vývoj průtoku dopředu na několik měsíců ale i let. Zvláště jsou používány pro předpovídání průtoku při jarním tání. Tyto informace se mohou zjišťovat již na podzim z podzimních ale zejména pak ze zimních srážek, je tím myšlena hlavně sněhová pokrývka. (Sommer, 1985) 20

21 2.3 Měření průtoků Pouze v malých potocích nebo pramenech je možno určit průtok přímým měřením nádobou. V tomto případě odečítáme dobu t, za kterou se naplní nádoba známého objemu V. Kde Q = V/t. Ostatní nepřímé způsoby určení průtoku buď vycházejí z měření polohy hladin u přepadů, z poznatků hydrauliky o stanovení střední rychlosti, z měření rychlostí nebo vycházejí ze zředění přidávaných látek Pro měření přepadem se používá často ostrohranný obdélníkový přeliv Bazina nebo trojúhelníkový Thomsona. Výpočet Q na základě změřené přepadové výšky h se provede podle příslušných vzorců. (Sommer, 1985) Obvykle se Q určuje na základě měření rychlosti. Měření plovákem je velmi jednoduché, ale také nejméně přesné, lze ho použít při neplánovaných měřeních. Nejpoužívanější přístroj určený pro měření bodových rychlostí u je hydrometrická vrtule. (Sommer, 1985) Hydrometrickou vrtulí se měří bodové rychlosti v různých místech příčného průřezu koryta. Při menších hloubkách vody je vrtule připevněna pomocí posuvné objímky k vodící tyči s měřítkem. (Sommer, 1985) Hydrometrická vrtule může mít kapesní provedení pro měření malých rychlostí při malých hloubkách. (Sommer, 1985) Obr. č. 4 Hydrometrická vrtule Zdroj: Hydromertické vrtule [online] 21

22 3 VODNÍ MLÝNY 3.1 Historie vodních mlýnů Vodou poháněný mlýn byl známý Antickému světu již od 2. stol. př. n. l. Ve starověku se však ještě nedočkal masivnějšího rozšíření, zřejmě i díky snadné dostupnosti levné lidské síly. I když k masivnějšímu rozšíření vodních i (větrných) mlýnů a dalších podobných mechanismů došlo v Evropě spíše až později, během křížových výprav, máme doloženy i mnohem starší vodní mlýny. Mezi nejstarší dosud známé středověké mlýny v Evropě patří vodní mlýn v Dasingu, v Horním Bavorsku ze stol. Mlýn byl tedy v provozu bezmála 100 let. Během té doby byl několikrát opravován, až nakonec zanikl při povodni. Do Čech se vodní mlýn dostal až později. Nadání Břevnovského kláštera Boleslavem II., kde se zmiňují mlýny a vodní náhony na Vltavě, se hlásí již k r. 993, ale listina pochází až z mladšího opisu ze 13. stol. Bezpečnější zmínky o vodních mlýnech u nás pochází až z počátku 12. stol. O rozšíření mlýnů u nás se pravděpodobně zasloužili hlavně benediktýni. První mlýny byly v Úněticích, v Sázavském a Břevnovském klášteře atd. 3.2 Popis vodních mlýnů Mlýny sloužily k mletí obilného zrna na mouku. Součástí mlýnů byla často rozsáhlá a náročně prováděná vodní díla, která zabezpečovala dostatečný a plynulý přívod vody k mlecímu zařízení. S výjimkou tzv. plovoucích dřevěných mlýnů, které se ale v Čechách na venkově prakticky neužívaly, se mlýny neumisťovaly přímo k vodnímu toku, ale zpravidla k samostatnému náhonu, který vodu ke mlýnu přiváděl a musel (u mlýnů na horní vodu, kde byla voda navedena nad kolo) zabezpečit potřebný spád. Na začátku náhonu byl na potoce či řece splav a regulace přívodu pro náhon - stavidlo. Při malém spádu potoka mohl být náhon dlouhý i několik set metrů, při malé kapacitě vodního zdroje se naopak voda zadržovala v rybníce a mlýn se vsazoval přímo pod jeho hráz. Zejména při malém nebo kolísavém průtoku (mlýny "na nestálé vodě") byla možná i kombinace obou systémů - náhon a před mlýnem ještě vyrovnávací nádrž. Protože vodu z náhonu bylo třeba pod mlýnem odvést zpět do vodního toku, stály mlýny často na jakémsi 22

23 ostrově. Historická situace mlýnů a zejména způsob jejich napojení na vodní zdroj se dá zvlášť dobře sledovat na mapách stabilního katastru. 3.3 Popis částí vodních mlýnů Prostor (často krytý), ve kterém se otáčelo kolo, se nazýval lednice, dřevěné koryto přivádějící vodu ke kolu vantroky. V mlýnici se nacházelo (velmi těžké) mlecí zařízení, zvané složení, uložené na tzv. hranici - masivní rámové konstrukci s dřevěnými (někdy kamennými) sloupy a překlady. Tato konstrukce byla pro svou pevnost a náročné provedení (včetně profilací, někdy dat a nápisů) používána i při mladších úpravách, takže v mlýnicích se můžeme setkat i s částmi hranic např. ze 16. století. Prostředníkem mezi vodním kolem a složením bylo tzv. paleční kolo s dřevěnými zuby (palci), nasazené z vnitřní strany mlýnice na společné hřídeli s vodním kolem. Paleční kolo zprostředkovalo kolmé převedení směru otáčení (přes druhé menší, už vodorovně uložené ozubené kolo) na vodorovně uložené mlýnské kameny, nesené hranicí. K častým součástem mlýnů náležely i pily různé konstrukce. Při mlýnech se budovala i další zařízení na vodní pohon, otáčivá nebo i svisle dusající - stoupy. Na hlavní zařízení se mohla napojovat i dodatečně transmisemi (řemenovými převody z různě velkých obručových kol na hřídeli) další menší, mnohdy důvtipná zařízení. Konec tradičního zařízení mlýnů znamenalo zavedení novodobých turbín, po jejichž instalaci zůstaly v mlýnici ze starého vybavení zpravidla pouze zbytky hranice. 3.4 Dělení vodních mlýnů Základem vodního mlýnu obecně je vodní kolo, které roztáčí energie vodního toku. Konstrukce i způsob pohonu vodního kola pak dělí mlýny na různé typy: mlýn s horizontálním kolem, mlýn na spodní vodu a mlýn na svrchní vodu Mlýn s horizontálním kolem Mezi nejstarší a zároveň nejjednodušší typy vodních mlýnů patří mlýn s horizontálně umístěným vodním kolem. Základem tohoto mlýnu bylo lopatkové kolo umístěné na vertikálním hřídeli. Proud vody dopadal na kolo bočně a hřídel procházející 23

24 kolem o patro výše roztáčela přímo mlýnské kameny. Mlýn se obešel bez jakýchkoli mechanických převodů a rychlost otáčení mlýnských kamenů odpovídala rychlosti otáčení lopatkového kola. Výkon tohoto mlýnu nebyl velký, ale byl jednoduchý na konstrukci, šetřil lidskou sílu a nevyžadoval velký proud vody daný silným tokem nebo velkým spádem. Postačila nevelká hráz zadržující a usměrňující vodu úzkým výtokem, dřevěným žlabem nebo trubkou, směrovanou na lopatky kola Mlýn na spodní vodu Jiné typy mlýnů byly konstruovány na spodní vodu. Do říčního proudu zasahovalo kolo lopatkami v dolní části a síla vody byla tedy přímo úměrná síle vodního proudu v řece nebo v umělém náhonu. Aby se výkon mlýnu znásobil, objevovaly se později i mlýny s větším počtem lopatkových kol. Tyto mlýny, tzv. lopatníky, se používaly častěji na velkých tocích, kde síla a stálý proud vody umožňoval snáz jejich provoz, ale objevují se i mlýny na spodní vodu postavené na umělých náhonech. Pokud byl mlýn postaven přímo na říčním toku, muselo být mlýnské kolo konstruováno tak, aby mohlo reagovat na různě vysoký stav vody. Některé mlýny byly proto postaveny celé přímo na pontonových lodích a volně ukotveny u břehu, takže na změnu stavu vody reagovaly automaticky. Mlýny na spodní vodu patří ke staršímu typu než na vodu svrchní, ale tam kde to výhodné podmínky umožňovaly, se provozovaly až do poměrně nedávné doby. Obr. č. 5 Mlýnské kolo (mlýn na spodní vodu) Zdroj: Typologie mlýnů [online] 24

25 3.4.3 Mlýn na svrchní vodu Nejmladší a nejvýkonnější typ mlýnů tzv. korečníků, využíval k pohonu kola tzv. svrchní vodu, která byla přiváděna zvláštním náhonem nad korečkové kolo a padala na něj shora. Tato konstrukce umožňovala až dvojnásobně vyšší výkony mlýnů oproti mlýnům na spodní vodu, protože kromě síly proudu vody využívala i váhu vody dopadající svrchu na lopatky kola. Zároveň umožňovala využití vodní energie i v místech bez velkých stálých vodních toků. Na druhou stranu ale vyžadovala tato konstrukce poměrně složité technické řešení a hlavně různá hydrotechnická díla jako byly jezy a často i poměrně dlouhé kanálové náhony řešící přívod vody a nezbytné převýšení. V oblastech s nedostatkem vody bylo nutné budovat nádrže k zachytávání vody z potoků a dešťů, tzv. mlýnské rybníky. To však technicky náročné a velmi nákladné, takže si zřizování korečkových mlýnů mohli dovolit pouze bohaté kláštery, feudál a později i města. Také v pozdějším období bývali často mlynáři pod hrází podobných, vrchností zřízených děl pouze v nájmu za tzv. smluvenou feudální rentu. S ohledem na zdroje vody byly venkovské korečkové mlýny budovány často na samotách či na kraji vsí. Obr. č. 6 Mlýnské kolo (mlýn na svrchní vodu) Zdroj: Typologie mlýnů [online] 25

26 4 NÁHONY 4.1 Charakteristika vodních náhonů Vodní náhony jsou obvyklou součástí naší, zejména venkovské krajiny. Označovali se v minulosti také jako strouhy nebo stoky. Náhony se využívali pro různé účely. Nejčastěji pro mlýny, zpracování textilu a pily. Zde se využívala vodní energie. Málo časté bylo využívání náhonů pro stavbu rybníků, plavení dřeva či zpracování nerostných surovin. Budování náhonů, znamenalo vytváření umělých koryt, které odčerpávaly část vody z přírodních toků. Průtok v náhonu bylo možné regulovat a v případě, že byl náhon spojen s rybníkem, bylo možné ovlivnit i režim průtoků vodních toků. (Ivan, 1989) 4.2 Všeobecná problematika vodních náhonů Dříve se mlýny stavěly přímo u vodního toku. Problém nastával nejen v zimě, kdy docházelo k poškození objektu, ale také při vodní erozi a záplavách. Druhy takto stavěných vodních mlýnů byly nábřežní, nákolní a lodní. Většina lodních mlýnů byla v zimě vytahována. V roce 1875 by v Čechách 6640 mlýnů, na Moravě 2227 a ve Slezsku 467. Mlýny s vodními náhony představovaly velmi efektivní způsob využití vodní energie a také snižovaly riziko zničení mlýnských objektů. Již před 2. světovou válkou se začal význam vodní energie snižovat. Bylo to v důsledku vynálezu parního stroje a následně elektřiny. Velmi brzy po tom, se mlýny staly rekreačními, obytnými nebo jinak využívanými objekty. Velmi obdobný byl vývoj i v zahraničí. Tak se malé vodní mlýny a tím i vodní náhony staly reliktními rysy krajiny. Po válce při budování vodohospodářských staveb a dalších, mnoho z těchto tvarů zmizelo. Jako v případě milotického mlýna a jeho náhonu zarostly i ostatní náhony vegetací a jsou zanášeny svahovými sedimenty, jinde byly zavezeny odpady. 26

27 Opačně tomu bylo u velkých toků. Docházelo tam k budování dalších náhonů, kde vznikaly průmyslové závody a vodní elektrárny. Pokles jejich významu byl tak méně rychlý. Náhony jsou doprovázeny keřovou a stromovou vegetací, která má význam krajinotvorný, estetický a ochranný. Nelze vyloučit, že díky snaze o přechod na zelenou energii, budou vodní mlýny opět využívány. (Ivan, 1989) 4.3 Historie vodních náhonů Do konce minulého století byla výstavba vodních náhonů nejdůležitějším způsobem antropogenní přeměny údolních niv. To naznačuje i počet vodních mlýnů, které dosahovaly velkých počtů. Stavbu vodních náhonů můžeme považovat za první stadium kanalizování vodních toků. Náhony se budovaly v různých délkách. Převažovaly náhony krátké okolo 2 km, s malými průtoky. Nejdelším náhonem, který se zachoval, je Mlýnská strouha na řece Dyji s délkou 28,8 km a průtokem 2-3 m 3 /s -1. (Ivan, 1989) 4.4 Náhony na řekách Vodní náhony na řekách měly svá pozitiva ale také negativa, souvisely s výkyvy průtoku. Jako pozitivum se bere vodnost řek. Díky vodnosti se mohly stavět velké náhony. To znamená, že i při nízkých vodních stavech byla zajištěna činnost pohonných zařízení. Při vysokém průtoku naopak docházelo k problémům. Vysoký průtok znesnadňoval kontrolu nad hydrologickými a geomorfologickými procesy. Náhony na řekách se spíše přizpůsobovaly přírodním podmínkám. Například možnosti úprav spádových poměrů náhonů byly většinou malé. Různé části toku měly různou vhodnost pro stavbu náhonů. Horní a střední části toku byly pro stavbu náhonů ideální z hlediska spádu. Spád byl poměrně velký a proto jak nám ukazují zachované náhony, byly docela krátké. Stavba náhonů na horních a středních tocích byla poznamenaná prostorovou stísněností. Náhony na dolních částech toků byly většinou víceúčelové. Často na jednom náhonu bylo více mlýnů (stejně tak je to u mlýna v Miloticích) nebo náhon sloužil i 27

28 k napájení rybníku nebo jako zdroj vody pro město. Někdy do náhonů mohly ústit i opravdu velké přítoky. (Ivan, 1989) 4.5 Náhony na malých vodních tocích Mezi malé vodní toky patří horské potoky s vysokými spády a také průtoky, patří tam ale také toky v nížinách a pahorkatinách, kde byly spády velmi nízké a průtoky malé. Právě malé průtoky byly limitujícím faktorem pro stavbu vodních mlýnů a jejich náhonů. Pokud už byl mlýn postaven, byl velmi často na svrchní vodu. Všeobecně lze říci, že náhony na malých vodních tocích jsou menší než dané vodní toky. Velmi často se náhon odděloval v místě, kde docházelo k velké změně směru vodního toku. Náhony, které se oddělovaly od toku řeky v oblouku, vedly často po vnitřní kratší straně. (Ivan, 1989) 28

29 5 TECHNICKÁ ZPRÁVA Z ROKU 1926 K milotickému vodnímu mlýnu vede společný náhon s mlýny ve Vlkoši a s mlýnem v Kelčanech, kterýžto náhon odbočuje od jezu kelčanského cukrovaru, ležícího na potoce Hruškovice v Kelčanech. Vodní právo trvá od nepaměti, není nikým popíráno a přešlo do vlastnictví nynějšího majitele kupem. Právo jest prokázáno od doby vydání moravského vodního zákona následujícími úředními spisy: 1/ Protokolem o zahamování z roku 1885, jehož originál nachází se u okresní správy politické v Kyjově. 2/ Povolením výstavby turbíny výnosem ze dne 12. srpna 1911 čís , které se rovněž v originále nachází u okresní správy politické v Kyjově, potvrzené pak plány turbíny v rukou majitele vodního díla. 3/ Výnosem z 20. dubna 1926 čís , ve kterém úředně zjištěno, že provoz vodního díla existoval již v 18 století a že vodní oprávnění mlýna v Miloticích, nelze popírati. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926, str. 1) V krátkém čase po zahamování byly na vodním díle mlýna v Miloticích provedeny podstatné změny. Starý ham, který byl značně poškozen přístavbou mlýna, byl odstraněn a nahrazen novým. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Za účelem zápisu nynějšího stavu do vodní knihy, jakož i zjištění vodních poměrů mlýna v Miloticích osazen u turbiny nový ham a fixní bod a podstatné části vodního díla vztaženy výškově navzájem nivelací. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Popis vodního díla Části vodního díla: 1) náhon, který je současně odpad od mlýna ve Vlkoši, 2) odlehčující splávek na parc. čís ) turbina s jalovým přepadem 4) odpad od mlýna 29

30 1) náhon: Náhon přitéká od mlýna ve Vlkoši a probíhá pod číslem kat. 3121/ 3 obcí Skoronicemi a pod čís a 2771 katastrální obcí Miloticemi. Odpad od mlýna protéká obcí Mistřínem a ústí zpět do potoka Hruškovice místně též zvaného Kyjovka nebo potok Písečný. Mlýny v Kelčanech, Vlkoši a Miloticích měly společný náhon, do kterého přítékala voda z potoku Hruškovice od jezu v Kelčanech. Tento náhon měl podle úmluvy ze 4. září 1880 udržovat cukrovar v Kelčanech. Přesné znění podstatných bodů úmluvy týkajících se této povinnosti udržovati případně znovuzříditi jez v Kelčanech, uvedeno jest v technické zprávě pro vodní dílo ve Vlkoši, jehož majitel má v rukou originál úmluvy. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Parcela náhonu v katastrální obci Vlkoš a Skoronice patřila obci, parc a 2771 náhonu před mlýnem patřila velkostatku L. Seilerna. Pokud se týče udržování náhonu jest směrodatné právoplatné rozhodnutí okresní správy politické z 20. dubna 1926 čís. 2116, dále rozhodnutí býv. místodržitelství v Brně intimovaného býv. krajským úřadem v Uh. Hradišti ze dne 28. září 1860 čís a rozhodnutí bývalého okresního hejtmanství v Kyjově z 28. února 1893 čís dle nichž majitel mlýna pop. čís. 36 ve Vlkoši jest povinnen udržovati náhon až k silnici Vracov Kyjov, odtud pak až ku mlýnu v Miloticích, majitel mlýna čís. 116 v Miloticích mimo trať na území obce Skoronic, kde náhon jest vlastnictvím obce Skoronic a kde je též obec povinna náhon čistiti. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Citované rozhodnutí okresní správy politické z 20. dubna 1926 ustanovuje, že mlynář v Miloticích byl povinen udržovat odlehčující příkop parc. čís katastru obce Milotic patřící knihovně velkostatku v Miloticích, na němž bylo dříve zřízeno stavidlo regulující odtok vody z náhonu. 2) odlehčující splávek Odlehčující splávek, který je zmíněn ve výnose z 20. dubna 1926, sloužil k regulaci odpadu vody z náhonu do Hruškovice. 30

31 Podle hamovního protokolu z roku 1885 se splávek nacházel v místech odbočení z náhonu parc. č do odlehčujícího příkopu parc. čís (asi 710 m od mlýna v Miloticích) Splávek měl tyto vlastnosti: splávek sestával ze třech okenic prostřední okenice byla stavidlem světlosti 95 cm o výšce stavidla 2.03 m a výšce nástavků na stavidlech 30 cm levá i pravá okenice měly světlost 1,52 m, výšku 47 cm. Práh tohoto splávku nebyl při hamování v roku 1885 výškově zajištěn. Tento splávek jest již více desítiletí zrušen, zbývají z něj pouze dva sloupky předního stavidla. Práh jeho nelze nalézti, poněvadž úpravou náhonu a regulací svodnice byly i odtokové poměry náhonu tak změněny, že dnešní hloubka střední vody nade dnem v místě splávku jest pouze 0,70 cm, takže při stejné vodě zduté po dovolenou míru zdutí byl by starý práh splávku asi 2,33 méně o 0, 70 rovná se 1,63 m pod dnešním dnem náhonu i odpadní strouhy. Znovuzřízení prahu do původního stavu nelze tedy technicky ani provésti. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Proto majitel mlýna neobnovil tento splávek a uzavíral odpad jednoduchými deskami a zemní hrázkou do příkopu, aby i zde zamezil plýtvání vody. Dal návrh na znovuzřízení splávku jiným způsobem, při kterém byl ponechán lichoběžníkový profil tehdejšího odpadního příkopu a snadné uzavírání otvorů bylo prováděno lehkými stvídky. Detailní uspořádání splávku, který byl též výškově nivelací vztažen na ham u turbín, jest patrno z připojeného plánku, na němž naznačen též provisorně fixní bod hřebík ve stromě na levém břehu náhonu. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Šířka náhonu v charakteristických profilech byla patrná z příčných profilů. Náhon byl ohrázkován a při čištění náhonů se vyhazoval materiál na oba břehy. 3) turbina s jalovým přepadem Prah stavidla manipulačního čili nápustého na turbíny nachází se 1,44 nad hamem, práh jalových stavidel 1,41 nad hamem. Na ham stažen i fixní bod u splávku /: hřeb ve stromě:/, který má kótu

32 Vodní síly využívá se na Francisově dvojčité spirálové regulační turbíně. Tato schválena výměrem bývalého okresního hejtmanství v Kyjově z 12. srpna 1911 čís Turbína jest provedena vtokem radiálním a pozůstatková z dvojitého kola oběžného průměru 350 mm z 9 litinovými lopatkami. Rozváděcí kolo jest rovněž rozděleno na 2 poloviny každá z 10 litinovými lopatkami regulačními. Vnitřní průměr 353 mm. Maximální otevření této regulační turbíny je takové, aby při užitečném spádu 522 cm proteklo 340 litrů za vteřinu. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) 3 Tohoto výkonu se používalo k pohonu mlýna, který se oproti popisu v protokole z roku 1885 zrekonstruoval na 3 stolice válcové, jeden šrotovník, jednu loupačku s ostatním příslušenstvím. Kola popsaná v protokole z roku 1885 byla postupně rušena. Poprvé byla zrušena asi v roce 1912 kola na pilu, a potom i pila sama. Způsob provozu děje se, jako u všech horních děl přerušováním toku t.j. zástavou. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) 4) Odpad od mlýna Odpad od mlýna protéká otevřeným příkopem, který prochází katastrem obce Milotic a Mistřína, ústí zpět do veřejného potoka Hruškovice. Na tomto odpadu je několik vodních vodních práv, která jsou uvedena v rubrice práv a povinností mlýna v Miloticích. 4 Odpad udržuje až po hranici své mlýnské zahrady p.č. 413 mlynář v Miloticích, odtud až po splav a výpusť pro zavodnění u tak zvané Hraběcí cesty velkostatek L. Seilerna, s kterým uzavřel mlynář vodoprávně schválenou dohodu. V další trati až ku hranici pozemkové parcely čís. 627 udržuje odpad Vodní družstvo zavodňovací v Miloticích, které má na odpadu rovněž vodoprávně schválené zařízení kw = 1,36 HP Práva a povinnosti v příloze č.2 32

33 V pokračování pak odpadu až po spojení s odpadem od velkostatkářského rybníka čistí příkop Vodní družstvo odvodňovací v Miloticích. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) 33

34 6 KRONIKA V urbáři z roku 1611 se uvádí: pod haltýřem jest mlejn, při něm 3 kola moučná. Náhon, lidově nazývaný jalový, byl pracně vybudován navážkou hlíny. Práci zastávali turečtí zajatci. V roce 1964 byl náhon za Skoronicemi zrušen. Mlýnská budova se pravděpodobně přestavěla v roce Mlynáři od roku 1659 do současnosti: Tabulka č. 1 Mlynáři od roku 1659 do současnosti: Jakub Maršálek Jiří Janiš Jakub Němec a Anna Jan Tupý a Barbora Václav Hoch a Kateřina Tomáš Rzounek Jan Rzounek a Apolonie 1780 Jan Špaček a Marie Václav Dubal a Dorota Karel Derka Jan Fiala, Matěj Komárek, Martin Muller LeonardSteinmetr, Libosvár Florián, František Brumenzweig, Antonín Ambroz nájemce, Jakub Růžička Antonín Zbořil, Václav Svoboda nájemce 1826 Jan Slimáček 1828 Jan Šimáček František Richter Jan Vlach, Antonín Roynek Josef Jaroš a Matylda 1894 František Seibert a Barbora 1897 Josef Lunga Šťepán Šimík Fridolín Křůmal nájemce Stanislav a Marie Trčkovi 34

35 Poslední majitelé manželé Stanislav a Marie Trčkovi koupili mlýn Jejich potomci mlýn obývají i v současnosti. Rok 1951 pro mlýn znamenal znárodnění. Po dobu dalších 10 let bylo prováděno šrotování pro místní JZD. Přestavba mlýna byla v roce Z mlýnice se nechala vybudovat bytová část. Ve mlýně zůstaly válcové stolice, francouzské kameny, loupačka, turbína a dvě šrotovačky. Mlýnský náhon má svou historii, jeho cesta není náhodná. Voda, kterou nestačil Hruškovický potok zachytit, si ji v minulosti našla sama. Většinou k tomu docházelo při velkých bouřkách nebo při rychlém tání sněhu. Z hor pak stékalo mnoho vody, která se vylévala na pole a působila velké škody. Na Hruškovickém potoku leželo několik rybníků. První byl rybník nad mlýnem ve Vlkoši, pak Dolní Skoronský, dále milotický Komorní a poslední Horní Skoronský. Všechny tyto rybníky byly velkými přívaly vody zanášeny. V roce 1765 při velké povodni požádal milotický hrabě Karel Serenyi Moravské Zemské právo o odpuštění s platbou daní. V žádosti uvedl, že mu záplavy způsobily velké škody a opravy budou velmi nákladné. Úpravy provedl důmyslně, jako pracovníky využil turecké zajatce, které získal v Uhrách, kde byl několik let také zajat. Turečtí zajatci vytvořili regulaci náhonu od Vlkoše, přes nížinu kolem Skoronic až po Milotice. Regulace byla vytvořena navážkou hlíny, kdy byly pracně zvednuty břehy. V roce 1948 při rušení drobných mlýnů ztratil náhon smysl, protože byl v roce 1964 za Skoronicemi sveden do Hruškovického potoka a směrem k Miloticím zrušen. Mlýn měl podle zprávy z roku 1819 tři světnice, komory, koňskou stáj, 1 kravskou stáj pro 4 krávy, stáje pro prasata, 1 stodolu a 1 sýpku. K mlýnu patřil i větrný mlýn, který stál u cesty do Skoronic. U mlýna bylo 18 měřic pole, zahrada o velikosti jedné měřice, na zahradě malý sklep, ovocné stromy za 300 zlatek. Celková cena mlýna zlatek. Bylo to v roce V roce 1860 dostal mlýn do vlastnictví mlynář Jan Vlach. Byl velmi zadlužený. A tak v roce 1861 se zapisuje mlýn do vlastnictví mlynářovu synu Josefu Vlachovi se ženou Marií Vlachovou za zlatých. Dalším majitelem byl Antonín Roynek, který 1877 mlýn prodává za zlatých Josefu Jarošovi a jeho ženě Matyldě. 35