Nosatci /Curculionidae, Coleoptera/ Žehuňské obory a jejího okolí

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 9: ,1980 Nosatci /Curculionidae, Coleoptera/ Žehuňské obory a jejího okolí Die Rüsselkäfer/Curculionidae, Coleoptera/ des Wildgeheges von Žehuň und seiner Umgebung MICHAL KOŠŤÁL ÚVOD Problematika ochrany přírody stále nabývá na aktuálnosti. Socialistické hospodářství vynakládá na ochranu životního prostředí a přírody vůbec značné finanční prostředky. Mnohdy však i chráněná území ovlivňuje mnoho faktorů a více nebo méně negativními důsledky. Řádný výzkum všech složek společenstev chráněného území je předpokladem dokonalé informovanosti o území a tím i jeho účelné a všestranné ochrany. V práci jsem se pokusil provést výzkum broučí čeledě Curculionidae na území a v těsné blízkosti středočeské rezervace Žehuňská obora. Ihned v úvodu je třeba přiznat, že práci není možno považovat za kompletní faunistický výčet. Snažil jsem se napsat spíše studii faunisticko-ochranářskou. Použil jsem (kromě bývalého rodu Rhynchites) nomenklaturu ze stále uznávaného díla REITTEROVA - Fauna Germanica (1916) - a uvedl jsem nejznámější synonyma. Shromáždit materiál a zajistit potřebnou literaturu a determinaci bylo velmi obtížné a bez ochotné pomoci entomologů a pracovníků institucí by se mi to sotva podařilo. Chtěl bych na tomto místě poděkovat ing. Fremuthovi za ochotně provedenou determinaci všeho materiálu, dr. Vinšovi z ministerstva kultury ČSR za udělení výjimky z ochranných opatření v této státní přírodní rezervaci a povolení sběru na území SPR, RNDr. Bílkovi a RNDr. Rivolovi za připomínky a rady, jak získat literaturu a údaje o rezervaci. Doufám, že práce přispěje k poznání hmyzí fauny Žehuňská obory, dosud 195

2 opomíjené, a poukáže na biologickou cenu okolí reservace. PŘEHLED LITERATURY Žehuňská obora byla již několikrát hodnocena, a to hlavně z botanického hlediska. Ornitologických prací je už méně a entomologické práce prakticky scházejí. V širší pojetí vystihuje flóru obory práce ŽOFÁKA (1957). K obecně popisujícím publikacím patří práce autorů: ČEŘOVSKÝ a HOMOLÍČ (1953), MARŠÁKOVÁ- NĚMEJCOVÁ a MIHÁLIK (1977). Arachnofaunou Žehuňské obory se zabýval BUCHAR, V těchto pracích se jen vzácně vyskytuji entomologické poznámky. a to mnohdy jen prosté konstatováni přítomnosti určitého, většinou běžného druhu nebo čeledi. Cennější, ačkoli opět jen kusé seznamy několika druhů Orthopter jsou v materiálech o rezervaci na Středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje (dále jen KS - krajské středisko) v Praze, stejně jako botanické zpracování lokality. Přesné citace uvedených pramenů jsou v části Seznam použité literatury. MATERIÁL Práci jsem zaměřil na čeleď Curculionidae (Coleoptera), jejíž druhové zastoupení jsem sledoval v jižní části SPR Žehuňská obora a srovnání je s faunou Curculionidů v těsné blízkosti rezervace (do 400 m od hranice). ZKOUMANÁ ČELEĎ = CURCULIONIDAE Nosatci (Curculionidae) jsou jednou z našich nejpočetnějších čeledí. ROUBAL (1941) udává ze Slovenska a Podkarpatská 838 druhů. Od té doby bylo u nás zjištěno mnoho dalších, pro ČSSR neznámých druhů, některé a těchto druhů se ukázaly jako taxonomicky nejednotné a rozdělily se ve více specií. Proto se počet druhů nosatců v ČSSR blíží tisíci: v Čechách je tento počet o něco menší. Velká Část druhů je však sporadická a mnohé jsou od nás hlášeny jen několikrát. Nosatci jsou fytofágní brouci. Žijí v různých částech rostlin, a to ve stoncích bylin, lýku, dřeni nebo kůře dřevin, listech, jehlicích, květech, hlízách, cibulích a kořenech. Vyvíjejí se i na živých rostlinách, tak i na různých vegetabiliích. Vyskytují se mezi nimi druhy denní i noční, suchozemské i vodní. Některé druhy výrazně škodí (shrnuto podle 196

3 ROUBALA 1941, REITTERA 1916, KLAPÁLKA 1903). Na lokalitě jsem sebral přes 700 exemplářů, z nichž 421 kusů jsem použil k preparaci a ke studiu doma, kdežto zbylé exempláře jsem pouze zaznamenal a studoval je v terénu. Jde bez výjimky o mé vlastní sběry, k nimž jsem si opatřoval poznámky. Až na dva druhy (Smicronyx jungermanniae REICH., Apion sfer GYLL, ) je materiál v mé sbírce. U velkých sérií jednoho druhu je část exemplářů v soukromých sbírkách jiných, sběratelů (FREMUTH, MIKÁT, PŘIKLOPIL, DRASNER aj. ). Materiál jsem preparoval obvyklým způsobem. ZKOUMANÉ ÚZEMÍ SPR Žehuňská obora se nachází ve Středočeském kraji v okrese Nymburk, v katastru obce Kněžičky. Je vzdálena asi 0,3 km od železniční stanice Choťovice na trati Velký Osek - Hradec Králové. Obora je ze severu ohraničena polem katastru Kněžiček a Dlouhopolska a státní silnicí Chlumec nad Cidlinou - Poděbrady. Z východu SPR hraničí s polním pásem, který odděluje oboru od lesního komplexu u obce Převýšov, a na jihu víceméně těsně přiléhá k Žehuňskému rybníku. Pás mezi rybníkem a oborou nedosahuje ani v nejširších místech 1 km. Na západě vymezuje lokalitu silnice z Žehuně na státní silnici Chlumec nad Cidlinou - Poděbrady. Obora byla dř9ve majetkem hrabat Kinských a poslední z rodu, Z.R. Kinský, souhlasil se vznikem rezervace v oboře. SPR vznikla na základě vyhlášky č /48 8. února 1948 za účelem ochrany dubu pýřitého a význačného teplomilného společenstva. Původní výměra byla 941 ha. Předtím byl již v roce 1913 ve Vídni na říšském sjezdu podán návrh k ochraně obory, Ochranu podporovali naši významní vědci; univ. prof. Podpěra z Brna, prof. Klika, Schustler a Deyl (Rezervační kniha, ms.). Rezervace po územních úpravách (1963) má dnešní rozlohu 928,66 ha. Dnes je důvodem ochrany zachování původního xerotermního společenstva, sípákové doubravy a vlhkých luk Pocidliní (Rezervační kniha, ms., MARŠÁKOVÁ a MIHÁLIK 1977). Žehuňská obora je položena v nadmořské výšce m. Je tvořena plošinou a jejími jižními svahy; průměrná strmost těchto svahů je okolo 10 až 20 a největší strmost je 50 (Rezervační kniha, ms.). Nachází se v teplé oblasti a mírně suché podoblasti s mírnou zimou. Průměrná lednová teplota je -1 C, červencová 19 C a roční 9 C; roční úhrn srážek činí 600 mm (Školní zeměpisný atlas ČSSR, 1962). 197

4 Jižní svahy jsou tvořeny opukou, vyskytující se i jinde v České křídové tabuli. Dolní část rezervace (pod strání) je geologickým a hlavně pedologickým předělem mezi opukou a usazeninami holocenu (Školní zeměpisný atlas ČSSR, 1962). Jižní stráně rezervace mohou být ohroženy důsledky velkoplošné těžby dřeva ve vrcholových partiích, protože optiky a sliny, vlivem vody rychle vsáklé, v místech odlesnění na svazích sjíždějí (Rezervační kniha, ms.). Značný podíl na rozrušení strání má daňčí a mufloní zvěř, která se v oboře chová ve velkém a která i dalšími vlivy snižuje ochranářskou cenu rezervace. Z geobotanického hlediska lokalita spadá do dvou oblastí. První z nich je oblast subxerofilních teplomilných doubrav, druhá, limitovaná hlavně na pásmo mezo oborou a rybníkem (mimo SPR), je oblastí luhů a olšin a jejich sukcesních stadií (Geobotanická mapa ČSR, 1976). Botanicky je obora zpracována dostatečně. Po náporu zvěře [daněk (Dama dama), asi 200 ks; muflon (Ovis musimon), asi 100 ks] však vznikly ve složení fytocenóz kvantitativní i kvalitativní změny. Současný stav prospívá z rostlin především hlaváčku jarnímu (Adonis vernalls), který se pro jedovatost nespásá, a proto se naopak značně rozšířil.. Lokalitu jsem pro potřeby práce rozdělil do dvou hlavních částí, a to území obory (část rezervace Žehuňská obora) a blízké okolí obory. Území obory jsem opět rozdělil na dvě části, tj. na lesní část a na stepní část. Lesní část tvoří většinou hospodářsky využívaný les, převážně Quercetum s příměsí jiných dřevin: bříza, borovice, smrk, jírovec atd. (Betula verrucosa, Pinus silvestris, Picea excelsa, Aesculus hippocastanum etc.). Bylinné patro je většinou chudé, zvláště v ostrůvcích smrkových monokultur, a velmi poznamenané lovnou zvěří. Ve stepní části jde o zpustlý sad, v němž jsou stromy od sebe vzdáleny až přes 50 m (proto název "stepní část"), s porosty spásaných trav a silně rozrušeným podkladem (slínové svahy). Nápadná je v této části rostlina hlaváček jarní (Adonis vernalis) a na krajích lesa dub šipák (Quercus pubescens). Patří sem i nepoměrně menší úsek obory, než je část sadu. Je to úzký pruh (asi m) spíše lučního charakteru se staletými duby ve východní části obory u 198

5 její jižní hranice. Loučky se velmi intenzívně vypásají, stepní charakter zde úplně chybí. Na starých dubech je hojný Lucanus cervus L. (COL.). Rovněž okolí obory lze rozdělit, a to na lesní část, stepní část a luční část. Do lesní části patří jen západní část lokality - Quercetum s bylinným i keřovým patrem. Charakteristické rostliny pro bylinné patro jsou Corydalis cava, Primula sp. a Pulmonaria officinalis, pro keřové patro pak Sambucus nigra a Cornus sanguinea. Tato část je součástí SFR. Stepní část tvoří stejně jako v oboře zpustlý sad, v němž však jsou podstatně mladší ovocné stromky. Místy tento sad přechází v lesostep s Quercus pubescens, která vzdáleně morfologicky připomíná matranskou formaci. V tomto úseku je bohatá stepní vegetace, např. Adonis vernalis, Anemone silvestris, Gentianella cillata, Ononis spinosa, Verbascum sp., Carduus acanthoides, C. nutans, Cirsium eriophorum, C. vulgare, Eryngium campestre aj. Je omezena na východní část lokality, tj. na pruh mezi tratí a hranicí obory. Luční část tvoří oblast mezi rybníkem a železniční tratí a částečně leží i ve SPR Žehuňský rybník. Charakteristická pro tuto oblast je luční flóra se vstavači, kakostem aj. (Orchis sp., Geranium pratense aj.). Z dřevin zde na březích rybníka roste topol a vrba (Populus nigra, Salix alba, S. caprea) a je zde také bohatý rákosový porost. Žehuňská obora byla v roce 1973 postižena požárem (jihovýchodní část stepního úseku), při kterém vyhořelo 31 ha. Dnes již nejsou stopy požáru patrné. Do roku 1976 byla stepní část mimo oboru asi z 30 % plochy vypalována jako prevence před požárem obory a není ani třeba zdůrazňovat zhoubný vliv tohoto postupu. METODIKA Všechny sběry jsem provedl v letech , celkem ve 21 exkurzích; z toho 14 exkurzí jsem uskutečnil v sezóně (III.-IX.) a 7 mimo sezonu (X.-II.). Průměrný výtěžek letní exkurze byl 57,3 exempláře a zimní 5,4 exempláře. Při sběru jsem uplatňoval všechny mně dostupné metody sběru: a) Při individuálním sběru jsem nosatce sbíral s rostlin, země, kamenů apod. po předchozím vizuálním vyhledání. Tímto způsobem jsem sbíral hlavně větší druhy (Otiorrhynchus Cleonus, Larinus) žijící solitérně. 199

6 b) Při prosévání jsem pracoval s prosévadlem (d = 20 cm), kterým jsem proséval staré listí (Apion), kůru listnatých stromů, humus, hnijící vegetabilie, seno apod. c) Pří smýkání jsem smýkal kruhovým smýkačem (d = 4,5 cm) po nižší vegetaci, keřích a rákosu. d) Pří sklepávání jsem používal tzv, americký čtvercový sklepávač (P = 1m2), kterým jsem sklepával všechny příhodné stromy a keře. e) Další způsob, tj. odchov, jsem bohužel plně nevyužil, ačkoli by si to zasloužil. Odchoval jsem jen druh Magdalis armigera, a to ještě při odchovu Anthaxia manca (Buprestidae, Col.) z jilmu (Ulmus effusa). Všechny způsoby sběru, kromě posledního, jsem v měsících březnu až září účinně kombinoval, a to tak, že jsem na každé exkurzi využil všechny způsoby, kromě prosévání. Proséval jsem pravidelně v zimě, v letním období jen na některých exkurzích. Při speciálních pozorováních dynamiky výskytu Sirocalus floralis, Apion ononicola a Phyllobius piri jsem kladl těžiště do roku Vedla mě snaha dosáhnout reprezentativnosti vzorku, a proto jsem nasmýkaný nebo sklepaný materiál bral z více míst na příslušném biotopu lokality a pak z něho vzal průměrnou hodnotu. VÝSLEDKY VLASTNÍ PRÁCE Dále jsou uvedeny všechny druhy čeledí Curculionidae, které jsem zjistil na zkoumaném území. K názvu jsou přiřazeny poznámky ke sběru, datum sběru, hojnost na lokalitě a část lokality (obora nebo její okolí), kde byl druh chycen. Data nebylo možno uvést všechna, protože by to vedlo ke ztrátě přehlednosti. V přehledu druhů je zachycena pokud možno krajní doba výskytu. Pokud je datum exkurze podtrženo, znamená to, že se příslušný druh již nesbíral při jiných exkurzích. SYSTEMATICKÝ PŘEHLED DRUHŮ V přehledu jsou použity dále uvedené značky: (1) - chytán v jednom exempláři, (3) - chytán ve 2-3 exemplářích. (6) - chytán ve 4-6 exemplářích, (20) - chytán v 7-20 exemplářích, (h) - hojný druh, (vh) - velmi hojný druh, 200

7 A - obora, B - okolí obory (do 400 m), AB - obora a její okolí. Otiorrhynchus GERMAR 1. O. fullo SCHRANK (zebra F.) - sklepáni s listnatých stromů a keřů; ; (3); AB. 2. O. sulcatus P. - na cestě; ; (l); B. 3. O, ovatus L. - pod kameny a v trávě; , ; (3); B. 4. O. ligustici L. - na různých bylinách, vícekrát na kopřivě (Urtica dioica); , ; (20); AB. Phyllobius SCKÖNH. 5. Ph. piri L. - na různých keřích a listnatých stromech, hlavně u cesty podél hranice obory, imaga sklepána často v masách, ale byl smýkán také s bylinného patra u cesty í na stráních ve východní části zkoumaného území ; , ; (vh); AB. 6. Ph. oblongue L. - sklepán s listnatých stromů a keřů, zvláště s růže (Rosa canina); , ; (h); AB. 7. Ph. incanus GYLL. - sklepán s vrb (Salix caprea, S, viminalis); ; (3), B. 8. Ph. betulae G. - na hlohu (Crataegus monogyna) a jiných keřích, hojný skoro jako Ph. piri, ale objevoval se později; ,f ; (h); AB. 9. Ph. calcaratus P. - na mladých břízách (Betula verruoosa) ve východní části lokality u hranice obory; ; (3); B. 10. Ph. arborator HRBST. (Ph. psithacinus GERM.) - spolu s Ph. calcaratus; ; (1); B. 11. Ph. argentatus L. - sklepán; ; (l); B. Barypithes DUVAL. 12. B. mollicomus AHRENS - na cestě u kaluže; ; (1) B Brachyderes SCHÖNH. 13. B. incanus L. - v terminále malé borovice (Pinus silvestris) v západní části obory na plošině; druh, který je jinde v borových lesích běžný, se zde podařilo nalézt jen ve 2 exemplářích; ; (3); A. Eusomus GERM. 14. E. ovulum GERM. - smýkán hlavně u cesty podél obory a ve východní části lokality na stepních stráních; typický exponent teplých poloh, vápencového apod. substrátu (ROUBAL 1941); v oboře se ho nepodařilo přes veškeré úsilí zjistit; ; (3); B. Paophilus FAUST 15. P. afflatus BOH. - smýkáním na stráních stepního charakteru ve východní části lokality, bohužel neznámo s čeho; druh platí za vzácný; ; (1); B. Polydrosus GBRM. 201

8 16. P. mollis STRÖM. - na hlohu (Crataegus monogyna) u cesty, asi uprostřed podél ohrady obory; ; (l); B. 17. P. undatus F. - na hlohu, šípku, dubu (Crataegus monogyna, Rosa canina, Quercus robur, Q. pubescens), ale i na kopřivě. (Urtica dioica); ; (2); AB. 18. P. picus F. - sklepán s keřů, hlavně však s dubů (Quercua sp.); , ; (2); AB. 19. P. cervinus L. - jako předchozí, ale ještě častěji na více dřevinách; ; (h); AB. Strophosomus STEPH. 20. S. rufipes STEPH. - na mladých doubcích (Quercus robur); ; (3); B. Sitorna GERM. 21. S. sulcifrons THUNBG. - celkem všude, ale nejvíce ve východní části stepi mimo oboru, kde byl smýkán s jehlice (Ononis spinosa) a jiných bylin; ; (h); AB. 22. S. hispidulus F. - smýkán; , ; (20); B. 23. S. flavescens MRSH. - sesmýkán ve východní části lokality, patrně s jehlice (Ononis spinosa); ; (l); B. 24. S. suturalis STBPH. - smýkán pouze ve východní části stepních strání mimo oboru, avšak ve velkém množství; , ; (6); B. 25. S. lineatus L. - nejhojnější druh rodu Sitona na lokalitě; občas byl nalezen i ve značně vypasené xerotermní formaci s obnaženým slínem, i v zemi; , ; (vh); AB. Tanymecus SCHÖHH. 26. T. palliatus F. - udáván s lopuchu (Aretium - REITTER 1916) a nalezen (asi náhodně) na kopřivě (Urtica dioica u cesty asi 200 m od vchodu do rezervace západním směrem; 18.6i1977; (l); B. Cleonus SCHÖNH. 27. C. piger SCOP. - náhodně na železničním přejezdu východně od stanice, ; (l); B. Larinus GERM. 28. L. turbinatus GYLL. - na bodlácích a pcháčích (Carduus, Cirsium) v dolní části stepi východního svahu lokality; nejvíce na bodláku (Carduus sp.) v terénních dolících; , ; (6); B. 29. I. planus F. - podobně jako předchozí druh; , ; (3); B.Rhinocyllus GERM. 30. Rh. conicus FRÖLICH - na týchž místech jako Larinus, ale navíc i na pcháči (Cirsium sp.) u jihozápadního rohu obory u cesty; 5_.6_.1977; (3); B. Phytonomus SCHÖNH. (DONUS) 31. Ph. contaminatus HRBST. - sesmýkán neznámo s čeho ve východním stepním úseku strání; ; (l); B. Limobius SCHÖNH. 202

9 32. L. borealis PAYK. - 2 exempláře na jehlici (Ononis spinosa); podařilo se ulovit pouze jednoho; REITTER 1916 považuje tento druh za nehojný; ; (1); B. Apion HRBST. 33. carduorum KIRBY - na bodláku (Carduus sp.); ; (3); B. 34. hookeri KIRBY - sesmýkán; ; (l); B. 35. urticarium HRBST. - na kopřivě (Urtica dioica) při hranici lesa v horní západní části obory; ; (l); A. 36. seniculus KIRBY - smyk; ; (3); B 37. frumentarium PAYK. - na šťovíku (Rumex sp.); 18.6_.1977; (1); B. 38. apricans HRBST. - smyk; , ; (20); AB. 39. aestivum GERM. - smyk; ; (1); B. 40. ononicola BACH - smýkáním v masách s jehlice (Ononis spinosa); nejhojnější druh rodu Apion na lokalitě; , ; (vh); AB. 41. assimile KIRBY - smyk; ; (1); B. 42. varipes GERM. - smyk; REITTER 1916 označuje tento druh za nehojný, ale na stepi východní části lokality a na lukách u rybníka je poměrně hojný; ; (20); B. 43. brevirostre HRBST. - smyk; ; (6); B. 44. columbinum GERM. - smyk; , ; (20); B. 45. virens HRBST. - smyk; ; (3); B. 46. afer GYLL, - na vysekaném rákosu (Phragmitee communis), který byl svázán v stohy u rybníka, získány smykem 2 exempláře; , ; nový druh pro ČSSR, in coll. FREMUTH; (3); B. 47. tenue KIRBY - smyk; ; (3); B. 48. viciae PAYK. - smyk; ; (l); B. 49. pavidum GERM. - smyk; ; (l); B. 50. aethiops HRBST. - smyk; ; (l); B. 51. vicinum KIRBY - smyk; ; (l); B. Magdalis GERM. 52. M. armigera GEOFFR. - na jilmech (Ulmus effusa, U. carpinifolia) v masách, na jedno sklepání až sto exemplářů; vychován na jilmu (Ulmus effusa); , ; (vh); AB. 53. M. flavicornis GYLL. - na hlohu (Crataegus monogyna), sklepán; ; (1); B. Anoplus SCHONH. 54. A. plantaris NAEZEN. - sklepán; ; (l); B. Zacladus SCHÖNH, 203

10 55. Z.affinis PAYK. - v květech kakostu (Geranium pratense) u rybníka; ; (3); B. Coeliodes SCHÖNH. 56. C. dryados GMEL. - sklepán s keřů podél cesty okolo obory; ; (3); B. Sirocalus HEYDEN 57. S. floralis PAYK. - na brakvovitých rostlinách (REITTER 1916), všude hojný; mnoho imag je možno se smýkat i bez znalosti jeho ekologie; rovněž v prosevu ( ); , ; (vh); AB. Ceutorrhynchus GERM. 58. C. roberti GYLL. - smyk; ; (l); B. 59. C. pleurostigma MRSH. - smyk; ; (3); B. 60. C. erysimi F. - smyk; , ; (6); AB. 61. C. contractus MRSH. - smyk; ; (1); B, Mononychus GERMAR 62. M. punctum-album HRBST. - nenalezen na Iris pseudacorus, kde uvádí jeho výskyt REITTER 1916, nýbrž nalezen na Verbascum sp spolu s Cionus; ; (3); B. Limnobaris BEDEL. 63. L. pusio BOH. - smyk; ; (l); B. Balaninus GERMAR 64. B. nucum L. - sklepán s Corylus avellana; ; (1); B. 65. B. venosus GRAY. - na trávě pod Quercus robur u jihozápadního rohu obory; ; (1); 66. B. glandium MRSH. - nejhojnější z rodu na lokalitě, nalezen sklepáním s Quercus sp., na trávě a v prosevu; , ; (20); AB. Balanobius JEKEL 67. B. salicivorus PAYK. - sklepán ve větším množství se Salix sp.; ; (20); AB. 68. B. pyrrhoceras MRSH. - jako předchozí, ale ještě hojnější; pozoruhodné je, že se vyskytoval nejen na dubu, ale hlavně na vrbách u rybníka (Salix alba); , ; (h); B. Anthonomus GERMER 69. A. rubi HRBST. - na lokalitě jeden z nejhojnějších nosatců a brouků vůbec; vyskytuje se všude, kde roste ostružiník (Rubus fruticosus), ale i na hlohu, šípku, trnce (Crataegus monogyna, Rosa canina, Prunus spinosa) aj.; ; (vh); AB. 70. A. pedicularius L. - sklepán s rodu Prunus a hlohu (Crataegus monogyna), možná i Salix, 30.4,1977, ; (6); B. 71. A. pomorum L. - sklepán s hrušně (Pirus communis): ; (3); A. Brachonyx SCHÖNH. 204

11 72. B. pineti PAYK. - typický monofág na borovici (Pinus silvestris) (ROUBAL 1941); na lokalitě v oboře na dolních větvích borovice (Pinus silvestris) při hranici lesa v západní části; ; (3); A. Dorytomus SCHÖNH. 73. D. longimanus FORST, - v prosevu ze starého topolu (Populus alba) při břehu rybníka; ; (1); B. 74. D. rufulus BEDEL - na jívě (Salix. caprea) ; (l); B. 75. D. filirostris GYLL. - sklepán asi s vrby (Salix sp.); ; (1); B. 76. D. tortrix L, - jako předchozí D. rufulus; ; (1); B. [Na lokalitě probíhalo mezidruhové páření, neboť byl nalezen D. rufulus a D. tortrix v kopule, což FORMÁNEK (1909) nevylučuje.] 77. D. feaenlatus F. - sklepán neznámo s čeho; ? (1); B. Smicronyx SCHÖNH. 78. S. jungermanniae REICH. - vyklepán z kokotice (Cuscuta europaea) na stráni ve východní části lokality dokladový exemplář se ztratil; ; (1); B. Lignyodes SCHÖNH. 79. L. enucleator PANZ. - sklepán s hlohu (Crataegus monogyna); ; (1); B. Miccotrogus SCHÖNH. 80. M. picirostris F. - smýkán ve východní části zkoumaného území; ; (3); B. Rhynchaenus CLAIRVILLE (Orchestes III.) 81. Rh. quercus L. - na dubech (Quercus robur, Q. pubescens); ; (20); AB. 82. Rh. rusci L. - společně s následujícími na bříze (Betula verrucosa) ve východní části území při hranici obory; ; (3); B. 83. Rh. avellanae DONOV. - na bříze (Betula verrucosa); ; (l); B. 84. Rh. fagi L. - na bříze (Betula verrucosa); buk se v okolí nevyskytoval; ; (20); AB. 85. Rh. stigma GERM. - na bříze (Betula verrucosa);, ale i jinde; ; (6); AB. Mecinus GERM. 86. M. pyraster HRBST. - v prosevu; ; (l); B, Gymnetron SCHODE. 87. G. tetrum L. - na divizně (Verbascum thapsus); brouci ukryti mezi poupaty v palicích které vyžírali; ; (20); B, Miarus STEPH. 88. M. graminis GYLL. - smýkán, mnohem řidčeji než následující; ; (3); b. 205

12 89. M. campanulae L. - smyk; , ; (20); AB. Cionus CLAIRVILLE 90. C. thapsi F. - spolu s Gymnetron tetrum v divizně (Verbascum thapsus); ; (1); B. 91. C. hortulanus GEOFFR. - s Mononychus punctum-album na divizně (Verbascum sp.); ; (3); B. Stereonychus SUFFR. 92. S. fraxini DEGEER - na jasanu (Fraxinus excelsior), asi 50 m východně od vchodu do obory (jasan zasahoval větvemi přes plot obory, kde byl brouk sklepán); ; (3); AB. Deporaus SAMOUELLE 93. D. betulae L. - na březovém křoví ve východní části lokality; ; (6); B. Lasiorhynchites JEKEL 94. L. olivaceus GYLL. - sklepán s dubu (Quercus robur); ; (3)g AB. 95. L. cavifrons GYLL. - sklepán s hlohu (Crataegus monogyna) a dubu (Q. robur); ; (3); B. Coenorrhinus SEIDL. 96. C. germanicus HRBST. - na hlohu (Crataegus monogyna), na lokalitě nejhojnější Rhynchitin; , ; (vh); AB. 97. C. pauxillus GERM. - sklepán s keře na okraji cesty podél obory, patrně s trnky (Prunus spinosa); ; (l); B. 98. C. aequatus L. - na hlohu (Crataegus monogyna) velmi hojný, téměř jako C. germanicus, nikoli však v masách, nýbrž spíše jednotlivě; vyskytoval se všude během celého jara a začátkem léta; , ; (h); AB. 99. C. aeneovirens MRSH. - sklepán s dubu (Q. pubescens); ; (l); B. Rhynchites SCHÖNH Rh. cupreus L. - sklepán s neznámo jakého listnatého stromu; ; (1); b Rh. coeruleus DEGEER - sklepán s hlohu a šípku (Cr. monogyna, Rosa canina); ; (3); B. Byctiscus THOMSON 102. B. populi L. - na mladých osikách (Populus tremula) u cesty podél obory; ; (3); B. Attelabus L A. nitens SCOP. - na dubovém křoví na listech; ; (20); ab. Apaderus Oliv A. coryli L. - na lísce (Corylus avellana), většinou sklepán; ; (6); AB. 206

13 ZHODNOCENÍ VÝSKYTU DRUHŮ Kromě komplexního výzkumu fauny nosatců jsem se snažil dokázat aspoň na třech druzích rozdíl v průběhu křivky dynamiky výskytu během roku v oboře a mimo ni. Zabýval jsem se druhy: Phyllobius piri L., Apion ononicola BACH (popřípadě i jemu příbuznými) a Sirocalus floralis PAYK. Výběr těchto druhů nebyl proveden náhodně. Snažil jsem se, aby v tomto výběru byly zastoupeny druhy stromové (Ph. piri) a typické druhy stepní formace (A. ononicola, S. floralis). Kromě toho jsem zvolil nosatce s jedním maximem výskytu během roku (Ph. piri), pak se dvěma maximy (A. ononicola) a konečně druhy vázané na byliny s protaženou dobou výskytu a s několika kmeny (S. floralis). Přitom jsem musel mít na zřeteli praktickou stránku věci, tj. hojnost druhu, abych mohl zajistit průkaznost pozorování. Jak jsem zdůraznil, snažil jsem se zajistit reprezentativnost vzorku. Brouky jsem sbíral v zásadě ze dvou míst, a to z obory (stepní část) a z okolí obory. Sběr jsem prováděl v roce 1977 v nejvíce třítýdenních intervalech od února do konce června a pak znovu koncem července až do října. Na grafu je úsek přestávky sběru delší než 21 dnů vyznačen čárkovaně. Druhy, pro které byly zpracovány grafy sezónní dynamiky výskytu uvádím zvlášť; jde o tyto druhy: Phyllobius piri L. je všeobecně hojný brouk, což se ukázalo i na lokalitě. Živnými rostlinami jsou mu mnohé listnaté stromy a keře, ale prý i kopřiva a pyskaté rostliny (ROUBAL 1941). Druh jsem sbíral výhradně sklepáváním na plochu 1 m2 až do úplného sklepání větve, a to jen s hlohu (Crataegus monogyna). 32. Rozvrstvení druhů na lokalitě z hlediska hojnosti: svislá osa -počet druhům, vodorovná osa - kategorie druhů 207

14 33. Graf sezónní dynamiky Phyllobius piri L,: svislá osa - počet exemplárů v jednom sklepání, vodorovná osa - doba pozorování (1977) 34. Graf sezónní dynamiky Apion ononicola BACH: svislá osa - počet exemplářů ve smyku z jednoho "keříku" Ononis spinosa, vodorovná osa - doba pozorování (1977) 35. Graf sezónní dynamiky Sirocalus floralis PAYK.: svislá osa - počet exemplářů na ploše 1 aru, vodorovná osa - doba pozorování (1977) 208

15 Proces jsem opakoval na pěti místech vzdálených od sebe nejméně 25 m a výsledky jsem shrnul do aritmetického průměru. V oboře jsem sbíral u horní hranice lesa a stepní části, mimo oboru pak asi 50 m západně na cestě od vchodu do obory (je vždy míněn vchod u železniční stanice Choťovice). Zkreslení grafu není možné ani záměnou s některým podobným druhem, ani vlivem počasí. Apion ononicola BACH Je nejhojnější druh z rodu Apion na lokalitě, a to hlavně na jehlicí (Ononis spinosa). ROUBAL (1941) udává výskyt: "na vhodných lokalitách roztroušeně", zde se však vyskytuje v masách. V oboře jsem sbíral v celé stepní části a mimo oboru ve východní stepní formaci, a to smýkáním vždy s přibližně stejných a stejně situovaných "keříků" jehlice. Z pěti osmýkaných "keříků" jsem jako u předchozího vzal aritmetický průměr. V ojedinělých případech nelze při práci v terénu s živým materiálem vyloučit záměnu s habituálně velmi podobnými druhy, jako např. A. apricans, A. assimlle a A. aestivum, avšak je málo pravděpodobná. Sirocalus floralis PAYK. je hojný druh, žijící na rušných brukvovitých rostlinách (Brassioaceae), často i v náplavu nebo prosevu. Sbíral jsem ho výhradně smýkáním z plochy jednoho aru (odkrokováno). V oboře jsem zvolil místo asi jako u Apion ononicola, ve stepní formaci východní. Části lokality pak také u míst sběru A. ononicola. Případné zkreslení grafu mohlo snad nastat záměnou s některým druhem z příbuzenstva rodu Ceutorrhynchus, ale druhové složení této podčeledi na lokalitě ukazuje, že se asi na 50 exemplářích S. floralis nevyskytne zaměnitelný druh, zvláště ne v oboře. Není možno tedy vyloučit vliv počasí. Závěsem je možno k provedení studia sezónní dynamiky uvést toto: grafy mají sloužit zhruba ilustrativně a jejích funkcí není přesně dokumentovat počet jedinců na lokalitě. Nejdůležitější je jejich vzájemná relace, která umožňuje srovnat poměry v oboře a mimo ni. DISKUSE V Žehuňské oboře a v jejím těsném okolí jsem zjistil 104 druhy z čeledi Curculionidae, což je asi 10 % všech československých druhů. Frekvenční diagram druhů ukazuje, že nejvíce je druhů chycených v jednom exempláři (38,5 %); pak následuje v sestupné řadě; ve 2-3 exemplářích (27,8 %), v 7-20 exemplářích (13,5 %), ve 4-5 exemplářích (7,7 %), dále velmi hojné druhy (6,7 %) a nejméně je druhů hojných (3,8 %). Tento stav zhruba odpovídá standardu v ČSSR, pouze zastoupení poměrně hojných druhů je nápadně malé. Hlavním úkolem práce je kromě vlastního výzkumu ryze faunistického vyzvednout rozdíl mezi oborou a jejím okolím. Ve výčtu druhů jsem rozlišil, zda se vyskytují na území obory, nebo mimo ní, popřípadě, zda druh je přítomen na celá lokalitě. Tyto údaje i s uvedením frekvence jsou vyhodnoceny v tabulce

16 Tabulka 5 Porovnání obory a jejího okolí Místo výskytu druhu Počet jedinců 1 do 3 do 6 do 20 hojně velmi hojně Obora Součet Procento z celkového počtu Okolí obory e 70 67,3 Společné druhy ,9 Po zvážení možného vlivu migrace obora-okolí a naopak, který by však stíral rozdíl, je patrné, že obora je na druhy čeledi Curculionidae mnohem chudší než právě její bezprostřední okolí, které je v rámci Východočeského kraje velmi bohaté. V oboře je celkem 34 druhů, kdežto za hranicí obory se už vyskytuje 100 druhů nosatců. Druhová skladba je v oboře téměř třikrát chudší. Uvnitř obory se vyskytují jen 4 druhy nosatců, které jsem nezjistil mimo oboru. Jsou to: Apion urticarium, Brachyderes incanus, Anthonomas pomorum a Brachonyx pineti. Je to pouhých 3,8 % ze zjištěného množství druhů na lokalitě. Přitom výskyt A. urticarium a A. pomorum mimo oboru je pravděpodobný. Brachyderes incanus a Brachonyx pineti jsou druhy vázané na borovici v oboře. Kvantita jejich zastoupení nedosahuje zdaleka kvantity v borech, např. u Hradce Králové. Je to dáno nedostatkem živné rostliny, která se vyskytuje v oboře jednotlivě a jen na rozmezí stepní a lesní části obory a v jihovýchodní části tvoří souvislejší porost. Druhy zjištěné pouze mimo Žehuňskou oboru (70 druhů, tj. 67,3 % z celku) jsou z velké části druhy vázané na byliny stepní formace. Jsou to např. různí Apion, Sitoma, Ceutorrhynchus, Cionus aj., ale i Dorytomus. Pocházejí většinou z východní části lokality, ze stepních strání nad železniční tratí až k hranici obory. Zde nalézají v bohatém bylinném patru, hlavně v horní části strání, která není vypalována, vhodné životní podmínky v podobě živných rostlin, jako např. vikvovité, brukvovité, divizna a traviny. Celou lokalitu obývají jednak obecné druhy stepní typu Sirocalus floralis, Apion ononicola, Sitona lineatus, S. sulcifrons a vedle nich druhy arborikolní (většinou hojnější), jako jsou Phyllobius piri, Ph. oblongus, Ph. betulae, Polydresus undatus, P. cervinus, Magdalis armigera, Rhynchaenus quercus, někteří Rhynchitini aj. 210

17 Jak vysvětlit toto nerovnoměrné rozložení mezi územím obory a jejím bezprostředním okolím? Absenci tesquikolních druhů v oboře lze vysvětlit takto: Protože se v oboře v nadměrném a nepřirozeném množství chová daňčí a mufloní zvěř, značně trpí přírodní zachovalost obory. Kromě oděrů kmenů, ušlapávání a ničení podrostu v křovinách a rozrušování slínových svahů zvěř spásá takřka všechnu nízkou vegetaci. Udrží se jen jedovaté rostliny a tuhé trávy, jimiž je zarostlá především dolní část stepního oddílu obory, Úplně mizí mnohé vikvovité, brukvovité a hvězdicovité rostliny i mnoho trav. Stepní Curculionidae zde nenacházejí podmínky pro život a přecházejí mimo oboru na nevypasenou a nesekanou step a louku. Obora tím ztrácí část svého refugiálního významu pro ochranu teplomilných společenstev rostlin a na ně vázaných herbivorních druhů hmyzu, zde konkrétně nosatců. Uvedený příklad signalizuje výrazné negativní ekologické ovlivnění, které se pravděpodobně projevuje nebo ještě projeví i v dalších složkách ekosystému chráněného území, zejména jeho teplých opukových strání. Naopak cenným refugiem některých složek těchto společenstev se stává okolí obory, které je před kultivačními snahami chráněno přítomnosti dvou rezervací v blízkosti (Žehuňská obora, Žehuňský rybník). Není bez zajímavosti, že v oboře chybí i mnoho čistě arborikolních druhů (někteří Phyllobius, Balaninus, všichni Dorytomus aj.). Zřejmě má na ně vliv i chovaná zvěř. Může být např. omezena možnost zakuklení (Balaninus) v zemi, která nejenže nemá bylinné patro, ale je na mnoha místech pod keři udupaná. Možný je i vliv nedostatku hmyzí fauny v stepi, a tak je přirozenými regulátory (ptactvo, dravý hmyz, hmyzožravci aj.) ve větším množství decimován stav stromové složky (popřípadě i keřové). Již dříve pozorovaný vliv spásání stepi v oboře na druhovou skladbu nosatcú mě přivedl k pozorování sezónní dynamiky. Sledoval jsem druhy Phyllobius piri L., Apion ononicola BACH a Sirocalus floralis PAYK. Výsledky pozorování jsem zpracoval v grafech. Vliv spásání bylin ve stepní části obory je patrný z grafu pro Sirocolus floralis a Apion ononicola. V jednotlivých grafech je znázorněno toto: V grafu týkajícím se druhu Phyllobius piri mají křivky znázorňující závislost kvantity výskytu na čase přibližně stejný průběh a dokonce s maximem ve stejnou dobu (dáno asi dobou konání exkurze 30.4.). Nepozorujeme tu degradaci křivky pro oboru, ba naopak je u ní o málo vyšší maximum. Kvantita výskytu tohoto druhu na hlohu (Crataegus monogyna) v oboro není ovlivněna spásáním stepi. 211

18 U druhu Apion ononicola se grafy pro oboru a okolí výrazně liší. Na grafu pro okolí obory jsou obě maxima 1. a 2. generace; 2. maximum u grafu pro oboru úplně chybí. Maximum pro okolí je asi l,5krát vyšší než maximum pro oboru. Svědčí to o vlivu spásání stepi na sezónní dynamiku A. ononicola. Druh Sirocalus floralis je ze všech tří sledovaných druhů postižen nejvíce. Maximum pro okolí je 4krát vyšší než maximum pro oboru. Protože druh žije na brukvovitých rostlinách, které žírem velmi trpí, je značně redukován. Nevylučují, že exempláře nasbírané v oboře se tam vůbec nevyvinuly a že pocházejí z míst za hranicí obory. S. floralis je poměrně nenáročný druh což může znamenat, že příbuzní, o mnoho náročnější druhy Ceutorrhynchus nemohou v oboře vůbec žít. Sbíral jsem zde jen Ceutorrhynchus erysimi, což je však opět hojný druh a má povahu spíše polního škůdce než druhu xerotermní formace. ZÁVĚR Na lokalitě SPR Žehuňská obora a v okolí do 400 m jsem v letech zjistil 104 druhy (z toho druh Smicronyx jungermanniae nemám doložen ve sbírce) z Čeledi Curculionidae (Coleoptera). Některé druhy (Phyllobius incanus GYLL., Paophilus afflatus BOH., Limobius borealis PAYK., Magdalis flavicornis GYLL.) patří k vzácnějším a druh Apion afer GYLL. je v ČSSR úplně nový. Podle druhového nastoupení nosatců a studia sezónní dynamiky u druhů Sirocalus floralis PAYK., Apion ononicola BACH a Phyllobius piri L. v oblasti silně zazvěřené obory i mimo ni jsem po srovnání poměrů uvnitř a vně obory zjistil intenzívní vliv spásání stepní části obory na faunu nosatců. Spásání snižuje celkový počet druhů nosatců v oboře na třetinu počtu druhů v těsné blízkosti obory a deformuje přirozený průběh křivky sezónní dynamiky u Sirocalus floralis a Apion ononicola. Spásáním stepní části obory trpí přírodní zachovalost rezervace a degraduje se tím na antropogenně ovlivněné území. Stepní druhy nosatců a jistě i další složky těchto společenstev se naopak udržují a koncentrují v okolí obory, např. v pásu mezi hranicí obory a tratí východně od železniční stanice Choťovice, kde se vyskytuje i Quercus pubescens. Je beze sporu, že toto refugium je nutno rovněž zachovat a počítat s ním v ochranném režimu rezervace, i když leží již za její hranicí. V budoucnu poslouží jako centrum znovuosídlení těch druhů, které jsou dnes na území rezervace nadměrnou pastvou redukovány nebo zcela potlačeny. 212

19 Zusammenfassung In den Jahren stellte der Autor im Territorium des Wildgeheges von Žehuň und in seiner nächsten Umgebung 104 Käferarten der Familie der Curculionidae fest. Die Art Apion afer GYLL. ist für das Gebiet der Tschechoslowakei neu. Durch das Vergleichen des Vorkommens der Rüsselkäfer im Wildgehege und ausserhalb von diesem Gebiet and durch das Studium der Saisondynamik bei den Arten Phyllobius piri L., Apion ononicola BACH und Sirocaulis floralis PAYK. kam der Autor zu der Schlussfolgerung, dass das Vorkommen von Steppenarten der Rüsselkäfer im Territorium des Wildgeheges durch die Weide von Hochwild (Damhirsch, Mufflon) negativ beeinflusst wurde. Im Bezug auf den Schutz ursprünglicher thermophiler und xerophiler Gemeinschaften ist der biologische Wert des Naturschutzgebietes Wildgehege von Žehuň ziemlich gering; umgekehrt gewinnt seine nächste Umgebung an Bedeutung. Literatura OBROVSKÝ, J. a HOMOLÁČ, M., 1963: Závěrečná zpráva z prověrky chráněných území ve Středočeském kraji za rok Praha. 159 s. DIECKMANN, L. a SMRECZYÉSKI, S., 1972: Revision dar Ceutorrhynchus nanus - Gruppe. - Acta sool. Craeoviensia 17 : FORMÁNEK, R., 1911s Evropští nosatci podčeledě Rhynchitidae. Entomologické příručky. Praha. 38 s. FORMÁNEK, R., 1909: Evropští nosatci rodu Dorytomus STEPH. Entomologické příručky. Praha. 28 s. FORMÁNEK, R., 1905: Zur näheren Kenntnis der Gattung Brachysomus STEPH. - Wien, entomol. Ztg. 24 s KLAPÁLEK, F., 1903: Atlas brouků středoevropských. Praha. 382 s. KOLEKTIV autorů, 1963: Školní zeměpisný atlas ČSSR. Praha. 15 s. MARŠÁKOVÁ, M. a MIHÁLIK, Š., 1977: Národní parky, rezervace a jiná chráněná území přírody v Československu. ČSAV Praha. 474 s. MORAVEC, J. a NEUHÄUSL, R., 1976: Geobotanická mapa ČSR. Mapa rekonstruovaná přirozené vegetace. Praha. PETRŮ, K., 1901: Monographie des Coleopteren. - Tribus Hyperini. Berlin. 210 s. REITTER, E., 1916: Fauna Germanica. Die Käfer des Deutschen Reiches. Band V. Stuttgart, K.G. Kutz Verlag. 343 s. REZERVAČNÍ kniha SPR Žehuňská obora ms., deponovaná na KS Praha. ROUBAL, J., 1941: Katalog Koleopter Slovenska a Podkarpatská. Díl III. Praha, 363 s. SMRECZYŇSKI, S., 1973: Bemerkungen zu einigen Arten der Gattung Miarus SCHÖNHERR 1826 (non STEPH. 1831) und Beschreibung einer neuen Art (Col. 213

20 Curc.). - Acta zool. Cracoviensia 18 s STREJČEK, J., 1958: 2. příspěvek k poznání brouků ČSR. - Čas. Čsl. Spol. entomol. 55 : 394. STREJČEK, J., 1976: Příspěvek k poznaní fauny brouků čeledí Anthibidae a Curculionidae v ČSSR. - Čas. Cs. Spol. entomol. 12 s ŽOFÁK, D., 1957: Teplomilná květena opukových strání nad Zehuňským rybníkem. Hradecký kraj, a Adresa autora: Michael Košťál, V lipkách 721, Hradec Králové II. 214